Četnická stanice Křivoklát v politickém okrese Rakovník byla zřízena záhy po zavedení četnictva na území celé monarchie, dne 1. srpna 1850, neboť jak Křivoklát, tak Rakovník, byly sídlem okresního soudu.
V rámci c. k. četnictva tato stanice spadala pod pluk č. 2 se sídlem v Praze a byla zařazena do prvního křídla, jehož velitelství sídlilo rovněž v Praze, a do jeho třetí čety se sídlem velitelství v Příbrami.
Z počátku byla četnickou stanicí pětimužovou a postupem času se počet zde sloužících četníků zvýšil na sedm. V roce 1866 došlo ke změně organizace četnictva, při níž byly četnické pluky nahrazeny zemskými četnickými velitelstvími.
V květnu 1873 došlo k vydání zákona č. 119/1873 říšského zákoníku, nového řádu soudu trestního, který ukládal bezpečnostním úřadům, tedy i četnictvu „vyzvídati“ veškeré zločiny a přečiny stíhané z úřední povinnosti, a v případě, že nemohl konat sám vyšetřující soudce: bez odkladu mají neodkladná přípravná opatření učiniti, kterýmiž se může věc objasniti, aneb kteráž mohou zabrániti, aby známky trestného činu nebyly odstraněny nebo aby pachatel neuprchl. Četník měl za povinnost jíti za známkami činů trestných, o nichž se dozví. Také má hleděti, vyzvěděti neznámé pachatele a vyhledati příčiny podezření k tomu vedoucí.
Na křivoklátskou četnickou stanici se v úterý 3. srpna 1875 pozdě večer dostavil řezník Moric Steinreich z obce Hřebečníky a udal, že mu v noci neznámí pachatelé zřejmě paklíčem otevřeli jeho krám a odcizili mu třicet liber hovězího masa, drštky, pět železných háků na maso, jeden řeznický nůž a jeden prázdný pytel, vše v ceně osm zlatých čtyřicet krejcarů.
Po zjištění krádeže vyslal řezník svého syna Morice, aby v okolí obce pátral po pachatelích tohoto činu. Steinreich mladší až odpoledne zastihl na pokraji lesa za obcí Hracholusky ve směru na Novosedly tlupu potulných cikánů rozložených okolo ohně. V kotlech a hrncích se vařilo velké množství masa. Na zemi ležel pytel, který byl odcizen z jejich řeznického krámu. Jelikož se mladý Moric bál přistoupit sám blíže k cikánské tlupě, vrátil se domů a vše sdělil otci, který šel do téměř dvě míle vzdáleného Křivoklátu, žádat četníky o pomoc.
Na místo se ještě v noci vydala trojice četníků. Na udaném místě však nalezli ještě vlažné ohniště, ale žádné osoby se zde již nenacházely. Druhého dne se podařilo pátrajícím četníkům zjistit v obci Týřovice od místního ovocnáře a domkářky, že v noci z pondělí druhého srpna potkali trojici podezřelých mužů, kteří se vyptávali, jak se dostanou do Hřebečníků, vzdálených z tohoto místa ani ne půl míle.
C. k. četník na obchůzce
Ve středu 4. srpna 1875 bylo celé osazenstvo křivoklátské četnické stanice zaměstnáno případem rozsáhlejší krádeže, neboť v noci z úterý na středu se v samotném Křivoklátě prokopali neznámí pachatelé do krámu místního obchodníka s látkami, Aloise Löwyho, a odcizili z něho střižné zboží za 239 zlatých 76 krejcarů.
Na místě činu byly pod okny v blátě nalezeny stopy tří mužů, dvou bosých a jednoho v bačkorách, a u stop bačkor byla vždy vyvrtána holí kulatá díra. Velitel stanice závodčí Johann Kattner, nechal četníka Josefa Gaubeho obkreslit, změřit a zapsat velikost otvorů zanechaných po holi. Četník Gaube podle pokynu závodčího stopy obkreslil a jejich průměr změřil na jeden a půl palce.
Křivoklátští četníci neúnavně pátrali po celém staničním obvodě po pachatelích vyloupení dvou obchodů.
Až v noci na sobotu 6. srpna 1875 po celodenním pátrání četník Gaube přistihl u obce Slabce, v lese, nedaleko zdejší rybárny, skupinu tábořících potulných cikánů, tři spící muže a čtyři ženy. Ve světle hořícího ohně spatřil četník ve stromě zabodnutý zcela nový řeznický nůž.
Opatrně se tedy přiblížil k cikánskému ležení a podařilo se mu bez vědomí spících nůž vzít.
Jelikož se pomalu rozednívalo, odebral se četník Gaube do Hřebečníků, kde mu okradený řezník Steinreich potvrdil, že se skutečně jednalo o nůž, který mu byl před několika dny z jeho krámu odcizen.
Do Křivoklátu byl proto na četnickou stanici poslán jízdní posel pro přivolání četnické posily.
V sobotu krátce před polednem byl cikánský tábor křivoklátským četnictvem obklíčen a všichni přítomní, tři muži, a dokonce šest žen, byli zatčeni. Jednalo se o četnictvu důvěrně známou rodinu Janečkových. Vůdcem tlupy byla nejstarší z nich, šedesátosm roků stará Terezie Janečková.
Při prohlídce tábora bylo nalezeno již malé množství uvařeného hovězího masa, dále pytel a železné háky na maso odcizené v řeznickém krámě. Kromě toho zde bylo nalezeno i několik šperháků k otevírání zámků. Dále bylo v táboře nalezeno několik rolí čistého střižného zboží.
Tím bylo potvrzeno i důvodné podezření z vyloupení krámu Aloise Löwyho v Křivoklátě.
Nejstarší z mužů, František Janeček, přecházel z místa na místo v rozšmajdaných bačkorách a opíral se o hůl, která po sobě zanechávala kulaté díry. Četník Gaube změřil jemu dobře známé otvory a ty měřily rovného jeden a půl palce!
Prostřední Matěj a nejmladší Josef chodili bosi stejně jako většina ostatních členů potulné tlupy.
Proto byli právem považování za pachatele obou nedávných krádeží vloupáním do obchodů.
Dalšími členy tlupy byla pětatřicetiletá Marie Janečková starší, čtyřiadvacetiletá Anna, sedmadvacetiletá Josefa, pětadvacetiletá Marie mladší a sedmnáctiletá Kateřina, všechny samozřejmě Janečkovy, přičemž jejich vzájemné příbuzenské vztahy nebyl schopen nikdo rozluštit.
Všech devět členů potulné tlupy bylo zatčeno a odvedeno do věznice okresního soudu v Křivoklátě.
Obchodník Löwy poznal v četnictvem zajištěných látkách svůj majetek, čímž bylo potvrzeno, že zatčení Janečkové mají na svědomí i vyloupení jeho obchodu se střižním zbožím.
Státní zástupce při křivoklátském okresním soudu vyšetřující oba případy nebyl schopen se zorientovat v příbuzenských vztazích mezi jednotlivými členy tlupy. Nejmladší z žen, Kateřina, která původně četníkům tvrdila, že je jí sedmnáct let, se před státním zástupcem začala vymlouvat, že jí ještě nebylo ani čtrnáct let, aby nemohla býti trestně postižitelná.
Všichni beze zbytku za sebou měli pestrou trestní minulost, starší členové tlupy samozřejmě mnohem bohatší. Jednalo se o různé krádeže, ale i loupeže a samozřejmě také o potulku, pro níž byli opakovaně všichni trestáni bez rozdílu.
Ženské členky tlupy při výslechu shodně uváděly, že se živí šitím a opravami oděvů, které nabízejí hospodyním po vsích.
Nejstarší z mužů, František, se vymlouval, že našli v lese ohniště po nějakých světácích a u něho byl v trávě pohozený řeznický nůž, ten sebrali a zabodli jej do stromu, aby se prý o něj nikdo nepořezal.
Nedaleko ohniště ve křoví nalezli skrýš plnou látek, některé z nich si ponechali pro svoji potřebu a zbytek rozprodali po okolních obcích.
Úkolem křivoklátského četnictva nyní bylo vypátrat, kam zmizelo i dosud nenalezené střižní zboží.
V obcích Malé Slabce a Slabce bylo skutečně zjištěno několik žen, které od cikánek zakoupily ve dnech čtvrtého a pátého srpna látky. Nabídku na ušití oblečení z nich však odmítly.
Uvedené hospodyně při konfrontaci označily a usvědčily Marii Janečkovou starší, Josefu a Annu z prodeje kradeného střižního zboží.
Stopy hole používané Františkem Janečkem a svědectví četníka Gaubeho, stejně jako zajištěné šperháky a v táboře nalezené a dále četnictvem vypátrané a zajištěné střižní zboží, byly pro soud dostatečnými důkazy svědčícími proti členům potulné tlupy Janečkových pro spáchané zločiny krádeže.
Nic nebyly platné jejich výmluvy o opuštěném ohništi po světácích, ani čistě náhodou objevený úkryt s velkým množstvím látek.
Ze soudní síně pražského trestního soudu
Pražským trestním soudem byli dne 6. listopadu 1875 uznáni vinnými ze spáchání zločinu krádeže, mužští členové tlupy pro dvojnásobné vloupání a ženy pro spoluvinu na druhé krádeži v Křivoklátě, jelikož se v jejich věcech mimo jiné jistě před časem odcizené věci našla část odcizeného střižního zboží.
Podle spoluviny na zločinech krádeže na věcech uzamčených byli odsouzeni František Janeček na 14 měsíců, Matěj na 18 měsíců, Josef na 7 měsíců, Terezie na 6 měsíců, Marie starší, Josefa a Anna na 4 měsíce, Kateřina na 3měsíce a Marie mladší na 2 měsíce vězení.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku