Petr H. Batěk: Osobnost, která dává událostem styl i duši

Herec, zpěvák a moderátor Petr H. Batěk patří k těm osobnostem, které dokážou s mimořádnou lehkostí překračovat hranice jednotlivých uměleckých disciplín. Vedle své herecké a hudební dráhy si v posledních letech buduje stále silnější postavení i v oblasti moderování společenských a kulturních událostí.

Jeho projev je kultivovaný, přirozený a zároveň přesný – bez zbytečné okázalosti. Právě tato kombinace činí z Petra H. Baťka moderátora, kterého organizátoři vyhledávají opakovaně a s důvěrou.

Na přelomu dubna a května jej čekají hned dvě výrazné události. Dne 30. dubna provede tradičním Pálením čarodějnic v Řepích, aby o dva dny později, 2. května, stanul v roli moderátora na dynamické Freestyle Bully Show v Berouně. V obou případech jde o návraty na akce, kde již v minulosti zanechal výraznou stopu.

Petr H. Batěk tak potvrzuje, že moderování pro něj není pouhou doplňkovou disciplínou, ale plnohodnotným prostorem pro osobní výraz. Každé vystoupení nese jeho rukopis – cit pro atmosféru, respekt k publiku a schopnost proměnit běžnou událost v zážitek.

Foto: Petr H. Batěk

Nečekaný návrat v Ulici: Helena překvapí Lukáše

I pro následující týden si tvůrci připravili smršť nečekaných dějových zvratů. Mário se rozhodne, že svou ženu nenechá v těhotenských úskalích samotnou a oblékne těhotenský simulátor. Petr řeší ve firmě s Filipem a Magdou jeden problém za druhým. A do toho se nečekaně vrací Helena z Polska a Lukášovi vyrazí dech.

To by nebyl Mário (Jiří Kniha), aby i v této chvíli nepřišel s nějakou kulišárnou. Áje (Barbora Mudrová) není v těhotenství příliš do zpěvu a jak jinak své ženě pomoct než trochou legrace? Mastný (Pavel Novotný) totiž přijde za Máriem s tím, že někteří muži pomáhají ženám v těhotenství tak, že nosí větší břicho a dávají tím najevo podporu. A tak se zrodí nápad na těhotenský simulátor. Nejprve začíná zlehka a kolem těla si obváže mouku. Jak ale bude svůj nápad dál zdokonalovat? 

Malér při převozu zakázky

Petr (Jan Dolanský) se vrací z Holandska s náloží mořských plodů a virózou. Na dálnici se mu však porouchá mrazicí zařízení. Magda (Veronika Macková) se to snaží řešit na dálku společně s Filipem (Lukáš Langmajer). Petr s nemocí nevypadá dobře, je ale rozhodnutý, že náklad i tak doveze domů. Magdě se to nelíbí a je z toho nervózní. Podaří se jim sehnat firmu na opravu chlazení? A zvládne Petr cestu domů?

Helena je zpět 

Lukáš (Jiří Maryško) je nešťastný, protože mu Helena (Alžběta Malá) nereaguje na zprávy. Rozhodne se proto koupit letenku do Gdaňska a zjistit, co se s ní děje. Osud ale zasáhne a Lukáš ráno svůj let zaspí. To ještě netuší, že všechno zlé je pro něco dobré. Když nešťastný přichází do práce, dorazí mu zpráva od Heleny s GPS souřadnicemi. Kdopak na něj venku čeká?

Zdroj: TV NOVA 

 

 

Dokument Leoš: Oslavte jeho padesátiny na Oneplay

Leoš Mareš, nejvýraznější česká celebrita a jeden z nejoblíbenějších moderátorů, brzy oslaví 50. narozeniny. K této významné události připravila TV Nova exkluzivní třídílný dokument Leoš, který bude k dispozici na Oneplay. Série nabídne jedinečný a intimní pohled na jeho život a kariéru a dá nahlédnout i do zákulisí českého showbyznysu.

Dokumentární série Leoš režiséra Braňa Holička kromě jiného odhaluje neznámé skutečnosti z cesty Leoše Mareše na vrchol českého showbyznysu. Sleduje jeho profesionální i osobní proměnu, včetně všech klopýtnutí, pádů a vzletů, o nichž neví ani Google.

Neznámé příběhy Leoše Mareše

Tento exkluzivní dokument se zaměřuje nejen na jeho práci moderátora, producenta a hudebníka, ale ukazuje také Leoše jako soukromou osobu s rodinou a vnitřními hodnotami.

Tři díly plné emocí

Ve třech dílech série se diváci seznámí jak se začátky Marešovy kariéry, tak s ním projdou i těžkými životními zkouškami, včetně všech výher, ztrát, osobních proměn a nastavení nových životních priorit. Díky rozhovorům a unikátním záběrům představuje dokument Leoše Mareše v novém světle a potvrzuje sílu jeho fenoménu v českém prostředí.

Premiéra na Oneplay

Nenechte si od 24. dubna ujít dokumentární sérii Leoš. Všichni vědí, kdo je Leoš Mareš, ale málokdo ho skutečně zná. Teď ho poznáte i vy.

Zdroj: TV NOVA

 

 

Zemřel divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Byl milován všemi, co ho poznali, vzpomíná režisér Zdeněk Troška

Ve čtvrtek večer zemřel ve spánku po delší nemoci divadelní a filmový herec Jan Potměšil. Bylo mu 60 let. ČTK to dnes sdělila jeho manželka Radka Potměšilová. V posledních třech letech měl Potměšil, který byl od svých 23 let po autonehodě upoután na invalidní vozík, vážné zdravotní problémy. Poslední rozloučení s uznávaným hercem a občanským aktivistou se uskuteční 28. dubna v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze. Jako na statečného člověka, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění, vzpomínají na Potměšila kolegové. Umělci, které ČTK oslovila, ocenili také jeho společenskou angažovanost a vnímavost.

„Honza před jedenáctou (23:00) zemřel, byli jsme s kluky s ním. Odešel ve spánku, jeho srdce už nevydrželo. Moc děkujeme všem na ARO Motol, bojovali jako lvi,“ napsala ČTK Potměšilová, která má s Potměšilem dva syny.

Syn pedagoga Jaroslava Potměšila se věnoval hraní už od dětství. Před kamerou stál poprvé na základní škole, jako budoucí povolání si herectví vybral po televizní inscenaci Hrátky. Před absolvováním DAMU hostoval v Divadle Na Zábradlí a v Divadle Na Vinohradech. V 21 letech se stal velkou filmovou hvězdou díky hlavní roli naivního mladíka Martina, který naletí skupině veksláků, aby se následně stal jedním z nich, ve snímku Víta Olmera a Radka Johna Bony a klid.

Pravidelně se objevoval v dětských rolích v televizních inscenacích, seriálech i filmech. Byl také moderátorem adventních koncertů České televize. Angažoval se v otázkách lidských práv, byl tváří řady dobročinných iniciativ a akcí.

V roce 1989 se intenzivně účastnil společenského dění, chodil na demonstrace během Palachova týdne, rozšiřoval manifest Několik vět a v listopadových dnech se zapojil do herecké stávky. Účastnil se také výjezdů mimo hlavní město ve snaze šířit na venkov informace o událostech na Národní třídě. Jedna z těchto cest skončila dopravní nehodou. Potměšil se ale po dlouhém léčení a rehabilitaci vrátil ke své profesi herce.

V roce 2014 hrál v pokračování filmu Bony a klid 2, hrál i v několika televizních seriálech, třeba Kancelář Blaník a Život a doba soudce A. K.

Potměšil, který je autorem věty “Je lepší být na vozíku než s komunisty,” získal od Ústavu pro studium totalitních režimů v roce 2025 Cenu Václava Bendy za statečné občanské postoje v době komunistické totality a aktivní činnost při hájení hodnot svobody, demokracie a lidských práv, a za výrazný přínos k návratu svobody a demokracie.

Umělečtí kolegové na Potměšila vzpomínají jako na statečného člověka 

„Velmi mě to zasáhlo, Honza byl pro mne symbolem sametové revoluce v roce 1989. Skvělý herec, který svůj talent uplatnil i přes osudové zranění,“ řekl ČTK prezident Herecké asociace, herec a režisér Ondřej Kepka.

K divadlu se po autonehodě Potměšil vrátil hlavně díky kamarádovi a spolužákovi z DAMU, režisérovi Jakubovi Špalkovi, který za ním přišel s nabídkou role v Divadelním spolku Kašpar. „Vždycky budu rád, že jsem u něčeho takového mohl být. Celá ta kapitola toho návratu do života a na jeviště se dnes jeví jako taková neuvěřitelná věc. Budu na Honzu vzpomínat jako na statečného člověka,“ uvedl Špalek.

Režisér Karel Smyczek, který s Potměšilem natáčel seriál Třetí patro nebo dramatický snímek Proč?, Potměšila označil za nesmírně statečného, charakterního a podmanivého člověka i herce.

