T. G. Masaryk: První československý prezident

Prof. Dr. Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března 1850 v Hodoníně. Od 15 let se živil sám jako domácí učitel dětí bohatých rodičů. Po maturitě začal studovat filosofickou fakultu. 

Československo bylo mezinárodně uznáváno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. Ve Sněmovní ulici složil první slib prezidenta Národnímu shromáždění. V květnu 1920 je zvolen TGM prezidentem republiky podruhé. V květnu 1927 byl zvolen prezidentem republiky potřetí a pezidentem byl zvolen i 24. května 1934, počtvrté a naposledy i přes špatný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a pobýval na zámku v Lánech. Zemřel 14. září 1937 v Lánech.

Foto: Wikipedia.org

105. výročí vzniku Československa 

Dnes si připomínáme 105. výročí vzniku samostatné Československé republiky. Jeho hranice byly vymezeny mírovými smlouvami a z nich vycházejícími rozhodnutími v rámci versailleského mírového systému.

Manifestace pražského lidu na Václavském náměstí 28. října 1918

Samostatný československý stát byl vyhlášen 28. 10. 1918. Jednalo se o jeden z nástupnických států rozpadlého Rakousko-Uherska. Tehdejší Československo zahrnovalo území Čech, Moravy, Slezka (konkrétně jeho jihovýchodní část, tzv. České Slezsko), Slovensko a Podkarpatské Rusi (dříve nazývané Horní Uhry).

Události 28. října 1918

Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného Československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou (byla uvažována i monarchie), prezidentem se stane Masaryk, Kramář bude předsedou vlády. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Válečný obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.

Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, které si lid vyložil jako uznání nezávislosti. Tato zpráva se stala impulsem k živelným demonstracím, při nichž lid jásal v ulicích a ničil symboly Rakousko-Uherska.  Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát.

Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem …“ Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup – později zvaní „Muži 28. října“. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 zástupci, zástupci Němců a Maďarů nebyli přizváni.

Znak Československa 1918–1961

Foto: Ministerstvo zahraničí, Wikipedia.org

 

 

Rychlá banánová bábovka na neděli

  • 1 vanilkový cukr
  • 4 vejce
  • 4 mírně nebo hodně přezrálé banány
  • 150 g bílého jogurtu + jogurtový kelímek vody
  • hrnek oleje
  • 2,5 hrnku polohrubé mouky
  • Sáček prášku do pečiva
  • kakao
  • 1 hrnek třtinového cukru – pro ty, co chtějí recept zdravější, hrnek cukru není třeba dávat, přezrálý banán je dosti sladký a bábovka bude i tak moc dobrá, stačí pouze sáček zmíněného vanilkového cukru 

Ručním mixérem rozmixujeme banány. Poté k nim rozklepneme 4 vejce a mixujeme. Pak přidáme jogurt, kelímek vody, olej a opět mixujeme. Až když máme vše tekuté rozmixované přidáváme práškové ingredience. Začneme cukrem poté pomalu mixujeme a přisypáváme mouku. Na konec dáme prášek do pečiva. Odlijeme si tak 1/3 těsta do jiné mísy a vmícháme do něj kakao. Vymažeme formu máslem, vysypeme strouhankou a nalijeme světlou část těsta, poté vlijeme kakaovou třetinu. Špejlí trochu promícháme (lehce) hmotu kolem dokola.

Dobrou chuť.

Recept a foto: Jana Tesaříková

Vodík v pražských Lázních Fénix

Ředitelka Lázní Fénix, Marta Šuba, nedávno představila novinky ve svých lázních, nové procedury a novou spolupráci.  První vodíkové lázně, první vodíkové procedury! Molekulární vodík je palivo našeho života  – i jedna sklenka denně vám změní život, říká dr. farmacie Jitka Hořejšová, anti-aging specialista, která  vodík používá sama i ve své ordinaci již 7 let a s Martou Šubou v Lázních Fénix spolupracuje!

Marta Šuba, Alexandra Hejlová, Dr. Jitka Hořejšová, Jindřich Kraus

Slavnostní zahájení Vodíkových lázní proběhlo v komorním duchu, ale mezi vzácnými hosty jste mohli vidět herečky Simonu Praskovou, Janu Vaculíkovou. Nechyběl ani knižní nakladatel a muzikant Jindřich Kraus, který je životní partner výtvarnice a ambasadorky Lázní Fénix, Alexandry Hejlové.  Zavítal i známý režisér, kameraman Zdeněk Kovář. To, že se akce nesla v komorním stylu, byl záměr paní ředitelky, která všem přítomným umožnila vyzkoušet si některou z procedur, které lázně nabízí a vyzkoušet si tak ozdravné procedury jako například masáž, infrasaunu i lymfodrenáž .

Zdeněk Kovář, Simona Prasková, Jana Vaculíková, Jindřich Kraus

A jaké vodíkové procedury nabízí Lázně Fénix?

Masáž celého těla s molekulárním vodíkem

Částečné koupele nohou nebo rukou

Inhalaci vodíku – doporučujeme na postcovidové únavy, ale i astmatikům a alergikům

Pitnou kúru vody s molekulárním vodíkem  – za 20 minut  po napití vody s molekulárním vodíkem se vám dostane do všech důležitých orgánů  – srdce, mozku, plic a jater!

Používáme patentované generátory produkující molekulární vodík nejvyšší kvality a dále vodíkové kapsle a vodíkové mýdlo.

Vinařství Dobré vínko a zprava Pizza Sull´ Angolo

Ambulantní Lázně Fénix
Mezibranská 1367/21, 110 00 Praha 1

pouze pár kroků od metra Muzeum

+420 774 027 580

+420 737 897 345

laznefenix@gmail.com

Po – Pá: 8:00 – 20:00 (poslední klient v 18:00 h)

Foto: Jana Tesaříková

Pletýnky se sádlem Petra Holečka

Domácí pletýnky se sádlem, od Petra Holečka, u vás doma ani pořádně nestačí vychladnout! Navíc je podle tohoto receptu upečete snadno a rychle.

Ingredience:

250  ml  mléka

100  g   sádla /pokojová teplota/

500  g  hladké mouky

1  lžička soli

30  g  droždí

2  lžičky cukru

1  vejce

Postup:

Z uvedených surovin zaděláme vláčné těsto (neděláme kvásek, všechny suroviny zpracujeme najednou), které necháme  zhruba 1,5  hodiny kynout.

Z uvedené dávky si připravíme 12 bochánků . Z bochánků vyválíme váleček, ze kterého vytvarujeme pletýnku .

Každou pletýnku potřeme rozšlehaným vejce a posypeme kmínem, mákem nebo solí.

Pečeme v předehřáté troubě na 180 °C cca  20 minut.

Autor, foto: Petr Holeček

Případ neuvěřitelné smůly – Michal Dlouhý

V noci na sobotu 27. července 1931došlo ke vloupání do kanceláří správy panství Thurn-Taxisů ve Valči v Čechách v politickém okrese Žlutice. Pachatelé, dva muži byli okolo 5. hodiny ranní vyplašeni při činu nočním hlídačem a dali se na útěk směrem k obci Lubenec.

Okamžitě vyrozuměná místní dvoumužová četnická stanice se na místo činu dostavila téměř ihned, a to v plném svém počtu, velitel vrchní strážmistr Emanuel Sušanka a jediný podřízený četník strážmistr Jan Martinů.

Případ ale vyvolal mezi zaměstnanci velké vzrušení, jelikož se jednalo o výplatní den a vzhledem k nutnosti vyšetření případu četnictvem nemohly být zaměstnancům jejich výplaty vyplaceny.

Četnickou hlídkou bylo zjištěno, že pachatelé vnikli po vylomení okna do místnosti důchodu, ve které se nacházely dvě pokladny. Již na první pohled bylo zřejmé, že došlo k vyloupení pouze jedné z nich. Jednalo se tudíž o zločin, a proto musela být k případu přivolána hlídka pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Chebu, která byla o případu ihned telefonicky informována.

