Autor: Artstar admin

O paprikové cestě – Michal Dlouhý

Zástupce velitele četnické pátrací stanice Jihlava praporčík Michael Daněk vyprávěl až neuvěřitelný případ, jak se pachatel fingované krádeže sám usvědčil ze svého činu, a ještě prozradil návodce, který mu tak špatně poradil.

Je všeobecně známo, že zločinci z povolání, aby se vyhnuli svému dopadení, podnikají řadu různých opatření. Je již téměř samozřejmostí, že používají rukavic, aby na místě činu nezanechali otisky svých prstů, jelikož jejich daktyloskopické karty mají bezpečnostní orgány dávno k dispozici. Někteří zločinci, aby nemohli být vystopováni služebním psem, rozsypou na místě činu různé dráždivé koření, jako pepř či pálivou papriku, aby znemožnili vypracování své pachové stopy. Obdobně používají někteří zločinci pepř či pálivou papriku k útoku proti očím, když jsou přistiženi při činu či při pronásledování samotným poškozeným či bezpečnostním orgánem.

Na konci ledna roku 1936 vyžádala četnická stanice Luka nad Jihlavou v politickém okrese Jihlava vyslání hlídky četnické pátrací stanice Jihlava se služebním psem k případu vloupání do obchodu Jana Berky v obci Přímělkov. K činu došlo v noci, kdy byl obchodník s celou rodinou na bále.

Automobil pátračky byl z Jihlavy na místě ani ne za půl hodiny. Při ohledání místa činu bylo zjištěno odcizení 300 korun z pokladničky a dále za více než devět set korun zboží. Kromě toho, že byl malý obchod doslova vybrakovaný, byla všude na zemi rozsypána pálivá paprika. Služební pes Ajax ani nenavětřil stopu a již začal doslova prskat. Stejně tak na tom byli všichni přítomní, majitele obchodu nevyjímaje.

Přesto, že nebylo možno použít služebního psa na pachovou stopu, všiml si jeho vůdce, že od vykradeného obchodu se line červená papriková cesta celou obcí a ta pokračovala celé dva kilometry až do sousedního Střížova, neboť odcházející zloděj nevědomky trousil na cestě z místa činu ukradenou papriku. Červená stopa vedla až do jednoho z domků ve Střížově.

Zde byl četníky k velkému překvapení všech zastižen syn okradeného obchodníka i s jízdním kolem červeným od papriky.

Karel Berka musel s pravdou ven a vypověděl, že zboží odvezl z obchodu na pokyn svého otce a ten mu také poradil, aby za sebou sypal pálivou papriku, a tím zmařil své dopadení.

Obchodník totiž byl výhodně pojištěn a chtěl získat peníze z pojistného za vykradený obchod.

Jak otec, tak i jeho syn byli zatčeni a dodáni k okresnímu soudu v Jihlavě.   

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Věhlasný malíř a osobnost inspirující generace umělců: Alfons Mucha

Evropská výtvarná secese bývá někdy nazývána Le style Mucha podle malíře, grafika a designéra původem z moravského města Ivančice. Alfons Mucha jako neznámý umělec českého původu žijící v Paříži dosáhl okamžité slávy v prosinci roku 1894, kdy přijal zakázku vytvořit plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt.

Secesní malíř, grafik a designer Alfons Maria Mucha se narodil 24. července 1860 v moravských Ivančicích. Již od dětství měl rád kreslení a malbu, ale když si v roce 1878 Mucha podal přihlášku na pražskou Akademii, byl odmítnut „pro nedostatek talentu“. Nicméně kreslířské práce se nevzdal a přivydělával si malováním kulis pro rozličné divadelní společnosti. Malování kulis se věnoval i ve Vídni kam se roku 1879 přestěhoval.

V roce 1887 se Mucha přestěhoval do Paříže a našel si první „malířské“ zaměstnání v divadelním časopise Le Costume au theatre, pro který kreslil nejrůznější ilustrace a reklamy. Roku 1890 už si založil vlastní ateliér a o rok později se seznámil se slavným Paulem Gauginem, který s Muchou jeden čas dokonce atelier sdílel. Muchova hvězda začala stoupat od roku 1894, kdy vyhotovil plakát pro nejslavnější herečku té doby, Sarah Bernhardt. Ta si s Muchou po pracovní stránce „padla do oka“ a uzavřela s českým umělcem exkluzivní smlouvu na reklamní plakáty k divadelním hrám, návrhy kostýmů a dokonce šperků nebo kulis. Světová výstava v Paříži roku 1900 byla celá ve znamení jeho osobitého „Art nouveau“. Jeho všestranný talent obsáhl i další umělecké obory od sochařství přes fotografii až po divadlo.

Mezi lety 1906 a 1910 pobýval Mucha za oceánem, ve Spojených státech. Tam vyučoval malířské umění a vytvořil řadu portrétů, kterým dominovaly hlavně dámy z vyšších kruhů. Roku 1921 měl Mucha velkou retrospektivní výstavu v brooklynském muzeu umění.

Mucha se vrátil do Československa v roce 1910 a zasvětil zbytek svého života tvorbě epické série 20 obrazů zobrazujících historii Slovanů, Slovanská epopej. O vytvoření těchto velkoformátových obrazů z mytologie a dějin slovanského lidu snil Mucha celý život. Svůj sen si splnil, když dílo vytvářel na zámku Zbiroh. Jedná se o dvacet rozměrných maleb, které na deseti z nich zobrazují české legendy a ranou historii; deset dalších pláten je pak věnováno všeslovanským námětům. 

Konec Muchova života poznamenalo smutné období okupace Československa nacistickým Německem roku 1939. Nacistům bylo dílo Alfonse Muchy trnem v oku, jelikož Slovany považovali za podřadný národ. Mucha byl jedním z prvních umělců, kterého zatklo a vyslýchalo gestapo. Mucha zemřel na plicní infekci 14. července 1939 v Praze. Byl pohřben na vyšehradském Slavíně.

Foto: wikipedia.org

 

Věštba z run  (01. 11. 2023 – 07. 11. 2023)

Runa Lagaz a Mannaz nám přeje.

Lagaz je intuice. Vše se tento čas obrací ve váš prospěch. Věřte tedy své intuici a nezapomínejte být v kontaktu sama se sebou, se svým vnitřním hlasem. Změny dělejte beze strachu. Vypadla k ní runa Mannaz, takže čekejte dobré zprávy od svých velmi blízkých přátel. Nebojte se ničeno, je čas se pustit do všeho naplno. Datum blížící se k dušičkám nám také přeje. Máme nad sebou velkou ochranu a všude kolem a v nás máme velkou moc konat věci. Vše je nutné konat s dobrým úmyslem, protože v těchto dnech karma sčítá dvojnásobně.

Vaše Yennefer

 

Druhý listopadový den

Proč si právě druhý listopadový den připomínáme Památku všech zemřelých? Kořeny tohoto svátku jsou pravděpodobně už v keltských rituálech. Dušičky jsou známy od roku 998, kdy je zavedl Opat Odillo a to na základě stále přetrvávajících pohanských obřadů, kterých se lidé odmítali vzdát. Dušičky tedy pochází z keltské tradice, a to ze svátku Samhain. Tento svátek se slavil v den keltského nového roku. V tento den podle keltů se prolíná náš svět se světem mrtvých. Tento den lidé zapalovali ohně pro ohřátí pozůstalých po zesnulých, aby se ohřáli a mohli s dušemi strávit noc. Svíce, které 2. listopadu zapalujeme na hrobech jsou pozměněnou formou tohoto zvyku. Podle křesťanů tradice Dušiček je vzpomínkou na zesnulé, které nedosáhli blaženosti a jsou ve fázi očišťování. U katolíku pobývají dosud v očistci.

Lidé vždy věřili, že duše zesnulých se mohou v určitě dny vracet na zem. A údajně vystupují v tuto noc z očistce, aby si jednou za rok mohly odpočinout od tohoto trápení. Jako starý zvyk bylo, že rodina se sešla a naplnila máslem lampu, aby si duše mohla namazat spáleniny. Večer se pilo mléko nebo se s ním potřísnili, aby se duše ochladila. Dodržoval se zvyk házet večer do ohně pokrmy a tím se mělo přicházejícím duším přilepšit. Také se dělávalo pečivo ve tvaru lidských kostí nebo čtverhranné buchty zadělané již zmíněným mlékem s povidly nebo mákem. Tyto buchty se darovávali žebrákům nebo chudým lidem u hřbitova nebo kostela…

Umělecké fotografie
Jany Tesaříkové z cyklu
„Už přicházejí“

Text: (JT)

Fotografie: Jana Tesaříková

Za sportem a relaxem jedině na Korfu

Když slyšíme název Korfu (Kerkyra) vybavíme si malebný ostrov se spousty pláží a modrým mořem. Seznámím Vás s jednou malebnou vesničkou, které nese název Liapades (řecky: Λιαπάδες). Vesnice leží na severozápadní straně Korfu od Palaiokastritsa asi tak 3 km. Liapades je přesně na straně hory Kourkouli a šíří se do Severního údolí (Πάνω Λιβάδι v řečtině). Díky tomu nabízí spoustu krásných treků kolem moře s nádherným výhledem.

Ač je obec malá tak má dva pravoslavné kostely a v podstatě je celá v kopcích. Pokud se chystáte na noční promenádu, počítejte tím, že budete strmě stoupat a cestou se budete cítit, že ten den jste vůbec nebyli v moři. Ty výhledy však za to stojí. Liapades má více pláží, které stojí za to vidět. Hlavní pláž se nazývá Gifyra v překladu z řečtiny znamená Most. Další a mezi nejoblíbenější pláž patří Rovinia, ke které se dostane pěšky i autem. Autem je cesta velmi hrbolatá a parkovat můžete jen na určených přírodních parkovištích (jsou asi tři). Např. z hotelu Blue Princes, kde jsem byla ubytovaná to bylo 15 – 20 min pěšky. Tím, jak je pláž velmi žádaná a dá se říci nejkrásnější, bohužel jsem ji zastihla plnou, nepůsobila tedy moc romanticky. Je zde i pláž Chomi, která je dostupná pouze po moři a z okolních pláží se pořádají na ní výlety, které stojí cca 50 eur. Pláže mají tyrkysovou vodu, jsou oblázkové a občas písčité. Můžete vidět spoustu menších vodních živočichů.

Já osobně byla ubytovaná v hotelu již ve zmíněném Blue Princess s nádhernou pláží přímo v komplexu hotelu. Slunečník z rákosu a jedno dřevěné lehátko s polstrováním stálo na den 15 EUR. Pořádali z ní výlety na jiné pláže. Takže během dne jsem mohla relaxovat, jelikož tu do oběda nikdo nebyl. Z pláže vedla žlutá značka na takzvanou „Kozí stezku“ která nebyla náročná, ale velmi do kopce, občas nějaký ten žebřík se potkal a také při mé nepozornosti, jsem sešla ze stezky a dostala se ke kamenité straně a k menším útesům. Pohled byl však okouzlující.

Určitě mohu toto místo doporučit. Nejen, že mne překvapili ceny potravin o polovinu levnější jak v ČR, ale i ta nádherná příroda, hory, tyrkysové moře, nádherná květena a dobré jídlo.

Určitě to stojí za to.

text a fotografie: Jana Tesaříková

Věštba z magických symbolů na listopad

Pojďme se ponořit do hlubin tajů pohanství a magie.

V tento čas nastanou dušičky a připravila jsem si pro vás věštbu z čarodějnických znaků.

Zatřepala jsem v dlani s 6 ti znaky a vypadl mi znak Triple moon neboli Triple Goddes chcete-li Trojná bohyně.

Co nás tedy čeká v listopadu je zřejmé. Tento znak je spojován s přírodou, plodností. Vyznačuje tři fáze měsíce a to dorůstání, úplně a ubývání a zároveň tři podoby měsíční bohyně pannu, matku a stařenu.

Novopohanský pohled na božství je jako neustále se měnící cyklická povaha přírodních procesů. V listopadu bude vše podle řádu. Nastávající matky v pořádku porodí, staří lidé se budou těšit zdraví. Listopad nebude tak chladný jako obvykle a jídla bude dosti. Co se týče zemřelých, očekávejte jejich kontakt, který bude sílit až do konce prosince, kdy duše sestupují na „Dušičky“ a některé zůstávají v zastoupení andělů chránit své blízké, až do 24. 12.. Takže citlivější z vás mohou navázat kontakt a nebo uvidí nějaké znamení. Listopad tedy bude spojován s plodností, pokud si přejete počít, měl by tento měsíc přát. Ženy, které dítě neplánují a jsou samy, budou velmi krásné a charismatické. Je to vysoká pravděpodobnost navázat dlouhodobý vtah.

