Právě vychází knižní novinka „Nastává ráj pekla“, docenta RNDr. MUDr. Bohuslava Hanuše, který není na spisovatelské dráze až tak zcela neznámý. Publikoval více než 140 odborných a populárních článků, a to jak v zahraniční, tak i ve své vlasti. V České republice doposud publikoval tři knihy, z nichž je jedna populárně vědecká „Možnosti alternativní podpůrné léčby při onkologických onemocněních“, další dvě jsou satirického ladění s názvy „Střepinky duše“ a „Smyslné nesmysly“. Ovšem ty jsou beznadějně rozebrány.
V Nizozemí, kde autor od svého dětství prožil téměř 30 let života, publikoval knihu „De jagers“ (Lovci), kdy lovecká vášeň přivede dva přátele tak daleko, že se rozhodnou pro lov na sebe vzájemně se všemi katastrofickými důsledky. Také tato kniha byla i přes relativně velmi vysoký náklad prakticky ihned rozprodána.
Protože se autor, Bohuslav Hanuš déle než tři desetiletí věnuje z důvodu své lékařské profese léčebně-alternativním metodám, pravidelně se – mimo jiné – setkává i se sibiřskými šamany. Obsah knihy, „Nastává ráj pekla“, jistě zaujme každého čtenáře milujícího divokou severskou přírodu a také ty, kteří se zajímají o různé alternativní léčebné metody a blaho naší planety. Na základě autorovy návštěvy u jednoho z nejznámějších sibiřských šamanů na Dálném severu si autor v knize klade nezodpovězené otázky týkající se problematiky naší degenerující společnosti.
Jak se snaží neúspěšná herečka středního věku dosáhnout úspěchu a ještě poznat toho pravého? Co vše prožívá a kdo všechno ji přijde do cesty a jak každé její rande končí fiaskem? I o tom je nová česká komedie Casting na lásku režisérky Evy Toulové. V hlavních rolích právě natáčeného filmu uvidí diváci Terezu Petráškovou, Igora Bareše, Milana Šteindlera, Václava Vydru, Jana Čenského, Martina Sittu, Lukáše Langmajera, Jana Řezníčka, Zdeňka Maryšku, Valérii Zawadskou či slovenskou filmovou a televizní hvězdu Lukáše Latináka!
„Film bude v komickém pojetí o tom, jak komplikované je v dnešní době najít normálního chlapa a co vše musí herečka a žena v jednom absolvovat, aby se o to alespoň pokusila. Příběh bude blízký hlavě ženskému publiku… a možná se v tom mnohé dámy poznají…,“ říká režisérka Eva Toulová. „Za mě jde o nejkrásnější natáčení. Nikdy se mi nestalo, že by šlo něco tak hladce a všechno nám vycházelo, jako tady. A jsem si jistá, že se to projeví i na výsledku,“ podotkla.
Komedie vzniká v Praze, jejím okolí, středních a východních Čechách. Většina natáčecího plánu je již splněna a zbývá ještě několik natáčecích dnů. Před námi jsou třeba obrazy, kdy Jan Čenský – což je poměrně raritní – bude ´řídit´ dlouhou limuzínu Lincoln, v níž pojede právě hlavní představitelka Tereza Petrášková. Chystají se i další obrazy – třeba casting na role hereček, kde nebudou chybět svlékací scény před ´úchylným´ režisérem, kterého hraje Lukáš Latinák a pár dalších situací.
„Zatím z natočeného materiálu se ukazuje, že jde skutečně o zdravě hořkou komedii, která je ´tak trochu ze života´, a možná se v ní poznají i některé herečky či dokonce herci, ale také režiséři…,“ podotkla s úsměvem režisérka.
Natáčení podle štábu je pohodové a spolupráce se všemi herci je prý „jedna velká pohoda a radost“… I oni sami si atmosféru pochvalují: „Byla to bezvadná práce a na výsledek se moc těším,“ řekla Valérie Zawadská, která se po letech opět vrátila před filmovou kameru, nebo Václav Vydra, který jak říká je pro „každou špatnost“, když se u ní divák dobře pobaví…
Film vzniká pod producentskou společností Copperfilm s.r.o a kamerou Pavla Mědílka. Premiéru v kinech bude film Casting na lásku mít v roce 2020.
Po pěti divadelních hrách přichází mladý umělec Martin Johanna s původní audio povídkou Každý ve svém, kterou namluvili herci Ondřej Novák, Kateřina Bohatová a dvojnásobný držitel Ceny Thálie Jan Kříž. Křest velmi zajímavé nahrávky, která vyšla jak na CD nosiči, tak i v digitální podobě, se konal v Café NONA v Národním divadle za účasti řady známých osobností.
Kromě těch, kteří na audionahrávce pracovali, přišli Martina Johannu podpořit a poslat ji do světa herečky Lucie Polišenská, herečka a zpěvačka Bára Poláková, herečka Dominika Býmová, herec Petr Stach, zpěvačky Alžběta Kolečkářová a Zuzana Gamboa, manželka legendárního kapelníka Václava Hybše Jarmila Hybšová či režisér Šimon Dominik a další. Gábina Partyšová se zase ujala moderování slavnostního křtu. O hudební doprovod se postaralo hudební seskupení The Unlimited Trio.
Sedmadvacetiletý umělec Martin Johanna, jemuž audionahrávka vyšla 11. listopadu, tedy v den, kdy oslavil svůj svátek, se ve své tvorbě věnuje zejména psaní divadelních textů (Vyloučení z revoluce, Lex Amor Nobis – Zákonem je nám láska, Paní Hana aj.) nebo překladům francouzských her. Jeho nejnovějším počinem je nyní vydání původní autorské audio povídky, která v sobě skrývá nejednu výjimečnost.
„Je to takový nový koncept, kdy literární text je vydán poprvé v podobě audio nahrávky, aniž byl předtím vydán tiskem,“ říká Johanna, který si během příprav zkusil i práci režiséra.
O další jedinečnosti nahrávky svědčí také jména účinkujících, kteří jí vtiskli, pod dohledem zvukového mistra Pavla Kadlece, originální podobu. Postavy provázejícího vypravěče se ujal český filmový a divadelní herec Ondřej Novák.
„Přesvědčil mě především text, který je na současného, navíc mladého, autora velmi jazykově hutný a umožňuje vypravěči být víc než jenom vypravěčem,“ prozradil Novák.
Dvěma hlavním rolím propůjčili vůbec poprvé svůj hlas výrazné osobnosti naší soudobé muzikálové scény Kateřina Bohatová a Jan Kříž. „Práce s Martinem byla pro mě příjemnou kombinací respektu k nám, kdy nám nechal v našich disciplínách volnou ruku, ale zároveň měl jasnou představu, jak by měl jeho text vyznít,“ říká dvojnásobný držitel Ceny Thálie.
Jeho kolegyně herečka a zpěvačka Kateřina Bohatová přiznává, že pro ni osobně to byla velká výzva. „Tím, že to není náš obor a jde o původní text, tak mě na té práci lákalo zjistit, jaké to je, a jestli budu vůbec schopná dát do hlasu všechno – nejen, jak tu postavu cítím, ale zároveň i to, jak byla zamýšlena.“
Audio povídka Každý ve svém vypráví příběh dvou postav – chlapce a dívky, které osud svede dohromady za nečekaných okolností v srdci prýštící fontány. Po doslova pohádkovém seznámení však postupně narážejí na nejednu překážku. Oba totiž žijí ve vlastních sociálních bublinách, kterých se budou muset zbavit.
Výsledkem je mimořádná profesionální nahrávka, která reprezentuje nejen nejmladší uměleckou generaci, ale rovněž přináší posluchačům možnost seznámit se s původní současnou tvorbou následující dlouhou tradici českého mluveného slova
Jiří Bárta 12. prosince od 19 hod. rozzáří Divadlo na Maninách svým předvánočním koncertem „JIŘÍ BÁRTA -VIOLONCELLO“ – Johann Sebastian Bach, příznivci vážné hudby si tak příjdou na své.
Jiří Bárta st. vstoupil na hudební scénu na přelomu 90. let a brzy se dostal do mezinárodní ligy předních violoncellistů. Studoval v Praze u Josefa Chuchra a Mirka Škampy a v Kolíně nad Rýnem u Borise Pergamenščikova. V roce 1991 obdržel cenu Europäische Förderpreis für Musik v Drážďanech a v témže roce také získal Rostropovich-Hammer Award v Los Angeles. Spolupracuje s předními českými a mezinárodními orchestry, dirigenty a komorními tělesy, je pravidelně zván na přední festivaly a pódia (Edinburgh, Berlín, Bratislava, Pražské jaro, Salzburk – Schubert Festival 1997, Teatro Colon, Suntory Hall, Wigmore Hall). Jeho nahrávka Reflexe byla vyhodnocena jako nejlepší česká CD nahrávka roku 2000 a dostala ocenění Klassik Heute Empfehlung časopisu Klassik Heute. Nahrávka sonát Rachmaninova, Schnittkeho a Pärta s pianistou Marianem Lapšanským obdržela cenu časopisu Harmonie v roce 1995. Jeho další nahrávky zahrnují kritiky ceněný snímek Bachových violoncellových svit a živou nahrávku Šostakovičových koncertů s dirigentem Maximem Šostakovičem a Pražskými symfoniky. Rovněž poslední CD (2002), obsahující díla Antonína Dvořáka, se setkalo s velmi příznivými kritikami, stejně jako DVD nahrávka „Jiří Bárta hraje Dvořáka“ (violoncellový koncert s FOK a dirigentem Gaetano Delogu, 1999). Jeho koncertní počiny z poslední doby zahrnují turné po celém světě, kde spolupracuje nejen s Českou filharmonií a se Symfonic-kým orchestrem FOK, ale například i s Berlínskými symfoniky („Koncert tisíciletí“). V květnu 2001 vystoupil ve Wigmore Hall v Londýně s pianistou Piers Lanem. Byl také pozván aby vedl mistrovskou třídu v Royal Academy of Music v Londýně. Jiří Bárta hraje na nástroj Gagliano z roku 1785.
Hostem Jiřího Bárty 12. prosince v Divadle na Maninách bude jeho syn Josef Bárta ml., který se narodil v roce 2008, učí se hře na violoncello od svých 6ti let u Kateřiny Hroníkové. V r.2018 získal 1. cenu na mezinárodní violoncellové soutěži Jana Vychytila v Praze, následovala vystoupení se svojí sestrou klavíristkou Aylou na Hudebním festival ve Znojmě či v Martinů sále pražské HAMU, letos pak s Komorním orchestrem České filharmonie ve Valticích. Často vystupuje se svým otcem. Je nadšeným fotografem, jezdí na kole, plave, skáče a dělá akrobatické kousky všude kde to jde i nejde.
Dávno již dávno tomu, kdy stanice Český rozhlas 2 – Praha každou sobotu přenášela z Divadla U hasičů populární pořad Tobogan, který vznikl v roce 1990. Jeho protagonistou, hostitelem a vlastně i rodnou matkou byl moderátor Tomáš Sláma, který za tento pořad převzal osobní odpovědnost a proto se také k němu vždy choval velmi starostlivě jako k milovanému dítěti.
Před patnácti lety se Tomáš Sláma odebral do nebeského studia odkud shlíží na současnou rozhlasovou i televizní tvorbu. Věřím, že vlídně a porozuměním tak jak jsem ho – byť jen krátce – měl tu čest na přelomu tisíciletí poznat. Dovolím si našim představit alespoň ve zkratce jeho myšlenky o které se mnou kdysi rozdělil. Tomáš Sláma vždycky říkal, že přestože se rozšířily možnosti jak oslovit posluchače prostřednictvím diváka, který sedí v sále, základní linie pořadu zůstává stejná – tedy typ zábavného pořadu. Průvodce Toboganu se svými hosty dokáže upoutat posluchače u přijímačů i přítomné diváky, aniž by se účinkující museli stavět na hlavu, polykat ping-pongové míčky, svlékat si trenýrky nebo užívat vulgární výrazy. Prostě – byl to PAN moderátor a konferenciér!!
Zůstala filozofie rozhlasového Toboganu po všechny ty stovky jeho vysílání stejná jako když jste začínali?
Nehovořil bych o filozofii, spíše o principu. Měl by to být kontaktní program, kdy diváci a zároveň posluchači mají příležitost vnímat přímý přenos. Se všemi chybami a nepovedenostmi. Věřím, že to – jak posluchači u přijímačů, tak návštěvníci Divadla u hasičů – pak mohou za určitých okolností vzít jako přednost.
Jaké jsou to okolnosti, můžete je pojmenovat?
Když vám někdo při telefonním vstupu něco vyčte nebo vynadá, nesmíte se zlobit, protože může mít pravdu. Když to přiznáte a třebas se omluvíte, posezení pokračuje. Když třeba vtipně odpovíte, diváci to vnímají a mají radost, že jsou u toho. Tobogan není estráda ani talk show. Potlesk není na povel. Je přirozenou reakcí diváků, kteří se – snad to tak můžu říct, naučili pěkně za pěkně zazpívanou písničku zatleskat, stejně tak jako kratičké vyznání nebo bystrý, okamžitý postřeh. Myslím si, že se v Toboganu nikdo nepředvádí a že vnitřní spojnicí je vzájemná úcta. Těch okolností je víc, snad není třebas je rozvádět. Jen tu nejzákladnější: zpívá se živě a nikdy nikdo nepřišel s kompaktem pod paží.
Vidíte to jako přednost?
Přednost? To je povinnost! Když předstoupíte před diváka, musíte mu něco odevzdat. Představte si, že bych si nechal namluvit průvodní slovo Mirkem Moravcem a tvářil se jako mistr světa. Řeknu to co si myslím: zpívání na playback je pro mě podvod.
Podle jakého klíče vybíráte své hosty?
Potřebujeme mít diváky v sále, aby svou účastí potvrdili, že tam opravdu jsme. V tuhle chvíli, v tyto minuty. Základem výběru proto jsou herci a muzikanti, ale nejen ti slavní a populární, ale i ti, kteří nás něčím zaujali. Měli jsme tam takhle už dvakrát Dejvické divadlo, snad během necelého roku, protože nás nadchli inscenace Kouzelné flétny a Příběhy obyčejného šílenství. Může to být i významné životní jubileum nebo premiéra, stejně tak jako udělování cen Thálie. To vše nám poskytuje jistou pestrost a pokaždé je to proto malinko jiné.
Přesto se zeptám na Vaše nejzajímavější hosty…
Kdybych je všechny jmenoval, můžeme tento rozhovor ukončit. Jen namátkou mohou jmenovat Miroslava Horníčka, Vladimíra Komárka, Radovana Lukavského, spisovatele Ephraima Kishona nebo Petra Šabacha. Na našem pódiu se vystřídalo přes čtyři sta osobností. Mně se jevil každý z nich jako osobnost, každému jsem se snažil pozorně naslouchat – od toho tam jsem. Publikum je velmi pozorné, protože kdyby viděli, že jsem roztěkaný nebo něco čtu z papíru, hned by mně to vytkli. A to volím slušné slovo.
Jaký je ohlas u posluchačů? Píšou vám?
Podle statistik a podle toho čemu se říká sledovanost – dobrý, ale byl bych rád, kdyby se to posuzovalo jinak. Podle potřebnosti. Jestliže za vámi každou sobotu přijde tři sta diváků, o něčem to vypovídá. Jakmile vidím zaplněné hlediště, mám pocit, že jsem se zasloužil o to i já, přestože lidé přišli za ‚svým‘ hostem. A dopisy? Jsou povzbuzující a vážím si jich. Stejně jako těch kritických. To je jako s fackou. Když přijde včas, je to lepší než servilní poklonkování.
V minulém režimu jste se občas musel utkat s vrchností. Zůstal vám nějaký pocit křivdy?
Ty pány-soudruhy bych nenazýval vrchností, to bychom jim lichotili. Byl jsem před několika dny v Ostravě, kde se to v roce 1972 odehrávalo. Mám na mysli proces se členy našeho divadla Waterloo. Myslíte, že jsem se šel ‚trýznit‘ pohledem na soudní budovu, kde nám ‚darovali‘ paragrafy za pobuřování? Ne. Šel jsem se podívat do míst, kde jsme v malém sálku Atlantik četli naše první povídky, hráli kabarety, poslouchali jazz, vymýšleli textappely i happeningy. To naopak bylo nádherné a to ve mně zůstává.
Vydal jste několik knih, kazet a kompaktů…
Těch kazet z Mikrofór a Toboganů bylo skoro deset. I dlouhohrající desky. Na jedné z nich bylo zachyceno vystoupení Pavla Boška. Teď se trápím se čtvrtou knížkou. Trochu vzpomínek, glosy, povídky. Měl jsem radost, že se nám podařilo vydat kompakt s názvem Miroslav Horníček v Toboganu. Musím prozradit, že právě on, společně s panem Hurníkem a jeho paní byli ‚příčinou‘ živých pořadů. Vysílali jsme je ze studia 3. V rohu stál klavír a já říkám panu Hurníkovi: „Nechtěl byste nám něco zahrát“ „Proč ne? Zahraju i s Janou!“ Usedli a hráli. Miroslav to komentoval a bylo to jako v Hovorech H. Po odvysílání mně řekl: „Proč to neděláte v divadle?“ No a ten pravý Tobogan byl na světě.
Není Tobogan někdy hotové dobrodružství?
Určitě ano. A to celých sto šedesát minut. Současně je to ale také krásná jízda při které mívám pocit, že jsem členem swingujícího orchestru, kterému to – přes občasné zaskřípnutí – hezky hraje.
Čím pro vás Tobogan je?
Je to krásný sešup na závěr týdne. Osprchujete se a připravíte na další sobotu. Víte, já se daleko víc než moderátor, scénárista, dramaturg, redaktor nebo herec, považuji za správce, který má v divadle sobotní službu a dělám proto všechno možné pro to, aby se každý, kdo tam vejde, cítil dobře a rád se opět vrátil.
Profil
Tomáš Sláma, autor, moderátor, dramaturg
narodil se 16. 4. 1940 v Rychnově nad Kněžnou.
vystudoval gymnázium, elektroželezniční školu a scénáristiku dokumentární tvorby na FAMU
začínal v ostravském Divadélku pod Okapem (1962-1967)
v roce 1968 spoluzakladatel divadla Waterloo, po procesu se členy tohoto divadla (1972) pracoval na dole Paskov
uváděl rozhlasové pořady Mikrofórum, 3 x 60 stereo a televizní programy Nedělní ráno a Přezůvky sebou.
v roce 1990 byl odvysílán první rozhlasový Tobogan, který se vysílá doposud.
Jiří Štědroň je úspěšný český herec, zpěvák, textař, legendární princ z první československé Popelky. V současné době je členem Divadla Semafor a také se věnuje psaní knih. Na konci minulého roku mu vyšla kniha v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline „Nikam se necpi!“.
24. listopadu od 17:00 hod. v Krámku u čarodějnic, bude Jiří Štědroň dalšim hostem v již pravidelném pořadu „Posezení u čajíku…“ jehož autorkou je Ilona Golovleva, která se rovněž věnuje léčivé síle drahých kamenů i peruánských bylin. Můžete se těšit na vyprávění, zpěv, předání knihy Jiřího Štědroně s jeho autogramem a osobním věnováním, která je součástí vstupenky.
Součástí každé vstupenky je kniha Jiřího Štědroně „Nikam se necpi!“
Beseda se koná 24.10. od 17:30 hod. v Krámku u čarodějnic, 28 pluku 42, Praha 10 – Vršovice a vy máte jedinečnou příležitost se s Jiřím Štědroněm osobně setkat, popovídat si…, zarezervovat si poslední volná místa můžete formou platby (cena 490,- Kč) na číslo účtu – 6669952/5500, nebo na telefoním čísle 732 120 756.
Autor: Alexandra Hejlová
Foto: archiv Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline, archiv Jiří Štědroň
Spisovatelka Markéta Harasimová patří mezi nejplodnější české autorky. Věnuje se převážně detektivnímu a psychologickému žánru, přičemž je také televizní a divadelní scenáristkou. Na konci října pokřtila v Café Kampus v centru Prahy svůj devatenáctý titul, psychologický thriller na téma domácího násilí Černá vdova.
„Černá vdova je tak trochu poselstvím pro ženy, kterých se dotýká domácí teror, ať už psychický, nebo fyzický. Vycházela jsem také z vlastních zážitků, i když příběh je samozřejmě fiktivní. Mottem knihy je citát Jeana-Paula Sartra Zlo je silné tam, kde dobro mlčí, což myslím mluví samo za sebe. Nikdo by neměl mlčet, když se mu děje bezpráví,“přibližuje Harasimová svůj nový titul. „Kdyby kniha pomohla alespoň jediné ženě, které je ubližováno, splní svůj účel,“dodává autorka.
Markéta Harasimová
Román Černá vdova pokřtili herci Jan Čenský a Karel Heřmánek. Kmotři i autorka také přečetli ukázky z křtěné knihy. Čenský je uvedl mrazivým prologem, který poodhaluje, jakým směrem se bude román ubírat, a Harasimová přiblížila zásadní dějový zvrat, v němž hrdinka čelí obvinění z vraždy.
Moderátorka Petra Zajíčková si připravila řadu otázek. Zajímalo ji například, jak to kmotři mají s domácím násilím ve své herecké práci, případně zda se s ním setkali v soukromí. „Já si nevzpomínám, že bych hrál nějakého násilníka, zároveň jsem ani nebyl znásilněn,“ prohlásil s nadhledem Heřmánek.
Čenský se nechal slyšet, že ačkoli byl jako dítě často bit, bylo to vždy spravedlivé, a s násilím, které nemá rád, se naštěstí nikdy nesetkal. „V jedné inscenaci mě ale seřezal pan Zounar, tak otcovsky. To jsem si ale taky zasloužil,“ podotkl s úsměvem. Dodal ještě, že ve věcech spojených s domácím násilím je v podstatě naivní a tyhle věci jsou pro něj nepochopitelné. „Jak bylo řečeno v ukázce, odporují zdravému rozumu,“ okomentoval úryvek z knihy. „Já zkrátka nemám rád násilí. A to ani v sexu,“ přiznal se herec.
Poté již následoval slavnostní křest sektem. Přání Karla Heřmánka znělo dojemně: „Knize přeji, aby se líbila ženám. A ženám přeji, aby se líbily mužům a aby na ně muži byli hodní.“ Jan Čenský kladl na srdce především mužskému čtenářskému publiku, aby vůči ženám zůstali galantní.
Halloween a dýně k sobě neodmyslitelně patří. A protože dýně dokáže rozzářit i zachmuřené nebo smutné tváře, rozhodla se společnost Edenred uspořádat společně s Potravinovou bankou Praha a herci z Divadélka Radka Brzobohatého – Hana Gregorová, Bára Mottlová a Vojta Efler.
Kurz zdravého vaření z dýňových přebytků. Kurz byl určen matkám samoživitelkám a jiným klientům potravinové banky, kteří se ocitli v tíživé životní situaci. Cílem akce bylo naučit maminky zdravé a zajímavé recepty z dýní a zároveň ukázat, jak neplýtvat potravinami.
Společnost Edenred dlouhodobě podporuje Potravinovou banku Praha v boji proti plýtvání potravinami a společnými akcemi s potravinovou bankou a celebritami se snaží zvyšovat povědomí o tomto celosvětovém problému. Ve světě trpí hladem 1,3 mld. lidí a ročně se v Evropě vyhodí 80 kg potravin na člověka. „Vyhazuje se nesmyslně velké množství jídla,
zatímco existují místa, kde lidí trpí hladem. Proto pravidelně organizujeme akce, které na tuto skutečnost upozorňují, a s podporou známých osobností ukazujeme, co všechno se dá z věcí určených k likvidaci vytvořit. Na této akci jsme se zaměřili na kreativní zpracování zeleninových a ovocných přebytků. Naše recepty budou určitě inspirativní i pro veřejnost,“ říká Daniela Pedret, manažerka komunikace společnosti Edenred.
Tuto podzimní akci zaměřenou proti plýtvání s potravinami přišli podpořit Hana Gregorová, Vojta Efler a Bára Mottlová z Divadélka Radka Brzobohatého, kteří se s chutí pustili do dýní. Pod vedením odborníka si vyzkoušeli vytvořit v komunitní kuchyni Potravinové banky Praha jídla podle zajímavých receptů.
