Každý den prý je důvodem k oslavě. Asi to tak opravdu bude, protože jen v seznamu mezinárodních nebo jinak významných dnů je uveden počet 272. Soupis se mi však zdá neúplný. Postrádám v něm například naše rodinné oslavy a různá společenská výročí. Zato tam je například Světový den Braillova písma, rádia, osobních údajů, vegetariánství, pozdravů, vody, letectví a kosmonautiky, ale také vrabců. Tato informace mě okamžitě přivedla k zamyšlení. Vrabec je prý nejrozšířenější žijící pták na světě. Do Evropy se dostal již před tisíci lety. Asi se tu on, jeho partnerka vrabčice a potomci vrabčata cítili jako doma, a tak si tu s lehkým srdcem svůj nový domov zřídili. Od té doby jich bylo všude plno, obzvláště v blízkosti lidských obydlí. To jejich veselé čimčarara čimčimčim se stalo zvukovou kulisou mého dětství na venkově. Především v době žní, když se z polí sváželo obilí, snášely se kolem cest mraky vrabců, kterým neunikl jediný klásek spadlý na zem, jediné zrnko, zřejmě podle hesla ani zrno nazmar. Vrabčáků, jak jsme jim říkali, bylo všude nepočítaně, a tak není divu, že se změnili v příměr něčeho prachobyčejného, samozřejmého, lehce dostupného, až se nakonec dostali do lidového rčení: Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. A najednou, jako když do vrabců střelí, všechno je jinak. V mnoha zemích světa se vrabci stali mizejícím druhem. I v České republice, kde žije vrabec domácí a vrabec polní, se v posledních desetiletích jejich počet dramaticky snížil o desítky milionů. A právě kvůli úbytku těchto zpěvných ptáků byl organizací Natura Forever Society v roce 2010 vyhlášen 20. březen jako Světový den vrabců – World Sparrow Day. Připomínají si ho především ornitologové. Různými akcemi upozorňují širokou veřejnost na onen alarmující stav. Například Moravský ornitologický spolek pořádá každoročně v Olomouci odpolední procházku městem, na které se účastníci dovědí mnoho zajímavostí o životě vrabců, o důvodech jejich ohrožení a také o tom, jak jim můžeme pomoci. Pokud se znovu navrátí do vesnic a měst jejich veselá čimčaráda, pokud znovu rozezní zahrady, pole, parky a ulice, bude to známka toho, že jsme pomohli přírodě a tím pádem jsme vlastně pomohli sami sobě.
Autor: Jaroslava Pechová
Foto: Photokovar.cz
Komentáře z facebooku