Pointilismus barvy v bodech

Pointilismus je technika malby, která je kombinací malých od sebe vzdálených bodů základních barev a vytváří dojem složité barevnosti.

V 19. století v 80. letech se pomalu impresionismus zastavil a noví mladí umělci se snažili přijít s novými technikami, aby změnili celý styl. Nejdříve se jim říkalo neoimpresionisté. Pak kolem roku 1885 ve Francii se objevil ve Francii styl, který se nazýval pointilismus. Technika je založena na schopnostech vnímání oka a mysli, které míchají jednotlivé body do celé škály barev. Tahy mohou být kulaté, čtvercové (otisk štětce na plocho) nebo mírně protáhlé. Body jsou blízko sebe. Pokud se vzdálíte od plátna na dálku, sloučí se do souvislého obrázku. Pointilisté používali barevné schéma podle impresionistů, ale tahy štětcem používaly pouze jako body. To je hlavní rozdíl mezi zmíněnými proudy.

Nová metoda byla vynalezena Gergesem Seuratem a dále tímto stylem tvořil Paul Signac a Henry Edmond. Můžete však tuto metodu vidět u ranných děl Andyho Warhola. Pointilismus také spatříte u Vincenta van Gogha.

Vincent van Gogh, *Autoportrét*, 1887, technika pointilismu

Smrt Seurata velmi zasáhl rozvoj neoimpresionismu. Jakmile se dozvěděl o smrti umělce Lucien Pissarro, napsal svému otci: „Pointilismus zemřel s ním.“

(JT), fotografie Wikipedie

O přínosu daktyloskopování zločinců – Michal Dlouhý

Nastávající vedoucí síla pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Kutné Hoře štábní strážmistr Bořivoj Václav Eidlpes zmínil případ, který řešil v létě roku 1928, tedy v době, kdy ještě působil jako podřízený četník na četnické stanici Čáslav ve stejnojmenném politickém okrese.

Uvedený případ byl potvrzením přínosu daktyloskopování osob ve smyslu nařízení vlády č. 198/1922 Sbírky zákonů a nařízení, o evidenci soudních provinilců a sbírání dat pro účely kriminální statistiky. To upravovalo okruh daktyloskopovaných osob, kdy s výjimkou osob mladších osmnácti let, byly daktyloskopovány všechny osoby, které: byly odsouzeny pro trestné činy svědčící o tom, že jsou zločinci z povolání, nebo z nichž, hledíc k předchozímu životu odsouzeného nebo způsobu provedení činu, dá se souditi, že se oddají řemeslné zločinnosti, dále odsouzení tuláci, cikáni, osoby žijící z řemeslného provozování smilstva, a jich příživníci a osoby z území republiky vypovězené a osoby, jež užily k průkazu své totožnosti padělaných legitimačních listin.

Dne 21. června 1928 dle sdělení přítomných osob přijel na kole po silnici od Čáslavi k lomu zvanému „Skalka“ neznámý muž, který zde zastavil, vysvlékl se do plavek a počal se v lomu koupat. Poté co několikrát lom přeplaval, tak zřejmě stižen křečemi, klesl pod vodu a více se nevynořil. Poté co jej přítomní občané po delším hledání pod vodou vylovili, tak zjistili, že muž je mrtev.

Na místo bylo přivoláno četnictvo a hlídka četnické stanice Čáslav, jejíž byl členem, ve věcech utonulého nalezla v kapse šatů kromě jiných věcí paklíče. Díky tomu bylo možno důvodně se domnívat, že jde o nějakého zločince.

Jelikož nebylo možno z věcí, které měl u sebe zjistit o koho se jedná, ani nikdo z nedaleké obce muže neznal, byla zpracována předepsaná Zpráva o nálezu neznámé mrtvoly a Daktyloskopická karta. Obojí i s nalezenými paklíči bylo zasláno Ústřednímu četnickému pátracímu oddělení do Prahy.

Dle otisků prstů v Ústřední daktyloskopické sbírce bylo zjištěno, že se jedná o Rudolfa Schmidta, narozeného 7. února 1907 v Tiefenbachu v Německu a příslušného do Příchovic. Schmidt byl veden v evidenci zločinců z povolání jako lupič a byl daktyloskopován dne 23. ledna 1921 po spáchání řady smělých krádeží vloupáním.

Díky tomu byla totožnost lupiče, který se nešťastnou náhodou utopil v místě, s nímž neměl nikdy nic společného, ihned zjištěna.

Pořízení otisku prstů bylo totiž nařizováno současně s nařízením výkonu trestu a mohlo od něho být upuštěno v případě, že odsouzená osoba byla podle výpisu z rejstříku trestů nebo podle trestního oznámení již dříve daktyloskopována četnictvem nebo jiným bezpečnostním úřadem.

Smyslem vedení daktyloskopických registrací osob bylo: spolehlivé zjištění totožnosti zadržených osob, zkvalitnění pátrání po hledaných osobách, pátrání po neznámých pachatelích, ale jak ukázal uvedený případ i okamžité zjištění totožnosti mrtvoly neznámého zločince.

Příručka Evidence soudních provinilců a trestní statistika

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Symbolismus: Znáte dobře Gustava Klimta?

Gustav Klimt se narodil 14. července 1862 v Baumgartenu u Vídně. Klimt jako malíř reprezentuje nejlepší období Vídně – dobu, kdy tu vznikala díla Sigmunda Freuda či Mahlera a Vídeň byla přinejmenším středoevropským centrem kultury a vzdělání.

Gustav Klimt, portrét z roku 1914

Klimtovo dílo je kombinací symbolismu (symbolismus je umělecké hnutí, které vzniklo ve Francii roku 1886, hnutí částečně navazuje na romantismus) a byzantských rysů, které vytvářejí podtón jeho secesnímu stylu. Klimtovy obrazy mají zvláštní, až úzkostnou atmosféru, často zobrazují freudovskou myšlenku o erotice přítomné v každém lidském pohybu a konání. Maluje dvourozměrně, intenzivními barvami a přitom velice jemně a s vytříbenou důstojností. Mezi Klimtova slavná díla patří – dvě ženy se stylizovanými, vzájemně propletenými těly evokujícími neskutečný svět smyslnosti a fantazie. Dále je to Danaé, dílo inspirované řeckou mytologií zobrazující dívku, které se zmocnil Zeus proměněný ve zlatý déšť (Danaé poté porodila Persea). Jeho obrazy často vzbuzovaly vášně a protesty veřejnosti, a to nejen pro svůj obsah, ale také pro své inovativní malířské postupy – např. Přítelkyně, obraz dvou žen při milostné schůzce.

