Úspěšná herečka Bára Fišerová - tváří TV PRIMA

Půvabná, něžná, skromná, přitom velice úspěšná a jedna z nejpracovitějších českých hereček, Bára Fišerová, má mnoho úspěchů u nás, ale i v zahraničí a to zejména v Německu. Tam si jí němečtí režiséři, scénáristé, producenti natolik oblíbili, že Báru Fišerovou můžete velice často vidět za hranicemi české republiky. Dostala se na červený koberec v Mnichově kde se zúčastnila premiéry filmu Die Puppenspieler (Loutkáři) a předávání prestižních filmových cen „Filmfest München“. Z českých filmů, ve kterých zazářila, můžeme vyjmenovat například Bastardi 3, Báthory, Čertova nevěsta, Non Plus Ultra, Kameňák, T.M.A., Jezerní královna, Martin a Venuše, Andělská tvář a mnoho dalších.

Bára Fišerová

Vzpomínáš si na své první herecké začátky? Jak vím, tak před několika lety Tě už dávno chtěla ve Vinohradském divadle paní Jirásková, tehdejší ředitelka divadla, s kterou jste se setkaly při natáčení legendárních Bakalářů?

Mé první herecké začátky přišly už v dětství… Jako malá holka jsem často stála před kamerou a točila televizní pohádky a inscenace. První velká role v dospělosti přišla asi tak kolem mých osmnáctin a byla to sestřička Lucka v Bakalářské povídce Přehmat režisérky Jitky Němcové. Bylo to krásné a velmi poctivé natáčení. Měli jsme předtím v televizní zkušebně několik zkoušek, což tenkrát bylo zvykem a to mě moc bavilo. Když jsem přišla na první zkoušku, zjistila jsem, že hraji po boku velkých hereckých osobností a mám hlavní roli, ale byla jsem mladinká holka, co si myslela, že je stejně skvělá jako ony…, tak jsem nepanikařila a naopak jsem byla tak hrdá, že jsem v takové nádherné společnosti s paní J. Jiráskovou, Z. Adamovskou, K. Fialovou, Z. Herfortovou, J. Schmidem, ředitelem divadla Ypsilon a mnoha dalšími. Dnes vím, že to bylo velké štěstí se s nimi potkat. Dnes bych byla pěkně nervózní, abych se jim alespoň „po kotníky“ vyrovnala. Ta povídka dokonce získala cenu, tak to byla velká odměna a ocenění toho, že jsem to zvládla. Díky téhle roli mi osud přivál velkou šanci být opravdovou divadelní herečkou v jednom z nejprestižnějších a nejúžasnějších divadel v Praze, ale já si to štěstí totálně pošlapala svou blbostí.

Bára Fišerová

Prozradíš nám, co se tehdy stalo?

Říkám tomu dodnes největší zkrat a největší chyba mého života. Během natáčení mě paní Jiřina Jirásková, tehdejší ředitelka Vinohradského divadla, nabídla angažmá ve Vinohradském divadle. Tenkrát tam chyběla mladinká herečka, která byla plnoletá a přitom vypadala na slabých patnáct…Pamatuji si, že to bylo pro mě obrovské překvapení a trochu šok, že mě chce jedna z nejslavnějších českých hereček nabídnout, abych vedle ní a dalších herců Vinohradského divadla stála na jevišti. Byla jsem dost suverénní, ale tohle jsem si prostě netroufla, bez školy, bez jakékoliv herecké divadelní průpravy. Zrovna mě přijali na herectví a já si řekla, že teď nemůžu. Musím se nejdřív učit stát na jevišti – ve škole… Byla jsem hloupá! Ta největší škola by bylo právě Vinohradské divadlo, ale já nakonec s velkým díky, respektem a úctou – nabídku odmítla. A pak, že člověk není strůjcem svého štěstí, ale osud rozhodne za něho Tak to není, osud vám něco nabídne a je na vás se s tím poprat. Já sama nad sebou tenkrát prohrála tuhle neopakovatelnou příležitost, jaká vůbec může herečce přijít. Do konce života toho budu litovat a nikdy na tu chvíli nezapomenu! Rozhodla jsem o svém neustálém boji o své místo v divadle i před kamerou. A tak bojuji dodnes, i když pár vítězství už jsem si prožila.

Bára Fišerová

To rozhodně ano! V současné době hraješ v úspěšném seriálu na TV Prima „Modrý kód“ a stala jsi se tváří TV Prima – není to ovšem Tvůj první seriál, bylo jich víc. Můžeš zavzpomínat?

Už třetím rokem natáčím velmi úspěšný seriál Modrý kód, kde hraji sestřičku Pavlu a jsem za to moc ráda. Bylo to velké štěstí stát se součástí Rubavského urgentního příjmu ve společnosti mých skvělých kolegů. Tak dlouhý seriál jsem nikdy předtím netočila. Hrála jsem v několika televizních seriálech v České televizi, ale ty měly nejvíce 13 dílů. Velkou radost jsem měla z natáčení, pokračování Nemocnice na kraji města po 25 letech. Tenhle fenomenální seriál jsem milovala jako dítě a najednou v jeho pokračování s několika původními postavami jsem se osobně potkala před kamerou, bylo to neuvěřitelné a moc milé. Ted žiji seriálem Modrý kód a věřím, že se dočká ještě několika dalších nových dílů.

Bára Fišerová

Ovšem ty jsi hlavně divadelní herečka, máš jedno představení za druhým…, kde Tě mohou naši čtenáři v současné době vidět a kam se za Tebou mohou přijít podívat?

Divadlo je moje velká láska a asi bych bez něho už být nechtěla, i když někdy si říkám, že si od zkoušení dám pauzu, stejně to dlouho nevydržím a zase jsem šťastná, když přijde nějaká hezká divadelní práce. Teď hraji především v Divadle Bez Hranic, kam mohou diváci přijít na milé komedie, např. Vražda sexem, Limonádový Joe, Mrtvola v hotelu Westminster, Na Vánoce budu gay, nebo Sluhu dvou pánů. Momentálně zkoušíme detektivku „Past na myši“, což je zase příjemná změna od komediálního žánru, i když já komedie miluji nejvíc a ještě chystáme tradiční silvestrovskou premiéru „Bacha, pojišťováci“. Na jaře mě čeká takový můj splněný herecký sen a to role Lízy Doolittlové v My fair lady. Bude to vtipné a zvláštní zpracování tohoto muzikálu a moc se na to těším.

Bára Fišerová

Jak vím, tak ty také hraješ v mnoha zahraničních produkcích, jsi velice úspěšná v zahraničí, jako herečka což si myslím, že se u nás tak moc neví, protože ty jsi neuvěřitelně skromná a já bych byla ráda, kdybys o svých zahraničních úspěších, alespoň něco prozradila!

Tady se všeobecně moc neví o českých hercích, kteří hrají v zahraničních produkcích. Já jsem strašně ráda, že tu možnost mám, především proto, že mluvím výborně německy a velmi slušně anglicky. Točím nejvíc s německými produkcemi a je zvláštní, že úplně nejvíc dobové historické filmy. Největší úspěch byl historický film Loutkáři, díky němu jsem se dostala až na „červený koberec“ na filmový festival v Mnichově. Byl to zážitek být v herecké delegaci se známými a velmi úspěšnými německými herci a režisérem oceněným snad všemi možnými německými televizními a filmovými cenami. Byl to opravdu krásný okamžik v mé profesi. Nedávno jsem dotočila americkou filmovou pohádku s Holywoodskými hvězdami, což bylo také snové setkání, především se Sally Hawkins, která byla nominována na Oscara za hlavní roli v nádherném filmu Tvář vody. Těchto setkání a takovéhle práce si nesmírně vážím a moc za ní děkuji!

Bára Fišerová a Helen Woigk

Bára Fišerová, Herbert Knaup a Helen Woigk

Musím říct, že jsi žena mnoha tváří a jsi nejen úspěšná herečka, ale i malířka, ilustrátorka a spisovatelka v jedné osobě! Nedávno Ti vyšla Tvá druhá kniha, můžeš nám i o tomto Tvém počinu něco prozradit?

V období, kdy herecké práce tolik není tak maluji. Měla jsem už několik výstav v Pražských galeriích a baví mě to. V roce 2011 jsem produkovala svou první knížku, byla to dětská knížka příběhů o skřítkovi, jmenovala se „Rudla, skřítek hlídací, dobro k lidem navrací„. Tuhle knížku jsem jen ilustrovala a celou produkovala. Oslovila jsem mého kamaráda, herce Rudu Kubíka, abychom se spolu do toho pustili. Právě on napsal roztomilé příběhy našeho skřítka Rudly. Byla to dost složitá práce vydat knížku a tak jsem se zařekla, že to už „Nikdy“!: A vidíš, nikdy neříkej nikdy! Minulý rok jsem dostala bláznivý nápad vydat druhou knížku, kterou jsem tentokrát nejen ilustrovala, ale i napsala. Tedy lépe řečeno jak vždy říkám, opsala… Je totiž vytvořena z nočních „Smsek“ dvou lidí po dobu několika let. Nejtěžší tedy byl výběr těch nejpoetičtějších a vytvořit z nich příběh…dát mu začátek a konec…potom pár mých ilustrací a knížka byla hotová. Mám velkou radost, že se všem líbí a největší kompliment přišel od mé kamarádky Evy Decastelo, která byla tak moc hodná a uvedla mi celý slavnostní křest knihy, ta mi řekla, že jí připomíná Malého prince. To mě tak moc potěšilo, protože Malého prince od prvního mého čtení miluji a jeho životní filosofie je i mou, i příběh v mé knížce asi opravdu připomíná příběh Malého prince a jeho růže…, ale je pravda, že v pět hodin ráno, když svému „princi“ píšete smsku, vás to nenapadne. Vidíte na písmenka jedním okem, prsty ruky se ani nemohou trefit na tlačítka telefonu…, přesto píšou nádherné sonety či básničky. Asi proto, že píšete srdcem. Taková je tedy moje druhá knížka „Z (NE)pravého břehu jedné řeky“.

Leoš Noha, Bára Fišerová a Sabina Laurinová

Kniha Báry Fišerové – Z (NE)pravého břehu jedné řeky

Kniha Báry Fišerové -Z (NE)pravého břehu jedné řeky , vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání u všech knihkupců, v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.