Natalie Portman kráska z Jeruzaléma

Natalie Portman, rodným jménem Natalie Heršlag,  * 9. června 1981 Jeruzalém, Izrael) je izraelsko-americká herečka. Je držitelkou několika ocenění, včetně Oscara a dvou Zlatých glóbů.

Její otec Avner Hershlag je izraelský lékař specializující se na plodnost a reprodukční lékařství (konkrétně na reprodukční endokrinologii)a její matka Shelley Stevens je americká žena v domácnosti, která je zároveň její agentkou. Předci její matky byli Židé z Rakouska a Ruska, zatímco předci jejího otce byli Židé, kteří do Izraele podnikli aliju (je souhrnný název pro židovskou imigraci do Palestiny a od roku 1948 do Státu Izrael.) z Polska a Rumunska. Její prarodiče z otcovy strany zahynuli ve vyhlazovacím táboře Auschwitz-Birkenau a její v Rumunsku narozená prababička byla britskou špionkou během druhé světové války.

Její rodina nebyla religiózně založená, Natalie chodila do židovské základní školy Solomon Schechter Day School of Glen Cove v New Yorku. Poté vystudovala veřejnou střední školu Syosset High School. Nezúčastnila se premiéry Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba, aby se mohla učit na závěrečné zkoušky na střední škole.

V červnu 2003 promovala na Harvard University a získala bakalářský titul v psychologii. Na Harvardu byla v psychologické laboratoři výzkumnou asistentkou Alana Dershowitze.

Na jaře 2004 absolvovala několik postgraduálních kurzů na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě. V březnu 2006 byla hostující přednášející na Columbijské univerzitě na přednášce o terorismu a boje proti terorismu, kde hovořila o filmu V jako Vendeta.

Kromě toho, že je bilingvní v hebrejštiněa angličtině, dále studuje francouzštinu, japonštinu, němčinu a arabštinu.

Výčet filmů, kde jste Natálii mohli vidět je níže. Samozřejmě hrála i v různých seriálech atd..

2025 Fountain of Youth
2023 May December
2022 Thor: Láska jako hrom
2019 Avengers: Endgame
Příliš malý svět
2018 Anihilace
The Death and Life of John F. Donovan
Vox Lux
2017 Od písně k písni
2016 Jackie
Pistolnice Jane
Planetárium
2015 Příběh lásky a temnoty
Rytíř pohárů
The Heyday of the Insensitive Bastards
2013 Thor: Temný svět
2011 Hlavně nezávazně
Princ a pruďas
Thor
2010 I’m Still Here
Syčák Hesher
Černá labuť
2009 Bratři
Láska a jiné kratochvíle
2008 Králova přízeň
New Yorku, miluji Tě!
2007 Darjeeling s ručením omezeným
Moje borůvkové noci
Říše hraček
2006 Goyovy přízraky
Paříži, miluji Tě
2005 Domino One
Free Zone
Star Wars: Epizoda III – Pomsta Sithů
V jako Vendeta
2004 Na dotek
Procitnutí v Garden State
2003 Návrat do Cold Mountain
2002 Star Wars: Epizoda II – Klony útočí
2001 Zoolander
2000 Jdi za svým srdcem
1999 Kdekoli, jen ne tady
Star Wars: Epizoda I – Skrytá hrozba
1996 Mars útočí!
Nádherný holky
Všichni říkají: Miluji tě
1995 Nelítostný souboj
1994 Leon

(JT) fotografie volně na internetu

 

Geniální Pablo Picasso – Kubismus

Pablo Picasso, celým jménem Pablo Diego José Picasso, se narodil 25. října 1881 v Málaze ve Španělsku. Byl  španělský malíř a sochař. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.

Syn profesora malby, v jehož díle je obsažena celá pouť moderního malířství. Vytvořil nový styl – kubismus, který se v různé míře objevoval ve všech jeho dílech. Spektrum jeho maleb je totiž velice různorodé.

Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.

První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.

Období Picassovy tvorby: 
– Modré období, 1901 až 1904
– Růžové období, 1905 až 1907
– Období ovlivněné Afrikou, 1908 až 1909
– Analytický kubismus, 1909 až 1912
– Syntetický kubismus, 1912 až 1919

Modré období

V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Není jisté, kdy přesně toto Picassovo období začalo. Je možné, že se tak stalo ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku. Strohá barevnost a smutné náměty (prostitutka, žebrák) mohou mít za příčinu Picassovu cestu po Španělsku a také sebevraždu jeho přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil několik posmrtných portrétů Casagemase a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie – Život.

Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevuje častěji. Další časté téma jsou umělci, akrobati a harlekýni. Harlekýn – obvykle vyobrazený v oblečení se čtvercovým vzorem – se stal Picassovým osobním symbolem.

Růžové období

Pro růžové období (léta 1905–1907) je charakteristický veselejší nádech s oranžovými a růžovými barvami. Opět se zde často objevuje harlekýn. V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzských malířů se značně podepsaly na Picassově tvorbě. Roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset týdnů v odlehlé katalánské horské vesničce Gosol, kde na něj silně zapůsobilo primitivní románské umění. Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906), který byl později označen jako africké období.

Období ovlivněné Afrikou

Na začátku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské slečny,  které byly inspirovány předměty přivezenými z Afriky. Nápady vzniklé v tomto období vedou přímo k následujícímu období – kubismu.

Analytický kubismus

Analytický kubismus (léta 1909–1912) je styl, který Picasso vytvořil společně s Braquem. Obrazy obou umělců byly v té době temné, vyvedené v hnědých barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhlů najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné.

Syntetický kubismus

Syntetický kubismus (léta 1912–1919) je dalším stupněm kubismu. Umělec na obraz lepí i kusy papíru – často tapety nebo noviny. Jednalo se o první použití koláže v umění.

Picasso zemřel při večírku s přáteli po boku své manželky Jacqueline Roqueové 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii, byl pohřben v Vauvenargues. Jeho smrt byla smrtí geniálního a jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou. Picasso zemřel jako mistr bez dědiců, jako nejoriginálnější a nejtvořivější génius naší doby.

Nadčasově oblíbená a věčně mladá šansoniérka Mireille Mathieu

Jedna z největších šansonových legend historie světové hudby, Mireille Mathieu, za pár dnů – 22. července, oslaví své 78. narozeniny.

Mathieu se narodila 22. července 1946 ve Francii v Avignonu, jako nejstarší ze čtrnácti dětí do rodiny kameníka. Zpívání milovala od dětství, a tak se v roce 1962 přihlásila do pěvecké soutěže On chante dans mon quartier, kterou pořádal starosta Avignonu, a kde Mireille skončila na druhém místě za Michelle Torr. O dva roky později tuto soutěž vyhrála s písní La Vie en Rose ona sama, kterou dodnes zpívá jako ústřední melodii na svých koncertech.  21. listopadu 1965 se Mireille Mathieu poprvé objevuje v televizi, jejím manažerem se stal Johnny Stark. O rok později vydává své debutové album En Direct de L’Olympia. Zpívala společně s orchestrem Paula Mauriata.

Mireille Mathieu také nazpívala slavné duety jako Un homme et une femme, Tout a changé sous le soleil, Celui que j’aime, Les Moulins de mon cœur, C’est en septembre, You and I/Toi et moi, Quiereme Mucho/Où est passée ma bohème, La Tendresse, Une vie d’amour, À quoi ça sert l’amour a spoustu dalších. Jejími pěveckými partnery byli např.: Charles Aznavour,  Michel Legrand, Sacha Distel, Johnny Hallyday, Julio Iglesias, Michel Sardou nebo Frank Sinatra. Mireille Mathieu je držitelkou řady ocenění.

