Nejmladším z osazenstva třímužové četnické stanice Horní Moravice v politickém okrese Rýmařov byl strážmistr Josef Smejkal, který byl dnem 1. září 1934 po úspěšném absolvování školy pro výcvik četníků na zkoušku u doplňovacího oddělení zemského četnického velitelství v Brně a úspěšné roční službě na zkoušku přijat do definitivního stavu četnictva a byl povýšen na strážmistra.
Na středu 5. září 1934 předepsal velitel četnické stanice, vrchní strážmistr Florián Snášel, novopečenému strážmistrovi do jeho služební knížky první samostatně vykonávanou denní obchůzku obcemi spadajícími do staničního služebního obvodu. Strážmistr Smejkal poté, co se řádně ustrojil a vyzbrojil předstoupil před staničního velitele, aby hlásil připravenost k odchodu do služby.
Vrchní strážmistr apeloval na podřízeného, aby se samostatně pouštěl do zakročení pouze v případě, kdy si je jistý, že zákrok sám úspěšně dotáhne do konce. Poté již následovalo vztýčení bodáku, nabití služební karabiny a odchod do první samostatně vykonávané služby.
Strážmistr se vydal přesně v duchu litery Služební instrukce pro četnictvo klidnou a tak odměřenou chůzí, aby měl dost času pozorovati vše, co se děje v jeho okolí. Bylo to poprvé, co měl na veřejnosti stejnokroj s výložkami s hodností strážmistra.
Trasa služební obchůzky vedla z Horní Moravice přes Novou Ves, Karlovu Ves, Malou Morávku, samotu Lesní Mlýn a Dolní Moravice zpět do Horních Moravic.
Strážmistr na obchůzce
Když přicházel do Nové Vsi, upoutal strážmistrovu pozornost z dálky viditelný předmět nacházející se v hasičské nádrži. Přispěchal blíž a bylo mu hned jasné, že se jedná o mrtvolu muže. Jelikož byla náves zcela prázdná, zašel do první chalupy a požádal ženu, kterou zde zastihl, aby došla se vzkazem o nálezu utopence na hornomoravickou četnickou stanici.
Velitel stanice právě vykonával kancelářské práce a občas si přitom pomyslel, jak si asi počíná strážmistr Smejkal v první službě. Poté, co obdržel jeho vzkaz, telefonicky vyžádal vyslání soudní komise od okresního soudu v Rýmařově.
Podivoval se, jak se někdo mohl utopit v malé a mělké hasičské nádrži. S největší pravděpodobností se bude jednat o opilce, který do nádrže spadl při návratu z hospody. Rychle se vyzbrojil pouze pistolí a bodákem, neboť se jednalo de facto o službu v místě a vyrazil do Nové Vsi.
Okolo hasičské nádrže se mezitím shromáždilo několik zvědavců, které strážmistr Smejkal naprosto správně udržoval v patřičném odstupu. Přestože mrtvola muže ležela obličejem do vody, bylo místním obyvatelům jasné, že se jedná o starého válečného invalidu Petra Riedla.
Po svém příchodu obdržel vrchní strážmistr hlášení od podřízeného a zároveň se od přítomného obecního starosty dozvěděl, že starý Riedl není žádný nuzák jako řada dalších invalidů z Velké války. Kromě toho se mezi lidmi v obci šušká, že v jeho rodině nepanují zrovna nejlepší vztahy.
Ihned po příjezdu soudní komise byla mrtvola přitažena bidlem a vyzvednuta z vody na břeh. Nádrž je malá, o rozloze zhruba 50 čtverečních metrů a je mělká o hloubce 30-40 centimetrů. V místě, kde se nacházela mrtvola bylo pouhých třicet centimetrů vody!
V oděvu muže nebyly kromě otevřeného kapesního nože nalezeny vůbec žádné věci. Kapesní nůž byl v pravé kapse saka a po několika hodinách ve vodě nevykazoval zjevné stopy krve.
Lékař nalezl dvě bodné rány na týle a na hlavě mrtvého nalezl několik drobných ran. Prohlásil, že se jedná o sebevraždu způsobenou bodnými ranami do týla kapesním nožem. Drobné rány na hlavě byly způsobeny při pádu těla nárazem na dno nádrže. Vystavil tedy ohledací lístek s tím, že vylučuje cizí zavinění a není tudíž zapotřebí provádět soudní pitvu a mrtvého lze pohřbít.
Ohledací lístek
Tím pádem věc pro četnictvo skončila. Staniční velitel se vrátil zpět do četnických kasáren a strážmistr Smejkal pokračoval dál v předepsané obchůzce.
Po návratu na četnickou stanici podal hlášení s tím, že kromě nálezu utopence v Nové Vsi, nezjistil nic jiného, ani žádné přestoupení předpisů. Tak zněl záznam ve staniční služební knize.
Následující den, ve čtvrtek 6. září, byl Petr Riedl pohřben nikoliv do rodinné hrobky, nýbrž u hřbitovní zdi, v místě určeném pro sebevrahy.
Informace o sebevraždě válečného invalidy v Nové Vsi proběhla ve formě krátké zmínky tiskem.
Na zprávu reagoval s podivem správce městské spořitelny v Rýmařově, neboť v úterý 4. září 1934 krátce po osmé hodině ranní si Petr Riedl vyzvedl všechny své úspory ve výši 20.395 korun!
Okamžitě se odebral do nedalekých četnických kasáren, aby o této skutečnosti informoval svého letitého klienta, okresního četnického velitele v Rýmařově, poručíka výkonného Jana Jelínka.
Rýmařovský okresní četnický velitel nejprve telefonoval na četnickou stanici Horní Moravice, aby zjistil další podrobnosti k případu. Poté, co se od tamního staničního velitele, který byl osobně na místě, dozvěděl, že u mrtvého nebyly nalezeny žádné peníze, pochopil, že se nebude jednat o žádnou sebevraždu, nýbrž o loupežnou vraždu!
Ihned proto telefonicky vyžádal vyslání hlídky četnické pátrací stanice v Olomouci přímo na četnickou stanici do Horní Moravice a sám se osobně vydal za přednostou rýmařovského okresního soudu, aby jej informoval o nových skutečnostech vztahujícím se k případu údajné sebevraždy.
Následně se nechal rovněž odvézt do Horní Moravice, aby čekáním na automobil olomoucké pátračky neztrácel čas.
Na četnické stanici v Horní Moravici vykonal poručík výkonný Jelínek neplánovanou přehlídku. V první řadě se samozřejmě zabýval případem smrti Petra Riedla. Přitom zjistil, že velitelem četnické stanice byl správně o nálezu mrtvoly vyrozuměn okresní soud s požadavkem na vyslání soudní komise. Okresní velitel však nedokázal pochopit přístup lékaře provádějící ohledání a jeho závěry, které však byly v daném okamžiku pro další postup četnictva směrodatné.
Hlídku olomoucké pátračky vedl osobně její velitel, vrchní strážmistr Jan Julínek, automobil řídil strážmistr Vilém Válek a dalším členem hlídky byl fotograf Alois Hanák.
Po krátké poradě na četnické stanici byl stanoven postup prověřování jednotlivých členů Riedlovy rodiny. Ty a jejich vzájemné vztahy sdělí novoveský obecní starosta, na kterého se četnictvo může dle sdělení vrchního strážmistra Snášela naprosto ve všem spolehnout.
Obecní starosta četníkům sdělil, že syn zemřelého, Otto, byl několik dní po otcově pohřbu povolán jako záložník do olomouckých kasáren na vojenské cvičení.
Velitel pátračky proto telefonicky požádal svého zástupce, štábního strážmistra Jana Toncra, o provedení výslechu Otto Riedla.
Riedlův 25 roků starý syn Otto, pracující jako drvoštěp, štábnímu strážmistru Toncrovi sdělil, že o žádných otcových penězích neví. K poměrům v rodině se nijak nevyjádřil
Riedlovu rodinu tvořil kromě manželky a syna Otty i František Kristián a jeho syn Josef Kristián a dcera, kterou Riedlův syn Otto vzal za manželku.
Manželka zemřelého, jejíž výslech byl proveden jako první, četníkům uvedla, že její manžel byl od svého zranění protivný a v poslední době byl doslova nesnesitelný, stále se s ní jen hádal. O tom, že má větší úspory věděla, avšak žádné peníze od něho v poslední době nedostala. Její manžel, kromě několika drobných, u sebe neustále nosil dva tisíce korun a prohlašoval, že to jsou peníze na jeho pohřeb.
Následovaly oddělené výslechy Františka Kristiána a jeho syna Josefa. Ti oba svorně tvrdili, že Petra Riedla již tři dny před jeho smrtí neviděli a o žádných jeho penězích že nevědí.
V domácnosti Kristiánů byly provedena domovní prohlídka, při které byla k překvapení četníků nalezena vkladní knížka na jméno Petra Riedla, z níž byly 4. září 1934 vybrány veškeré úspory, a ve vkladní knížce samotné bylo vloženo celkem 20.390 korun v bankovkách. Tudíž scházelo pouhých pět korun vyplacených v mincích. Tím se ukázalo, že jak František Kristián, tak i jeho syn Josef, při výsleších lhali. Byli proto jako důvodně podezřelí ze spáchání zločinu loupežné vraždy zatčeni a dodáni do vazby do věznice rýmařovského okresního soudu.
Při prohlídce věcí v domácnosti Riedlova syna Otty byla v jedné z knih nalezena uschovaná částka 2000 korun, zřejmě se jednalo o peníze, o nichž otec tvrdil, že jsou určené na jeho pohřeb. Na základě této skutečnosti byl i Otto Riedl pracovníky olomoucké četnické pátrací stanice zatčen a dodán jako důvodně podezřelý z účasti na vraždě jeho otce do vazby okresního soudu v Olomouci.
Ve snaze zjistit skutečnou příčinu smrti válečného invalidy Riedla byl olomoucký krajský soud požádán o vydání povolení k provedení exhumace, aby mohla být následně provedena dosud neprovedená soudní pitva.
Po delším zapírání při výslechu František Kristián uvedl, že ve spořitelně vyzvednuté peníze i s vkladní knížkou si u něho Petr Riedl uschoval před manželkou, se kterou žil dlouhou dobu ve sváru, a poté se, zřejmě z omrzelosti životem, šel utopit.
V pátek 14. září 1934 dopoledne bylo přistoupeno k vykopání mrtvoly Petra Riedla z hrobu a dvojice soudních lékařů provedla soudní pitvu.
Při pitvě byly zjištěny dvě bodné rány způsobené pravděpodobně kapesním nožem, který byl jako jediná věc nalezen u mrtvého. Poté, co byl otevřený kapesní nůž několik hodin pod vodou, byly z něho smyty případné stopy krve i otisky prstů osoby, která nůž naposledy držela. Soudní lékaři do protokolu uvedli, že rány mohly být způsobeny jak samotným zemřelým, tak i druhou osobou.
Po otevření mrtvoly bylo zjištěno, že plíce jsou již v úplném rozkladu, a tudíž není možno jednoznačně potvrdit, či vyloučit zadušení. S největší pravděpodobností nastala smrt utopením.
Na základě prováděného vyšetřování, v něm zjištěných informací a zajištěných důkazů bylo nepochybné, že Otto Riedl se svým tchánem Františkem Kristiánem a jeho synem Josefem Petra Riedla usmrtili tím, že jej v noci ze 4. na 5. září 1934 omráčili a okradli o jeho peníze, a následně jej omráčeného vhodili do mělké hasičské nádrže, následkem čehož se utopil.
Byli proto udáni pro spáchání zločinu loupežné vraždy ve spolupachatelství krajskému soudu v Olomouci, do jehož věznice byli eskortováni.
Strážmistr Smejkal si velmi dobře uvědomil, že takovou zkušenost na začátku své kariéry může získat málokterý četník.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
