Celovečerní film Casting na lásku, který bude mít premiéru v srpnu tohoto roku, čekaly dva dny dotáček. Režisérka Eva Toulová obsadila do jedné z epizodních rolích i svoji kamarádku, manželku Filipa Renče, Marii Renčovou.
„S Maruškou se přátelíme už dlouhá léta. Tento film je už třetím, který spolu točíme. Hrála mi už v mém absolventském filmu na FAMU s názvem Dvojhra a mém debutovém filmu Šťastná.“ uvedla Eva Toulová.
V rámci dotáček se natáčelo na Malé Straně v prostorách kavárny Kafíčko a v Peci pod Sněžkou v Apartmánhotelu Svatý Vavřinec.
„Maruška nám hrála sestru Honzy Řezníčka, na kterou naše hlavní postava bude žárlit.“ upřesnila režisérka.
Ústřední postavy romantické komedie o těžkostech seznamování ztvárnili Tereza Petrášková a Jan Řezníček. V dalších rolích se diváci můžou těšit například na Valerii Zawadskou, Václava Vydru, Lukáše Langmajera, Jana Čenského, Lukáše Latináka, Milana Šteindlera či Jitku Sedláčkovou.
Daniela Kolářová patří ke stálicím české divadelní, televizní i filmové scény. Na rozdíl od některých jejích kolegyň nejenom v mládí, ale i ve svém pokročilejším věku mají zvláště filmové role stále komediální nádech. Z těch posledních například film a seriál Rodinka, nebo Vratné láhve, kde Zdeňku Svěrákovi hrála manželku, podobně jako kdysi v komedii Na samotě u lesa. Právě spolu s ním, s Petrem Kolečkem či Spejblem a Hurvínkem získala loni na plzeňském Komedy festu cenu Zlatý velbloud za celoživotní přínos českému humoru. Ze zdravotních důvodů si ji ale mohla převzít až nyní.
Z televizního seriálu z roku 1996 – Lékárníkových holka
„Mám z té ceny obrovskou radost. Velmi mně to ocenění těší a moc za něj děkuji a jako samotné dílo je opravdu nádherné. Jsem šťastná, že jsem mohla cenu převzít přímo z rukou autorky, sklářky a designérky paní Gordany,“ prozradila Daniela Kolářová, o Zlatém velbloudovi, který je ze skla, a do něhož je implementováno pravé zlato! A také podotkla, že zdravotně se jí daří už dobře a momentálně hraje menší, ale výraznou roli v Městských divadlech pražských v představení Elefantazie s Tomášem Klusem a Tomášem Havlínem v hlavních rolích.
Autorkou ceny je Gordana Turuk, alias Gordana Glass, tvořící speciální technikou ´lehaného skla´. Daniela Kolářová je tak další v řadě významných osobností, jež získaly nejenom ocenění, ale dílo, které od výtvarnice mají třeba britská královna Alžběta II, papež Benedikt XVI., monacký princ Albert II, americký moderátor Larry King či skladatel Herbie Hancock a celá řada dalších osobností.
„Setkání s paní Danuškou Kolářovou pro mě bylo velmi inspirativní, přátelské a milé. Poděkovala jsem jí za vše, co pro nás, pro diváky dělá, a že přináší radost a humor, což je velmi důležité a není to vždy jednoduché. Jsem nesmírně ráda, že okolnosti tomu přály, mohly jsme se v mé pražské galerii osobně potkat a já jsem jí ocenění i certifikát mohla předat. Dostala ale také ´kouzelný´ zlatý sáček a s ním i malý domácí úkol,“ svěřila se výtvarnice a designérka Gordana, rodilá Němka, ale původem Chorvatka, žijící na Slovensku a pracující tam i u nás, která letos oslaví 20 let své tvorby.
Gordana Turuk, alias Gordana Glass a Daniela Kolářová (foto Jaroslav Hauer)
„V sáčku jsou jednotlivá mnou vyrobená sklíčka. Každému člověku, který je jí milý, nabídne, ať si vezme jedno a poslední si nechá pro sebe. Je to takový můj rituál a věřím, že tak pár lidí, každý takto obdarovaný, učiní šťastným,“ dodává Gordana, pro kterou je největší inspirací příroda a její děti.
„Jsme velmi rádi, že si paní Kolářová mohla převzít cenu Zlatý velbloud, a tím jsme tak mohli symbolicky zakončit loňský 6. ročník Komedy festu. Nyní už pilně pracujeme na letošním, sedmém ročníku festivalu humoru. Ten se uskuteční od 31. 5. do 6. 6. v Plzni a bude opět plný skvělých představení, velkých jmen,“ podotkl producent a pořadatel Jiří Turek s tím, že také letos získá ocenění za celoživotní přínos českému humoru několik osobností. Jejich jména budou odhalena na jaře.
V posledních letech si cenu Komedy festu z Plzně odvezli (kromě vloni oceněných) Jiřina Bohdalová a Stanislav Zindulka či Iva Janžurová a Petr Nárožný.
Kde se objeví hudební skupina Maxíci, není o zábavu nouze. Pánové to umějí rozjet, ať už v kostýmech, anebo ve stylových tričkách s jejich podobiznami. A publikum zpívá a tančí s nimi. Tak to vypadalo i na sobotním křtu nejnovějšího klipu Hlídač krav v baru Kobra v Běchovicích. A důvodů k oslavě bylo víc – nejen povedený videoklip, ale i narozeniny zpěváka Maxíků Pavla Vohnouta, alias Kyklopa.
O tom, že Maxíci mají originální nápady, není pochyb. Jedinečný je proto i jejich poslední videoklip, kde se obrazy mění z reality do komiksu. „Jsme vlastně takoví retro dědci české populární scény,“ směje se Pavel Vohnout alias Kyklop, který je i jedním z tvůrců nápadu – nepoužít foto kapely, ale komiksové postavičky. A povedlo se. Při premiéře jejich nového klipu z posledního alba Maxíci: 25 let turbulencí, ovace nebraly konce.
Na žádném křtu nesmí chybět kmotři, Maxíci měli rovnou dva. Prvním se stal komik a bavič Milan Pitkin, známý svými výstupy po boku Ivana Mládka v jeho estrádách a Banjo Bandu. „Ať se klipu, stejně jako Maxíkům, daří,“ vzkázal. Druhým pak hudebník a vydavatel Jindřich Kraus, který prozradil novinku. „Na koncertech Maxíků budu vystupovat jako jejich host“. Za pár dní Jindřich Kraus s kapelou natočí a nazpívá píseň Takový schody do nebe, kterou před mnoha lety společně složil s Karlem Kopeckým v rytmu Maxíků.
Celý křest vygradoval velkolepým nočním ohňostrojem na počest Maxíků. „Bylo to skvělé, lepší než na Silvestra,“ jásali diváci a pokračovali ve víru tanečních rytmů koncertu, který se protáhl až do rána. Maxíci ještě přislíbili, že v letošním roce chystají opravdové pecky, na které se stojí za to těšit!
Pavel Kyklop Vohnout: Jsme retro dědci!
Pavle, jak jste přišli na nápad na komiksový klip?
„Loni jsme vydali naše poslední CD Maxíci: 25 let turbulencí, a to k výročí dvaceti pěti let na hudební scéně. Už jsme vlastně takoví retro dědci české populární scény. Tam se zrodil první nápad nepoužít foto, ale komiksový postavičky, který nás charakterizují. Na tomto dvojcédéčku je i písnička Hlídač krav a ta nás inspirovala právě k tomuto zpracování.“
Čím je tento klip výjimečný?
„Asi tím, že se obraz mění z reality do komiksu. Navíc s námi točila mladá děvčata, taneční soubor, tak to alespoň není jen o retro dědcích, ale jsou tam i mladé a krásné holky. A taky plno efektů, které to skvěle doplňují. Jako třeba hraní na jiskřící kytaru ve svářecké kukle. To je nápad režiséra Michala Pešouta.“
Kde berete nápady na písničky a proč zrovna Hlídač krav?
„Už kdysi, v bývalém složení, padl tento nápad na předělávku této úspěšné písně od Jarka Nohavici a my jej jen připomenuli touto předělávkou v jiných aranžích. Je to skvělá a vtipná píseň, navíc stále aktuální. Lidé si ji rádi zpívají na našich koncertech.“
Proč jste točili zrovna v baru Kobra v pražských Běchovicích?
„Když jsme přišli s nápadem udělat videoklip, byl už podzim a poměrně zima a my potřebovali točit venku, kde to dle původního scénáře moc nešlo. Bylo už docela sychravo. Kamarád je majitelem tohoto baru a já tam navíc strašně rád chodím hrát šipky a kulečník. To prostředí je skvělé a samo osobě zajímavé a navíc, majitel byl svolný v těchto prostorách točit a vytvořil nám skvělé podmínky k natáčení.“
Kolik CD už jste celkem vydali a ze kterého je tato písnička?
„Od doby, kdy jsme přišli o původní název, a to spekulací našeho bývalého člena Dana Valiho, což už je čtyři a půl roku a vystupujeme pod novým názvem skupina Maxíci, jsme vydali dvě autorské desky: Baby Pop a Útok králíků. Potom jsme vydali ještě dvojcédéčko 25 let turbulencí.“
Pablo Picasso, celým jménem Pablo Diego José Picasso, se narodil 25. října 1881 v Málaze ve Španělsku. Byl španělský malíř a sochař. Je jednou z nejvýznamnějších osobností umění 20. století. Společně s Georgesem Braquem je považován za zakladatele kubismu. Odhaduje se, že Picasso vytvořil asi 13 500 obrazů a skic, 100 000 rytin a tisků, 34 000 ilustrací a 300 skulptur a keramických děl.
Syn profesora malby, v jehož díle je obsažena celá pouť moderního malířství. Vytvořil nový styl – kubismus, který se v různé míře objevoval ve všech jeho dílech. Spektrum jeho maleb je totiž velice různorodé.
Po studiích v Madridu se vydal do Paříže, centra umění v Evropě. V Paříži bydlel s Maxem Jacobem (novinář a básník), který mu pomohl naučit se francouzsky. Picasso pracoval hlavně v noci, kdy Max spal. Prošli spolu časy chudoby a beznaděje. V roce 1901 založil Picasso v Madridu společně se Solerem časopis Arte Joven. První číslo celé ilustroval sám. Od té doby se Picasso podepisuje jen Picasso, už ne Pablo Ruiz y Picasso.
První léta 20. století trávil Picasso mezi Barcelonou a Paříží, kde v roce 1904 začal jeho dlouholetý vztah s Fernande Olivierovou. Právě ona se objevuje v mnoha obrazech té doby. Poté, co získal slávu a nějaký ten majetek, odešel Picasso od Olivierové k Marcelle Humbertové, které říkal Eva. Svou lásku k ní Picasso vyjádřil v mnoha kubistických obrazech.
Období Picassovy tvorby:
– Modré období, 1901 až 1904
– Růžové období, 1905 až 1907
– Období ovlivněné Afrikou, 1908 až 1909
– Analytický kubismus, 1909 až 1912
– Syntetický kubismus, 1912 až 1919
Modré období
V modrém období (1901–1904) tvořil Picasso tmavé obrazy vyvedené v modrých a modrozelených barvách, pouze zřídka použil teplejší barvy. Není jisté, kdy přesně toto Picassovo období začalo. Je možné, že se tak stalo ve Španělsku na jaře 1901 nebo v Paříži ve druhé polovině toho roku. Strohá barevnost a smutné náměty (prostitutka, žebrák) mohou mít za příčinu Picassovu cestu po Španělsku a také sebevraždu jeho přítele Carlose Casagemase. Od podzimu roku 1901 vytvořil několik posmrtných portrétů Casagemase a v roce 1903 namaloval temný alegorický obraz La Vie – Život.
Stejná nálada panuje i na rytině s názvem Skromný pokrm z roku 1904, na které je žena a slepý muž, oba jsou vyhublí a sedí u skoro prázdného stolu. Téma slepoty se v Picassových obrazech tohoto období objevuje častěji. Další časté téma jsou umělci, akrobati a harlekýni. Harlekýn – obvykle vyobrazený v oblečení se čtvercovým vzorem – se stal Picassovým osobním symbolem.
Růžové období
Pro růžové období (léta 1905–1907) je charakteristický veselejší nádech s oranžovými a růžovými barvami. Opět se zde často objevuje harlekýn. V roce 1904 se Picasso seznámil s Fernande Olivierovou. Vztah s ní a také vliv francouzských malířů se značně podepsaly na Picassově tvorbě. Roku 1906 strávil Picasso s Olivierovou deset týdnů v odlehlé katalánské horské vesničce Gosol, kde na něj silně zapůsobilo primitivní románské umění. Zde nastal radikální zlom v jeho malbě (Dva akty, 1906), který byl později označen jako africké období.
Období ovlivněné Afrikou
Na začátku Picassova afrického období (léta 1907–1909) stojí dvě postavy na obraze Avignonské slečny, které byly inspirovány předměty přivezenými z Afriky. Nápady vzniklé v tomto období vedou přímo k následujícímu období – kubismu.
Analytický kubismus
Analytický kubismus (léta 1909–1912) je styl, který Picasso vytvořil společně s Braquem. Obrazy obou umělců byly v té době temné, vyvedené v hnědých barvách. Oba umělci malovali věci tak, jako by byly viděny z více úhlů najednou. Obrazy Picassa a Braqua z té doby jsou si velice podobné.
Syntetický kubismus
Syntetický kubismus (léta 1912–1919) je dalším stupněm kubismu. Umělec na obraz lepí i kusy papíru – často tapety nebo noviny. Jednalo se o první použití koláže v umění.
Picasso zemřel při večírku s přáteli po boku své manželky Jacqueline Roqueové 8. dubna 1973 v Mougins ve Francii, byl pohřben v Vauvenargues. Jeho smrt byla smrtí geniálního a jedinečného tvůrce, malíře vášně a síly života, která ho inspirovala svou nevšední intenzitou. Picasso zemřel jako mistr bez dědiců, jako nejoriginálnější a nejtvořivější génius naší doby.
V sobotu 18. ledna 2020 v nádherných prostorách Art Centrum Botič, proběhla přehlídka tvorby oděvní výtvarnice a módní návrhářky, Jany Kohoutové, která celou výstavu organizovala společně s Helenou Bendovou, ředitelkou a majitelkou Art Centrum Botič.
Jana Kohoutová a Helena Bendová
Jana Kohoutová vyrostla v umělecké rodině a to jí ovlivnilo. Líbilo se jí malovat postavy, obličeje a zkoušela různé techniky, kresby, tkaní gobelínů, keramiku aj. Dnes je velmi úspěšnou módní návrhářkou nejen v Čechách, ale i v zahraničí. Obléká mnoho našich známých osobností (například herečku Simonu Praskovou). Svou tvorbu nám představila v Art Centrum Botič, od překrásných a snových modelů až po obrazy a kresby. O této talentované výtvarnici ještě hodně uslyšíme!
Simona Prasková a Jana Kohoutová
Ovšem aby toho nebylo málo, tak Helena Bendová a Jana Kohoutová přizvaly další výtvarníky a designéry, kteří s Janou Kohoutovou vystavovali. Alexandra Hejlová, výtvarnice, šperkařka, ilustrátorka. Marie Tara, výtvarnice, která tvoří a maluje léčivé obrazy. Jarka Papežová, výtvarnice. Petra Johansson, šperkařka, též scénáristka a herečka. František Frape Pecka šperkař-designer. Postupně vám všechny tyto výtvarníky představíme v našem časopisu Artstar V.I.P.
Alexandra Hejlová, Petra Johansson, Jana Kohoutová, Marie Tara, František Frape Pecka, Jarka Papežová
Tato výstava se nekonala jen tak náhodou, obě dámy totiž plánují a zároveň realizují projekt, který si zaslouží náš velký obdiv. Obě dámy společně chystají v Art Centrum Botič otevření galerie pro všechny směry umění, ať to jsou šperkaři, malíři, návrháři, sochaři…
Helena Bendová a Jana Kohoutová chtějí od března tohoto roku, pořádat pravidelné měsíční výstavy, přehlídky a mnoho dalších kulturních akcí, o kterých vás také budeme pravidelně informovat a zároveň představovat jednotlivé výtvarníky a jejich tvorbu.
Modely Jany Kohoutové
Art Centrum Botič – Vyšehradská 6, 128 00, Praha 2
Slavný švýcarský DJ, popový hudebník, zpěvák a tanečník DJ BoBo se dal dohromady s českou zpěvačkou a tanečnicí Kateřinou Mátlovou, která je známá taky jako Kate Matl, a které se občas přezdívá „česká Madonna“. Co spolu chystají a proč se „tajně“ setkávají?
DJ BoBo navštívil před pár dny Česko poměrně v utajení. Důvodem je chystané a velkolepé představení, které se uskuteční v květnu v Praze.
„Máme před sebou v pražských Holešovicích, konkrétně 23. května koncert s názvem „90s Explosion open-air festival Praha 2020“. Jde o největší ´devadesátkový festival v ČR! Nesmírně se těším, protože domácí publikum je pro mě velmi osobní. Jsem zpěvačkou u DJ BoBa již pátým rokem a zpívat ve vyprodaných halách a arénách po jeho boku je neskutečný zážitek,“ říká zpěvačka, tanečnice ale i modelka.
Kdekoho asi napadne, jak se stalo, že se blonďatá kráska z Čech a ostřílený a slavný hudebník a zpěvák ze Švýcarska dají pracovně dohromady?
„Absolvovala jsem konkurz 900 účastníků nejprve v Kölnu a následně v Berlíně, z kterého jsme postoupily dvě. Jedna tanečnice z Německa a já jako zpěvačka. Zpočátku jsem byla vybrána pouze pro tour jménem Circus. Až později přišla nabídka dlouhodobé spolupráce a stala jsem se jednou z hlavních zpěvaček vedle jeho ženy Nancy,“ prozradila počátky spolupráce Matl, která před lety vystupovala i po boku tanečníka Filipa Jankoviče a české publikum jí dobře zná.
Kate s DJ BoBo vystupuje v podstatě ve všech hlavních sólových písních, které zná publikum dobře i z let minulých, jako jsou Everybody, Vampires are alive, Freedom, Take me higher … a další. Spolu vystupují po celém světě.
„Každý druhý rok máme velké halové turné po celém Německu, které je vždy vyprodané. V posledních letech jsme měli velké koncerty i v jižní Americe. Skandinávie je pak dalším hudebním trhem s početnou základnou fanoušků, kam se rádi vracíme,“ podotkla zpěvačka.
Už pár let otevírají společně Nový rok vystoupením. Letos to bylo v hlavní silvestrovské show pro polskou televizi s rekordní sledovaností 3,5 milionu diváků a s 40 000 fanoušky pod pódiem. Pro Kate Matl, DJ BoBa i další to byl prý neskutečný zážitek.
Vstupenky na největší „devadesátkový“ festival v ČR s názvem 90s Explosion open-air festival Praha 2020 si zájemci mohou koupit i on-line zde:
Olbram Zoubek – jeden z nejvýznamnějších českých sochařů druhé poloviny 20. století. Seznámili jsme se pod deštníkem, rekvizitou při slovním ping pongu v pražské salmovské literární kavárně. Kdo koho tehdy v tom vědomostním zápolení porazil, už si nepamatuji, ale nezapomenutelný pro mne byl pak celý večer. Nad skleničkou veltlínského jsme si povídali o sochách. „Od malička mě fascinovaly, protože mi připomínaly pohádku O šípkové Růžence, kde v jediné vteřině vše živé zkamenělo,“ vyprávěl. „Ale když jsem pak rozum bral, napadlo mě, že to možná bylo všechno obráceně. Jestli Bůh stvořil člověka, nejprve udělal z hlíny první sochu na světě a té potom vdechl život.“ „Myslíte si, že se sochaři v jeho díle zhlédli?“ vznesla jsem dotaz. „Sochaře inspiruje svět lidí,“ usmál se. „Socha je zastavený pohyb. Když dokáže člověka beze slov oslovit, je zřejmé, že jí tvůrce vdechl kousek duše.“ Olbram Zoubek dokázal svým sochám vdechnout duši celou. Křehkou, útlou, krásnou. Proto jsou jeho sochy štíhlé a září zlatými prameny vlasů a zlatým zdobením. Skrývají v sobě zvláštní napětí a kouzlo. Přesvědčila jsem se o tom, když jsem navštívila jeho ateliér. Uvítal mě na dvorku plném figur. „Už jsem ho za osmačtyřicet let, co tady pracuji, mnohokrát zaplnil. Sochy tu pozoruji, jak na ně svítí slunce či přechází po nich stín mraků, jak na ně sněží a prší. Žijí tu se mnou, dokud je nepošlu do světa.“ Stála jsem v tom lese éterických postav a napadala mě řada otázek. Olbram Zoubek mi na ně postupně odpovídal: „Nejvíce mě ovlivnil Alberto Giacometti. Inspirovalo mě Středomoří, antika, etruské umění.“ Vybavoval si první zahraniční cestu s první ženou, sochařkou Evou Kmentovou. Dozvěděla jsem se, jak je nezapomenutelně zasáhlo Řecko, které se stalo dávno před Kristem kolébkou lidstva. Vstoupilo do nich, tak jako dávno předtím do nich vstoupily písně Homérovy. Popisoval, jak především v něm probudila bohatou obrazotvornost Thesalská pláň, údolí řeky Eurótás i hory s roklemi rozrytém Lakedaimonu a místa tajemných věštíren v Dódoně a Delfách, Atény a nesmrtelný Olymp. Krajina, moře, sochy, muzea, olivovníky, jiné světlo, jiná filozofie. „V antice hříšní lidé napodobovali bohy a bohové byli zase trochu hříšní, a to je mi blízké, protože tak život běží,“ uvažoval nahlas. A pak se celý rozzářil: „Chci do křesťanského světa zasít ten sympatický antický prvek. Ať ožije trochu zastíněná a trochu posmutnělá a trochu šedivá Evropa, které její odlišná víra přisoudila tíživé svědomí a pokání a zpovídání. Nemá dost mořského jasu a slané vůně ve vzduchu. Já bych jí to prostřednictvím svých soch chtěl dát,“ přiznal. „Neinspirovalo mě však jen staré Řecko, ale i Keltové a Starý zákon,“ pokračoval. „Do výrazu soch se snažím obtisknout podoby blízkých lidí, ale podněty mi poskytuje historie.“ Okamžik jako by hledal správná slova. „Dříve byly sochy barevné,“ udělal rukou gesto. „V antice, v egyptském umění, v gotice, v baroku. A k barvě patřilo i zlacení. Je pravděpodobné, že i sochy na Karlově mostě byly barevné. Až přibližně dvě poslední století vznikaly nebarevné sochy. A to, že kolem sebe už jiné nevidíme, je také dílem času a počasí.“ Pak mírně pozvedl obočí. „Zlato na mých sochách je návrat k tradici. Je ušlechtilé, vzácné, nadčasové. Cement, ze kterého dělám většinu soch, je dočasný. Je to kombinace, ve které je vyjádřena jak touha po dokonalosti, tak nemožnost jí dosáhnout. Dělám také z cínu a olova, některé plastiky dávám odlévat do bronzu. Bronz je téměř věčný. V muzeích dodnes obdivujeme vykopávky soch, do kterých antičtí umělci vtiskli podobu života dávno zmizelých civilizací.“ Na chvíli se odmlčel. „Život je zrození i umírání. Smrt je jediná jistota, kterou na světě máme.“ V jeho hlase jsem nepostřehla ani stín hořkosti. A přitom moc dobře věděl, o čem mluví. Znal dobře plíživou cestu umírání, protože jeho žena Eva několik let statečně bojovala se zákeřnou chorobou, a přitom právě jemu dodávala sílu, když se z toho hroutil. Naplnila jeho netypické životní heslo: hosana životu, hosana smrti – zachovej a vysvoboď. Ve starozákonním kultu to bylo zvolání k Bohu, v evangeliích podobné hlaholnému aleluja jako výzva k Ježíši. Ale Olbram Zoubek jej přijal za své z románu Romaina Rollanda, který větu hosana životu, hosana smrti vložil do úst hlavnímu hrdinovi Janu Kryštofovi ve stejnojmenném románu, když se vyrovnával se životem a loučil se se světem. Tenkou nitku žití lze tak lehce zašmodrchat a snadno přetrhnout – a to v každém věku. Snad si to Olbram Zoubek ještě hlouběji uvědomil ve chvíli, kdy vytvořil posmrtný odlitek tváře Jana Palacha. A možná právě tehdy si ještě více umínil hledat ten nepomíjivý okamžik krásy a smyslu života.
Olbram Zoubek, Jaroslava Pechová ( … a tak jde čas … )
Od října probíhá natáčení nového celovečerního filmu režisérky Evy Toulové s názvem CASTING NA LÁSKU. Romantická komedie o tom, že všichni pořádní chlapi vymřeli, pojednává o těžkostech moderního seznamování.
Hlavní protagonistkou filmu je herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i osobní – manžel jí začne podvádět a ani se to nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.
„Tenhle film nás všechny hodně bavil. Jeho kratší pilotní verzí jsme zkoušeli pouštět jako předfilm v kině, abychom viděli, jestli bude bavit i diváky a smáli se. To nám dodávalo ještě větší motivaci.“ uvedla režisérka Eva Toulová.
Hlavní roli ve filmu ztvárnila zkušená herečka Tereza Petrášková, o kterou se uchází například Igor Bareš, Václav Vydra nebo Lukáš Langmajer. V dalších rolích září Martin Sitta, Milan Šteindler, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jan Řezníček, Jitka Sedláčková, Jan Čenský a další.
Humorný snímek, který produkuje společnost Copperfilm, se natáčel od října minulého roku převážně v Praze a Červeném Kostelci. Původně měl vzniknout jako internetový seriál, ale bohaté námětové podněty přerostly hlavním tvůrcům v celovečerní film.
Režisérka Eva Toulová natáčí polohranný dokumentární film o moderním poutnictví s názvem Pěšky bez hranic. V hlavní roli diváci uvidí Terezu Petráškovou, se kterou zmiňovaná režisérka aktuálně dotočila hraný film Casting na lásku. Natáčení snímku Pěšky bez hranic probíhá na Cyrilometodějských stezkách. Štáb musí podle scénáře ujít po svých bezmála 400 kilometrů.
Foto: Petr Hirsch
A o čem zmiňovaný film bude? Tereza má v životě všechno, co si kdy přála – manžela, zdravou dceru a práci, která jí naplňuje. Přesto se nedokáže zbavit pocitu, že jí v životě něco chybí. Rozhodně se proto vyjít ze své komfortní zóny a díky sázce se ocitá na pouti na Velehrad. Pěšky, jen s batohem na zádech poznává, co vlastně moderní poutnictví obnáší. Vystavená nepříznivým podmínkám počasí, ročních období únavě a vyčerpání se navrací k původním hodnotám a nalezení něčeho dávno ztraceného.
„Natáčíme se stejným štábem, co Camino na kolečkách, tak je to pro mě taková srdcová záležitost. Jsme v polovině natáčení, kde jsem si sama na vlastní kůži poprvé vyzkoušela, jaké to je jít v zimě na bodu mrazu nebo putovat za tmy.“ uvedla režisérka Eva Toulová .
Producentem filmu a hlavním organizátorem poutí, které se odehrávají v různých ročních obdobích, je známý poutník Petr Hirsch, který produkoval i dokument Camino na kolečkách. Za kamerou natáčí Tomáš Lénárd.
Foto: Tereza Kozderová
Snímek, který vzniká v rámci fond malých projektů Cyrilometodějské stezky, bude dotočený v květnu 2020. Videoukázku z první cesty můžete shlédnout zde:
Petra Černocká s dcerou Bárou Vaculíkovou, která vystupuje pod uměleckým jménem Diva Baara a vnučkou Olívií Coco, /na přání uvedena jako Coco Vie/, natočily nový vánoční singl Čas Vánoc. Ústřední fotografie k singlu vznikla ze série snímků, které spolu zástupkyně tří generací rodiny nafotily s Janem Tůmou v rámci jubilea Petry Černocké. Tento fotoobraz byl navíc na vernisáži a křtu životního fotostory v pražské Galerii 1 věnován zástupcům Fondu ohrožených dětí, který jej vydraží a výtěžek půjde na pomoc Klokonákům. Stejně jako první a všemi zúčastněnými osobnostmi podepsaný výtisk knihy ´Saxana 70´.
Hudbu i text písně Čas Vánoc, která už je nasazena do některých rádií a budou ji hrát postupně dalšínapsala pro tři generace zpěvaček Bára Vaculíková. Výsledná podoba vznikla ve studiu Little M Records ve spolupráci s producentem Mishanem Pajdiakem, kapelou Divé Baary a hostujícím pianistou Vítem Pospíšilem.
„Jsem dojatá, že se písničku podařilo tak citlivě zaranžovat a krásně nahrát. Děkuju všem, kdo se na ní podíleli. Bude tu s námi ještě dlouho jako vzpomínka, jak jsme se s mámou propojily a jak byla Coco šikovná jako malá,“ vzkazuje zpěvačka Bára Vaculíková tvůrcům.
Píseň vychází v rámci oslav jubilea Petry Černocké, které by její sedmdesátku hádal jen málokdo. „I Bára letos slaví kulatiny. Jsem moc ráda, že mě ke spolupráci oslovila a daly jsme to konečně ve třech dohromady. Písnička je to překrásná. Určitě vás vezme za srdce,“ chválí dceru Petra Černocká.
A jak vzniklo přízvisko Coco Vie vnučky Petry Černocké a dcery Báry? „Coco je dnes osm a od mala si tak sama říkala. Vzniklo to odloučením přípony od jejího prvního jména Olívie. Je to zvláštní, ale je to tak. A rozhodli jsme se jí s jejím uměleckým jménem vyjít vstříc,“ směje se Vaculíková.
Petra Černocká koncem listopadu oslavila narozeniny výstavou svých obrazů a fotografií z fotokalendáře, který s dcerou a vnučkou nafotila. Kalendáře i jednotlivé fotky s podpisem zpěvačky mohou fanoušci získat na stránkách Pictoart.cz.
Píseň Čas Vánoc, jenž měla předpremiéru na vernisáži a křtu knihy v Galerii 1, vychází u vydavatelství Little M Records ve spolupráci se Supraphonem a najdete ji ve všech běžných distribučních sítích.