Mathieu je dodnes svobodná a bezdětná dáma. Nejlépe se cítí v kruhu úzce rodinném a obklopena svými přáteli. O svém životě napsala knihu Oui, je crois ve spolupráci s Jacqueline Cartier, vydanou v roce 1987 a La véritable Mireille Mathieu ve spolupráci s Emmanuel Bonini vydanou v roce 2005. Za svou kariéru nazpívala zhruba 1200 písní v devíti jazycích. Vydala nad 40 alb. V roce 2012 vydala album převzatých písní od Edith Piaf.

Mathieu v Praze poprvé vystoupila v roce 1967 na počátku své kariéry. České publikum si podmanila a již několikrát u nás vystupovala a do Čech se ráda vrací. Má tu totiž spoustu fanoušků, kteří ji pomohli v těžkých chvílích.

Foto a zdroj: deutschlandfunkkultur.de, Propriété exclusive Abilène Disc., Propriété exclusive

Ikona světového malířství Salvador Dalí – surrealismus

Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí (1904 – 1989). Španělský, přesněji katalánský, surrealistický malíř známý svými výraznými malbami. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy,  jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti.

Persistence paměti

 

Jedním z jeho nejslavnějších obrazů a možná vůbec nejznámějším surrealistickým dílem – je Perzistence paměti (1931). Obraz ukazuje kapesní hodinky, které splývají s krajinným pozadím. Tématem je čas, který není rigidní, není fixní a rozhodně není „spolehlivou“ konstantou. Dalí se stal známým, ale kvůli své výstřednosti i hodně diskutovaným umělcem. Mnoho z jeho veřejných vystoupení, prohlášení a způsobů, jak dělat věci, mělo schopnost vyvolat u veřejnosti diskuzi a polemiku.

Labutě odrážející se ve vodě jako sloni

Obraz Labutě odrážející se ve vodě jako sloni vytvořil v roce 1937 v jeho „paranoidně-kritickém“ období. Obraz zachycuje odraz labutí na hladině rybníka, který vnímáme v podobě slonů. Na levé straně si můžeme všimnout Dalího autoportrét. Autor chce prostřednictvím tohoto obrazu vyjádřit myšlenku, že to, co vidíme, záleží především na způsobu jakým na věc pohlížíme.

Hořící žirafa

Olejomalba na panelu v Kunstmuseum Basel.  Dalí namaloval Hořící žirafu před svým vyhnanstvím ve Spojených státech, což bylo v letech 1940 až 1948.

Velký masturbátor

Dílo z roku 1929 je jedním z obrazů Salvadora Dalího, kde jsou vidět části jeho těla, protože malíř chce na několika svých dílech zanechat stopu, aby byla vždy zapamatována. V tomto díle je vidět část jeho obličeje a úst, ale nos je obrácený.

Pokušení San Antonia

Obraz Salvadora Dalího z roku 1946. Dílo popisuje San Antonio de Abad v jakési poušti, kde klečí a v rukou drží kříž, který je vyroben ze dvou velmi tenkých tyčí, aby zabránil různým démonům, kteří si ho přejí napadnout.

 

Salvador Dalí nebyl jen malíř, ale také všestranný a eklektický umělec v pravém slova smyslu. Byl široce uznáván jako sochař, spisovatel, ilustrátor, režisér, šperkař a pro mnohé další profese. Vášeň a drtivá touha vyjádřit se v sochařství jsou v jeho životě konstantní.

 

Zdroj: Muzeum Dalí Enigma Praha, Wikipedia.org, Slavné obrazy

Nejslavnější malíř s českými kořeny: Gustav Klimt

Rakouský malíř Gustav Klimt je jedním z nejvýznamnějších malířů přelomu 18. až 19. století. Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 v Baumgartenu u Vídně. Jeho otec byl zlatník a rytec z Travčic u Litoměřic. Spoluzakládal slavnou vídeňskou secesi a obecně je považován za jednoho z průkopníků symbolismu.

Je znám hlavně pro své portréty, vyznačujících se podmanivou krásou a rafinovanou smyslovostí, které se často pojí s víceméně zjevným erotickým nábojem, ale byl také výborným krajinářem. Navrhoval i nábytek a umělecké předměty. V císařské Vídni na přelomu 20. století byl však váženou uměleckou osobností, předsedou uměleckého sdružení Secese a vykonavatelem prestižních veřejných zakázek.

Gustav Klimt již v mládí projevoval výrazné nadání pro kresbu a malbu a umělecké sklony měly i oba jeho bratři. Ve čtrnácti letech byl přijat na vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Ještě v průběhu studia vytváří Gustav umělecké trio se svým bratrem Ernstem a spolužákem Franzem Matschem a společně se ucházejí o zakázky. Z jejich dílny pochází například výzdoba divadla v Karlových Varech nebo v Liberci, kde dodnes můžeme vidět původní malovanou oponu. Věhlas jejich ateliéru ve Vídni rostl, získávali prestižní státní zakázku na výzdobu hlavního schodiště císařského divadla, která jim otevřela dveře do nejvyšší společnosti. Gustav Klimt je za práci na tomto projektu oceněn samotným císařem.

11. ledna 1918 Klimta v jeho ateliéru ranila mrtvice. Ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria, tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.

Foto: wikipedia.org, ceskegalerie.cz

Denis Tureček: Mistr etikety, elegance a milovník umění

Jakmile se ocitnete v přítomnosti Denise Turečka, okamžitě máte pocit, že jste se přenesli do jiného století. Každá žena se vedle něho musí zákonitě cítit jako dáma. ARTSTAR V.I.P.  mělo to štěstí a s panem Turečkem se potkali na benefiční akci Prosecco Gala n.5, která se konala 22. června ve Werichově vile, kde stál Denis Tureček za celou organizací této výjimečné akce.

Denis Tureček na benefiční akci Prosecco Gala n.5, která se konala 22. června ve Werichově vile

Denis Tureček, narozený v roce 1990, patří do generace mileniálů. Vystudoval gymnázium v Hodoníně a od střední školy byl aktivní v rozvoji společnosti. Účastnil se mnoha studentských summitů a stál u zrodu České středoškolské unie. Pracoval v různorodém prostředí, od krupiéra až po krejčovství, a nyní se věnuje školení etikety, prvního dojmu a efektivní komunikace. Je otec dvou dětí a jeho vlastní zdravotní stav ho inspiroval k tomu, aby pomáhal ostatním a zlepšoval společnost kolem sebe.

Denis má bohaté zkušenosti v oblasti školení a tréninku. Jeho kurzy navštěvují lidé všech věkových kategorií, od školáků po manažery. Spolupracuje s různými organizacemi a nadačními fondy, které mají významný společenský dopad. Jeho vášeň pro umění a kulturu jej přivedla k tomu, aby byl pravidelným hostem předních českých kulturních institucí. Kromě školení také píše knihu o savoir-vivre a umění žít.

Denis věří, že každý z nás může přispět k lepšímu světu. Obdivuje příběhy jednotlivců a nešetří superlativy, kdy o ostatních říká, že jsou boží. Jeho hodnoty jsou postaveny na respektu, úctě a vůli pomáhat ostatním. „Peníze jsou pouze jeden ze zdrojů, kterými se dá dělat svět lepší. Důležité je pouze to, zda chcete a můžete.“ říká Denis. Do budoucna plánuje pokračovat v organizování benefičních akcí a inspirovat ostatní k dobročinnosti. Jeho vize zahrnuje budování silné komunity lidí, kteří sdílí stejné hodnoty a pomáhají formovat filantropii u každého. Řídí se heslem „Usměj se, sluší Ti to.“

Na benefičním večeru, Prosecco Gala n.5,  Denis Tureček oznámil nadcházející filantropickou událost „Přidej se k nám“, která se bude konat 5. prosince 2026. Velkolepá událost v O2 Areně, pod taktovkou Michala Davida a za účasti předních českých kapel, sólových umělců a filharmoniků má ambici vybrat rekordní částku z jednodenní charitativní akce v ČR. Vybrané prostředky budou rozděleny mezi deset nadací, které se zaměřují na zlepšení života těch, ke kterým byl osud nepříznivý.

Denis Tureček, Michal David, Alexandra Hejlová

Klára Davidová, Denis Tureček, Alexandra Hejlová na benefiční akci Prosecco Gala n.5, která se konala 22. června ve Werichově vile

AH

Foto: Renata Botošová, Adrian Breitfeld

Vladimír Ráž: Herec, dabér, pedagog a pohádkový král Miroslav

Umělec s noblesou svoji vlastní a kultivovaným hereckým projevem, vynikající dabér se zvučným hlasem, který propůjčil mj. Jeanu Maraiseovi (např. Fantomas), či Lexu Barkerovi (např. Old Shatterhand v sérii o Vinettouovi).

Vladimír Ráž se narodil v Nejdku u Karlových Varů, 1. července 1923, odkud se s rodiči v devíti letech přestěhoval do Prahy, kam byl přeložen jeho otec jako armádní úředník. Po maturitě na smíchovském reálném gymnáziu chtěl studovat medicínu. Oblíbil si i sport, v Praze začal hrát fotbal, a tak uvažoval rovněž o budoucnosti spojené s profesionálním sportem. Maminka, která byla učitelka, v něm však záhy vzbudila zájem o poezii a recitaci. Od školních let rád recitoval, a když jednoho dne, už po maturitě, potkal spolužáka, který zrovna mířil na přijímací zkoušky na dramatické oddělení pražské Státní konzervatoř, doprovodil ho a zkusil zkoušky bez přípravy také. Přijali ho. Konzervatoř pak dostudoval až po válce, v roce 1947. Herectví si ho podmanilo, zaujal i režiséry, a to nejen svým vzhledem, ale i hlasem a projevem. Ještě při studiu konzervatoře dostal v roce 1946 menší roli ve filmu Mrtvý mezi živými (r. B. Zeman 1946)rok nato hlavní mužskou roli v historickém filmu Alena (r. M. Cikán, 1947).

Když později přece jen zkusil studium medicíny, nedokázal jej skloubit s hereckou prací, proto po prvním semestru školu opustil. Jak říkal, nelze být současně dobrým hercem i dobrým lékařem, a herecká práce si ho už dříve naplno získala.

Od 50. let byl často obsazován do mnoha filmových dramat a historických snímků. Představil se například v hlavní roli vynálezce Josefa Božka ve filmu Posel úsvitu (r. V. Krška, 1950), ve filmu Stříbrný vítr (r. V. Krška, 1954) ztvárnil strýce hlavního hrdiny, v Psohlavcích (r. M. Frič, 1954) si zahrál Jana Sladkého Kozinu, hrál rovněž v husitské trilogii O. Vávry, ve filmu Romeo, Julie a tma (r. J. Weiss, 1959), Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou (r. A. Moskalyk, 1968) podle A. Lustiga a v mnoha dalších. 

Přestože Vladimír Ráž natočil řadu filmů, byl převážně divadelním hercem. Po dokončení konzervatoře v r. 1947 získal své první angažmá v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého v Praze. Po dvou letech odešel do Divadla státního filmu a následovaly tři roky zkušeností získaných při práci u J. Frejky v dnešním Hudebním divadle Karlín. V roce 1954 nastoupil do činohry Národního divadla, kde působil čtyři desítky let. Na první scéně zaujal diváky v romantických hrách, psychologických dramatech, tragédiích i salonních komediích. Jeho první rolí tady byl Čapkův Loupežník. V říjnu 1998 stál naposledy na divadelních prknech ve Stavovském divadle při derniéře Čechovova Višňového sadu.

K jeho popularitě přispěly bezpochyby role v televizních seriálech. Mnoho diváků kvůli němu sledovalo Sňatky z rozumu (r. F. Filip, 1968), kde si zahrál Jana Borna i později ve volném pokračování s názvem Zlá krev (r. F. Filip, 1986), postavu Škrobacha představoval v seriálu F. L. Věk (r. F. Filip, 1970-71), viděli jsme ho také ve Třiceti případech majora Zemana (r. J. Sequens, 1974-79) , nebo jako Herkula Nerudného v seriálu Byl jednou jeden dům (r. F. Filip, 1974). Posledním seriálem Vladimíra Ráže byla Zdivočelá země (r. H. Bočan, 1997-2012) – tři dny poté, co dotočil své záběry, Vladimír Ráž doma nečekaně zemřel ve spánku.

Několik generací má Vladimíra Ráže spojeného s postavou krále Miroslava v jedné z nejznámějších a nejoblíbenějších pohádek z roku 1952 Pyšná princezna (r. B. Zeman), kde se také potkal se svou druhou ženou, herečkou Alenou Vránovou, představitelkou princezny Krasomily. Tato filmová pohádka mu přinesla velkou popularitu, kterou o dva roky později ještě podtrhla role rybáře v pohádkové komedii Byl jednou jeden král (r. B. Zeman, 1954)Jako vychytralý čert doktor Solfernus je známý z filmu Hrátky s čertem (r. J. Mach, 1956).

Po celý život byl ale především divadelním hercem. Byl legendárním D´Artagnanem ve Třech muškerýrech, carem Alexandrem ve Vojně a mír, Donem Cétarem ve Schovávané na schodech , Laertesem v Hamletovi či Tuzembachem v Čechovových Třech sestrách a Pelopsem v Hipodamii… jen na scéně Národního divadla ztvárnil na osmdesát postav.

Byl i vynikajícím dabérem, jeho hlasem k nám promlouvaly postavy Jeana Maraise např. v komediích Fantomas, ale také Lex Barker jako Old Shatterhand ve filmech o Vinnetouovi. Působil také v Českém rozhlase kde uplatnil svůj sametový hlas, který poznávaly i děti, pro něž namluvil večerníček Pohádky o mašinkách.

Roku 1971 byl Vladimír Ráž oceněn jako Zasloužilý člen Národního divadla, v roce 1984 byl jmenován Zasloužilým umělcem. Nadace Život umělce mu udělila v roce 1993 cenu Senior Prix a v dabingu získal v roce 1997 Cenu Františka Filipovského Za celoživotní mistrovství.

Budoucím generacím herců a hereček předával své zkušenosti jako pedagog na pražské Státní konzervatoři.

Zdroj: encyklopedie.praha2.cz, wikimedia

100 let od úmrtí Franze Kafky

3. června 2024 je tomu přesně 100let od úmrtí pražského německého spisovatele židovského původu Franze Kafky. Zemřel 3. června 1924, v sanatoriu v Kierlingu u Vídně, bylo mu 40 let.

Franz Kafka – jeden z literárně nejvlivnějších a nejoceňovanějších spisovatelů 20. století se narodil roku 1883 v Praze v rodině židovského obchodníka. Jeho jméno je symbolem tzv. pražské německé literatury, která umělecky odráží jedinečnou kulturní atmosféru staletého soužití Čechů, Němců a Židů ve středoevropském regionu. Napsal tři romány – Amerika, Proces a Zámek – a také řadu povídek a novel.

Kafkovy knihy zrcadlí nejenom rozpor tehdejší doby, ale především jeho osobní duševní rozpolcenost. Napjatý vztah s otcem i nevydařené zásnuby v něm vyvolaly pocit nesounáležitosti, vyřazenosti a izolovanosti. S jak děsivou přesností dokázal předvídat odlidštění světa, které zažilo 20. století. Pro Kafku základní pocit cizoty zmocňující se dělníka u běžícího pásu, kde vyrábí něco, o čem nemá ani zdání, jak funguje, se zdá být dnes stále více aktuální. Ve své závěti žádal, aby byla zničena veškerá neuveřejněná díla. Jeho přítel Max Brod přání neuposlechl a Kafkova díla vydal.

Franz Kafka měl pět mladších sourozenců. Oba bratři Georg a Heinrich zemřeli ve velmi útlém věku. Jeho sestry Gabriele, Valerie a Ottilie se staly oběťmi nacistů teroru a zemřely v koncentračních táborech.

