Muzikálová Popelka Kateřina Klausová udělala před Vánocemi radost hasičům a předala speciální vozík

Vánoce jsou obdobím splněných přání a Nadační fond REGI Base I., který pomáhá nejen novodobým válečným veteránům, ale všem, kteří za nás sloužili, tedy bývalým vojákům, policistům nebo hasičům, těsně před letošními Vánocemi jedno takové přání splnil. Stejně jako Popelčiny oříšky byly tři, i tady se jedná o druhé ze tří přání, na které byla vyhlášena nadační sbírka v listopadu 2017. 

Předseda správní rady Nadačního fondu, pan Hynek Čech, starosta pro Prahu 7 Mgr. Jan Čižinský, náměstek ředitele HZS pro Prahu, plk. Miloš Hladík a muzikálová Popelka, Kateřina Klausová, předali zraněnému hasičovi Martinovi Šabatovi revoluční invalidní vozík GENNY URBAN od SEGWAY v hodnotě téměř 590.000,-Kč, který mu umožní lépe překonávat bariéry nejen v životě, ale i na cestách..

Na zelený čtvrtek byl završen druhý ze tří projektů veřejné sbírky Nadačního fondu REGI Base I, která byla vyhlášena při příležitosti Mezinárodního dne veteránů dne 11.11.2017. Díky podpoře jednotlivců, ale i firem jako jsou OK Systém, Business lease nebo Nadace Bliž k sobě se podařilo shromáždit další finanční prostředky a zakoupit v pořadí již druhý speciální invalidní vozík od Segwaye. Tento byl pro Martina Šabatu, hasiče těžce zraněného před třemi roky.

Vozík měl velitel čety Martin Šabata možnost vyzkoušet dříve, protože podobný dostal již v únoru letošního roku jeho hasičský kolega kpt. Libor Bohdanecký. A jak nám Martin prozradil, o to více se těšil. Tento vozík totiž jezdí podobně jako známá Segway jen na dvou kolech a umožňuje tak snadnou jízdu na ulici i v náročnějším terénu; zvládne trávníky, lesní a polní cesty, strmá stoupání a dokonce jako jediný umí jezdit po písečných plážích. Je neskutečně pohyblivý, rychlý a jednoduše ovladatelný, což aktivním lidem, které omezuje zranění, neskutečně pomáhá.

Vozík předal předseda správní rady Nadačního fondu REGI Base I. Hynek Čech společně s náměstkem pro IZS HZS pro Prahu, plk. Milošem Hladíkem, starostou Prahy 7, Mgr.Janem Čižinským, a symbolicky představitelkou muzikálové Popelky, herečkou a zpěvačkou, Kateřinou Klausovou.

Předání proběhlo v historické budově hasičské záchranné stanice Holešovice, a proto nechyběli ani členové tohoto hasičského záchranného sboru, kteří vytvořili pro svého zraněného kolegu příjemnou vánoční atmosféru.

V rámci této sbírky tedy zbývá splnit už jen jedno přání. Plánuje se stavba domácí rehabilitační tělocvičny pro Roberta Gyömbéra, třetího ze zraněných hasičů.

Pomozte nám prosím! Pošlete DMS ve tvaru DMS REGIBASE 90 na telefonní číslo 87 777 nebo přispějte bankovním převodem přímo na účet sbírky: 249 980 5359 / 0100.

 

O Nadačním fondu REGI Base I

Nadační fond REGI Base I., který má ve svém mottu Pomáháme těm, kteří za nás sloužili, pomáhá nejen novodobým válečným veteránům, ale všem, kteří za nás sloužili. tedy bývalým vojákům, policistům, hasičům, zaměstnancům celní nebo vězeňské správy, pokud jejich služební poměr trval minimálně 3 roky a jejich rodinným příslušníkům.

Nadační fond REGI Base I. zajišťuje nákup speciálních roboticko-rehabilitačních zařízení a kompenzačních pomůcek, výběr speciálních osobních asistentů nebo organizuje následnou specializovanou rehabilitační péči doma i v zahraničí.

Kdo jsou ti, kterým pomáháme a kteří za nás sloužili?

  • Válečný veterán dle zákona č. 170/1990 Sb., o válečných veteránech
  • Bývalý – voják, policista, hasič, zaměstnanec celní nebo vězeňské správy, pokud jeho/její služební poměr trval minimálně 3 roky
  • Rodinný příslušník: osoba blízká – manželka / manžel, druh / družka, dítě do věku 17let

Více zde: www.regibase.cz

Autor:   RENÉ KEKELY

Foto:     JAROSLAV HAUER

ŠTĚDREJ VEČER NASTAL ANEB PRVNÍ ČETNICKÉ VÁNOCE

V jídelně zemského četnického velitelství pro Čechy v Praze v Karmelitské ulici číslo 388 se vpodvečer Štědrého dne roku 1928 sešlo osmnáct začínajících četníků, toho času posluchačů školy pro výcvik četníků na zkoušku.

