Povídka z knihy Kraťasy: Cirkus

Dnešní povídka Jarmili Görnerové z Klatov nás zavede, již podle názvu, do cirkusového prostředí. 

Do města přijel cirkus. Moc velký zájem obyvatel města o představení nebyl. V tomměstě X musel jeden cirkusák do nemocnice. Přišel ho navštívit kamarád z cirkusu a měl s sebou malé lvíče. „Tady nesmí být ani pes, natož lev.“ Schovali lvíče do vedlejší místnosti. Do této místnosti vstoupil znenadání primář a začal strašlivě křičet. Lvíče se primáře
leklo a schovalo se v čekárně pod lavicemi a nohama pacientů. Druhý den noviny psaly o panu primářovi, který se nebojí ani lva. Primář se stal hrdinou a večer i odpoledne byl cirkus naplněn diváky, kteří se zajímali o zvířata a hlavně o lvy. Cirkus vydělal mnoho peněz a mohl přilepšit svým lidem i zvířatům.

Autor povídky – Jarmila Görnerová, Klatovy

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

O mikroskopem usvědčeném zloději pivních trubek – Michal Dlouhý

Vrchní strážmistr Ladislav Havlíček byl zakladatelem skupiny lupičů pokladen Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze a frekventantům četnických pátracích kursů přednášel o usvědčování lupičů pokladen prostřednictvím jím zavedené mechanoskopie.

Tentokrát dal k lepšímu nedávný případ usvědčení zloděje pivních trubek za využití jím zavedené kriminalistické metody.

V noci na 5. června 1940 došlo ke vloupání do uzamčeného sklepa hostince Františka Suchého ve Stodůlkách, ze kterého bylo odcizeno 20 metrů pivních trubek v ceně asi 3.000 korun. Hostinský se nejprve domníval, že jde o nějaký žert a předpokládal, že najde pivní trubky někde uschované.

Jelikož se tak nestalo, byl případ okradeným nahlášen četnické stanici Stodůlky v politickém okrese Praha-venkov. Ta vyrozuměla o případu četnickou pátrací stanici Praha.

Vzhledem k tomu, že vyloupený hostinec je v obci na frekventovaném místě, nedalo se předpokládat úspěšné použití služebního psa pátračky k vytvoření pachové stopy pachatele.

To se potvrdilo záhy po příjezdu služebního automobilu pátračky do Stodůlek. Četníkům ale bylo divné, že nenašli žádné stopy vedoucí dovnitř do sklepa ani ven. Z toho důvodu se domnívali, že se bude jednat o čin některé z domácích osob.

Ke sluchu stodůleckých četníků se po několika dnech doneslo, že se místní dělník Tomášek kdesi vyjádřil, že by se měl hostinskému Suchému pořádně pomstít.

Nebylo problém zjistit, že Tomášek bydlí v domě, jehož majitelem je právě František Suchý a důvodem pomsty mohla být skutečnost, že od rodina Tomáškových dostala před časem od majitele domu výpověď z bytu.

K dotyčnému bylo navíc zjištěno, že Jaroslav Tomášek, 39 roků starý dělník ze Stodůlek nemá v obci zrovna nejlepší pověst.

Proto bylo zahájeno pražskou pátrací stanicí Tomáškovo vyšetřování. Ten se dušoval, že byl daný červnový den, kdy ke krádeži došlo celý den doma a že se ani na krok z bytu nehnul, což mu dosvědčovala manželka, ale i další příbuzní.

Přesto bylo přistoupeno k provedení domovní prohlídky s cílem najít hostinskému odcizené pivní trubky nebo alespoň jejich část. To se ale nepodařilo. Zato se četníkům podařilo nalézt nůžky na plech. Ty byly odeslány spolu se zbytky pivních trubek s řezy provedenými pachatelem krádeže na pražské Ústřední četnické pátrací oddělení.

Nyní se dostal ke slovu vrchní strážmistr Havlíček. Ten pořídil mikrofotografie řezů pivních trubek i ostří nůžek zajištěných při domovní prohlídce u Jaroslava Tomáška. Zkoumáním byla zjištěna naprostá shoda porušení ostří nůžek i zbytků pivních trubek. Obrazy se navzájem zcela kryly. Tím pádem nebylo pochyb o tom, kdo a čím pivní trubky ve sklepě Františka Suchého přestříhl.

Tomášek si ale trval na svém, že on krádež pivních trubek na svědomí nemá a že jeho alibi mu může dosvědčit manželka i celé příbuzenstvo.  

Senát krajského trestního soudu v Praze však uvěřil mikroskopickým snímkům a posudku svého soudního znalce v oboru mechanoskopie vrchního strážmistra Ladislava Havlíčka a odsoudil Jaroslava Tomáška na pět měsíců těžkého žaláře nepodmíněně…

 

Vrchní strážmistr Ladislav Havlíček

 

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Museo del Prado: Bohatá kolekce španělského malířství

Spousta turistů přijíždí do Madridu jen proto, aby navštívili slavnou galerii Prado. Jedině tady můžete vidět tolik děl nejznámějších španělských malířů, jako byl Vélazquez, El Greco, Ribera či Goya.

Muzeum Prado, muzeum umění v Madridu , kde je uložena nejbohatší a nejkomplexnější sbírka španělského malířství na světě.

Zastoupeno je ale i italské umění, často vznikající na objednávku španělských vládců. Proto se tu setkáte i s vynikajícími díly Tiziana či Rubense. Muzeum Prado otevřel v roce 1819 Ferdinand VII. Zdejší sbírky měly být výrazem národní hrdosti, proto se zpočátku skládaly téměř výhradně z děl španělských umělců. Až později byla dokoupena některá významná díla italská, holandská, vlámská a další. Zajímavé je, že skladba sbírek v Pradu je vlastně zrcadlem sběratelského vkusu španělských vládců. Umění zemí, jež neměly se španělskými monarchy zrovna přátelské vztahy, je tu zastoupeno skromněji.

Zajímavá díla

Ačkoli je Prado nabité význačnými díly, jedno nade všechna vyniká: Velázquezovy Dvorní dámy. Diego Velázquez je špičkou mezi španělskými barokními malíři a tento obraz patří k jeho nejlepším. Bývá dokonce označován za jedno z nejvýznamnějších děl v celé historii evropského malířství. Od téhož autora dále uvidíte plátno Arachnin příběh (Přadleny), plátno s mytologickým námětem Vulkánova kovárna či umělcův další velmi slavný obraz, Kapitulace Bredy. Nádherné jsou obrazy El Greca – Seslání ducha svatého, Kavalír s rukou na hrudi či pozdní Ukřižování. Pozornost budí dva Goyovy obrazy – Nahá Maja a Oblečená Maja, které byly původně zasazeny do jednoho rámu.
Pokud patříte k obdivovatelům vlámského malířství, jistě už víte, že v Pradu na vás čeká lahůdka: nejslavnější a nejobdivovanější obraz Hieronyma Bosche Zahrada pozemských rozkoší. Krásný je i další Boschův triptych s názvem Vůz sena (1495 – 1500). Německé umění je zastoupeno dvěma deskovými obrazy s názvem Adam a Eva (1507) od Albrechta Dürera. Tím výčet lákadel madridského Prada zdaleka nekončí.

Dvorní dámy od Velázqueze

Zdroj: Britannica

Leonardo da Vinci: Tajemná Mona Lisa

Miliony návštěvníků každoročně navštíví francouzské muzeum Louvre, aby spatřili Monu Lisu, zřejmě nejslavnější portrét všech dob od famózního malíře Leonarda da Vinciho. Jak se podobizna poměrně obyčejné ženy proměnila v celosvětovou senzaci?

Pohled na dav kolem Leonarda da Vinciho, Portrét Mony Lisy,  olej na topolové desce, 77 x 53 cm – Musée du Louvre

Totožnost Mony Lisy dodnes mnohé vzrušuje, podobně jako tajemství jejího úsměvu. Někteří mají za to, že jde o Leonardův autoportrét, pouze v ženském vizuálu. Naopak historik Silvano Vincetti tvrdí, že umělec vyobrazil Giana Giacoma Caprottiho zvaného Salai, svého spolupracovníka a zároveň – dle mínění mnohých – i milence. Podle Caprottiho prý vznikl také da Vinciho obraz Svatý Jan Křtitel, což se Vincetti snažil doložit podobností nosů a očí obou postav. Řada historiků a vědců však považuje danou teorii za nepodloženou.

S dalším vysvětlením identity ženy na obraze nepřišel nikdo menší než zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, podle nějž takto Leonardo zvěčnil svou matku.

Ve skutečnosti totožnost Mony Lisy známe. Šlo zřejmě o Lisu del Giocondo, rozenou Gherardini, ženu florentského obchodníka Francesca del Giocondo. V souvislosti s obrazem ji už v 16. století zmínil Giorgio Vasari, první da Vinciho životopisec. Hypotézu potvrzuje i poznámka objevená roku 2005 v jednom z Ciceronových děl, uloženém v knihovně heidelberské univerzity. Italský úředník Agostino Vespucci si na okraj stránky napsal, že „da Vinci právě pracuje na portrétu Giocondovy manželky Lisy“. Ostatně, v Itálii dnes obraz znají spíš jako La Giocondu.

Tajemný úsměv Mony Lisy inspiroval mnoho spisovatelů, zpěváků a malířů.

Zdroj: smarthistory

Věštba z run (03. 04. 2024 – 09. 04. 2024)

Ušli jste dlouhou cestu, ale nyní je ten správný čas, abyste konečně vychutnali sladkou odměnu ze svého poznání. Dobře víte, kým jste a kým chcete být. Ujasnili jste si svou budoucnost a dokázali se smířit i se svou minulostí a dokonce se z ní i poučit.

V tyto dny byla vytažena runa Wujo, která nás zbavuje myšlenek na minulost a učí nás hledět k lepším zítřkům. V tyto dny se vám bude dařit.

Pro zopakování opět přidávám seznam run.

Enaz – ovlivňuje horečky, opařeniny, posiluje víru v sebe
Gebo – navrací harmonii těla i duše, chrání před útoky zlých lidí
Wunjo – označuje štěstí, pohodlí a slávu, celkový úspěch a uznání ze strany bližních
Hagalaz – je svázána se změnou a obrozením, pomáhá věci pochopit, podporuje cestovatele
Naudiz (Nauthiz) – použijte na deprese, nechutenství, posiluje psychiku při dědičných nemocech
Isa – pomáhá slyšet hlas intuice a otvírá vás k životu, drží od vás nepřátele dál
Jera – připomíná vaše sny a zviditelňuje cestu, jak je realizovat
Inguz (Eihawaz) – pomáhá chránit před vším zlem světa a lidmi zlé vůle, odhaluje dřímající vlohy
Pertho (Perthro) – umožňuje nalézt zřídlo vědění a poznání, chrání lidi, kteří znají více než ostatní
Algiz – ochrání vás před působením Luny v úplňku i v novoluní
Sovulo (Sowilo) – aktivuje čakry v těle a pomáhá posilovat vůli
Tiwaz – pomáhá uklidnit vaše vnitřní konflikty, vede k úspěchu
Berkana (Berkano) – posiluje ženskost a plodnost, posiluje domácí oheň
Ehwaz – zvyšuje sebevědomí partnerů, učí lásce
Manaz (Mannaz) – pomáhá v rodinných věcech a vztazích, posiluje v nastavení vztahů s ostatními lidmi
Laguz – umožňuje postavit se protivenstvím osudu a překonat legrácky osudu
Ihguz (Ingwaz) – pomáhá ženám v těhotenství a donosit zdravý plod, pomáhá při gynekologických problémech
Othila (Othala) – přináší domů harmonii a soulad, pomáhá při rodinných konfliktech
Dagaz – symbolizuje rovnováhu, vnitřní světlo, dodává energii a působí tak, že vnáší radostnější pohled na život

Vaše Yennefer

Jaterník podléška pomocník k čištění jater

ZÁKLADNÍ INFORMACE :

Český název: Jaterník podléška
Latinský název: Hepatica nobilis
Slovenský název: Pečeňovník trojlaločný
Další názvy: podlístka, podlíška, podleska, modří, lesní fialka

Rozšíření: stinné listnaté i smíšené lesy, lískové a jiné křoviny, ve výšce 250 až 600 m n.m.; celkově roste v Evropě, ve Velké Británii, na severozápadu Španělska, severu Francie, Holandska a jižních částí Ukrajiny a Ruska

Léčivé látky: antokyany, flavonoidy, invertin a v oddenku saponiny, třísloviny, sacharosu a emulsin.

Využití při:
zánětu jater
cirhóze jater
oslabených jater
zvětšení jater
žlučových kamenů
žlučové, písek
podrážděném žlučníku
podrážděné slezině
nemoci močového měchýře

POPIS ROSTLINY:
Jaterník podléška je nízká rostlina, která má plazivé oddenky. Listy, které přezimují jsou vyříznuty do tří srdcovitých jemně ochlupených laloků. Květy jsou modré až růžové. Mají 6-10 okvětních lístků. Plodem jaterníku je nažka. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých a smíšených lesích, vzácně i na světlinách smrkových monokultur, v lesních pláštích a křovinách, zejména lískových; u nás v nížinách, pahorkatinách a nižších horských polohách roztroušeně až hojně, místy vzácně nebo i chybí, zejména v Karpatech.
Jaterník můžeme potkat po celé střední Evropě, a to od nížin až po pahorkatiny.

LÉČIVÉ ÚČINKY:
Jaterník je, dá se říci, nenahraditelný. Je prvořadým lékem při tvrdnutí (cirhóze), zánětech (hepatitidě), zvětšení (hepatomegalii), rozpadu a slabé funkci jater (jaterní hypofunkce), pomáhá při všech tohoto životně důležitého orgánu.
Jaterník podléška zastavuje tvorbu žlučových kamenů a písku ve žlučníku a v žlučových cestách, léčí podrážděný žlučník a slezinu, slouží jako močopudný prostředek, doporučuje se na čištění krve z moči a prospívá i při některých nemocech močového měchýře. Je velmi močopudný.

Titulní fotografie a text (JT), další fotografie wikipedie

Pošlete Ďáblovu sbírku do kin!

Ďáblova sbírka, druhý autorský film Marka Dobeše (Jan Žižka,
Kajínek a Choking Hazard), je typický crossžánr. Pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry, usiluje o černohumorně vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Kombinuje moderní žánry found footage a mockumentary s ideovým společenským přesahem. Tvůrci černé vlastenecké komedie Ďáblova sbírka nabízejí na platformě Startovač netradiční cenu své crowd funding kampaně – zatčení hlavního dárce ve Vatikánu.

https://www.startovac.cz/projekty/dablova-sbirka

Po deseti letech práce od námětu k posledním dokončovacím tahům v postprodukci a míchačce, černá autorská komedie Ďáblova sbírka je již skoro hotova. Přesto je před tvůrci filmu ještě posledních pár rozhodujících finálních kroků. Proto se tvůrci obracíme s prosbou o pomoc! Na vás  teď záleží, zda se jim projekt podaří dotáhnout k plánované podzimní premiéře v Kině Lucerna

Odměny jako VIP vstupenky na premiéru nebo memorabilie z předchozích projektů Choking Hazard, Kajínek, Jan Žižka, Byl jsem mladistvým intelektuálem, čekají na vás! Tím můžete podpořit nový film Marka Dobeše!

Hlavní cena – autoři plánují sebeznovu zatčení ve Vatikánu. Už se jim to jednou povedlo. Tak proč to nezopakovat s někým z vás?!

Filmový, televizní a divadelní režisér  Jan Hřebejk řekl o filmu:
V Čechách znám pouze dva tvůrce, kteří jsou schopni natočit opravdu punkový film, který má humor a smysl: Pavla Göbla a Marka Dobeše, jehož Ďáblova sbírka přinese slušnou porci naprosté tvůrčí svobody… Hodně mi to sedlo! Děkuju za zážitek. Vážně se mi Ďáblova sbírka moc líbila! A trochu tu svobodu »závidím«.

O filmu samotném:

 

Tři muži se chtějí zapsat do české historie. Jeden filmař cítí příležitost. A mezi nimi dívka, rozhodnutá odhalit tajemství zmizelého otce.
Richard Bartyzal věřil, že je pouhý krok od objevu důkazů spolupráce mezi nacisty a Vatikánem. S přáteli chtěli najít osobní archiv Adolfa Hitlera údajně ukrytý za květnového povstání českých vlastenců. A slavnostně ho odevzdat státu. Nyní jsou nezvěstní. Policie je viní z loupežného přepadení
i vraždy. Petře Bartyzalové zbývá jediná možnost. Prostudovat materiály, které její otec natočil a vydat se po jeho stopách. Co zjistí, jí donutí přehodnotit svůj vztah k němu. Hledá otce, aby našla sama sebe.

 

www.dablovasbirka.cz

Foto: Alfedus, spol. s r.o.

Zdroj: Alfedus, spol. s r.o.

 

Milan Kundera: český exilový spisovatel

Jeden z mála světově proslulých českých spisovatelů Milan Kundera, od roku 1975 žil ve Francii a ačkoli byl ve světě považován za génia, pro svou domovinu zůstává těžko uchopitelný.

Milan Kundera se narodil 1. 4. 1929 v Brně, studoval pražskou filosofickou fakultu a nakonec FAMU, kde pak i vyučoval. Nejprve se jako básník zařadil mezi nadějné komunistické autory, v šedesátých letech už ale patřil k odpůrcům režimu. V roce 1968 podle románu Žert natočil Jaromil Jireš stejnojmenný film – a jako provokace proti režimu šel ihned do trezoru.

Milan Kundera v roce 1975 emigroval do Francie. V Paříži učil a nepřestával psát – nejdřív česky, od 90. let už jen francouzsky. Texty v češtině – ať už reedice, nebo nové překlady – Kundera vždy s úzkostnou pečlivostí kontroloval, slovo od slova.

S novináři Kundera už dlouhé dekády nehovořil, interview považoval za vykonstruovaný a jednostranný žánr. Výjimkou bylo jeho vyjádření ke zjištění redaktorů týdeníku Respekt, kteří v roce 2008 přišli s informací, že byl Milan Kundera spolupracovníkem StB. Zemřel ve věku 94 let, 11. července 2023 v Paříži.

Zdroj: Rozhlas.cz

Boží milosti

Boží milosti se podle tradice připravovaly na Velikonoční pondělí, ne dříve. Byly posledním velikonočním pečivem, které hospodyňky chystaly. Jednoduché, levné a tuze dobré velikonoční cukroví.

Suroviny:

300g hladké mouky

½ sáčku kypřícího prášku

50 g krupicového cukru

50 g másla

50 g mletých mandlí

1 lžička skořice

2 cl rumu

3 žloutky

125 ml smetany

sádlo na smažení

vanilkový cukr na posypání

Postup:

V misce smícháme mouku s kypřicím práškem.

Postupně přidáme cukr,  změklý tuk, mleté mandle, koření, žloutky, rum, smetanu a důkladně propracujeme.

Výsledné těsto by mělo být hladké a vláčné a měly by se v něm tvořit vzduchové bubliny.

Těsto necháme alespoň hodinu, lépe však přes noc, v chladu rozležet a pak ho rozválíme na tenkou placku.

Formičkami do ní vykrájíme různé tvary (srdíčka, hvězdičky, kroužky…). Ve vyšší pánvi rozehřejeme sádlo.

Jednotlivé tvary v něm zvolna osmažíme po obou stranách dozlatova.

Pak je vyjmeme a rozložíme na papírové utěrky, aby se vsákl přebytečný tuk. Hotové kousky pocukrujeme vanilkovým cukrem.

Autor: A. Hejlová

Francouzská herecká legenda Jean-Paul Belmondo

Usměvavý, odvážný, okouzlující, přesně tak dnes Francouzi vzpomínají na herce Jeana-Paula Belmonda, který zemřel před více jak dvěma lety, 6. září 2021.

Jean-Paul Belmondo, se narodil 9. dubna 1933 kousek od Paříže, ve městě Neuilly-sur-Seine do umělecké rodiny s italskými kořeny. Matka byla malířkou, otec sochařem. Mladý Belmondo však navzdory tradici zprvu projevoval zájem především o sport. Věnoval se fotbalu i boxu. Onemocnění tuberkulózou jej však nakonec dovedlo zpět k umění a v roce 1952 nastoupil na konzervatoř.

Do paměti diváků se Belmondo, ve Francii přezdívaný Bébel, poprvé výrazně zapsal v roce 1960 filmem U konce s dechem Jean-Luca Godarda, čímž se zároveň stal výraznou hereckou osobností francouzské nové vlny. Nešlo však o jeho první film, ten natočil už o tři roky dříve.

Riskantní honičky, auta rozpůlená i nezapomenutelný příjezd autem rovnou do obýváku. Jean-Paul Belmondo seděl za volantem rád a uměl si to užít. Odvážné scény točil sám nebo je pomáhal vymýšlet. Během natáčení Muže z Ria se Jean-Paul vydá po parapetu ve čtyřicátém patře na obhlídku. Na ředitele hotelu jdou mdloby, přítomný kaskadér Gil Delamare ho vybídne, aby svou obratnost využil i ve filmu. Málem je to naposledy – lano s vozíkem se utrhne a Jean-Paul zůstane zavěšený desítky metrů nad zemí. Jean-Paul čekat na záchranu nemůže, dřevění mu ruka, doručkuje po lanu na okraj. Od dalších kaskadérských kousků ho blízkost smrti neodradí, právě naopak. „Nechci se předvádět, ale když jdou lidi do kina na Belmonda, tak mají vidět Belmonda,“ vysvětloval obvykle a zpravidla dodal: „Baví mě dělat blbosti.“ Má vždy jenom jedinou starost, aby se kvůli jeho případnému úrazu nemuselo přerušit natáčení. Přední zuby si vyrazí, když svým dětem předvádí Tarzana. Po dopadu se směje, aby je nevylekalo, že se pod ním tyč ulomila. Pro náhradní chrup zamíří do Spojených států, během letu žmoulá v ústech doutník, aby si nikdo ničeho nevšiml.

Jean-Paul Belmondo se stává tváří nové vlny. Dalších několik let točí pět filmů ročně. Pracuje s nejvýznamnějšími tvůrci, s nejkrásnějšími herečkami. Už neposlouchá, že má „hroznej ksicht“, dozvídá se, že je obdařen „netypickým druhem krásy“ a šarmem. Jean-Paul Belmondo natočil během své kariéry přes osmdesát filmů, několik jich sám produkoval. Většina měla divácký úspěch, některé přijaté nebyly.

AH

Zdroj: La Depeche, RTL