Portrét Adele Bloch Baurer I

…také zvaný Zlatá Adéla, je portrét jeho manželky Adely. Portrét ženy na zlatém pozadí je považován za reprezentativní dílo Klimtova zlatého období a zároveň vídeňské secese. Olejomalba na plátně doplněná zlatem a stříbrem má rozměr 138 × 138 cm.

Vodní hadi

Vodní hadi se skládají ze dvou stejnojmenných děl, v nichž se Gustav Klimt vrací k tématu “smyslných žen ve vodě“. Jsou zde zachycena dvě nahá ženská těla ve dramatickém milostném objetí. Průzračná pleť, stylizace anatomických linií, zveličená ve snaze vyvolat hluboce spiritualistický charakter citů obou ženských postav. Postoje, gesta a výraze tváře vyjadřují vášnivou lásku a nejkřehčí něhu. V té době by samozřejmě byl obraz přinejmenším pobuřující. Proto Klimt přidal symbol ryby v levém dolním rohu s prázdným výrazem, za níž se tyčí chapadlo, dále šlahouny vinné révy doplněné ornamenty z plátkovaného zlata. Obrazy byly malovány akvarelem a temperou na pergamen.

Ovocné stromy

Při tvorbě tohoto pro Klimta neobvyklého obrazu poprvé malíř používá nový styl malby, ve kterém se jasně odráží impresionistická idea, později typická pro všechny Klimtovy malby krajin. Na přelomu 19. a 20. století tráví Klimt rok na dovolené v rakouských horách, kde inspirován krásnou přírodou začíná malovat krajinky. Oproti jeho běžné kontroverzní prácí plné nahoty představují stromy klid a krásu a díky krátkým tahům štětce živými a jasnými barvami působí realisticky a energicky. Každý list i větvička se díky této technice jeví plasticky.

Schloss Kammer am Attersee

Na třetím z obrazů ztvárňujících zámek Kammer na Attersee (Schloss Kammer am Attersee I a Schloss Kammer am Attersee II) se Klimt soustřeďuje obvzlášť na hladinu jezera před zámkem. Odraz zámku a stomů na vodě napovídá, že Klimt pravděpodobně seděl na člunu, zatímco maloval. Obraz ze všech tří verzí působí nejvěrohodněji.

Přítelkyně

V tomto díle vytváří malíř symfonii živých barev, květů, exotických ptáků a fantastických zvířat, jež má vytvořit atmosféru a povzbudit city této dvojice přítelkyň a milenek při milostné schůzce. Smyslnost nahé ženy se světlou a jemnou pletí, křehkými tvary a něžným výrazem je v rozporu s přátelským, poklidným výrazem její společnice v ohnivě zabarvených šatech, které jsou výrazem vášně, jež ženu spaluje.

Gustav Klimt zemřel 11. ledna 1918, v jeho ateliéru ho ranila mrtvice, ochrnul na polovinu těla a byl převezen do vídeňského sanatoria. Tam 6. února 1918 zemřel na zápal plic způsobený epidemií španělské chřipky. Pochován je na vídeňském hřbitově Hietzing.

Foto: www.slavneobrazy.cz

Jiří Jantač: Obsah s duší v době digitálního hluku

České Budějovice – Každý den přibývá na internetu miliony videí, příspěvků a stories. Většina z nich zmizí dříve, než si ji stihne někdo zapamatovat. Jiří Jantač se rozhodl jít jiným směrem a výsledkem je JNTv, projekt, který v českém digitálním prostoru vyčnívá ne hlasitostí, ale přesností.

Člověk za projektem
Jiří Jantač nepůsobí jako někdo, kdo by si potřeboval dokazovat, co umí. Jeho práce mluví za sebe. Technická zručnost spojená s citem pro to, co diváka skutečně zasáhne. Právě tahle kombinace (precizní řemeslo a pochopení publika) je motorem, ze kterého JNTv čerpá.
Nejde o šťastnou náhodu. Jiří svůj přístup budoval postupně, s vědomím, že v přehlceném světě obsahu přežívá jen to, co má skutečnou hodnotu.

foto z pořadu o vaření – Dvě buchty

Co JNTv vlastně je?

Na první pohled kanál. Ve skutečnosti něco víc – platforma s jasnou filozofií.

„JNTv pro mě není jen značka nebo kanál. Je to prostor pro příběhy a informace, které mají smysl. Chtěl jsem vytvořit místo, kde kvalita vítězí nad rychlostí a kde má každý detail své opodstatnění.“ – Jiří Jantač

JNTv se nevymezuje žánrem ani formátem. Vymezuje se přístupem: pečlivá příprava, vizuální čistota, obsah, který zanechá stopu. Divák neodchází jen pobaven – odchází s myšlenkou, otázkou nebo konkrétní inspirací.

Proč je to důležité právě teď?

Česká digitální tvorba prochází zajímavým obdobím. Nástroje jsou dostupné všem, ale schopnost s nimi pracovat smysluplně, to je vzácné. JNTv ukazuje, že regionální zázemí není handicap. Že z Jihočeského kraje lze tvořit obsah, který obstojí vedle toho, co vzniká v Praze, Berlíně nebo Londýně.

Jantač tohle ví. A právě proto netlačí na kvantitu – staví na důvěře, kterou si s publikem buduje pomalu a poctivě.

Kam dál?

Plány existují, ale Jantač o nich nemluví velkohubě. Cílem je růst komunity kolem projektu a prohlubování témat, která v dnešní společnosti skutečně rezonují. Žádné megalomanské vize – jen konzistentní práce a otevřené oči pro to, co přijde.

Pro ty, kdo JNTv sledují, je to vlastně nejlepší zpráva. Projekt totiž neroste přes noc – roste tak, jak rostou věci, které mají vydržet.

Kanál můžete najít na youtube pod názvem @JNTv-2026.

Autor: Redakce Foto: Archiv J. Jantače

Na Březfest zavítají i zahraniční interpreti

Tisková zpráva: Hard & Rock Metal Open Air – Letní Amfiteátr Březinovy sady, Jihlava 19.–20. června 2026

Březfest 2026: Jihlava zažije dvoudenní metalový open air s evropským přesahem

Po úspěšném prvním ročníku se do Jihlavy vrací Březfest — dvoudenní open air festival, který propojuje regionální scénu, evropské kapely a jedinečnou atmosféru přírodního amfiteátru v Březinových sadech. 19. a 20. června 2026 nabídne festival program, který přivádí do Jihlavy zahraniční hosty, české legendy i kapely s evropským potenciálem.

Festival staví na žánrové rozmanitosti v rámci tvrdé hudby — od gothic rocku přes melodic death metal až po moderní metal, thrash a alternativu. Březfest tak oslovuje široké spektrum návštěvníků a zároveň posiluje kulturní nabídku Jihlavy i celého regionu Vysočina.

PÁTEK 19. 6. 2026 – KOŘENY VYSOČINY

Společný projekt Fajtfest & Březfest

Páteční den nese identitu Kořeny Vysočiny — společné platformy dvou silných festivalových značek regionu. Nejde o warm‑up, ale o plnohodnotný festivalový den se stejnou stage, zvukem i světly jako v sobotu.

Kořeny Vysočiny propojují komunity, podporují regionální scénu a přiváží kapely s výrazným potenciálem.

Páteční line‑up

KOMODO (HU)

Moderní metal z Maďarska, který kombinuje melodické prvky s tvrdým groovem a energickou show. Kapela patří mezi nejrychleji rostoucí jména maďarské scény a na Březfest přiváží svůj typický hutný zvuk a silnou koncertní energii.

KOMODO zároveň vyhráli divácké hlasování o účast na Březfestu 2026. Do výběru se přihlásilo 48 kapel, z nichž produkce vybrala 12 finalistů. Fanoušci hlasovali na Facebooku Březfestu a finále se rozhodovalo doslova do poslední minuty. 🥇 1. místo – KOMODO Letos to berou ještěři z Maďarska — a byla to jízda. Komodští varani prostě ví, jak se leze na vrchol.

EXTREME (CZ)

Thrash/death metalová stálice z Vysočiny. Syrová energie, old‑school atmosféra, nekompromisní zvuk.

FURIOSA (CZ)

Hardcore s metalovým přesahem, návrat na scénu v nové sestavě tvořené členy Fajtfest crew. Jedna z prvních reunion shows.

STELLVRIS (CZ)

Moderní metal / melodic metalcore. Rychle rostoucí jméno české scény, sdíleli stage s Megadeth či Jinjer.

MALIGNANT TUMOUR (CZ)

Ostravská legenda s 35letou historií. Crust/heavy metal s rock’n’rollovým drivem.

SOBOTA 20. 6. 2026 – BŘEZFEST

Hlavní festivalový den s mezinárodními hosty a českými ikonami.

Sobotní line‑up

XIII. STOLETÍ (CZ) Jihlavská gothic‑rocková ikona. Jedno z nejvýraznějších jmen žánru ve střední Evropě.

INDUCTION (DE)

Symfonický power metal vedený Timem Hansenem. Moderní zvuk, epické aranže, virtuózní výkony.

MOYRA (PL)

Melodic death metal s charismatickou frontwoman Margo Moyrou. Jedna z nejvýraznějších kapel nové polské scény.

IN SANITY (DE) Melodic death metal z Paderbornu. Energická show, rychlé riffy, melodické linky.

DARK GAMBALLE (CZ) Alternativní metal s prvky elektroniky a industrialu. Silná vizuální identita, 14 alb.

PALPITATE (CZ) Moderní crossover-metal ze Šumperka. Tvrdý zvuk, moderní produkce.

PURNAMA (CZ) Blackened death metal, intenzivní koncerty, charitativní projekty. Vítězové Spark Fresh Blood.

BLACK ROW (CZ) Brněnský nu-metal/alternative metal. Těžké riffy, moderní atmosféra, rostoucí fanbase.

MÍSTO KONÁNÍ – AMFITEÁTR BŘEZINOVY SADY

Přírodní amfiteátr v centru Jihlavy nabízí výbornou akustiku, snadnou dostupnost a atmosféru velkého open airu v srdci města. Je symbolem toho, že kultura není luxus, ale základ společného života — prostor, který drží komunitu pohromadě.

VSTUPENKY

Aktuální informace a prodej: www.festmusic.cz/brezfest

ZÁZEMÍ A SLUŽBY

široká nabídka občerstvení
pivní & drink bary
merch stánky kapel
vinyl & CD market
doprovodné vizuální prvky
bezbariérový přístup
dětské hřiště v areálu

PARKOVÁNÍ

Parkování u areálu je vyhrazeno pro kapely, organizátory a catering. Návštěvníkům doporučujeme využít veřejná parkoviště v Jihlavě — areál je v docházkové vzdálenosti.

UBYTOVÁNÍ

Z bezpečnostních a kapacitních důvodů není možné přespání vedle areálu. V Jihlavě je k dispozici široká nabídka penzionů, hostelů a ubytoven.

KONTAKT PRO MÉDIA

Sanity Productions Pořadatel: Michal Zeman E-mail: info.festmusic@seznam.cz Web: www.festmusic.cz

A na závěr…

Sledujte scénu, sledujte je a určitě si jejich tvorbu pusťte. Uvidíme se pod pódiem!

foto: Michal Zeman pořadatel a jeho tým Březfest

Když se hudební magie stane skutečností: Reportáž z koncertu v Hoodbaru Bučovice

25. dubna 2026 se stal pro českou hudební scénu jedním z těch večerů, na které se nezapomíná. V Hoodbaru Bučovice se sešli ti, kteří věděli, že jdou na něco výjimečného. A nebyli zklamáni.
V ArtStarVIP jsme o Noise Don’t Cry psali s nadšením, věřili jsme v jejich talent, sledovali a sledujeme jejich cestu. Ale to, co se odehrálo 25. dubna na pódiu Hoodbaru v Bučovicích, překonalo i naše nejsmělejší očekávání. Někdy se prostě všechno sejde, správné místo, správný čas, správní lidé. A výsledek je čistá hudební magie.

Noise Don’t Cry: Kapela, která patří na velká pódia
Už jsme o nich psali, už jsme věřili. Ale vidět Noise Don’t Cry živě v akci je něco úplně jiného než číst o jejich potenciálu. Jaro, který si říká uměleckým pseudonymem Atry dokázal něco, co se na české scéně nepodaří každý den a to vytvořit nejen kapelu, která hraje s takovou sehraností a energií, jako by spolu hrála roky, ne měsíce, ale také hudbu a světelnou show.
Matěj Málek za mikrofonem není jen technicky vybavený zpěvák. Je to charismatický interpret, který dokáže každou písničku proměnit v malý příběh, každý text v osobní vzkaz pro publikum. Jeho hlas není tuctový a nejde ho s nikým srovnat. Je v něm cítit síla, která vás pohltí dřív, než si to uvědomíte. Když zpívá, máte pocit, jako byste na tom pódiu stáli přimo vy sami a říkali svůj vlastní příběh. Taková je jeho schopnost vtáhnout vás dovnitř. Prostě mu věříte. Každému slovu, každé emoci, každému tichu mezi notami. Je to ta vzácná přirozená přítomnost na pódiu, která se nedá naučit. Buď ji máte, nebo nemáte. Matěj ji má.
Daniel Ponomarjov na kytaru je kapitola sama pro sebe. Neskutečné je to, s jakou lehkostí hraje. Vypadá, jako by celou dobu levitoval ve vzduchu, protože neustále skáče, pohybuje se po celém pódiu a přitom odehraje každou notu s naprostou přesností. Jako by pro něj gravitace prostě neplatila.
Pavel Hampl za bicími je zkušený profík, který hraje s přesností a citem, jež publikum okamžitě pocítí. Bezchybně. Každý úder kopáku či činelu je přesně tam, kde má být. Jeho energie je jako hnací motor. A Kamil Oravec na basu? Ten drží celý zvuk pohromadě svou neomylnou basovou linkou, která je současně ukotvující i pohánějící. Energie a stabilita v jednom. To, co vidíte na pódiu, není pět jednotlivců. To je jedna duše, jeden zvuk, jedna energie.
A za tím vším stojí již zmíněný Jaro Atry. Musíme to říct na rovinu, ten člověk je génius. Celou tuto show vytvořil od základu. Světelnou dramaturgii, vizuální koncept, celkovou atmosféru na pódiu. A to nejšílenější? Během vystoupení hraje na klávesy, a přitom zároveň řídí kompletní dramaturgii na pódiu, ovládá světla a koordinuje celou kapelu. U hudby, která kombinuje rock se synthwave prvky, to není vůbec jednoduché, protože zvukové vrstvy jsou složité a vyžadují neustálou kontrolu. A Jaro to zvládá. Všechno najednou. Živě. Bez kompromisů.

Byl to plnohodnotný vizuální zážitek, který z koncertu dělal multismyslovou událost. Takovouto světelnou produkci zažijete běžně jen na velkých arénových show světových jmen. V Hoodbaru v Bučovicích ji dostali diváci jako samozřejmost.

Jejich set byl od první vteřiny nabitý energií, která vás vzala a nepustila. Ještě před tím, než zazněl první akord, vám videoprojekce v intru doslova otvírala ústa. Bylo jasné, že tohle nebude běžný klubový večer. A pak to začalo, a z té energie už prostě nebylo úniku. Celé vystoupení bylo jako jeden velký příběh, každá písnička navazovala na tu předchozí, napětí gradovalo, atmosféra houstla a vy jste stáli tam dole a nemohli jste odtrhnout oči ani uši. A když to skončilo, chtěli jste další song. A pak ještě jeden. A pak ještě jeden. Zvuk byl tak čistý a propracovaný, že jste cítili každý detail. Každý nástroj měl své místo, nic nepřehlušovalo, všechno spolu dokonale ladilo.
A publikum? Publikum bylo naprosto odžité. V tom nejlepším smyslu. Lidé se nedívali na pódium, oni ho prostě nemohli přestat sledovat. To je ten rozdíl. To je Noise Don’t Cry.
Co předvedli 25. dubna v Bučovicích, byla show mezinárodního formátu. Energie, profesionalita, zvuk, světla, přístup k publiku, všechno bylo na úrovni, kterou běžně zažijete jen na velkých festivalech se zvučnými jmény. Tato kapela patří na velká pódia. To není fráze. To je fakt. A my si za tím stojíme a budeme Vám to stále opakovat.

November 2nd: Legendy, které se vrátily
Když na pódium nastoupili November 2nd jako headlineři večera, atmosféra dostala další vrstvu. Kapela, která po dvanácti letech ticha vydala comeback album a vyhrála s ním Cenu Anděl 2023 za Album roku, ukázala, proč si toto ocenění zasloužila.
Alexandra Langošová, Roman Helcl a zbytek sestavy předvedli výkon plný citu a zkušenosti. Jejich eponymní album z roku 2023 bylo nahrávané v Praze, Memphisu, Nashvillu i Los Angeles s producentem Borisem Carloffem, mixováno Chadem Blakem (Peter Gabriel, The Black Keys) a masterováno Emersonem Mancinim (Kendrick Lamar, Jon Batiste). Za tímto albem stojí obrovská práce a pečlivost, a to bylo na jejich výkonu na živo opravdu znát.
November 2nd jsou kapela, která hraje alternativní rock s country prvky od svého vzniku v Hranicích v roce 1995. Po letech zkušeností, po pauze, po comebacku ukázali, že dobrá hudba stárne jako víno. Jen se zlepšuje.
A teď k tomu, co bylo na pódiu vidět. Alexandra Langošová není jen zpěvačka. Občas vzala do ruky kytaru a ukázala, že je opravdu vynikající kytaristka. Jednu z jejích kytar si prostě nešlo nevšimnout, zlatá, se třpytkami, která nádherně ladila k jejím krásným zrzavým kudrnatým vlasům. Vizuálně i zvukově naprosto podmanivá kombinace.
Roman Helcl na kytaru byl jistý, klidný a přesný. Jeho hra měla hloubku a přirozenou jistotu, která se nedá naučit přes noc. Každý tón měl své místo a celý koncert díky němu držel pevnou kostru.
Na vokalistku se také krásně koukalo, její energie a přirozený projev dodávaly vystoupení další rozměr. V pozadí se lehce vlnil do rytmu baskytarista s příjemným výrazem, který celému koncertu dodával zvláštní klid a pohodu. A za bicími seděl hráč, který držel kapelu pevně pohromadě, přesně, spolehlivě a bez zbytečných efektů, přesně tak, jak to má být.
Jejich set byl emotivní, přemýšlivý a přesný. Publikum bylo tiché tam, kde mělo být tiché, a hlasité tam, kde to skladby chtěly. To je ten nejlepší znak toho, že kapela publikum skutečně drží.

Hoodbar Bučovice: Zázrak, který vznikl za půl roku
A pak je tu místo samotné. Hoodbar Bučovice se během půl roku stal něčím, co česká hudební scéna dlouho neměla – skutečným centrem hudební kultury. Za vším tím stojí Klára Mars, žena, která tyto akce nepořádá jen z lásky k hudbě. Pořádá je celou duší.
Vidíte to na každém detailu. Na péči o hosty, na kvalitě zvuku, na výběru kapel, na atmosféře celého večera. Klára dokázala vytvořit místo, kde se skvělé kapely cítí jako doma a kde publikum ví, že přijde na něco výjimečného. V redakci ArtStarVIP si takových lidí nesmírně vážíme. Upřímně a z celého srdce. Protože takových organizátorů, kteří do toho vkládají tolik sebe, je v tomto oboru velmi málo. A přesně tito lidé posouvají věci kupředu. Klára Mars je jedním z nich. Děkujeme ti, Kláro.
Hoodbar není jen klub. Je to místo, kde se rodí hudební zážitky. Kde můžete stát blízko k pódiu, kde cítíte basu v hrudníku a kde se z publika stává součást show. Prostor má duši a o to víc, když za ním stojí člověk, který ví, proč to dělá.

Sam: Neviditelný hrdina večera
A pak je tu jeden člověk, kterého publikum většinou nevidí, ale bez kterého by nic neznělo tak, jak má. Jde o zvukaře, jehož celé jméno se nám bohužel nepodařilo včas zjistit, za což se čtenářům omlouváme, ale jeho práci přehlédnout prostě nelze. Všichni ho znají jako Sama s přezdívkou Timotey a my musíme říct nahlas: Sam je nadaný.
To, jak zněl celý večer, čistota zvuku, vyvážení nástrojů, dokonalá akustika v celém prostoru Hoodbaru, to všechno byla také jeho práce. Není to jen o technickém vybavení. Je to o citu, o uchu, o schopnosti udělat z klubu koncertní sál. Sam nakrojí zvuk tak, že každý instrument má své místo a přitom všechno spolu krásně ladí. Tento večer by bez něj nezněl tak neskutečně a dobře. A tečka.

Text: redakce ArtStarVIP | Foto: Jana Tesaříková | Reportáž z koncertu 25. 4. 2026, Hoodbar Bučovice

Noise Don’t Cry: Projekt, který jsme se rozhodli sledovat, a vy byste měli taky!

V ArtStarVIP píšeme o velkých jménech. Ale ještě raději píšeme o těch, kteří teprve přicházejí, a mají v sobě to, co se nedá naučit. Noise Don’t Cry jsou přesně taková kapela.

Existují projekty, které si tiše dělají svou věc, sbírají zkušenosti, ladí zvuk, a pak jednoho dne prostě vybuchnou. Pražská kapela Noise Don’t Cry je na nejlepší cestě stát se přesně takovým příběhem. A my v ArtStarVIP si na to chceme stoupnout do první řady!

Proč o nich píšeme

Protože nás baví objevovat. Protože sledovat mladou a nadějnou scénu je přesně to, pro co tu jsme. A protože Noise Don’t Cry jsou projekt, za kterým stojí reálný talent, reálná práce a (co je nejcennější) vize.

Když na podzim roku 2025 vystoupili v brněnském Hoodbaru, jedna z reakcí publika to vystihla lépe než jakákoliv odborná recenze: „Celá show byla zahraničního rázu, a to myslím v tom nejlepším slova smyslu. Produkce, energie na pódiu, zvuková kvalita… To vše bylo na úrovni, jakou běžně zažíváte jen na velkých mezinárodních festivalech.“

To není klišé. To je fakt. A my to potvrzujeme.

Jeden člověk, jedna vize, pět talentů

Za vznikem Noise Don’t Cry stojí Jaro Atry, který v roce 2018 začal s elektronickým projektem po boku Huga Sousy. Duo experimentovalo, hledalo svůj tvar, budovalo zvuk. Po dvou letech přišla pauza. A pak v roce 2025 comeback, který nikdo nečekal v takovém formátu.

Jaro ale nepřišel zpátky s prázdnýma rukama. Věděl přesně, koho hledá, a taky přesně, kde ho najde. Sestavil kapelu, která na první pohled vypadá jako pět velmi různých osobností. Na druhý pohled pochopíte, že právě to je její největší síla.

Za mikrofon přivedl Matěje Málka, finalistu soutěže Československo má talent, jehož hlas není jen technicky vybavený, ale především uvěřitelný. Slyšíte v něm něco skutečného. Dan na kytaru dodává kapele ostré hrany a přesně to množství energie, které drží celý zvuk v pohybu. Za bicí sedl Pavel Hampl, nejmladší člen sestavy, jehož hra vás přesvědčí dřív, než zjistíte jeho věk, precizní, úderný, spolehlivý jako metronom, ale živý jako málokdo. A na baskytaru Kamil Oravec, slovenský muzikant, který je aktivní v několika dalších projektech a do Noise Don’t Cry přináší temperament, hloubku a tu nezaměnitelnou basovou stopu, která celý zvuk ukotvuje.

Pět lidí. Pět různých příběhů. Jeden zvuk.

Hudba, která vás pohltí dřív, než ji stihnete zařadit

Noise Don’t Cry hrají hudbu, které se těžko dává jedno jméno, a to je přesně to, co na nich fascinuje. Není to nostalgie, není to pouhý rock ani čistá elektronika. Je to něco, co má v sobě tu zvláštní magnetickou energii, kvůli které se na pódium nedíváte, ale nedokážete od něj odtrhnout pohled. Hudebníci, kteří mají přirozené charisma, ne naučené, ne nacvičené, prostě tam je. Zvuk, který vás pohltí, aniž byste mu museli rozumět. A show, po které odcházíte s pocitem, že jste byli součástí něčeho víc než jen koncertu.

Jak zaznělo v další reakci publika: „Jsem si naprosto jistá, že o těchto klucích ještě hodně uslyšíme. Mají v sobě tu vzácnou kombinaci technické dokonalosti, autenticity a schopnosti strhnout publikum.“

My máme přesně stejný pocit.

Duben a konec května 2026: Dvě zastávky, které nesmíte vynechat

A právě teď je ten správný moment, kdy si Noise Don’t Cry zapsat do kalendáře, 25. dubna a 30. května, obě akce jsou svým způsobem výjimečné.

dubna 2026 – Hoodbar Bučovice

Kapela se vrátí tam, kde si získala srdce publika, a to do Hoodbaru v Bučovicích. A tentokrát po jejich boku stojí opravdový těžký kalibr: November 2nd, kapela, která po dvanácti letech ticha vydala comeback album a vyhrála s ním Cenu Anděl 2023 za Album roku. Jejich deska, nahrávaná v Praze, Memphisu, Nashvillu i Los Angeles s producentem Borisem Carloffem, mixingem Chada Blakea (Peter Gabriel, The Black Keys) a masteringem Emersona Manciniho (Kendrick Lamar, Jon Batiste) – to je prostě světová liga. A Noise Don’t Cry budou hrát po jejich boku.

📍 Hoodbar Bučovice 🕗 Otevřeno od 20:00 🎟️ 250 Kč v předprodeji (do 25. 4. do 20:00) 🎟️ 350 Kč na místě 💳 Platba hotově i kartou

29. května 2026 Praha – Music Club Jižák | SHIFT HAPPENS

Druhá zastávka patří Praze. Akce s výmluvným názvem SHIFT HAPPENS slibuje víc než jen koncert -tři kapely, moderní světelnou show a tajemné překvapení v programu i mimo něj. Noise Don’t Cry vystoupí po boku Glad For Today (alt-rock band, který znáte z festivalových pódií včetně Rock for People) a IANe, osobitého českého zpěváka a songwritera.

📍 Music Club Jižák, Matúškova 831/1, Praha 🕗 Dveře od 18:00 🎟️ 290 Kč 🌐 www.musicclubjizak.cz

Sledujeme je. Sledujte je i vy.

V ArtStarVIP věříme, že to nejzajímavější, co se v hudbě děje, se neodehrává vždy na největších pódiích. Někdy se to děje v klubech, kde se ještě vejdete blízko k pódiu, kde cítíte basu v hrudníku a kde se z publika stane součást show.

Noise Don’t Cry je hudební těleso, za kterým stojí talent, tvrdá práce a,co je nejcennější, vize jednoho člověka, který věděl, koho dát dohromady. Jaro to dokázal. A výsledek je kapela, která hraje na mezinárodní úrovni s klubovým vstupným.

Pokud budete mít příležitost vidět je naživo, neváhejte ani vteřinu. Takové večery se prostě nepodaří každý den. 🔥

Text: redakce ArtStarVIP | Foto: Jana Tesaříková | Zdroje: Ticketstream, Facebook a Instagram interpretů, musicclubjizak.cz

Historie a význam Velikonoc

Velikonoce jsou nejvýznamnějším křesťanským svátkem, který připadá na březen nebo duben. V křesťanském pojetí jsou Velikonoce oslavou vzkříšení Ježíše Krista z mrtvých. V židovském pojetí jsou Velikonoce památkou vysvobození Izraelitů z egyptského otroctví, z něhož je vyvedl prostřednictvím Mojžíše Hospodin. Velikonoce – je odvozeno od Velké noci, kdy Kristus vstal z mrtvých.

Květná neděle – utrpení Páně (latinsky Dominica in Palmis de Passione Domini), zvaná též Pašijová neděle, je křesťanský pohyblivý svátek, který připadá na neděli před Velikonocemi. Letos připadá právě na tuto neděli 24. 3. 2024. Svátek připomíná Ježíšův triumfální vjezd do Jeruzaléma – událost, o níž se zmiňuje každé ze čtyř kanonických evangelií.

Modré pondělí – symbolizuje blížící se Velikonoce, bylo pro křesťany vždy symbolem volného dne. Modré pondělí, lidé vymetali a bílili světnice a chalupy, a tím vymetali i zimu ze svých duší. Původ přívlastku „modré“ je však nutné hledat jinde.

Žluté úterý -ženy si přichystaly vše potřebné na velký jarní úklid a pustily se do práce. Pašijové úterý je buď Žluté, to, když svítí slunce, anebo Šedivé, když prší a je zataženo. Šedivá barva se prý odvozuje také od pavučin, které se měly pečlivě vymést z domu.

Škaredá středa – nebo-li sazometná středa (připomínáme si, jak Jidáš zradil Ježíše za 30 stříbrných), v tento den by se lidé neměli mračit, aby se nemračili všechny středy v dalším roce. Také by se podle jiných tradic tento den neměli dívat do zrcadla.

Zelený čtvrtek – v tento den se jí zelená strava (špenát, zelí atd.), aby byl člověk celý rok zdravý. Název Zelený čtvrtek lze také odvodit od zeleného mešního roucha, které se v ten den užívalo. Kostelní zvony zní naposled a znovu zvoní až na Bílou sobotu, protože „odlétají do Říma“.

Velký pátek – je spojen s magickými silami, otevíraly se hory, které vydávaly své poklady a v tento den se nesmělo nic půjčovat, protože půjčená věc by se mohla očarovat.

Bílá sobota – na bílou sobotu se připomíná sejmutí z kříže a uložení Kristova těla do hrobu.

Neděle- Boží hod Velikonoční, Velikonoční neděle – v noci z neděle na pondělí došlo ke Kristově zmrtvýchvstání, je to největší slavnost křesťanského církevního roku, při níž se slaví vítězství nad smrtí a vykoupení celého lidstva.

Velikonoční pondělí – někdy též Červené pondělí, je dnem, který následuje po neděli Zmrtvýchvstání Páně. V českém prostředí je spojeno s nejrůznějšími tradicemi a zvyklostmi.

Během následujících 40 dnů pobýval zmrtvýchvstavší Ježíš Kristus na zemi, setkával se s Máří Magdalénou a svými učedníky. 40. dne po Zmrtvýchvstání došlo ke Kristově Nanebevzetí.

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv. pixabay

Velikonoční menu – jak by mělo vypadat?

Škaredá středa

Jak už samotný název napovídá, v tento den by mělo jídlo na talíři vypadat škaredě, na první pohled nepovedeně. Pokud se tedy rozhodnete usmažit třeba bramborové placky, nebo palačinky, schválně je natrhněte, aby nebyly dokonalé.

Zelený čtvrtek

Samotný název napovídá, že velikonoční tradiční menu na Zelený čtvrtek by mělo obsahovat nějaké zelené jídlo. Vaří se z jarní zeleně a luštěnin. Pečou se preclíky, pletence i škvarkové placky, které se podávají k jarním polévkám. Součástí pokrmů jsou petrželka, mladé kopřivy, špenát a další druhy zeleniny.

Velký pátek

Velký pátek je den, kdy je nejpřísnější půst, takže tradiční velikonoční menu neobsahuje žádné maso. Dáváte si pouze jedno jediné jídlo za den. Dodržujte však pitný režim.

Bílá sobota

V tento den se pořádně najíme. Jako hlavní pokrm se podává velikonoční nádivka, které se říká hlavička. Dále určitě napečte velikonoční buchtu, udělejte velikonoční snítek a neměl by na stole chybět mazanec.

Boží hod velikonoční

V neděli velikonoční svátky vrcholí. Z kuchyně tak často voní různé buchty, mazance a masa. Jak vypadá na velikonoční neděli oběd? Jako první se podává masový vývar, další chody už záleží na konkrétní rodině. Hlavní chod by měl být z masa, například pečené jehněčí. Pokud však nebudete mít jehněčí maso, měli byste mít upečeného alespoň sladkého beránka.

Velikonoční pondělí

Poslední otázkou je, co na oběd na Velikonoční pondělí. Zvažujte něco z vajec, protože jich doma budete mít hodně z koledování. Vejce mohou být plněná, smažená, v omáčkách, salátech, k masu, prostě všude.

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv

TISKOVÁ ZPRÁVA – BŘEZFEST 2026

Hard Open Air – Rock & Metal Tvrdá hudba pod širým nebem – Letní amfiteátr Březinovy sady, Jihlava – 19.–20. června 2026

Březfest 2026: Jihlava hostí dvoudenní metalový open air s mezinárodním přesahem

Po velmi úspěšném prvním ročníku se do Jihlavy vrací Březfest — moderní dvoudenní open air festival, který propojuje regionální kulturu, evropskou metalovou scénu a jedinečný genius loci přírodního amfiteátru v Březinových sadech.

Druhý ročník proběhne v pátek 19. a v sobotu 20. června 2026 a nabídne program, který přivádí do Jihlavy zahraniční hosty, české legendy i kapely s potenciálem růstu na evropských festivalech.

Festival staví na žánrové rozmanitosti v rámci tvrdé hudby — od gothic rocku přes melodic death metal až po moderní metal, hardcore, thrash a alternativu. Březfest tak oslovuje široké spektrum návštěvníků a zároveň posiluje kulturní nabídku města i celého regionu Vysočina.

PÁTEK 19. 6. 2026 – KOŘENY VYSOČINY

Plnohodnotný festivalový den, společná platforma Fajtfest & Březfest

Páteční program nese identitu Kořeny Vysočiny — společný projekt dvou silných festivalových značek regionu, Fajtfestu a Březfestu. Nejde o warm‑up, ale o plnohodnotný festivalový den se stejnou stage, stejným zvukem i světly jako v sobotu. Kořeny Vysočiny představují společnou půdu, která podporuje regionální scénu, propojuje komunity a přiváží kapely s výrazným potenciálem.

Páteční line‑up

STELLVRIS (EU)MALIGNANT TUMOUR (CZ)FURIOSA (CZ)EXTREME (CZ)

EXTREME (CZ)

Death metalová stálice z Vysočiny, aktivní od konce 80. let. Extreme patří k nejdéle fungujícím extrémním kapelám regionu a jejich tvorba je pevně zakořeněná v old‑school death metalu s nekompromisním zvukem a syrovou atmosférou. Kapela je známá intenzivními koncerty, které stojí na hutných riffech, hlubokých growlech a neustálém tlaku. V posledních letech propagují alba Save Your Soul a Technological Death, která potvrzují jejich pevné místo na české extrémní scéně.

FURIOSA (CZ)

Hardcore-metalová kapela tvořená členy Fajtfest crew, která se po letech vrací v nové, silné sestavě. Furiosa staví na agresivním zvuku, energických koncertech a moderním pojetí hardcore metalu, které kombinuje groove, breakdowny i melodické prvky. Reunion kapely přináší nový začátek, čerstvou tvorbu a ambici znovu dobýt klubovou i festivalovou scénu. Březfest bude jednou z prvních velkých zastávek jejich návratu.

STELLVRIS (EU)

Jedna z nejrychleji rostoucích modern‑metalových kapel v Evropě. Stellvris kombinují filmovou atmosféru, silné melodie a moderní metalcore s progresivními prvky. Debut Persistence (2023) je posunul do první ligy a otevřel jim dveře na velká pódia po boku Megadeth, Jinjer či The Black Dahlia Murder. Kapela vystoupila na festivalech jako Summer Breeze nebo Brutal Assault a v roce 2025 vydává nové EP Shatter and Bloom.

MALIGNANT TUMOUR (CZ)

MALIGNANT TUMOUR, často označovaní jako „Ostravská mlátička“, patří k nejzásadnějším kapelám české extrémní hudby. Od roku 1991 formují podobu domácího metalu, crustu a špinavého rock’n’rollu a byli jednou z prvních formací, které v Česku začaly hrát opravdu extrémní metal. Za svou kariéru odehráli přes tisíc koncertů na třech světových kontinentech a vybudovali si pověst kapely, která jede naplno bez ohledu na okolnosti. Jejich oceňovaná alba In Full Swing, Earthshaker či The Metallist získala Anděla i ocenění v anketě Břitva. V roce 2024 vydali nové album Maximum Rock’n’Roll a rok 2026 pro ně znamená 35 let na scéně — jubileum, které oslaví i na Březfestu.

SOBOTA 20. 6. 2026 – BŘEZFEST

Sobotní program přináší hlavní dramaturgickou linii festivalu — mezinárodní hosty, české legendy i kapely s evropským potenciálem.

Sobotní line‑up

INDUCTION (DE)XIII. STOLETÍ (CZ)MOYRA (PL)IN SANITY (DE)DARK GAMBALLE (CZ)BLACK ROW (CZ)PURNAMA (CZ)PALPITATE (CZ)

XIII. STOLETÍ (CZ)

Jihlavská gothic‑rocková legenda, která patří k nejvýraznějším jménům žánru ve střední Evropě. Kapela má obrovskou fanouškovskou základnu zejména v Polsku, kde pravidelně vyprodává velké sály. Jejich ikonické skladby jako Elizabeth, Noc vlků nebo Transylvanian Werewolf se staly součástí gotické kultury. XIII. století spojuje temnou atmosféru, silné melodie a nezaměnitelný rukopis Petra Štěpána.

INDUCTION (DE)

Symfonický power metal vedený Timem Hansenem, synem legendárního Kai Hansena (Helloween, Gamma Ray). Induction kombinují epické orchestrální aranže, moderní metalový zvuk a virtuózní instrumentální výkony. Kapela vznikla původně v ČR, dnes působí v Německu a patří k nejrychleji rostoucím jménům evropského power metalu. Jejich koncerty jsou velkolepým zážitkem plným energie a preciznosti.

MOYRA (PL)

Melodic death metal z Wrocławi vedený charismatickou zpěvačkou Margo Moyrou. Kapela spojuje tvrdost s emocí, moderní metal s mytickými motivy a patří k nejvýraznějším jménům nové polské scény. Vystoupili na Pol’n’Rocku, Fajtfestu, Metal Female Voice Festu či festivalech v Norsku, Švédsku a na Slovensku. Debutové album OMEN (2023) vydali u DarkTunes Music Group a získali silný mezinárodní ohlas.

IN SANITY (DE)

IN SANITY přivážejí na Březfest II sonický útok, který kombinuje preciznost německé školy s moderním melodickým death metalem. Tahle pětice z Paderbornu má za sebou více než deset let aktivního koncertování a patří k nejvýraznějším jménům nové vlny německého melodeathu. Jejich hudba spojuje drtivé riffy, melodické linky a démonické growly do energického, emotivního a moderního zvuku. Poslední album For We Triumph (2022) upevnilo jejich pozici na evropské scéně.

DARK GAMBALLE (CZ)

Alternativní metalová ikona z Vyškova, aktivní od roku 1990. Dark Gamballe jsou známí svým unikátním zvukem na pomezí metalu, elektroniky a industrialu, který doplňuje výrazná vizuální identita a originální texty. Kapela má na kontě 14 alb a patří k nejdéle fungujícím a nejinovativnějším projektům české scény. Jejich koncerty jsou intenzivní, barevné a nezaměnitelné.

PALPITATE (CZ)

Moderní crossover‑metal ze Šumperka, který kombinuje tvrdé riffy, melodické linky a progresivní prvky. Kapela vznikla v roce 2018 a tvoří ji členové bývalých Shockwave. Palpitate staví na energii, dynamice a moderní produkci, která propojuje metalcore, thrash i alternativní metal. Jejich tvorba je nekompromisní, autentická a zaměřená na silný koncertní zážitek.

PURNAMA (CZ)

Blackened death metal z Turnova, známý svou intenzivní koncertní energií a charitativními projekty. Purnama vystoupila na Czech Death Festu, Masters of Rock i dalších velkých akcích. Jejich hudba kombinuje temnotu, rychlost a atmosféru s důrazem na silné poselství. V roce 2019 zvítězili v soutěži Spark Fresh Blood a od té doby patří k nejvýraznějším kapelám českého extrému.

BLACK ROW (CZ)

Brněnský nu‑metal/alternative metal inspirovaný přelomem milénia. Black Row kombinují těžké riffy, moderní atmosféru a emotivní vokály. Kapela má na kontě EP trilogii Nothing Is Real a aktuální EP Surströmming, které posílilo jejich pozici na domácí scéně. Jejich koncerty jsou energické, syrové a zaměřené na silný kontakt s publikem.

MÍSTO KONÁNÍ – AMFITEÁTR JAKO SYMBOL

Amfiteátr Březinovy sady je pro Březfest nejen ideálním technickým zázemím, ale také silným kulturním symbolem. Přírodní prostor v centru města nabízí výbornou akustiku, dostupnost a atmosféru velkého open airu v srdci Jihlavy.

Amfiteátr je připomínkou, že kultura není luxus, ale základ společného života. Kořen. Radix. Stejně jako ve starověké polis, kde byl amfiteátr srdcem komunity, i zde vzniká prostor, který drží lidi pohromadě díky sdílenému smyslu a společnému zážitku.

VSTUPENKY

Aktuální informace a prodej: www.festmusic.cz/brezfest

ZÁZEMÍ A SLUŽBY

široká nabídka občerstvení pivní & drink bary merch stánky kapel vinyl & CD market doprovodné vizuální prvky bezbariérový přístup

dětské hřiště v areálu

možnost přespání pár metrů od amfiteátru – z pátku na sobotu i ze soboty na neděli lze přespat v autě, ve stanu nebo ve spacáku pod širákem; ideální pro návštěvníky dvoudenní varianty

KONTAKT PRO MÉDIA

Sanity Productions / Březfest / Kořeny Vysočiny Pořadatel: Michal Zeman E-mail: info.festmusic@seznam.cz Web: www.festmusic.cz 724 851 850, 773 456 167, sane36@seznam.cz

Kořeny Vysočiny: Fajtfest a Březfest spojují síly.
Dva festy, rozdílné větve, jeden cíl.

Vysočina má nové kulturní společenství. Dva festivaly, které stojí na odlišných základech, ale sdílí stejné hodnoty, oznamují vznik projektu Kořeny Vysočiny. Fajtfest, s osmnáctiletou historií a silnou fanouškovskou základnou, a Březfest, který loni poprvé vyrazil do festivalového světa, se rozhodly spolupracovat — ne konkurovat.

Oba festivaly zůstávají svébytné, každý si zachovává vlastní cestu, atmosféru i kořeny. Spojuje je však společný cíl: podpořit underground, posílit komunitu a nabídnout fanouškům víc, než by dokázal každý zvlášť.

Za projektem stojí dva srdcaři, kteří žijí hudbou a komunitou: Tomáš „BOB“ Flek (Fajtfest) a Michal Zeman (Březfest).

Proč vznikají Kořeny Vysočiny

Fajtfest i Březfest jsou alternativou k velkým komerčním festivalům. Oba staví na autenticitě, nezávislosti a podpoře kapel, které tvoří skutečné jádro tvrdé hudby.

Fajtfest je dlouhodobě respektovaný undergroundový festival s mezinárodní účastí kapel z celého světa. Za 18 let si vybudoval prestiž, uznání a věrnou komunitu známou jako Fajtfest Family.

Březfest je mladší, ale rychle rostoucí festival, který přináší čerstvou energii, podporuje regionální scénu a nabízí alternativu k mainstreamovým akcím. I zde vystupují kapely s mezinárodní účastí a všechny jsou na vysoké úrovni — rozhodně nejde o „menší“ nebo „horší“ jména než ta, která se objevují na velkých komerčních festivalech.

Oba festivaly sdílí stejnou filozofii: hudba má kořeny, komunita má sílu a underground má budoucnost.

Dva festy, rozdílné větve, jeden cíl

Projekt Kořeny Vysočiny vzniká jako společenství spřízněných duší, které chce:

* podporovat undergroundovou scénu a její fanoušky,

* posílit kulturní život regionu,

* sdílet zkušenosti, kontakty a know‑how

* spolupracovat v produkci, programu i propagaci,

* nabídnout fanouškům nové společné zážitky

* vytvořit prostor, kde se potkává historie, nová energie a skutečná hudební vášeň.

Nejde o sjednocení festivalů. Nejde o politiku. Jde o spolupráci, která dává smysl.

Co Kořeny Vysočiny přinesou

Společné aktivity

* výměna kapel mezi festivaly

* společné warm‑up a afterparty akce

* sdílené promo kampaně

* společné soutěže a zvýhodněné vstupenky,

* podpora regionálních kapel a mladých talentů.

Podpora undergroundu

Underground má na Vysočině silnou komunitu a dlouhou tradici. Kořeny Vysočiny chtějí tuto scénu posílit, dát jí větší prostor a ukázat, že i nezávislé festivaly mohou mít profesionální úroveň, mezinárodní přesah a věrné publikum.

Co to znamená pro fanoušky

* více hudby, více akcí, více možností

* propojení dvou komunit do jedné širší rodiny

* nové zážitky a společné projekty

* silnější podpora kapel, které stojí mimo mainstream.

Shrnutí

Kořeny Vysočiny jsou spojením dvou festivalů, které si zachovávají vlastní identitu, ale rozhodly se spolupracovat, aby posílily to, co je spojuje: lásku k hudbě, respekt k undergroundu a oddanost komunitě.

Dva festy. Rozdílné větve. Jeden cíl.

foto: Jiří Veselý, text: festmusik.cz