 

Kromě důkladného úklidu celých kasáren se četníci věnovali ustrojení vánočního stromečku a přípravě slavnostní tabule ke Štědrovečerní večeři. Jako každoročně trávil se svými žáky Štědrý večer některý z pánů instruktorů. Tentokrát vyšla řada na instruktora a třídního učitele, nadporučíka výkonného Karla Pokorného. Ve snaze navodit co nejvíce atmosféru Vánoc, podávala se k večeři klasická vánoční krmě, rybí polévka, smažený kapr a bramborový salát s majonésou.

Je třeba, aby se novopečení četníci smířili s tím, že nebudou moci pokaždé být na Štedrý večer se svými blízkými, ale budou to právě oni, kdo bude bdít nad pokojným a klidným průběhem vánočních svátků ostatních občanů.

Nadporučík výkonný Pokorný považoval za svoji povinnost, strávit ještě nějaký čas po večeři se svými chlapci. Ostatně rodina byla již jeho četnickému údělu přivyklá. A tak se namísto obvyklého rozbalování vánočních dárků u stolu rozvinula příjemná debata nad sklenicí vína.

Je třeba připomenout, že četnická správa již v průběhu roku 1928 nadělila výkonným četníkům pěkné dary. Po deseti letech od vzniku samostatného československého státu byly opětovně do výzbroje četnictva zavedeny služební přilby a služební šavle. Jednalo se o dva artefakty, charakterizující četnictvo po celou dobu jeho existence za monarchie, které výkonní četníci s radostí po vzniku samostaného státu odložili. A tak se svezla řeč na nepraktickou výzbroj, která má bezesporu za následek sníženou pohyblivost a obratnost četníka při pronásledování přestupců zákona.

Instruktor Karel Pokorný, který začínal svoji kariéru u c. k. četnictva ještě před rokem 1900, začal vyprávět o svých četnických začátcích. Je pravdou, že on ještě nosíval bílé letní kalhoty, které byly pro výkonnou službu velmi nepraktické. A v počátcích četnictva dokonce četníci nosili těžký soukenný plášť stočený a nošený přes levé rameno a prsa, nazývaný bandalír.

Kutná Hora Vzhledem k tomu, že byla ke slavnostní večeři rybí polévka a smažená ryba, začal instruktor svým žákům vyprávět případ, který se udál ješte za monarchie, když působil jako podřízený četník na četnické stanici Zbraslavice v politickém okrese.

Ve zbraslavickém staničním obvodě tehdy řádil náruživý rybář a milovník pstruhů, nádeník Josef Heřmánek z obce Hranice. Trvalo to hezkou řadu služeb, které četník Pokorný strávil při postřížce na pytláka. Nejednou jej přitom prozradily právě bílé četnické letní kalhoty. A tak se pojednou uchýlil ke lsti. Do křoví na břehu Spáleného rybníka, k němuž chodil Heřmánek s oblibou pytlačit, umístil svoje staré bílé letní kalhoty vycpané senem a nastražil je tak, aby to vypadalo, že ve křoví číhá četník. Sám se ukryl ve křoví na břehu u nedalekého Starého rybníka a čekal zde na svoji kořist.

Již zdáli viděl, jak si přicházející pytlák Heřmánek všiml domnělého číhajícího četníka u Spáleného rybníka a tak pokračoval k odvrácenému břehu sousedního Starého rybníka. Zde jej četník Pokorný po dvou hodinách pozorování zatkl i s patnácti ulovenými pstruhy. Ryby v hodnotě 15 korun byly přestupci zákona odejmuty a on sám byl udán pro přestupek krádeže okresnímu soudu v Kutné Hoře. Ani uložený měsíční trest vězení však Josefa Heřmánka neodradil od pytlačení. Z toho je zřejmá občasná marnost úsilí vynakládaného strážci zákona.

Poté se nadporučík výkonný Karel Pokorný rozloučil a odebral se ke své rodině. Četnický dorost pak až do půlnoci pokračoval v rozpravě o tom, co je čeká po absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku a hlavně poté, až se stanou definitivními četníky. Někteří z přítomných si vzhledem k nemožnosti uzavřít sňatek po dobu čtyř let od vtupu do četnického sboru mohli nechat zdát o ženském objetí, jiní zas snili o své budoucí četnické kariéře.

