Milí čtenáři, přeposílám vám další mail, který jsem našla ve své poště. Jeho obsah stojí zase za přečtení – a především za zamyšlení. Podpis autora opět chybí, proto mu za jeho příspěvek mohu poděkovat zase jen touto cestou. Jaroslava Pechová, šéfredaktorka
Přestali jsme si vážit zdraví, a teď si uvědomujeme, že na něm nejvíc záleží.
Přestali jsme si vážit lékařů, sester a lékárníků, a teď vidíme, jak jsou nepostradatelní.
Nepostradatelní jsou i policisté, celníci a hasiči, jejichž práci jsme podceňovali.
Přestali jsme mít respekt k učitelům, a teď, když jsou zavřené školy, sami si musíme vyzkoušet, jak náročná a potřebná je jejich práce.
Přestali jsme si vážit starých a nemocných lidí, a teď nám došlo, jak jsou zranitelní.
Přestali jsme si vážit přírody, a teď je nám pobyt v ní vzácný.
Přestali jsme být schopni fungovat v rodinách, a teď jsme zavřeni ve svých domovech a znovu se to učíme.
Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, jet kdykoli kamkoli, být s kým chceme a kde chceme, a teď vidíme, že to není samozřejmost.
Ovládly nás peníze a materiální hodnoty, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, lásku svých dětí si kupovali, a teď vidíme, že láska, zdraví a štěstí se nedají koupit.
Zabývali jsme se jen sami sebou. Důležitý byl pro nás především zevnějšek, a teď máme zakryté tváře a dochází nám, že v našem vzhledu krása není.
Mysleli jsme si, že jsme páni tvorstva, chovali jsme se podle toho, a teď nás neviditelný virus chce zkrotit.
Bere nám hodně, ale zároveň nám dává možnost naučit se zase vážit si jeden druhého, pomáhat si, chránit se, chránit přírodu, rodinu, svůj domov. Snad konečně pochopíme, co je solidarita, co je v životě nejdůležitější, co je podstatné. Je to krutá lekce, kterou pandemie lidstvu uděluje, ale poskytuje mu zároveň volbu, jakou cestou se vydat, až zákeřný koronavirus porazíme.
Autor: Jaroslava Pechová
Foto: Jiřina Stoklasová
Komentáře z facebooku