„Jsme moc rádi, že jsme tu mohli být a podpořit tuhle krásnou a záslužnou věc. Mám ráda typ pomoci, která je vidět. Je mi líto, že ta doba je taková, že těch lidí v nouzi je hodně. Miluju zvířata, hrozně ráda je zachraňuji, ale lidi jsou lidi a musíme jim pomáhat. Jsem ráda, že se tyhle projekty daří a fandím těm lidem, kteří provozují Potravinovou banku a starají se o to všechno, protože to je skutečně pro dobrou věc. A všechno, co je pro dobrou věc, má smysl,“ uvedla herečka a umělecká manažerka Divadélka Radka Brzobohatého Hana Gregorová.
Ta si dokonce v kuchyni Potravinové banky dokonce sama od sebe postavila ke dřezu a myla nádobí. „Mě to baví, nemám s tím problém. Doma nemám myčku, protože to považuji za zbytečné a navíc si u toho odpočinu,“ podotkla herečka.
„Opravdu tu jsme moc rádi. Přijížděli jsme sem s tím, že vlastně nevíme, co nás tu čeká, ale ta atmosféra, maminky s dětmi, skvělý pan kuchař, ta atmosféra – to je prostě senzační. Moc rádi jsme to podpořili a pokud budeme moct, budeme podporovat i nadále,“ uvedli svorně herci Bára Mottlová a Vojta Efler, kterého diváci mj. znají třeba z Nováckého seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde ztvárňuje kriminalistu.
Pestré menu tvořené z dýňových pokrmů představil špičkový izraelský kuchař Noam Darom z pražské restaurace Spojka. První jídlo, jež se s pomocí celebrit maminky samoživitelky mohly naučit, byl dýňový krém s kaštany, který spojuje netradiční kombinaci chutí.
Jako hlavní chod bylo podáváno cuketovo-dýňové thajské kari, které potěší i náročnější jedlíky. Maminky si také zkusily připravit sladkou tečku – lívance s dýňovým kompotem a mascarpone.
„Potravinová banka dostává od obchodních řetězců či dodavatelů potraviny, které jsou neprodejné třeba kvůli svému křivému vzhledu. S pomocí společnosti Edenred potravinová banka pomáhá přiblížit veřejnosti problematiku neplýtvání, aby se každý z nás začal chovat odpovědněji,“ uvádí Věra Doušová, ředitelka Potravinové banky Praha.
Halloween sice není typicky českým svátkem, ale je v Čechách poměrně oblíbený. A když se při této příležitosti propojí byť tvarem nedokonalé svítící dýně s originálními recepty a známé osobnosti s Potravinovou bankou Praha, výsledkem je zajímavá a především smysluplná akce…
Muzeum Malešov Vás srdečně zve na besedu se spisovatelem plk. JUDr. Michalem Dlouhým Ph.D. v sobotu 9.11. 2019 od 15:00 hod v místní tělocvičně.
plk. JUDr. Michalem Dlouhým Ph.D.
Československé četnictvo Michala Dlouhého zaujalo natolik, že pojal myšlenku rehabilitovat neprávem zapomenutý četnický sbor v očích široké veřejnosti. S touto myšlenkou oslovil režiséra Antonína Moskalyka. Po několika letech příprav vznikl divácky úspěšný televizní seriál „Četnické humoresky“. Za svůj největší úspěch považuje to, že je označován jako „duchovní otec“, autor námětů deseti dílů z první série a odborný poradce při přípravě a natáčení seriálu. V březnu 2006 spolu se scánáristkou a režisérkou Pavlínou Moskalykovou Solo a dramaturgem Josefem Souchopem spolupřebíral 1. cenu „TÝTÝ“ za nejúspěšnější televizní seriál roku 2005.
Spolupracuje s režiséry Dušanem Kleinem, Jiřím Svobodou, ale i s dalšími televizními režiséry jako odborný poradce při natáčení detektivních a kriminálních filmů, z nichž lze jmenovat například seriály „Hříchy pro pátera Knoxe“, „Hříchy pro diváky detektivek“ a filmy „Příběh kriminálního rady“, „Muž, který vycházel z hrobu“, „Zastřený hlas“, „Škodná“, „Vlna“, „Muž a stín“, „Devatenáct klavírů“ a „Hrobník“. V některých z nich si dokonce zahrál epizodní role jak zločinců, tak i kriminalistů. Podle jeho námětu natočil v roce 2009 režisérJiří Svoboda kriminální film s názvem „Domina“.
Půvabná, něžná, skromná, přitom velice úspěšná a jedna z nejpracovitějších českých hereček, Bára Fišerová, má mnoho úspěchů u nás, ale i v zahraničí a to zejména v Německu. Tam si jí němečtí režiséři, scénáristé, producenti natolik oblíbili, že Báru Fišerovou můžete velice často vidět za hranicemi české republiky. Dostala se na červený koberec v Mnichově kde se zúčastnila premiéry filmu Die Puppenspieler (Loutkáři) apředávání prestižních filmových cen „Filmfest München“. Z českých filmů, ve kterých zazářila, můžeme vyjmenovat například Bastardi 3, Báthory, Čertova nevěsta, Non Plus Ultra, Kameňák, T.M.A., Jezerní královna, Martin a Venuše,Andělská tvář a mnoho dalších.
Bára Fišerová
Vzpomínáš si na své první herecké začátky? Jak vím, tak před několika lety Tě už dávno chtěla ve Vinohradském divadle paní Jirásková, tehdejší ředitelka divadla, s kterou jste se setkaly při natáčení legendárních Bakalářů?
Mé první herecké začátky přišly už v dětství… Jako malá holka jsem často stála před kamerou a točila televizní pohádky a inscenace. První velká role v dospělosti přišla asi tak kolem mých osmnáctin a byla to sestřička Lucka v Bakalářské povídce Přehmat režisérky Jitky Němcové. Bylo to krásné a velmi poctivé natáčení. Měli jsme předtím v televizní zkušebně několik zkoušek, což tenkrát bylo zvykem a to mě moc bavilo. Když jsem přišla na první zkoušku, zjistila jsem, že hraji po boku velkých hereckých osobností a mám hlavní roli, ale byla jsem mladinká holka, co si myslela, že je stejně skvělá jako ony…, tak jsem nepanikařila a naopak jsem byla tak hrdá, že jsem v takové nádherné společnosti s paní J. Jiráskovou, Z. Adamovskou, K. Fialovou, Z. Herfortovou, J. Schmidem, ředitelem divadla Ypsilon a mnoha dalšími. Dnes vím, že to bylo velké štěstí se s nimi potkat. Dnes bych byla pěkně nervózní, abych se jim alespoň „po kotníky“ vyrovnala. Ta povídka dokonce získala cenu, tak to byla velká odměna a ocenění toho, že jsem to zvládla. Díky téhle roli mi osud přivál velkou šanci být opravdovou divadelní herečkou v jednom z nejprestižnějších a nejúžasnějších divadel v Praze, ale já si to štěstí totálně pošlapala svou blbostí.
Bára Fišerová
Prozradíš nám, co se tehdy stalo?
Říkám tomu dodnes největší zkrat a největší chyba mého života. Během natáčení mě paní Jiřina Jirásková, tehdejší ředitelka Vinohradského divadla, nabídla angažmá ve Vinohradském divadle. Tenkrát tam chyběla mladinká herečka, která byla plnoletá a přitom vypadala na slabých patnáct…Pamatuji si, že to bylo pro mě obrovské překvapení a trochu šok, že mě chce jedna z nejslavnějších českých hereček nabídnout, abych vedle ní a dalších herců Vinohradského divadla stála na jevišti. Byla jsem dost suverénní, ale tohle jsem si prostě netroufla, bez školy, bez jakékoliv herecké divadelní průpravy. Zrovna mě přijali na herectví a já si řekla, že teď nemůžu. Musím se nejdřív učit stát na jevišti – ve škole… Byla jsem hloupá! Ta největší škola by bylo právě Vinohradské divadlo, ale já nakonec s velkým díky, respektem a úctou – nabídku odmítla. A pak, že člověk není strůjcem svého štěstí, ale osud rozhodne za něho Tak to není, osud vám něco nabídne a je na vás se s tím poprat. Já sama nad sebou tenkrát prohrála tuhle neopakovatelnou příležitost, jaká vůbec může herečce přijít. Do konce života toho budu litovat a nikdy na tu chvíli nezapomenu! Rozhodla jsem o svém neustálém boji o své místo v divadle i před kamerou. A tak bojuji dodnes, i když pár vítězství už jsem si prožila.
Bára Fišerová
To rozhodně ano! V současné době hraješ v úspěšném seriálu na TV Prima „Modrý kód“ a stala jsi se tváří TV Prima – není to ovšem Tvůj první seriál, bylo jich víc. Můžeš zavzpomínat?
Už třetím rokem natáčím velmi úspěšný seriál Modrý kód, kde hraji sestřičku Pavlu a jsem za to moc ráda. Bylo to velké štěstí stát se součástí Rubavského urgentního příjmu ve společnosti mých skvělých kolegů. Tak dlouhý seriál jsem nikdy předtím netočila. Hrála jsem v několika televizních seriálech v České televizi, ale ty měly nejvíce 13 dílů. Velkou radost jsem měla z natáčení, pokračování Nemocnice na kraji města po 25 letech. Tenhle fenomenální seriál jsem milovala jako dítě a najednou v jeho pokračování s několika původními postavami jsem se osobně potkala před kamerou, bylo to neuvěřitelné a moc milé. Ted žiji seriálem Modrý kód a věřím, že se dočká ještě několika dalších nových dílů.
Bára Fišerová
Ovšem ty jsi hlavně divadelní herečka, máš jedno představení za druhým…, kde Tě mohou naši čtenáři v současné době vidět a kam se za Tebou mohou přijít podívat?
Divadlo je moje velká láska a asi bych bez něho už být nechtěla, i když někdy si říkám, že si od zkoušení dám pauzu, stejně to dlouho nevydržím a zase jsem šťastná, když přijde nějaká hezká divadelní práce. Teď hraji především v Divadle Bez Hranic, kam mohou diváci přijít na milé komedie, např. Vražda sexem, Limonádový Joe, Mrtvola v hotelu Westminster, Na Vánoce budu gay, nebo Sluhu dvou pánů. Momentálně zkoušíme detektivku „Past na myši“, což je zase příjemná změna od komediálního žánru, i když já komedie miluji nejvíc a ještě chystáme tradiční silvestrovskou premiéru „Bacha, pojišťováci“. Na jaře mě čeká takový můj splněný herecký sen a to role Lízy Doolittlové v My fair lady. Bude to vtipné a zvláštní zpracování tohoto muzikálu a moc se na to těším.
Bára Fišerová
Jak vím, tak ty také hraješ v mnoha zahraničních produkcích, jsi velice úspěšná v zahraničí, jako herečka což si myslím, že se u nás tak moc neví, protože ty jsi neuvěřitelně skromná a já bych byla ráda, kdybys o svých zahraničních úspěších, alespoň něco prozradila!
Tady se všeobecně moc neví o českých hercích, kteří hrají v zahraničních produkcích. Já jsem strašně ráda, že tu možnost mám, především proto, že mluvím výborně německy a velmi slušně anglicky. Točím nejvíc s německými produkcemi a je zvláštní, že úplně nejvíc dobové historické filmy. Největší úspěch byl historický film Loutkáři, díky němu jsem se dostala až na „červený koberec“ na filmový festival v Mnichově. Byl to zážitek být v herecké delegaci se známými a velmi úspěšnými německými herci a režisérem oceněným snad všemi možnými německými televizními a filmovými cenami. Byl to opravdu krásný okamžik v mé profesi. Nedávno jsem dotočila americkou filmovou pohádku s Holywoodskými hvězdami, což bylo také snové setkání, především se Sally Hawkins, která byla nominována na Oscara za hlavní roli v nádherném filmu Tvář vody. Těchto setkání a takovéhle práce si nesmírně vážím a moc za ní děkuji!
Bára Fišerová a Helen Woigk
Bára Fišerová, Herbert Knaup a Helen Woigk
Musím říct, že jsi žena mnoha tváří a jsi nejen úspěšná herečka, ale i malířka, ilustrátorka a spisovatelka v jedné osobě! Nedávno Ti vyšla Tvá druhá kniha, můžeš nám i o tomto Tvém počinu něco prozradit?
V období, kdy herecké práce tolik není tak maluji. Měla jsem už několik výstav v Pražských galeriích a baví mě to. V roce 2011 jsem produkovala svou první knížku, byla to dětská knížka příběhů o skřítkovi, jmenovala se „Rudla, skřítek hlídací, dobro k lidem navrací„. Tuhle knížku jsem jen ilustrovala a celou produkovala. Oslovila jsem mého kamaráda, herce Rudu Kubíka, abychom se spolu do toho pustili. Právě on napsal roztomilé příběhy našeho skřítka Rudly. Byla to dost složitá práce vydat knížku a tak jsem se zařekla, že to už „Nikdy“!: A vidíš, nikdy neříkej nikdy! Minulý rok jsem dostala bláznivý nápad vydat druhou knížku, kterou jsem tentokrát nejen ilustrovala, ale i napsala. Tedy lépe řečeno jak vždy říkám, opsala… Je totiž vytvořena z nočních „Smsek“ dvou lidí po dobu několika let. Nejtěžší tedy byl výběr těch nejpoetičtějších a vytvořit z nich příběh…dát mu začátek a konec…potom pár mých ilustrací a knížka byla hotová. Mám velkou radost, že se všem líbí a největší kompliment přišel od mé kamarádky Evy Decastelo, která byla tak moc hodná a uvedla mi celý slavnostní křest knihy, ta mi řekla, že jí připomíná Malého prince. To mě tak moc potěšilo, protože Malého prince od prvního mého čtení miluji a jeho životní filosofie je i mou, i příběh v mé knížce asi opravdu připomíná příběh Malého prince a jeho růže…, ale je pravda, že v pět hodin ráno, když svému „princi“ píšete smsku, vás to nenapadne. Vidíte na písmenka jedním okem, prsty ruky se ani nemohou trefit na tlačítka telefonu…, přesto píšou nádherné sonety či básničky. Asi proto, že píšete srdcem. Taková je tedy moje druhá knížka „Z (NE)pravého břehu jedné řeky“.
Leoš Noha, Bára Fišerová a Sabina Laurinová
Kniha Báry Fišerové – Z (NE)pravého břehu jedné řeky
Kniha Báry Fišerové -Z (NE)pravého břehu jedné řeky , vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Kniha je k dostání u všech knihkupců, v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.
