Proč si právě druhý listopadový den připomínáme Památku všech zemřelých? Kořeny tohoto svátku jsou pravděpodobně už v keltských rituálech. Dušičky jsou známy od roku 998, kdy je zavedl Opat Odillo a to na základě stále přetrvávajících pohanských obřadů, kterých se lidé odmítali vzdát. Dušičky tedy pochází z keltské tradice, a to ze svátku Samhain. Tento svátek se slavil v den keltského nového roku. V tento den podle keltů se prolíná náš svět se světem mrtvých. Tento den lidé zapalovali ohně pro ohřátí pozůstalých po zesnulých, aby se ohřáli a mohli s dušemi strávit noc. Svíce, které 2. listopadu zapalujeme na hrobech jsou pozměněnou formou tohoto zvyku. Podle křesťanů tradice Dušiček je vzpomínkou na zesnulé, které nedosáhli blaženosti a jsou ve fázi očišťování. U katolíku pobývají dosud v očistci.
Lidé vždy věřili, že duše zesnulých se mohou v určitě dny vracet na zem. A údajně vystupují v tuto noc z očistce, aby si jednou za rok mohly odpočinout od tohoto trápení. Jako starý zvyk bylo, že rodina se sešla a naplnila máslem lampu, aby si duše mohla namazat spáleniny. Večer se pilo mléko nebo se s ním potřísnili, aby se duše ochladila. Dodržoval se zvyk házet večer do ohně pokrmy a tím se mělo přicházejícím duším přilepšit. Také se dělávalo pečivo ve tvaru lidských kostí nebo čtverhranné buchty zadělané již zmíněným mlékem s povidly nebo mákem. Tyto buchty se darovávali žebrákům nebo chudým lidem u hřbitova nebo kostela…
Jany Tesaříkové z cyklu
„Už přicházejí“
Text: (JT)
Fotografie: Jana Tesaříková
Komentáře z facebooku