„To podmanivý je pro něho dost typické, protože byl nesmírně přitažlivý pro děvčata a přitom byl svým způsobem trochu plachý. Vždycky jsme si rozuměli a měli jsme se rádi. Vybavuji si seriál Třetí patro, kde má scénu, ve které mluví s malým chlapečkem. A to bylo tak vnímavé, jak si Honza s tím klukem povídá, že nám bylo líto říct kameře stop,“ vzpomínal Smyczek.

Podle režiséra Jana Hřebejka byl Potměšil jedním z nejtalentovanějších a nejlaskavějších lidí jeho generace, které kdy potkal. „Odešel, ale nezmizel. Tenhle spot s Honzou a Michalem Dočekalem je z konce listopadu 1989, možná jsem ho točil já. Je to pár dnů před autonehodou, po níž zůstal Honza na vozíku. I potom hrál, pomáhal ostatním, učil a měl syna Honzu a osvojil si syna Šimona. Nezmizel,“ uvedl na sociálních sítích Hřebejk.

Potměšil byl kromě své herecké kariéry spjatý s Českou televizí také díky Adventním koncertům České televize. „Byl to okouzlující muž, nesmírně laskavý a přející. Nikdy jsem ho neslyšela stěžovat si na svůj osud, nikdy nemluvil o nikom negativně. Měl v sobě hlubokou víru. Byl zkrátka po všech stránkách velmi inspirativní. K Adventním koncertům České televize neodmyslitelně patřil, k lidem z neziskových organizací přistupoval s velkým pochopením a empatií,“ sdělila moderátorka Ester Janečková.

„Vím, že poslední tři roky pro něj byly hodně těžké, trápily ho zdravotní potíže, spoustu času strávil v nemocnici. Moderovat mohl spíš výjimečně a bylo to pro něho hodně vyčerpávající. Byli jsme ale vždycky moc šťastní, když na natáčení dorazil a vím, že i pro něj to bylo důležité,“ dodala.

Režisér Vít Olmer, který stojí za oběma díly filmu Bony a klid, označil Potměšila za jednoho z nejtalentovanějších herců své generace. „Byl nejen skvělý a přitom skromný, kultivovaný herec, pracoval s obrovským nasazením, a to i při natáčení filmu Bony a klid 2, kdy už byl upoután na invalidním vozíku. Ani v té době neztratil svůj neuvěřitelně pozitivní přístup k životu. Chtěl jsem o něm ještě natočit 13. komnatu, ale bohužel už to nevyšlo,“ podotkl Olmer.

Režisér Zdeněk Troška, který s Potměšilem natočil pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, označil představitele hlavní role za vzor všech ctností. „Honzík byl milován všemi, co ho poznali. Úžasný člověk, úžasný herec, nemůžu se z jeho odchodu vzpamatovat,“ napsal ČTK Troška.

Zdroj: ČTK

 
 

Z nominace na cenu BBC mám velkou radost, říká klavírista Schulmeister

Euforii a čistou radost prožíval mladý klavírista Jan Schulmeister, když se dozvěděl o nominaci na hudební cenu BBC Music Magazine Award. Zda nominaci promění, bude jasné 22. dubna. Zisk ceny by považoval zřejmě za největší úspěch, který si dokáže představit, řekl v rozhovoru. Nadějný virtuos zaujal porotu svým debutovým albem. Interpretuje na něm díla Modesta Petroviče Musorgského, Alexandra Skrjabina a Sergeje Rachmaninova. BBC Music Magazine Award oceňuje nejlepší nahrávky klasické hudby vydané v uplynulém roce.

„Album jsem natáčel v polovině minulého roku. Od jeho vydání přicházely postupně recenze ze světových časopisů a byly naprosto pozitivní. Jsem šťastný, že se album líbilo a našlo si své posluchače,“ vypověděl student Janáčkovy akademie múzických umění (JAMU) v Brně. Za dosud největší úspěch považuje třetí cenu v soutěži The Cliburn International Junior Piano Competition, kterou získal v roce 2023 v americkém Dallasu.

Dvacetiletý Schulmeister je šestou generací hudebnické rodiny. Jeho příbuzný byl František Černý, spolužák Antonína Dvořáka. Vážnou hudbu slýchal odmala. Jeho maminka Martina Schulmeisterová je klavíristka a pedagožka na kroměřížské konzervatoři. Otec hraje na housle ve Wihanově kvartetu. K houslím si však mladík na rozdíl od klavíru cestu nenašel.

„Vybavuji si fotku, mohly mně být dva roky, jak stojím před vánočním stromečkem s malinkatými žlutými housličkami. Snaha z tatínkovy strany určitě byla, ale jsem rád, že jsem se pro housle nerozhodl, protože by mě to nebavilo,“ zavzpomínal.

Od pěti let navštěvoval klavírní třídu Evy Zonové na kroměřížské základní umělecké škole. „Úžasná pedagožka i člověk! V té době byla mým hlavním pedagogem. Doma na mě pro změnu dohlížela maminka. Cvičila se mnou a kontrolovala, abych pracoval, tak jak mám. Na konzervatoři, kde učí, jsem pak přešel do její klavírní třídy,“ řekl. Nyní je posluchačem prvního ročníku JAMU, vyučují ho Alena Vlasáková a Jan Jiraský.

Cvičení věnuje klavírista čtyři až pět hodin denně. „Mám rád, když můžu cvičit po ránu. Důležitější však je, jakým způsobem cvičíte, než jak dlouho cvičíte,“ míní. Podle něj je zásadní soustředění a kvalitní přemýšlení o hudbě. Když nehraje, rád chodí na procházky do přírody. Kvůli nabitému programu mu však na další koníčky příliš času nezbývá.

Blízká je mu například tvorba Johannese Brahmse, rád si zahraje díla Leoše Janáčka. Než začne skladbu studovat, poslouchá pojetí jiných interpretů a nechává se jimi inspirovat. Jakmile se pustí do samotného cvičení, dává prostor své vlastní interpretaci. Doba přípravy se liší podle náročnosti skladby, například poslední dílo od Sergeje Rachmaninova připravoval zhruba tři měsíce.

Vysněnou skladbu nemá. „Kdyby taková skladba byla, už bych si ji dávno zahrál. A ve své vysněné koncertní síni, Zlatém sále vídeňského Musikvereinu, jsem vystupoval letos v lednu. Možná je další metou zahrát si tam ještě jednou,“ řekl. Neznamená to však podle něj, že by nebylo co zlepšovat. „Hudebník není nikdy hotový, ale roste celý život,“ soudí Schulmeister, který se zatím profiluje jako koncertní umělec, nevylučuje však, že by mohl v budoucnu své umění předávat dál a působit i pedagogicky.

Zdroj: ČTK

Den otevřených dveří na Pražském hradě přilákal rekordních 11.200 návštěvníků

Reprezentační prostory Pražského hradu si dnes přišlo prohlédnout rekordních 11.218 lidí.  Sdělila to Natálie Máchová ze Správy Pražského hradu. Při loňských dnech otevřených dveří na jaře a na podzim se počet blížil k deseti tisícům. Lidé přijížděli na prohlídku sálů, ve kterých se konají významné státní, protokolární a společenské události, od brzkého rána. Do místností mohli zavítat od 9:00 do 18:00. Zdarma byly přístupné také další hradní památky, expozice a zahrady.

Návštěvnost, která se odvíjí také od rychlosti, jakou se lidem podaří reprezentačními sály projít, tak předčila očekávání. Zájemce o prohlídku Pražského hradu neodradila ani výluka tramvajové linky 22. V krásném jarním počasí se lidé mohli projít pěšky například Nerudovou ulicí nebo přijít z Pohořelce.

Fronta se vytvořila hned zrána tradičně před Matyášovou bránou, kde začíná okruh reprezentačními sály. Ještě před otevřením místností se táhla téměř přes celé Hradčanské náměstí. Lidé čekali také před katedrálou sv. Víta, do které se běžně platí vstupné. Hned po 09:00 se návštěvníci výjimečně dostali i do Královské zahrady, která normálně otevírá o hodinu později. Prohlédnout si v ní mohli i mimořádně otevřený Letohrádek královny Anny.

„Je to nádherná renesanční stavba, která v květnu tohoto roku půjde do rekonstrukce a po mnoho měsíců bude zavřená. Takže návštěvníky určitě srdečně zvu, aby se na ní přišli podívat,“ řekla v sobotu ráno kulturní a programová ředitelka Pražského hradu Veronika Wolf. Belveder bývá podle ní pro veřejnost otevřený jen v obdobích, kdy se v něm koná nějaká výstava, většinou v letní sezoně. „Aby tam člověk mohl vstoupit bez toho, aby se tam něco konalo, to znamená obdivovat tu architekturu samu o sobě, tak to je dnes unikátní možnost,“ uvedla Wolf.

Okruh reprezentačními sály vede přes Plečnikovu sloupovou síň, Rothmayerův či Španělský sál a Rudolfovu galerii. Součástí prohlídky je také Trůnní sál, Habsburský salon a Zrcadlový salon. Lidé mohli zdarma navštívit rovněž stálé expozice, katedrálu sv. Víta, Zlatou uličku, Starý královský palác, baziliku sv. Jiří a všechny zahrady.

Dny otevřených dveří pořádá Pražský hrad pravidelně na jaře a poté v zimě při začátku adventu. Výjimkou byly roky 2020 a 2021, kdy se kvůli epidemii covidu-19 nekonaly.

Zdroj: ČTK

Knihou roku 2025 v soutěži Magnesia Litera je Mariborská hypnóza

Kniha Dory Kaprálové Mariborská hypnóza dnes získala ocenění Kniha roku 2025, hlavní cenu soutěže Magnesia Litera. Autorka usazená v Berlíně zvítězila také v kategorii Próza. Cenu za debut roku porota udělila Marii Škrdlíkové za povídkovou knihu Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje. Vyhlášení literárních cen se dnes večer uskutečnilo v pražském Stavovském divadle. Během přímého televizního přenosu zazněla od některých zúčastněných kritika současné grantové politiky ministerstva kultury a slova na podporu veřejnoprávních médií a Palestiny.

„Hlavní cenu Kniha roku letos získala próza, něco mezi románem, novelou a bedekrem Mariborská hypnóza od Dory Kaprálové. Doufáme, že se díky tomu jako v minulých ročnících znásobí prodej této knihy. Nevím, jestli se z toho stane takový bestseller, jakým byl loni román Letnice od Miroslava Hlauča, kterého se prodalo 30.000 výtisků. Doufáme, že se knize Mariborská hypnóza bude dařit mezi čtenáři doma i v zahraničí, protože autorka bude hostem na knižním veletrhu ve Frankfurtu nad Mohanem,“ řekl ČTK předseda výboru cen Magnesia Litera Pavel Madys.

Kaprálová v knize Mariborská hypnóza neobvyklou optikou, v níž využila i pohled mouchy, zachytila svůj tvůrčí pobyt ve slovinském městě, spojeném se spisovatelem a entomologem Drago Jančarem.

Cenu za debut roku získala Marie Škrdlíková za publikaci Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje. Její povídky jsou podle poroty plné dětí překvapených nepochopitelným životem a nestandardních dívek a žen, které jdou nezvyklou životní cestou.

Literu za poezii dnes obdržel Radovan Jursa za Koncept transparence. Profesí kardiochirurg podle poroty předkládá vyzrálé texty, jež fungují spolu tak provázaně jako levá komora srdce – zde ve formě veršů – s pravou komorou, téměř prozaickou variací.

V žánru humoristická literatura uspěla Zuzana Bergrová za knihu Podezřelý ticho, ve které autorka s notnou dávkou sebeironie a humoru popisuje zkušenost dobrovolného single rodičovství. Cenu za detektivku má Jiří Klečka za thriller Černý kos, cenu za fantastiku román slovenské autorky Jely Abasové Tři čtvrtě na šílenství.

Za přínos knižní kultuře získaly Literu Jaroslava Haladová a stanice ČRo Vltava za službu, kterou tato stanice poskytuje české literatuře a kultuře. Kosmas Cenu čtenářů má Cyril Matějka píšící pod pseudonymem Děckař za knihu Děcké lékařství s podtitulem 100+ triků, jak neskončit v nemocnici.

Titul Kláry Kubíčkové a Jany Srncové s názvem Roztěkané porota ocenila Literou za publicistiku. Autorky v knize popisují vlastní zkušenosti s diagnózou ADHD.

Kniha Petra Pokorného a Petra Šídy „Hinterland. Archeologie severočeských pískovcových krajin“, která se zabývá vzájemným vztahem přírody a civilizace, má Literu za naučnou literaturu. Literu za nakladatelský čin obdržel autorský tým vedený teoretičkou umění Pavlou Pečinkovou a nakladatelství 8smička za publikaci Josef Čapek – Pracoval jsem mnoho, která mapuje výtvarné dílo Josefa Čapka.

Literu za překlad dostala Anna Štádlerová. Do češtiny z angličtiny přeložila pod názvem Slavné časy román zimbabwské spisovatelky NoViolet Bulawayo. Literu za knihu pro děti a mládež si odnesla Kateřina Illnerová za autorský komiks o silném mezigeneračním poutu S láskou V.

Úkolem výročních knižních cen je podle pořádajícího spolku Litera propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy. Chtějí tak činit bez omezení a bez ohledu na žánry. Stejnou pozornost si podle nich zaslouží spisovatelé, básníci, překladatelé, nakladatelé i vědci a teoretici. Literární ocenění Magnesia Litera se každoročně uděluje od roku 2002. Celkem letos pořadatelé cen Magnesia Litera rozdělili částku 550.000 Kč, dosud nejvíce to bylo 400.000 Kč.

V ČR se uděluje mimo jiné i Cena literární kritiky. Za rok 2025 ji v březnu získali Petr Borkovec za prózu Nějaká Cécile a jiné a Aleš Kauer za básnickou sbírku Lebka hoří neonovým snem. Pro vítězné knihy hlasovala 20členná kolegia literárních kritiků pro prózu a poezii na základě nominací vybraných odbornými porotami. Ceny literární kritiky uděluje stejnojmenný spolek sdružující literární časopisy A2, Host, Souvislosti, Prostor a Tvar.

Držitelé cen Magnesia Litera 2026:

Kniha roku

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza (Větrné mlýny)

Litera za prózu

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza (Větrné mlýny)

Litera za poezii

Radovan Jursa: Koncept transparence (Galerie Věž)

Litera za knihu pro děti a mládež

Kateřina Illnerová: S láskou V. (Host)

Litera za naučnou literaturu

Petr Pokorný, Petr Šída: Hinterland. Archeologie severočeských pískovcových krajin (Kodudek)

Litera za publicistiku

Klára Kubíčková, Jana Srncová: Roztěkané (Host)

Litera za nakladatelský čin

Pavla Pečinková (ed.): Josef Čapek – Pracoval jsem mnoho (8mička)

Litera za překladovou knihu

NoViolet Bulawayo: Slavné časy (přeložila Anna Štádlerová, EMG/Odeon)

Litera za debut roku

Marie Škrdlíková: Jak dlouho se spí, když kvetou orchideje (NLN)

Litera za detektivku

Jiří Klečka: Černý kos (Host)

Litera za fantastiku

Jela Abasová: Tři čtvrtě na šílenství (Host)

Litera za humoristickou knihu

Zuzana Bergrová: Podezřelý ticho (Albatros Media/Motto)

Cena Magnesia za přínos knižní kultuře

Jaroslava Haladová a stanice ČRo Vltava za nenahraditelnou službu, kterou tato stanice poskytuje české literatuře a kultuře

Kosmas Cena čtenářů

Cyril Děckař: Děcké lékařství (103 media)

Zdroj: ČTK

Michal Pavlíček vydal sólové album a chce s Pražským výběrem natočit singl

Novou nahrávku Na obzoru skladatel, kytarista, zpěvák a producent Michal Pavlíček označuje za jakousi svoji zpověď a rozhodně se ani v 70 letech nechystá pověsit kytaru na hřebík. Aktuální písně bude hrát na koncertech, kam chce průběžně pozvat i Phila Shoenfelta, Milly Honsovou, Radka Škarohlída nebo Davida Kollera, kteří na jeho albu hostují. S Pražským výběrem by rád udělal „poslední výstřel“ v podobě singlu. 

Své sedmdesáté narozeniny Pavlíček oslavil na začátku ledna dvěma koncerty v pražském O2 universu. Album Na obzoru vyšlo až po jeho koncertních oslavách. „Měl jsem v plánu, že album vyjde už loni na podzim. Ale nakonec se to zkomplikovalo a kvůli zdravotním problémům vyšlo později. Ale pár nových věci z alba jsem na těchto koncertech zahrál. Desce jsem se věnoval hlavně poslední rok, protože jsem předtím měl hodně scénických projektů jako například hudbu k seriálu Oktopus II nebo hudbu k Máji Karla Hynka Máchy. Chtěl jsem, aby ta deska dozrála a dotáhnout ji do finále. Po sedmi letech od předchozího alba tady zanechat nějaký další podpis,“ uvedl.

Mezi hosty na albu je v písni Opice zla také zpěvačka Monika Načeva, která s Pavlíčkem spolupracuje dlouhodobě. „Jsme si blízcí a to naše hudební souznění si na koncertech moc užíváme. Monika má magický hlas a silný výraz, stojí si za tím, o čem zpívá. Tuto báseň Jáchyma Topola mi poslala někdy před sedmi lety, jestli bych ji nechtěl zhudebnit. Nějak jsem to tenkrát odsunul. Když jsem teď připravoval materiál na desku, vzpomněl jsem si na ten text a zhudebnil ho. Vyjadřuje obraz toho, co se nyní děje ve světě, jak začíná narůstat zlo. Má v sobě i naději. Myslím, že podobné pocity v této agresivní rozpolcené době sdílí hodně lidí,“ konstatoval Pavlíček.

Na Pavlíčkovu hudbu na album Na Obzoru napsalo texty více autorů – Jan Sahara Hedl a Phil Shoenfelt, textem skladby Země je věčná je zhudebněná pasáž, kterou Pavlíček vybral z knihy Řeka pod hladinou od Pavla Koláře. Podle svých slov se Pavlíček s texty od jiných autorů musí ztotožnit a vzít je za své. „Texty ve mně musí vyvolat něco, co mě osloví, za čím si můžu stát,“ prohlásil.

Přestože letos v únoru Pavlíček oslavil sedmdesátiny, stále ho neopouští chuť hrát a skládal novou hudbu. „Hudba je mocná čarodějka, stále se mnou cloumá a já se rád brouzdám různými hudebními světy, je pro mě meditací i transem. Do toho jsem workoholik, pořád si hraju a něco si skládám. Dokud budu mít sílu a nápady budou padat shůry, nechystám se zatím pověsit kytaru na hřebík,“ prohlásil.

Před časem Pavlíček sdělil, že na novou desku s legendárním Pražským výběrem to zatím nevypadá, nyní uvažuje alespoň o singlu. „I když jsem byl hlavně já k novým věcem pro Pražský výběr skeptický, přeci jen bychom se o to měli pokusit. Takový poslední výstřel v podobě singlu, a třeba z toho pak vypadne celé album. Chci to teď klukům navrhnout. Bylo by fajn na podzim vyslat do světa singl. A uvidíme, jestli tím oslovíme naše věrné fanoušky, nebo zůstaneme jen u těch Pražáků či Zubaté,“ podotkl.

Michal Pavlíček se nejvíc proslavil s Pražským výběrem a se Stromboli. S Kamilem Střihavkou a Otou Balagem stál u zrodu projektu B.S.P. Svou instrumentální tvorbu prezentoval se souborem Big Heads a na svých sólových albech. Napsal mnoho písní pro zpěvačku Moniku Načevu. Složil scénickou hudbu k divadelním představením, například k Višňovému sadu v Divadle na Vinohradech. Je autorem muzikálů Excalibur, Obraz Doriana Graye, Dáma s kaméliemi, napsal balety Malý Princ a Kráska a zvíře. Složil hudbu k mnoha filmům i k televizním seriálům. V roce 2016 byl uveden do síně slávy Akademie populární hudby.

Zdroj: ČTK

Za účasti osobností české kulturní scény byla pokřtěna nová a unikátní kniha spisovatele a textaře Jana Krůty

Výjimečný večer spojil literaturu, hudbu i setkání výrazných osobností české kulturní scény v Radiocafé, kde se uskutečnil slavnostní křest nové knihy spisovatele a textaře Jana Krůty “O člověku, který se nebál bát”.

Slavnostní uvedení nové knihy Jana Krůty se uskutečnilo v prostorách Českého rozhlasu – Radiocafé. Večer, jenž se nesl pod taktovkou hudebního producenta Petra Dvořáka, a kterým provázel zkušený moderátor Miloš Skalka, přirozeně propojil literární svět s hudebním prostředím, v němž se autor dlouhodobě pohybuje.

Stěžejním okamžikem večera byl samotný křest knihy “O člověku, který se nebál bát”, jehož se ujaly osobnosti české hudební scény – Heidi Janků a Dalibor Janda. Svou účastí a symbolickým uvedením knihy do života podtrhli význam celé události i respekt k autorově tvorbě.

Součástí večera byla rovněž hudební vystoupení. Během večera zazpívali oba kmotři, zazněly písně s texty samotného autora Jana Krůty. Tím se přirozeně propojila literární a hudební rovina projektu, jež je pro jeho tvorbu příznačná.

Výrazným momentem bylo také vystoupení Jiřiny Jandové, která zazpívala duet se svým otcem Daliborem Jandou.

Atmosféru večera dotvářela přítomnost přátel, kolegů i osobností kulturního života. Mezi hosty nechyběla zpěvačka Jana Chládková či moderátorka Českého rozhlasu Alexandra Mynářová, stejně jako další hosté.

Nová kniha Jana Krůty “O člověku, který se nebál bát” je příběh, který zavádí čtenáře do prostředí showbyznysu, kde nic není zadarmo. Skupina umělců, které režisér s nadsázkou označuje jako „Second Hand Company“, dostává poslední šanci vrátit se zpět na výsluní.

