J

Jméno důvěrníka není četník ani na požádání trestního soudu povinen sdělit, leda že by byl zproštěn úředního tajemství. Výjimka platí pouze v případě, kdy proti osobě, která učinila důvěrné oznámení o trestném činu pod rouškou úředního tajemství anebo které bylo slíbeno, že její jméno zůstane utajeno, existuje právní podezření, že se sama dopustila nepravdivým oznámením trestného činu utrhání na cti nebo urážky na cti. Ministerstvo spravedlnosti ale doporučilo, aby bezpečnostní orgány nepodávaly trestních oznámení na podkladě pouhého důvěrného sdělení, nýbrž, aby nejprve o správnosti oznámení vedly šetření a opatřily jiné, při trestním řízení použitelné prostředky a aby v trestních oznámeních odvolávaly se co nejméně na sdělení důvěrná, ježto zavdávají obhajobě vždy vítanou příležitost k průvodním návrhům a k oslabování výsledků trestního řízení.

  Příklad první

Velitel sedmnáctimužové četnické stanice v okresním městě Prostějov vrchní strážmistr František Karásek si v neděli 1. dubna 1928 vpodvečer zašel, tak, jak tomu ostatně činil každou neděli, pokud ji netrávil ve službě, posedět a pohovořit s přáteli do místního hotelu a na nějaký ten pohárek vína.

Zde na chodbě u hotelové restaurace oslovil prostějovského četnického velitele jeden z dlouhé řady jeho důvěrníků. Údajně se chystá útok na pokladnu prostějovského severního nádraží, ke kterému má dojít právě dnešní noci.

Vrchní strážmistr Karásek hned na toto důvěrné sdělení pohotově zareagoval, s tím, že se jistě jedná o aprílový žert a on starý zkušený četník se přece nenechá tak jednoduše napálit.

Když však důvěrný udavatel sdělil, že útok chystá mnohokrát trestaný bývalý tajemník přednosty prostějovského hlavního nádraží Hugo Schneider, pochopil vrchní strážmistr, že nejde o legraci, ale o vážnou věc.

Z posezení s přáteli ten den již nic nebylo a vrchní strážmistr Karásek se ihned odebral do prostějovských četnických kasáren, aby o důvěrném sdělení informoval pana okresního četnického velitele kapitána výkonného Josefa Bukala.

Okamžitě bylo dohodnuto nenápadné obklíčení a střežení prostějovského severního nádraží, se kterým bude započato hned odpoledne. Z rozhodnutí okresního četnického velitele do něho bude zapojeno celkem osm četníků přítomných na místní četnické stanici, kteří byli, kromě četníka vykonávajícího pohotovostní službu, k dispozici.

Dále byl přednosta železniční stanice vrchním strážmistrem Karáskem telefonicky požádán, aby se okamžitě dostavil do prostějovských četnických kasáren. Zde byl přednosta stanice okresním četnickým velitelem informován o tom, k čemu by mělo dojít a bylo s ním ujednáno, že jakmile pokladník Hrdlička ukončí večer dnešní službu, tak přednosta vlastním klíčem odemkne pokladnu, aby se zabránilo jejímu případnému zbytečnému poškození při pokusu o její vyloupení. A to i přes přednostovo důrazné upozornění, že v pokladně může být uloženo více než 100 tisíc korun.

Nenápadného střežení nádražní budovy se samozřejmě účastnil i velitel četnické stanice s okresním četnickým velitelem.

Krátce po 23. hodině se k opuštěné budově nádraží připlížil nějaký muž, který si klíčem bez jakýchkoliv problémů odemkl vstupní dveře do pokladní místnosti a za svitu elektrické svítilny šel rovnou k pokladně umístěné v rohu místnosti.

V okolí umístění četníci se na pokyn kapitána výkonného Bukala začali pomalu s karabinami v ponosu přibližovat k nádražní budově. Nikdo z podřízených četníků neměl ani potuchy o tom, že nádražní pokladna byla, přesto, že v ní byl uložen značný finanční obnos, odemčena.

To bylo zřejmě milým překvapením pro lupiče, který ihned po otevření neuzamčené pokladny, začal ukládat balíčky bankovek do své aktovky.

Naprosto nečekaným a nemilým překvapením pro lupiče jistě bylo, když se do pokladní místnosti doslova vřítila trojice četníků s karabinami v ponosu a se zvoláním: Ve jménu zákona, ruce vzhůru!

V lupiči byl zjištěn, jak se ostatně dalo předpokládat, zločinec z povolání Hugo Schneider z Kroměříže, který v minulosti na uvedené železniční stanici pracoval coby tajemník přednosty stanice. V roce 1921 byl však pro zpronevěru propuštěn.

V aktovce zatčeného byla kromě kasařského náčiní nalezena značná část obsahu pokladny. V pravé kapse saka byl při osobní prohlídce nalezen ostře nabitý revolver, který však překvapený lupič nestihl vytasit, natož proti četníkům použít. V levé kapse byl nalezen svazek nově vyrobených paklíčů, které si zhotovil podle otisků klíčů od všech kancelářských místností, jež si pořídil ještě za svého působení na železniční stanici.

Překvapený pokladník Hrdlička, který neměl vůbec ponětí o tom, co se stalo, po příchodu do pokladní místnosti uvedl, že v nádražní pokladně bylo neuvěřitelných 157.787 Kč připravených na výplatu zaměstnanců.

Při dalším vyšetřování prostějovského četnictva bylo zjištěno, že Schneider v lednu 1928 opustil trestnici v Plzni na Borech, kde si odpykával 16měsíční těžký žalář, k němuž byl odsouzen pro zločin zpronevěry.

Po svém propuštění postupně oslovil několik svých přátel od zločineckého řemesla a vykládal jim svůj záměr na vyloupení prostějovské nádražní pokladny. Jelikož u žádného z nich se svým návrhem neuspěl, rozhodl se jej nakonec spáchat sám. Pro případ nouze si opatřil revolver a bylo o něm známo, že v případě svého ohrožení nebude váhat svoji zbraň proti komukoliv použít.

Při výslechu bylo Schneiderovi vrchním strážmistrem Karáskem sděleno, že byl při svém činu spatřen okolo procházející četnickou hlídkou, která jej zatkla. Nemohl ale pochopit, že pokladna, na kterou měl zálusk byla odemčena.

Pokladník Hrdlička se při svém výslechu dušoval, že pokladu rozhodně zamykal a její uzamčení jako pokaždé ještě kontroloval.

Ve zprávě o zatčení, s níž byl Hugo Schneider spolu se zajištěnými corpora delicti: revolverem a náboji do něj, kasařským náčiním a svazkem paklíčů, dodán do věznice prostějovského okresního soudu, nebylo ani slovo o tom, že na vyloupení nádražní pokladny přemlouval delší dobu několik svých přátel…

Tato informace zůstala pouze u vrchního strážmistra Karáska a kapitána výkonného Bukala, kteří oba věděli, že četnickou pátrací službu není možno bez spolupráce s konfidenty úspěšně vykonávat.

       Příklad druhý

Na podzim roku 1929 byl velitelem třímužové četnické stanice Šmídeberk v politickém okrese Přísečnice praporčík Josef Šotola, který uvedenou funkci zastával v hodnosti strážmistra, poté štábního strážmistra, a když úspěšně absolvoval školu pro výcvik velitelů stanic při doplňovacím oddělení zemského velitelství četnictva v Praze, byl povýšen na praporčíka. Když na jaře roku 1929 šmídeberkskou četnickou stanici opustili zkušení strážmistři Josef Mirtl a Jan Středoňský, přidělil tam nově ustanovený velitel četnického oddělení v Karlových Varech kapitán Leopold Kann strážmistra Václava Provazníka, a dokonce četníka na zkoušku Václava Vášu!

Poté, co se tuto informaci praporčík Šotola dozvěděl, tak si doslova zoufal. Co bude dělat ve staničním služebním obvodě, kde byli Češi naprostou menšinou, s četníkem na zkoušku?

Přes obavy velitele stanice, byl četník Váša velmi snaživým a za krátkou dobu se pod jeho vedením i s pomocí strážmistra Provazníka dokázal důkladně seznámit se staničním služebním obvodem i lidmi v něm žijícími. Díky tomu jej praporčík Šotola začal posílat do služby nejprve ve dne, a za krátko i v noci samotného. Jinak to ostatně vzhledem ke značnému množství úkolů ani nešlo.

Počátkem měsíce října 1929, po návratu z jedné noční obchůzky četník na zkoušku Váša hlásil staničnímu veliteli mimo jiné i zjištěnou důvěrnou informaci. V místní tiskárně Antonína Schönherra se chystá falšování pětinkových československých stavebních losů. Jméno osoby četník na zkoušku nehodlal veliteli četnické stanice sdělit, jelikož dotyčné osobě slíbil, že její jméno zůstane utajeno. Praporčík Šotola se zprvu sdělené důvěrné informaci velmi divil, ale to, že na ní bude něco pravdy si záhy ověřil u jiné důvěryhodné osoby. Velitel stanice měl velkou radost, jak šikovného a učenlivého má podřízeného.

Takto závažnou informaci došel praporčík Šotola ihned osobně sdělit okresnímu četnickému velitele v Přísečnici nadporučíku výkonnému Václavu Oulíkovi, který ihned telefonicky informoval velitele pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Mostě vrchního strážmistra Františka Someraura.

Po vzájemné dohodě bylo o přípravách podvodné manipulace učiněno oznámení státnímu zastupitelství u krajského soudu v Mostě.

Mostecké pátrací stanici se dokonce podařilo vypátrat bývalého zaměstnance Schönherrova tiskařského závodu kamenotiskaře Alfonse Salzera z Vejprt, který při výslechu přiznal, že na Schönherrův nátlak započal vyhotovovat kresby pětinkových československých stavebních losů na litografickém kameni. Na konci měsíce září však z uvedené tiskárny pro neshody odešel. Salzer byl pátrací stanicí zatčen a dodán do vazby okresního soudu ve Vejprtech.

Hned druhého dne časně ráno se v četnických kasárnách ve Šmídeberku z pokynu okresního četnického velitele soustředilo četnictvo. Tři četníci se stanice Přísečnice a po dvou z četnických stanic Vejprty a Měděnec a dále plně obsazené motorové kolo pátrací stanice z Mostu. Od mosteckého krajského soudu přijel vlakem vyšetřující soudce JUDr. Müller a státní zástupce Karel Bauer. 

Cílem zásahu soustředěného četnictva ve šmídeberkském tiskařském závodě bylo opatření corpora delicti, tj. litografického kamene s kresbou pětinkových československých stavebních losů.

Při úřední prohlídce byl hledaný důkaz skutečně nalezen, jednalo se o dva litografické kameny, a kromě toho bylo při důkladném prohledání tiskařského závodu nalezeno i pět tisků, které byly velmi zdařilé.

Majitel tiskárny Antonín Schönherr byl uvedeného dne v Karlových Varech a o zásahu četnictva v tiskárně se dozvěděl telefonicky od své manželky, která viděla četníky vstupovat spolu se soudními úředníky do jejich závodu.

Vyšetřováním četnictva bylo zjištěno, že po tiskaři Salzerovi pokračoval na popud majitele závodu v dokončení nákresů stavebních losů říšskoněmecký státní příslušník Willi Grenlich. Nalezené tisky poté zhotovil učedník Jiří Sendner.

Z výše uvedeného důvodu byli zaměstnanci tiskárny Grenlich, Sendner a sazeč Rudolf Kunz, a spolu s nimi i manželka majitele tiskárny, zatčeni a dodáni do vazby okresního soudu ve Vejprtech.

Ihned po svém návratu z Karlových Varů byl četnictvem zatčen i Antonín Schönherr. Při jeho výslechu vedeném velitelem pátrací stanice vrchním strážmistrem Somerauerem v přítomnosti nadporučíka výkonného Oulíka bylo zjištěno, že daleko víc, než z touhy po lehkém výdělku peněz byl čin zosnován ve snaze poškodit nenáviděný stát. Stejně tak jako jeho manželka a zaměstnanci byl Antonín Schönherr dodán do vazby okresního soudu ve Vejprtech.  

Hned následujícího dne byli všichni zatčení četnictvem odděleně eskortováni do vazby ve věznici krajského soudu v Mostě.

Následným vyšetřováním mostecké pátrací stanice bylo dokonce zjištěno, že majitelé konkurenční tiskárny, Robert Ritchls a jeho zeť Rudolf Mirsch, oba rovněž německé národnosti, o Schönherrových záměrech věděli, avšak neučinili o tom úřadům povinné oznámení. I oni byly proto udáni krajskému soudu v Mostě.

Uvedený trestný čin byl kolektivním výrazem protistátní zaujatosti ze strany osob německé národnosti a zájmu na poškození státu a až ve druhé řadě pokusem o poškození občanů státu a získání majetkového zisku.

Všichni zatčení se shodně domnívali, že udání úřadům učinil ze vzteku Alfons Salzer. Nikdo však netušil, že pocházelo od úplně jiné osoby, jejíž totožnost kromě četníka na zkoušku Váši neznal nikdo z četníků ani z pracovníků mosteckého krajského soudu.

Ještě před koncem roku 1929 se praporčík Šotola dočkal povýšení do kýžené hodnosti vrchního strážmistra a po úspěšném ukončení roční služby na zkoušku byl Václav Váša přijat do definitivního stavu četnictva a jmenován strážmistrem.

Po odsloužení čtyřleté služby, ke které se zavázal při nástupu k četnictvu, strážmistr Váša v roce 1932 požádal služební cestou zemského velitele četnictva v Praze o vydání povolení ke sňatku se svojí milou, s níž měl více než tři roky trvající vážnou známost.

Krátce po jejich seznámení se dívka české národnosti tehdy pracující v Schönherrově tiskárně svěřila svému milému Václavovi, toho času četníku na zkoušku, avšak pod příslibem přísné mlčenlivosti, o nepravosti, která se v jejich tiskařském závodě chystá…  

Křižan Jaroslav – četník na zkoušku

 

Obálka knihy Četnická abeceda

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.