RYBÍ POLÉVKA

 

Rozpočet: vnitřnosti z kapra, 10 dkg tuku, kořenová zelenina, cibule, celý pepř, bobkový list, tymián, hladká mouka, 4 lžíce octa, sůl a žemle.

 

Předpis: Svaříme litr vody s octem a se solí, dáme do ní očištěné vnitřnosti z kapra a necháme 15 minut vařit. Poté vnitřnosti vyndáme a přilijeme další litr vroucí vody. Do hrnce přidáme cibuli, několik kuliček pepře, bobkový list a tymián a vše vaříme dalších 15 minut. Přitom na tuku do hněda usmažíme jemně nakrájenou zeleninu a zaprášíme ji hladkou moukou, kterou necháme zasmahnout a vše pak dáme do vařící se polévky. Po 15 minutách vaření hotovou polévku přecedíme a dáme do ní rozkrájené vnitřnosti z kapra. Podáváme ji s osmaženou na kostky nakrájenou žemlí.   

SMAŽENÝ KAPR

Rozpočet: kapr, hladká mouka, 2 vejce, strouhaná žemle, máslo a sůl.

 

Předpis: Kapr se naporcuje na kousky, maso se řádně vypere a osuší. Poté se osolí a nechá 30 minut odležet. Následně se maso omočí v mouce, v rozšlehaných vejcích a ve strouhanané žemli a nechá se dalších 15 minut odležet. Smaží se na másle do světlehněda.

BRAMBOROVÝ SALÁT S MAJONÉSOU

 

Rozpočet: 1 kg brambor, 2 cibule, 2 okurky naložené na kyselo, 2 vejce, sůl pepř, ocet a majonésa. 

 

Předpis: Brambory uvaříme a ještě teplé oloupeme. Po vychladnutí je rozkrájíme na úhledné kostičky. Přidáme na jemno nakrájené cibule, okurky a na malé kousky rozkrájená na tvrdo uvařená vejce. To vše smícháme a dochutíme solí, pepřem a trochou octa. Vyrobený salát přelijeme majonésou.

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická kuchařka, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline www.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a na www.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

 

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

VÁNOCE

Proč slavíme Vánoce?

Slovo Vánoce pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“ a německé slovo Weihnachten si naši předkové jednoduše počeštili. Ovšem kořeny dnešních Vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu a slavily se nejen v Evropě, ale také v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec a toto datum zvolil v roce 274 císař Aurelián jako den natalis solis invicti – Zrození nepřemožitelného Slunce. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374 – 407), jež ho ale datuje na 20. prosinec. V Římě se Vánoce poprvé slavily roku 365. Ač je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození neznáme. Nicméně Ježíšovo narození, čili příchod Božího Syna na svět, se začalo slavit v první čtvrtině 4. století. Na křesťanském východě se slavilo 6. ledna podle data Narození Božského eonu – pohanského svátku v Alexandrii. V Římě se slavilo 25. prosince, což bylo datum starého pohanského svátku Narození věčného slunce. Oba svátky se pak spojily – 25. prosince se slavilo Ježíšovo vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem. Později se 6. ledna začali uctívat tři králové, a to podle tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli.

Vánoční symboly

 

Betlém

 

I když první Betlém měl Svatý František z Assisi v italské Umbrii už v roce 1223, k jejich rozšíření v našich zemích došlo až v polovině 16. století, kdy se členové Tovaryšstva Ježíšova snažili o rekatolizaci českého lidu. Aby je přilákali do kostela, instalovali k jeslím figury v životní velikosti a různě je aranžovali podle průběhu legendy o narození Ježíše Krista. První takový Betlém byl postaven roku 1562 v Praze a posléze tento zvyk převzala další česká města. Během následujícího století se Betlémy rozšířily takřka do všech domácností, ač je svého času císař Josef II. spolu s vánočními hrami zakázal. Betlémů se chopila lidová tvořivost a mívaly tisíce podob. Zhotovovaly se ze dřeva, papíru, těsta, vosku, sádry, z hlíny, kukuřičného šustí a často to bývala skutečná umělecká díla.

Vánoční stromeček

 

Základ položili pohané starověku, kteří spojovali kult Sluncetak zvaný Bálův, s kultem matky, Astarty nebo Ašery, a s rituálním kultem stále zelených stromů – evergreenů. V době oslav „svatých nocí“ zasvěcených slunečnímu božství pořádali veselice u stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla.  Podle legendy byl irský opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba v 6. století vyslán do Burgundska, aby zdejšímu pohanskému obyvatelstvu přiblížil svátek narození Krista. Tak 24. prosince zapálil pochodně do tvaru kříže na jejich starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, a zář ohně přilákala zástupy lidí, jimž pak Kolumbán vyprávěl o narození Ježíška v městě Betlémě.  Pak se ozdobené stromky objevily v 16. století v Německu. Písemný důkaz o nich najdeme v kronice Brém z roku 1570. Právě tam cechovní spolek poprvé ozdobil jedli a pozval děti řemeslníků ke společné oslavě svátků. Od poloviny 17. století se stromky zdobily v protestantských rodinách, posléze v katolických. O jejich rozšíření se zasloužila německo-francouzská válka (1870-1871), kdy si němečtí vojáci zdobili stromky na válečném poli a Francouzům se to zalíbilo.  V Praze poprvé vystrojil vánoční stromek ve své vile jako překvapení pro hosty v roce 1812 režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich. Po 1. světové válce se ujal zvyk stavět rozsvícené vánoční stromky také na veřejných prostranstvích, poprvé to udělala v roce 1925 Plzeň.

Jmelí

 

Jmelí roste v korunách opadavých listnatých stromů, některé odrůdy i na jehličnanech, a jeho plody – bílé bobule – dozrávají v prosinci právě kolem Vánoc. Lidem připadalo odjakživa tajemné a připisovali mu kouzelné účinky. A tak ho věšeli do vánočně vyzdobených domovů, aby je ochraňovalo před ohněm, uhranutí, bleskem, zlými duchy a také aby přinášelo štěstí. Čím více bílých bobulek je na větvičce, tím větší štěstí člověk může v novém roce očekávat. Vánočním symbolem se stalo v Anglii, odkud se tento zvyk rozšířil do celé Evropy.  Podle legendy bylo jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška a po 33 letech jej Římané porazili, aby z něj pro něho zhotovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v rostlinu zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako věřící jsou živi z Kristova těla, tak i jmelí žije ze živin jiných stromů.  Ve středověku se jmelí používalo jako významná léčivá rostlina a dnešní věda jeho léčivé účinky potvrdila. Obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se používá k výrobě léčiv proti arterioskleróze.

 

 

Adventní věnec

 

Adventní věnec vyjadřuje touhu člověka po světle, jehož je díky narůstající tmě v období před zimním slunovratem málo. Advent z latinského – advenire  – přicházet – je oslavou narození Ježíše. Jelikož blížící se Vánoce přinášejí stále více světla– Slunce narůstá, každou neděli se zapaluje o svíci více. V křesťanství plamen svíček symbolizuje Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Živý věnec pak znamená věčný život přislíbený věřícím od Ježíše Krista a kruh jednotu společenství lidí a Boha. Počátky tradice sahají do první poloviny 19. století, kdy začátkem adventu 1838 pověsil hamburský teolog Johann Heinrich Wichlern nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dřevěný věnec a každý den na něj dal jednu zapálenou svíci. Dnes se na něj místo 24 svíček pro každý adventní den připevňují 4 veliké svíce pro každý adventní týden, přičemž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi.

Adventní kalendář

 

Jeho první druhy pocházejí z protestantských oblastí, kde rodiny kreslily v prosinci každý den křídou čárku, až do Štědrého dne. V některých rodinách zase věšeli na zeď 24 malých obrázků – jeden na každý den až do Štědrého dne.  První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář byl vyroben německým farníkem Gerhardem Langem (1881-1974) z Maulbronnu, jemuž ještě jako dítěti maminka vyrobila kalendář s 24 malými svíčkami, které byly připevněny na lepence. Když se stal spolumajitelem tiskárny v Mnichově, začal vyrábět malé barevné obrázky přilepené na lepence, na každý den prosince jeden. Začalo se mu říkat Mnichovský vánoční kalendář a Lang ho v roce 1908 ještě zdokonalil, když ho začal vyrábět s malými otevíracími dvířky. V této podobě ho známe i dnes.

Jak se slaví ve světě?

 

Britové a Američané musí mít na vánoční tabuli krocana nadívaného kaštanovou nádivkou. Ostatně indiánský kot, jak krocana nazývali naši předkové, bývá podáván na druhý svátek vánoční i v mnoha českých domácnostech.

Angličané ke krocanovi servírují tradiční vánoční pudink flambovaný rumem či koňakem. Britské menu mívají na stolech také Australané. Ale vzhledem k tomu, že tam o svátcích vrcholí léto, odehrává se štědrovečerní hostina obvykle na pláži a jídlo se podává studené – obložené mísy, ovocné a zeleninové saláty, zákusky, meloun.

Italové slaví skromně, dokonce se obejdou bez stromku a cukroví. Na stole mají většinou jehně nebo krocana, po něm si dají datle, fíky a panettone – něco jako naši vánočku.

Francouzi mívají na vánočním stole ústřice, šneky, žabí stehýnka a ovoce. Ale často si doma jen rozdají dárky a pak spěchají do restaurace, kde se nechají obsloužit.

V Polsku jsou na stole husté polévky a rosoly.

Rakušané slaví podobně jako my, jen si všechno ještě o něco vylepší. Například štrúdl podávají s kopcem šlehané smetany.

V Bulharsku se podává vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí.

Ve Španělsku nesmí chybět šampaňské a marcipán.

Skandinávci si dopřávají husu či kachnu a vepřové s červeným zelím, teplou šunku, vařenou tresku.

V Dánsku má každá rodina připravený dárek zvaný Julemand, který získá ten, kdo nalezne jedinou mandli zapečenou v nezbytném štědrovečerním rýžovém nákypu.

 

 

Christmas pudding z Anglie

(Pro 20 osob)

800 g hovězího loje, 450 g zkaramelizovaného cukru, 120 g citrónové kůry, 120 g kandovaného ovoce, 1 lžička muškátového ořechu, 450 g strouhané housky, 225 g prosáté mouky, 450 g vajec (vážíme ve skořápce), 1 sklenice (na bílé víno) koňaku, 0,5 l mléka

Do dobře ušlehaných vajec zpracujeme všechny přísady, přidáme mléko a vše dobře umícháme. Celé necháme stát osmnáct hodin v chladu. Poté přidáme koňak a těsto vlijeme do tukem vymazané pudinkové formy. V páře vaříme osm hodin.

Při dobrém uskladnění vydrží více než rok.

 

 Kdo kde naděluje?

Český Ježíšek, tedy docela malé miminko, je ve světě unikát. Ve většině zemí naděluje pán v nejlepších letech. nebo také paní, i u nás bývávala v některých oblastech Vrtibába, nebo Klovcová bába, Šťuchavá bába, Štědrá bába.

Nejrozšířenější je Santa Claus, který naděluje ve všech končinách s britskou tradicí a v Americe. Dárky rozváží na saních tažených soby v noci z 24. na 25. prosince a ukládá je dětem do červených punčoch k posteli, kde je hned po probuzení najdou. U něho jako jediného známe autora jeho podoby. Vymyslel ho Clement C. Moor, profesor episkopálního semináře v New Yorku v roce 1822, když napsal báseň Návštěva u svatého Nicholase. O padesát let později se báseň stala inspirací pro malíře Thomase Nasta, který dal Santa Clausovi definitivní podobu.

Ve Francii naděluje pér Nöel, který nadílku nechává u kamen či na krbu. Podobně to dělá bulharský Děda Koleda a ruský Děda Mráz, který cestuje na saních z Čukotky a doprovází ho Sněhurka v kožíšku z bílých hranostajů.

Ve  Skandinávii dárky nosí skřítkové, ve Finsku jim pomáhá Velký Ukko, v Dánsku Vánoční posel. V mnoha zemích Latinské Ameriky nadělují Tři králové, v Itálii lítá čarodějnice. V Holandsku mají děti dárky v dřeváčcích pod stromečkem. Do bot ukládá dárky také duch Noel v Peru.

Ve Švýcarsku naděluje Monsieur Chalandé, který nechává dárky za dveřmi pokoje. Německý Ježíšek má rezavé vlasy a vousy a létá na osedlaném divokém větru.

V Rumunsku nosí dárky hodný kmotříček v nůši z proutí a dává je vedle jesliček nebo pod postel. V Itálii, zvláště na Sicílii, zase naděluje čarodějnice Befana.

 

 

Vánoční pranostiky

 

Když v první adventní neděli nastane daleko široko krutá zima, potrvá čtyři neděle.

Je-li v první týden adventní mrazivo, bude zima osmnáct neděl trvati.

Lepší vánoce třeskuté, než-li tekuté.

Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.

Vánoce na ledě – Velikonoce na blátě.

Tmavé Vánoce – světlé stodoly.

  1. 12.

Na Adama a Evu čekejte oblevu.

Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží.

  1. 12.

Když na Boží hod prší, sucho úrodu poruší.

Na Boží narození o komáří zívnutí.

Na Boží narození o bleší převalení.

Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny.

  1. 12.

Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.

Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.

  1. 12.

O Silvestru papeži snížek si už poleží.

Jak byl celý rok voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.

Na Silvestra-li vítr a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.

 

 

Co přináší smůlu?

Před půlnoční mší se nesmí šít, plést – protože by pak myši dílo zničily.

Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, dobytek by kulhal.

Nesmí se prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu.

Nikdy nepište své milé nebo milému zamilované psaní, čekal by vás rozchod.

 

Co přináší štěstí?

Když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci.

Čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 – mají kouzelnou moc.

Když připadne Štědrý den na pondělí – bude dobrá úroda a hodně medu.

Když Štědrý den připadne na úterý – bude hodně vína a obilí.

Když bude Boží hod ve čtvrtek – podaří se výhodně prodat dobytek.

Když bude Boží hod v pátek – čeká nás horké léto a krásný podzim.

 

Dárky

 

Lidé si vždy dávali dárky – tovaryšové mistrům, hospodáři čeládce, příbuzní mezi sebou. Hlavními obdarovanými však byly děti, jimž dárky nosil sv. Mikuláš, avšak v 16. století se rozmohlo obdarovávání dětí na Štědrý den, což je zásluha protestantského reformátora Martina Luthera, který nechtěl dávat svým dětem dárky na katolický svátek sv. Mikuláše. Dochovaly se obě tradice, jen symbolika obou svátků je jiná.

Lidé věřili v magickou moc dárků. Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka, aby byli  zdraví, silní a dožili se mnoha let. Pro moudrost a zralost se darovaly ořechy, pro radost zase perníky. Mládenec nebo dívka dostávali nějakou ozdobu, aby jednou byli šťastní a bohatí. Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbrnou či zlatou minci, dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce, aby ji jejich život byl stejně sladký. Červená látka se zlatou či stříbrnou nití zaručovala vitalitu, dostatek lásky i rodinného tepla, vonná mast či voňavka zase garantovala slávu a štěstí.

Nezapomínalo se ani na zvířata.

Krávy dostaly trochu kaše, větévku routy a tři ječné klasy, aby dojily a byly zdravé. Aby máslo z jejich mléka bylo žluté jako slunce, přidaly se jim do krmení ořechy od večeře.

Kůň povečeřel posolený chléb, aby byl výkonný.

Slepicím se nasypala pšenice, hrách a ječmen, aby snášely velká vejce s krásně žlutými žloutky.

Kozám patřilo jablko, po němž dojily celý rok mléko sladké jako med.

Kohout, pes a houser dostali česnek, aby byli odvážní a dobře hlídali.

 

Vánoční zvyky

Když rozkrojíte jablko a nejdete jádra ve tvaru hvězdy, budete celý další rok zdraví. Najdete-li tvar kříže, nic dobrého nečekejte.

Sedne-li si svobodná dívka o Štědrém dnu na zápraží, bude-li pojídat jablko a dočká-li se muže jdoucího kolem, do roka bude pod čepcem – vdá se.

Nezadaná dívka může také vyhnat z domu psa a dívat se, kterým směrem se pes vydá. Tam totiž čeká partner.

Máte-li doma více svobodných, pak je nejlepší rozkrájet koláč na tolik kusů, kolik nezadaných doma máte. Pak přidělíte každému z nich jeden kousek a zavoláte psa nebo kočku. Čí kousek si domácí zvíře vybere, ten najde životního partnera. Je samozřejmě možné, že si nevybere žádný kousek, potom ale hledejte chybu jinde. Buď vaše zvíře není na sladké, nebo se zrovna přejedlo něčeho chutnějšího.

Další šancí jsou vánočkové patky. Zbude-li jich devět, je svatba v rodině jistá. Což znamená, že vánoček by mělo být opravdu hodně.

Spolehlivým prostředkem je bez. Když se k němu po štědrovečerní večeři vydá svobodná dívka, uchopí oběma rukama kmen, zatřese jím a bude recitovat: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes! – pak musí vyčkat, až se opravdu nějaký pes ozve, a tam ať se vydá hledat muže svého srdce.

Můžete si také hodit střevícem. Hází se přes hlavu a důležité je, kam směřuje špička střevíce. Míří-li ven ze dveří, bude příští rok svatba. Směřuje-li do místnosti, pak svatba na spadnutí ještě není.

Rozšířeným vánočním zvykem je pouštění skořápek. Nejčastěji se pouštěly ve dvojici. Dívka a chlapec si rozpůlí ořech, dají do skořápek po svíčičce a pustí je na vodu. Když se skořápky přiblíží, jejich láska vydrží. Když od sebe odplují, lásku potká stejný osud.O Štědrém dnu nezametejte, nemelte obilí, nemalujte, nešijte, nevylévejte vodu na dvůr, nevynášejte popel, nevstávejte prudce od stolu, nic si nepůjčujte, neobchodujte, nekýchejte – to všechno může přivolat neštěstí, ba dokonce smrt.

Vykoupejte se ve strouze – přinese vám to zdraví.

Večer před Štědrým dnem si dejte pod polštář ořech. Po probuzení ho rozlouskněte a ještě v posteli snězte. Po celý rok vás nenavštíví blechy, štěnice ani jiní nepřátelé postelí.

Do studánky vhoďte jablko a ořech, bude v ní dobrá voda.

U stolu by vás měl být sudý počet, přinese to štěstí.

Štěstí přinese i seno pod stolem, což připomíná narození Ježíška v betlémském chlévě.

Nohy stolu sepněte řetězem, tak vytrvá vaše rodinná soudržnost.

Jestli máte strach ze zlodějů, pak k řetězům přidejte ještě provazy – odpudí je.

PhDr. Marie Formáčková

 

Fenomenální hlas Roberta Caporaliho zazní v Praze

Fenomenální italský zpěvák Roberto Caporali, který již několik let žije v Praze  a  úspěšně koncertuje nejen po celé  České republice, ale stejně tak i v zahraničí.

Tentokrát Vás můžeme pozvat na jeho předvánoční koncert  v Praze  a  pro velký zájem rovnou dvakrát.  Oba předvánoční koncerty  se uskuteční  v  Obecním domě – kavárně,  první 12.12.2018  od 20:30 hpd. a ten druhý pak  17.12.2018 od 20:30 hod.

Zároveň se můžete těšit na neméně skvělou  houslistku  Jolanu Szajewskou.

Vstupenky  zakoupíte  na www.ticketportal.cz

 

 

TALKSHOW JINDŘICHA KRAUSE MEZI ZEMÍ A NEBEM S FARÁŘKOU PETROU ŠÁCHOVOU

Zábavná Talkshow  Jindřicha Krause byla tentokrát v Kulturním domě Mlejn v Praze, s  hostem farářkou a modelkou  Petrou Šáchovou.

Talkshow s písničkami  Jindřicha Krause  a povídání o životě v církvi i na molu s Petrou Šáchovou sklidila opět velký úspěch a my se můžeme těšit na další vystoupení Jindřicha v jeho nejnovějším pořadu „Písničky z klobouku“, které bude před-Mikulášské, 4. prosince 2018 opět v KD Mlejn.

 

FOTO:   Dagmar Pavlíková

Dior podzim-zima 2018/2019 – Revoluční šedesátky

 

Umělecká ředitelka značky Dior, Maria Grazia Chiuri, se nechala pro svou kolekci inspirovat šedesátými léty, kdy byla všechny pravidla módy obrácena vzhůru nohama.

Právě díky tomuto impulsu, který v designérce probudil nové nápady, hrají v kolekci hlavní roli koláže, mládí a cestování. Pro kolekci Ready-To-Wear podzim/zima 2018/2019 se umělecká ředitelka módního domu Dior nechala inspirovat názory a symboly, které tehdejším dívkám pomohly nalézt osobní jedinečnost a vlastní já. Impuls pro kolekci vyšel i z módní historické události. Když se skupina mladých dívek v mini sukních, jak ukazují tehdejší fotografie, rozhodla 12. září roku 1962 protestovat před butikem Dior s transparenty “Mini-Skirts Forever”, Marc Bohan, tehdejší umělecký ředitel, přišel s nápadem pro kolekci Miss Dior a přetvořil tak původní vizi ženství Christiana Diora.

Barevné záplaty, květinové výšivky, kilt, vlna, kůže nebo džínovina tvoří poněkud zvláštní kombinaci prvků. Pokud si ale uvědomíte, kolik stylů existovalo a vznikalo v šedesátých letech, vše vám najednou začne dávat větší smysl. V odlišnosti je krása, a to zejména platí u lidí. Návrhářka se proto nebála obsadit modelky zcela odlišných etnik.

Premiéra úspěšné komedie DOKONALÁ SVATBA

Divadelní společnost INDIGO company je stálým hostem Divadla pod Palmovkou. A právě na jevišti tohoto divadla proběhne v úterý 20. listopadu premiéra britské komedie Dokonalá svatba v režii Lumíra Olšovského. Indigo touto hrou v minulosti (2013) zahájilo svou činnost. Po čase se ke komedii, kterou uvádějí nejrůznější produkce po celém světě, vrací. Tentokrát však s novým obsazením, novou výpravou a také nově na libeňské scéně.

 „U Dokonalé svatby jsem si znovu uvědomil, že lepší témata než je svatba, manželství a nevěra, komediograf nemá a pokud bude lidstvo lidstvem, asi mít nebude… Dokonalá svatbo! Jako stáří známí si to už můžeme říct – čím déle se pročítám kupami různých komedií, tím jasněji vidím, že tak povedených dam jako jsi ty je málo. Mnoga ljeta!“ (Jan Šotkovský, překladatel)

Na scéně budou takové hvězdy jako jsou Dana Morávková, Simona Vrbická, Miroslav Dvořák, Václav Kopta, Lilinaan Fischerová, Malvína Pachlová, Patricie Solaříková, Ondřej Volejník, Michael Vykus, Petr Buchta, Zbigniew Kalina, Ja Trojanová.

Přijďte se podívat na skvostnou situační komedii britského dramatika Robina Hawdona o tom, že každé svatbě předchází NOC PŘED SVATBOU a tahle zvláštní noc může ještě všechno změnit.

Premiéra 20.11.2018 v 19:00 v Divadle pod Palmovkou

Reprízy:

6. 12. 2018, 19:00, Divadlo pod Palmovkou

11. 12. 2018, 19:00, Divadlo pod Palmovkou

21. 1. 2019, 19:00, Divadlo pod Palmovkou

12. 2. 2019, 19:00, Divadlo pod Palmovkou

Zdroj: Tisková zpráva Divadelní společnosti  INDIGO company

CIMBÁLOVÁ MUZIKA MIROSLAVA KOTLÁRA V PRAZE

Cimbálová muzika hraje již od 70. let, kdy zprvu rodinná kapela „Kotlárovci“ začala na severu Čech vystupovat zprvu se slovenskými čardáši a později i moravskou lidovou hudbou, která byla a je oblíbeným žánrem rodiny Kotlárů a zejména pak zakládajícího člena, kapelníka Miroslava Kotlára st. (cimbál) dlouholetým učitelem na Základní umělecké škole v Liberci.

Cimbálová muzika Miroslava Kotlára je na severu Čech známá svým pestrým repertoárem a uslyšíte ji téměř na všech městských oslavách a vinařských akcích pořádaných jak městy a obcemi, tak také soukromými podniky po celých Čechách. V roce 2018 cimbálovka oslavila své 1000 vystoupení od svého vzniku.

Nenechte si proto ujít jejich vystoupení v Praze v kavárně Obecního domu, 21.11.2018 od 19:45.

Vstupenky můžete zakoupit  na  www.ticketportal.cz

FOTO:     www.cimbal.cz

 

ČETNICKÁ KUCHAŘKA – MICHAL DLOUHÝ

 

Chcete si uvařit dle dobových receptů, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách?

Každému z nás se při slovech četnická kuchařka vybaví usměvavá Andělka podstrojujíc četníkům z televizní pátračky samé dobroty. Četnický chlebíček však nebyl zdaleka takový, jak ho máme zidealizovaný z televizních obrazovek.

Podrobnosti stravování příslušníků četnického sboru, včetně procedury přijímání kuchařek podrobně upravoval kasární předpis četnictva. Rozhodování o přijetí či nepřijetí kuchařky záleželo na účastnících společného stravování, a bylo vázáno na souhlas velitele. Již z dob monarchie bylo stanoveno, že za kuchařky mají býti najímány především osoby starší, naprosto spolehlivé a dobré pověsti.

Kniha obsahuje také řadu kriminálních případů řešených četnictvem na území Československé republiky.

Kniha je k dostání u všech knihkupců, nebo  objednat přímo v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline – jk.artstar@volny.cz

 

Lotr

 

Život na maloměstě není tak idylický, jak by se mohlo zdát. I zde číhá nebezpečí, i tady můžete spadnout do maléru dřív, než se nadějete. S přibývajícím věkem ovšem přestane rodné hnízdo stačit a je nutno přesunout se jinam. Do Prahy. A to je teprve jízda!.

Není špatné mít dvoumetrového bráchu. Lucie ho má. Dětství na malém městě v dobách tuhého socialismu, a stejně tak dospělost v kapitalismu po česku; to je s velkým bráchou prostě veselejší a pro malou holku i bezpečnější.

Bez Petra si Lucie nedovede svůj život představit, i když ví, že se její bratříček často ocitá na tenkém ledu. Je to prostě lotr. Ovšem lotr s velkým srdcem, do kterého se vejde nejen nepřehledné množství žen, ale taky ona.

Vzpomínkami na dobrodružný život s bráchou vás Lucie provede s lehkostí, humorem a nostalgií.  Svoje a hlavně bratrovy životní peripetie nese na trh s vědomím, že ne každému se může zamlouvat dobrodružný život na hraně.

Dosud vydané knihy Zuzany Zajícové: Hodně mužských, málo chlapů (PRAGOLINE),

Nezbytné pomůcky zralé ženy aneb U konce s dechem i prachama (Akcent)

Drsný život zralé ženy (Akcent), Tančím u tyče (Akcent), Lotr (PRAGOLINE)