Gustav Klimt nebyl pouze jedním z nejvýznamnějších zástupců secese a spoluzakladatel spolku Vídeňská secese, ale také milovník krásných věcí v životě. Fascinovala ho zejména estetika růže jako symbolu vášně. Inspiraci nacházel v přírodě. Gustav Klimt během svých častých letních návštěv zachytil Atterské jezero v Horním Rakousku na mnoha malbách. Vedle portrétů, které jsou oslavovány pro svou inovaci, styl a kontroverzi, podtrhuje roli rakouského jezera v Klimtově inspiraci řada krajin a květinových obrazů.
Hornorakouský statek
Od konce 90. let 19. století navštěvoval Gustav Klimt Atterské jezero každé léto. Od roku 1900 do roku 1916 vytvořil kolem 40 ze svých více než 50 známých krajinomaleb v tomto regionu, a dal tak vzniknout působivému uměleckému odkazu Atterského jezera.
Avenue v parku hradu Kammer – (v Belvedere ve Vídni)
Osm let trávil každé léto v hostinci v Litzlbergu, v roce 1908 se přestěhoval na východní břeh jezera a během následujících letních pobytů se mu stala útočištěm Villa Oleander.
Zámek Kammer am Attersee III
Tento rekreační dům, postavený v roce 1872, patřil k hradu Kammer. Klimta malování této budovy uchvátilo – od roku 1908 ji vyobrazil pětkrát a její přilehlé zahrady dvakrát.
Makové pole
V okolí Atterského jezera se Klimt inspiroval ovocnými stromy, kvetoucími loukami, kopci a březovými, bukovými a jedlovými lesy.
Slunečnice
Venkovská zahrada se slunečnicemi
AH
Foto: artsy.net, Imagno/Getty Images (úvodní fotografie -Gustav Klimt jako účastník večírku v Primavesi-house s domácím kabátem od Carla Otto Czeschky)
Sbírky galerie Albertina jsou vyhledávané mezi milovníky umění z celého světa. Katalog Albertiny uvádí například 43 kreseb Raffaela Santiho, 145 Albrechta Dürrera, 70 Rembrandta nebo 150 Egona Schieleho. Mezi další světoznámé autory zastoupené v Albertině patří Leonardo da Vinci, Paul Cézanne, Pieter Brueghel, Michelangelo, Peter Paul Rubens, Pablo Picasso a mnoho dalších.
Ve své stálé expozici prezentuje Albertina hlavní umělecké směry zhruba v rozmezí od 16. do 19. století.
Albertina se nachází v centru Vídně, která je součástí palácového komplexu Hofburg. Samotná budova pochází z počátku 18. století a do jeho poloviny složila jako residence pro místodržícího rakouského Nizozemska. Od roku 1794 je budova ve vlastnictví vévody Alberta Sasko-Těsínského, po němž také nese jméno a od té doby se postupně přeměňovala v galerii.
Kromě skvostných děl tak můžete v Albertině obdivovat i přepychové komnaty, v nichž jsou díla vystavena.
Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)
Zámecký komplex, který se skládá z Horního a Dolního Belvederu a rozsáhlé zahrady, je jednou z nejkrásnějších barokních staveb v Evropě. Je zapsán na seznamu světového dědictví UNESCO. Nachází se tu nejvýznamnější sbírka rakouského umění od středověku až po současnost. K nejvýznamnějším památkám patří největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně slavných zlatých secesních ikon Polibek a Judita.
Horní Belveder byl postaven v letech 1717 až 1723 podle plánů Johanna Lucase von Hildebrandta. Za vlády prince Evžena měl především reprezentativní funkci. Za Marie Terezie a Josefa II. se jako jedno z prvních veřejných muzeí na světě stalo výstavním centrem císařských sbírek.
Dnes jsou v bývalém reprezentačním paláci prince Evžena Savojského trvale vystavena významná díla ze všech oblastí sbírky Belvedere, od středověku až po současnost. Kromě architektonických skvostů, jako je historický Mramorový sál, kde byla v roce 1955 podepsána rakouská státní smlouva, barokní palácová kaple, impozantní velké schodiště a velkolepá Sala terrena, se v Horním Belvederu nacházejí některá z nejvýznamnějších děl rakouských dějin umění. Vrcholem prezentace je největší světová sbírka obrazů Gustava Klimta, včetně secesních ikon Polibek (Milenci) a Judita.
Mistrovská díla Egona Schieleho, Oskara Kokoschky a zahraničních umělců doplňují kolekci vynikajících děl secesního umění a vídeňské secese. V Belvederu se nachází také nejvýznamnější sbírka děl z období vídeňského biedermeieru – včetně četných obrazů Ferdinanda Georga Waldmüllera -, rozsáhlá barokní sbírka, pozoruhodná středověká díla a významná díla z 19. a 20. století.
Zatímco Horní Belveder sloužil především reprezentačním účelům, v Dolním Belvederu se mělo původně především bydlet. Nakonec se sem přemístila část knížecích sbírek.
Dolní Belvedere
Mramorový sál
Mramorový sál, který se vyznačuje červenohnědým kamenem a zlacením, je nejvelkolepější místností v Horním Belvederu.
Foto: Alexandra Hejlová, C. Stadler (úvodní fotografie)
Pablo Picasso, celým jménem Pablo Diego José Picasso, se narodil 25. října 1881 v Málaze ve Španělsku. Byl španělský malíř a sochař. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.
Syn profesora malby, v jehož díle je obsažena celá pouť moderního malířství. Vytvořil nový styl – kubismus, který se v různé míře objevoval ve všech jeho dílech. Spektrum jeho maleb je totiž velice různorodé.
Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.
První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.
Období Picassovy tvorby:
– Modré období, 1901 až 1904
– Růžové období, 1905 až 1907
– Období ovlivněné Afrikou, 1908 až 1909
– Analytický kubismus, 1909 až 1912
– Syntetický kubismus, 1912 až 1919
Modré období
V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Není jisté, kdy přesně toto Picassovo období začalo. Je možné, že se tak stalo ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku. Strohá barevnost a smutné náměty (prostitutka, žebrák) mohou mít za příčinu Picassovu cestu po Španělsku a také sebevraždu jeho přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil několik posmrtných portrétů Casagemase a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie – Život.
Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevuje častěji. Další časté téma jsou umělci, akrobati a harlekýni. Harlekýn – obvykle vyobrazený v oblečení se čtvercovým vzorem – se stal Picassovým osobním symbolem.
Růžové období
Pro růžové období (léta 1905–1907) je charakteristický veselejší nádech s oranžovými a růžovými barvami. Opět se zde často objevuje harlekýn. V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzských malířů se značně podepsaly na Picassově tvorbě. Roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset týdnů v odlehlé katalánské horské vesničce Gosol, kde na něj silně zapůsobilo primitivní románské umění. Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906), který byl později označen jako africké období.
Období ovlivněné Afrikou
Na začátku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské slečny, které byly inspirovány předměty přivezenými z Afriky. Nápady vzniklé v tomto období vedou přímo k následujícímu období – kubismu.
Analytický kubismus
Analytický kubismus (léta 1909–1912) je styl, který Picasso vytvořil společně s Braquem. Obrazy obou umělců byly v té době temné, vyvedené v hnědých barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhlů najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné.
Syntetický kubismus
Syntetický kubismus (léta 1912–1919) je dalším stupněm kubismu. Umělec na obraz lepí i kusy papíru – často tapety nebo noviny. Jednalo se o první použití koláže v umění.
Picasso zemřel při večírku s přáteli po boku své manželky Jacqueline Roqueové 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii, byl pohřben v Vauvenargues. Jeho smrt byla smrtí geniálního a jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou. Picasso zemřel jako mistr bez dědiců, jako nejoriginálnější a nejtvořivější génius naší doby.
Salvador Domingo Felipe Jacinto Dalí (1904 – 1989). Španělský, přesněji katalánský, surrealistický malíř známý svými výraznými malbami. Mezi pařížské surrealisty byl přijatý v roce 1929 po natočení filmu Andaluský pes, na kterém spolupracoval s Luisem Buñuelem. Později se s nimi rozešel, protože byl považován za příliš komerčního umělce. Mnohé jeho obrazy jsou založeny na snové imaginaci. Předměty každodennosti na nich dostávají nezvyklé formy, jako např. rozteklé hodinky na obraze Persistence paměti.
Persistence paměti
Jedním z jeho nejslavnějších obrazů a možná vůbec nejznámějším surrealistickým dílem – je Perzistence paměti (1931). Obraz ukazuje kapesní hodinky, které splývají s krajinným pozadím. Tématem je čas, který není rigidní, není fixní a rozhodně není „spolehlivou“ konstantou. Dalí se stal známým, ale kvůli své výstřednosti i hodně diskutovaným umělcem. Mnoho z jeho veřejných vystoupení, prohlášení a způsobů, jak dělat věci, mělo schopnost vyvolat u veřejnosti diskuzi a polemiku.
Labutě odrážející se ve vodě jako sloni
Obraz Labutě odrážející se ve vodě jako sloni vytvořil v roce 1937 v jeho „paranoidně-kritickém“ období. Obraz zachycuje odraz labutí na hladině rybníka, který vnímáme v podobě slonů. Na levé straně si můžeme všimnout Dalího autoportrét. Autor chce prostřednictvím tohoto obrazu vyjádřit myšlenku, že to, co vidíme, záleží především na způsobu jakým na věc pohlížíme.
Hořící žirafa
Olejomalba na panelu v Kunstmuseum Basel. Dalí namaloval Hořící žirafu před svým vyhnanstvím ve Spojených státech, což bylo v letech 1940 až 1948.
Velký masturbátor
Dílo z roku 1929 je jedním z obrazů Salvadora Dalího, kde jsou vidět části jeho těla, protože malíř chce na několika svých dílech zanechat stopu, aby byla vždy zapamatována. V tomto díle je vidět část jeho obličeje a úst, ale nos je obrácený.
Pokušení San Antonia
Obraz Salvadora Dalího z roku 1946. Dílo popisuje San Antonio de Abad v jakési poušti, kde klečí a v rukou drží kříž, který je vyroben ze dvou velmi tenkých tyčí, aby zabránil různým démonům, kteří si ho přejí napadnout.
Salvador Dalí nebyl jen malíř, ale také všestranný a eklektický umělec v pravém slova smyslu. Byl široce uznáván jako sochař, spisovatel, ilustrátor, režisér, šperkař a pro mnohé další profese. Vášeň a drtivá touha vyjádřit se v sochařství jsou v jeho životě konstantní.
Zdroj: Muzeum Dalí Enigma Praha, Wikipedia.org, Slavné obrazy
Rakouský malíř Gustav Klimt je jedním z nejvýznamnějších malířů přelomu 18. až 19. století. Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 v Baumgartenu u Vídně. Jeho otec byl zlatník a rytec z Travčic u Litoměřic. Spoluzakládal slavnou vídeňskou secesi a obecně je považován za jednoho z průkopníků symbolismu.
Je znám hlavně pro své portréty, vyznačujících se podmanivou krásou a rafinovanou smyslovostí, které se často pojí s víceméně zjevným erotickým nábojem, ale byl také výborným krajinářem. Navrhoval i nábytek a umělecké předměty. V císařské Vídni na přelomu 20. století byl však váženou uměleckou osobností, předsedou uměleckého sdružení Secesea vykonavatelem prestižních veřejných zakázek.
Gustav Klimt již v mládí projevoval výrazné nadání pro kresbu a malbu a umělecké sklony měly i oba jeho bratři. Ve čtrnácti letech byl přijat na vídeňskou uměleckoprůmyslovou školu. Ještě v průběhu studia vytváří Gustav umělecké trio se svým bratrem Ernstem a spolužákem Franzem Matschem a společně se ucházejí o zakázky. Z jejich dílny pochází například výzdoba divadla v Karlových Varech nebo v Liberci, kde dodnes můžeme vidět původní malovanou oponu. Věhlas jejich ateliéru ve Vídni rostl, získávali prestižní státní zakázku na výzdobu hlavního schodiště císařského divadla, která jim otevřela dveře do nejvyšší společnosti. Gustav Klimt je za práci na tomto projektu oceněn samotným císařem.
11. ledna 1918 Klimta v jeho ateliéru ranila mrtvice. Ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria, tam 6. února 1918zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.
„Pšeničné pole s vránami“ nebo také „Pole s havrany“ je obraz od nizozemského malíře Vincenta van Gogha. Je to jeden z posledních, které namaloval před svou smrtí, a hlavně poslední tematická krajina. Malba každopádně vyjadřuje stav umělcovy duše (rozpolcená cesta, zamračená obloha před bouří a vrány, které možná právě představují smrt), tehdy těžce zkoušené depresemi. Zrovna zde na tamto místě Vincent právě spáchal sebevraždu, kde se postřelil a za dva dny na to zemřel v náruči svého bratra Thea.
Gogh namaloval obraz Pole s havrany v roce 1890. Převládající barvy tohoto obrazu jsou do žluta a jeho formát je podlouhlý. Rozměr originálu je 50.5×103 cm. Umístěním originálu obrazu je Van Gogh Museum, Amsterdam, The Netherlands.
Goghovo Muzeum – Amsterdam, Holandsko https://www.vangoghmuseum.nl/en Ceny vstupenek: dospělí € 20, děti do 18 let zdarma, studenti € 10
Pražský rodák Franz Kafka (1883–1924) je jedním z klíčových autorů kulturního světa 20. století. Jeho romány, příběhy a korespondence byly přeloženy do desítek jazyků, jeho dílo a život se staly předmětem četných monografií a odborných studií. Kafkovo literární dílo ovlivnilo nejen další spisovatele, ale postupně zasáhlo mnoho různých oblastí kultury, jako např. film, hudbu a výtvarné umění.
Výstava KAFKAESQUE se zaměřuje na reflexi Kafkova díla a poetiky v současném výtvarném umění. Nenabízí historický pohled na jeho tvorbu, ale pohled, který odráží naši současnou situaci se všemi jejími složitostmi a nejasnostmi. Práce více než dvaceti mezinárodně uznávaných umělců ukazují, že Kafkovo dílo se svými odkazy na existenciální strachy a osobní úzkosti je pro naši dobu vysoce relevantní.
Pokusy porozumět Kafkovu literárnímu dílu a jeho životu po desetiletí představovaly velkou intelektuální a často i emocionální výzvu pro vědce i čtenáře a byly předmětem mnoha výkladů. Cílem této výstavy není stavět nové pomníky opakující stará klišé, ale reflektovat Kafkovo dílo perspektivou současného světa, který se nachází v bodě, kde staré již neexistuje a nové se ještě nezrodilo. Vztah Franze Kafky k výtvarnému umění a dopad jeho tvorby na vizuální kulturu stále patří k méně prozkoumaným oblastem. Mnoho textů se v minulosti zabývalo vlivem jeho rodné Prahy a její magické a tísnivé atmosféry na Kafkovo dílo, jen pár se jich ale soustředilo na jeho zájem o výtvarné umění, který byl hluboký a soustavný.
Výstava KAFKAESQUE, která se koná v rodném městě Franze Kafky, v Praze, při příležitosti stého výročí jeho smrti, představí díla mezinárodně uznávaných umělců, pro něž díla Franze Kafky zůstávají inspirací. Výstavu doprovodí řada akcí, včetně literárních čtení, filmových projekcí či koncertů.
Vystavující umělci:
Josef Bolf, Pavel Büchler, Jake & Dinos Chapman, Mat Collishaw, Rowynn Michelle Dumont, Martin Gerboc, Douglas Gordon, Matouš Háša, Gottfried Helnwein, Siegfried Herz, Magdalena Jetelová, David Lynch, Volker März, Jan van Oost, Wolfgang Pavlik, Jiří Příhoda, Nil & Karin Romano, Jaroslav Róna, Nicola Samori, Jakub Špaňhel, Johan Tahon, Mark Ther, Alexander Tinei, Maciej Toporowicz, Liu Xia
Václav Hollar se narodil v roce 1607 v Praze, odkud v roce 1627 odešel a působil několik let v Německu. V roce 1636 se v Kolíně nad Rýnem setkal s anglickým diplomatem Thomasem Howardem, hrabětem z Arundelu a Surrey, který mladého umělce najal a odvezl s sebou do Anglie.
U Arundelova dvora Hollar pracoval na katalogu v té době již proslulých uměleckých sbírek svého mecenáše. Vnímal a zachycoval však také anglickou krajinu, například oblíbená místa hraběte z Arundelu v panství Albury v Surrey. Zobrazoval zajímavé postavy, které potkával, vydával své proslulé cykly ročních období jako ženských postav, zabýval se pohledy na Londýn a jeho okolí a dalšími náměty. Brzy po příjezdu v roce 1637 vytvořil panoramatický pohled na Greenwich, který věnoval anglické královně. Ostatně – vydával grafické listy s portréty členů královské rodiny.
Když v Anglii v roce 1642 vypukla občanská válka, Hollar dva roky po té odešel na několik let do Antverp. Věnoval se zde různým námětům a realizacím grafik pro antverpské vydavatele, nepřestal však pracovat pro Arundela a jeho ženu. Podle kreseb, které si přivezl, vydal v Antverpách řadu pohledů na anglickou krajinu, na Londýn a další tamní místa. Nadále publikoval obsah sbírek hraběte z Arundelu, ať šlo o umělecká díla významných umělců, nebo například o vyobrazení motýlů a jiného hmyzu. Vydal zde také portrét krále Karla I. podle Anthonyho van Dycka a mnoho dalších grafických prací.
Nedávno se objevil doposud zcela neznámý grafický list s erbem se třemi zvony, který může náležet některé anglické (nebo německé) rodině a je datován rokem 1651. Umělec tedy byl i v Antverpách v kontaktu i s dalšími členy anglické šlechty. Národní galerie právě získala tento unikátní lept do svých sbírek a zde jej poprvé představila.
V roce 1652 se Václav Hollar vrátil do Anglie, kde se vlivem společenské situace po občanské válce změnili jeho zaměstnavatelé. Některé jeho práce v té době nicméně vznikaly také ve službách královské rodiny a v blízkosti potomků hraběte z Arundelu. Hollar zemřel v Londýně v roce 1677.
Malíř, grafik a teoretik umění Bohumil Kubišta se narodil 21. srpna 1884, ve Vlčkovicích u Hradce Králové a zemřel 27. listopadu 1918 v Praze. Patřil k zakladatelům českého kubismu. Svou tvorbou inspiroval mladou meziválečnou generaci.
Bohumil Kubišta vystudoval gymnázium v Hradci Králové a ve studiích pokračoval na Uměleckoprůmyslové škole a Akademii výtvarných umění v Praze. Tam však dlouho nevydržel a kvůli odlišným názorům na směrování výtvarného umění z akademie odešel. V roce 1904 nastoupil na vojenskou službu do školy pro důstojníky v záloze v Pule, umělecké vzdělání získal soukromým studiem ve Florencii a Paříži. Tam vytvořil první studie a obrazy objektů redukovaných na základní geometrické formy, z nichž se postupně vyvinul kubismus. Jeho jméno zaujalo francouzské umělce; například Guillaume Apollinaire obdivoval Čechy, že mají malíře, který byl „kubistou“ již od narození.
Kubištu podobně jako řadu dalších domácích umělců výrazně ovlivnila Muchova výstava v roce 1905 v pavilonu Spolku výtvarných umělců Mánes, považovaná za jeden z mezníků vývoje českého moderního umění. Společně s přáteli Emilem Fillou, Antonínem Procházkou a dalšími umělci Kubišta založil výtvarnou skupinu Osma. Psal kritické články do řady uměleckých časopisů, neúspěšně se snažil prosadit nové výtvarné styly. Po seznámení s Janem Zrzavým se stal hostem v umělecké skupině Sursum, ovlivněné okultismem. Nakonec ho v roce 1913 bezvýchodná finanční situace přiměla znovu vstoupit do rakouské armády. Byl přidělen jako důstojník k pevnostnímu dělostřelectvu v Pule, kde pak sloužil i během první světové války.
Po jejím skončení přijel na dovolenou do Prahy a po vyhlášení samostatného státu se jako jeden z prvních přihlásil do československé armády. Krátce na to však onemocněl a ve 34 letech zemřel na španělskou chřipku. Je pochovaný v Hradci Králové, hrob zdobí pomník od sochaře Františka Bílka.
Kubišta pocházel z velmi skromných poměrů a téměř celý život se potýkal s existenčními problémy, o jeho obrazy nebyl zájem. Více než sto let po jeho smrti však jeho obraz Staropražský motiv překonal rekordy českých aukčních síní, když za něj v aukci na pražském Žofíně kupec zaplatil 123 milionů korun. Překonal tak dosud nejdražší obraz Divertimento II Františka Kupky, prodaný v roce 2020 za 90 milionů korun. V roce 2024 se rekord pomyslně vrátil Kupkovi, když jeho obraz byl vydražen za částku přes 126 milionů korun.
