Lysá hora v Beskydech – jak začít pálit tuky po štědrovečerní večeři

Snědli jste hodně kapra, salátu a cukroví? Osvědčeným způsobem jak nepřibrat je pohyb. Proto zde máme tip na výlet na Lysou horu v Beskydech.

Kudy se na Lysou horu dostanete:

Z Ostravice
Délka trasy v jednom směru: 5,5 – 7,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny
Je to nejpopulárnější výchozí bod pro výstup na Lysou horu. Je tam nádraží, takže lze jet přímo vlakem na nádraží Ostravice a nebo autem lze zaparkovat v obci Ostravice u Pily nebo hotelu Sepetná či hotelu Sluníčko.
Vede zde od začátku až na vrchol červená značka.

Z Malenovic
Délka trasy v jednom směru: 6,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny
Trasa začíná v obci Malenovice. Je zde možní dojet autobusem nebo autem zaparkujete na parkovišti u penzionu Rajská bouda.
Probíhá zde populární Medvědí stezka.
Od startu vyrazíte po žluté značce, minete odbočku k Satinskému vodopádu a objevíte se u historického hostince u Veličků. Budemte pokračovat dále po žuté a dojdete ke středisku Ondrášova dolina a pak Lukšinec, kde se napojuje červena trasa.

Z Visalají
Délka trasy v jednom směru: 8,5 km
Čas trasy v jednom směru: 3 – 3,5 hodiny
Cesta z Visalaljí je nejdešlí, ale nejsnazší. Protože Visalaje jsou vysoko položené.
Celou dobu se držíme červené turistické značky. Cestou minete horu Zimný (1080m).

Od přehrady Šance
Délka trasy v jednom směru: 7 km
Čas trasy v jednom směru: 3 hodiny
Výšlap začíná u hráze přehrady Šance, kde jdeme po žluté trase, která nás dovede až na horu.
Tato trase je náročnější.

Z Krásné
Délka trasy v jednom směru: 5,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny
Trasa začíná u řeky Mohelnice a na vrchol nás dovede žlutá značka.
Tato trasa se zdá být nejkratší, ale i tak nastoupáme přes 800 výškových metrů. Asi kilometr před cílem mineme horu Malchor, která má 1219m.

Od hotelu Petr Bezruč
Délka trasy v jednom směru: 6 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny
Na Lysou Horu se odtud vydáme po zelené a asi po 1 km se napojíme na modrou trasu, která nás provede kolem mohyly na Ivančeně. Asi 500 m před vrcholem přepneme ještě na žlutou, na které si užijeme pěkné serpentýny až nahoru.


Pokud se na Lysou horu chystáte, neváhejte nám do příspěvků např. na facebooku, poslat fotografie.

Krásnou procházku přeje celá redakce.

Foto i text: Jana Tesaříková

Charlie Chaplin – britský filmový komik a režisér

Byl prvním filmovým hercem, který se stal masovým idolem v globálním měřítku. Charlie Chaplin, herec a režisér, který z grotesek vyrostl až k sociální a politické satiře.

Americký filmový herec, režisér, scenárista a producent britského původu, klasik světové kinematografie, se narodil v Londýně 16. dubna 1889. Dětství a mládí neměl Chaplin jednoduché. Vyrůstal v chudobinci, otec od rodiny odešel a matka byla několikrát hospitalizována na psychiatrii. Od pěti let vystupoval v divadelních pantomimách a tuto zkušenost uplatnil a rozvinul později při natáčení krátkých němých filmů. Zpočátku se živil v mnoha různých povoláních. Byl tiskařem, kamelotem i poslíčkem, nakonec ale získal angažmá u jedné z londýnských divadelních společností. se kterou se dostal poprvé do USA. V roce 1914 získal angažmá ve společnosti M. Sennetta a hrál v 35 krátkých filmech  (Chaplin na automobilových závodech, Chaplin šťastným otcem, Chaplin spravuje zuby, Chaplin v zábavním parku, Chaplin banditou). V roce 1915 natočil 13 grotesek (Chaplin boxerem, Chaplin tulákem) a film Carmen. V letech 1916 – 1918 pracoval se stálým souborem herců (E. Purvianceová, E. Campbell, H. Bergman, A. Austin, J. Random, F. J. Coleman) na groteskách, např.Chaplin obchodním příručím, Chaplin hasičem, Chaplin na kolečkových bruslích. Od roku 1930 natáčel zvukové filmy s hudbou bez dialogů (melodramatickou tragikomedii Světla velkoměsta, sociální satiru Moderní doba -1936, politickou a protiválečnou satiru Diktátor  – 1940, reagující na politiku Německa a jeho „vůdce“ Adolfa Hitlera), v nichž tragikomická postava tuláka Charlieho přesáhla svůj původní, čistě groteskní rámec. Komický a sentimentální Charlie se proměnil v hlavního hrdinu aktuálních společenských satir, namířených proti hospodářské krizi, odcizení člověka v zmechanizovaném světě i proti nástupu fašismu. V roce 1952 natočil film s dialogy Světla ramp, v němž ztvárnil stárnoucího vaudevillového komika, který touží ještě jednou zažít úspěch a rozesmát diváky. Po tomto filmu odešel Chaplin z USA, protože zde byl vystaven pronásledování za neamerickou činnost a ztratil pocit umělecké svobody. Ve Velké Británii natočil filmy Král v New Yorku a Hraběnka z Hongkongu. Napsal vzpomínkovou knihu Můj životopis. V roce 1972 mu byla udělena cena Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo, v roce 1975 byl Chaplin povýšen anglickou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu. Chaplin zemřel 25. prosince 1977 ve švýcarském Vevey.

AUTOR:   Zpracovala Alexandra Hejlová

FOTO:   PD Jankens

Vánoční zastavení se zpěvákem Petrem Baťkem

Petr Batěk je muž mnoha profesí. Zpěvák, herec, básník, zkrátka renesanční muž, který nedávno zazářil v Salmovské literární kavárně v talkshow společně s Jiřím Štědroněm. V dnešní slavnostní Štědrý den vám přinášíme rozhovor s Petrem Baťkem, ve kterém se například dozvíte jaké tradice dodržuje, jak bude prožívat vánoční čas.

Foto: Jana Tesaříková

Na Štědrý den zapálíme čtvrtou adventní, andělskou, svíčku

Čtvrtá adventní neděle (nazývaná zlatá) je ve znamení posledních příprav na slavnost Narození Páně. Zapaluje se 4. svíce (fialová) na adventním věnci, tzv. andělská, představující mír a pokoj. Čtvrtá adventní neděle letos připadla na Štědrý den, jako poslední den před 25. prosincem. 

Štědrý den je posledním dnem adventu. Vrcholí Štědrým večerem, který je jakožto předvečer slavnosti Narození Páně. Se Štědrým dnem a zejména Štědrým večerem je spojeno množství předkřesťanských i křesťanských vánočních zvyků a pověr, například štědrovečerní večeře, rozsvěcování vánočního stromečku a rozbalování dárků nebo pověra, že kdo se během dne postí, uvidí večer zlaté prasátko.

Kdo kde naděluje?

Český Ježíšek, tedy docela malé miminko, je ve světě unikát. Ve většině zemí naděluje pán v nejlepších letech. nebo také paní, i u nás bývávala v některých oblastech Vrtibába, nebo Klovcová bába, Šťuchavá bába, Štědrá bába.

Nejrozšířenější je Santa Claus, který naděluje ve všech končinách s britskou tradicí a v Americe. Dárky rozváží na saních tažených soby v noci z 24. na 25. prosince a ukládá je dětem do červených punčoch k posteli, kde je hned po probuzení najdou. U něho jako jediného známe autora jeho podoby. Vymyslel ho Clement C. Moor, profesor episkopálního semináře v New Yorku v roce 1822, když napsal báseň Návštěva u svatého Nicholase. O padesát let později se báseň stala inspirací pro malíře Thomase Nasta, který dal Santa Clausovi definitivní podobu.

Ve Francii naděluje pér Nöel, který nadílku nechává u kamen či na krbu. Podobně to dělá bulharský Děda Koleda a ruský Děda Mráz, který cestuje na saních z Čukotky a doprovází ho Sněhurka v kožíšku z bílých hranostajů.

Ve  Skandinávii dárky nosí skřítkové, ve Finsku jim pomáhá Velký Ukko, v Dánsku Vánoční posel. V mnoha zemích Latinské Ameriky nadělují Tři králové, v Itálii lítá čarodějnice. V Holandsku mají děti dárky v dřeváčcích pod stromečkem. Do bot ukládá dárky také duch Noel v Peru.

Ve Švýcarsku naděluje Monsieur Chalandé, který nechává dárky za dveřmi pokoje. Německý Ježíšek má rezavé vlasy a vousy a létá na osedlaném divokém větru.

V Rumunsku nosí dárky hodný kmotříček v nůši z proutí a dává je vedle jesliček nebo pod postel. V Itálii, zvláště na Sicílii, zase naděluje čarodějnice Befana.

Jak se slaví ve světě?

Britové a Američané musí mít na vánoční tabuli krocana nadívaného kaštanovou nádivkou. Ostatně indiánský kot, jak krocana nazývali naši předkové, bývá podáván na druhý svátek vánoční i v mnoha českých domácnostech.

Angličané ke krocanovi servírují tradiční vánoční pudink flambovaný rumem či koňakem. Britské menu mívají na stolech také Australané. Ale vzhledem k tomu, že tam o svátcích vrcholí léto, odehrává se štědrovečerní hostina obvykle na pláži a jídlo se podává studené – obložené mísy, ovocné a zeleninové saláty, zákusky, meloun.

Italové slaví skromně, dokonce se obejdou bez stromku a cukroví. Na stole mají většinou jehně nebo krocana, po něm si dají datle, fíky a panettone – něco jako naši vánočku.

Francouzi mívají na vánočním stole ústřice, šneky, žabí stehýnka a ovoce. Ale často si doma jen rozdají dárky a pak spěchají do restaurace, kde se nechají obsloužit.

V Polsku jsou na stole husté polévky a rosoly.

Rakušané slaví podobně jako my, jen si všechno ještě o něco vylepší. Například štrúdl podávají s kopcem šlehané smetany.

V Bulharsku se podává vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí.

Ve Španělsku nesmí chybět šampaňské a marcipán.

Skandinávci si dopřávají husu či kachnu a vepřové s červeným zelím, teplou šunku, vařenou tresku.

V Dánsku má každá rodina připravený dárek zvaný Julemand, který získá ten, kdo nalezne jedinou mandli zapečenou v nezbytném štědrovečerním rýžovém nákypu.

Co přináší smůlu?

Před půlnoční mší se nesmí šít, plést – protože by pak myši dílo zničily.

Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, dobytek by kulhal.

Nesmí se prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu.

Nikdy nepište své milé nebo milému zamilované psaní, čekal by vás rozchod.

Co přináší štěstí?

Když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci.

Čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 – mají kouzelnou moc.

Když připadne Štědrý den na pondělí – bude dobrá úroda a hodně medu.

Když Štědrý den připadne na úterý – bude hodně vína a obilí.

Když bude Boží hod ve čtvrtek – podaří se výhodně prodat dobytek.

Když bude Boží hod v pátek – čeká nás horké léto a krásný podzim.

 

 Foto: Pixabay

Jak na dobrého kapra ke štědrovečerní večeři

Vyberte kapra nejlépe od rybářů, které mají v kádích čilé kapry. Ne kapry, co se otáčí např. na bok.

  • Při výběru vyberte spíše kapra maximálně 3 kilogramy velkého. Čím větší kapr, tím více ucítíte bahno. Pokud však takového kapra máte naložte ho očištěného na 24 hodin do mléka, pak pokapejte citronem, okořeňte a zápach by měl být pryč.
  • Pokud neumíte kapra zabít, nechte si ho připravit přímo u rybáře, který ho prodává.

Jak na filetování

Nejdříve ho zbavte šupin, následně odřízněte hlavu a ocasní ploutev.

  • Dejte kapra pateří k sobě a proveďte podélný řez a rozdělte na dvě poloviny. Nůž by měl kopírovat žeberní kosti a postupujte od hlavy až k ocasní ploutvi.
  • Pak odřízněte hřbetní kost, a to opět směrem od hlavy k ocasu.
  • Zbavte kapra kostí. Dejte kapra tak, aby žeberní kosti směřovaly nahoru, a poté je seřezávejte směrem od páteře dolů. I když by se mohlo zdát, že je hotovo, opak je pravdou.
  • Nyní se vrhněte na drobné kůstky v trupu kapra, které je třeba rozporcovat na malé části. Teď už stačí filety zbavit blán a máte hotovo!.

Jdeme na smažení

V této moderní době chceme, abychom pochoutky byly smažené na tenké vrstvě oleje. U smažení kapra je ale nutné, aby plaval v oleji. Pokud máte fritézu, je to asi nejlepší, jak ho pořádně prosmažit.

  • Nalijte velké množství tuku, ideálně sádla, které rozpalte na vyšší teplotu..
  • Kapra smažte asi tak 4 až 5 minut na každé straně, kůrčička by měla být krásně zlatá.
  • Usmažené filety kapra dávejte na ubrousky, pro vysátí přebytečného oleje

Dobrou chuť.

foto: Pixabay Eva Michálková

Záhada stop ve sněhu – Michal Dlouhý

V pátek 23. prosince 1927 se časně ráno na četnickou stanici Rossbach v politickém okrese Aš dostavila manželka místního rolníka Hanse Bauera, s tím, že pohřešuje svého muže.

Poslední den před Vánoci se ve staniční kanceláři nacházelo celé osazenstvo třímužové četnické stanice. Velitel stanice strážmistr František Šaroch a dva strážmistři František Kopecký a Jan Liška.

 Ida Bauerová četníkům sdělila, že včerejšího dne ráno její manžel odvedl do deset kilometrů vzdálené Aše jejich krávu, aby ji zde prodal řezníkovi Neumannovi. Ačkoliv předpokládal, že se vrátí ještě za světla, nedorazil domů ani do druhého dne. Má obavu, zdali muž nebyl při zpáteční cestě oloupen o utržené peníze a zavražděn. V tomto nejzazším výběžku republiky by to nebyl první případ.

Nejprve ze všeho se vydali strážmistři Šaroch a Liška do Aše, aby si ověřili pravdivost tvrzení oznamovatelky u řezníka Franze Neumanna. Strážmistr Kopecký zůstal na četnické stanici coby pohotovostní četník.

Řezník četníkům potvrdil, že včerejšího dne po předchozí dohodě zakoupil od rolníka Bauera krávu, za kterou zaplatil 850 Kč. Poté Bauer údajně šel poobědvat před zpáteční cestou domů do místního hostince.

Hostinský oběma strážmistrům sdělil, že u něho Bauer včerejšího dne skutečně poobědval, poseděl nějakou dobu v lokále a před odchodem si ještě dal na posilněnou grog. Odešel krátce po druhé hodině odpolední spolu s Josefem Kesslerem z Neubergu.

Četnická hlídka se proto vydala do tři kilometry vzdáleného Neubergu, kde s kolegy z tamní četnické stanice navštívili Josefa Kesslera. Ten uvedl, že předchozího dne s ním skutečně šel Bauer z Aše, cestou se však rozloučili, popřáli si požehnané Vánoce a od té doby jej prý neviděl. Dále Bauer údajně pokračoval na Thonbrunn lesní zkratkou. Po jeho odchodu začalo na krátkou dobu silně sněžit.

Rovněž tak učinili rossbachští četníci s kolegy z Neubergu a vydali se lesní cestou a pokračovali Bauerovou předpokládanou trasou. Přitom byli četníci z Neubergu požádáni, aby Kesslerovu chování věnovali nenápadně pozornost.

Po více než kilometru chůze spatřili oba strážmistři zřetelné stopy ve sněhu. Mohlo se jednat o stopy zanechané zde Bauerem. Tyto stopy četnickou hlídku dovedly až na skalnatý sráz, pod nímž v hloubi bylo zřetelné lidské tělo. Nejprve museli obejít krajinu, aby se bezpečně dostali dolů k mrtvému. Muž ležel pod skálou s rozbitou hlavou a u něho byly nalezeny pouze poškozené pánské hodinky na řetízku a na nich byla vyryta písmena H. B. To nasvědčovalo tomu, že se skutečně jedná o pohřešovaného rolníka Hanse Bauera.

Nezbývalo než povolat k ohledání mrtvého soudní komisi od ašského okresního soudu. Ani při podrobné prohlídce oděvu nebyly nalezeny u zemřelého žádné peníze ani dokumenty. To svědčilo o loupežném motivu činu. Tělo muže kromě rozbité hlavy vykazovalo po pádu z vysoké skály mnohačetná zranění.

Strážmistru Šarochovi však nešlo stále na mysl, jak mohl být Bauer po oloupení shozen ze skály, když k místu odkud tělo spadlo, vedly pouze jeho stopy a žádné jiné.

Po celodenní službě se vrátil domů až pozdě v noci, celý prokřehlý. Po vejití do kuchyně jej uvítala vůně čerstvě upečené vánočky. Rozhodl se nebudit manželku unavenou vánočními přípravami a uvařil si horký čaj s rumem. Přitom neodolal a nakrojil ještě teplou vánočku a po chvíli ji téměř polovinu snědl. Potom nejen únavou, ale i díky působení rumu usnul spánkem spravedlivých.

Jaké však bylo jeho probuzení. Místo vánoční pohody jej očekával hněv manželky pro skoro snědenou vánočku. Ta se přece má jíst až ke štedrodenní snídani a ne dříve. Těžko se mu vysvětlovalo, že když ji jedl hodinu po půlnoci, tak že se vlastně jednalo o štedrodenní snídani.

Trvalo to celý den, než se manželé Šarochovi udobřili. Bylo zřejmé, že paní Zuzana dělá drahoty a svého mužíčka si doslova vychutnávala. Rodiná pohoda se opět dostavila až u rozsvíceného vánočního stromečku.

U vánočního stromku

Četnická stanice Rossbach však vstupovala do roku 1928 s případem zločinu vraždy, jejíž pachatel zůstal nevypátrán.

Od 1. ledna 1928 byly u okresních četnických velitelství v sídlech krajských soudů zřizovány pátrací stanice, jejichž úkolem bylo zejména vyšetřování zločinů a vedení soustředěné evidence pátrací služby.

Velitel pátrací stanice v Chebu štábní strážmistr Alois Čeněk Teplý se na jaře roku 1928 vypravil spolu s řidičem motorového kola strážmistrem Karlem Kavkou na místo neobjasněné vraždy rolníka Bauera. Při podrobném prohledání skalního srázu byla nelezena několik metrů nad místem nálezu mrtvého těla rozmočená a částěčně zetlelá peněženka, v níž bylo 915 Kč a dokumenty na jméno Hanse Bauera. Tím byla jednoznačně vyloučena loupežná vražda, jejíž pachatel nemohl být nikdy vypátrán, jelikož neexistoval. Zároveň byla vysvětlena záhada stop pouze jedné osoby vedoucích k místu, z něhož neštastnou náhodou, zřejmě při ztrátě cesty po setmění spadl rolník Bauer ze skalního srázu a na následky utrpěných zranění zemřel.

A jelikož bylo před Velikonocemi, tak si manželka čerstvě povýšeného štábního strážmistra Františka Šarocha neopomenula při pečení mazance dobírat mužíčka, aby se neopakovala aféra s vánočkou…       

VÁNOČKA

 Rozpočet: 50 dkg hladké mouky, 25 dcl méka, 10 dkg másla, 2 vejce, 3 dkg sladkých mandlí, 3 dkg sultánek, 3 dkg hrozinek, 6 dkg cukru, 1,5 dkg sukády (pocukrované pomerančové kůry), Oetkerův prášek do pečiva a sůl.

Prášek do pečiva Oetker

 Předpis: Máslo rozpěníme, přidáme do něho sukádu, tlučené sladké mandle, sultánky, hrozinky cukr, mléko, vejce, špetku soli a polovinu mouky a zaděláme těsto. Druhou polovinu mouky smísíme s Oektkerovým práškem do pečiva a přidáme do dříve udělaného těsta a vše dobře prohněteme. Uděláme vánočku, kterou pečeme jednu až jednu a čtvrt hodiny.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Kam za slivovicí v Praze?

Víte, že na ulici U Lužického semináře 116/48, Praha – Malá strana je muzeum? Nejedná se však o obyčejné muzeum ale o Muzeum slivovice. 

Jak všichni víte, slivovice je alkoholický nápoj, který se po staletí vyrábí hlavně ve východní a střední Evropě. Pro Čechy a Moravu je velmi typická, že ji klidně můžeme nazvat národním nápojem.

Doporučujeme do muzea nejezdit autem, protože v muzeu odhalíte její příběh, kde vás čeká 55minutová interaktivní prohlídka bez průvodce. Ochutnávka až 3 produktů od R. JELÍNKA a k tomu 3 valašské jednohubky. Prohlídky začínají každých 15 minut. 

Další informace najdete na stránkách Muzea slivovice.

(JT)

Fotografie: muzeumslivovice.cz

Vítejte v Pizza Sull‘ Angolo!

Malý rodinný podnik Pizza Sull‘ Angolo , který si zakládá nejen na kvalitě surovin, ale i  poctivém přístupu k „pizzařskému řemeslu“. Za každou jejich pizzou se skrývá 100 % nasazení, výjimečná rafinovanost, elegance a tradice!

Majitel pizzerie Marek Vrba nás provedl a  zasvětil do tajů kulinářského světa pizzařského řemesla. Pizza Sull‘ Angolo nejen přečkala pandemii, kdy vše bylo uzavřeno, dokonce zaznamenala velký progres. Se svým bratrem Michaelem Vrbou pečlivě dohlíží na spokojenost zákazníků. Pod značkou Pizza Sull‘ Angolo  se totiž skrývá nepředražené a autenticky jídlo. Pojďte s námi na návštěvu přímo do pizzerie Pizza Sull‘ Angolo a poslechněte si rozhovor s Markem Vrbou.

https://pizza-sullangolo.cz/?lang=cs

pizzasullangolo@gmail.com

+420728297290

U Družstva Život 6
14000 Praha

Foto: Jana Tesaříková

Vánoční koncert Rolniček pod vedením Jany Rolincové sklidil úspěch

V neděli 17. 12. 2023 se v Kulturním centru Zahrada v Praze konal koncert žáků pod vedením paní učitelky zpěvu a hry na klavír Jany Rolincové.

Program trval dvě hodiny a představil žáky různé věkové kategorie. Na představení se účinkující velmi dobře připravili, vše brali velmi zodpovědně a vážně. Zpívali a hráli s velkou radostí, která pohltila sledující pod pódiem. Zazněly písně u kterých mnohým v sálu ukápla slza. Nechyběl ani humor a k tomu mnoho kostýmů, které jsou specialitou již zmíněné Jany Rolincové, která také s dětmi zpívala a hrála. Jako každý rok zazpívala píseň na přání pro svou maminku.

Koncert byl na velmi profesionální úrovni, účinkující a diváci si to velmi užili a určitě se těší na další rok.

(JT)

Fotografie od Jany Tesaříkové

Věštba z run (20. 12. 2023 – 26. 12. 2023)

Na magické svátky zde máme runu Teiwaz, která náleží bohu Týrovi. Týr je jednoruký bůh válek a vítězství. Je strážcem nestranné spravedlnosti. Runa nám slibuje spravedlivý soud, který bude prospěšný pro obě strany. Tato runa varuje před nečestným jednáním. Spravedlnost je nutné chápat v božském absolutním smyslu, ale ne spravedlnost lidskou. 

Blíží se Vánoce a věštba je platná i přes Vánoční svátky. Je nutné pochopit, že vesmír je v nás samých. Pokud to pochopíme, budeme skutečně mocní. Zkuste se spojit s lidmi, které jste ztratili. Omluvte se nebo uzavřete spor ve vás s nimi. Chce to velké úsilí, protože skutečným nepřítelem jsme jen my sami sobě.

24. 12. zda budou s námi naši zesnulí blízcí lidé. Citlivější z vás je mají možnost vnímat. Ucítit jejich energii, vůni nebo nějaký náznak např. přemístění malých věcí na jiné místo. Jsou zde v dobré víře, aby se připomněli, přišli pro odpuštění nebo dali najevo, že oni odpustili vám. Někomu vstoupí do snů. Také lidé, kteří se odmlčeli a jsou mezi živými, ale odloudila je špatná energie či očarování toxickou osobou, nezoufejte jejich duše na Vás myslí, jen to není na vědomé úrovni. Jejich duše také může vyslat signál o pomoc do snů. Mějte u sebe amulet runy Algiz, která je silný ochranný symbol, který svému nositeli přináší odvahu, houževnatost a chrání jej před vším zlým. Vnáší do života sílu a harmonii. Vysílejte ze srdce svou lásku a vizualizujte si jak danou osobu do ní oblékáte.

Vánoce jsou magické, proto v těchto dnes nevyřkněte jakoukoliv zlou kletbu, byť jen v hlavě. V těchto časech bývá moc velmi silná.

Vaše Yennefer