Miliony návštěvníků každoročně navštíví francouzské muzeum Louvre, aby spatřili Monu Lisu, zřejmě nejslavnější portrét všech dob od famózního malíře Leonarda da Vinciho. Jak se podobizna poměrně obyčejné ženy proměnila v celosvětovou senzaci?
Pohled na dav kolem Leonarda da Vinciho, Portrét Mony Lisy, olej na topolové desce, 77 x 53 cm – Musée du Louvre
Totožnost Mony Lisy dodnes mnohé vzrušuje, podobně jako tajemství jejího úsměvu. Někteří mají za to, že jde o Leonardův autoportrét, pouze v ženském vizuálu. Naopak historik Silvano Vincetti tvrdí, že umělec vyobrazil Giana Giacoma Caprottiho zvaného Salai, svého spolupracovníka a zároveň – dle mínění mnohých – i milence. Podle Caprottiho prý vznikl také da Vinciho obraz Svatý Jan Křtitel, což se Vincetti snažil doložit podobností nosů a očí obou postav. Řada historiků a vědců však považuje danou teorii za nepodloženou.
S dalším vysvětlením identity ženy na obraze nepřišel nikdo menší než zakladatel psychoanalýzy Sigmund Freud, podle nějž takto Leonardo zvěčnil svou matku.
Ve skutečnosti totožnost Mony Lisy známe. Šlo zřejmě o Lisu del Giocondo, rozenou Gherardini, ženu florentského obchodníka Francesca del Giocondo. V souvislosti s obrazem ji už v 16. století zmínil Giorgio Vasari, první da Vinciho životopisec. Hypotézu potvrzuje i poznámka objevená roku 2005 v jednom z Ciceronových děl, uloženém v knihovně heidelberské univerzity. Italský úředník Agostino Vespucci si na okraj stránky napsal, že „da Vinci právě pracuje na portrétu Giocondovy manželky Lisy“. Ostatně, v Itálii dnes obraz znají spíš jako La Giocondu.
Tajemný úsměv Mony Lisy inspiroval mnoho spisovatelů, zpěváků a malířů.
Zdroj: smarthistory
Komentáře z facebooku