V rámci výročí se chystá mnoho kulturní aktivit. Dokonce i květnový knižní veletrh Svět knihy Praha 2024 se rozhodl zapojit do oslav spojených s tímto literárním velikánem – mottem 29. ročníku se tak stal Kafkův citát: „Kniha musí být sekerou na zamrzlé moře v nás.“ 

Kolem letošního výročí Franze Kafky se toho, ale bude dít mnohem víc. Například v Divadle Na zábradlí vznikla performance Kafka has left the building, která zkoumá prolnutí mezi spisovatelovým životem, dílem a komercializací obojího. Kromě toho vznikla také loutková inscenace pro děti Franz a kavka. Další zajímavou akcí je také otevřená výstava KAFKAesque v Centru současného umění DOX, která se zaměřuje na reflexi Kafkova díla a poetiky v současném výtvarném umění.

A.H.

Foto: Wikimedia

Tereza Blažková – filmová a divadelní herečka

Půvabná herečka s andělskou tváří, Tereza Blažková, kterou můžete znát například ze seriálu Vyprávěj,  Zoo jako pracovnici v kavárně a infocentru, z filmu Já nebo Olga Hepnarová, se na televizních obrazovkách i divadelních prknech objevuje čím dál častěji. V současné době ztvárnila v mladoboleslavském divadle legendární Adinu Mandlovou.

Tereza Blažková se v současné době často objevuje v seriálech i filmech a zároveň hraje hned v několika divadlech. Tereza má za sebou tři vysoké školy a přestože kolem umění a divadla kroužila už při studiu prvních dvou škol, k herectví samotnému se dostala až na Vyšší odborné škole herecké, kde v roce 2020 dostudovala obor Herectví a moderování.

První zkušenosti s divadlem herečka získala během hostování ve Východočeském divadle Pardubice ve hře Rasputin nebo v Městském divadle Mladá Boleslav v inscenaci Tajemství. Momentálně se v mladoboleslavském divadle mění v legendární Adinu Mandlovou, která se v Boleslavi před 114 lety narodila, představení se jmenuje Tisíc tváří Adiny.

Ve svých prvních seriálových a filmových rolích se objevila už dlouho předtím, ale většinou šlo jen o malé roličky. V roce 2012 si například zahrála v jedné epizodě Vyprávěj nebo v seriálu Gympl s (r)učením omezeným. Svou filmovou kariéru zahájila komediemi Šťastná (2014) nebo Modelky s.r.o. (2014).

Mezi její známější a výraznější počiny patří seriály Tátové na tahu, Bohéma, Doktor Martin nebo filmy Já, Olga Hepnarová (2016), Rašín (2018), Vysoká hra (2020) nebo Prvok, Šampón, Tečka a Karel (2021).

AH

Foto: Český Rozhlas, FB Tereza Blažková, Martin Skřivánek

 

Legendární skupina ABBA převzala vysoké švédské státní vyznamenání!

V mimořádném ceremoniálu, který se uskutečnil ve Stockholmském královském paláci, členové legendární švédské popové kapely ABBA obdrželi prestižní Královský řád Vasův. Udělení tohoto výjimečného ocenění, které je vzácně udělováno a které švédští monarchové nepředali již od roku 1974, bylo výrazem poděkování za jejich neocenitelný přínos švédskému i mezinárodnímu hudebnímu životu.

Členové ABBA – Agnetha Fältskogová, Björn Ulvaeus, Benny Andersson a Anni-Frid Lyngstadová – byli vyznamenáni jako komandéři I. třídy a převzali pozlacené odznaky ve tvaru maltézského kříže a řádové hvězdy. Král Karel XVI. Gustav osobně poděkoval skupině za jejich „mimořádný přínos švédskému i mezinárodnímu hudebnímu životu“. Připomněl tak dobu, kdy ABBA zvítězila se svým slavným hitem „Waterloo“ na Eurovizi před 50 lety.

Zdroj: Instagram