Krátce po půlnoci na neděli 24. ledna 1937 byl štábní strážmistr Jaroslav Brož vykonávající službu pohotovostního četníka na třímužové četnické stanici Svítkov v politickém okrese Pardubice probuzen doslova úpěnlivým zvoněním elektrického zvonku. Stalo se to doslova několik minut poté, co udělal vše potřebné a na pár hodin se uložil ke krátkému spánku.
Od udýchaného a značně rozrušeného mladíka stojícího před budovou četnických kasáren se rozespalý četník dozvěděl, že v nedalekých Čivicích došlo ke vraždě manželů Haklových.
Štábní strážmistr se rychle ustrojil a po vyzbrojení se vydal v doprovodu oznamovatele na místo. Cestou se však stavili u velitele četnické stanice vrchního strážmistra Josefa Kopeckého.
Oba četníci se od oznamovatele, který se již poněkud uklidnil z rozrušení, dozvěděli, že v sousedních Čivicích se konal v sobotu večer v hostinci u Žemličků ples. Okolo půlnoci do hostince přišla Marie Haklová s krvácejícími ranami na krku a ruce, učinila zde poplach, že byli s manželem, krátce poté, co ples opustili, napadeni střelbou z pistole a jako pachatele činu uvedla Čeňka Jonáše, který se v hostinci již nějakou dobu nenacházel.
Zraněné ženě bylo přítomným lékařem poskytnuto první ošetření a byla z Pardubic zavolána záchranná stanice. V doprovodu Marie Haklové se účastníci plesu odebrali na místo, kde na polní cestě ležel Josef Hakl.
Lékař zjistil, že Hakl žije, a proto byli odváženi záchrannou službou do Pardubické nemocnice. On byl obecním starostou vyslán, aby se svezl vozem záchranné stanice a vyrozuměl ve Svítkově četníky.
Čeněk Jonáš byl oběma četníkům velmi dobře znám, jelikož se jednalo o několikrát soudně trestaného zloděje a pytláka.
Zatímco štábní strážmistr Brož pokračoval s oznamovatelem do Čivic, vrchní strážmistr Kopecký o případu telefonicky vyrozuměl četnickou stanici v nedalekých Pardubicích, kterou požádal o vyrozumění okolních četnických stanic a zavedení pátrání po ozbrojeném zločinci Čeňku Jonášovi. Současně o případu vyrozuměl i četnickou pátrací stanici v Chrudimi a požádal o vyslání její hlídky se služebním psem.
Po příchodu do Žemličkova hostince se štábní strážmistr Brož dozvěděl, že plesu se mimo jiné osoby účastnili manželé Haklovi. Ve výčepu hostince popíjel i Čeněk Jonáš, který uvedeného večera stále na každého vtipkoval, a kromě toho měl veřejné narážky proti Marii Haklové. Dokonce během tance přistoupil k tančícímu manželskému páru a chtěl s Haklovou tancovat, z čehož povstala hádka. To donutilo manžele Haklovy okolo půlnoci opustit ples a odebrali se domů.
Do Čivic se dostavil i velitel svítkovské četnické stanice vrchní strážmistr Kopecký a následně se sem začali scházet a na jízdních kolech sjíždět četníci z okolních četnických stanic. Za krátko přijel i služební automobil chrudimské pátračky, jejíž hlídku vedl zástupce velitele praporčík Vojtěch Jenč.
Na místě, kde ke střelbě došlo byly kromě stop ve sněhu po ležících osobách včetně krvavých stop nalezeny tři vystřelené nábojnice ráže 9 milimetrů, které byly zajištěny jako věci doličné. Vzhledem k tomu, že se zde shromáždilo značné množství osob, nepřicházelo použití služebního psa pátračky v úvahu.
Po seznámení se se situací na místě, kam se dostavil i okresní četnický velitel z Pardubic poručík výkonný Josef Hladík, se četníci odebrali do Jonášova bytu, kde však nebyl zastižen. Při provedené domovní prohlídce bylo nalezeno větší množství zřejmě odcizeného salámu a další věci pocházející nepochybně z trestné činnosti, neposkytla však žádnou pro pátrání po Jonášovi použitelnou věc ani informaci.
Řízení pátrání ráno převzal velitel četnického oddělení Hradec Králové major Václav Holý, který do něho zapojil i jemu podřízenou četnickou pátrací stanici Hradec Králové. Veškeré silnice a polní cesty v širokém okruhu okolo Čivic byly uzavřeny četnictvem soustředěným ze širokého okolí, aby Jonáš nemohl uniknout. Předpokládalo se, že by mohl utíkat směrem na Chrudim. Postupně začaly být prohledávány všechny lesy. Výhodou byla sněhová pokrývka, která nesla stopy po pohybu osob.
Cestou do pardubické nemocnice Josef Hakl na následky utrpěného zranění zemřel, a proto jeho tělo bylo následně odvezeno do márnice hřbitova v Lánech. Marie Haklová se podrobila ještě v noci operaci a byla ponechána v nemocnici.
Do pátrání byl zapojen služební pes chrudimské pátračky, fena německého ovčáka jménem Kreta, která vypracovala stopu od Jonášova domu k nedalekému domku krejčího Jana Chalupníčka, kde se na půdě Jonáš ukrýval. Na výzvu praporčíka Jenče se vzdal a nekladl odpor. Dobrovolně vydal vojenskou pistoli ráže 9 milimetrů, v jejímž zásobníku se nacházelo ještě pět ostrých nábojů.
Čeněk Jonáš byl zatčen a dodán vyšetřovací vazby ve okresního soudu v Pardubicích. Zde se po několikahodinovém výslechu vedeném praporčíkem Jenčem, poté, co mu bylo sděleno, že Josef Hakl zemřel, rozplakal, přiznal se ke spáchání činu a podrobně ho popsal. Udal, že Hakla zavraždit nechtěl a chtěl zavraždit pouze jeho manželku Marii. Vypověděl, že s Marií Haklovou udržoval po dobu několika let důvěrné styky, o čemž věděl i její manžel Josef, který se proto chtěl se svou manželkou rozejít, avšak s ohledem na jejich společné dítě tak neučinil. Haklovou chtěl zavraždit proto, že jej dle jeho tvrzení v poslední době pronásledovala a chtěl se jí proto tímto způsobem jednou pro vždy zbavit. Vinil Haklovou také z toho, že jej připravila o manželku, která mu zemřela v roce 1936 a on ovdověl a zůstal na tři děti sám.
Ještě před odchodem manželů Haklových z plesu, se Jonáš vytratil z výčepu, stoupl si pod okna šatny a sledoval kdo z plesu odchází. Když zjistil, že Haklovi odcházejí z plesu, utíkal do svého od hostince zhruba sto metrů vzdáleného bytu, zde si vzal ostře nabitou pistoli, vrátil se k hostinci a poté se vydal polní cestou kterou krátce před tím odcházeli do svého domova Haklovi. Manžele dohonil zhruba 350 metrů od hostince na rozcestí „U chaloupek“. Když byl zhruba na deset kroků vzdálen od nic netušících manželů, začal beze slova střílet z pistole. Prvním výstřelem byl zasažen Josef Hakl na levé straně těla do hrudníku. Na to se Hakl s výkřikem skácel na zem a zůstal bezvládně ležet. Druhý výstřel zasáhl Marii Haklovou do krku a třetí do její pravé ruky. I Haklová padla na zem. On se domníval, že jsou oba manželé mrtvi a dal se přes pole na útěk do svého domova. Netušil, že zranění Marie Haklové však naštěstí nebylo smrtelné, a i přes vážné zranění se dokázala zvednout ze země a došla zpět do hostince kde učinila poplach.
Při pitvě Josefa Hakla byl v jeho těle nalezen náboj ráže 9 milimetrů, který poškodil srdeční tepnu a zastavil se jeden z obratlů. Hakl byl dělníkem a byl znám jako řádný, poctivý a pracovitý člověk. Od počátku února měl nastoupit na místo v prachárně v nedalekém Semtíně. S manželkou Marií měli 8letou dcerušku.
Trestní list Čeňka Jonáše narozeného 12. října 1901 a příslušného do Čivic u Pardubic obsahoval 15 trestů uložených většinou za krádeže. Rád pytlačil v cizích revírech. V roce 1936 ovdověl a měl tři malé děti ve věku od 3 do 6 let.
Jonáš byl přivezen na místo činu, kde jej chtěly zástupy shromáždivších se obyvatel Čivic lynčovat a četníci měli tudíž co dělat, aby Jonáše před davem uchránili. Zde při rekonstrukci ukázal. Jak ke spáchání činu došlo. Následně byl dodán do věznice krajského soudu v Chrudimi.
ČPS Prešov automobil a motokolo
Obálka knihy Případy z četnických zápisníků
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
