Celý národ se v těchto nelehkých časech spojil. Každý se činí nějak pomoci a prospět druhým. I členové Obce spisovatelů ČR nezůstávají pozadu. Mnozí se snaží zpestřit a zpříjemnit čas lidem v jejich domovech, kam je uzavřel současný nouzový stav. Spisovatelé na internet vkládají články, almanachy, ale i celé relace, připravují pořady do médií, tak jako třeba Milan Drobný. Nezahálí ani krajské kluby OS, Pražský klub spisovatelů, Moravané, či Dialog na cestě. Někteří jsou více než kdy jindy prospěšní i díky svým profesím. JUDr. Daniela Kovářová zorganizovala skupinu právníků a odborníků a na „krizové lince“ po telefonu radí lidem jak řešit nelehké situace, se kterými si neví sami rady. Zapojil se i Max Kašparů. Lékaři Jan Cimický a Bohumil Ždichynec zase ordinují nehledíc na ordinační hodiny a ve zbývajícím čase ještě shání pro své pacienty roušky. Podstatně jim v této činnosti pomohla spisovatelka Hana Mudrová, která jim vlastnoručně ušitých roušek poslala opravdu hodně. A tak spisovatelé teď neplní jenom své poslání obohacovat a propagovat literaturu, ale jdou i příkladem v boji proti zákeřnému koronaviru – rozdávají optimismus, radost a naději. Proto jsem byla rozčarovaná z příspěvku české spisovatelky žijící v Londýně Ivy Pekárkové, když ke mně na rozhlasových vlnách dolétl její příspěvek. Pro autentičnost si ho i vy můžete poslechnout – níže najdete odkaz. Já si však teď dovolím uvést pasáže, které mne nejvíc zarazily: „…. zdá se mi, že z děr vylézá čím dál víc zelených mozků, tak jak je znají snad všichni muži, kteří si ještě za totáče odkroutili dva roky povinné vojenské služby… Zatímco všichni zdravotníci se v téhle krizi proměnili v opravdové hrdiny a nasazují své životy i životy svých blízkých, zelené mozky teď můžou zakazovat, rozkazovat, urážet a ponižovat… Zřejmě jim svědčí současná krize… Stačilo mi kratičké video, na kterém policisté s velkým bububu vyhánějí z lesa dva nešťastníky žijící v jedné z izolovaných vesnic, doslova jim prskají do tváře a důležitě jim „vysvětlují“, že procházet se po lese je zakázáno. Mají zůstat doma a nikam nechodit… “ Postrádám příčinu jejího konání. Postrádám důvod proč se vyjadřuje k situacím, o kterých nic neví. Proč kritizuje práci někoho, kdo jednal správně? Obyvatelé míst, kde je vyhlášená přísná karanténa, nesmí svévolně tyto prostory opouštět, aby nerozšiřovali nákazu. A její názor na práci vojáků a policistů? Tak to už je opravdu do nebe volající. Stejně jako hasiči, celníci, zdravotníci, sociální pracovníci a dobrovolníci stojí od počátku epidemie v první linii. Pomáhali už v době, kdy sami ještě neměli k dispozici řádné ochranné pomůcky a nasazovali tak své zdraví a životy, aby přispěli ke zdárnému chodu Česka. I jim patří potlesk – jako poděkování, který se už mnohokrát ozval z otevřených oken a balkonů na mnoha místech republiky. Pokud onu spisovatelku slyšel také ministr obrany Lubomír Metnar, i on by s jejího proslovu neměl asi radost. Na tiskové konferenci z televizní obrazovky práci vojáků a vojenské policie ocenil: „Vojáci pomáhají všude tam, kde je třeba a dokud to bude třeba. Pomáhají zajišťovat plynulý chod země. 1000 vojáků a 200 kusů techniky je denně v terénu, 941 vojáků a 100 vojenských policistů slouží na hranicích a nechybí tam ani vojenští zdravotníci. Ženisté zhotovili v Praze nafukovací halu k dekontaminaci techniky, především sanitek. Ve vojenské nemocnici v Praze a Olomouci zřídily odběrová místa. Vojáci přepravili do všech koutů země miliony kusů zdravotního materiálu.“
Škoda, že se najdou – obzvláště teď, ve stavu nouze, hlasy, které degradují snahu druhých. Jen v sounáležitosti, jednotě, empatii, disciplíně a ohleduplnosti je přece záruka vítězství nad zákeřným koronavirem. Celkem jednoduchý recept.
https://plus.rozhlas.cz/iva-pekarkova-valecny-duch-8167847#player=on
Autor: Jaroslava Pechová
Foto: Twitter/Jan Hamáček
Komentáře z facebooku