Rok 1943 začal pro četnictvo poněkud zvláštně. Bylo to poprvé, s výjimkou roku 1939, kdy nebyl vydán Kalendář četnictva. Kalendář československého četnictva 1939 byl přes všechny události roku 1938 zpracován a připraven do tisku. Podpis Mnichovské dohody a to, co následovalo poté, byly příčinou, proč se tak nestalo. Rovněž tak události po atentátu na Heydricha a to, co všechno následovalo, jsou dostatečným vysvětlením.
Obyvatelé Zbiroha s četníky
Přesto si příslušníci zbirožské četnické stanice při posezení s obyvateli v městském hostinci na radnici přáli, aby rok 1943, do něhož právě vstupovali, byl lepším, než rok předchozí. O tom, že tomu tak nebude, se přesvědčili záhy.
Dopoledne 3. února 1943 zastavilo před zbirožskými četnickými kasárnami auto plzeňské služebny gestapa. Gestapáci vtrhli do staniční kanceláře doslova jako velká voda a poté v kanceláři velitele stanice začali vyslýchat praporčíka Václava Cibulu. Výslech byl zaměřen na Cibulovu zpravodajskou činnost, kterou vykonával v polovině třicátých let, když byl zařazen na četnické stanici Schönbach u Chebu.
Praporčík Cibula zachoval klid a velmi opatrně vypovídal s tím, že si již na podrobnosti, po téměř deseti letech, nepamatuje. Samozřejmě, že nechtěl říci více, než gestapáci vědí, aby neprozradil vyslýchajícím osoby, o nichž dosud netuší.
Četník Cibula byl k plnění zpravodajských úkolů nadřízenými vybrán právě pro své schopnosti: bystrost, chladnokrevnost a prozíravost. Byl úkolován k přechodům státní hranice a k plnění rozličných úkolů, zejména spočívajících v získávání a ve výměně zpravodajských informací. Přitom spolupracoval s osobami německé národnosti, které se neztotožnily s politikou nastolenou po nástupu Adolfa Hitlera.
Cibulova opatrnost se záhy ukázala správnou. Po nikam nevedoucím výslechu, museli gestapáci vyložit svoje karty na stůl a ukázat co vědí. A právě na to praporčík Cibula čekal. Jeden z gestapáků vyjmul z aktovky fotografii hlášení tehdejšího velitele četnického oddělení v Chebu majora Karla Borského, který na základě zpráv zpracovaných tehdy strážmistrem Cibulou, sepisoval hlášení pro Zpravodajskou ústřednu při policejním ředitelství v Praze. Praporčíku Cibulovi nezbývalo, než přiznat to, co mu byli schopni gestapáci dokázat, avšak nepřiznal, ani o slovo více. Přitom neskutečně riskoval, když řekl, že již nic více neví, neboť nemohl tušit, co mají ještě gestapáci v zásobě. Jednalo se o kontakty četníka Cibuly s několika Němci, kteří, jako formu nesouhlasu s Hitlerovou politikou, poskytovali zpravodajsky cenné informace. Další skupinou informátorů byli pašeráci, kteří poskytovali informace výměnou za shovívavost československých četníků a příslušníků Finanční stráže. Gestapákům samozřejmě šlo zejména o ty osoby německé národnosti, které vyvíjely zpravodajskou činnost z přesvědčení. Informace se týkaly jak německých organizací, tak i konkrétních osob v Schönbachu a v jeho okolí, ale i na území Německa. I přes výhružky vyslýchajících, že bude odvezen na plzeňské gestapo, kde poví více, setrval praporčík Cibula na tom, že všechny získané, a v hlášeních uvedené informace zjistil sám a neprozradil jedinou osobu. Pro četníka Cibulu byl příslib mlčenlivosti, daný, byť i pašerákovi, svatým. Na závěr gestapáci Cibulovi sdělili, aby si vše řádně rozmyslel, že přijedou ještě vícekráte.
Po odjezdu nevítaných hostů přítomní četníci nedokázali pochopit, jak pracovníci Zpravodajské ústředny mohli dopustit, že se zpravodajská hlášení dostala do rukou okupantů. Ještě, že prozíraví četníci nepsali do svých hlášení jména osob, od nichž se informace dozvěděli. Přitom na zbirožské četnické stanici duchapřítomný štábní strážmistr Hájek nečekal na jakékoliv rozkazy a spálil všechny tajné, důvěrné a mobilizační spisy a další dokumenty, které by mohly být okupantům prospěšné, či které by mohly poškodit české lidi. Nejinak tomu bylo na většině četnických stanic.
Zanedlouho poté praporčíka Cibulu ve Zbirohu navštívilo několik osob, mezi nimiž byl i tehdejší Kreisleiter z Chebu a jistý Köhler ze Schönbachu a žádali po něm potvrzení, že nebyli v jeho službách v Schönbachu. Tehdy jim praporčík Cibula žádné potvrzení nevydal.
Z doby své služby v pohraničí vlastnil praporčík Cibula fenu knírače obrovského jménem Klea, kterou si přivezl do Zbiroha.
Před četnickou stanicí Zbiroh 11-02-1940
Obálka knihy Protentokrát – Četnické patálie
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PROTENTOKRÁT – ČETNICKÉ PATÁLIE, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku