Salvador Dalí-Enigma / Praha

Salvador Dalí je všemi vnímán jako malíř, ale ne každý zná tohoto známého surrealistu jako sochaře. Díky společnosti Dalí Universe a jejímu majiteli, panu Beniaminu Levimu, bylo možné zahájit dne 10. prosince 2019 v Praze, jedinečnou výstavu věnovanou právě bronzovým sochám, grafikám Salvadora Dalì. Nachází se pouze pár kroků od Václavského náměstí a Hlavního nádraží, v ulici Opletalova 4.

Výstava představuje návštěvníkům díla pocházející z jedné z největších soukromých sbírek. Můžete se podívat například na: Tanec času, Svatý Jiří, Vesmírný Slon, Sbírku Daum Crystal, zlaté sošky zdobené diamanty, sochy ze stříbra, známá grafická díla a obraz L'Oeil Fleuri (1944).

V prvním patře naleznete elegantně osvětlený Fine Art, kde zákazník má možnost koupě některého z děl Salvadora Dalì a kde se Vám budou věnovat naše zkušené prodejkyně. V přízemí naleznete koutek Bookstore, kde případně můžete zakoupit svým blízkým krásný dárek v podobě roztavených hodin, nebo kávové šálky, zdobené časem. Vše z vysoce kvalitní  keramiky.

Na vyžádání jsme schopni zajistit průvodce v angličtině, italštině, v brzké době také v ruském jazyce.

www.daliprague.cz

Foto: Salvador Dalí-Enigma

Děsivé divadlo na Staroměstském náměstí v Praze

V pondělí 21. června 2021 uplynulo přesně 400 let od chvíle, kdy se Staroměstské náměstí v Praze zbarvilo krví 27 českých pánů, rytířů a měšťanů.  Událo se zde děsivé divadlo, nebývale krutá tečka za sérií událostí, které začaly defenestrací 23. května 1618 a skončily 8. listopadu 1620 porážkou stavovských armád v bitvě na Bílé hoře.  Popravu nařídil Ferdinand II. Štýrský, císař římský, král český, uherský, chorvatský a arcivévoda rakouský.  Fanaticky věřícímu katolickému panovníkovi, ač osobně nepříliš politicky schopnému, se povedlo definitivně upevnit vládu svého rodu v soustátí českých, rakouských a uherských zemí. Zlomil zde stavovskou monarchii a položil základy absolutismu v habsburské říši.  Stalo se tak díky vítězství nad povstaleckými českými stavy, po kterém následovala doba bezohledné rekatolizace Čech a Moravy, spojená s ohromnými konfiskacemi a rozkrádáním majetku velké části české šlechty a měst, a také masovou emigrací protestantských šlechticů a měšťanů do ciziny.  S hlavními předáky stavovského povstání se vypořádal nekompromisně –  nechal  je popravit.  Ne nadarmo si za tento počin vysloužil přídomek „krvavý“.  Odsouzení se o svém krutém osudu dozvěděli pouhý den před popravou.  Zvrátit ho již nebylo možné. Nepomohly hrozby ani prosby rodin.  Krvavého představení se ujal slavný český kat Jan Mydlář a jeho pacholci.  Pod dohledem nastoupených vojáků a na tribuně usazených soudců začala poprava 21. června 1621 již v pět hodin ráno. Exekuci, která neměla do té doby na našem území obdoby, zahájil výstřel z děla.  Za troubení polnic a tlukotu bubnů přicházeli odsouzenci na popraviště podle svého společenského postavení.  Nejprve tři páni, poté sedm rytířů a nakonec sedmnáct měšťanů.  Dvacet čtyři vzbouřenců bylo setnuto.  Kat během exekuce ztupil čtyři meče. Tři měšťané skončili s oprátkou na krku. Nejhůře dopadl Ján Jesenius, známý též jako Jan z Jesenu či Jan Jesenský. Tohoto lékaře, politika a filozofa zbavili před exekucí jazyka.  Důvodem byl jeho spis s výmluvným názvem „Může být tyran svržen lidem?“  Po popravě jej rozčtvrtili a vpletli do kola.  Čtyřhodinová exekuce před rozvášněným davem byla hlavně děsivým a šokujícím představením, které mělo za úkol dokázat Evropě, že by si s Habsburky neměla zahrávat.  Zúčtování na popravišti však mělo ještě pokračování. I živým muselo být jasné, jak končí vzpoura proti císařskému majestátu. Proto bylo dvanáct uťatých hlav vystaveno na Staroměstské mostecké věži.  Šest směrem k řece, šest ke Klementinu. Visely tam více než deset let. Jen hlavu hraběte Jáchyma Ondřeje Šlichta povolil císař na naléhání vdovy po roce sundat.

Krvavým ortelem nad rebely dosáhl Ferdinand II. svého cíle. Opozice upustila od všech snah sesadit vládnoucí rod. Habsburkové si udrželi korunu a moc další tři století.

Místo, kde stálo popraviště, je označeno bílými kříži v dlažbě. Původně jich bylo 27, stejně jako popravených českých pánů.  Po letech k nim však přibyl ještě jeden, k uctění památky Martina Fruweina z Podolí, který před popravou spáchal sebevraždu a sťat byl posmrtně.  Po Staroměstském náměstí prochází dnes nekonečné zástupy Pražanů i návštěvníků ze všech koutů země i světa. Těší se krásami Prahy a svobodně tu dýchají.  Kolik z nich si zde asi vzpomene na české pány, kteří tady vydechli před čtyřmi sty roky naposled?

Z archivních pramenů zpracovala Jaroslava Pechová

 

Vyznání růžím v Olomouci

Krása a vůně růží provází lidstvo už od nejstarších dob. Díky nalezeným zkamenělinám se její stáří odhaduje na třicet pět milionů let. Zmínka o pěstování okrasných růžových květů se našla na hliněných tabulkách starých čtyři tisíce let. Uschlé věnce růží byly objeveny i při archeologických vykopávkách v Egyptě. Růže jsou zachyceny též na nejedné nástěnné malbě v Mínóově labyrintu na Krétě  či na freskách a bronzové váze v Pompejích. Růže rostla v Habeši, v Egyptě, v okolí Altaje, v Indii, v Japonsku, v Číně a v mnoha dalších lokalitách světa. Pojila se s mytologickými příběhy Peršanů, Babylóňanů, Aztéků, Řeků, Římanů. Největší úctě se těšila v Persii. Růže se během staletí stala ve všech kulturách symbolem nepřeberných významů, především půvabu, krásy a lásky.  Je celosvětově  nejprodávanější květinou.  A právě této královně mezi květinami, jak ji už před dvěma tisíci lety nazvala proslulá řecká básnířka Sapfó z Lesbu, je věnována  jedinečná výstava Vyznání růžím na Výstavišti Flora Olomouc.  Tento rok je růžový festival zasvěcen romantickým trendům neboli módnímu směru, který aktuálně světu růží vládne.  Návštěvníky okouzlí nejenom kvetoucí růžové keře, smyslné vůně a nespočet barevných odrůd, ale ocení i bohatý doprovodný program.

Expozice s monumentálními romantickými kyticemi od předních českých floristů, prezentace svatebního designu, floristické show, gastrozóna, workshopy,  poradenství předních odborníků z oblasti botaniky, rostlinolékařství, ovocnářství, zahradnictví či floristiky, hudba a také trhy, to vše  čeká  návštěvníky o víkendu 18. až  20. června 2021    v rozkvetlé oáze klidu  uprostřed  moravské metropole, plné parků, kašen a architektonických skvostů.   Akce je letos součástí programu Svátků města Olomouce, proto je vstup zdarma.  V olomouckém  rozáriu na tř. 17. listopadu od června do září vykvetou více než dva tisíce keřů záhonových, keřových a popínavých růží téměř čtyř set odrůd.   V těchto dnech je druhá největší sbírka růží u nás nejkrásnější. Přijeďte se přesvědčit na vlastní oči.  Olomouc vás přivítá s otevřenou náručí.

Autor: Jaroslava Pechová

Foto: Výstaviště Flora Olomouc, a.s.

ČETNICKÁ ABECEDA – C / Michal Dlouhý

Každý četník na zkoušku si musel během prvního roku své služby osvojit značné množství odborných vědomostí a dovedností, které byly nezbytné pro službu v četnickém sboru. Podmínkou přijetí do definitivního stavu a jmenování strážmistrem bylo úspěšné složení odborné zkoušky. Výuka odborných předmětů se opírala o příklady z praxe, jaké se ve výkonné službě denně vyskytovaly. Obdobným způsobem je pojata i Četnická abeceda.

Obálka knihy Četnická abeceda

Pro ilustraci uvádíme jednu ze dvacetiosmi povídek z uvedené knihy

C

Corpora delicti jsou předměty, na nichž nebo jimiž byl spáchán trestný čin, nebo jichž pachatel použil, nebo které zanechal na místě činu. Náleží sem veškeré stopy a věci, které od obviněného, poškozeného, svědků a znalců mají být poznány nebo shlédnuty. Nesmějí být nikdy ponechána v rukou pachatelů, spolupachatelů, svědků nebo nespolehlivých osob ani vrácena nebo vydána bez nařízení příslušného úřadu. Musí být chráněna tak, aby na nich nebyla provedena žádná změna, ani nebyla zaměněna, a proto musí být sepsána a pokud možno přesně označena a opatřena pečetí. Při zasílání musí být řádně zabalena, a to s ohledem na velikost a povahu předmětu. Zvláštní opatrnosti vyžadují předměty, na nichž lpí stopy krve. Jejich balení musí býti provedeno tak, aby se stopy třením neporušily.

 

Příklad první

 

Ve čtvrtek 6. února 1930 dopoledne bylo hajným Janem Podolákem na četnickou stanici Davle v politickém okrese Praha-venkov oznámeno vyloupení chaty v Zahořanském údolí u Libřice. Ze třímužové četnické stanice zde byl přítomen pouze strážmistr Jan Ptáček, který se dostrojil a po vyzbrojení se vydal v doprovodu hajného Podoláka na nedaleké udané místo.

Nejednalo se však o vyloupení jedné chaty, nýbrž chat devíti. Osada byla v zimních měsících opuštěna. Pouze v jedné z chat strážmistr doprovázený hajným zaslechl nějaké hlasy a zastihl zde dvojici mladíků. Ti uvedli, že se jmenují Richter a Novák, že jsou majitelé uvedené chaty a na chatě jsou teprve od včerejška. Kromě toho, aby dodali na své důvěryhodnosti, vyjmenovali majitele okolních chat. Přijeli již odpoledne a večer si zašli do místního hostince na pivo.

Strážmistru Ptáčkovi ale cosi nesedělo. Nešlo mu na rozum, že by mladíci v noci neslyšeli vylamování dveří sousedních chat. A navíc proč měli na stole velký džbán, když byli v hostinci na pivu?

Hajný Podolák totiž tvrdil, že včera odpoledne jím udaná chata rozhodně nebyla vyloupena, neboť její dveře nebyly na rozdíl ode dnešního rána poškozeny.

O sérii vyloupených chat musel strážmistr vyrozumět pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Praze-venkově a vyžádat vyslání její hlídky. Požádal tedy hajného, aby setrval na místě, a sám se vydal zpět na četnickou stanici.

Cestou do četnických kasáren se zastavil v hostinci a zeptal se hostinského Palečka, zdali u něho byli včera večer dva mladíci se džbánem pro pivo. Hostinský však sdělil, že nikoliv, ale zeptal se, zdali džbán nebyl prasklý u ucha. Na to strážmistr přisvědčil, že ano. V tom případě se jednalo o džbán, který byl odcizen v chatě stavitele Knížka! Včerejší den bylo v hostinci na pivě pouze několik starousedlíků, ale rozhodně ne žádní mladíci.

Po telefonickém vyrozumění pátračky strážmistr Ptáček pospíchal co nejrychleji zpět do chatové osady.

Při bližším prohlédnutí vstupních dveří mladíky obydlené chaty zjistil, že jsou rovněž poškozeny. Požádal proto hajného, aby ještě vydržel na místě do příjezdu hlídky pátrací stanice. Dále mu sdělil své podezření, že nejde o majitele chaty, nýbrž se může jednat o samotné zloděje. Proto v případě pokusu o jejich útěk je potřeba využít všechny prostředky, jak mu zabránit.

Po příchodu dovnitř chaty se strážmistr opětovně přesvědčil, že džbán stojící na stole je skutečně u ucha prasklý, to znamená, že se jedná o corpora delicti.

Proto začal s mladíky odděleně hovořit a podařilo se mu zjistit, že se nejedná o Nováka a Richtera. Jeden tvrdil, že přijeli vlakem do Jarova a odtud pokračovali do Davle na lyžích, a naproti tomu druhý tvrdil, že vlakem jeli až do Líšnice. Strážmistr postupně zjistil, že se jedná o Františka Besperáta a Josefa Krňaneckého z Prahy a že nejsou majiteli uvedené chaty, nýbrž že se do ní vloupali, aby měli kde přespat. K zabránění jejich případnému útěku připoutal je odděleně svěracími řetízky.

Po několika minutách dorazilo na místo motorové kolo pátrací stanice řízené strážmistrem Františkem Trostem. Velitelem hlídky byl vrchní strážmistr Josef Jindrle, vedoucí síla pátrací stanice, a v postranním vozíku seděl strážmistr Ladislav Havlíček se soukromým služebním psem Gurtem.

Vrchní strážmistr Jindrle po obdržení hlášení od strážmistra Ptáčka rozdělil úkoly podřízeným a sám začal vyslýchat mladíky. Starší z nich, 19letý František Besperát byl zámečníkem a byl dokonce již jednou soudně trestán, a 17letý Josef Krňanecký byl holičským učněm a byl prozatím netrestaný.

Při podrobném ohledání chaty zde byly nalezeny prázdné lahve vína, dva balíky věcí odcizených v okolních chatách, přivázané již na sáňkách, a v pytlíku páčidlo, jehož rozměry se naprosto shodovaly se stopami u vypáčených zámků a závěsů u dveří vyloupených chat. Vše bylo strážmistrem Trostem vyfotografováno a podrobně popsáno a zakresleno.

Strážmistr Havlíček uvedl Gurta na stopu Besperáta a služební pes ji vypracoval k jednotlivým vyloupeným chatám v pořadí, ve kterém byly vyloupeny.

Motorové kolo pátrací stanice muselo odjet s postranním vozíkem plným corpora delicti, tj. věcí odcizených v okolních chatách, k okresnímu soudu ve Zbraslavi.

Sem byli spolu s obsáhlou zprávou o zatčení dodáni i Besperát s Krňaneckým, v jejichž bydlištích byly provedeny domovní prohlídky, při nichž byla nalezena řada předmětů, o nichž se dalo předpokládat, že pocházejí z trestné činnosti.

Nyní nastala pro pracovníky pátrací stanice mravenčí práce s prohledáváním přehledů činů, jejichž pachatelé nebyli vypátráni, a hledali v nich případy vyloupených chat, u nichž by mohli Besperát s Krňaneckým připadat v úvahu jako pachatelé. Na všechny četnické stanice v obvodu pražského krajského trestního soudu i na sousední pátrací stanice byly rozeslány pátrací oběžníky, které v kopii obdržely i bezpečnostní oddělení pražského policejního ředitelství a jemu podřízená okresní policejní komisařství.

Poškozeným krádežemi vloupáním do chat byly ukazovány fotografie věcí nalezených u obou zatčených, jak na místě činu, tak i v jejich obydlích.

Četnictvu se dokonce přihlásil hajný z Kamenného Přívozu, který dvojici usvědčil z toho, že krátce po Vánocích jeli v kánoích, jedné bílé a druhé modré, po Sázavě směrem od Senohrab.

Ve směru po proudu byli oba podivní kanoisté dále spatřeni v Malé Chuchli a u Barrandova dokonce uvízli v ledové tříšti. Požádali proto zde místního hostinského, že věci stěhují do Prahy, aby jim je na Sázavě někdo neukradl, zdali by si je u něho mohli uschovat a že se pro ně vrátí. Dobromyslný hostinský jim dokonce pomáhal balíky s věcmi vynosit do svého dvora. Odpoledne se pro věci mladíci skutečně vrátili ještě spolu se dvěma děvčaty, jedna byla černovlasá a druhá blondýnka. Odnesli si ale pouze pádla, lyže, balíky s dalšími věcmi, fotografický aparát a gramofon. Kánoe zde zanechali a doposud si pro ně nepřišli. Tudíž další corpora delicti, která byla dopravena ke zbraslavskému okresnímu soudu.

Následně bylo pátračkou zjištěno, že dvě podobné kánoe byly odcizeny krátce předtím ve Hvězdonicích a spolu s nimi i lyže, gramofon a další věci.

Přes veškerou snahu pracovníků pražské pátrací stanice se nepodařilo zjistit ani jedno z děvčat pomáhajících odnášet uloupené věci z barrandovského hostince.

V jedné z vyloupených chat Krňanecký dokonce odcizil revolver, který zakopal v lese mezi Jarovem a Zbraslaví. Na jím udaném místě byla zbraň pátračkou skutečně nalezena. Kromě zločinů krádeže a přestupků tuláctví se tudíž Krňanecký dopustil i přestupku zbrojního patentu.

Mezi odcizenými věcmi byly například kladivo, tenisové míčky, plášť, kuchyňské nářadí, zelené dámské plavky, pyjama, suchá baterie, rybářský prut, tři páry lyží, hrnky, záclony, boxovací rukavice, kabát, polštáře, gramofon a fotografický aparát. Přes veškerou snahu se ale většinu ve vyloupených chatách odcizených věcí četnictvu nepodařilo vypátrat.

Pražská pátrací stanice po několikatýdenním vyšetřování usvědčila dvojici mladíků, kteří propadli tuláctví, celkem ze čtyřiceti případů vloupání do chat v Posázaví a v Povltaví s celkovou škodou přesahující částku 30.000 korun.

Kromě Zahořanského údolí Besperát s Krňaneckým působili i v Cikánské rokli u Hradových Střímelic, v Kamenném Přívozu, Zlaté řece, Měsíčním údolí, Dubsku u Senohrab, u Struhařova, Krytiny, Chocerad, v Tichém u Hvězdonic.

V jednací síni senátu krajského trestního soudu v Praze byla dozorci corpora delicti vyrovnána na několika stolech a místnost tak spíše, než soudní budovu připomínala vetešnický krám.

Poškození krádežemi vloupáním do chat, mezi nimiž byli i kromě již zmíněného stavitele úředníci, živnostníci, dělníci, profesorka, sazeč, školník, zlatník, a dokonce i advokát, přímo před soudním senátem označovali mezi vystavenými corpora delicti věci jim patřící.

Soud na konci měsíce června 1930 uznal mladíky vinnými z krádeží věcí za 19.000 Kč a odsoudil již jednou soudně trestaného Františka Besperáta na 8 měsíců a dosud zachovalého Josefa Krňaneckého na 5 měsíců těžkého žaláře, oba nepodmíněně.

Příklad druhý

 

Strážmistr Ladislav Stránský byl nejmladším z osazenstva sedmimužové četnické stanice v okresním městě Benešov. V neděli 9. září 1928 měl volno před noční službou a jelikož staniční kuchařka měla volno také, rozhodl se pro nedělní oběd v místním hostinci u nádraží.

Výjimečně nešel v četnickém stejnokroji, nýbrž v občanském oděvu. Během konzumace oběda zpozoroval komunikaci obědvajícího mladíka, který zřejmě nebyl spokojen s jídlem, s hostinským, který se mu velice omlouval.

Po chvíli si strážmistr Stránský uvědomil, že tohoto mladíka již viděl v jedné pražské restauraci, bylo to v době, kdy byl ještě četníkem na zkoušku a absolvoval u doplňovacího oddělení zemského četnického velitelství pro Čechy školu pro výcvik četníků na zkoušku. Byla to naprosto stejná situace jako tehdy. Komunikace zákazníka s číšníkem a následná číšníkova omluva.

Když mladík hostinec opustil, zeptal se strážmistr hostinského, který o něm věděl, že se jedná o příslušníka četnictva, co se stalo. Hostinskému se nejprve nechtělo o věci hovořit, ale po chvíli se strážmistr Stránský dozvěděl, že mladík ve svém jídle nalezl mrtvého švába! Hostinský se dušoval, že se mu obdobná situace nestala za celou řadu let, co hostinec provozuje. Proto se zákazníkovi omluvil a samozřejmě že po něm nežádal zaplacení úhrady za konzumaci, i když jídlo bylo téměř celé snědeno.

Strážmistr pojal podezření, zdali se nejedná o nějakého podvodníka, neboť podvodníci při své činnosti využívají různých triků a úskoků, jak jim bylo přednášeno učiteli v nedávno dokončené četnické škole.

Přestože měl ještě volno před službou, vrátil se nejkratší cestou zpět do četnických kasáren. Zde se rychle ustrojil a po sdělení svého podezření pohotovostnímu četníku štábnímu strážmistru Josefu Puhlovskému se po vyzbrojení vydal pátrat po podezřelém mladíkovi.

Dostihl ho nedaleko za Mariánovicemi. Na četníkův dotaz mladík sdělil, že se jmenuje Karel Domin, že je mu 21 let a že je vyučeným brusičem skla, ale jelikož přišel o práci, tak chodí krajem a práci si takto hledá.

Podle strážmistrových znalostí v bezprostředním okolí Benešova žádná sklárna není, a proto se rozhodl podstoupit případné riziko neúspěšné osobní prohlídky vykonané u bezúhonné osoby.

Z výrazu mladíkovy tváře nebylo vidět žádné rozrušení z četníkova jednání, snažil se chovat jakoby nic.

Kromě domovského listu vydaného obecním úřadem v Železném Brodě a výučního listu brusiče skla vydaného tamním mistrem, zavíracího nože, 18 korun a 60 haléřů u sebe měl mladík krabičku zápalek. Ta strážmistra Stránského zaujala svojí nepatrnou vahou a po zatřepání s ní se neozval charakteristický zvuk zápalek, nýbrž drobné zašustění. Po otevření krabičky zde ke strážmistrovu překvapení nebyly, jak by se dalo předpokládat, zápalky, nýbrž několik mrtvých švábů!

V tom okamžiku strážmistru Stránskému došlo, jakou fintu mladý podvodník používá. Do svého jídla nepozorovaně před ukončením konzumace zamíchá mrtvého švába a zinscenuje nenápadný skandál, který se personál samozřejmě snaží v tichosti vyřešit. Mladík se tak najedl bez placení a odchází z hostince, a ještě s omluvou.

To byl důvod pro zadržení Karla Domina a jeho dopravení k benešovskému okresnímu soudu. Spolu se zprávou o zatčení byla předána corpora delicti, krabička od zápalek s 9 kusy mrtvých švábů.

Druhý den byl na všechny četnické stanice v Čechách a Policejnímu ředitelství v Praze rozeslán pátrací oběžník s popisem podvodů používaných Karlem Dominem.

Kromě majitele benešovské nádražní restaurace bylo zjištěno dalších osmnáct případů, z toho čtyři v Praze. V některých případech měl Domin kromě bezplatné konzumace i nějaké to přilepšení či nápoj navíc nebo jako odškodné dostal jednou od zahanbeného restauratéra dokonce pětikorunu.

ČA 06 –

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané před několika dny v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Pleťová terapeutka Gabriela Soumarová radí – jak a proč používat krémy s SPF- ochranným faktorem

Dnes bych Vám ráda něco řekla o ochranných faktorech, krémech s SPF.
Krémy se řadí do dvou skupin
Fyzikální SPF a Chemické SPF

Funkce:
Fyzikální ochranný faktor funguje na následujícím principu, po natřením FYZIKÁLNÍM SPF se sluneční záření odrazí od pleti.
Kdežto CHEMICKÝ faktor funguje tak, že když dopadne sluneční paprsek na pleť, pronikne do pleti a tam se vyruší slunečné záření. Tato reakce může způsobit lehké prohřátí v pleti.

Proč je důležité ochranný faktor používat každý den?
Sluneční záření nám z pleti bere hydrataci a poškozuje kolagenní vlákna. Krém s SPF nám pomůže chránit důležité faktory jako je elasticita a hydratace. Pokud se o svou pleť staráte, ale nepoužíváte ochranný faktor, účinnost Vaší péče snižujete  o 80%.

Proč je opalování škodlivé?
Především je podstatné opalování- zbarvení kůže, vnímat jako obranu před poškozením.

Zkusme si na chvíli odmyslet, že chceme být krásně opálené do bílých letních šatů a zkusme se na to podívat z pohledu jak naše kůže funguje.

Aby se naše kůže nespálila chrání se produkcí melaninu= zbarvením se.
Buňky takzvané melanocity produkují melanin, který nám způsobí opálení. Pokud je ale někde kůže poškozená ve formě: pupínků, dehydratace, ekzému atd, melanocity vyšlou signál tělu, že v oslabeném místě musí zvýšit produkci melaninu. Oslabené místo se sluncem více vysuší. Což je zajetá rada při akné, dermatitidách ekzémech… Že slunce léčí tyto problémy, ale opak je pravdou.  Slunce pleť vysuší a zánět se zmírní, ale po zahojení vznikají pigmentové skvrny které nemusí být hned vidět ale když opálení pomine pod kůží zůstanou “zakódované” ložiska které každým rokem tmavnou víc a víc.

Co mám tedy dělat když chci být opálená, ale nechci si zničit kůži?
Moje rada zní obličej si neopalovat vůbec.

Tělo jen v krátkých intervalech 15-20 min vždy s ochranným faktorem.
Neslunit se v době 12:00-14:00.
Já osobně volí spíš cestu samoopalovacích pěn, které nám pomohou dosáhnout vytouženého snědého těla bez hloubkového poškození kůže

Jak často mám SPF používat?
Krém s SPF bychom si ráno měli aplikovat jako závěrečný krém. Počkat 8 min než se krém vstřebá do pleti a po té nanášet make-up.
SPF funguje na tom principu, že naší kůži chrání, díky rozpadovým molekulám.

Představte si to na perlivé vodě, když nalejeme do sklenice perlivou vodu, bublinky se dostávají na hladinu a praskají. Tak stejně to funguje s krémy s SPF molekuly které nás chrání před slunečními paprsky se vlivem záření rozpadají a proto je nutné krém s SPF obnovit až 3x za den.

Napadá Vás asi otázka: A jak to mám udělat když mám na sobě make- up ?
Snadno! Dáte si množství o velikosti hrášku do dlaní a vtlačovací technikou rovnoměrně vklepejte krém přes make-up.

Krémy s SPF od značky Dermalogica mají velmi lehké složení, takže se snadno aplikují bez zatěžkávajícího pocitu na pleti.

Značka Dermaceuticals má úžasný máme-up s SPF 30 pa+++ 50
Který poskytuje až plné krytí s chladivým efektem. Pomáhá chránit a hojit pleť.

Jaké SPF je vhodné pro mou pleť ?
Napíšu Vám pár tipů, které Vám pomohou vybrat si to správné SPF

Citlivá pleť: pokud máte citlivou pleť doporučuji Vám SPF s fyzikálními faktorem. Tento faktor nezpůsobuje tepelnou reakci v pleti tudíž nedochází k začervenání pleti. Pro tento typ pleti doporučuji:

Invisible physical defence- fyzikální SPF

Cover recover SPF30- make-up (plné krytí) je ale v dostání i jako tónovací SPF nebo bezbarvý.

Pleť s projevy vrásek
Dynamic skin recovery SPF 50 – zpevňující krém lze používat jako denní krém.

Cover recover SPF30- make-up (plné krytí) je ale v dostání i jako tónovací SPF nebo bezbarvý.

Dermalogica solar defense booster spf50 – toto SPF můžete přidávat do jakéhokoli krému.

SkinPerfect Primer SPF 30- podkladová báze

Cover recover SPF30- make-up (plné krytí) je ale v dostání i jako tónovaví SPF nebo bezbarvý.

Mastná pleť, Akné
Prisma protect SPF 30- lze používat samostatné jako hydratační krém

Pure Light SPF 50- hydratační krém

Oil Free Matte 30- ochranný fluid

Cover recover SPF30- make-up (plné krytí) je ale v dostání i jako tónovací SPF nebo bezbarvý.

Smíšená pleť
Invisible Physical Defense SPF 30

Solar Defense Booster SPF 50- lze přidat do jakéhokoli krému

Prisma protect SPF 30- lze používat samostatné jako hydratační krém

Cover recover SPF30- make-up (plné krytí) je ale v dostání i jako tónovací SPF nebo bezbarvý.

Pro individuální poradenství se na mě můžete obrátit: https://hilarion.cz/ 

Autor: Gabriela Soumarová

Foto: archiv – HILARION – PODOLOGICKÝ INSTITUT, Ing. Petra Kliková

Ota Jirák skončil za mřížemi!

Nedávno oslavil 70. narozeniny a už sedí! Takhle jednoduše by se dalo popsat to, co potkalo hereckou i dabérskou legendu Otu Jiráka. Skončil v jednom z nejtěžších českých vězení, v Plzni na Borech. V mundúru mukla a nefalšované cele, kde v okolí sedí vrazi, násilníci, zloději a další kriminálníci! Vše naštěstí jen na jeden den a díky novému filmu Tomáše Magnuska Bastardi 4 – Reparát. I sám režisér, autor scénáře a představitel učitele Majera skončil za mřížemi. 

A tak se oba sešli za katrem.

„Protože jsme museli podstoupit testy a respektovat přísná opatření kvůli covidové situaci, museli jsme štáb a počet herců omezit na minimum. Takže v mundúru skončil i náš výkonný producent Karen Murín, nebo náš fotograf Jarda Hauer. Ale užili jsme si to, ovšem stačilo, déle bych tu být nechtěl,“ svěřil se Magnusek.

„Je to zajímavá zkušenost, ještě nikdy jsem tu netočil, ale takhle mi to vyhovuje. Na jeden den a pryč odtud. Neumím si představit, že bych tu musel být delší dobu. Doufám, že se sem snad nikdy nedostanu jinak, než jako herec,“ smál se Ota Jirák, s kterým byla na place velká pohoda a legrace.

Jirák hraje starého mukla, který dává učiteli Majerovi, před tím, než jde i po vraždě tří svých studentů na prezidentskou milost domů, cenné rady do života.

„Bastardi 4 – Reparát budou úplně jiní, než předchozí tři díly. I když tam bude řada vypjatých situací a velmi dramatických, bude to více s nadhledem a humorem, někdy i dost ostrým,“ přiznal Tomáš Magnusek, který spolu se Zdeňkem Godlou hraje ústřední dvojici filmu, který skončí velmi překvapivě…

Na Borech se natáčely jedny z prvních scén filmu. Všichni si to náležitě užili. Nejenom ve vězeňské cele, na chodbách, ale i na vězeňském dvoře, kam jinak odsouzení chodí na „vycházky“. „Dostali jsme i skvělý oběd, který věznice uvařila. Chovali se k nám skvěle a patří všem velké díky za tu možnost a vstřícnost tohle zrealizovat. Moc si toho vážíme,“ dodal Magnusek.

Film Bastardi 4 – Reparát, kde hlavní role kromě Jiráka, Magnuska a Godly, hrají Gabriela Gášpárová, Bára Mottlová, Jaroslava Obermaierová, Carmen Mayerová, Eva Čížkovská, Natálie Grossová, Jiří Krampol, Jan Přeučil, Igor Bareš nebo Karlos Vémola, přijde do kin buďto koncem tohoto nebo začátkem příštího roku (s ohledem na současnou covidovou situaci).

 

Foto: Jaroslav Hauer

Veronika Jeníková a Heidi Janků se ptají: Jsem krásná???

Bláznivá komedie, která vás od smíchu nenechá ani na okamžik odpočinout. A ještě k tomu plná starých dobrých písniček z lidových operet, anebo nestárnoucích Hašlerovek. Taková je hra s názvem Jsem krásná???, kterou právě začali zkoušet herci a zpěváci známí ze seriálů a televizních obrazovek.

Diváky čeká neobvyklá podívaná – vedle sebe uvidí jak tváře z Ordinace v růžové zahradě, tak naše prvotřídní zpěváky. V hlavní ženské roli se představí Veronika Jeníková nebo Heidi Janků, mužské role ztvární Milan Peroutka nebo Ladislav Ondřej a Bronislav Kotiš nebo Martin France.

Původní autorská komedie Moniky Brabcové zavede diváky do bytu k herečce Andělce, která je pro roli ochotna udělat vše, a tak se chystá na příchod filmového producenta. Co se ale stane, když si ho splete s mladým, nezkušeným novinářem? Bláznivá komedie plná písniček z lidových operet (Já mám devět kanárů, Venoušku, Venoušku, Ty české panenky) a hitů Karla Hašlera může začít!

Komedie pro tři herce Jsem krásná??? se chystá hlavně na zájezdy, ale představení spatří i pražští diváci ve chvíli, kdy to situace dovolí. Režie se ujala Martha Olšrová, hudebního nastudování Jakub Přibyl, výpravy Alexandra Hejlová, producentem je Martin France a jeho agentura Martin Production.

Foto: Monika Brabcová

„Sexy saxofonista“ RENÉ JUNIOR vydal LIVE Christmas! Bílé Vánoce nazpíval držitel Thálie PETER PECHA!

Ani ne rok po tom, co ´sexy saxofonista´ René Junior vydal svou druhou desku, Digital Transition, přichází s novým albem LIVE Christmas. Čas, který letos kvůli pandemii koronaviru nemohl trávit hraním v klubech a na soukromých akcích, využil právě k tvorbě nové desky. A slavnou a pravou vánoční Bílé Vánoce mu nazpíval zpěvák, herec a držitel Ceny Thálie Peter Pecha.

„Po vánočním albu jsem toužil už několik let. Letos přišla správná chvíle se do něj pustit. Kdy jindy se zaměřit na kouzlo vánočních svátků než po roce, jako byl tento,“ říká hudebník a producent René Junior, který je v nadsázce často označován jako „nejvíce sexy saxofonista“.

Klasiku však na albu nehledejte. René Junior přináší na českou hudební scénu nové aranže známých vánočních koled a svátečních písní, a oživuje tak tradiční melodie známé po desítky až stovky let. Saxofonista, který kdysi prošel i soutěží Česko Slovensko má talent!, dokonce nabádá posluchače k malému hudebnímu kvízu!

Křest kvůli současným opatřením proběhl online na jeho Instagramovém profilu. Mezi kmotry se objevili například saxofonista Felix Slováček, herečka a zpěvačka Radka Pavlovčinová, moderátorka a herečka Eva Decastelo nebo již zmíněný Peter Pecha. Ten také loni, spolu s Felixem Slováčkem a Pavlem Šporclem, byl kmotrem na křtu jeho předchozí desky Digital Transition.

„Tam jsme si řekli, že něco společně vymyslíme, a jsem moc rád, že se to podařilom,“ dodal zpěvák a herec Peter Pecha. 

Foto: zdroj: Live Christmas René Junior,  archiv R. Juniora a Jaroslav Hauer

VÁNOČNÍ DÁREK

Celé druhé pololetí roku 1936 velitel četnického oddělení v Českých Budějovicích, major František Doležal, se znepokojením sledoval zvyšující se počet případů vyloupení pokladen, jejichž pachatelé nebyli zjištěni.

V pondělí 13. července 1936 ráno bylo četnické stanici Kamenný újezd v politickém okrese České Budějovice oznámeno vyloupení pokladny obecního úřadu v Kamenném Újezdě u Českých Budějovic. Velitel četnické stanice, vrchní strážmistr Emil Hrdlička, zjistil, že k vloupání došlo již v noci ze soboty na neděli a že kromě vloupání do obecního úřadu došlo téže noci také k vloupání do dílny místního kováře, jemuž však nic nebylo odcizeno.

O necelý měsíc později, v pondělí 10. srpna 1936, hlásila četnická stanice Lišov v politickém okrese České Budějovice telefonicky českobudějovické četnické pátrací stanici vyloupení pokladny Okresní hospodářské záložny v Lišově.

Hlídka pátračky vedená zástupcem jejího velitele, praporčíkem Karlem Machartem, zjistila, že ke vloupání do záložny došlo již v noci ze soboty na neděli.

Kromě toho v Lišově přítomné hlídce pátrací stanice oznámil místní zámečník vloupání do své dílny. Pachatel činu rozházel zámečníkovo nářadí, avšak nebylo zjištěno, že by se z dílny cokoliv ztratilo.

V neděli 9. září 1936 ráno nahlásil místní obchodník Ladislav Pilbauer četnické stanici ve Čtyřech Dvorech v politickém okrese České Budějovice vyloupení pokladny ve svém obchodě.

Na místě činu hlídka pátrací stanice opětovně vedená praporčíkem Machartem zajistila mimo jiné i několik kusů obyčejného kovářského nářadí, jímž byla pokladna vyloupena, a které zde pachatel činu zanechal.

Následujícího dne opětovně hlásila čtyřdvorská četnická stanice českobudějovické pátračce vloupání do dílny místního kováře.

Strážmistr Alois Macháček, který byl předchozího dne ve Čtyřech Dvorech, zjistil, že nářadí odcizené v kovářské dílně bylo použito k vyloupení pokladny u obchodníka Pilbauera. Podle způsobu provedení se dalo předpokládat, že se jedná o čin nějakého začátečníka, který nemá ani vlastní nářadí.

Do pátrání po lupičích pokladen působících v českobudějovickém politickém okrese zapojil major Doležal, po dohodě s okresním četnickým velitelem, štábním kapitánem výkonným Janem Mandou, kromě pátračky, i všechny četnické stanice v politickém okrese.

Českobudějovičtí četníci

Kancelářský pomocník českobudějovické pátračky, štábní strážmistr Ladislav Dvířka, začal vést přehled v poslední době vyloupených pokladen.

Do přehledu zahrnul i případ vyloupené pokladny v knihtiskárně „Družstvotisk“ v Třeboni, k němuž došlo v noci na čtvrtek 13. srpna 1936, a téže noci bylo v Třeboni provedeno také vloupání do dílny místního koláře, při kterém však nebylo vůbec nic odcizeno.

V noci na středu 21. října 1936 vyplašil obchodník Pilbauer ve Čtyřech Dvorech muže ve vojenském stejnokroji, jenž se mu vloupal do jeho obchodu a pokusil se o opětovné vyloupení pokladny. Na místě bylo jako v prvním případě nalezeno nářadí, které bylo opět odcizeno v dílně místního kováře.

Pátrání se nyní zaměřilo do vojenských kasáren ve Čtyřech Dvorech. Přes veškeré úsilí pracovníků českobudějovické pátračky se nepodařilo mezi zde sloužícími vojáky vypátrat pachatele opakovaného vloupání do kovářské dílny a do obchodu Ladislava Pilbauera.

Případy vyloupených pokladen ve služebním obvodu českobudějovické četnické pátrací stanice se však dále množily.

V noci na středu 11. listopadu 1936 došlo k vyloupení pokladny Okresní nemocenské pojišťovny v Třeboni. Četnická stanice Třeboň v sídle okresního politického úřadu hlásila také vloupání do dílny místního kováře.

Hlídka pátrací stanice z Českých Budějovic zjistila stejný způsob napadení pokladny jako v předchozích případech.

V kovářské dílně bylo zjištěno, že si kasař pouze vypůjčil kovářovo nářadí, a po činu jej zase beze zbytku vrátil na své místo.

Praporčíku Machartovi začaly zjištěné informace dávat smysl. Vzpomněl si, že v odborném pátracím kursu, který absolvoval v roce 1935 u Ústředního četnického pátracího oddělení v Praze, byly rozebírány případy lupiče pokladen Rouska, který se v době své vojenské služby v Čáslavi během vycházek dopouštěl vloupání a vylupování pokladen. Tehdy se četníkům z kutnohorské četnické pátrací stanice vymlouval, že vycházky na propustku na 24. hodinu trávil u své milenky. Jelikož nemohl mít vlastní kasařské náčiní, vloupal se vždy nejdříve do místní kovářské či zámečnické dílny, kde si opatřil nářadí k vyloupení pokladny, a následně jej po vyloupení pokladny do dílny vracel.

Ve svém poznámkovém sešitě z kursu praporčík Machart našel poznámky k činnosti Antonína Rouska narozeného roku 1905 a domovsky příslušného do Dobrošova v politickém okrese Náchod.

Postupně se praporčíku Machartovi podařilo zjistit, že Rousek po odpykání posledního trestu, který mu znemožnil vykonání prezenční vojenské služby, tuto momentálně dosluhuje u 1. pěšího pluku Mistra Jana Husi v Jindřichově Hradci.

Automobil českobudějovické pátrací stanice ihned odjel do Jindřichova Hradce. Zde skutečně vojín Rousek vykonával prezenční vojenskou službu. Pro výkon uložených trestů ji nemohl vykonat v nižším věku jako jeho vrstevníci.

Českobudějovická pátračka získala přehled vojínu Rouskovi udělených propustek, které si žádal, vzhledem k údajným návštěvám své milenky, na 24. hodinu. Ze seznamu bylo zřejmé, že většina propustek byla udělena na sobotní večer.

S velením posádky bylo dojednáno, že českobudějovická pátrací stanice bude vždy informována o vojínu Rouskovi udělených propustkách.

Štábní strážmistr Dvířka při srovnání přehledu vyloupených pokladen s datumy vojínu Rouskovi udělených propustek zjistil, že se naprosto shodují!

Major Doležal pečlivě sledoval postup pátrání po neustále spravedlnosti unikajícím lupiči pokladen.

Fotografie lupiče pokladen, toho času vojína Antonína Rouska, byly rozmnoženy a rozeslány s přípisem podepsaným velitelem četnického oddělení, majorem Františkem Doležalem, na všechny četnické stanice ve služebním obvodu českobudějovické pátračky. Jednalo se o politické okresy České Budějovice, Týn nad Vltavou, Jindřichův Hradec, Třeboň, Kaplice a Český Krumlov.

V sobotu 28. listopadu 1936 po poledni byla českobudějovická pátračka telefonicky jindřichohradeckou vojenskou posádkou informována o propustce udělené vojínu Rouskovi. Přesto, že automobil pátračky okamžitě vyrazil do Jindřichova Hradce, vojín Rousek stačil opustit vojenská kasárna ještě před příjezdem hlídky pátračky.

V neděli 29. listopadu 1936 dopoledne hlásila pátračce do Českých Budějovic četnická stanice Trhové Sviny v politickém okrese České Budějovice vloupání do zámečnické dílny.

Jelikož se dalo předpokládat, že se jedná o Rouskovu práci, vyjela na místo hlídka pátračky i přes to, že ze zámečnické dílny vůbec nic nezmizelo. Pachatel si zde pouze vypůjčil několik kusů nářadí, které opět v pořádku vrátil. Bylo nepochybné, že v Trhových Svinech vzala za své pod Rouskovýma rukama další pokladna.

V pondělí ráno již mělo četnictvo jasno. V noci ze soboty na neděli byla vyloupena pokladna poštovního úřadu v Trhových Svinech!

S vojenskou posádkou v Jindřichově Hradci bylo dojednáno, že příští propustku dostane vojín Rousek v sobotu 5. prosince 1936, samozřejmě do 24 hodin.

Českobudějovické četnictvo nezaháleno. Všechny četnické stanice byly opětovným přípisem velitele četnického oddělení, majora Doležala, informovány a nabádány k maximální vnímavosti a připravenosti k zásahu.

Major Doležal v rozporu se Služební instrukcí pro četnictvo, na základě opakovaného naléhání velitele pátrací stanice, vrchního strážmistra Františka Zemana, a jeho zástupce, praporčíka Macharta, připustil, aby dva muži z českobudějovické pátračky v občanském oděvu se služebním automobilem sledovali pohyb vojína Rouska propuštěného z kasáren do 24. hodiny.

Antonín Rousek se po opuštění kasáren vydal na jindřichohradecké nádraží a odcestoval vlakem do Českých Budějovic. Zde přesedl a pokračoval směrem na Český Krumlov, do kterého však již nedojel a ztratil se z dohledu četníků. Do kasáren se vrátil jako vždy ve stanoveném čase.

Četníkům bylo naprosto jasné, že se Rousek opět dopustil vyloupení nějaké pokladny.

Když v neděli 6. prosince 1936 telefonovala na pátračku četnická stanice Křemže v politickém okrese Český Krumlov, tak bylo jasno. V noci ze soboty na neděli došlo k vyloupení pokladny v hostinci v Holubově u Českého Krumlova.

Velitel četnického oddělení, major Doležal, již nehodlal dále čekat na další Rouskem vyloupenou pokladnu a rozhodl o jeho zatčení českobudějovickou pátrací stanicí.

V pondělí 7. prosince 1936 krátce před polednem byl českobudějovickou pátračkou v Jindřichově Hradci zatčen 31 roků starý vojín Antonín Rousek. Svému zatčení se velmi podivoval. To však na četníky neplatilo a převezli jej do kanceláře českobudějovické pátračky.

Při výslechu vedeném vrchním strážmistrem Zemanem a praporčíkem Machartem na otázku, kde trávil svůj čas, když na propustku opustil kasárna uvedl, že u své milenky. Jelikož se jedná o vdanou a spořádanou ženu, nemůže z pochopitelných důvodů uvést, o koho se jedná.

Rouskovo tvrzení nikdo nerozporoval. Byl však dodán do vazby ve věznici krajského soudu v Českých Budějovicích. U v minulosti třináctkrát soudně opakovaně trestaného pro zločiny krádeže za vyloupení pokladen, zločin loupeže a zločin veřejného násilí proti vrchnostenské osobě řemeslného zločince z povolání zapírání nebylo nic divného. Jednalo se o protřelého kriminálníka, který si odpykal několik trestů v rozmezí tří až pěti let.

Štábní strážmistr Dvířka vypracoval seznam obsahující celkem čtrnáct případů, u nichž byl jako pachatel důvodně podezřelý Antonín Rousek. Kromě případů z vlastního obvodu pátračky zde byl zahrnut i případ vyloupení pokladny u firmy Suchánek v Benešově u Prahy, spadajícím do působnosti sousední četnické pátrací stanice v Táboře.

Po několika výsleších, při nichž Rousek zprvu zapíral, byl prozatím postupně usvědčen z deseti případů vyloupených pokladen s celkovou způsobenou škodou přesahující 20.000 korun.

Na své loupeživé výpravy vyrážel poté, co mu byla udělena propustka na 24. hodinu. Většinou k případům docházelo v noci ze soboty na neděli.

Obdobnou činnost Antonín Rousek prováděl v letech 1927 a 1928 v Čáslavi, kde vykonával vojenskou službu.

Bylo nade vší pochybnost jasné, že Rouskova prezenční služba bude opět výkonem uloženého trestu prodloužena, pokud mu ovšem nebude uložen, kromě trestu těžkého žaláře, i trest vyloučení z armády.

Velitel českobudějovického četnického oddělení při slavnostní vánoční tabuli pronesl, že Rouskovo dopadení a usvědčení je pro něho tím nejlepším vánočním dárkem.

Vánoce v četnických kasárnách

Obálka knihy Četnické erfolgy

Příspěvek byl zpracován podle nedávno vydané knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Cukrářský mág JOSEF MARŠÁLEK vydal sladkou „covidovou“ knihu, která tu ještě nebyla! Křtili mu ji Bílá, Bebarová, Konvalinková, Křížková i Kopta!

Moje sváteční pečení. Tak se jmenuje nový knižní počin cukrářského mága JOSEFA MARŠÁLKA, který vydalo nakladatelství XYZ z řady Albatros Media. Publikace plná stylových receptů, nádherných fotografií a nečekaných chutí vznikala netradičně. Snad i proto je naprosto unikátní! Křtu této sbírky receptů na cukroví a zákusky, v pražském Divadle Lucie Bílé, se jako kmotry zúčastnily dámy, které mají rády vše, co je obsahem nové knihy. Zpěvačka a „principálka“ Lucie BÍLÁ, herečka Tereza BEBAROVÁ, herečka Naďa KONVALINKOVÁ a zpěvačka Hanka KŘÍŽKOVÁ. Jako moderátor-kmotr a patron přišel herec a muzikant Václav KOPTA.

„Přemýšlíte, jak dodat svátečnímu pečení jiskru? Zkuste tentokrát rozvonět svou kuchyni trochu jinak! V šedesáti unikátních receptech inspirovaných mým dětstvím, zážitky z cest i aktuálními světovými trendy vám ukážu, jak z klasického cukroví udělat něco výjimečného. Podělím se s vámi také o své tajné tipy, takže společně zvládneme cukrařinu špičkové úrovně přímo u vás doma. Pojďme se do toho pustit – sladce, s láskou a společně,“ lákal cukrář Josef Maršálek nejenom hosty „komorního“ křtu (s ohledem na covidová opatření), ale láká především všechny, kteří si knihu už pořídili nebo pořídí.

Už nyní je knižní novinka u prodejců označena jako „bestseller“ a mnohde je dokonce vyprodána.

„Když jsme se v únoru pozdě odpoledne s mým partnerem Petrem vraceli domů z třítýdenní cesty po Indii, byl první výtisk mé knihy Moderní česká cukrařina beznadějně vyprodán  a s napětím se čekalo na druhý dotisk. Muselo se to stihnout docela rychle, neboť na konci února se měl oficiálně konat její křest. Kmotrou byla sama Lucie Bílá a křtem provedla milovaná Terezka Bebarová. Ještě jsme se ani nedostali z jetlagu a první ranní e-mail byl od Lindy                       z Albatrosu. A že by byli rádi, kdybych pro ně napsal další cukrářskou knihu. Nemuseli mě dlouho přemlouvat, protože jejich přáním byla kniha Vánoční. A já Vánoce, a celý ten rumrajs kolem nich, miluji,“ nastínil vznik nové knihy autor a cukrář v jedné podobě. Nemožné se stalo skutkem a celá kniha byla nafocena za rekordně krátký čas.

„Mám z toho velkou radost. Kniha vznikala primárně v první koronavirové době u nás doma. Od 18. do 21 dubna jsme pět dní se skvělou fotografkou Maruškou Bartošovou u nás doma fotily, tedy čtyři a pátý jsme si udělali mejdan. Díky části mé rodiny, Petrovi a přátelům, jsme naprosto skvěle zvládli zrealizovat ty desítky dezertů. Protože nebylo v našich silách to všechno sníst, měla se řada našich sousedů na jaře velmi dobře…,“ vzpomíná s úsměvem Josef Maršálek.

Také kmotři se svěřili se svými pocity, když knihu poprvé viděli a drželi v ruce: „Já chci Pepíčkovi moc poděkovat, že si na křest, i když v „omezeném režimu“ vybral naše divadlo, protože nám diváci moc chybí a jsem ráda, že alespoň takhle máme možnost se sejít a vidět se. Já tu jeho novou, krásnou knihu už mám a miluju ji. Jsem člověk, co si nepamatuje vůbec nic, ale co se napíše, nemusí se pamatovat. Já přeji hodně nadšených čtenářů a ať z ní mají takovou radost, jako mám já,“ svěřila se principálka divadla, zpěvačka Lucie Bílá.

„Co popřát mému kamarádovi, kolegovi, s nímž nejenom že jsme dělali a zase budeme dělat pořad Peče celá země, ale realizujeme náš vlastní pořad. Mnoho těch receptů znám z reálu, protože Pepa je prostě opravdu cukrářský kouzelník. Snad jen, aby je nepotkalo to, co mě, že od doby, kdy spolu pečeme, točíme, tak jsem nabrala nějaké to kilo navíc, a co teď s tím, že?,“ podotkla s humorem a úsměvem Tereza Bebarová.

„Já přeji, aby recepty-to cukroví, které je v této knížce, zavonělo v každé domácnosti. Protože to nejenom vypadá, ale i chutná úžasně. Pepa totiž dneska přinesl na křest vzorečky a tomu se prostě nedá odolat,“ svěřil se zpěvačka a herečka Hanka Křížková.

Její kolegyně a kamarádka, herečka Naďa Konvalinková měla typicky předvánoční přání. „Já bych popřála hlavně stále tolik energie a nápadů, a nám všem, kteří tohle cukroví, zvláště teď před a o svátcích budeme ochutnávat, aby po něm zůstala jen tak skvělá chuť a ty kalorie mizely… Říká se, že Vánoce jsou svátky zázraků, tak třeba se nějaký stane a kilíčka nám nahoru nepůjdou,“ usmívala se.

Doplnil jí herec, hudebník a moderátor Václav Kopta. „Přeji nejenom knize, ale i Pepovi, aby ta energie a nápady byly stále vzrůstající, protože talent a sílu na to máš. A taky přeju Albatrosu, aby vznikaly další takové skvělé knížky a budeme se na ně moc těšit.“

V příštím roce chystá Česká televize již 2. sérii skvělé kulinářské show Peče celá země a opět  u toho budou právě Josef Maršálek, Tereza Bebarová a Václav Kopta.

„Moc se na to těšíme a jsme sami zvědavi, jaké další talenty z té soutěže vyjdou. Jsme národ nesmírně šikovných a kreativních lidí, což ostatně poznáváme s Pepou i teď, když točíme náš nový „hobby a mňam“ pořad Čas na TE.BE, který vysílají TV Mňam a TV Hobby, a kde kromě pečení dáváme prostor i šikovným kutilům nebo rukodělným nadšencům,“ podotkla Tereza Bebarová.

Vzkaz Josefa Maršálka pro ty, kteří drží v rukách Moje sváteční pečení:

Držíte v rukou nádhernou knihu, která vznikla v kreativním prostředí a kterou tvořili lidé, kteří vědí, co dělají. Nenechte ji zapadlou někde v polici mezi ostatními knihami, ale opravdu si ji užijte. Tak jako my všichni, když jsme ji tvořili.

Foto: Jaroslav Hauer