Noční hlídač bohužel nebyl vrchnímu strážmistru Sušankovi schopen vůbec nic sdělit k popisu pachatelů ani k jejich oblečení. Popis, že se jednalo o dva muže v černém, pátrání po nich mnoho neulehčil. Přesto byly o vyloupení pokladny vyrozuměny všechny okolní četnické stanice a byly požádány o spolupráci při pátrání po dvojici podezřelých mužů ve tmavém oblečení.

Problémem byla vzdálenost téměř devadesáti kilometrů, kterou muselo motorové kolo pátračky při cestě z Chebu na místo činu překonat.

Již na první pohled bylo zřejmé, že naštěstí byla vyloupena pokladna, v níž bylo dle pokladníka uloženo zhruba necelých tisíc korun. Ve druhé pokladně byly uložené peníze na výplatní den ve výši 60.000 Kč a ta naštěstí zůstala nedotčena.

Přesto případ zejména mezi dělnictvem kýženě očekávajícím po pracovním týdnu vyplacení jejich mzdy vyvolal neklid. Nějaký zločinec si dovolil odnést jejich těžce vydělané peníze! Z čeho tedy budou vyplaceni a z čeho tím pádem budou žít? Nic nebylo platné vysvětlování správy panství, že peníze na výplaty naštěstí zůstaly netknuty a že tím pádem o své vydělané peníze v žádném případě nepřijdou, pouze je dostanou vyplaceny maximálně s několikahodinovým zpožděním.

Hlídka pátračky vedená její vedoucí sílou vrchním strážmistrem Vilémem Exnarem dorazila do Valče krátce před polednem. V místnosti důchodu bylo zjištěno, že jedna z pokladen byla odborně vytrhána z boku a její obsah byl odcizen. Dle pokladního deníku bylo odcizeno 961 Kč 60 hal. Druhá pokladna s penězi ve výši 62.351 Kč 50 hal. určenými k dnešní výplatě mezd zůstala pachateli, vyplašenými příchodem nočního hlídače, naštěstí nedotčena. Ke vloupání došlo pravděpodobně okolo 4. hodiny ranní.

K výplatě očekávaných mezd zaměstnancům správy panství skutečně došlo, byť s avizovaným několikahodinovým zpožděním, ještě v sobotu odpoledne.

Strážmistr Josef Penhelt z pětimužové četnické stanice Bochov rovněž v politickém okrese Žlutice, vzdálené od Valče téměř dvacet kilometrů, měl v noci z pátka na sobotu předepsánu velitelem četnické stanice obchůzku. Když se v ranních hodinách vracel do bochovských četnických kasáren, spatřil nedaleko Bochova trojici mužů. Ti, když spatřili četníka, dali se na útěk přes pole k nedalekému lesu. Přesto mezi nimi strážmistr poznal známého zločince Josefa Rohra z Vroutku.  

Četníkovi bylo hned jasné, že se trojice jistě vrací z nějaké zlodějny. Proto si pospíšil a od jednoho bochovského občana si půjčil jeho motocykl k pronásledování uprchlých mužů a požádal jej o vyrozumění kolegů z četnické stanice.

Bochovskému veliteli četnické stanice vrchnímu strážmistru Josefu Schallerovi bylo hned jasné, že se jedná o pachatele, kteří v noci vyloupili pokladnu ve Valči a informoval proto o této skutečnosti kolegy nacházející se na správě panství Thurn-Taxisů.

Všichni tři přítomní bochovští četníci se okamžitě vydali na pomoc strážmistru Penheltovi při pátrání po prchajících mužích.

V krátké době do Bochova přijelo i motorové kolo chebské pátračky se služebním psem Kurtem.

Po několika hodinách se v uzavřeném a četnictvem obklíčeném kraji podařilo dopadnout dva ze tří podezřelých mužů. Kromě Josefa Rohra se jednalo o Josefa Kocauera rovněž z Vroutku.

Oba dva byli zatčeni a dodání do vyšetřovací vazby ve věznici okresního soudu v Bochově. Byly u nich nalezeny pouze peníze v celkové výši 1.526 Kč. Kasařské náčiní stačili oni, nebo jejich uprchlý komplic někde ukrýt. Ani použitím služebního psa Kurta se nepodařilo ani lupičské náčiní, ani třetího z mužů přes veškerou snahu nalézt.

Vyšetřováním vedeným vrchním strážmistrem Exnarem z chebské pátračky byli mimo vyloupení pokladny ve Valči Rohr s Kocauerem usvědčeni z vyloupení pokladny obilního družstva v Bochově, ke kterému došlo dne 31. srpna 1928, z vyloupení nádražního skladiště v nedaleké Vahanči a vyloupení restaurace „Stadtpark“ v Bochově v měsíci listopadu 1928.   

Ve skutečnosti byli pachatelé ve Valči dohromady tři, dva z nich prováděli vloupání do místnosti důchodu a třetí, který hlídal venku je upozornil na blížícího se nočního hlídače a pouze díky tomu stačili utéci.

Při domovních prohlídkách provedených v bytech Rohra i Kocauera nebylo nic z uloupených věcí ani jimi používané lupičské náčiní nalezeny.

Až po delším čase se podařilo četnictvu zjistit, že třetím z pachatelů byl Jan Neumann z obce Stružná nedaleko Bochova.

Právě Neumann, který dobře znal Bochov a jeho okolí plánoval loupeživé výpravy v širokém okolí Bochova.

Neuvěřitelná smůla potkala lupičskou trojici ve Valči. Pokladny plné peněz na výplaty zaměstnanců se ani nestihli dotknout, neboť je při činu vyplašil noční hlídač, a ještě na útěku byl jeden z nich poznán strážmistrem Penheltem.

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKŮ,  vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

Zpěvačka Jana Chládková vydala nové CD!

Zpěvačka, moderátorka a dramaturgyně Jana Chládková nedávno vydala nové album, které nese název „bylo nebylo“. Na svoje zrození čekalo třináct let. Jak sama Jana Chládková  říká – nelituje, protože za ten dlouhý čas nasbírala krásné písničky od jejich věrných autorů jako jsou Pavel Krejči, Dalibor Janda nebo Marcel Zmožek. Na CD najdete dvaadvacet  písniček , i tu, s níž získala zlatou i platinovou Českou dvanáctku v Českém rozhlase. Gratulujeme!

http://janachladkova.cz/

Foto: archiv Jana Chládková

Wolfgang Tillmans: jeden z významných současných umělců!

Wolfgang Tillmans je německý fotograf a umělec, který žije a pracuje střídavě v Londýně a Berlíně. Je považován za jednoho z významných současných umělců, jeden z nejdůležitějších fotografů současnosti. V roce 2000 byl prvním fotografem a umělcem, který nebyl z Anglie a získal Turnerovu cenu.

I přesto že se sám autor během svého života pohybuje s lehkostí v temných zákoutí techno klubů, je jeho život poznamenán jasnou esencí otevřenosti a odvahy, se kterými vytváří obrazy o hledání a ztrácení identity v mnohdy netolerantní společnosti. Narodil se v malém městě Remscheid v západním Německu druhé poloviny šedesátých let. Byl od svého dětství ovlivněn Gernhardem Richterem či Sigmanem Polkem. Na počátku osmdesátých let se v rámci studií ocitl v Británii a tady, očarován klubovou scénou, objevuje také silnou gay komunitu. Zde se také poprvé setkává s nemocí AIDS, která později velmi ovlivní nejen jeho život, ale také tvorbu a aktivistickou práci.

Určitá prchavost a neuchopitelnost světa, času a objektů se přenáší i do jeho ranné tvorby. Začíná pracovat s kancelářskou kopírkou jako zobrazovacím zařízením a dosahuje tak černobílých obrazů, velmi podobných těm Gernharda Richtera. Na konci osmdesátých let šlo o přelomovou věc. Vytvoření fotografického brazu nebo systému čoček v objektivu. Pouze s kancelářským zařízením. Neuchopitelnost jeho snímků jen podporovaly společenské a politické změny konce osmdesátých let, kdy se starý svět rozpadal a atmosféra byla hustá. Rozpouštělo se v ní mnoho starých struktur. Tillmans se ale rozhodl objevovat ty nové.

V roce 1992 se odstěhoval do Bournemouthu, kde začal studovat uměleckou školu. Zde si jej také všimla galeristka Maureen Paley, která se později rozhodla vzít jeho práce na veletrh v Kolíně nad Rýnem. Tímto okamžikem se jeho fotografie začaly dostávat do povědomí široké veřejnosti. Postupně (a možná i díky jeho zálibě v hudbě, která trvá doteď) se začne rozvíjet i Tillmansova fascinace klubovou scénou a fotografií. V temných zákoutích a obrovských industriálních halách vytváří první soubory snímků, o něž později projeví zájem například magazín i-D. Právě s těmito soubory fotografií vytváří Tillmans průlomovou výstavu, která na počátku bourá představy o fotografi v galerijním prostoru.

Fotografie bez rámů, v různých formátech a výškách. Nebál se propojit abstrakci a čistě figurálními snímky. Hravost v prostoru a změna postavení fotografie v očích diváků je znatelná. Po velkém úspěchu se Tillmans stěhuje do New Yorku, kde se seznamuje se svým partnerem, malířem Jochenem Kleinem. Ten však v roce 1997 umírá na nákazu virem HIV. Pro Tillmanse to znamená velkou ránu a ještě více se obrací k neuchopitelnosti a abstrakci. Začíná experimentovat s barevnou fotografií v temné komoře a vzniká triptych, který mu v roce 2000 pomáhá vyhrát Turnerovu cenu, jako prvnímu neanglickému umělci.

Sám se také profluje jako aktivista. V roce 2016 vedl kampaň proti Brexitu a produkoval politické plakáty, jež se objevily po celé Anglii a vyzývaly voliče, aby hlasovali proti Brexitu. Od smrti Jochena Kleina v roce 1997 se také soustředí na propagaci příčin umrtí na virus HIV a prevenci proti němu. Zároveň také ve svých fotografickým pracech nestiňuje LGBT+ problematiku a snaží se veřejně mluvit o své homosexuální orientaci.

V roce 2003 vytvořil jeden ze svých nejvíce politických projektů, v němž se nechal inspirovat válkou v Iráku a dezinformačními praktikamy vlády. Pro galerii Maureen Paley Interim Arts vytvořil tzv. “truth study center” – trojrozměrnou instalaci fotografií, článků a poznámek, které předznamenaly šíření fake news. Zkoumal vztah veřejnosti k pravdě a jak ji samotná média mohou spoluvytvářet. Tímto tématem otevřel, opět jako jeden z prvních, uměleckému světu téma informační války a již zmíněných fake news.

Tillmansova práce, díky tomu, že je nesmírně rozsáhlá a vrstevnatá, je komplexní vždy jen v jasném celku. Sám autor mluví o tom, že obrazová forma může být naplněna pouze v obsáhlém celku a ne jako samostatný článek. To se nejvíce projevuje právě na jeho výstavách, v nichž neustále a neúnavně kombinuje formáty a obrazové formy fotografie a vytváří tak výpověď o naději, odvaze a identitě. A právě v tom tkví jeho fascinace temnotou. Zprvu ji nacházel v klubech, při nekonečných techno party, kde se identita jedinců i jeho samého ztrácela pod mraky kouřové clony a ravu.

Nebál se vyjít ze schematičnosti galerijního provozu a dodal tak fotografiím vážnost, i když je osvobodil od těžkosti rámů a skla. V Tillmansových snímcích je vždy obsažena nedořečená výpověď o fotografované situaci. Ať už je to symptomatická fotografie Lutz a Alex sedí na stromě, kdy si pohrává s tématem genderu a klasické formy biblické naivity páru vypadajícího jako Adam a Eva raveové generace, či Astro Crusto, na níž rozehrává na pozadí tlejícího těla kraba úvahu o pomíjívosti lidksé existence. Právě na fotografii Astro Crusto, lze nejlépe charakterizovat vizuální styl, který se pro Tillmanse stal příznačným. Jde o civilní či naprosto všední fotografie každodenních věcí. Mohou to v jeho podání být zátiší s tlejícím krabem, figurativní části těl nebo i světelná zátiší.

Pokaždé nám ale něco uniká. Blíže nespecifkovaná hodnota s níž si Tillmans s lehkostí pohrává. Je o krok napřed před divákem. Pohybuje se v temnotě našeho nevědomí a skvěle s ním operuje. I přes jakékoliv vizuální zdání nahodilosti si vše dokonale připravuje. Díky tomu dokáže konstruovat obraz s nevyřčeným koncem, který nás ještě více interesuje ve velkém počtu na zdech galerijní síně nebo naopak na aktivistických plakátech či stránkách módních magazínů.

Foto: deutschlandfunkkultur.de

Věštba z run  (25. 10. 2023 – 31. 10. 2023)

Tentokrát mám připravenu věštbu ze sedmi run.

První runa je, co potřebujeme vědět. Jelikož je to kolektivní otázka, můžeme si ji přeformulovat na to, co nás v těchto dnech čeká. Druhá runa nám řekne, co nás podnítí. Třetí runa nám udá směr. Čtvrtá runa poradí, jaká síla nás povede. Pátá runa, čemu se máme vyhnout a šestá runa, čeho se zbavit.

  1. RUNA – Jera

Její význam je sklizeň. Jak se říká, že můžete sklidit odměnu za určitou námahu. Takže pokud se náležitě připravíte, tak v budoucnu dostanete mnohem více příležitostí a otevřených dveří. Na každé úrodě se však tvrdě pracuje, proto starejte se o své nápady a pěstujte si sebedůvěru, a hlavně opatrujte své schopnosti. Pokud budete vše dodržovat budete ve vašem životě mít mnoho radosti.

  1. RUNA – Mannaz

Sebepřijetí je významem této mocné runy. Naslouchejte, co ostatní říkají, berte rady objektivně, neberte si je však osobně. Zhodnoťte, zda je pro vás rada bezcenná nebo na ní opravdu něco je. Převezměte za svůj život odpovědnost a nesvádějte nic na druhé. Příjměte, kdo opravdu jste a ne tím, na koho si hrajete. Buďte sami sebou a odhoďte masky.

  1. RUNA – Fehu

Tato runa a její význam je vlastnictví. Znamená to tedy velkou prosperitu v osobním majetku. Materiální zabezpečení je super věc, ale nezapomeňte odhodit hamižnost a podělit se o štěstí s ostatními. Fehu vás prosí, abyste se zamysleli nad tím, čeho si skutečně vážíte. Žádá vás o to, zda máte své hodnoty a nebo jste je přijali za někoho jiného.

  1. RUNA – Lagaz

Intuice je hlavním významem Lagazu. Bude se vše obracet ve váš prospěch, pokud budete svou intiuci naslouchat a věřit jí. Je nutné zůstat v kontaktu se svým vnitřním hlasem. Někdo se objeví, kdo tíhne k okultismu a přinese vám zajímavou zprávu.

  1. RUNA – Raidho

Význam runy Raidho je cestě. Naznačuje, že cesta může být jakákoliv a to emocionální, duchovní, psychická nebo klasicky fyzická. Proto se vydejte novým směrem, abyste se více poznali. Prostřednictvím myšlenek a nových míst si rozšíříte svůj obzor. Svou životní cestu je nutné přizpůsobit vlastnímu zájmu a ne podle ostatních, jako oni si myslí, že byste ji měli mít.

  1. RUNA – Elhaz

Sebekontrola vyznačuje název této runy. Říká, že bude šťastné období díky novým vlivům. Znamená, že může nastat nové přátelství nebo milostný vztah nebo zlepšení kariéry. Ač se bude dařit, nebuďte samolibí.

  1. RUNA – Tir

Na závěr byla vytažena Tir, která znamená soutěžení/soutěž.

Jestli chcete zmíněný pokrok například v kariéře, znamená to, že se hnete rychle kupředu. Budete mít velkou motivaci, která přinese úspěch v daném úsilí. Pokud řešíte milostný problém, tak tato runa ho nevyřeší, spíše posílí žhavé city. Tato runa přeje také novým milostným románkům. Je to závan erotična. Pozor na soky!

Vaše Yennefer

 

Butrint nejnavštěvovanější město s archeologickým nalezištěm v Albánii

Krásné historické město Butrint svým významem daleko přesahuje hranice samotené země. Dějiny, které sahají až o 2500 let zpět, kdy vzniká jako řecká kolonie. V pozdější době jej vylepšili Římané, byl nejkrásnější pod nadvládou Byzance a také tu zanechali svůj otisk Benátčané. Vykopávky, které zde můžete vidět, nesou stopy všech jmenovaných období. Butrint je zařazen do seznamu světového dědictví UNESCO. Společně s okolní mokřadní krajinou spadá pod prohlášení pod národní park.

Co opravdu nesmíte v Butrintu a jeho okolí vynechat je mimořádně dochované antické divadlo. Dále baziliku a baptisterium s dochovanou mozaikou, archeologické muzeum a dále například přístav Saranda, kde se lodí můžete dostat například na řecký ostrov Korfu. Výhodou je, že do Albánie vám stačí občanský průkaz, který ukážete při vylodění až na ostrově Korfu. Určitě pokud by vám zbyl čas doporučuji projížďku po Butrinském jezeře s ochutnávkou mušlí, které tam přímo chovají.

Butrint se nachází asi 20 kilometrů od Sarandy na jihovýchodním výběžku poloostrova Ksamil, který odděluje Jónské moře od Butrintského jezera.

Město v pozdním středověku bylo opuštěno, protože ho vzestup vod z bažin učinil neobyvatelným. Díky tomu, že byl obýván sporadicky, se dochovaly památky v původním rozsahu.

Areál je otevřen každý den od 8:00 do soumraku. Vstup je 1000 leků včetně muzea, ale to má otevřeno od 8:00 do 16:00.  Na prohlídku je nutno si vyhradit více hodin, protože milovníci archeologie si zde přijdou na své. U pokladny jsou letáky s mapkou. Dokonce i v češtině, ale text je legrační, nepsal ho na 100 procent česky hovořící občan. U každého stanoviště s památkou je mapka s popisem a také tabule s texty v angličtině.

Do Butrintu se dopravíte ze Sarandy. Mezi Sarandou a Butrintem jezdí totiž autobusy, a to každou hodinu. Poslední jede v 18:30. Cesta trva přibližně 45 minut a stojí to 100leků. Zastávku v Sarandě mají autobusy na křižovatce ulic Rruga Mithat Hoxha a Rruga Jonianët kousek od přístavu, v Butrintu stavějí na parkovišti před vstupem do areálu. Nebo taxíkem cca za 1400 leků, zde je nutné se dohodnout i cestu zpět. Svým autem se také dostanete, ale počítejte s tím, že cesta je lehce adrenalinová, protože autem se dostanete z jihu přes nejjižnější albánský hraniční přechod Qafë Bota na silnici mezi Sarandou a řeckou Igumenitsou. Tato trasa má své kouzlo v tom, že se přes kanál Vivar svezete prastarým přívozem. Ten byl měl stát cca za auto 700 leků a na osobu 100 leků. 

Text a fotografie: Jana Tesaříková