Jaro je cítit ve vzduchu a voní životem. Je to instinkt zděděný po předcích, kdy vnímáme všemi našimi smysly a který nám připomíná, že je nám dobře jen tehdy, když žijeme v harmonii mezi nebem a horami. Zavřete oči a dýchejte. Zůstaňte tiše a uslyšíte v dálce melodii říčky, která se po zimním spánku znovu rozběhla. Až vyjdete z lesa, v údolí na vás čeká žlutý koberec právě rozkvetlých upolínů.  A cítíte, jak vás všechna tato energie naplňuje.

3 snadné procházky v Trentinu, na nichž budete moci obdivovat krásné rozkvetlé louky, které si letos na jaře určitě nesmíte nechat ujít. 

1. Louky v Dromaè, v údolí Val di Ledro, se v květnu proměňují v bílo-fuchsiový koberec díky divokým narcisům a pivoňkám, které v místní krajině rozehrávají vzrušující hru barev. Pokud budete pozorní, objevíte také divoké orchideje, sasanky a lilie.

2. Na rozkvetlých pastvinách ve Val di Fiemme, v lesích pohoří Lagorai, ve výšce 2000 metrů, je úžasná rododendronová terasa. Cesta k ní je snadná a krátká. Během výletu uvidíte i další druhy květin, jako krokusy, hořce a sasanky, kterými jsou v tomto ročním období louky na okraji lesa posety.

3. Stráně údolí Val di Non se zbarvují jasně bílou a skoro se zdá, že se vrátila zima a zahalila krajinu svojí sněhovou pokrývkou. Ve skutečnosti však teplé paprsky jarního slunce zahřívají jabloňové sady a rozkvétají drobná kvítka, která údolí znovu plní jemnými barvami a vůněmi.

Z hradu na hrad

Již od dob římského impéria sloužilo Trentino jako hraniční oblast mezi Itálií a zbytkem Evropy. V tak náročném terénu, tvořeném drsnými horami a zalesněnými údolími, byly hrady zcela nepostradatelné pro kontrolu strategických přístupových cest.

Pevnosti sloužily k obraně, protiútoku i jako sídla moci, například knížatům-biskupům, kteří Trentinu vládli až do 19. století. Jak brzy zjistíte, jejich životy jsou s historií hradů, o kterých vám budeme vyprávět, úzce provázány.

Nedobytná sídla, honosné hrady nebo romantická panství – vybrali jsme pro vás tvrze, které vám umožní podniknout vzrušující cestu do středověku mezi meče, kříže a cimbuří.

Castello del Buonconsiglio

Jako sídlo trentských knížat-biskupů hrál hrad v průběhu staletí důležitou strategickou a politickou roli. Pokud milujete umění, jistě oceníte nádherné renesanční fresky v “Magno Palazzo” a skupinu fresek “Il ciclo dei mesi”, mistrovské dílo gotického umění, které zdobí zdi starodávné věže Torre dell’Aquila.

Castello di Rovereto

Pokud jste fanoušci historie, dobře si vstup do hradu rozmyslete, protože byste už taky nikdy nemuseli odejít! Hrad je totiž domovem Italského historického válečného muzea, které je skutečnou encyklopedií první světové války a moderních vojenských dějin, od renesance až po Garibaldiho.

Castel Thun

Pravděpodobně nejznámější pevnost v Trentinu stojí uprostřed jabloňových sadů v údolí Val di Non, přibližně půl hodiny jízdy autem od Trenta. Okouzlí vás dokonale zachované interiéry, díky kterým budete mít pocit, že jste se vrátili v čase. Až navštívíte biskupskou komnatu (Stanza del Vescovo), pochopíte, co máme na mysli.

Castel Beseno

Impozantní pevnost pokrývající celý vrchol kopce v obci Besenello hrála zásadní roli ve slavné bitvě u Calliana (1487), která proběhla mezi tyrolskými a benátskými vojsky. Hrad je velmi dobře zachovalý a v jeho vybavené zbrojnici mají návštěvníci možnost potěžkat si zbraně a obléct brnění.

Castello di Arco

Abyste se dostali ke vchodu a vychutnali si panorama na planinu Alto Garda, musíte vystoupat asi dvacet minut do kopce mezi olivovníky. Poté se přes schody, trosky a zeleň dostanete k Velké věži (Torre grande) a síni zdobené gotickými freskami. Pro zajímavost: zámek se objevuje na slavném akvarelu německého malíře Albrechta Dürera.

Castello di Avio

První pevnost, se kterou se setkáte, vjedete-li do Trentina po dálnici směřující k jihu – hrad se tyčí na kopci a jeho strážní věž hrdě ční nad okolními stromy a vinicemi. Castello di Avio určitě stojí za návštěvu, a to nejen kvůli válečným freskám, které zdobí síň “Casa delle Guardie”.

AH

Zdroj: visittrentino.info

Baziliku Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku najdete zhruba 5 km od Olomouce. V současnosti je Svatý Kopeček cílem obdivovatelů barokní krásy, mnoha poutníků a také srdcem farnosti, kde se odehrávají ta nejcennější tajemství víry.

Vznik poutního místa je spojen se jménem zámožného olomouckého obchodníka s vínem Jana Andrýska (žil v letech 1595-1673), který slíbil postavit na kopci nad Olomoucí, tehdy zvaném Svatá hora, malou kapli. Legenda říká, že při vyhledávání místa pro budoucí kapli přišel na pahorek podobající se místu, na němž se mu Matka Boží zjevila ve snu. Již záhy bylo toto místo svědkem vyslyšení modliteb a trápení lidí, kteří je sem přicházeli ve víře odevzdat. V průběhu dějin věhlas zdejšího místa stoupal a časem byla Panna Maria na Svatém Kopečku vzývána a uctívána jako Královna Moravy.

Výstavbou kaple (vysvěcené roku 1633) postavené na pozemku premonstrátského opatství Klášterní Hradisko u Olomouce začíná trvalé sepětí budoucího poutního místa s premonstrátskou řeholní komunitou, která zde působila od roku 1151. Klášter byl na tomto místě založen v roce 1078 olomouckým údělným knížetem Ottou Sličným; do roku 1149 zde byli břevnovští benediktini.

Stavba současného kostela započala 1669, kostel byl vysvěcen 1679. Roku 1995 byl kostel povýšen na „baziliku minor“. Bazilika Navštívení Panny Marie prošla rozsáhlou rekonstrukcí (2018 – 2020). 

Svou polohou, architekturou a výtvarnou výzdobou patří svatokopecký chrám mezi mimořádně zdařilé barokní stavby. Je mistrným dílem umělců a uměleckých řemeslníků, povolaných ze zemí za Alpami i z Vídně a pracujících ve službách olomouckého biskupa a opatů Kláštera Hradiska; za nimi však nezůstávala pozadu ani řada moravských a olomouckých umělců.

AH

Zdroj: Svatykopecek.cz