Vaše Yennefer

Slavný režisér Billy Wilder: Jaké trable měl s Marilyn Monroe?

Brýlatý režisér s velkými kouty, i tak můžete znát Billyho Wildera. Jeden z neuznávanějších režisérů Hollywoodské scény s odporem k televizím a pornu. Měl něco s Marilyn Monroe? Proč si změnil jméno? Jaký byl zlý osud jeho milované rodiny?

Kluk od koláčů
Tehdy ještě Samuel Wilder, narozen roku 1906, byl chlapec žijící s židovskou rodinou ještě za dob Rakousko-Uherska v nynějším Polsku. Otec Max Wilder a matka Eugenia na vlakové zastávce provozovali známý řetězový obchůdek s koláči a Sam je měl následovat a koláčový obchod převzít.

Sam dal před pečením koláčů přednost studiu práv ve Vídni, kam se odstěhoval. Ve Vídni začal s prací novináře a do časopisů přispíval detektivními, sportovními příběhy, ale i rozhovory a osobními medailonky. Přesunul se do Berlína, kde se seznámil s americkým jazzovým kapelníkem Paulem Whitemanem. Jeho novinářská kariéra šla rychlostí blesku ke hvězdám a Sam psal pro největší městský plátek.

Německý úspěch
Roku 1929 začal spolupracovat s německými filmaři. Ze začátku byl jako scénárista a pomocný režisér. Ještě toho roku napsal scénář k významnému německému dokumentárnímu filmu Lidé v neděli.

Informace o jeho talentu se rychle rozkřikla a Sam se mohl pyšnit dalšími filmy. Například Emil a detektivové z roku 1931 nebo kriminální komedii O čem ženy sní z roku 1933. Kvůli nástupu k moci Adolfa Hitlera se Sam přesunul do Francie. Jeho matka, babička i nevlastní otec byli ve druhé světové válce zavražděni v Osvětimi.

Změna jména
 Samova matka Eugenia strávila v mládí několik let ve Spojených státech amerických. Zde si oblíbila amerického hrdinu Buffalo Billa. Začala malého Sama přezdívat Billy a toto jméno se uchytilo, později se Sam nechal přejmenovat na Billa.

Nástup do USA
Ve Francii zazářil roku 1934 se snímkem Postrach Paříže. Jelikož pocházel ze židovské rodiny, přesunul se z Francie do USA roku 1934. V USA byl Billy zase nikdo. Měl minimální prostředky, a ještě menší znalost anglického jazyka. Po roce získal americké občanství. Čtyři roky se snažil pracovat, ale dlouho u toho nevydržel.

Stále psal scénáře a osudové pro něj bylo seznámení s Charlesem Brackettem. Jejich přátelství trvalo 20 let. Bylo velice plodné, co se filmů týče. Trháky typu Pojistka smrti, Ztracený víkend nebo Sunset Boulevard zase poslali Billyho na vrchol.

Ztracený víkend z roku 1945 pojednává o velmi zničujícím vlivu alkoholu. Tento snímek, který je nyní považován za jeden z nejlepších dramat v historii kinematografie, neměl jít vůbec do kin. Testovací publikum bylo v šoku z tak reálného filmu, na který v té době nebyl nikdo zvyklý a sklidil velmi negativní reakce.

Udává se, že od roku 1939 byl Billy trvale ve spolupráci se studiem Paramount Pictures. Filmy, o který jste určitě někdy slyšeli jsou Pět hrobů u Káhiry, Někdo to rád horké, Byt anebo Štístko a Stalag 17.

Problém s Marilyn
Marilyn Monroe si zahrála ve filmu Někdo to rád horké z roku 1959. Natáčení s ní bylo poměrně náročné. Například se ji nelíbil její nástup. Měla pocit, že hvězda jejího rozměru potřebuje veliký nástup. Poprosila tedy Billyho, aby ji nástup přepsal. Ten tak učinil a Marilyn na plátno přišla v upnutých černých šatech a parní mašina ji pustila páru přímo na pozadí. Bylo to vážně to, co si přála?

V té době Marylin manžel spisovatel Arthur Miller tvrdil, že Marylin odcházela ze svého pokoje vždy v 7:00 hodin ráno, ale točit s ní Billy začínal vždy až v 15:00. Kde trávila čas mezi odchodem a natáčením se nikdy nezjistilo.

Marylin zjevně pokoušela Billyho trpělivost, jelikož větu: ,,To jsem já, Sugar“ musela opakovat 47 krát, než ji řekla správně. Billy ji po třiceti pokusech nechal větu napsat na velkou tabuli a po dalších sedmnácti záběrech ji konečně řekla. Takový problém nebyl jen s touto větou.

Neotřelá témata
Billy se často stával terčem kritiky, a to kvůli tématům, které se nebál zdůraznit. Například prostituce nebo alkoholismus. Sám zdůraznil, že ho vždy zajímal příběh. Když v příběhu bylo tajemství bylo to nejlepší.

Nebyl režisér, který pracoval podle vzorců, na které nabalují příběh. Točil všechny druhy filmů a pracoval v různých stylech. Nikdy nepřišel s myšlenkou, že natočí film v nějakém stylu. Prostě to nějak vyšlo. Mezitím co psal a režíroval pronikavá dramata o problémech moderní společnosti, byl schopen vytvářet komedie, které byly na stejné úrovni.

Těkavý a impulzivní ekonom
O Billym bylo známo, že byl velice impulzivní. Čím se ovšem mohl pyšnit, bylo jeho cítění pro ekonomii ve filmové výrobě.  Na place nikdy neimprovizoval a vše měl připravené předem, aby nezdržoval průběh natáčení.

Byl velmi precizní a jak už bylo zmíněno, improvizace mu byla cizí. Občas sklidil i kritiku za to, že moc nepoužíval detaily a záběry z jeřábu téměř vůbec. „Kejklí s kamerou se dopouštějí ti, kteří nevěří příběhu.“  Toto heslo razil. Jedním z citátů, které se k Billymu připisují je také tato věta, ze které impulzivita srší: „Ve Vídni mám 60letou tetu, ta nikdy nepřišla pozdě. Nedáme tu roli raději tetě?“

Byl těkavý i vůči novým trendům. Na přednášce pro studenty AFI řekl: „Po televizi, videokazetách, pornu, kabelové televizi a satelitech přijdou na řadu mikročipy, které nahradí to, k čemu za mých časů sloužil mozek a srdce.“ Tento nadčasový názor bralo spousty fanoušků jako nepravděpodobný.

Řada Oscarů
Oproti například Alfrédu Hitchcockovi, který se považuje za stejně úspěšného, dostal Billy šest ocenění Americké filmové asociace Oscar. Tři za snímek Byt a to v kategorii nejlepší film, nejlepší režie a nejlepší originální scénář.

Další dva Oscary obdržel již zmiňovaný film Ztracený víkend v kategorii, nejlepší režie a nejlepší adaptovaný scénář. Posledního Oscara obdržel za snímek Sunset Boulevard. Dále obdržel i dva Zlaté Globy a mohl se pyšnit i cenou Irvinga G. Thalberga.

Jsem jen scénárista
Jsem jen scénárista, tvrdil o sobě umělec Billy Wilder, nad kterým v pozdějších letech zanevřela hollywoodská studia. Pracoval se stovkami známých hvězd například Marilyn Monroe, Marlene Dietrich nebo Jimmy Stewart.

Konec šedesátých a začátek sedmdesátých let nebyl pro režiséra vůbec slunečný. Jeho humor, satiry i cynismus už nebyl v módě. Zachráncem pro něj bylo Muzeum moderního umění v New Yorku, které prezentovalo film šedesátých let a s ním pětatřicetileté dílo Billyho Wildera.

Takové výstavy později proběhly v Paříži, Berlíně nebo Los Angeles. Obdržel mnoho poct včetně Čestné národní medaile, kterou si převzal z rukou tehdejšího prezidenta Billa Clintona.

V roce 2002 zemřel ve věku 95 let v Beverly Hills na zápal plic. Do posledních chvil s ním byla manželka Audrey Young a děti Victorie a Vincent. Legendární hlášku z Někdo to rád horké „Nikdo není dokonalý“ si Billy nechal vytesat na svůj náhrobek.

Autor: Tereza Havlová, studentka Mezinárodní konzervatoře Praha, obor média

Zemřel Matthew Perry, hvězda legendárního seriálu Přátelé

Ve věku pouhých 54 let zemřel Matthew Perry, kterého proslavila role Chandlera v seriálu Přátelé. V minulém roce vydal Perry paměti, ve kterých popsal svůj boj se závislostí na návykových látkách. S odkazem na záchranné složky americká média uvádějí, že herec byl bez známek života nalezen ve vířivce ve svém domě v Los Angeles.

Perry byl známý především díky své roli Chandlera v úspěšném seriálu Přátelé, jenž se vysílal v letech 1994 až 2004. Spolu s Perrym v něm hráli Jennifer Anistonová, Courteney Coxová, David Schwimmer, Matt LeBlanc a Lisa Kudrowová. Seriál udělal ze všech šesti herců celosvětové hvězdy. 

V životopisné knize Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih se pak čtenářům vyzpovídal nejen o zákulisí nesmrtelného sitcomu, ale také o své závislosti na alkoholu, lécích a zdravotních problémech. Role Chandlera byla továrnou na nezapomenutelné hlášky a s Perryho nezaměnitelnými grimasami a jedinečným humorem se z této postavy stala po zásluze televizní legenda. 

Perry si rovněž zahrál ve filmech jako například  Znovu 17, Můj soused zabiják, Tři do tanga nebo Poslední setkání.

Foto: NBC, TMZ, People

Jiřina Anna Jandová: éterická zpěvačka s nádherným hlasem!

Jiřina Anna Jandová vystudovala ekonomii, pak ale se svým otcem, trojnásobným zlatým slavíkem Daliborem Jandou, natočila první píseň a její kariéra nabrala zcela jiný směr. K 70. narozeninám Dalibora Jandy stále společně jezdí koncerty, které jsou neuvěřitelné, beznadějně vyprodané sportovní haly jak v Čechách, tak i na Slovensku! Zpěvačka a skladatelka  Jiřina Anna Jandová vystupuje nejenom jako host koncertů svého otce, ale také a především sólově. 

V roce 2022 vydala Jiřina další singl, který obsahuje dva songy „Čekáš na svůj den“ a „Vitráže“. U písničky Čekáš na svůj den se Jiřina autorsky podílela s Jiřím Burianem (Kapitán DEMO), který se současně postaral i o celou aranž písničky. K písničce vznikl také videoklip, který režíroval a i o kameru a střih se postaral Marián Maček a natáčelo se taktéž na střechách pražských domů.

Jiřina Anna Jandová byla naším vzácným hostem Artstar V.I.P. , rozhovor si nyní můžete poslechnout.

Foto: Jana Tesaříková, archiv Jiřina Anna Jandová

Účesy letošního podzimu!

Letos na podzim budeme zkracovat! Vlasům odlehčíme! Každý podzim se můžete spolehnout na pumpkin spice latté a nový trend ofiny. Je to takový evergreen. Různé styly ofiny vždy přicházejí a odcházejí, ale letos na podzim se zamilujeme do ofiny à la Jane Birkin. Tato ofina, která sahá těsně po obočí, je ideální pro nedbalý vzhled krásné Francouzky. A skvěle vypadá právě s delším mikádem. Zdá se, že se zkracování letos opravdu nevyhneme.

Mikádo, které sahá ke sklonku brady, je zaručeně účesem tohoto podzimu. Jak říkáme, propadla mu i Hailey Bieber. Jedná se o druh střihu, který – pokud je proveden správně – vás může naprosto proměnit, a to tím nejlepším možným způsobem, jelikož působí neuvěřitelně chic. Tento střih vypadá skvěle na všech texturách vlasů, ať už máte vlasy úplně rovné, nebo naopak velmi kudrnaté. Jde o to dosáhnout toho ostrého střihu, který sahá ke koutkům čelisti. Je to trochu věda, ale zkušený kadeřník dokáže zázraky na počkání.

Foto: faroutmagazine.co.uk