Fenomenální Freddie Mercury by oslavil své 77 narozeniny!

Na pódiu dovedl strhnout publikum nejen svými pěveckými schopnostmi, ale také charismatem. Miloval život, kterého si plnými doušky užíval až do svého skonu v roce 1991, ať už v osobním životě nebo na pódiu. Narodil se na Zanzibaru 5. září 1946 jako Farrokh Bulsara.

Freddie Mercury byl geniální muzikant, majitel hlasu s rozsahem k neuvěření, hvězda první třídy. Ale také rozpolcená duše a muž, který dlouho skrýval svou náklonnost k jiným mužům. Trápil se a bolest zaháněl drogami, na večírcích a nezřízeným sexem. A dost často vším dohromady. Freddie  Mercury za to zaplatil vysokou cenu – v roce 1991 ho zabil virus HIV. Dnes by mu bylo 77 let. Jeho hudba, ale žije dál. Každý druhý by dokázal zanotovat aspoň kousek z některé jeho písně. Například Bohemian Rhapsody, Somebody to Love nebo We Are the Champions – nesmrtelné hity fenomenálního zpěváka.

 

Claude Monet – Impresionismus

Claude  Monet se narodil roku 1840 v Paříži, po pěti letech se jeho rodina odstěhovala do Normandie, Le Havru. Jeho prvním malířským učitelem byl Eugène Boudin, se kterým se setkal roku 1856. Boudin ho uvedl do tajů olejomalby  a práce v plenéru. 

Monet je pravý otec impresionismu. Především vycházel z Manetova stylu. Jeho obrazy jsou plné zářivých barev a odrazů – naplněné světlem. Svá plátna pokrýval bezpočtem jednotlivých tahů štětce. Barvy se čistě blyští z obrazu a vytvářejí dojem neklidu a životnosti krajiny.

Zahrada v Montgeronu

Kout zahrady v Montgeron je typickou ukázkou impresionistické techniky malby. Obraz vznikl v roce 1876, kdy v okolí tohoto městečka Monet strávil léto. Obraz namaloval jako jeden ze čtyř obrazů pro zámek Rottenburgu finančníka Ernesta Hoschedého (jednoho z mecenášů impresionistů).

Imprese, východ slunce

Původně se měl jmenovat Moře.  Monet se snažil zaznamenat smyslové zážitky – vyslovit dojem a náladu. Na obraze je moře a nad ním východ slunce, které se odráží na vodní hladině. V pozadí jsou vidět stěžně velkých lodí. Loďka v popředí je vytvořena jen několika málo tahy štětcem. Jeden kritik  kdysi řekl, že Monet tímto znázorňuje jen jakési „Imprese“ (dojmy) a nazval tyto malíře impresionisty, oni to přijali.

Bílé lekníny

Během dlouhého období depresí po úmrtí své ženy napadla Moneta myšlenka realizovat sérii obrazů s lekníny. Inspirací mu byla jeho zahrada v Giverny. Reálně se celý projekt uskutečnil až po dopisu jeho obdivovatelky, která chtěl vytvořit dekorace pro kruhovou místnost. Monet pracoval tajně, použil plátno obřích rozměrů. Motivy řešil až abstraktním způsobem: světlo, voda, rostliny, vše se rozpouští v harmonii barev a odrazů. Obrazy často budí dojem, že malíř pracoval ponořen ve vodě (Monet využil zkušeností ze svého plovoucího ateliéru na Seině).

Stezka v Monetově zahradě

Monet namaloval tento obraz v roce 1902, kdy už dokončil svoji mistrovskou sérii leknínů a pokračoval v malování motivů ze své zahrady v Giverny. Na těchto obrazech rozvinul impresionistickou myšlenku k dokonalosti. Dojem z obrazu umocňují živé a syté barvy, detaily tvoří jediný celek až při pohledu z větší vzdálenosti. Na obraz také nenajdete černou barvu a jiné odstíny šedé. Mimochodem, cestu ke dveřím svého domu Monet maloval několikrát, dokonce nechal pro úpravu kompozice prořezat a vykácet stínící smrky a na jejich místo vysázel fuchsie, jiřiny a jiné květiny, které po celé léto kvetly.

Monetovy obrazy měly stále větší úspěch. Upravil si svou zahradu v Giverny  tak, aby vypadala jako živý obraz. V roce 1922 po první světové válce byl již Monet úplně slepý a věnoval státu sérii Leknínů. V roce 1923 podstoupil oční operaci a znovu pracoval až do své smrti roku 1926.

ZÁŘIJOVÁ VÝROČÍ SLAVNÝCH OSOBNOSTÍ – Peter Sellers

Peter Sellers, původním jménem Richard Henry Sellers, britský filmový herec a režisér, se narodil 8. září 1925 v Southsea, Hampshire, v rodině slavných komiků Mendozů, kteří vystupovali po kabaretech jako Big a Peg. Sellers se už v pěti letech stal součástí jejich vystoupení. Velký vliv měla na Sellerse jeho matka, která ho vzala ze školy ve čtrnácti letech a usilovně jej  připravovala na dráhu budoucího slavného kabaretiéra. Ovlivňovala jej pak prakticky až do své smrti v roce 1966. Sellers byl vynikajícím imitátorem. V letech 1945 – 1947 pracoval v BBC a vystupoval zde jako rozhlasový komik a imitátor v mnoha rozhlasových pořadech. V roce 1951 vytvořil spolu s dalšími komiky, zejména Spikem Milliganem a Hary Secombem, legendární pořad The Goon Show. Tento pořad si během sedmi let své existence získal desetitisíce příznivců. Díky němu byli všichni tři hlavní aktéři na přímluvu prince Charlese povýšeni do šlechtického stavu. Prosadit se ve filmu trvalo Sellersovi dalších 10 let. Ve svých 26 letech vypadal Selllers na čtyřicet a byl obézní, ač populární komik, filmaři nijak nevyhledáván. Průlom nastal v roce 1955, kdy získal menší roli ve filmu Pět lupičů a stará dáma (1955). Úspěch tohoto filmu vedl k dalším rolím. V roce 1960 vytvořil hlavní roli (spolu se Sophií Lorenovou) ve filmu Milionářka. Setkání s Lorenovou  Sellerrse přímo zasáhlo. Beznadějně se do ní zamiloval, změnil se k nepoznání, nastoupil sérii drastických diet a výrazně zhubnul, velmi nevybíravým stylem opustil svou manželku a děti. Už tehdy se u něj začaly projevovat ´hvězdné manýry a sociopatické sklony. Roli již dnes legendárního detektiva Clouseaua ve filmu Růžový panter měl původně hrát Peter Ustinov, ten ale na poslední chvíli roli odmítl, Sellers byl vybrán jako náhrada. Z původně epizodní role vytvořil Sellers nezapomenutelnou postavu. A ze Sellerse se stala ze dne na den hvězda mezinárodního formátu. Rok po premiéře Růžového pantera během natáčení komedie Kiss Me, Stupid! přežil zástavu srdce. Sellers natočil 28 filmů, většina z těchto komedií, za které pobíral obrovské honoráře, se v kinech propadla. Zhoršovalo se také jeho chování. Sellers si vydělával na reklamách, bral antidepresiva a nakonec se ze zoufalství vrátil k Růžovému panterovi. (Návrat Růžového pantera, Růžový panter znovu zasahuje a Pomsta Růžového pantera). Ačkoliv o těchto filmech Sellers mluvil s pohrdáním, jako o způsobu, jímž si pouze vydělal na živobytí, filmy měly obrovský úspěch a staly se trvalou součástí světové kinematografie. Peter Sellers zemřel 24. července 1980 v Londýně.

FOTO:    www.birthday.wz.cz, Peter Sellers FB

Výročí smrti princezny Diany

31. srpen 1997. Ona si užívá dovolenou po boku své nové lásky Dodiho Al-Fayeda ve Francii. Její synové, tehdy patnáctiletý William a dvanáctiletý Harry, tráví prázdniny na zámku Balmoral ve Skotsku.

Ten den se vryl už navždy do paměti nejen dvou dospívajících chlapců, ale téměř celého světa. Záběrům zdemolovaného mercedesu, kterým Diana s doprovodem prchala před paparazzi, a který ve vysoké rychlosti narazil do tunelových pilířů, nechtěl nikdo uvěřit. A už vůbec nikdo nechápal, že tragickou nehodu jejich princezna, Královna lidských srdcí, nepřežila.

Dnes si připomínáme již 26. výročí její tragické smrti!

Foto: bibloo.cz

Poslední rozloučení s Vašo Patejdlem

Poslední rozloučení se spoluzakladatelem hudební skupiny Elán Vašo Patejdlem se uskutečnilo dnes, 30. srpna v Praze. Se slovenským zpěvákem, klávesistou a textařem, který zemřel v sobotu 19. srpna, se přišla do baziliky Nanebevzetí Panny Marie na Strahově rozloučit i veřejnost.

Patejdl se narodil 10. října 1954 v Karlových Varech. Skupinu Elán založil v roce 1969 společně s Jožo Rážem. Přelomem pro ně byla účast na soutěži Bratislavská lyra v roce 1980, kde mladá kapela zaujala skladbou Kaskadér, za kterou si vysloužila Stříbrnou lyru. O rok později se ke skupině přidal další významný člen Ján Baláž a Elán se stal jednou z předních československých pop-rockových kapel. Mezi jejich největší hity patří Láska moje, Neviem byť sám či Tanečnice z Lúčnice.

Členem Elánu byl Patejdl do roku 1985, kdy se vydal na sólovou dráhu. Ta čítá celkem sedm řadových alb, přičemž některé z nich se dočkaly anglických verzí. O jedenáct let později se Patejdl do Elánu vrátil a byl jeho členem až doposud. Jedním z posledních Patejdlových vystoupení byl na konci července koncert na festivalu Benátská!. Skupina Elán pak plánovala příští rok dva koncerty – v Praze a v Bratislavě. Důvodem jednorázového návratu měla být oslava sedmdesátin frontmana Ráže a Patejdla.

Vašo Patejdl spolupracoval i se slovenským zpěvákem Richardem Müllerem, pro kterého složil hit Po schodoch. Vytvořil také hudbu pro film Fontána pro Zuzanu z roku 1986 nebo pro filmovou pohádku Sedmero krkavců z roku 2015. Za svou tvorbu získal řadu ocenění.

Foto: Google

 

Obnova vzpomínkového místa na Hanu Zagorovou

Umělec Josef Rataj obnovil v Praze vzpomínkové místo pro Hanu Zagorovou. Zpěvačka zemřela loni 26. srpna 2022 ve věku 75 let v Praze. Na základě této události vznikl portrét zpěvačky Hany Zagorové na zdi vedle Skautského institutu na Kampě spontánně hned den po odchodu. Během roku však portrét byl přemalován a zničen. Lidé neměli kam zapalovat pro Hanku svíce. Umělci Ratajovi to bylo líto, tak vytvořil nové dílo. Letos tedy zeď ozdobily hned čtyřmi portréty ve stylu pop-art. Lidé opět začali na místo uctívat památku Hanky Zagorové. Uvažuje se, že by pietní místo mohlo zůstat, tím, že by se dílo zaskliklo. To však ukáže čas…

První portrét v roce 2022

Foto: internet 

Milan Kňažko – legendární slovenský herec slaví 78. narozeniny!

78. narozeniny dnes slaví slovenský herec a bývalý politik Milan Kňažko. O herectví se zajímal už odmalička a velmi brzy začal hrát. Jeho zadumanou vážnou tvář dobře znají i čeští diváci. Právě v Česku natočil řadu filmů a objevuje se i na zdejších jevištích.

Narodil se 28. srpna 1945 v Horných Plachtinciach na Slovensku. Snímky, ve kterých Milan Kňažko zazářil na plátnech českých kin je nespočet. Vzpomeňme například Dobří holubi se vracejí, Normal nebo Jan Hus.  Stejně tak se pravidelně vrací na česká jeviště. 

Už po roce 1989 se začal angažovat v politice a vystřídal funkce jako poradce prezidenta, poslanec nebo ministr. Z politiky nakonec po letech nadobro odešel.

Přejeme všechno nejlepší, hodně štěstí, lásky a samozřejmě to zdravíčko!

Postimpresionismus: Paul Cézanne, otec moderního umění. Odbdivoval ho i Henri Matisse!

Paul Cézanne se narodil 19. ledna 1839 v Aix-en-Provence ve Francii. Cézanne,  francouzský postimpresionistický malíř, často nazývaný „otec moderního umění“, jehož díla položila základy spojení mezí koncepcí malby 19. století a radikálnějšího 20. století (hlavně kubismu). Snažil se dosáhnout syntézy  realistického zobrazení, osobního výrazu a abstraktního obrazového řádu. Henri Matisse obdivoval jeho nakládání s barvou, Pablo Picasso rozvinul jeho plošné kompoziční struktury do kubismu. Picasso a Matisse dokonce říkali, že Cézanne je “otcem nás všech”. Cézanne používá jasné barvy a drobné a citlivé tahy štětcem. Cézanne se zajímal o zjednodušování přirozených forem věcí na jejich geometrickou podstatu. Zabýval se perspektivou, aby v divákovi vyvolal nový estetický zážitek.

Zátiší s jablky

Zátiším s jablky Cézanne ukazuje, že zátiší – za jeho doby ten nejubožejší žánr – může být nástrojem k věrnému zobrazení světla a prostoru. „Malování podstaty obrazu není jen obyčejným kopírováním předmětů na plátno,“ napsal, „jde o uvědomění si pocitů a vjemů.“ Okraje ovoce v míse jsou nedotažené a zdá se, jakoby se pohybovaly. Pravidla perspektivy jsou také porušena, pravý roh stolu se naklání dopředu. Některé části plátna jsou ponechány téměř nahé a obraz tak působí částečně nedokončeně. Zátiší s jablky je víc než jen imitace života; jde o rozvoj divákova vidění a samotné podstaty malování.

Břehy Marne v Creteil

Podobně jako na řadě dalších obrazů z okolí řeky Marne, které Cézanne vytvořil kolem roku 1888, i zde svým obdivovatelům i kritikům představuje velmi čisté a přesvědčivé ztvárnění vody, kterého dosahuje zrcadlovým odrazem břehu na poklidné hladině. Na plátně pracuje primárně se zeleno-modrými barvami, jejichž odstín se trochu ztmavuje ve snaze zachytit hloubku řeky. Barevně vybočujícím celkem je drobná budova ve středním pásmu obrazu na pravé straně. Zde kontrastně Cézanne nanáší červenou barvu střechy a celkově světlejší odstíny fasády domu.

Hora Sainte-Victoire

Oblíbeným předmětem Cézannových obrazů byla hora Mont Sainte-Victoire poblíž jeho rodného města Aix-en-Provence, kam se vracel celý svůj život. Cézannovo zjednodušení přírody do geometrických tvarů a jeho ničím neomezené užití barev později inspirovalo kubismus a fauvismus.

Hráči karet

Cézannův obraz Hráči karet, na kterém jsou zobrazeni muži, kteří u stolu hrají karty. V první polovině devadesátých let 19. století Cézanne namaloval pět různých verzí tohoto motivu, které se mimo jiné liší v počtu vyobrazených osob.

Zátiší

V porovnání se zátišími z dřívějších let je Zátiší velkým posunem vpřed, jak v ostrosti a jasnosti, tak v detailnosti. Ještě stále můžeme pozorovat prvky Cézanneho ranného stylu, například v tmavším pozadím, ale tmavé stíny byly již značně eliminovány. Kompozice je jednoduchá a vyznačuje se Cézannovou touhou po stabilitě, uzavření a ucelenosti. Neuvěřitelná je také navzájem si odpovídající vyrovnanost křivek a rovných čar, které se navzájem doplňují v dokonalé souhře.

15. října 1906 ho při malování v plenéru zastihla bouře a malíř ztratil vědomí. Prochladl a v důsledku toho dostal zápal plic. Na něj 22. října zemřel. Pochován byl v Aix na hřbitově u kostela sv. Petra. Roku 1954 byl jeho dům s ateliérem v Chenin des Lauves otevřen a upraven na muzeum.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Fauvismus: Henri Matisse

Henri Matisse se narodil 31. prosince 1869 v severofrancouzském městě Le Cateau-Cambrésis. byl francozský malíř, sochař a grafik, proslulý svou prací s barvou a svým brilantním kreslířským uměním. Byl hlavní postavou uměleckého směru zvaného fauvismus. Spolu s Picassem patří k výtvarníkům, kteří nejvíce ovlivnili vývoj umění v druhé polovině dvacátého století. Během své dlouhé umělecké kariéry prošel snad všemi hlavními uměleckými směry – od impresionismu až po abstrakcionismus. V raném období používal živelnou kompozici impresionistů, ovšem s jistou formální strukturou. Ovlivnilo jej arabské umění, s nímž se setkal na svých cestách do Maroka a Alžíru (dekorativnost arabské keramiky, bohatost detailů tapisérií). Ve svém druhém období začal používat abstraktní linie a kontrast mezi hmotou těla a plochým pozadím svých portrétů a aktů. Postavy na obrazech jsou pojaty jako sochy – Mattise dosáhl velké expresivity výborným rozložením hmoty na obrazu a čistotou obrazu. Divákům dokázal, že i přes velkou úspornost výrazových prostředků, lze dosáhnout výborného výsledku i u něčeho tak citlivého jako je ženský akt.

Henri Matisse

Tanec

Jeden z nejslavnějších Matissových obrazů. Pro fauvisty byla důležitá barva, které používali v malém spektru, ale o to sytější a kontrastnější. Naznačený pohyb vyjadřuje rychlost a dynamiku tance. Pozice těl pak prožitek z tance a emoce, které se sebou přináší. Celkově z obrazu dominuje radost, které se na Matisse na jinak často melancholických obrazech vyhýbá.

Hudba

Velmi podobné obrazu Tanec, stejná barevnost; dynamika tohoto obrazu není však shodná s dynamikou druhého obrazu, postavy zde jsou statické: dvě z postav hrají na hudební nástroj.

Zlaté rybky

Jediný trojrozměrný předmět zde je skleněná nádoba s rybkami, ostatní předměty se nacházejí ve stejném plánu; mísí se zde tóny růžové a zelené.

Červený pokoj

Modrý akt I.

Růžový ateliér

V posledních letech života trpěl Matisse anginou pectoris a astmatem. přesto i nadále pracoval. Jeho posledním dílem byl návrh na vitráž později zvanou Rockefellerova růže. Zdobí unitářský kostel v Pocantico Hills ve státě New York. Zemřel 3. listopadu 1954 ve svém domě v Cimiez na infarkt. Na tamním hřbitově je – společně se svou bývalou manželkou – také pochovaný.

Foto:   www.slavneobrazy.cz

Vincent Willem van Gogh

Vincent Willem van Gogh se narodil ve vesnici Groot Zundert 30. března roku 1853. Pocházel z protestantské vlivné rodiny a jeho rodiče, otec Theodorus van Gogh, místní pastor a matka Anna Kornelie Carbentová, se velmi usilovně starali o malého Vincenta, který se narodil, jako jedno z šesti jejich dětí. Jedná se o jednu z největších osobností světového výtvarného umění, která je dnes pravděpodobně nejznámější postavou nizozemské historie. Fauvista, expresionista, génius – Vincent van Gogh byl jedním z nejslavnějších a nejvlivnějších umělců všech dob. Během svého života se však nedočkal žádného většího uznání. Po sebevraždě zastřelením 27. července 1890 jeho popularita vzrostla. Van Goghova díla se dnes prodávají v řádech desítek milionů dolarů.


Vincent Willem van Gogh

Ačkoliv Vincent van Gogh během svého života vytvořil v relativně malém časovém intervalu deseti let zhruba 900 maleb a 1100 kreseb. S malováním začal už v době, kdy pracoval jako horník. Nejdříve trénoval pouze skici uhlem, poté se na rady svého bratra Thea rozhodl, že se bude malování věnovat intenzivněji, a dkonce se zapsal i na kurz. Následně našel vlastní styl, který ho vynesl ke hvězdám, bohužel až po smrti; za svůj předčasně skočnený život prodal jen jediný výtvor, jmenoval se The Red Vineyard a udal ho v Belgii za 400 franků 7 měsíců před svou smrtí. Posmrtně však jeho sláva stoupala závratnou rychlostí; zejména po výstavě v Paříži 17. března 1901, tedy 11 let po jeho smrti.

Některé z Goghových maleb zaujímají vysokou pozici v seznamu nejdražších maleb na světě. 30. března 1987 byl prodán Goghenův obraz Kosatce za tehdy rekordních 53,9 milionu dolarů a 15. května 1990 zlomil jeho Portrét doktora Gacheta další rekord, když se ho podařilo prodat za 82,5 milionu dolarů.

Portrét doktora Gacheta

Slunečnice

Obrazů Slunečnic Gogh namaloval celou řadu. První sérii v roce 1887, v níž zachytil položené květy slunečnic. V druhé sérii z roku 1888 z Arles maloval již Slunečnice ve váze. Tato série byla spojena s Paulem Gauguinem, neboť byly součástí výzdoby jeho hostinského pokoje v Arles. První dvě varianty obrazu byly tmavé a teprve ta třetí a čtvrtá dostaly typickou žlutou barvu (jednou s modrozeleným a podruhé se žlutým pozadím). Aby toho nebylo málo namaloval Gogh v roce 1889 další verze, či spíše kopie Slunečnic z druhé série. Pro Gogha žlutá barva slunečnic představovala štěstí a optimismus a považoval jejich malbu za velkou výzvu („Ne každý v sobě najde takový žár, aby roztavil toto zlato a tóny těchto květin. Vyžaduje to energii a soustředění celé bytosti“). Tento obraz je třetí verzí z druhé série.

Kosatce

Kosatce je jedna z mnoha maleb Vincenta van Gogha, na stejné téma. Gogh ho namaloval, zatímco pobýval v Saint Paul-de-Mausole v Saint-Rémy-de-Provence ve Francii. Oproti ostatním dílům z tohoto období, Kosatce postrádají napětí typické pro jeho pozdní tvorbu. Gogh tento obraz nazval „hromosvod pro moji nemoc“, protože věřil, že když bude pokračovat v tvorbě, zarazí tak další rozvoj šílenství své duše.

Žlutý dům

Na obraze s alternativním názvem Ulice, jak ho van Gogh později s oblibou nazýval, je ztvárněn dům na Lamartinském náměstí, ve kterém si malíř v květnu 1888 pronajal 4 pokoje. Obýval pravé křídlo domu – pokoj v prvním patře na pravé straně s oběma otevřenými okenicemi obýval po dobu devíti týdnů malíř Paul Gauguin, v pokoji s vedlejším oknem se nacházela van Goghova ložnice. V levém křídle domu sídlil obchod s potravinami. Dům byl v průběhu let několikrát přestavován, roku 1944 byl silně poničen během bombardování a později byl kompletně zbourán a už nebyl znovu vystavěn.

Hvězdná noc nad Rhônou 

Od svého příjezdu do Arles v únoru 1888 byl van Gogh fascinován noční oblohou, nad jejímž ztvárněním dlouhou dobu přemýšlel. V jednom ze svých dopisů své sestře napsal: „Často mi připadá, že noc más snad ještě bohatší barvy než den“. V září 1888 se konečně pustil do práce nad opěvovaným tématem. Na obraze Hvězdná noc nad Rýnem zachytil barvy přesně tak, jak k němu promlouvaly a zvěčnil tak odrazy plynových lamp na vodě i milenecký pár v popředí. O pár měsíců později, když byla potvrzena jeho mentální porucha, namaloval jeden ze svých nejznámějších obrazů na stejné téma, Hvězdná noc, kde se jeho křehká psychika plně projevila.

Rybářské čluny u Saintes-Maries

Rybářské lodě v Saint-Maries jsou zachycením pohybu energie vody, tak jak si ji představoval van Gogh. Svou speciální technikou ovlivněnou japonským tiskem, přináší do obrazu život. Vzniklo i několik perokreseb stejného tématu.

Ložnice v Arles

Název Goghova Ložnice v Arles se pojí se třemi velmi podobnými obrazy z let 1888-1889. Všechny tři obrazy představují Goghovu ložnici v domě na náměstí Lamartine v Arles ve Francii. Celý dům i s nejbližším okolím, malíř ztvárnil na obraze Žlutý dům. V dopise svému bratru Theovi van Gogh vysvětluje, že nápad na obraz vznikl v jeho hlavě díky nemoci, kvůli které musel po několik dnů zůstat doma. V dopise dokonce přikládá náčrt toho, jak bude kompozice vypadat, a v textu detailně popisuje, jaké barvy využije.

Mnoho lidí se posléze domnívalo, že van Goghovým posledním obrazem před sebevraždou bylo Pšeničné pole s vránami (zřejmě kvůli výrazně turbulentnímu stylu). Ve skutečnosti však van Goghovým posledním dílem byla Zahrada u Daubigny. 27. července 1890 se ve věku 37 let postřelil do břicha. Aniž by si uvědomil, že je smrtelně raněn, vrátil se do hostince Ravoux, kde dva dny nato zemřel před zraky svého bratra Thea. Jeho poslední slova zněla: „La tristesse durera toujours.“ („Smutek potrvá navždy.“) Byl pochován na hřbitově v Auvers-sur-Oise. Theo – neschopen smířit se s bratrovou smrtí – zemřel o šest měsíců později a na žádost jeho ženy byl pochován vedle Vincenta.