Herci, zpěváci i ti, kteří dosud stáli spíše v pozadí, se pouštějí do náročné přípravy velké hudební show. Tvrdý dril, nekompromisní pravidla i neustálý tlak vytvářejí prostředí, kde obstojí jen ti nejvytrvalejší – a zároveň zde vznikají silné, lidské i překvapivě humorné momenty ze zákulisí velkých scén.

Druhá rovina příběhu přináší jemnější, o to silnější emocionální linku. Sleduje výraznou osobnost českého šansonu, která stojí před zásadním rozhodnutím – zda důstojně uzavřít svou kariéru, nebo ještě jednou vstoupit na pódium.

Právě kontrast mezi rodící se hvězdou a umělkyní, která se loučí se světly ramp, dodává románu hloubku i lidskost.

Autor, jenž má na kontě desítky knih a nespočet písňových textů, přichází s konceptem „zpívajícího románu“ – unikátního propojení literatury a hudby, kde se příběh nejen čte, ale i poslouchá. Díky QR kódům se čtenář dostává přímo do hudebního děje a stává se součástí atmosféry jednotlivých scén.

Foto: Petr Dvořák

Osobnostmi české fotografie jsou Polášek a Popelář, cenu za přínos dostal Saudek

Kurátoři ostravské Fotografické galerie Fiducia Roman Polášek a Martin Popelář dnes obdrželi titul Osobnost české fotografie za rok 2025. Ocenění za dlouhodobý přínos fotografii dostal Jan Saudek, který loni oslavil 90. narozeniny. Pořadatelé z Asociace profesionálních fotografů (APF) dnes na ministerstvu kultury udělili také cenu mladé fotografce Anně Vaňkové a cenu za loňskou fotografickou publikaci pro knihu Tunelové vidění Ondřeje Přibyla.

Ocenění kurátoři a fotografové Polášek a Popelář podle poroty v ostravské galerii Fiducia za čtvrt století uskutečnili více než 200 výstav, vydali na 70 katalogů. Galerie je otevřená autorům jakéhokoli věku a žánru, oslovuje široké publikum. „Význam kurátorského úsilí přesahuje moravskoslezskou metropoli, přidružené aktivity dělají z kulturní instituce Fiducia jednu ze základen občanské společnosti,“ uvedl člen poroty Josef Moucha.

„My jsme nejvíc rádi, že jsme celou dobu spolu vydrželi. Galerii provozujeme spolu bez přerušení od roku 2001,“ řekl dnes Polášek.

Jana Saudka oceněného za celoživotní přínos titulem Osobnost české fotografie zná podle poroty každý. „Saudkův nezaměnitelný rukopis jeho symbolických inscenovaných fotografií, balancujících často mezi vážným uměním, erotikou a kýčem, provokuje již od 60. let, kdy autor vstoupil na scénu,“ uvedl prezident APF Jan Pohribný.

Spolu s ním Saudka na cenu navrhli fotografové Jaroslav Kučera a Blanka Chocholová. Saudek podle Kučery cenu měl dávno mít. Cenu dnes převzala fotografova manželka Pavlína Saudková, Saudek se omluvil. Na druhém místě v kategorii dlouhodobého přínosu skončil devětasedmdesátiletý fotograf Jindřich Štreit, třetí byl fotograf, historik a pedagog Vladimír Birgus.

Osobností mladé české fotografie za rok 2025 pro tvůrce do 30 let věku se stala Anna Vaňková. Porota vyzdvihla její autorskou tvorbu, v níž se věnuje autofikci a sebepozorování. „Je fajn, že moji fotografii někdo vnímá a k někomu promlouvá,“ uvedla Vaňková. Možnost vystavovat v pražské Galerii Teleport, což byla letošní novinka, získali z fotografů do 30 let Jakub Pavlík a Vojtěch Plhák.

Fotografickou publikací roku 2025 pořadatelé vyhlásili knihu Ondřej Přibyl: Tunelové vidění, která vzešla z výstavy autora věnujícího se soustavně daguerrotypii a experimentům v Galerii Václava Špály. Držitele cen vybrala jedenáctičlenná porota v čele s fotografem Zdeňkem Lhotákem. V některých kategoriích musela rozhodovat z rekordního množství více než 60 zaslaných návrhů.

Nositelem titulu Osobnost české fotografie za rok 2024 se stal Martin Wágner, spoluzakládající člen spolku 400 ASA. Loni cenu za dlouhodobý přínos obdržel historik, publicista, kurátor a opatrovatel fotografické sbírky pragensií Pavel Scheufler. Ocenění Osobnost české fotografie se uděluje od roku 2003, dvojnásobnými držiteli jsou Josef Koudelka, Libuše Jarcovjáková a Pohribný.

Zdroj: ČTK