Rubrika: ART

V Praze naživo zazní hity kapely Fleetwood Mac

Fanoušci americko-anglické rockové formace Fleetwood Mac si budou moci své oblíbené hity znovu vychutnat naživo. V pražském Kongresovém centru je 22. září 2024 zahraje výběr hudebníků vystupujících pod názvem Rumours of Fleetwood Mac.

Rumours of Fleetwood Mac osobně podporuje zakládající člen skupiny Fleetwood Mac Mick Fleetwood. Jejich vystoupení je dokonalou poctou jedné z nejpozoruhodnějších rock and rollových skupin. “Mimořádně emotivní představení Fleetwood Mac,” vyjádřil se Mick Fleetwood.

 

Chválou na vystoupení Rumours of Fleetwood Mac nešetřil ani prestižní britský deník Sunday Times, který napsal: “Ohromující a neuvěřitelně přesný obraz první světové legendární skupiny.”

Předprodej vstupenek: https://www.ticketlive.cz/cs/event/rumours-of-fleetwood-mac-praha-22-09-2024

 

Více informací: https://www.rumoursoffleetwoodmac.com/

Fauvismus: Henri Matisse

Henri Matisse se narodil 31. prosince 1869 v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. byl francozský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním.

Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v druhé polovině dvacátého století. Během své dlouhé umělecké kariéry prošel snad všemi hlavními uměleckými směry – od impresionismu až po abstrakcionismus. V raném období používal živelnou kompozici impresionistů, ovšem s jistou formální strukturou. Ovlivnilo jej arabské umění, s nímž se setkal na svých cestách do Maroka a Alžíru (dekorativnost arabské keramiky, bohatost detailů tapisérií). Ve svém druhém období začal používat abstraktní linie a kontrast mezi hmotou těla a plochým pozadím svých portrétů a aktů. Postavy na obrazech jsou pojaty jako sochy – Mattise dosáhl velké expresivity výborným rozložením hmoty na obrazu a čistotou obrazu. Divákům dokázal, že i přes velkou úspornost výrazových prostředků, lze dosáhnout výborného výsledku i u něčeho tak citlivého jako je ženský akt.

Tanec

Jeden z nejslavnějších Matissových obrazů. Pro fauvisty byla důležitá barva, které používali v malém spektru, ale o to sytější a kontrastnější. Naznačený pohyb vyjadřuje rychlost a dynamiku tance. Pozice těl pak prožitek z tance a emoce, které se sebou přináší. Celkově z obrazu dominuje radost, které se na Matisse na jinak často melancholických obrazech vyhýbá.

Hudba

Velmi podobné obrazu Tanec, stejná barevnost; dynamika tohoto obrazu není však shodná s dynamikou druhého obrazu, postavy zde jsou statické: dvě z postav hrají na hudební nástroj.

Zlaté rybky

Jediný trojrozměrný předmět zde je skleněná nádoba s rybkami, ostatní předměty se nacházejí ve stejném plánu; mísí se zde tóny růžové a zelené.

Červený pokoj

Modrý akt I.

Růžový ateliér

V posledních letech života trpěl Matisse anginou pectoris a astmatem. přesto i nadále pracoval. Jeho posledním dílem byl návrh na vitráž později zvanou Rockefellerova růže. Zdobí unitářský kostel v Pocantico Hills ve státě New York. Zemřel 3. listopadu 1954 ve svém domě v Cimiez na infarkt. Na tamním hřbitově je – společně se svou bývalou manželkou – také pochovaný.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Postimpresionismus: Paul Cézanne, otec moderního umění. Odbdivoval ho i Henri Matisse!

Paul Cézanne se narodil 19. ledna 1839 v Aix-en-Provence ve Francii. Cézanne,  francouzský postimpresionistický malíř, často nazývaný „otec moderního umění“, jehož díla položila základy spojení mezí koncepcí malby 19. století a radikálnějšího 20. století (hlavně kubismu). Snažil se dosáhnout syntézy  realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Picasso a Matisse dokonce říkali, že Cézanne je “otcem nás všech”. Cézanne používá jasné barvy a drobné a citlivé tahy štětcem. Cézanne se zajímal o zjednodušování přirozených forem věcí na jejich geometrickou podstatu. Zabýval se perspektivou, aby v divákovi vyvolal nový estetický zážitek.

Zátiší s jablky

Zátiším s jablky Cézanne ukazuje, že zátiší – za jeho doby ten nejubožejší žánr – může být nástrojem k věrnému zobrazení světla a prostoru. „Malování podstaty obrazu není jen obyčejným kopírováním předmětů na plátno,“ napsal, „jde o uvědomění si pocitů a vjemů.“ Okraje ovoce v míse jsou nedotažené a zdá se, jakoby se pohybovaly. Pravidla perspektivy jsou také porušena, pravý roh stolu se naklání dopředu. Některé části plátna jsou ponechány téměř nahé a obraz tak působí částečně nedokončeně. Zátiší s jablky je víc než jen imitace života; jde o rozvoj divákova vidění a samotné podstaty malování.

Břehy Marne v Creteil

Podobně jako na řadě dalších obrazů z okolí řeky Marne, které Cézanne vytvořil kolem roku 1888, i zde svým obdivovatelům i kritikům představuje velmi čisté a přesvědčivé ztvárnění vody, kterého dosahuje zrcadlovým odrazem břehu na poklidné hladině. Na plátně pracuje primárně se zeleno-modrými barvami, jejichž odstín se trochu ztmavuje ve snaze zachytit hloubku řeky. Barevně vybočujícím celkem je drobná budova ve středním pásmu obrazu na pravé straně. Zde kontrastně Cézanne nanáší červenou barvu střechy a celkově světlejší odstíny fasády domu.

Hora Sainte-Victoire

Oblíbeným předmětem Cézannových obrazů byla hora Mont Sainte-Victoire poblíž jeho rodného města Aix-en-Provence, kam se vracel celý svůj život. Cézannovo zjednodušení přírody do geometrických tvarů a jeho ničím neomezené užití barev později inspirovalo kubismus a fauvismus.

Hráči karet

Cézannův obraz Hráči karet, na kterém jsou zobrazeni muži, kteří u stolu hrají karty. V první polovině devadesátých let 19. století Cézanne namaloval pět různých verzí tohoto motivu, které se mimo jiné liší v počtu vyobrazených osob.

Zátiší

V porovnání se zátišími z dřívějších let je Zátiší velkým posunem vpřed, jak v ostrosti a jasnosti, tak v detailnosti. Ještě stále můžeme pozorovat prvky Cézanneho ranného stylu, například v tmavším pozadím, ale tmavé stíny byly již značně eliminovány. Kompozice je jednoduchá a vyznačuje se Cézannovou touhou po stabilitě, uzavření a ucelenosti. Neuvěřitelná je také navzájem si odpovídající vyrovnanost křivek a rovných čar, které se navzájem doplňují v dokonalé souhře.

15. října 1906 ho při malování v plenéru zastihla bouře a malíř ztratil vědomí. Prochladl a v důsledku toho dostal zápal plic. Na něj 22. října zemřel. Pochován byl v Aix na hřbitově u kostela sv. Petra. Roku 1954 byl jeho dům s ateliérem v Chenin des Lauves otevřen a upraven na muzeum.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Michelangelo Buonarroti

Michelangelo di Lodovico Buonarroti Simoni byl jedním z nejznámějších představitelů vrcholné italské renesance a manýrismu. Proslavil se jako sochař, architekt a malíř, ale psal také básně.

Narodil se 6. března 1475, v Caprese, jako druhý z pěti synů Florenťana Lodovica di Leonardo Buonarroti-Simoni (v té době starosty obcí Chiusi a Caprese) a Francesci di Neri di Miniato del Sera. V dubnu roku 1488 ho jeho přítel Francesco Granacci přivedl do umělecké dílny Domenica Ghirlandaia. Michelangelův otec byl proti tomu aby se jeho syn učil malovat, chtěl, aby se stal obchodníkem. Domenicovi Ghirlandaiovi se ho nakonec ale podařilo přesvědčit. Nadaného patnáctiletého mladíka si brzy povšiml Lorenzo Nádherný a přivedl ho do medicejského paláce, kde se setkávali významní florentští umělci, literáti a učenci, kterých bylo v té době plné město. Michelangelo žil poté v paláci až do Lorenzovy smrti v roce 1492 a bylo tu s ním zacházeno prakticky jako s členem rodiny. Proslulé zahrady Medicejských se staly jeho další uměleckou školou.

Michelangelo byl geniálním umělcem, posedlým hledání dokonalosti a snahou dokázat, že je nejlepší. Disponoval bohatou představivostí a fantazií, podobu svých děl měl promyšlenou dříve, než na nich začal pracovat. Nejednou se proto stalo, že dílo, s nímž nebyl spokojen, poškodil, neboť je nedokázal zhotovit přesně podle svých představ. Velkou péči věnoval výběru kamene. Mramorové bloky si často jezdil vybírat do dolů v Carraře, mnohdy je osobně i páčil. Výjimkou byla socha Davida. Pro svoji nejznámější plastiku zpracoval Michelangelo kamenný blok nevhodných rozměrů (5 m vysoký, o základně 1 x 1 m) s mnoha kazy a usazeninami, který stál 40 let bez využití před florentskou katedrálu a o jehož ztvárnění se neúspěšně pokusili již dva sochaři. David, kterého Michelangelo dokončil po dvou a půl letech práce roku 1504, svého tvůrce proslavil a zajistil mu nesmrtelnost. Mladý sochař se stal uznávaným umělcem.

Žil střídavě ve Florencii a v Římě, zpočátku působil krátce v Bologni. Pracoval pro Medicejské i florentskou republiku, renesanční papeže i nejvýznamnější církevní hodnostáře a stal se zámožným mužem. Za sochu Davida dostal 900 zlatých dukátů, což prý bylo více, než vydělal Leonardo da Vinci za celý život. Zemřel v Římě, 18. února 1564.

Foto: wikipedia.org

Francisco Goya

Francisco José de Goya y Lucientes (30. březen 1746, Fuendetodos – 16. duben 1828, Bordeaux) byl španělský malíř a rytec romantismu. Byl královským portrétistou (portréty Karla IV. i Ferdinanda VII.), stejně jako kronikářem historie. Jeho bohatá tematická šíře postupovala od různých oslav,  přes postavičky obyčejných lidí, až po válečné scény, zobrazující líté boje po Napoleonově invazi do Španělska, proti níž se zdvihl lidový odpor. Tento tematický vývoj odrážel ztemňování jeho mysli. To vyvrcholilo tzv. černými malbami v úplném závěru života, malbami děsů, hrůz a bizarností. Goyův vliv v dějinách umění stoupal s tím, jak byly vyzdvihovány a objevovány právě ty temnější nebo subjektivní a revoluční prvky jeho díla. Důrazem na popředí a zamlžené pozadí předjímal Goya impresionismus. Svými nejtemnějšími vizemi pak i expresionismus.

Saturn požírající jedno ze svých dětí

Tento obraz byl součástí jeho série černých maleb a byl vytvořen kolem let 1819-1823. Tato série vznikla na stěnách Goyovy domácnosti a byla objevena a přemístěna na plátno po umělcově smrti. Obraz „Saturn požírající jedno ze svých dětí“ je známý pro svou temnou a děsivou tematiku. V centru obrazu je postava Saturna, římského boha zemědělství, který zde však představuje zdeformovaného a hrozivého titána. Saturn drží v rukou malé dítě, jedno ze svých potomků, které právě pozřel. Jeho zuby a paže jsou krvavé až děsivým způsobem, což vytváří silný dojem krutosti. Obraz je tmavý a plný stínů, což přispívá k jeho mrazivé atmosféře. Světlo je omezené a soustředěné na Saturna a jeho hrůzný čin. Saturnovo tváří v tvář děsivému činu je vyjádřená zuřivost a šílenství. Jeho oči jsou široce otevřené a zděšené, což vytváří dojem posedlosti. Tento obraz byl interpretován různými způsoby. Někteří vidí v Saturnovi symbol moci, která ničí své vlastní potomstvo, zatímco jiní ho považují za alegorii lidské zloby, krutosti a zhouby.

Nahá Maja a Oblečená Maja 

 Dne 16. března 1815 žalobce španělské inkvizice Zorilli de Velasco nařídil vyslechnout devětašedesátiletého malíře Francisca de Goyu kvůli dvěma obrazům, které zachycovaly provokativně ležící ženu jednou oblečenou a podruhé svlečenou. Umělec měl potvrdit, že je autorem těchto obscénních maleb, a vysvětlit, z jakých popudů je vytvořil a na čí objednávku. Není známo, co tribunálu Goya sdělil. V každém ohledu však měl ze skandálu pořádně nahnáno. O inkvizici a jejích praktikách si nedělal žádné iluze. Ostatně jako malíř a grafik nejednou se soucitem zachytil ty, kteří se stali její obětí. Obrazy, o které se španělská inkvizice zajímala, dnes nazýváme Nahá Maja a Oblečená Maja. Maja (doslova to znamená kráska) bylo ve Španělsku označení pro svobodomyslnou dívku z nižších vrstev, která provokovala nevázaným chováním, což podporovalo i její zvláštní oblékání se zdůrazněným výstřihem. Maja se stala symbolem.

Pes

Na obraze můžeme vidět hlavu malého černého psa, který má pohled upřený vzhůru. Zbytek jeho těla je skryt za neurčitou hnědou hmotou ve spodní části obrazu. Pes je jeden ze 14 obrazů, které Goya namaloval přímo na stěny svého domu mezi roky 1819 a 1823. Díla z této řady jsou plné hrůzy a děsivých témat, jako příklad si můžeme uvést třeba Saturn požírající jedno ze svých dětí. Tyto obrazy nikdy nebyly určeny pro veřejné výstavy a do jeho smrti skutečně nikdy nebyly odkryty zraku běžných lidí.

Piknik

Goya dodává této údajně nevinné scéně satirický nádech. Zdá se, že romantický výlet dopadl strašně špatně. Na ubrusu leží zbytky pikniku: kousky chleba, dva téměř prázdné talíře a lahve vína. Vpravo se zdá, že muž není v pořádku, pravděpodobně kvůli přílišnému pití. Uprostřed se muž držící plnou sklenici vína pokouší flirtovat se ženou sedící vedle něj. Ona – pravděpodobně pikniková společnice nemocného – se na nás dívá a zdánlivě odmítá jeho návrhy. Další muž se opírá o jeho ruku a tvrdě spí. Za ním tři muži hluboce konverzují, jako by plánovali využít situace – dva na nás pobaveně koukají. Tato skica je jedním ze série Goyových návrhů pro gobelíny určené k výzdobě ložnic dcer španělského krále Karla III. v paláci El Pardo u Madridu.

 

Foto: wikipedia.org, slavneobrazy.cz

Oblíbený muzikál Doktor Faust odstartuje již třetí sezónu v Divadle Na Maninách!

Oceněný český muzikál Doktor Faust odstartuje již třetí sezónu, v Divadle Na Maninách, a to v sobotu,  21. září od 18 hodin, s živým orchestrem, který má dvanáct členů. Příběh vychází z Goetheho divadelní hry o středověkém německém učenci Doktoru Faustovi, který vyměnil svou duši za slávu, bohatství a mládí.

Diváci u muzikálu Doktor Faust také ocení dynamický děj, který velmi rychle graduje. Příběh je s mysteriózním a rockovým nádechem doprovázený krásnou baladickou hudbou. Nechybí ani romantika a zamyšlení se nad filozofickými otázkami o životě.

Muzikál se rovněž může pyšnit kvalitními pěveckými výkony. Doktora Fausta ztvárňují muzikáloví herci Tomáš Trapl a Zbyněk Fric. Coby Markétka v představení září Natálie Grossová. Za postavu Jindřicha získal Lukáš Randák nominaci na cenu Thálie. V roli Mefistky můžete vidět také talentovanou Elis Ochmanovou a jako Mefista charismatického Ladislava Korbela.

V dalších rolích a alternacích můžete vidět také: Filipa Antonia, Viktora Aarona, Jakuba Mauera, Kateřinu Herčíkovou, Kateřinu Michejdovou, Ditu Hořínkovou, Nikolu Ciprovou, Markétu Peškovou, Marii Šlehoferovou, Mariannu Polyakovou nebo Lenku Stejskalovou.

Vstupenky a termíny na podzimní představení najdete na stránkách Divadla Na Maninách.

Zdroj: DNM

Podzim v Národní galerii Praha: Nová stálá expozice v Karviné, fotografie Libuše Jarcovjákové a École de Paris

Národní galerie Praha je aktivní v regionech. V září otevírá v Karviné novou stálou expozici Havířská balada: Sto roků hornictví v umění. Veletržní palác osvěží první retrospektivní výstava mezinárodně uznávané fotografky Libuše Jarcovjákové. A s objevnou výstavou École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž se vrací Francie do Valdštejnské jízdárny.

Otevření stálé expozice NGP na zámku Fryštát

Jednou z priorit NGP je spolupráce s regiony a prvním větším výstupem je právě nová expozice Havířská balada: Sto roků hornictví v umění. Představena zde budou díla s hornickou tematikou ze sbírek Národní galerie Praha a doplní je zapůjčené práce současných umělců. Pokrývá období od meziválečné Československé republiky, přes druhou světovou válku, poválečné budování státního socialismu a normalizaci, až k popřevratové době spojenou s útlumem těžby uhlí. Vystavena budou díla známých českých umělců jako jsou Josef Čapek, Otto Gutfreund, Karel Holan, Jiří John, Jaroslav Král, Jan Lauda, Kamil Lhoták nebo Jan Zrzavý, umělců svázaných s hornickými regiony Ostravska – Karvinska, Mostecka nebo Kladenska jako Bohdan Kopecký, Ferdiš Duša nebo Květa Válová a také práce současných umělců Jonáše Czesaného nebo karvinských rodáků Václava Jiráska a Jakuba Špaňhela. Nová expozice v galerii Lottyhaus na zámku Fryštát se veřejnosti otevírá 13. září 2024. Jejím autorem je kurátor Sbírky umění po roce 1945 v NGP Rado Ištok.

„Slovo ‚národní‘ v našem názvu pro nás znamená také intenzivní spolupráci s regiony. Těší mě, že právě v Karviné má naše partnerství tak krásný výsledek. Naši kolegové kurátoři nyní také vytvářejí stálou expozici na zámku v Telči a výstavu v Kroměříži. V červnu jsme s finanční podporou Ministerstva kultury spustili program „Znovu na obdiv!‘, který se týká restaurování děl zapůjčovaných na výstavy a expozice po celé České republice. Spolupráce s ostatními tuzemskými institucemi a galeriemi je jednou z našich stěžejních činností, v níž budeme i nadále v podobné intenzitě pokračovat,“ říká generální ředitelka Národní galerie v Praze, Alicja Knast.

Ředitelka Národní galerie Alicja Knast

Zářijové výstavy a akce

S podzimem se Národní galerie Praha zapojuje do nejrůznějších kulturních událostí a také zintenzivňuje spolupráci se svými partnery. Už na začátku září (5.–8. 9.) proběhne Prague Art Week, na němž  Národní galerie Praha participuje už podruhé. Tento festival umění se koná nejen uvnitř více než třech desítek pražských institucí a prostor věnovaných umění, ale i v ulicích hlavního města.

NGP se letos také stane součástí Noci literatury, jež na atraktivních a běžně nedostupných místech přibližuje široké veřejnosti ukázky z nové tvorby evropských spisovatelů v podání známých osobností. Akce proběhne 18. 9. mezi 18. a 23. hodinou, vybraná čtení a výuka znakového jazyka se budou konat ve Šternberském a Schwarzenberském paláci.

Na širokou veřejnost a rodiny s dětmi myslí i v klášteře sv. Anežky České na druhém břehu Vltavy, kde v sobotu 14. 9.  pořádá NGP tradiční  „Anežku dětem“, tvůrčí, zábavné a poznávací odpoledne v zahradách i expozicích. Zahradní slavnost pro celou rodinu s dílnami, hudbou, pohybem a pátrací hrou bude přístupná zdarma. O týden později, v neděli 22. 9., se NGP zapojí do akce Poznej Vltavu. Okolí řeky ožije unikátním programem, který spojí zábavu s poznáním. NGP nabídne bezplatné komentované prohlídky  Anežského kláštera. Návštěvníci všech věkových kategorií při nich budou mít příležitost poznat jedinečný genius loci této památky.

Zmínit je třeba i nové menší výstavní kolekce grafiky a kresby, tzv. grafické kabinety. Výstava Voilà la femme je věnována nekonečným možnostem koláže a NGP tak připomíná 110. výročí narození Jiřího Koláře. Ve Veletržním paláci bude k vidění od 26. 9. 2024 do 5. 1. 2025. Jedním z dalších nově otevíraných grafických kabinetů je Salomé, femme fatale symbolismu a dekadence, která se koná od 26. 9. 2024 do 12. 1. 2025 rovněž ve Veletržním paláci. Ještě do 29. 9. najdeme ve Schwarzenberském paláci grafický kabinet s názvem Dobrá kočka i ta proradná. Kočky v grafice 16. až 18. století.

Podzimní Opening 2024 – retrospektiva Libuše Jarcovjákové

Ve čtvrtek 26. září  se během tradičního podzimního Openingu NGP ve Veletržním paláci veřejnosti otevře vůbec první retrospektivní výstava Libuše Jarcovjákové. Představí tvorbu fotografky, jež přes půl století přirozeně a živelně mapuje svůj život a blízké okolí. Kurátorka Lucie Černá provede diváky archivem i současnou tvorbou umělkyně a širokým spektrem jejích analogových i digitálních fotografií, z nichž některé dosud nebyly vystaveny.

Součástí openingového programu se stane také instalace „1924–1974–2024: Pražský Veletržní palác”. Vzniká v přízemním prostoru Korzo a představí důležité momenty historie budovy, která je nejnavštěvovanějším uměleckým muzeem v ČR.  

Od 19 hodin budou ve Veletržním paláci zdarma přístupné všechny výstavy i sbírkové expozice. Večer obohatí audiovizuální performance Noise and Cries, kterou vytvořil projekt bela. Performance je částí Lunchmeat festivalu, s nímž NGP spolupracuje. Lunchmeat festival, který se letos koná od 26. do 30. 9., patří mezi respektované světové přehlídky progresivní elektronické hudby a nových médií. (Informace k těmto dvěma výstavám a k performanci budou součástí samostatné tiskové zprávy a tiskové konference pořádané v den Openingu, 26. 9.)

Na podzimní Opening bezprostředně navazuje Den architektury. Při této příležitosti bude 28. do 29. 9.  veřejnosti volně přístupný speciální  doprovodný program – komentované prohlídky a dílny (více informací na webu ngprague.cz – Výstavy a akce). A ve dnech 5. – 6. 10. 2024 bude vstup zdarma do sbírkové expozice 1956 – 1989: Architektura všem ve Veletržním paláci, a také na související program. Dny volného vstupu jsou také tradičně ve sváteční termíny: 28. 10. a 17. 11. 

NGP je letos také partnerem Signal Festivalu, přehlídky digitální a kreativní kultury v Praze, který proběhne od 10. do 13. 10.. V prostorách Šternberského paláce si návštěvníci budou moci užít tři instalace sochaře Jiřího Příhody. Jeho konstrukce na pomezí sochy a architektury nabízejí nezvyklou denní i noční světelnou podívanou. Na nádvoří Schwarzenberského paláce se s interaktivní projekcí představí průkopník novomediálního umění Michael Bielický.

Závěr podzimu: jedinečný pohled na meziválečnou Paříž

S postupujícím podzimem se „zásah uměním“ ještě zintenzivní. Ve Valdštejnské jízdárně zahájíme 7. 11. výstavu École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž. Bude věnovaná těm umělcům, kteří se nejvíce prosadili v meziválečné Francii. Patří k nim především Georges Kars, Othon Coubine a François Zdenek Eberl, jehož práce budou v Praze vystaveny vůbec poprvé. Třešničkou na dortu bude prezentace Coubinových obrazů ze sbírky Leo Steina. Výstava též připomene 80. výročí úmrtí dosud nedoceněného česko-německo-židovského malíře Georgese Karse. Na výstavě budou k vidění obrazy s  charakteristickými náměty pařížské školy: portréty současníků, městské krajiny, výjevy z pouličního života chudinských čtvrtí Paříže, modelky, prostitutky nebo scény z kabaretů, cirkusů či kaváren. Projekt připravuje kurátorka Sbírky moderního umění Anna Pravdová. (Více informací přineseme na tiskové konferenci a v tiskové zprávě 7. 11.)

Hned o týden později, 14. 11., se ve Veletržním paláci otevře výstava ke 140. výročí připojení Holešovic-Buben k velké Praze, kterou NGP připravila  ve spolupráci s Městskou částí Praha 7. Prostřednictvím více než stovky obrazů, grafik, kreseb, plastik a architektonických plánů z fondů NGP představí různé podoby Prahy 7 v průběhu 19. a 20. století. Srdcem výstavy bude soubor děl Antonína Slavíčka (1870–1910), který bydlel v Dobrovského ulici. Podobu Letné a Holešovic na počátku 20. století zachytil na řadě studií, obrazů i na monumentálním pohledu na Prahu z Letné, jenž patří ke klíčovým dílům českého moderního umění. Společně s dalšími ikonickými pracemi19. století bude tento výběr přístupný v rámci sbírkové expozice 1796-1918: Umění dlouhého století až do 25. 5. 2025.

AH

Zdroj:  NGP

Divadlo Na Maninách začalo novou sezónu obnovenou premiérou divadelní hry Sni dál!

Divadlo Na Maninách je po letních prázdninách zpět a připravilo si hned několik premiér, které stojí za pozornost. Na jeviště se vrací osvědčený muzikál Doktor Faust, ale přichází i nové tituly, které slibují strhující zážitek. Dnes vám přiblížíme čtvrteční obnovenou premiéru hudební komedie, Sni dál!

Sni dál-neřeš věk a žij, je autorskou crazy komedií Marka Dobeše, kde Simona Prasková a Jana Vaculíková dostaly výrazné herecké příležitosti, ve kterých skutečně obě excelují a to potvrdily na obnovené premiéře ve čtvrtek,  12. září  v Divadle Na Maninách!

Dámám rozhodně svědčí větší divadlo, větší scéna, větší pódium! Jana Vaculíková propůjčila této divadelní, hudební komedii, své autorské písně a výtvarnice Alexandra Hejlová pro větší pódium připravila výpravnější  scénu, dekorace, vyrobila šperky jak pro Simonu Praskovou, tak pro Janu Vaculíkovou. Stejně tak je mnohem větší světelný park a zvuk, o který se postaral mistr zvuku Pavel Nový.

AH

 

 

Xindl X vydává nové album Fén X

Ondřej Ládek, známý jako Xindl X, představuje už osmé studiové album! Jmenuje se Fén X.  Titulním trackem je Proměna s kafkovským tématem. K vydání alba si Xindl X připravil speciální koncerty, které odehraje s celou kapelou, hosty i filmovými projekcemi v Brně, Ostravě a Praze.

Album Fén X doprovází devět průběžně vydávaných videoklipů. Poslední z nich ke skladbě Proměna inspirované stejnojmennou novelou Franze Kafky vyšel společně s albem.

„Klipů k té desce je strašně moc, většinu z nich už lidé znají, protože si to pouští na Spotify, kam nedávají celé desky, takže vydavatelství mají strategii dávat hodně věcí dopředu. Fén X pak vychází skoro jako kompilace singlů za poslední dva roky. Musel jsem doplnit další čtyři písničky aby tam nebyly jen věci, které lidi znají. Já si furt myslím, že by na nové desce měli lidé mít něco, co ještě neslyšeli,“ uvedl Xindl X.

Na nové desce se Xindl X za pomoci vyhledávaného skladatele a producenta Jendy Vávry spojil s hudebníky jako Filip Vlček (John Wolfhooker), Jakub Lenz (Robin Mood), Jan Steinsdörfer (Chinaski) nebo Radek Tomášek (Support Lesbiens). Album pojmenoval podle úvodní písně Fénix, ve které zpívá o syndromu vyhoření.

„Ne že bych sám syndrom vyhoření měl, ale byl jsem mu blízko. Právě tahle deska pro mě byla takovým bojem proti vyhoření. Zkusit dělat věci jinak, vyjet ze zajetých kolejích, neřešit kam to povede, ale hlavně se zase hudbou bavit. Nechtěli jsme složit hity za každou cenu, ale něco, co nás bude bavit a ideálně bude jiné než předchozí alba,“ podotkl.

Vydání alba doprovodí koncerty 11. listopadu v brněnském Sonu, 16. listopadu v Garage Clubu v Ostravě a 19. listopadu v pražském Lucerna Music Baru. „Rozhodli jsme se, že chceme udělat výjimeční koncerty s hosty a filmovými projekcemi a hlavně aby na všech mohli být naši tři milí hosté – Katka Knechtová hostující v Si zabil kámo, neodmyslitelná Mirka Miškechová a písničkář Láska, který nám zároveň dělá předkapelu. Chtěl jsem, aby si s námi všichni zazpívali a chystám nějaké překvapení,“ sdělil Xindl X.

Ládek si pseudonym Xindl X vypůjčil od jedné postavy z filmu Hollywood Ending, v září 2008 vydal debutové album Návod ke čtení manuálu, za které získal nominaci na cenu České hudební akademie Anděl v kategorii folk a country. Patří mezi nejhranější skladatele v českých rádiích. Kromě vlastních skladeb je autorem mnoha textů či hudby hitů jiných umělců. Předchozí album Terapie vydal před třemi lety.

Xindl X se uplatnil také jako herec. Nejvýrazněji v seriálu Policii Hvar, pro který napsal i píseň Si zabil, kámo. „V dětství jsem chtěl být hercem, zkoušel jsem to v nějakých kroužcích, tak jsem si říkal, že to svému deseti až dvanáctiletému já trochu dlužím. Už jsme měl malou roli třeba ve filmu Pálava. Myslel jsem, že i v Policii Hvar budu mít pár řádek ale byla z toho celkem velká role. A nabídce rozhodně neuškodilo, že se natáčelo u moře. Bylo to příjemné s fajn lidmi,“ konstatoval.

 

AH

Zdroj: ČTK

Foto: Dalibor Konopáč

 

Michal David slaví čtyřicet let s manželkou Marcelou. Napsal pro ni dojemné vyznání lásky

Oblíbený hitmaker Michal David slaví čtyřicáté výročí od seznámení s manželkou Marcelou. Na oslavu jubilea si pro svou ženu připravil krásné překvapení, napsal pro ni dojemné vyznání lásky v písničce pojmenované Náš cíl. K novince vyšel retrospektivní videoklip, kde fanoušci nahlédnou do soukromého rodinného alba Davidových. Romantická balada je zároveň druhým singlem z očekávané desky Michala Davida, která by měla vyjít na jaře.

„S Marcelkou jsme se potkali v restauraci, kam jsem pravidelně chodil na obědy. Ta překrásná dívka mě hned zaujala, a tak jsem se jí šel přestavit. Tenkrát jsem už začal být docela slavný, ale ona mě vůbec neznala. To se mi na ní vlastně taky líbilo, že to nebyla žádná fanynka. Pak jsem na ni čekal asi tři měsíce, než dorazila zpět z Brazílie, kde tehdy naše tenistky vyhrály Fed Cup, a pak jsme se hned sestěhovali,“ vzpomíná Michal David na seznámení s Marcelou, jenž byla profesionální tenistkou. To se psal rok 1984, o tři roky později v listopadu 1987 se vzali a v roce 1989 se jim do manželství narodila dcera Klára. Další rok pak dcera Miška, která v devíti letech podlehla leukemii.

„Písnička se nahrávala, stejně jako celé album, v londýnském studiu Eastcote. Songy píšeme společně s producentem Martinem Terefem, který objevil třeba skupinu Train a je zároveň autorem hitu Hey, Soul Sister. Všechny písničky na chystaném albu nahrála skupina Robbieho Williamse. Jsou to opravdu skvělý muzikanti. Texty jsem pak vždycky psal sám večer na hotelu a hned na druhý den je nazpíval ve studiu,“ popisuje vznik nové hudby Michal David.

Nové album by mělo vyjít na jaře příštího roku a je plně v režii zmíněného producenta Martina Terefeho (Jason Mraz, James Morrison, Robbie Williams a další). Prvním singlem desky byla energická skladba Je mi líp a do vydání má Michal David v plánu ještě představit několik nových skladeb. Album vyjde pod značkou BrainZone.

Alexandra Hejlová

Foto: Pavla Hartmanová

Zdroj: Brainzone