Christian Dior: Návrhář snů!

Módní dům Dior se na trhu pohybuje mnoho let. Roku 1946 ji založil módní návrhář Christian Dior spolu se svým přítelem a podnikatelem Marcelem Bousaccem na ulici 30 Avenue Montagne v Paříži. Během své existence vystřídal celkem osm kreativních ředitelů.

Christian Dior se narodil v roce 1905 v Normandii jako syn zámožného obchodníka. Vystudoval mezinárodní vztahy, avšak kariéra ve státní službě ho nelákala a místo toho si v Paříži otevřel malou galerii. Otec mu ji pomohl financovat, ale vymínil si, že rodinné jméno s ní nebude spojováno. Stále doufal, že si Christian zvolí diplomatickou kariéru. Počátkem 30. let zemřela Christianova matka a rodina přišla téměř o všechen majetek. Skutečnost, že syn projevuje spíše umělecké sklony a pohybuje se ve světě módy, už tolik nevadila. Talentovaného mladého muže, který si přivydělával prodejem módních skic, zaměstnal návrhář Robert Piguet a později Lucien Lelong. Nakonec v roce 1946 Christian Dior s pomocí investice Marcela Boussaca, tehdy nejbohatšího člověka ve Francii, otevřel svůj vlastní módní dům se třemi ateliéry a pětaosmdesáti zaměstnanci. O deset let později už měl osmadvacet ateliérů, přes tisíc zaměstnanců a kolekci parfémů. Když v říjnu 1957 zemřel na infarkt v italském Montecatini, zdálo se, že s jeho značkou je konec. Naštěstí měl velmi schopného, teprve jednadvacetiletého asistenta s nápadně bledou tváří jménem Yves Saint Laurent, který Christiana Diora dokázal plně nahradit.

 

Jeho první kolekce se nesla ve znamení „nové ženy“, jejíž šaty mají vosí pás, zdůrazněné poprsí, úzká ramena a odhalená kolena. Dior se stává tvůrcem nového vzhledu, nebo-li New Look. Autorkou tohoto termínu je šéfredaktorka amerického Harper´s Bazaru Carmel Snow. Od tohoto okamžiku se stává mezinárodně známou osobností. Po založení salónu a vytvoření první kolekce, zakládá také společnost na výrobu parfémů. Jeho první vůní se stal parfém Miss Dior. V 50. letech jeho tvorba představuje 50% francouzského exportu.

Foto: iconic.cz, wikipedia.org

Theodor Pištěk – český malíř, kostýmní výtvarník, scénograf 

Theodor Pištěk  je světově proslulým autorem filmových kostýmů a dekorací a držitelem Oscara za kostýmy k filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Za následující film Valmont obdržel cenu César a byl nominován na Oscara.

Theodor Pištěk  se narodil  25. října 1932 v Praze. Když se v roce 2020 jeho hyperrealistický obraz Alfy Romeo nazvaný Adieu, Guy Moll v aukci prodal za 21,2 milionu korun, stal se Pištěk držitelem zajímavého rekordu, šlo o nejdražší v tuzemsku prodané dílo žijícího českého autora.

Syn herců Theodora Pištěka a Marie Ženíškové, pravnuk malíře Františka Ženíška a vnuk Julia Ženíška, zakladatele a majitele firmy Ford Motor Company pro Rakousko-Uhersko: to je Theodor Pištěk. Do vínku dostal řadu talentů, pro rychlá auta, pro techniku i pro malování. Absolvoval Akademii výtvarných umění v Praze, několik let reprezentoval Československo v automobilových závodech na okruzích, vášeň pro techniku a rychlé vozy se promítla i do jeho malířského díla. Mezi nejznámější patří obrazy ze 70. let 20. století, inspirované biblickými tématy. Před časem byl Theodor Pištěk jako jediný český malíř zařazen do přehlídky East of Eden v budapešťském Ludwigově muzeu, která mapovala tvorbu hyperrealistických malířů z celého světa.

Kromě toho byl Theodor Pištěk od roku 1990 předsedou výtvarné rady Pražského hradu a navrhl nové uniformy Hradní stráže, které se používají dodnes. Byl rovněž iniciátorem a spolu s Václavem Havlem a Jiřím Kolářem zakladatelem Ceny Jindřicha Chalupeckého pro mladé výtvarníky. V roce 2000 obdržel od tehdejšího prezidenta Václava Havla medaili Za zásluhy 1. stupně, je držitelem ceny Český lev za dlouhodobý umělecký přínos českému filmu, roku 2013 získal Křišťálový glóbus za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii a v roce 2017 Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež.

Foto: sumava.net, wikipedia.org, galerieklatovy.cz

Hvězda seriálu Kobra 11 slaví 57. narozeniny – Erdogan Atalay

Herec Erdogan Atalay je představitel Semira Gerkhana z oblíbeného kriminálního seriálu Kobra 11. Dnes slaví 57. narozeniny!

Erdogan Atalay se narodil 22. září 1966 v Hannoveru. Jeho první role byl duch z kouzelné lampy v představení Aladin und die Wunderlampe v Staatstheater Hannover. Tuto roli získal v 18 letech, protože má po otci turecké rysy.

Roli vrchního komisaře Semira Gerkhana v Kobře 11 vyhrál v roce 1995, od té doby sešrotoval v seriálu stovky aut a způsobil si mnohačetná poranění, které by v reálném životě nepřežil nejspíš nikdo. Zatímco on je v seiálu prakticky nesmrtelný, po jeho boku se vystřídalo spoustu parťáků. Ztvárnili je například Mark Keller, René Steinke, Christian Oliver, Gedeon Burkhard nebo Tom Beck. Od roku 2016 si v Kobře 11 přisvojil také producentskou židli. 

Foto: Google

 

Peter Falk by oslavil 96. narozeniny!

Americký herec Peter Falk, který by dnes oslavil 96. narozeniny, se na celém světě proslavil jedinou rolí – zhruba 35 let totiž ztělesňoval losangeleského detektiva Columba ze stejnojmenného televizního seriálu. Pomačkaný baloňák, nepřítomný pohled a laciné doutníky, tedy hlavní charakteristické znaky seriálového kriminalistického esa, jemuž neunikl žádný zločinec, však nebyly jedinou rolí tohoto herce se slovanskými kořeny, který zemřel 23. června 2011.

Dlouhá kariéra v roli inspektora Columba – poprvé jej hrál už v roce 1968 – dala zapomenout na Falkovy další herecké výkony. A ty přitom nebyly vůbec špatné: za televizní film The Price of Tomatoes (Hodnota rajských jablíček) dostal v roce 1962 první Emmy, o deset let později si vysloužil i divadelní cenu Tony za účinkování ve hře The Prisoner of Second Avenue (Zajatec Druhé avenue).

Falk se narodil 16. září 1927 v New Yorku. Ačkoli ho mnozí považovali za Italoameričana, jeho otec byl Polák, matka měla příbuzné v Rusku a jeho předci žili i v Maďarsku a Čechách. Než se vydal na hereckou dráhu, chtěl do armády. Vojáci ho ale začátkem 50. let nevzali kvůli výraznému hendikepu – měl totiž jen jedno oko, o pravé přišel kvůli rakovině už ve třech letech.

Salvador Dalí – surrealismus

Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí (1904 – 1989). Španělský, přesněji katalánský, surrealistický malíř známý svými výraznými malbami. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy,  jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti.

Persistence paměti

 

Jedním z jeho nejslavnějších obrazů a možná vůbec nejznámějším surrealistickým dílem – je Perzistence paměti (1931). Obraz ukazuje kapesní hodinky, které splývají s krajinným pozadím. Tématem je čas, který není rigidní, není fixní a rozhodně není „spolehlivou“ konstantou. Dalí se stal známým, ale kvůli své výstřednosti i hodně diskutovaným umělcem. Mnoho z jeho veřejných vystoupení, prohlášení a způsobů, jak dělat věci, mělo schopnost vyvolat u veřejnosti diskuzi a polemiku.

Labutě odrážející se ve vodě jako sloni

Obraz Labutě odrážející se ve vodě jako sloni vytvořil v roce 1937 v jeho „paranoidně-kritickém“ období. Obraz zachycuje odraz labutí na hladině rybníka, který vnímáme v podobě slonů. Na levé straně si můžeme všimnout Dalího autoportrét. Autor chce prostřednictvím tohoto obrazu vyjádřit myšlenku, že to, co vidíme, záleží především na způsobu jakým na věc pohlížíme.

Hořící žirafa

Olejomalba na panelu v Kunstmuseum Basel.  Dalí namaloval Hořící žirafu před svým vyhnanstvím ve Spojených státech, což bylo v letech 1940 až 1948.

Velký masturbátor

Dílo z roku 1929 je jedním z obrazů Salvadora Dalího, kde jsou vidět části jeho těla, protože malíř chce na několika svých dílech zanechat stopu, aby byla vždy zapamatována. V tomto díle je vidět část jeho obličeje a úst, ale nos je obrácený.

Pokušení San Antonia

Obraz Salvadora Dalího z roku 1946. Dílo popisuje San Antonio de Abad v jakési poušti, kde klečí a v rukou drží kříž, který je vyroben ze dvou velmi tenkých tyčí, aby zabránil různým démonům, kteří si ho přejí napadnout.

 

Salvador Dalí nebyl jen malíř, ale také všestranný a eklektický umělec v pravém slova smyslu. Byl široce uznáván jako sochař, spisovatel, ilustrátor, režisér, šperkař a pro mnohé další profese. Vášeň a drtivá touha vyjádřit se v sochařství jsou v jeho životě konstantní.

 

Zdroj: Muzeum Dalí Enigma Praha, Wikipedia.org, Slavné obrazy

Libor Kaláb v Novoměstské radnici v Praze

V Novoměstské radnici v Praze se to hemží myšlenkami z dosud neprozkoumaného světa , proč tomu tak je? Z jednoho prostého důvodu, právě zde probíhá výstava malíře, sochaře a pedagoga figurální kresby na VŠUP v Praze Libora Kalába s názvem „Dosud neprozkoumané“.  

Cituji z nrpraha.cz :“ Jeho výstava obrazů a kreseb je projekcí malířské tvorby, která odkazuje na symbolistické a mystické tendence v umění a je zároveň hledáním adekvátního vyjádření faustovské cesty k ukrytým pravdám a pramenům. Autor se snaží vést diváka pomocí skrytých a záhadných symbolů ke svému pochopení hermetismu v současné době. Zároveň je logicky ovlivněn nejen dramatickými ději kolem nás a svojí pedagogickou činností na VŠUP, ale i dlouholetým působením ve spolku Palaestra. Autorova pozoruhodná tvorba je odrazem prolnutí jeho osobního rozvoje v umění a ve sportu.“

V citaci zmíněný spolek Palaestra byl založený roku 1999 boxerem Janem Balogem. Náplní sportovního klubu bylo a je umožnit dětem ze sociálně slabých rodin smysluplně trávit čas. Dále se ve spolku pravidelně věnuje boxerským tréninkům i skupina, jejíž jádro tvoří výtvarníci a umělci.

Výstava byla nainstalovaná 6. 9., trvá do 20. 9. 2023, otevřeno je od úterý do neděle od 10 do 18 hodin. Plné vstupné je 50 Kč, rodinné 100 Kč a snížené 20 Kč. Novoměstská radnice je na adresa Karlovo nám. 1/23, Praha 2.

fotografie z www.liborkalab.cz

Text: Jana Tesaříková

Fenomenální Freddie Mercury by oslavil své 77 narozeniny!

Na pódiu dovedl strhnout publikum nejen svými pěveckými schopnostmi, ale také charismatem. Miloval život, kterého si plnými doušky užíval až do svého skonu v roce 1991, ať už v osobním životě nebo na pódiu. Narodil se na Zanzibaru 5. září 1946 jako Farrokh Bulsara.

Freddie Mercury byl geniální muzikant, majitel hlasu s rozsahem k neuvěření, hvězda první třídy. Ale také rozpolcená duše a muž, který dlouho skrýval svou náklonnost k jiným mužům. Trápil se a bolest zaháněl drogami, na večírcích a nezřízeným sexem. A dost často vším dohromady. Freddie  Mercury za to zaplatil vysokou cenu – v roce 1991 ho zabil virus HIV. Dnes by mu bylo 77 let. Jeho hudba, ale žije dál. Každý druhý by dokázal zanotovat aspoň kousek z některé jeho písně. Například Bohemian Rhapsody, Somebody to Love nebo We Are the Champions – nesmrtelné hity fenomenálního zpěváka.

 

Claude Monet – Impresionismus

Claude  Monet se narodil roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby  a práce v plenéru. 

Monet je pravý otec impresionismu. Především vycházel z Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.

Zahrada v Montgeronu

Kout zahrady v Montgeron je typickou ukázkou impresionistické techniky malby. Obraz vznikl v roce 1876, kdy v okolí tohoto městečka Monet strávil léto. Obraz namaloval jako jeden ze čtyř obrazů pro zámek Rottenburgu finančníka Ernesta Hoschedého (jednoho z mecenášů impresionistů).

Imprese, východ slunce

Původně se měl jmenovat Moře.  Monet se snažil zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik  kdysi řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.

Bílé lekníny

Během dlouhého období depresí po úmrtí své ženy napadla Moneta myšlenka realizovat sérii obrazů s lekníny. Inspirací mu byla jeho zahrada v Giverny. Reálně se celý projekt uskutečnil až po dopisu jeho obdivovatelky, která chtěl vytvořit dekorace pro kruhovou místnost. Monet pracoval tajně, použil plátno obřích rozměrů. Motivy řešil až abstraktním způsobem: světlo, voda, rostliny, vše se rozpouští v harmonii barev a odrazů. Obrazy často budí dojem, že malíř pracoval ponořen ve vodě (Monet využil zkušeností ze svého plovoucího ateliéru na Seině).

Stezka v Monetově zahradě

Monet namaloval tento obraz v roce 1902, kdy už dokončil svoji mistrovskou sérii leknínů a pokračoval v malování motivů ze své zahrady v Giverny. Na těchto obrazech rozvinul impresionistickou myšlenku k dokonalosti. Dojem z obrazu umocňují živé a syté barvy, detaily tvoří jediný celek až při pohledu z větší vzdálenosti. Na obraz také nenajdete černou barvu a jiné odstíny šedé. Mimochodem, cestu ke dveřím svého domu Monet maloval několikrát, dokonce nechal pro úpravu kompozice prořezat a vykácet stínící smrky a na jejich místo vysázel fuchsie, jiřiny a jiné květiny, které po celé léto kvetly.

Monetovy obrazy měly stále větší úspěch. Upravil si svou zahradu v Giverny  tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii Leknínů. V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926.

Pierre Auguste Renoir – Impresionismus

Pierre Auguste Renoir, jeden z největších francouzských impresionistů se narodil 25. února 1841 v Limoges.

 Pierre Auguste Renoir

Otec Renoira byl krejčí, jehož plat nemohl uživit celou rodinu, musel se už jako malý kluk poohlížet po práci. Ve třinácti letech začal pracovat jako malíř porcelánu v jedné pařížské továrně. Už zde byl rozeznán jeho talent. Brzy ho vybrali, aby maloval na porcelán vlastní motivy, ale v té době se začal porcelán malovat mechanicky a tak si musel hledat práci jinde. Stal se malířem nástěnných dekorací, vějířů a závěsů. V roce 1862 si konečně mohl dovolit začít studovat na umělecké škole École des Beaux-Arts v Paříži. Během studií často navštěvoval Louvre a tak se seznámil s dílem Antoina Watteaua, Nicolase Lancreta a Francoise Bouchera. Zde také zkoušel malovat stylem Petera Paula Rubense. V dílně učitele Charlese Gleyra poznal přátele, kteří měli podobné umělecké ideje(Alfréda Sisleyho, Frederica Bazilla a Claudea Moneta). Po uzavření ateliéru se tito přátelé spolu vydali do Chailly, kde spolu začali malovat v přírodě. Ovlivněn mnoha umělci a jejich styly, namaloval v roce 1864 obraz Esmeralda, který byl inspirovaný Zvoníkem u Matky Boží Viktora Huga. Ve stejném roce poprvé vystavoval své obrazy na salonu, leč uznání se nedostavilo.

Maloval skromně, s pokorou studoval díla jiných malířů. Jeho malby jsou přitom spontánní s volnými, jemnými tahy štětce. Courbet jej inspiroval k zobrazovaní každodenních výjevů běžných lidí, Corot Renoira ovlivnil svou láskou k přírodě a používáním jemných tónů. Nejvíce Renoira ovlivnil Manet, známý svou barvitostí, malou prostorovou hloubkou a širokými tahy štětce. Renoirovy obrazy jsou bezprostřední, zachycují optimistickou atmosféru pařížských ulic a kaváren. Akty jsou proslulé čistotou, jemností, hrou světla na lidském těle.

Na bulváru

Obraz vznikl roku 1875. Možná Renoirův nejznámější pohled na Paříž je právě toto klasické vyobrazení její nejmodernější a nejnovější části v 70. letech 19. století. Obraz Na bulváru je plný barevných skvrn a jasných barev, kterou jsou tolik typické pro impresionismus. Moderní život ve městě je představen pomocí viditelných tahů štětce, což umožňuje pozorovateli vnímat tento svět, jakoby ho právě míjel. To je ta pověstná magie Renoirovy Paříže. Moderní avšak historií protkané město uchvacuje, přestože je představeno velmi subjektivně a zapomocí prchavého dojmu.

Houpačka

Toto dílo vzniklo roku 1876. Ve stejnou dobu jako vznikl obraz Moulin de la Galette namaloval Renoir neméně slavnou Houpačku. Obraz vznikl na zahradě ateliéru. Obrazy vznikaly současně, takže mají i několik společných rysů (rozmazanost, světelné efekty). Z obrazu sálají šťastné a bezstarostné chvíle – mladík se dvoří dívce (s trochu zvednutou spodničkou), které stála modelem Renoirova oblíbená modelka Jeanne. Vše sleduje zaujatá a zvědavá holčička a přítel páru. Svislou kompozici obrazu umocňuje houpačka a strom, jehož profil odpovídá postavě dívky.

Moulin de la Galette

Obraz  Moulin de la Galette je symbolem francouzského impresionismu. Vznikl v roce 1876 v ateliéru na Montmartru, kde se často konaly letní slavnosti pod širým nebem (a pařížští umělci na nich samozřejmě nemohli chybět). Kritici tomuto obrazu vytýkali neuspořádanost kompozice, nepřirozenost záběru (na obraze chybí nebe). Postavy jsou v párech či ve skupinkách, při tanci nebo družné zábavě. Najdeme na něm i rytmus hudby ve střídání černých a žlutých klobouků a světlých a tmavých šatů. Celek je neuvěřitelně živý, veselý a nádherně barevný.

Snídaně veslařů

Snídaně veslařů (1881) zachycuje Renoirovy  přátele při družné zábavě v restauraci Maison Fournaise poblíž Seiny v Chatou. Muž s kloboukem v popředí je malíř Gustave Caillebotte (mecenáš a příznivec impresionistů ). Dáma v popředí s psíkem je Aline Charigot (Renoirova budoucí žena). Charles Ephrussi, bohatý historik umění-amatér, sběratel umění a editor uměleckého časopisu je muž s vysokým kloboukem v pozadí. Ve středu kompozice popijí ze sklenice herečka Ellen Andrée. V pravém horním rohu obrazu flirtují s Jeanne Samary Renoirovi přátelé Eugene Pierre Lestringez a Paul Lhote. Vzadní části obrazu je dcera majitele Louise-Alphonsine Fournaise (opřená o zábradlí) a její bratr Alphonse Fournaise, Jr. (muž vzadu otočený doleva). V popředí obrazu vidíme Angele Legault (žena s kloboučkem) a novináře Adriena Maggiolo (skloněný nad stolem). Stůl vytváří diagonální kompozici rozdělující obraz na dvě části (jedna je plná postav, druhá víceméně prázdná). Renoir do obrazu vpustil hodně světla – výsledek je kontrastní, barevný a plný života.

Tanec na venkově

Mezi ceněné patří i série tří obrazů (1883) Tanec na venkově, Tanec v Bougivalu a Tanec ve městě (mistrně namalovaný pohyb a atmosféra tance). Série tanečních obrazů vyniká spontánností, zážitkem hudby, která je na obraz téměř slyšet. V zápalu tance muži spadl klobouk. Muž vnímá vůni vlasů své taneční partnerky. Kompozice obrazu je svěží (viz šaty ženy, neuklizený stůl) a nenucená. V pozadí jsou nenápadné tváře dalších účastníků bálu. V době, kdy Renoir tento obraz maloval, začal číst knihy o malbě ze 14. století, které kladly důraz na detaily, prokreslení a kontury. Na tomto obraze je tento vliv již patrný. Renoirovo pojetí malby začal doprovázet i na dalších dílech (jeho tzv. ingresovské období).

Tanec v Bougivalu

Tanec ve městě

V pozdější fázi života se tedy věnoval sochařství, ale kvůli své nemoci své návrhy nikdy osobně nerealizoval. Jedinou sochu vytvořil vlastnoručně a to bustu svého nejmladšího syna (1908).

Na sklonku svého života v roce 1919 navštívil  Louvre, aby spatřil svá díla viset vedle starých mistrů. Zemřel 3. prosince 1919 ve vesničce Cagnes-sur-Mer. Je pochován na hřbitově v Essoyes, v departementu Aube.

ZÁŘIJOVÁ VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ – Peter Sellers

Peter Sellers, původním jménem Richard Henry Sellers, britský filmový herec a režisér, se narodil 8. září 1925 v Southsea, Hampshire, v rodině slavných komiků Mendozů, kteří vystupovali po kabaretech jako Big a Peg. Sellers se už v pěti letech stal součástí jejich vystoupení. Velký vliv měla na Sellerse jeho matka, která ho vzala ze školy ve čtrnácti letech a usilovně jej  připravovala na dráhu budoucího slavného kabaretiéra. Ovlivňovala jej pak prakticky až do své smrti v roce 1966. Sellers byl vynikajícím imitátorem. V letech 1945 – 1947 pracoval v BBC a vystupoval zde jako rozhlasový komik a imitátor v mnoha rozhlasových pořadech. V roce 1951 vytvořil spolu s dalšími komiky, zejména Spikem Milliganem a Hary Secombem, legendární pořad The Goon Show. Tento pořad si během sedmi let své existence získal desetitisíce příznivců. Díky němu byli všichni tři hlavní aktéři na přímluvu prince Charlese povýšeni do šlechtického stavu. Prosadit se ve filmu trvalo Sellersovi dalších 10 let. Ve svých 26 letech vypadal Selllers na čtyřicet a byl obézní, ač populární komik, filmaři nijak nevyhledáván. Průlom nastal v roce 1955, kdy získal menší roli ve filmu Pět lupičů a stará dáma (1955). Úspěch tohoto filmu vedl k dalším rolím. V roce 1960 vytvořil hlavní roli (spolu se Sophií Lorenovou) ve filmu Milionářka. Setkání s Lorenovou  Sellerrse přímo zasáhlo. Beznadějně se do ní zamiloval, změnil se k nepoznání, nastoupil sérii drastických diet a výrazně zhubnul, velmi nevybíravým stylem opustil svou manželku a děti. Už tehdy se u něj začaly projevovat ´hvězdné manýry a sociopatické sklony. Roli již dnes legendárního detektiva Clouseaua ve filmu Růžový panter měl původně hrát Peter Ustinov, ten ale na poslední chvíli roli odmítl, Sellers byl vybrán jako náhrada. Z původně epizodní role vytvořil Sellers nezapomenutelnou postavu. A ze Sellerse se stala ze dne na den hvězda mezinárodního formátu. Rok po premiéře Růžového pantera během natáčení komedie Kiss Me, Stupid! přežil zástavu srdce. Sellers natočil 28 filmů, většina z těchto komedií, za které pobíral obrovské honoráře, se v kinech propadla. Zhoršovalo se také jeho chování. Sellers si vydělával na reklamách, bral antidepresiva a nakonec se ze zoufalství vrátil k Růžovému panterovi. (Návrat Růžového pantera, Růžový panter znovu zasahuje a Pomsta Růžového pantera). Ačkoliv o těchto filmech Sellers mluvil s pohrdáním, jako o způsobu, jímž si pouze vydělal na živobytí, filmy měly obrovský úspěch a staly se trvalou součástí světové kinematografie. Peter Sellers zemřel 24. července 1980 v Londýně.

FOTO:    www.birthday.wz.cz, Peter Sellers FB