Autor: Artstar admin

V úterý 17. dubna 1928 krátce před půlnocí byla četnická stanice Čerčany v politickém okrese Benešov v Čechách doslova zburcována a informována o přepadení v domku na samotě v nedaleké Vysoké Lhotě. Službu pohotovostního četníka na třímužové četnické stanici vykonával osobně její velitel vrchní strážmistr Petr Knap.

Od oznamovatele se dozvěděl, že v domku Rudolfa Junka došlo k přepadení, jemuž padla za oběť paní Frühaufová a její malý syn.

Cestou na místo se vrchní strážmistr stavil pro štábního strážmistra Františka Maršála a společně se vydali na necelé dva kilometry vzdálené místo.

K události došlo v domku železničního zřízence Rudolfa Junka, v němž měla pronajatý byt rodina správce Frühaufa.

Na prahu bytu ležela na zemi v kaluži krve mrtvá Anna Frühaufová a v náručí svírala mrtvolu svého tříletého syna Jaroslava. Bylo nepochybné, že matka s dítětem zemřeli po zasažení z lovecké pušky, ke kterému došlo z bezprostřední blízkosti.

Na místě byla přítomná majitelka domu Antonie Junková a její 14 roků starý syn Stanislav. Oba četníkům vypověděli, že v noci již spali a probudil je zvenčí jakýsi šramot a volání sousedky Frühaufové o pomoc. Když Antonie Junková následovaná svým synem vyběhla na chodu domu, oslepil ji výstřel, po kterém se Anna Frühaufová se synem v náručí zhroutila na zem. Pachatel, neznámý muž, když spatřil na chodbě domu další osoby, utekl z domu.

Vrchní strážmistr Knap poslal druhého z podřízených strážmistra Karla Brýnu, který se právě vracel z noční obchůzky, aby vyžádal v nedalekých Pyšelích u cvičitele v tamním Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva štábního strážmistra Adolfa Horáka vyslání služebního psa k pátrání po pachateli činu. Následně aby vyrozuměl o případu pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze-venkově se žádostí o vyslání její hlídky a okresní soud v Benešově se žádostí o vyslání soudní komise k ohledání těl obětí.   

Strážmistr Josef Arazim s erdelteriérem Derešem

Ještě před svítáním se na místo dostavil strážmistr Josef Arazim se služebním psem Derešem, se kterým byl před nedávnem přemístěn na četnickou stanici v Hradci Králové, aby byl k dispozici dle potřeby pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Hradci Králové a který právě absolvoval kurs výcviku služebních psů a jejich vůdců.

Airedalle-terriér Dereš vedl svého pána od vchodu do bytu Frühaufových do bytu Junkových a poté vypracoval stopu k nedalekému lesu směrem k sousední obci Čtyřkoly, kde ji ztratil.

To, že služební pes šel nejprve do bytu Junkových si přítomní četníci vysvětlili tak, že domácí lidé v domě mnohokráte přecházejí společnou chodbu.

Dopoledne se na místo dostavila na motorovém kole s postranním vozíkem hlídka pražské pátrací stanice vedená její vedoucí sílou vrchním strážmistrem Josefem Jindrlem a zakrátko poté přijela i soudní komise od benešovského okresního soudu.

Bylo provedeno podrobné ohledání a vyfotografování místa činu a obě těla byla dopravena do márnice čerčanského hřbitova. Přes veškerou snahu se četníkům nepodařilo nalézt žádnou stopu zanechanou pachatelem.

Do pátrání po pachateli dvojnásobné vraždy byly zapojeny všechny okolní četnické stanice.

Manžel a otec oběti Karel Frühauf se dostavil domů a na prahu svého bytu nalezl pouze již zaschlou kaluž krve své zavražděné manželky a syna.

Vrchní strážmistři Knap a Jindrle prováděli podrobné výslechy domácích osob a lidí ze širokého okolí.

Syn majitele domu Stanislav Junek zprvu vyslovoval podezření proti různým lidem žijícím v okolí. To bylo vyslýchajícím divné, jelikož jeho matka, která tvrdila, že vyšla na sousedčino volání o pomoc z jejich bytu první, nebyla schopna k pachateli vůbec nic uvést s tím, že byla oslepena ohněm způsobeným výstřelem.

Když byly všechny osoby, proti nimž vypovídal Stanislav Junek podrobně vyslechnuty a prokázaly na dobu činu svoje alibi, obrátila se pozornost obou vrchních strážmistrů právě na něho.

Až při opakovaném výslechu se zprvu nenápadně se chovající mladík rozechvěl a přiznal, že na základě sousedčina volání sejmul ze zdi otcovu stále nabitou loveckou pušku a vyběhl z bytu následován svojí matkou, aby sousedce před údajným lupičem pomohl. V tom však vyšla z jím držené otcovy pušky rána a ta usmrtila sousedku i s jejím malým synkem v náručí.

Matka, která byla svědkem celé tragedie, vypovídala tak, aby uchránila svého syna před trestními následky. Až při dalším výslechu uvedla, že Anna Frühaufová šla do jejich bytu se žádostí o pomoc, jelikož zaslechla v noci podezřelý šramot. Na to její syn vzal ve snaze pomoci sousedce otcovu pušku, ze které vyšel nešťastnou náhodou smrtící výstřel.                V bytě Junkových byla skutečně nalezena lovecká puška patřící majiteli domu. Ten ji měl za účelem své obrany, vzhledem k tomu, že se jejich dům nachází na samotě. Prohlídkou zbraně bylo zjištěno, že z ní bylo nedávno vystřeleno.

Následně provedenou soudní pitvou byly nalezeny v tělech obětí broky vystřelené právě z lovecké pušky Rudolfa Junka.

Na základě toho byl mladistvý Stanislav Junek zadržen a dodán do věznice okresního soudu v Benešově a zde byl střežen, aby v rozčílení nespáchal sebevraždu.

Dle sdělení jeho otce a majitele zbraně uměl chlapec s otcovou puškou dobře zacházet a nikdo si nedokázal vysvětlit, jak mohlo dojít k nechtěnému výstřelu.

Zároveň se vysvětlilo, proč služební pes Dereš vedl svého pána strážmistra Arazima k nedalekému lesu. Stanislav Junek totiž vypověděl, že byl odpoledne v lese sbírat dříví na topení.

Oběti této nešťastné události byly pohřbeny v jedné rakvi na hřbitově v Poříčí nad Sázavou za účasti téměř jednoho a půl tisíce osob z širokého okolí.

Obálka knihy Četnické podpovídky

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, nedávno nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Ve středu 30. července 1930 měl štábní strážmistr Josef Rajmon z četnické stanice v okresním městě Říčany u Prahy předepsánu velitelem četnické stanice vrchním strážmistrem Vojtěchem Mrázkem celodenní obchůzku. Poté, co prošel obcí Jažlovice a vydal se dál po předepsané trase na obec Otice, byl přivolán k nedalekému Velkému rybníku u Předboře.

Zde byla ve vrbinách rybníka objevena mrtvola ženy. Nalezl ji tulák, který procházel krajem a když spatřil v dáli procházejícího četníka, tak ho ke svému nečekanému nálezu přivolal.

Mrtvola ženy

Štábní strážmistr, poté co zjistil, že tělo ženy ležící v roztrhaných šatech v mokré trávě na samém okraji Velkého rybníka je zcela studené, požádal jažlovického obecního starostu o vyrozumění říčanské četnické stanice a také tamního okresního soudu k vyslání soudní komise k ohledání těla neznámé ženy.

Vrchní strážmistr Mrázek informoval o případu nově ustanoveného okresního četnického velitele vrchního strážmistra Jana Šimka a zároveň vyrozuměl okolní četnické stanice v Mnichovicích, Strančicích a Průhonicích se žádostí o vyslání jejích příslušníků na místo činu za účelem pátrání po pachateli. Okresní četnický velitel o případu telefonicky vyrozuměl pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze – Venkově a požádal o vyslání její hlídky.

Poté se vrchní strážmistři Mrázek a Šimek vydali na místo činu a krátce po jejich příchodu se dostavila od okresního soudu i soudní komise.

Při ohledání mrtvoly bylo lékařem konstatováno, že se jedná o ženu ve věku 30-40 roků, která byla dle podlitin na krku zardoušena a poté ponechána v mokru ve vrbinách. Dle potrhaných šatů oběti byly vyslovena domněnka, že žena byla znásilněna.  Ke spáchání došlo zhruba před třemi dny, což byla neděle.

Ohledáním místa činu hlídkou pátrací stanice bylo nedaleko těla oběti nalezeno kožené poutko od šlí, které zřejmě patřilo pachateli činu, ale také pánský hřebínek a laciný prstýnek s červeným kamínkem, který žena zřejmě ztratila při zápasu s vrahem. 

K místu po postupně scházeli a na jízdních kolech sjížděli četníci z okolních četnických stanic.

Ještě týž den odpoledne bylo zjištěno, že ve statku Josefa Štichy v Petříkově spadajícím do staničního služebního obvodu četnické stanice Popovice již v politickém okrese Benešov u Prahy se pohřešuje 50 roků stará služebná Marie Neufusová. Tudíž se jedná o ženu daleko starší.  

Tělo ženy bylo dopraveno do márnice hřbitova v nedalekých Jažlovic, kde byla provedena následující den ráno soudní pitva. Ta potvrdila, že žena byla zardoušena, že již rodila, avšak aktuálně nebyla v jiném stavu, ani na ní nebyla před smrtí vykonána soulož, tudíž nebyla znásilněna, čemuž nasvědčovaly potrhané šaty.

K pohřešované Marii Neufusové bylo hlídkou pátračky zjištěno, že byla naposledy spatřena před nedělí a několik svědků uvedlo, že jim ukazovala své spořitelní knížky, přičemž jedna byla s částkou 1500 Kč a na druhé bylo uloženo 142 Kč. Přitom se chlubila, že se jí podařilo našetřit dalších 120 korun, které měla vloženy ve druhé vkladní knížce a chtěla si je v nejbližších dnech uložit. O Neufusové bylo známo, že vkladní knížky nosila na prsou a nikdy je neodkládala.

Na dotaz vedoucí síly pátrací stanice vrchního strážmistra Josefa Jindrleho, zda s někým chodila, či měla nějakou známost, bylo zjištěno, že má nemanželského syna. Ve věcech pohřešované nebyly žádné vkladní knížky ani peníze nalezeny, bylo zde však několik dopisů od nevlastního syna, který byl zaměstnán jako kočí u sedláka Pačese v Pětihostech v politickém okrese Benešov u Prahy.

Hned druhého dne časně ráno byl hlídkou pátračky v Pětihostech zastižen syn pohřešované. Jaroslav Neufus, 20 roků starý mladík, silné postavy byl při spatření četníků rozčílen, na jejich otázky však odpovídal váhavě třásl se a byl bledý. Vrchní strážmistr Jindrle si ihned povšiml, že na jeho šlích chybí jedno kožené poutko, které je nahrazeno tkaničkou z boty. K předloženému pánskému hřebeni a prstýnku s červeným kamínkem uvedl, že prstýnek byl jeho, ale neví, kdy a kde ho ztratil. Na dotaz, kdy se naposledy viděl s matkou uvedl, že to bylo minulé úterý, tedy 22. července 1930. Tehdy mu matka dala svoje spořitelní knížky, které byly při prohlídce jeho věcí skutečně nalezeny uschované v posteli. Chybělo v nich však 120 Kč na hotovosti.

Z uvedeného důvodu byl Jaroslav Neufus dopraven do márnice hřbitova v Jažlovicích, kde mu byla mrtvola ukázána. Klidně prohlásil, že je to jeho matka. Na základě toho, ačkoli spáchání vraždy na matce stále popíral, byl zatčen a spolu s usvědčujícími důkazy byl dodán pro důvodné podezření ze spáchaní loupežné vraždy na své nevlastní matce do vazby ve věznici okresního soudu v Říčanech u Prahy.

Ke špatnému určení věku zavražděné ženy došlo tím, že její tělo leželo v mokrém místě na samém okraji rybníka. Při nedávném případu vraždy selky Zemanové z Drahobudic na nedalekém Kolínsku byla oběť považována za 25letou, ačkoliv jí ve skutečnosti byl o přes 50 let. Vlhko totiž vniká do kůže a vyrovnává vrásky, dle kterých se dá poznat, že jde o starší osobu.  

Přesto, že i při v následujících dnech probíhajících výsleších vedených vrchním strážmistrem Jindrlem i vyšetřujícím soudcem byl Jaroslav Neufus skleslý a vypovídal tiše a spáchání vraždy své nevlastní matky popíral, byl dodán do věznice zemského soudu v Praze na Pankráci.

Vrchnímu strážmistru Jindrlemu však stále nešlo Neufusovo vytrvalé zapírání na rozum. Uvědomil si, že kožené poutko od šlí nalezené na místě činu nedaleko oběti bylo poněkud odlišné barvy a vyrobené z jiného materiálu než ostatní dvě poutka na Neufusových šlích.

Dokonce se pražské pátrací stanici podařilo zjistit svědka, který uvedl, že byl přítomen odevzdání vkladních knížek Marií Neufusovou jejímu nevlastnímu synovi, což potvrzovalo jeho tvrzení. Podezření proti Jaroslavu Neufusovi tím pádem postupně sláblo.

Zcela zásadní však bylo zjištění, že Neufusová udržovala poměr s jistým hospodářským dělníkem Suchým zaměstnaným u rolníka Hnátka v Křížkovém Újezdci vzdáleném necelé tři kilometry od Petříkova.

Jan Suchý však nebyl v Křížkovém Újezdci zastižen a od jeho zaměstnavatele bylo pátračkou zjištěno, že zničehož nic se v pondělí 28. července 1930 vzdálil ze statku svého zaměstnavatele a od té doby se zde neukázal.

Od služebné pracující na témže statku bylo zjištěno, že se jí Suchý svěřil o svém záměru vztah s Neufusovou ukončit, a dokonce měl prohlásit, že ji snad bude muset přiškrtit, jinak, že se jí nezbaví.

Po 25 roků starém Janu Suchém bylo vyhlášeno pátrání, na základě, kterého byl zastižen a zatčen v Kunraticích u Prahy, kde od počátku měsíce září pracoval u jednoho tamního rolníka.

Při výslechu vedeném vrchním strážmistrem Jindrlem se Jan Suchý ke spáchání vraždy na Marii Neufusové přiznal. V neděli 27. července 1930 vpodvečer si s ní dal schůzku u Velkého rybníka, kde s ní chtěl jejich vztah ukončit. Ona to však nechtěla akceptovat a toužila se s ním milovat. Přitom nastala rvačka, během které jí uškrtil. K pánskému hřebenu nalezenému nedaleko mrtvol uvedl, že původně patřil jemu, avšak ona mu ho před časem vzala, neboť jak tvrdila, chtěla mít něco z něho stále při sobě. Přitom uvedl, že Neufusová u sebe doslova chorobně ráda nosila součástky mužského oděvu a další věci dříve patřící mužům. Tím byl vysvětlen nález koženého poutka od šlí, prstýnku patřícího jejímu nevlastnímu synovi, i pánského hřebínku patřícího původně Suchému, nedaleko její mrtvoly.

Na základě uvedených skutečností bylo trestní řízení vedené proti Jaroslavu Neufusovi zastaveno a byl v polovině měsíce září 1930 po více než pěti týdnech propuštěn z vyšetřovací vazby.             

Okresní četnický velitel v Říčanech u Prahy vrchní strážmistr Šimek, který byl dne 23. září 1930 povýšen do hodnosti poručíka výkonného, si na tomto případu velmi dobře uvědomil, jak je důležité věnovat pozornost i sebemenšímu detailu, pečlivě prověřovat každou informaci a výpověď, a hlavně nepodlehnout honbě za úspěchem.

 

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.