Milí čtenáři, dnes ráno jsem našla v mailové poště postřeh o který se chci s vámi podělit. Je škoda, že se autor nepodepsal. Ráda bych mu sdělila jak si jeho názoru vážím. Alespoň touto cestou mu děkuji. Jaroslava Pechová – šéfredaktorka
My Češi jsme zvláštní národ. Dokážeme se roky a roky jenom podceňovat, znehodnocovat, zesměšnovat. Říkáme: „No jo, to jsme my Čecháčci.“ Taky říkáme: „No jo, Češi, ti se dovedou sjednotit jenom když jde o hokej!“ JENŽE… Najednou se ukazuje, že Češi se dovedou sjednotit vždycky, když o něco jde. S otevřenou pusou zírám už dva dny na to, kolik lidí se neptalo: „Kdy budou roušky?“, ale ženské vytáhly šicí stroje a ušily je ze starých zástěr a jiných hadrů, které našly. Navíc si i z tohohle dovedeme udělat srandu…viděl jsem třeba roušku, která pasuje ke kroji, lidi si vzájemně hodnotí vzory a nápady. A ty ženský je neušily jenom pro sebe. Začaly je šít i pro druhé. Pro širokou rodinu, pro sousedy, pro nemocnice, pro úplně cizí lidi! A studenti? Studenti začali bez toho, aby je někdo organizoval, vyvěšovat výzvy pro sousedy, že jim nakoupí. Mohli se na to vykašlat. Ale nevykašlali. Spousta lidí pomáhá dobrovolnicky. Všiml jsem si i toho, že dokonce i politici na sebe přestali štěkat – až na výjimky, které koušou a nepomáhají tím nikomu. Ještě ani není jasný, kdy omezení skončí a na sociálních sítích už lidi vymýšlí, jak podpoří ty, kdo díky omezením budou zažívat těžké časy. Lidi jsou na sebe milejší. Stačilo vysvětlit, proč je nošení roušek důležité, a během dvou dnů se nošení stalo normou a kdo roušku nemá, připadá si jako blbec. Proč? Protože se většina národa rozhodla. Proč jsme se semkly, když virus není pro většinu populace tak nebezpečný? Protože nám záleží na tom, aby babičky a dědové byli fit. A protože prostě nejsme lhostejní k ostatním. A tohle je záležitost většiny národa! Ne, vážení. Takhle se nechová národ zbabělců, slabochů a individualistů. Takhle se chová národ, kterej má koule! (Sorry holky, víte, jak to myslím 😉). A ne, nejsem naivní. Dobře vím, že jsou mezi námi i výjimky. Ale poslední dny zase ukázaly, že jsou to pouze výjimky – a ne většina. Ne, nejsme slabý národ. Možná jenom pod těmi povídačkami o čecháčství maskujeme naší pravou tvář. Maskujeme to, kým skutečně jsme. Lidmi, co mají rádi jiné lidi, mají srdce na správným místě a jsou prostě fajn. Jsou produktivní, šikovní, nápadití a hlavně jsou nepodělaný. Možná jsme národ Švejků. Ale pan Radko Pytlík – haškolog k tomu říká : „Švejk je vynikající v tom, že je chytrý, a přitom to nedává najevo. Vypadá, že je hloupý, ale přitom je vlastně chytrý. I v situacích, které jsou mezní, zachovává klid, převahu a vnitřní chytrost. Dokáže prohlédnout věci na dno.“ Takže, moji milí Švejci, jsem na vás hrdý a mám vás rád! Moc bych si přál, abychom si zůstali vědomi toho, kým jsme i pak, až skončí tahle těžká a nestandardní doba a budeme zase pokračovat v běžném každodenním životě. Nechme si v hlavách kousek té oprávněné hrdosti! Já si ji sebou určitě ponesu. Já jsem hrdý, že jsem Čech. Odesláno z tabletu Huawei
Foto: EuroZprávy.cz
Komentáře z facebooku