Muzeum Komenského zrekonstruovalo nový depozitář, sídlit zde bude i badatelna

Muzeum Komenského v Přerově zrekonstruovalo svůj depozitář, který sídlí v jedné z budov na Horním náměstí. Opravy vyšly na 27,8 milionu korun, v prostorách bude sklad knih, depozitář sbírkových předmětů i badatelna, řekli dnes novinářům zástupci muzea. Oprava v domě situovaném v bezprostřední blízkosti areálu přerovského zámku, kde se v minulosti nacházel známý hostinec U Tšponů, vydala i archeologické skvosty. Odborníci během výzkumu pod jeho podlahou našli keramiku z doby bronzové, mince, i část 100 let staré pivní láhve z již neexistujícího přerovského pivovaru.

Slavnostní otevření depozitáře knihovny Muzea Komenského v Přerově, 6. února 2029, Přerov. Lubor Maloň, vedoucí oddělení společenských věd. PC (Autor: Peřina Luděk ČTK)

Objekt vlastní Muzeum Komenského od roku 1964. „Pro muzeum je to velmi důležitá akce, je to zkvalitnění zázemí pro pracovníky, ale hlavně pro uložení sbírkových předmětů pracoviště dějin školství,“ řekl dnes ředitel muzea Radim Himmler. Muzeum má podle něj nadregionální význam a zaměřuje se na výzkum a sbírkotvornou činnost v historii škol, pedagogiky a také komenologie. „Všechny tyto sbírky k těmto tématům budou uloženy v této budově. Byl to jeden z domů, který byl již v nejhorším stavu,“ uvedl ředitel.

Dům podstoupil rozsáhlou opravu včetně výměny rozvodů, dveří, oken i podlah, dostal také novou fasádu a byl vybaven novým inventářem. V jeho přízemí je například nový knižní inventář, který pojme až 30.000 knih a depozitář až pro 100.000 sbírkových předmětů. „Úložná plocha by nám měla na 20 let vyřešit otázku, kam s exponáty,“ uvedl pracovník muzea Lubomír Maloň.

Podle zástupců kraje, který je zřizovatelem muzea, pokryly náklady evropské dotace ve výši 17 milionů korun. Poukázali na to, že jde za poslední dobu o třetí významnou investici do zařízení Muzea Komenského – celkem 95 milionů korun stála oprava zchátralého paláce na hradě Helfštýně a 91 milionů korun bylo investováno do rozsáhlé rekonstrukce a dostavby nové budovy ornitologické stanice Ornis. „Všechny investice mají efekt, návštěvnost Helfštýna i Ornisu dramaticky vzrostla,“ podotkl náměstek hejtmana Vladimír Lichnovský (ANO).

V budově muzejního depozitáře kvůli rekonstrukci pracovali od konce roku 2023 archeologové. „Na základě předběžných výsledků archeologického výzkumu si můžeme snadněji vytvořit představu o tom, jakým způsobem se během posledních několika tisíc let postupně vytvářel a měnil terén v této části Horního náměstí v důsledku různých zásahů podléhajících požadavkům doby a střídajících se majitelů předmětné parcely,“ řekl již dříve archeolog Zdeněk Schenk. Mezi nejstarší nálezy, které archeologové objevili po odkrytí podloží tvořeného travertinovou skálou, patřily fragmenty keramických nádob tzv. věteřovské kultury sahající až do závěru starší doby bronzové.

Zdroj: ČTK 

Desítky akcí v Kutné Hoře připomenou 30 let od zápisu města na seznam UNESCO

Desítky kulturních akcí v Kutné Hoře a okolí letos připomenou 30 let od zápisu historického jádra tohoto města na seznam světového dědictví UNESCO. Návštěvníci se mohou těšit na výstavy, hudební a divadelní představení, přednášky, komentované prohlídky, videomapping či promítání filmů. Do cyklu s názvem UNESCO spojuje se kromě města zapojily galerie, muzeum, knihovna, divadlo, farnosti a další instituce. Výročí připomíná také nová fotografická publikace 1318 minut v Kutné Hoře, řekla dnes novinářům vedoucí odboru kultury kutnohorské radnice Dagmar Ostřanská.

Podle starosty Lukáše Seiferta (ODS) je zápis na seznam UNESCO pro město prestižní věc, ale zároveň znamená odpovědnost. „Samozřejmě řada místních i město naráží na spoustu komplikací při schvalování projektů oprav, úprav nebo nové výstavby, ale je to daň za to, že žijeme ve městě, které je naprosto jedinečné,“ uvedl starosta. Očekává, že Kutnou Horu díky výročí letos navštíví více než milion lidí a návštěvnost se vrátí na předcovidovou úroveň.

Kulturní a společenské akce jsou naplánované po celý rok, s těmi pravidelně pořádanými je jich kolem 50. Například v březnu prozáří příchod jara Festival světla, který se bude konat na pěti historicky významných místech Kutné Hory, mimo jiné v chrámu svaté Barbory nebo na nádvoří Vlašského dvora. Představením současného umění na netradičních místech bude od června do konce září výstavní projekt Zastavení kurátora Petra Vaňouse. Návštěvníci zhlédnou umělecká díla například v kapli svaté Anny v Nových Dvorech nebo na zámku Kačina.

Velkým projektem bude také od listopadu výstava Štastní a Veselí Kateřiny Šedé, která zpracovala téma kutnohorských Vánoc a pohybuje se na rozhraní umění ve veřejném prostoru a sociální architektury. Galerii Středočeského kraje v červnu rozezní hudební festival A Day of Sound. Městské divadlo chystá obnovené premiéry Tvrdohlavé ženy a Světáků. V plánu jsou ale i další akce včetně těch tradičních, jako je například Královské stříbření.

Do Kutné Hory bude kromě kulturních akcí zvát i pokračování historické videohry Kingdom Come. Pro fanoušky hry se už připravují dvě trasy, jedna bude samoobslužná s QR kódy a na další, asi pětihodinovou, se zájemci vydají s průvodcem. „Rozhodně počítáme s tím, že hra přitáhne turisty, ten zájem už je cítit,“ dodala Ostřanská.

Zdroj: ČTK

Chemnitz zahajuje program Evropského hlavního města kultury

Až dva miliony návštěvníků očekávají letos v saském městě Chemnitz, které se bude v příštích dvanácti měsících pyšnit titulem Evropské hlavní město kultury. Přichystalo si pro ně přes 1000 kulturních akcí – výstav, filmových projekcí, divadelních představení či literárních čtení. Kromě Chemnitz se do nich zapojí i 38 okolních obcí a k programu přispěje i řada česko-německých projektů. Rok plný kultury, kterým si chce město mimo jiné vylepšit svou pověst, začíná dnes slavnostním programem.

Čtvrté největší město východního Německa, které je v Česku známé také jako Saská Kamenice a dříve i pod názvem Karl-Marx-Stadt, ponese 12 měsíců titul Evropského hlavního města kultury společně se slovinsko-italským dvojměstím Nova Gorica-Gorizia. Do Německa se titul vrací po 15 letech, v roce 2010 bohatý kulturní program oživil západoněmecký Essen.

„Otevíráme novou kapitolu v dějinách města Chemnitz,“ řekl dnes na tiskové konferenci primátor města Sven Schulze. Metropole středního Saska chce podle něj ukázat návštěvníkům přátelskou tvář, ale i přiznat, že má své nedostatky a rány z minulosti.

Německá státní ministryně kultury Claudia Rothová dnes řekla, že očekává, že město bude z evropského titulu profitovat i do budoucna, jak tomu bylo také u jiných měst. „Evropské srdce teď bije v Chemnitzi,“ dodala. Hlubší strukturální změny v celém regionu si od letošního kulturního roku slibuje i programový ředitel projektu Stefan Schmidtke.

Chemnitz obecně prestižní titul vnímá jako šanci představit se světu jako otevřené, tolerantní a kosmopolitní město, a napravit tak pověst, kterou pošramotily protiimigrační nepokoje z roku 2018. Také na dnešek je naplánováno několik demonstrací krajně pravicových skupin, kterým se projekt Evropského hlavního města kultury a s ním spojené akce nelíbí.

Jako motto celého roku si saské město zvolilo „C the Unseen“, anglickou slovní hříčku, která spojuje počáteční písmeno jeho názvu a kterou lze přeložit jako vidět nevídané či neviděné.

Slavnostního zahájení se účastní řada německých i zahraničních hostů, včetně prezidenta Franka-Waltera Steinmeiera, saského premiéra Michaela Kretschmera či eurokomisaře pro kulturu Glenna Micallefa. Po ceremonii v chemnitzké opeře pro sedm stovek pozvaných je večer na programu velkolepá zahajovací show, která se odehraje pod širým nebem u nejznámější památky města – pomníku Karla Marxe. Očekává se účast desítek tisíc lidí.

Kromě toho je dnes ve městě s 250.000 obyvateli řada menších pódií, na kterých se představí umělci nejrůznějších žánrů. Sto dvacet lidí protáhne městem historickou lokomotivu, aby tak připomněli průmyslovou minulost města.

K účasti na projektech přizvali organizátoři i zahraniční partnery ze 40 zemí světa. Zvláštní důraz přitom kladli na spolupráci se zeměmi střední a východní Evropy a přední místo má mezi nimi Česko, na jehož hranice je to jen zhruba 35 kilometrů. Česko-německý fond budoucnosti na spolupráci vyčlenil 250.000 eur (6,3 milionu Kč). Chemnitz má být podle něj letos výchozím bodem česko-německé spolupráce v umění, vzdělávání, ochraně životního prostředí, tradicích či povzbuzení občanské společnosti.

Titul Evropské hlavní město kultury udílí Evropská komise od roku 1985. V Česku jím zatím byly v roce 2000 Praha, v roce 2015 Plzeň a pro rok 2028 získaly titul České Budějovice.

Zdroj: ČTK   

Bulharsko: Zimní pohádka 

Bazény, sauny, lázně,  hromada sněhu pro lyžování. V místních horách najdete kromě služeb, v hotelovém komplexu, v bulharském Pamporovu i parádní lyžování. Pro nenáročné a nadšené lyžaře to tu vypadá jako v ráji. 

Zdejší sjezdovky obklopují staleté smrkové a borové lesy, vzduch je křišťálově čistý. Ve vzduchu panuje zvýšená takzvaná negativní ionizace, která napomáhá zmírnit respirační potíže a prospívá i při léčbě onemocnění nervového systému a metabolismu. „Přibližně třetina bulharského území je pokryta horami a nejlepší období pro zimní aktivity je tu od prosince do dubna. Lyžařská sezona zde trvá přibližně 130 dní ročně. Nejznámější lyžařská střediska se nacházejí ve vesnicích s nádhernými starými domy a útulnými hospůdkami. Například pohoří Rodopy, ve kterém se nachází slunné středisko Pamporovo, je skvělou volbou pro zimní dovolenou,“ uvádí Lyubomir Pankovsky, ředitel regionální organizace na podporu turistického ruchu. 

Pamporovo se rozložilo na úpatí nejvyšší zdejší hory Sněžanka (1 926 m). Na jejím vrcholu se tyčí televizní věž s restaurací a začínají sjezdovky, které jsou dlouhé od 857 do 3 943 metrů. Ty mají různé stupně obtížnosti. Když se spustíte dolů z hory Mechi Chal, užijete si moře sněhu v délce 2 930 metrů. Pochutnáte si také na zdejších specialitách. Typickými bulharskými jídly jsou například banica (koláč z křehkého těsta s lahodnou sýrovou náplní), musaka, čuški bjurek (smažené papriky v těstíčku plněné balkánským sýrem) a grilovaná kořeněná mletá masa kebabche. Skvělé jsou i saláty, například katak z pečených paprik nebo takzvaná Sněhurka z jogurtu a okurek, dochucená koprem a česnekem.

Zdroj: pamporovo.me

Zima v rakouských Alpách: Ohromný horský svět Tyrolska

Není náhoda, že Tyrolsko je turisticky nejoblíbenější spolkovou zemí Rakouska. Má ryze alpský ráz a jeho slavnou metropolí je Innsbruck. Sahá od Kitzbühelu (Kitzbühelské Alpy) až po Arlberg. Nabídka lyžařských středisek je tak pestrá, jak rozmanité mohou být nároky, představy i finanční možnosti návštěvníků. V zimě na sněžnicích nebo na upravených zimních stezkách – ohromný horský svět Tyrolska vám nabízí nespočetné možnosti na putování. Málokterá horská oblast se vyrovná Tyrolsku co se týče kvality a koncentrace hor. 

Na sněžnicích po Tyrolsku

Daleko od stresu velkoměst objevíte při turistice na sněžnicích pravou zimní krajinu. Jednoduše připevníte sněžnice na svoje zimní boty, vezmete hůlky do ruky a jdete do toho. Můžete se vydat na túru sami nebo se připojíte ke skupině vedené horským průvodcem.

Na cestách v odloučeném tyrolském světě hor

Především pět tyrolských přírodních parků a také národní park Hohe Tauern vás zvou k procházce na sněžnicích. Obvzláště hluboko do přírody vedou vedené túry tzv. Nature Watch Guides a ukáží vám ohromující svět zvířat a rostlin.

Na sněžnicích v Tyrolsku pro rodiny a aktivní dovolenou

Túry na sněžnicích jsou zábavné pro celou rodinu a napínavou variantou pro aktivní dovolenou. Pro děti je procházka na sněžnicích v Tyrolsku správným dobrodružstvím. Můžete postavit hrad ze sněhu, koulovat se a nebo otisknout andělíčky ve sněhu – vy rozhodnete o vašem tempu a najdete si svoje místečko na odpočinek.

Zimní putování: Tyrolsko pro požitkáře

Jako požitkář si při pohodové túře v malebné zimní krajině Tyrolska jistě přijdete na své. Ideální výlet je např. údolím Kaiserbachtal s cílem v horském hostinci Griesner. Zde poznáte pravou tyrolskou pohostinnost a využijete příležitosti se dobře najíst a natankovat síly na cestu nazpět.

Pro aktivní zimní dovolenou: zimní putování, sáňkování a více

Milovníci aktivní dovolené dají přednost náročnějším a prudším túrám. Zimní putování se dá v Tyrolsku lehce spojit se zimní aktivitou. Právě strmé cesty vám zaručí parádní zábavu na saních. Mnoho cest vede okolo jezer jako např. jezero Piburger See nebo Berglsteiner See – které jsou ideální na bruslení.

Kuchyně Tyrolska

Kuchyně zdejšího kraje byla již tradičně skromná a souvisí úzce jeho s historickým vývojem. V jídelníčku se objevovalo především mléko a mléčné výrobky – díky rozšířenému chovu hovězího dobytka.

V Čechách se říká, že polévka je grunt – a v tyrolské kuchyni to platí dvojnásob. Vydatné polévky, často označované jako „zimní“, se připravují z ječmene, mrkve, celeru, petržele a přidává se špek.

K hlavním jídlům patří bezesporu vařené maso z polévky, ke kterému se přikládá nejčastěji čerstvě nastrouhaný křen. Na druhém místě jsou jako typická jídla uváděná „tyrolská játra“, osmažená na cibulce a špeku. V tyrolské kuchyni se velmi často objevuje také jehněčí maso zvěřina.

Tyrolská kuchyně miluje smažená jídla, řada tyrolských specialit však také vznikla jednoduše z praktického důvodu – bylo třeba zpracovat a využít zbytky od oběda či večeře. Na tomto principu vznikla například specialita „Tiroler Gröstl“, což je opečená směs kousků brambor, masa, škvarků, šalvěje, cibule a majoránky.

Tyrolskou kuchyni ovlivnila také blízkost Itálie, např. v používání kukuřičné mouky. K typickým specialitám patří tyrolské dortíčky zvané „Türtl“, což jsou různými náplněmi prokládané kolečka těsta, které se v závěru usmaží v horkém tuku.

K místním specialitám patří také hořcová nebo vyhlášená jeřabinová pálenka.

 

 

Zámek Litomyšl: Jedna z nejkrásnějších renesančních staveb ve střední Evropě

Zámek je zapsaný na Seznamu světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO jako příklad středoevropské šlechtické rezidence z období renesance. Litomyšlský zámek byl postaven v letech 1568 až 1581 jako reprezentační rodinné sídlo nejvyššího kancléře Království českého Vratislava z Pernštějna a španělské šlechtičny Marie Manrique de Lara.

Skvost, který si UNESCO zapsalo na prestižní seznam světového a kulturního dědictví, najdete na pomezí Čech a Moravy. Zámek Litomyšl je jednou z nejkrásnějších renesančních staveb ve střední Evropě — byl postaven mezi lety 1568 až 1581. Vratislav II. z Pernštejna, nejvyšší kancléř Království českého, tehdy pověřil výstavbou významné stavitele: Giovanni Battista Aostalli a Ulrico Aostallis zámek stvořili jako dar pro kancléřovu manželku Marii Manrique de Lara y Mendoza (s Vratislavem II. z Pernštejna měla 21 dětí a byla to právě ona, která přivezla do Čech voskovou sošku, později nazvanou Pražské jezulátko). Obdivovat tu budete nádherná psaníčková a figurální sgrafita na fasádách a štítech a dvě velké bitevní scény na hlavním nádvořím – to je jejich práce. Sgrafit se tu nachází více než 8 000, což je naprostý unikát!

Za hraběte Jiřího Josefa Valdštejna-Vartemberka vzniklo zámecké divadlo. Jde tak o druhé nejstarší palácové divadlo v českých zemích (po Českém Krumlově). Slavnostně se otevřelo v roce 1798 a až do poloviny 19. století tu probíhal čilý divadelní život. Členové hraběcí rodiny i jejich přátelé hráli pro publikum oblíbené konverzační komedie.

Za poslední vlastníky zámku platila knížata z linie Thurn-Taxisů. Ti zámek zakoupili v nucené dražbě roku 1855 od Valdštejnů-Vartenberků. České statky spravovala i Helena Bavorská, někdejší snoubenka císaře Františka Josefa I. (císař si za manželku nakonec vybral její mladší sestru Alžbětu, přezdívanou Sisi, a Helena se provdala do rodiny Thurn-Taxisů). 

Najdete zde francouzskou zahradu i anglický park. Krásu zdejších zahrad ocenil už v roce 1937 režisér Otakar Vávra, když tu natáčel Filosofskou historii, adaptaci románu Aloise Jiráska. 

Renesanční zámek Kratochvíle

Renesanční klenot mezi rybníky Netolické pánve. Sen italského stavitele, který v cizích službách vzpomíná na vzdálený domov. Panský rozmar, který přinesl úchvatný výsledek. To všechno je Kratochvíle, malebné panské sídlo s jezdeckým areálem, obklopené lesy, rybníky, alejemi a pastvinami.

Zámek Kratochvíle stojí nedaleko Prachatic. Na místě dnešního zámku míval Vilém z Rožmberka hospodářský dvůr Leptáč. V roce 1569 ho však věnoval Jakubovi Krčínovi z Jelena, slavnému budovateli jihočeských rybníků, který si tu posléze vystavěl dvůr, jenž obehnal loveckou oborou. A Vilém z Rožmberka zbystřil! Krčínovi nabídl barterový obchod s myšlenkou, že svůj bývalý majetek vyhandluje zpátky za Sedlčany, ke kterým přihodí ještě deset vesnic. Krčín na velkorysou nabídku kývl a Vilém z Rožmberka nechal v sousedství Leptáče zbudovat lovecký zámek. Na stavbu povolal italského architekta a stavitele Baldassara Maggiho z Arogna a za šest let se nápad vybudovat zámek, který bude vypadat jako italské sídlo, zrealizoval.

Zámek je včleněný do zahrady. Celý areál má tvar obřího obdélníku se zdí, kterou prostupují na třech stranách domky. Složitý terén byl ale původně plný bažin, takže základy stavitelé zpevnili piloty z dubového a olšového dřeva. To v bahně časem ztvrdlo na kámen. A nesměl chybět ani vodní příkop. Po smrti Viléma z Rožmberka přešel zámek do majetku Petra Voka. Ten ho po třech letech prodal císaři Rudolfu II. Po něm patřil ještě Janu Oldřichu z Eggenbergu, kterého vystřídali v roce 1719 Schwarzenbergové. Ti zde v 19. století zřídili ústav pro sirotky. K zestátnění zámku došlo na základě pozemkové reformy roku 1922. Od roku 1981 do roku 2006 tu sídlilo muzeum animovaného filmu. Dnes je zámek zrekonstruovaný do podoby, jakou měl v období posledních Rožmberků.

Nádherné štukové výzdoby zámku i kostela Narození Panny Marie. Autorem je italský mistr Antonio Melana, který patřil v 16. století k družině umělců pracujících pro pány z Hradce a Rožmberka. Nakouknout můžete i do alchymistického koutku. Uchvátí vás honosný Zlatý sál, který sloužil k přijímaní hostů. Zdi zdobí malovaná tapeta brokátového vzoru, malované jsou i dveřní špalety či okenní výklenky. Kachlová podlaha prošla rekonstrukcí podle původního vzoru. Mrkněte vzhůru: uprostřed klenby, mezi erby, zahlédnete portréty čtyř žen Viléma z Rožmberka.

Zdroj: Zámek Kratochvíle

Verona – kouzelné město na severu Itálie

Kouzelná náměstíčka. Úzké uličky vystlané obrovskými pláty zdejšího růžového mramoru, který nohy obyvatel i návštěvníků vyhladily do podoby zámecké podlahy. Antické památky, honosné paláce, kamenné mosty i velkolepá aréna z časů Starého Říma. To je Verona! Pro její krásu ji UNESCO zapsalo na svůj prestižní seznam. Podmanivý půvab dodává městu blízkost Gardského jezera.

Po velkých vyleštěných kamenech bílé a růžové barvy dojdete uličkami plných značkových obchodů s módou, doplňky a domácí zmrzlinou na náměstí Piazza delle Erbe. Tady to žije od časných ranních hodin. Trhovci nabízejí své zboží, ať už to jsou kabelky, nebo čerstvě vymačkané džusy. Náměstí lemují domy a starobylé paláce. Fontánu zdobí socha, které místní říkají Madona di Verona. V renesančním paláci Palazzo Maffei vejdete do obrazové galerie.

Ve Veroně nesmíme zapomenout na muže, který město asi nejvíc proslavil. William Shakespeare umístil do Verony nejen děj své hry Dva šlechtici z Verony, v níž neváhal město upíchnout rovnou na mořský břeh, ale hlavně nejromantičtější drama všech dob – Romea a Julii. Z Piazza delle Erbe je to k Juliinu domu, jen co by kamenem dohodil. Ve dvoře se vypíná Juliina socha. Legenda praví, že tření jejího pravého prsu přinese lásku a plodnost.

Třetí největší aréna v Itálii stojí ve Veroně od roku 30 n. l. Pyšní se elipsovitým tvarem a rozměry 139 x 110 metrů. V dobách své největší slávy pojala až 30 tisíc diváků, přičemž usazení každého z nich na to správné místo zabralo jen 10 minut. Staří Římané zkrátka měli perfektní organizaci v malíčku. Místo, kde v minulosti mezi sebou bojovali gladiátoři nebo probíhaly veřejné popravy, si v současnosti ochočily múzy. Konají se zde operní představení či koncerty populární hudby. Mrkněte do programu, určitě v něm objevíte titul, kterému nebudete moci odolat.

 

Perla Atlantiku: Madeira

Madeira je portugalské souostroví v Atlantském oceánu a je přezdívána jako ostrov věčného jara – zimy jsou tu mírné a připomínají brzké středoevropské jaro, léta jsou teplá, ale ne extrémně horká – a připomínají období, kdy v Česku přechází jarní počasí v letní horka. Příjemných pětadvacet, svěží větřík a slunce dělají z Madeiry oblíbenou letní destinaci.

Díky pozdnímu objevení si Madeira zachovala přírodu, kterou Portugalci v dalších stoletích kultivovali vysazováním exotických rostlin, dovezených z kolonií po celém světě. Pro spoustu návštěvníků je právě příroda a neuvěřitelné kombinace rostlinných druhů hlavním důvodem návštěvy tohoto nádherného ostrova.

Fanoušci horských túr si budou na Madeiře připadat jako v nebi. Nezapomenutelné zážitky vás čekají při cestách vavřínovým pralesem, podél všudypřítomných levád – starých zavlažovacích kanálů, hlubokými kaňony s říčkami a vodopády, při šplhání na horské vrcholy Pico Ruivo a Pico do Arieiro.

Pláží je na Madeiře poskrovnu a jsou vulkanické s oblázky nebo černým pískem. Zážitkem a specialitou ostrova je koupání v lávových jezírkách. Jemný zlatý písek najdete na ostrově Porto Santo nebo na dvou plážích Madeiry, kam byl ovšem dovezený až ze Sahary.

Na Madeiře se budete cítit jednoduše příjemně. Pohostinný ostrov okouzluje turisty přívětivými obyvateli i atmosférou malebných vesniček. Projděte se uličkami Funchalu, dejte si vyhlášenou espadu v rybářské vesnici Câmara de Lobos, navštivte některý z ovocných trhů a ochutnejte madeirské víno.

Foto: madeira-web.com

Zámek Fryštát

Kulturní památka je ve správě statutárního města Karviná.

Sbírka umění 19. století otevřela v roce 2003 reprezentativní expozici Českého umění 19. století v Karviné-Fryštátu, v objektu zvaném Lottyhaus. Návštěvníci si zde mohou prohlédnout expozici umění 19. století, která představuje práce nejvýznamnějších reprezentantů českého umění předminulého věku. Kolekce padesáti obrazů a plastik zahrnuje díla od období klasicismu až po umělecké proudy konce 19. století.

Diváci zde najdou práce představitelů rané romantické krajinomalby Antonína Mánesa, Augusta B. Piepenhagena a Josefa Navrátila, dále žáků Haushoferova krajinářského ateliéru pražské Akademie Aloise Bubáka, Adolfa Kosárka a Julia Mařáka i nejvýznamnějšího zástupce francouzského plenérového realismu u nás Antonína Chittussiho. Náladovou krajinomalbu přelomu století ovlivněnou impresionismem a pointilismem reprezentují plátna Antonína Hudečka a Antonína Slavíčka. Umění portrétu je představeno vynikajícími plátny Antonína Machka, Josefa Mánesa, Karla Purkyně a Jaroslava Čermáka. Žánrovou malbu zastupuje barevně brilantní studie Josefa Navrátila, druhorokokový námět Josefa Mánesa, realistický pohled do interiéru Soběslava H. Pinkase a další. Své místo zde má i umělecká generace Národního divadla v pracích takových osobností jako Mikoláš Aleš, Václav Brožík, Julius Mařák a František Ženíšek. Umělecké proudy a směry konce 19. století reprezentují práce Maxmiliána Pirnera, Jakuba Schikanedera a Jana Preislera.

Ze sochařů zde zastoupených jmenujme Josefa Václava Myslbeka, Bohuslava Schnircha, Františka Bílka, Quido Kociána, Stanislava Suchardu, Bohumila Kafku a Josefa Mařatku.

Zdroj: NGP