Na četnickou stanici v Dobrušce v politickém okrese Nové Město nad Metují se jednoho březnového dne roku 1935 dostavila hospodyně Vilemína Drahorádová z nedalekých Mělčan.
Kasární předpis
Ve staniční kanceláři se nacházel pouze velitel stanice praporčík Bohumil Cidlina, kterému bylo podle modřin v obličeji ženy jasné, že se stala obětí nějakého násilníka. Praporčík Cidlina věděl, že Drahorádová je již po mnoho let vdovou a spolu se svými třemi syny hospodaří na poměrně bohatém gruntu.
Na četníkův dotaz hospodyně uvedla, že byla opakovaně zbita svými syny. Staničnímu veliteli bylo jasné, že pozice hospodyně na usedlosti, o níž pečuje se dvěma dospělými a jedním ještě nedospělým synem, není vůbec jednoduchá. Hospodář v mladém věku zemřel na úraz elektrickým proudem, v době, kdy byli všichni tři synové ještě nedospělí. Od té doby vdova vede hospodářství. Pokud by hospodyně napadla své dítě nebo někoho z čeládky, jednalo by se o přestupek nebo přečin zlého nakládání. Ale jak postupovat v případě, že dítě napadne rodiče? Rozsah zranění nenasvědčoval tomu, že by se synové na matce dopustili zločinu těžkého poškození na těle.
Nejlepší bude ověřit situaci na místě samém. Proto se praporčík řádně ustrojil a vyzbrojil a v doporovodu Vilemíny Drahorádové se vydal do Mělčan. Během tři kilometry dlouhé cesty se snažil od hospodyně zjistit další podrobnosti. Drahorádová, nebyla zrovna sdílná. Přesto četník z jejích slov vytušil, že v usedlosti panují podivné poměry. Hospodyně je dle jejího sdělení již delší dobu opakovaně napadána svými syny. Zřejmě se jedná o spory o majetek a potomci se nemohou dohodnout na svém majetkovém vypořádání.
Četník na obchůzce
Po příchodu do usedlosti si praporčík Cidlina nejprve ujasnil místní poměry. Vdova stará 45 roků má tři syny: Jana, kterému je 21 roků, Antonína, jemuž je 18 let a Františka, kterému bylo právě 14 let. Když se četník obořil na syny, jak si dovolují ubližovat své matce, dozvěděl se pouze to, že matka neplní své sliby. Četník se stále domníval, že se jedná o majetek a o správu usedlosti. Nejstarší Jan na jeho naléhání začal mluvit o podrobnostech.
Matka, poté co ovdověla, začala vést hospodářství. Když za ní Jan zhruba přede dvěma lety přišel, že si chce namluvit děvče, matka mu to přísně zakázala s tím, že to co mu dá děvče, to ona mu dá taky. Praporčík Cidlina se nestačil divit. Na druhou stranu si sám pro sebe řekl, co si má sama ženská v tomhle zapadákově taky počít. Případy krvesmilstva zpřízněním krve nejsou až tak výjimečné. I když se většinou jedná o případy svedení dívky otcem či otčímem ke smilstvu.
Jan, však coby nejstarší, k četníkovu překvapení, pokračoval ve svém vyprávění. Tak jako matka sloužila namísto dívky jemu, zakázala po čase i prostřednímu Antonínovi, aby si namluvil děvče a rovněž i jemu poskytovala potěšení. Matka svým synům vyhrožovala, že je vydědí, pokud nebudou poslouchat její příkazy. O podivných praktikách svých bratrů s matkou se časem dozvěděl i nejmladší ze synů František, který se po matce rovněž dožadoval svého, pod pohrůžkou vyzrazení podivných praktik panu faráři. A matka se podvolila naléhání i nejmladšího syna. Na četníka šly doslova mrákoty. Vždyť František musel být v té době nedospělým!
Vyzval tedy důrazným hlasem hospodyni, aby se k celé věci vyjádřila. Drahorádová se studem ve tváři uvedla, že intimními styky s nejstarším synem řešila hlavně své tělesné potřeby. Ve strachu z vyzrazení poskytovala své služby i prostřednímu Antonínovi. Náruživosti svých synů po čase však přestala stačit a do toho se o své začal hlásit i třináctiletý František. Přesto, že Jana a Antonína žádala, aby nedospělému Františkovi zakázali po matce požadovat uspokojení, František si pod pohrůžkou vyzrazení jejich praktik vynutil své. A tak se stávalo, že musela jeden večer posloužit dvěma a někdy dokonce i všem třema synům. Když se vzpěčovala, stějně dosáhli svého násilím. To mělo za následek, že u ní nastalo po čase značné vyčerpání. Ve snaze odpočinout si, přišla s tím, že by jí mohli nechat alespoň jeden den v týdnu na pokoji. To syny rozlítilo, tak, že se všichni tři na matku vrhli s tím, že má plnit co slíbila, a zbili ji.
Četnický velitel se dostal doslova do neřešitelné situace. Jednalo se v případě všech o zločiny zprznění krve trestané žalářem od šesti měsíců do jednoho roku. V případě synů o zločiny násilného smilstva trestané těžkým žalářem od pěti do desíti let. Všichni přítomní se nestačili četníkovým slovům divit. K tomu ty senzační novinové články barvitě líčící projednávání případu u krajského trestního soudu v Hradci Králové. A v neposlední řadě po několik let žalářování odsouzených opuštěná usedlost.
Prekérní situaci praporčík Cidlina vyřešil šalamounsky. Nechal přinést krucifix u něho zapálit dvě svíce a vzal všechny přitomné do přísahy, spočívající v přísné mlčenlivosti o tom, co se v minulosti na usedlosti dělo, příslibu všech, že okamžitě zanechají nemravností a slibem hospodyně k okamžitému vyřešení majetkových poměrů na usedlosti.
O případu zbité hospodyně Vilemíny Drahorádové se ve staniční služební knize četnické stanice v Dobrušce neobjevil ani řádek.
Obálka knihy Četnické historky – Zločiny a Přísloví
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ HISTORKY – ZLOČINY A PŘÍSLOVÍ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz. Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Autor: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Foto: archiv JUD.r. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku