LÍBÁNÍ PODLE ZVĚROKRUHU – STŘELEC (22. 11. – 20. 12.)

Jde o deváté znamení zvěrokruhu, znamení pohyblivé, denní, jižní, kladné, ohnivé, elektrické.

Jeho vládcem je Jupiter.

Jeho charakteristickou vlastností je přímočarost a pravdomluvnost, která mu ale často přináší problémy, protože servítky si opravdu nebere. Druhé přitahuje jeho veselá povaha a zcela mimořádná štědrost. Není lakomý, rozdal by se, peníze jsou pro něho prostředkem, jak dělat radost – sobě, ale i druhým.  Jeho povahovým rysem je vášnivost, s níž se vrhá do radostí, ale i problémů. výbušnost, upřímnost a soutěživost. Proto je úspěšný ve sportu, protože do vítězství dá veškerou svou energii. Na překážku mu je někdy lehkomyslnost a netaktnost, která souvisí s jeho upřímností a pravdomluvností. Má úzký vztah k filozofii a náboženství, rád kritizuje nespravedlnost, pravdu říká otevřeně i nadřízeným, každé omezování je pro něj nepříjemné.  Nade vše staví vlastní důstojnost a svobodu, proto nebývá v partnerství nejúspěšnější.  Ale po rozchodu má s bývalými partnery výborné vztahy a kdykoliv jim pomůže, potřebují-li to.

Jsou přímočaří i při líbání, rovnou líbají naplno, bez jakýchkoliv okolků. Rvonou se pouštějí i do těch nejodvážnějších a nejintimnějších polibků. Milostné chvilky s nimi bývají krásné, ale pro ně samotné to často příliš mnoho neznamená. Proto za nimi často zůstávají zklamaní partneři.

Ilustrace ke knize KNIHA O LÍBÁNÍ – Alexandra Hejlová

Příspěvek byl zpracován podle knihy Marie Formáčkové a Jindřicha Krause KNIHA O LÍBÁNÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   zpracovala  Alexandra Hejlová

FOTO:   Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

 

LÍBÁNÍ PODLE ZVĚROKRUHU – ŠTÍR (23. 10. – 21. 11.)

Štír je osmé znamení zvěrokruhu, které je pevné, jižní, záporné, ženské, magnetické, jednoduché, zvířecí. Vládcem znamení je Pluto a Mars.

Štír je nadaný, bystrý v úsudku, je rychle chápavý a má výborné orientační vlastnosti, které se týkají nejen orientace v terénu, ale také orientace v mezilidských vztazích. A jak rychle se orientuje, tak rychle dokáže vyřešit i tu nejzapeklitější situaci. Má zvláštní a originální nápady,  které druzí ne vždy chápou, je zvídavý a zvědavý, má velkou schopnost druhé okouzlit a ovládnout je. Má poměrně široký rejstřík talentů, a to jak k uměleckým disciplínám, tak také k jazykům či exaktním vědám. Mezi Štíry bývá velký počet mimořádně nadaných až geniálních jedinců, ovšem jejich nadání se může týkat i negativních záležitostí. Mohou ho uplatňovat i v násilném protizákonném jednání.  Je jen na nich, jakým směrem svou inteligenci použijí.

Líbání považují Štíři za ztrátu času a zbytečnost, která nic mimořádného nepředstavuje. Mají rádi takové vztahy, které vedou přímo k tomu, čemu líbání zpravidla předchází. Kdo chce živočišný vztah bez romantických momentů, pak pro něho je Štír tím pravým partnerem č partnerkou.

Ilustrace ke knize KNIHA O LÍBÁNÍ – Alexandra Hejlová

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Marie Formáčkové a Jindřicha Krause KNIHA O LÍBÁNÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   zpracovala  Alexandra Hejlová

FOTO:   Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

 

Knižní novinka – Černá vdova spisovatelky Markéty Harasimové

Ve své devatenácté knize, psychlologickém thrilleru se Harasimová věnuje tématu domácího násilí, přičemž poukazuje na nebezpečná úskalí jeho skrývání ze strany obětí. Autorka vychází i  z osobních zkušeností a ztvárnila hrdinku na přebalu knihy.

„Zlo je silné tam, kde dobro mlčí…“ Jean-Paul Sartre

Myslíte, že domácí násilí se vás netýká a týkat nebude? Omyl! Obětí se může stát kdokoli, ať už ve formě psychické nebo fyzické. A co je nejhorší? Mlčet a nechávat si všechno pro sebe…

Módní návrhářka Edita žije od smrti prvního manžela jen se svým psem a postupně začíná vnímat zrychlené tikání biologických hodin. Její osud od základu změní setkání s charismatickým Ondřejem, do kterého se bezhlavě zamiluje. Mladá žena přijímá nabídku k sňatku a věří, že konečně přijde i vysněné dítě. Čeká ji však tvrdé prozření. Z partnera se krátce po svatbě vyklube agresivní násilník, který se neštítí žádné krutosti. Edita, plná ponížení a studu přede všemi pečlivě tají domácí násilí a marně hledá cestu z bludného kruhu. Jako podnikatelka je soběstačná i úspěšná, ale v soukromí se pod vlivem systematického týrání mění v submisivní a vystrašenou bytost. V jednu chvíli sice najde sílu k odporu, ale její pokus vyklouznout zpod Ondřejovy nadvlády nevyjde tak, jak plánovala. Dochází k tragické konfrontaci a Edita svého muže zabije. Noční můra však nekončí, a teprve teď paradoxně nastává skutečný boj o život… Proč jen se někomu nesvěřila?

Markéta Harasimová

www.nakladatelstvi-maha.cz

www.marketaharasimova.cz    

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv – Markéta Harasimová

Chalupa

Povídka Jiřího Poláčka z Prahy má název „Chalupa“ a my budeme svědky jedné záchrany tří králíků před krupobitím.

Jako většina Čechů i my s manželkou jsme asi tři roky po svatbě zatoužili po nějaké té chatě nebo chalupě, takže jsme nakonec koupili ohromný barák za dost peněz. Abych chalupu výstižně popsal, stačí říci, že když jsme natírali okna, tak jsme natírali jen ta venkovní křídla a ještě jen z venkovní strany. Těch křídel bylo 110.

Dřeli jsme tam jako na panském a stále jsme čekali na ten moment, kdy bude všechno hotovo a my si dáme pod slunečníkem tu odpolední kávu. Hotovo nebylo nikdy, ale překvapivě na to období vzpomínáme jako na šťastné roky, kdy jsme večer, protože už nebylo na práci vidět, hráli karty a pili víno nebo pivo, pro které jsme chodili do džbánku k Černé růži.

Poslední rok, ve kterém jsme chalupu prodali, byli u nás na prázdninách i Pepa, Fanda a Venda. Tři králíci, které nám půjčila babička. Měli krásnou boudu s papundeklem místo střechy a „zahradu“ asi 2 x 2 metry s králičím pletivem nahoře a na stěnách, aby na ně nešli dravci. Jednou přišlo krupobití a králíci byli venku s boudou, u které se mi zdálo, že ta střecha
je na kroupy trochu fórová. A tak jsem rychle vyběhl jen v trenýrkách s kbelíkem v ruce ven, že králíky naházím do kbelíku a pustím zatím třeba do koupelny nebo do předsíně, než se krupobití přežene. Byl již večer, obloha se zatáhla temnými mraky, nebylo tedy moc vidět.

Takže jen v těch khaki trenýrkách a s kbelíkem jsem vyrazil z chalupy zachraňovat. Krupobití bylo ale fakt silné, zdálo se mi, že jde o život, tak jsem si narazil ten kbelík na hlavu a sprintoval do zahrady ke králíkům. Zbaběle jsem usoudil, že papundekl kroupám odolá, a rychle jsem se otočil a s kbelíkem na hlavě mazal do domu. Vrazil jsem do kuchyně, kde
stála s vytřeštěnýma očima moje mladá žena, která stačila jen vydechnout: „Dobře že jsi doma. Venku běhá nějaký Kyklop. Je nahý, má divnou modrou hlavu a žádný krk. Měří asi dva metry. Ne abys šel ven!“ V první chvíli mi to nedošlo a šel jsem se k oknu podívat. Moc toho vidět nebylo, tma, déšť a kroupy, občas nějaký ten blesk. Pak mi to došlo a začal jsem se smát. Když jsem za chvilku přinesl modrý kbelík a dal si ho na hlavu, smála se už také.

Autor  příběhu:   Jiří Poláček, Praha

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

LÍBÁNÍ PODLE ZVĚROKRUHU – VÁHY ( 23. 9. – 22. 10.)

Jde o sedmé znamení zvěrokruhu. Je to znamení vzdušné, kladné, mužské, elektrické, jižní, denní, impulzivní. Vládcem celého znamení je planeta Venuše, která je také vládcem Býka.

Pro Váhy je charakteristická otevřenost v jednání, bezelstnost a přímočarost. Vždycky od druhého očekávají to nejlepší, podlost jim není vlastní. Jejich základním povahovým rysem je laskavost, mimořádná přizpůsobivost, přímost a ušlechtilost. Mají velkou intuicí, smysl pro spravedlnost, milují krásu, vyhledávají harmonii a rádi se obklopují uměleckými předměty.. Váhy nemilují hádky, rozpory a konflikty, od takových situací raději utečou, čímž jsou někdy považován za zbabělce.

Líbání s nimi příliš přesvědčivé není. Stává se jim totiž, že jsou myšlenkami někde jinde, že se do kontaktu s druhou osobou správně nepoloží. Také mnohdy špatně hospodaří s dechem, proto jsou jejich polibky spíše krátké, kamarádské, nikoliv dlouhé a vášnivé.

Ilustrace ke knize KNIHA O LÍBÁNÍ – Alexandra Hejlová

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Marie Formáčkové a Jindřicha Krause KNIHA O LÍBÁNÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   zpracovala  Alexandra Hejlová

FOTO:   Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

 

Diktát

Dnešní povídka Libuše Vychopeňové z Hradce Králové má název „Diktát“ a opět nás zavede do školních lavic a to více než před 40 lety na tehdejší Jedenáctiletou střední školu.

Před více než 40 lety jsem nastupovala na gymnázium. Tenkrát se tato škola nejmenovala Gymnázium, ale Jedenáctiletá střední škola. V prvním ročníku jsme se sešli studenti z různých základních škol, a tak chtěli vyučující vědět, jak jsme na tom se znalostmi.

V češtině jsme hned první hodinu psali takzvaný vstupní diktát. Diktát byl dlouhý a velmi těžký a hodnocení dopadlo dost špatně. Já jsem svým diktátem na sebe upozornila nejenom češtináře, ale celou třídu. Můj diktát byl jako jediný zcela bez chyby, až na slovo medvěd na konci s t, a to jsem napsala hned dvakrát. Tenkrát jsem dostala trojku – v hodnocení jsem se dočetla, že chyba se objevila v diktátu dvakrát a tedy nešlo o přepis, ale o mé přesvědčení, že se medvěd píše na konci s t.

Přicházely další ročníky, studenti zase dostávali diktát a k tomu jako perličku vyprávění o bezchybném diktátu jedné studentky, až na toho nešťastného medvěda s t na konci. Dávno jsem na tento svůj gramatický hřích zapomněla. Až nastoupil do stejného gymnázia můj syn. Všechno bylo pro něj nové, a tak každý den nadšeně vyprávěl, co se ve škole
událo. Tak jsem se i dozvěděla, že psali vstupní test, že byl velmi těžký a dopadl špatně.

„A představ si, mami, že jednou byla ve škole studentka, která napsala diktát úplně bez chyby, a napsala medvěd s t na konci a to v tom diktátu dvakrát,“ vyprávěl syn a kroutil hlavou. Chtělo se mi hrozně smát, ale nakonec jsem neřekla nic.

Teď už je to zase mnoho let, ale když slyším slovo medvěd, s úsměvem si na to vzpomenu a přemýšlím, jestli se jedná stále o toho mého medvěda, anebo se za ta léta vyskytla ještě další studentka, která sice napsala diktát bez chyby, ale medvěda na konci s t dokonce dvakrát.

Autor povídky – Libuše Vychopeňová, Hradec Králové

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Cirkus

Dnešní povídka Jarmili Görnerové z Klatov nás zavede, již podle názvu, do cirkusového prostředí. 

Do města přijel cirkus. Moc velký zájem obyvatel města o představení nebyl. V tomměstě X musel jeden cirkusák do nemocnice. Přišel ho navštívit kamarád z cirkusu a měl s sebou malé lvíče. „Tady nesmí být ani pes, natož lev.“ Schovali lvíče do vedlejší místnosti. Do této místnosti vstoupil znenadání primář a začal strašlivě křičet. Lvíče se primáře
leklo a schovalo se v čekárně pod lavicemi a nohama pacientů. Druhý den noviny psaly o panu primářovi, který se nebojí ani lva. Primář se stal hrdinou a večer i odpoledne byl cirkus naplněn diváky, kteří se zajímali o zvířata a hlavně o lvy. Cirkus vydělal mnoho peněz a mohl přilepšit svým lidem i zvířatům.

Autor povídky – Jarmila Görnerová, Klatovy

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Čeština?

Kraťasy – ze života lidí nejsou jenom příběhy pro pobavení a pro poučení, ale ukazují různorodost myšlení lidí, jejich vyjadřování a přenášení myšlenek pro ostatní. Autoři jsou z různých míst naší země a někdy je znát v jejich tvorbě odraz koloritu místa, kde žijí oni nebo hrdinové jejich příběhů. V uspěchané době tak mohou ostatní, kteří nemají čas na cestování po naší krásné zemi, alespoň malinko nahlédnout pomocí své fantazie do jiného města nebo vísky, kde se kraťas odehrál. Dnešní povídka Marty Ordáňové z Hranic u Aše má název „Čeština?“ a docela se hodí právě k dnešnímu 2.září, kdy naše děti po velkých letních prázdninách znovu usednou do školních lavic.

 

Dotknu se jednoho tématu, které se dnes samo nabízí. Řekla bych, „jak dáváme tomu češtinovi zabrat“.

Mám ráda češtinu, ten náš krásný a bohatý jazyk, jaký asi nemá žádný jiný národ. Umím i anglicky a angličtinu dokonce učím, ale to, co teď slyšíme a čteme – tak to už možná bude nějaký nový jazyk budoucnosti. Napsala jsem na to takovou malou parodii.

Babička telefonuje vnučce do zaměstnání a ta jí odpovídá: „Babi, co potřebuješ, já jsem hrozně bizi, právě jsem v njůsrůmu, za chvíli mi přijdou víajpí na intervijů, nemůžu se proklikat na spíkra, ztratila jsem plejlist a pořád někdo ringuje. Pošlu Honzovi esémesku, ať ti pustí dývídýčko nebo cédérom. Tak si dej nějakej drink, fit ap a buď kůl. Jo a odpoledne mám šopink, tak přijdu později.“

Babička jen upustila telefon, ale co by asi upustili naši buditelé, kteří tenkrát chtěli náš jazyk očistit od němčiny, když telefony ještě neznali? V případě některých zbožných možná i Bibli svatou…

 

Autor povídky – Marta Ordáňová, Hranice u Aše

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

 

 

LÍBÁNÍ PODLE ZVĚROKRUHU – PANNA (23. 8. – 22. 9.)

Jde o šesté znamení zvěrokruhu. Je to znamení pohyblivé, zemní, jižní, noční, magnetické, jednoduché. Vládcem celého znamení je Merkur, který je také vládcem Blíženců.

Panny nacházejí uspokojení a dokonce i štěstí v práci, jsou skromné, v projevech svých emocí zdrženlivé, ovšem nečekají, až za ně někdo rozhodne. Jsou cílevědomé, o svém životě mívají jasno. Jsou praktické, dovedou si poradit i ve velmi komplikovaných situacích, což neprojeví především v krizích. Mají organizační talent, dovedou pracovat a rozhodovat zcela samostatně, nepotřebují se ve svém názoru s nikým radit. Vyznačují se výbornou pamětí,  takže jsou velmi úspěšnými studenty, dovedou se naučit i několik cizích jazyků, jejich základní vlastností je pořádkumilovnost a čistotnost. To je sice dobrá vlastnost, ale v jejich podání to někdy může být pro ostatní nesnesitelné. Některé Panny bývají malicherné, vypočítavé a závistivé, na ty je třeba dávat si pozor, protože dovedou tyto své vlastnosti poměrně úspěšně maskovat.

Jejich polibky jsou tak jemné, že mnohdy druhého uspávají, než aby v nich rozproudily krev. Proto se k Pannám hodí takový protějšek, který je naopak divoký a nezkrotný.

Ilustrace ke knize KNIHA O LÍBÁNÍ – Alexandra Hejlová

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Marie Formáčkové a Jindřicha Krause KNIHA O LÍBÁNÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   zpracovala  Alexandra Hejlová

FOTO:   Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Čočka

Další pondělní povídka z knihy „KRAŤASY“, tentokrát od  Aleny Pražské z Všenor, má názvem „Čočka“. Tento příběh se stal začátkem jednoho léta na cyklistickém výletu v Podkrkonoší.

 

Každý rok začátkem léta jezdíme k přátelům do Podkrkonoší, kde vyrážíme s ostatními milovníky kol na cyklistické výlety.

Nosím silné brýle, ale pro záležitosti týkající se sportu přijdou vždy na řadu kontaktní čočky. Jednoho večera, když jsme po náročné túře dorazili do chalupy, šla jsem si jako obvykle čočky vyměnit za brýle, jenže jedna z nich se rozhodla, že se jí z mého oka nechce a že ven nepůjde, ať se snažím sebevíc. Přes přátelskou pomoc všech zúčastněných se nic nezměnilo,
a tak nezbylo, než odjet do nejbližšího města na oční kliniku. Uprostřed města se nám ukázalo velké neonové H, nebyla to však nemocnice, nýbrž hydrant. V tu chvíli se objevila policejní hlídka – zřejmě se domnívala, že chceme hydrant ukrást, avšak při pohledu na mé oko nás ochotně doprovodila na určené místo. Oční lékařka zjistila, že čočka je již dávno
venku, napsala recept na uklidnění zhmožděného oka a jeli jsme zpět na chalupu.

Ráno se manžel vypravil do lékárny a přivezl mi kapky do očí. A protože v zásadě věřím lékařům, poctivě jsem kapala a kapala, až do té doby, kdy se ozval můj mobil a v něm hlas vyděšeného lékárníka, který mě žádal, ať s kapkami okamžitě přestanu, že se mu do výdeje vloudila chybička a manžel obdržel jiný lék. Okamžitě se nabídl, že mi ty správné kapky přiveze do Prahy – adresu zjistil z receptu – avšak při mé odpovědi, že jsme pouze
40 kilometrů od města, se mu viditelně ulevilo a oznámil, že sedá do auta a jede do naší chalupy. Vzhledem k tomu, že oko bylo – navzdory špatným kapkám – celkem v pořádku, začínali jsme z celé situace mít už trochu legraci. Všichni jsme se vyhrnuli ven a vyčkávali pana magistra. Z auta vystoupil mladý muž, který se při pohledu na to srocení začervenal
jak panenka, předal mi správný lék a navíc se v mé ruce ocitla ještě láhev zabalená v ozdobném papíře. Když s mnoha omluvami odjel, nedočkavě jsme láhev rozbalili, a hádejte, co to bylo za značku? No přece MAGISTR!

Abychom mu patřičně poděkovali, poslali jsme mu sms zprávu: „Kapu si z láhve do očí, ale trochu to pálí, vadí to moc?“ Odpověď zněla: „Prosím, užívejte pouze orálně.“

Autor povídky – Alena Pražská, Všenory

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

 

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline