Rubrika: ČTENÍ NA VÍKEND

Krátce po půlnoci na neděli 24. ledna 1937 byl štábní strážmistr Jaroslav Brož vykonávající službu pohotovostního četníka na třímužové četnické stanici Svítkov v politickém okrese Pardubice probuzen doslova úpěnlivým zvoněním elektrického zvonku. Stalo se to doslova několik minut poté, co udělal vše potřebné a na pár hodin se uložil ke krátkému spánku.

Od udýchaného a značně rozrušeného mladíka stojícího před budovou četnických kasáren se rozespalý četník dozvěděl, že v nedalekých Čivicích došlo ke vraždě manželů Haklových.

Štábní strážmistr se rychle ustrojil a po vyzbrojení se vydal v doprovodu oznamovatele na místo. Cestou se však stavili u velitele četnické stanice vrchního strážmistra Josefa Kopeckého.

Oba četníci se od oznamovatele, který se již poněkud uklidnil z rozrušení, dozvěděli, že v sousedních Čivicích se konal v sobotu večer v hostinci u Žemličků ples. Okolo půlnoci do hostince přišla Marie Haklová s krvácejícími ranami na krku a ruce, učinila zde poplach, že byli s manželem, krátce poté, co ples opustili, napadeni střelbou z pistole a jako pachatele činu uvedla Čeňka Jonáše, který se v hostinci již nějakou dobu nenacházel.

Zraněné ženě bylo přítomným lékařem poskytnuto první ošetření a byla z Pardubic zavolána záchranná stanice. V doprovodu Marie Haklové se účastníci plesu odebrali na místo, kde na polní cestě ležel Josef Hakl.

Lékař zjistil, že Hakl žije, a proto byli odváženi záchrannou službou do Pardubické nemocnice. On byl obecním starostou vyslán, aby se svezl vozem záchranné stanice a vyrozuměl ve Svítkově četníky.

Čeněk Jonáš byl oběma četníkům velmi dobře znám, jelikož se jednalo o několikrát soudně trestaného zloděje a pytláka.

Zatímco štábní strážmistr Brož pokračoval s oznamovatelem do Čivic, vrchní strážmistr Kopecký o případu telefonicky vyrozuměl četnickou stanici v nedalekých Pardubicích, kterou požádal o vyrozumění okolních četnických stanic a zavedení pátrání po ozbrojeném zločinci Čeňku Jonášovi. Současně o případu vyrozuměl i četnickou pátrací stanici v Chrudimi a požádal o vyslání její hlídky se služebním psem.

Po příchodu do Žemličkova hostince se štábní strážmistr Brož dozvěděl, že plesu se mimo jiné osoby účastnili manželé Haklovi. Ve výčepu hostince popíjel i Čeněk Jonáš, který uvedeného večera stále na každého vtipkoval, a kromě toho měl veřejné narážky proti Marii Haklové. Dokonce během tance přistoupil k tančícímu manželskému páru a chtěl s Haklovou tancovat, z čehož povstala hádka. To donutilo manžele Haklovy okolo půlnoci opustit ples a odebrali se domů.

Do Čivic se dostavil i velitel svítkovské četnické stanice vrchní strážmistr Kopecký a následně se sem začali scházet a na jízdních kolech sjíždět četníci z okolních četnických stanic. Za krátko přijel i služební automobil chrudimské pátračky, jejíž hlídku vedl zástupce velitele praporčík Vojtěch Jenč.

Na místě, kde ke střelbě došlo byly kromě stop ve sněhu po ležících osobách včetně krvavých stop nalezeny tři vystřelené nábojnice ráže 9 milimetrů, které byly zajištěny jako věci doličné. Vzhledem k tomu, že se zde shromáždilo značné množství osob, nepřicházelo použití služebního psa pátračky v úvahu.

Po seznámení se se situací na místě, kam se dostavil i okresní četnický velitel z Pardubic poručík výkonný Josef Hladík, se četníci odebrali do Jonášova bytu, kde však nebyl zastižen. Při provedené domovní prohlídce bylo nalezeno větší množství zřejmě odcizeného salámu a další věci pocházející nepochybně z trestné činnosti, neposkytla však žádnou pro pátrání po Jonášovi použitelnou věc ani informaci.

Řízení pátrání ráno převzal velitel četnického oddělení Hradec Králové major Václav Holý, který do něho zapojil i jemu podřízenou četnickou pátrací stanici Hradec Králové. Veškeré silnice a polní cesty v širokém okruhu okolo Čivic byly uzavřeny četnictvem soustředěným ze širokého okolí, aby Jonáš nemohl uniknout. Předpokládalo se, že by mohl utíkat směrem na Chrudim. Postupně začaly být prohledávány všechny lesy. Výhodou byla sněhová pokrývka, která nesla stopy po pohybu osob.

Cestou do pardubické nemocnice Josef Hakl na následky utrpěného zranění zemřel, a proto jeho tělo bylo následně odvezeno do márnice hřbitova v Lánech. Marie Haklová se podrobila ještě v noci operaci a byla ponechána v nemocnici.

Do pátrání byl zapojen služební pes chrudimské pátračky, fena německého ovčáka jménem Kreta, která vypracovala stopu od Jonášova domu k nedalekému domku krejčího Jana Chalupníčka, kde se na půdě Jonáš ukrýval. Na výzvu praporčíka Jenče se vzdal a nekladl odpor. Dobrovolně vydal vojenskou pistoli ráže 9 milimetrů, v jejímž zásobníku se nacházelo ještě pět ostrých nábojů.

Čeněk Jonáš byl zatčen a dodán vyšetřovací vazby ve okresního soudu v Pardubicích. Zde se po několikahodinovém výslechu vedeném praporčíkem Jenčem, poté, co mu bylo sděleno, že Josef Hakl zemřel, rozplakal, přiznal se ke spáchání činu a podrobně ho popsal. Udal, že Hakla zavraždit nechtěl a chtěl zavraždit pouze jeho manželku Marii. Vypověděl, že s Marií Haklovou udržoval po dobu několika let důvěrné styky, o čemž věděl i její manžel Josef, který se proto chtěl se svou manželkou rozejít, avšak s ohledem na jejich společné dítě tak neučinil. Haklovou chtěl zavraždit proto, že jej dle jeho tvrzení v poslední době pronásledovala a chtěl se jí proto tímto způsobem jednou pro vždy zbavit. Vinil Haklovou také z toho, že jej připravila o manželku, která mu zemřela v roce 1936 a on ovdověl a zůstal na tři děti sám.

Ještě před odchodem manželů Haklových z plesu, se Jonáš vytratil z výčepu, stoupl si pod okna šatny a sledoval kdo z plesu odchází. Když zjistil, že Haklovi odcházejí z plesu, utíkal do svého od hostince zhruba sto metrů vzdáleného bytu, zde si vzal ostře nabitou pistoli, vrátil se k hostinci a poté se vydal polní cestou kterou krátce před tím odcházeli do svého domova Haklovi. Manžele dohonil zhruba 350 metrů od hostince na rozcestí „U chaloupek“. Když byl zhruba na deset kroků vzdálen od nic netušících manželů, začal beze slova střílet z pistole. Prvním výstřelem byl zasažen Josef Hakl na levé straně těla do hrudníku. Na to se Hakl s výkřikem skácel na zem a zůstal bezvládně ležet. Druhý výstřel zasáhl Marii Haklovou do krku a třetí do její pravé ruky. I Haklová padla na zem. On se domníval, že jsou oba manželé mrtvi a dal se přes pole na útěk do svého domova. Netušil, že zranění Marie Haklové však naštěstí nebylo smrtelné, a i přes vážné zranění se dokázala zvednout ze země a došla zpět do hostince kde učinila poplach.   

Při pitvě Josefa Hakla byl v jeho těle nalezen náboj ráže 9 milimetrů, který poškodil srdeční tepnu a zastavil se jeden z obratlů. Hakl byl dělníkem a byl znám jako řádný, poctivý a pracovitý člověk. Od počátku února měl nastoupit na místo v prachárně v nedalekém Semtíně.  S manželkou Marií měli 8letou dcerušku.

Trestní list Čeňka Jonáše narozeného 12. října 1901 a příslušného do Čivic u Pardubic obsahoval 15 trestů uložených většinou za krádeže. Rád pytlačil v cizích revírech. V roce 1936 ovdověl a měl tři malé děti ve věku od 3 do 6 let.

Jonáš byl přivezen na místo činu, kde jej chtěly zástupy shromáždivších se obyvatel Čivic lynčovat a četníci měli tudíž co dělat, aby Jonáše před davem uchránili. Zde při rekonstrukci ukázal. Jak ke spáchání činu došlo. Následně byl dodán do věznice krajského soudu v Chrudimi.

ČPS Prešov automobil a motokolo

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

V pondělí 20. ledna 1941 krátce po poledni se do staniční kanceláře četnické stanice Lužná v Čechách v politickém okrese Rakovník dostavil Miloslav Tichota, hospodářský správce dvora Maxov v obci Nový Dům.

Službu pohotovostního četníka na sedmimužové četnické stanici právě vykonával strážmistr Bohumil Telin, který se zeptal, čím může být jemu dobře známému panu hospodářskému správci ku pomoci. Správce Tichota se ptal přímo po staničním veliteli, vrchním strážmistru Procházkovi. Když se dozvěděl, že pan vrchní strážmistr byl předvolán do nedalekého Rakovníku k panu okresnímu četnickému veliteli, a že se musí co nevidět vrátit, odporoučel se s tím, že si ještě zajde na poštovní úřad a přijde později.

Vrchní strážmistr František Procházka

Několik minut poté se skutečně z Rakovníku vrátil vrchní strážmistr František Procházka. Okresní četnický velitel, nadporučík výkonný Václav Bouberle, vždy počátkem roku zpracovával podklady pro vypsání kvalifikačních listin jednotlivých podřízených četníků, a to vždy za účasti příslušných staničních velitelů. Do kvalifikačních listin byly zapisovány úspěchy, ale i prohřešky, jednotlivých příslušníků četnického sboru za uplynulý rok. Následně byly tyto projednávány kvalifikační komisí v čele s velitelem četnického oddělení Kladno, majorem Josefem Vítem. O majoru Vítovi bylo všeobecně známo, že nebývale horuje pro nový režim a chytá se každé příležitosti, jak uškodit nebo alespoň přitížit zejména českým četníkům.

Po návratu hospodářského správce zpět do četnických kasáren zasedli spolu se staničním velitelem v jeho kanceláři. Zde se vrchní strážmistr Procházka dozvěděl, že v průběhu měsíce srpna roku 1940 navštívil správce Tichotu jistý obchodní zástupce Václav Přibyl z Kolína. Reagoval na inserát uveřejněný v novinách, kterým správa dvora Maxov nabízela k prodeji dvě parní oračky. Po sdělení podrobností o nabízených strojích, jejich stavu a prodejní ceně, projevil Václav Přibyl zájem o koupi. K tomu účelu si vyžádal úřední certifikáty na obě parní oračky, které mu správce Tichota oproti potvrzení o převzetí předal. Vzájemně bylo ujednáno, že k prodeji oraček dojde nejpozději v prvním záříjovém týdnu, aby stroje mohly být využity již při podzimních orbách.

Jelikož Václav Přibyl parní oračky v dohodnutém termínu ve skutečnosti neprodal, byly na konci září 1940 oba stroje prodány Hospodářské škole v Uhřiněvsi v politickém okrese Říčany u Prahy. Správce Tichota opakovaně doporučeným dopisem žádal Václava Přibyla o vrácení zapůjčených úředních certifikátů, vzhledem k nedodržení vzájemně dohodnutého termínu prodeje.

Ani na jeden z doporučených a skutečně převzatých dopisů údajný obchodní zástupce Přibyl vůbec neodpověděl, ani jinak nereagoval. Správa dvora Maxov se tudíž důvodně domnívá, že Václav Přibyl se na ní hodlá dopustit nějakého podvodu, a proto žádá místní četnickou stanici o zakročení.

Vrchní strážmistr Procházka po seznámení s podrobnostmi telefonicky kontaktoval velitele kolínské četnické stanice, vrchního strážmistra Bořivoje Eidlpesa, a požádal jej o prověření osoby obchodního zástupce Václava Přibyla a okolností jím zprostředkovávaného prodeje parních oraček od správy dvora Maxov.

Hned následující den bylo četnickou stanicí Kolín telefonicky hlášeno, že Václav Přibyl byl místním četnictvem zastižen. Přitom k zamýšlenému zprostředkování prodeje parních oraček udal, že zapůjčené certifikáty má u jednoho známého statkáře v Praze, který chtěl stroje koupit. Dotyčné certifikáty co nejdříve u něho vyzvedne a správě dvora Maxov je zašle, popřípadě osobně doručí.

To byla dobrá zpráva, kterou v rámci obchůzky do obce Nový Dům sdělil správci Tichotovi strážmistr Antonín Švejnoha. S hospodářským správcem dvora Maxov bylo dohodnuto, že četnické stanici v Lužné dá vědět, jakmile obdrží zapůjčené úřední certifikáty nazpátek.

V úterý 28. ledna 1941 přinesl do dvora Maxov listonoš poštovního úřadu Rakovník, kam je obec Nový Dům poštou přidělena, hospodářskému správci Tichotovi doporučený dobírkový dopis odeslaný Václavem Přibylem z Kolína. V dopise byly zřejmě avizované úřední certifikáty, avšak dobírka zněla na částku neuvěřitelných 7.000 K! Což byla částka, za kterou byly obě parní oračky nabízeny, a nakonec i prodány. Správce Tichota dopis samozřejmě odmítl převzít a skutečnost ihned telefonicky oznámil četnické stanici Lužná.

Nepřevzatý dopis uložený na rakovnickém poštovním úřadě byl věcí důležitou pro vyšetřování zločinu podvodu, z jehož spáchání byl Václav Přibyl z Kolína důvodně podezřelý.

Z tohoto důvodu bylo učiněno oznámení okresnímu soudu v Křivoklátu se žádostí o vydání rozhodnutí k zabavení uvedeného dopisu. V případě spisů, dopisů a jiných zásilek stanovil trestní řád ve svém § 145 zásadu, že jejich obsah se nesmí dozvědět osoby nepovolané. Z tohoto důvodu mohly bezpečnostní úřady a jejich orgány, tudíž i četnictvo, dopisy a zásilky adresátu dosud nedodané pouze u poštovního úřadu zabavit na základě rozhodnutí vyšetřujícího soudce nebo okresního soudce. Státní zástupce naproti tomu mohl pouze nařídit, aby byla zásilka zadržena s tím, že do tří dnů vyšetřující soudce musel nařídit její zabavení. V opačném případě musela být zásilka dodána svému adresátovi.

U okresního soudu v Křivoklátě obdržel štábní strážmistr Josef Mach následující rozhodnutí:

Usnesení:

            V trestní věci proti Václavu Přibylovi z Kolína, pro zjištění trestního činu podepsaný soud podle § 143 trestního řádu zabavuje jeden dobírkový dopis od Václava Přibyla adresovaný na správu dvora Maxov, který se toho času nachází na poštovním úřadě v Rakovníku.

            V důsledku toho se poukazuje poštovní úřad v Rakovníku, aby zásilku shora uvedenou odevzdal oproti potvrzení k dalšímu řízení četnické stanici Lužná v Čechách.

Odůvodnění:

            V daném případě jest pro podezření z trestního činu, zásilka shora uvedená jest velice důležitou pro vyšetřování a je třeba podle shora citovaného § jí jako takovou zabaviti.

Okresní soud Křivoklát dne 29. ledna 1941.

Marčan, vyšetřující soudce.

 

Četnické stanici Lužná v Čechách

     Na vědomí.

Přímo od okresního soudu se štábní strážmistr vydal k rakovnickému poštovnímu úřadu, kde mu byl oproti potvrzení vydán dobírkový dopis od Václava Přibyla, který vzhledem k pozdním odpoledním hodinám přinesl do Lužné na četnickou stanici.

Hned druhého dne ráno se do Křivoklátu vypravil osobně velitel stanice vrchní strážmistr Procházka, aby zabavený dopis předal u okresního soudu panu vyšetřujícímu soudci Marčanovi.

Okresní soudce o samotě obdržený dobírkový dopis otevřel a nalezl v něm bez jakékoliv další písemnosti pouze úřední certifikáty k parním oračkám. Podle dosud známých skutečností, bylo naprosto zřejmé, že se Václav Přibyl na správě dvora Maxov chtěl dopustit zločinu podvodu a uložil proto veliteli četnické stanice v Lužné, aby konal další kroky ve vyšetřování činu.

Následovala žádost kolínské četnické stanici o zadržení podezřelého Václava Přibyla za účelem jeho dodání okresnímu soudu v Křivoklátu.

Jelikož nebyl dotyčný v místě svého bydliště četnictvem zastižen, bylo po něm četnickou stanicí Lužná v Čechách vyhlášeno prostřednictvím Policejního věstníku vydávaného Všeobecnou kriminální ústřednou u policejního ředitelství v Praze vyhlášeno pátrání.

Václav Přibyl byl po několika dnech zatčen hlídkou četnické stanice Kolín na místním nádraží, když se vracel z Prahy. Byl dodán do věznice okresního soudu v Kolíně a následovala jeho eskorta k okresnímu soudu v Křivoklátu.

Příští den po provedení eskorty uskutečnil vrchní strážmistr Procházka za účasti strážmistra Václava Šebka výslech Václava Přibyla. Při něm bylo od obchodního zástupce zjištěno, že jím získaný zájemce o koupi parních oraček od svého úmyslu odstoupil a díky tomu nemohl být zamýšlený prodej strojů uskutečněn v původně sjednaném termínu. Proto, ve snaze uskutečnit obchodní transakci, na níž byl Přibyl samozřejmě zainteresován, sháněl dalšího zájemce o koupi, kterého sehnal až počátkem listopadu 1940 v Praze. Krátce poté se z prvního dopisu hospodářského správce dvora Maxov Tichoty dozvěděl, že parní oračky již byly prodány, což ho řádně rozčílilo, neboť již měl se zamýšlenou obchodní transakcí nemalé výdaje. Nereagoval tudíž ani na druhý Tichotův dopis. Až poté, když jej ve věci vrácení úředních certifikátů sháněli kolínští četníci, vyzvedl je od jím sehnaného, avšak neuspokojeného zájemce o koupi. Ve snaze pomstít se správě dvora Maxov, odeslal dané certifikáty formou doporučeného dobírkového dopisu na částku 7.000 K. Jednalo se o částku, za kterou měly být parní oračky prodány. Nedomyslel však, že se tímto dopustil zločinu podvodu.

Četnická stanice Lužná v Čechách zpracovala a okresnímu soudu v Křivoklátu doručila udání na Václava Přibyla pro spáchání zločinu podvodu, kterým chtěl na správě dvora Maxov neoprávněně získat částku ve výši 7.000 K.

Hospodářský správce dvora Maxov, Miloslav Tichota, následně obdržel od křivoklátského okresního soudu úřední certifikáty k již prodaným parním oračkám, jelikož už nebyly nezbytné pro další průběh trestního řízení.

Kvalifikační řízení za rok 1940 dopadlo, jak pro staničního velitele v Lužné v Čechách, tak i pro jeho všech šest podřízených četníků, naštěstí dobře.

 

Kvalifikační popis

Přesto žádný z nich nevěděl dne ani hodiny, kdy se jeho činnost stane předmětem stížnosti či udání, které by bylo vítanou záminkou pro velitele kladenského četnického oddělení, majora Víta, k jeho postihu.

Obálka knihy Četnické erfolgy

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

V pondělí 27. července 1936 dopoledne fotograf nitranské pátrací stanice štábní strážmistr Pícl pořídil několik fotografických snímků služebního psa Alta, aby mohl jeho majitel Rudolf Votruba v případě nabízení krytí fen Altem zaslat případnému zájemci fotografii ženicha. Jeden ze snímků se mu obzvláště povedl, jednalo se v lidské řeči o nádhernou portrétní fotografii.  

Alto 1936

Jen co staniční kuchařka babička Bolechová podala pánům četníkům polévku, zazvonil ve staniční kanceláři telefon.

Četnická stanice v okresním městě Topolčany žádala o vyslání hlídky pátrací stanice se služebním psem do obce Chrabrany, kde byl zhruba v deset hodin dopoledne přepaden poštovní zřízenec.

Velitel pátračky vyslal na místo hlídku vedenou jeho zástupcem praporčíkem Šádkem, kterou dále tvořili štábní strážmistři Pícl a Dřevický a samozřejmě strážmistr Votruba s Altem.

 Jen co opustili Nitru, prudce se ochladilo a spustil se silný déšt, který trval více než hodinu.

Po příjezdu automobilu pátračky do třicet kilometrů vzdálené obce velitel topolčanské četnické stanice vrchní strážmistr Josef Hrnčíř veliteli hlídky hlásil, že na silnici vedoucí z obce Ludanice, nedaleko od Chrabran byl přepaden poštovní zřízenec Josef Kejha. Pachatel se zřejmě snažil odcizit poštovní pytel s penězi, byl však vyrušen přijíždějícím nákladním automobilem, a proto se dal na útěk do nedalekého lesa.

Vzhledem k silnému a dlouho trvajícímu dešti, který smyl všechny stopy na místě činu, nebylo možno použít služebního psa ke stopování.

Pozornost přítomných četníků se zaměřila na informace přepadeného k pachateli činu. Poštovní zřízenec Kejha naštěstí nebyl při přepadení vůbec zraněn. Daleko zajímavější bylo jeho sdělení, že pachatele osobně z minulosti zná, avšak neví, jak se muž jmenuje, natož kde bydlí.

V poštovním pytli bylo ten den více než padesátpět tisíc korun a z tohoto důvodu usuzoval praporčík Šádek na loupežný motiv činu. Stále se mu však vracela na mysl informace poškozeného, že pachatele svého přepadení zná.

Jedinou stopou pro pátrající četníky byl popis pachatele, který se však hodil na každého druhého muže středních let.

Tentokrát se hlídka pátračky vracela do Nitry s nepořízenou. Kromě toho díky promoknutí a prudkému poklesu teploty odnesli všichni tuto obchůzku pořádným nastydnutím. Raději nedomýšleli, jak by dopadli v případě, že by museli k cestě použít nedávno vyřazené služební motorové kolo s postranním vozíkem.

Neuplynul ani týden a v pátek 31. července 1936 žádala opětovně četnická stanice Topolčany příjezd hlídky nitranské pátrací stanice. Náměstek velitele četnické stanice praporčík František Holec hlásil zastřelení starosty obce Čeladince, která se nechází zhruba tři kilometry od Chraban!

K tak závažnému případu vedl hlídku pátračky, ve stejném složení jako posledně, osobně vrchní strážmistr Svoboda.

Od topolčanského okresního velitele poručíka výkonného Františka Klímy, přítomného na místě činu, se pánové z pátračky dozvěděli, že starosta Štěpán Fazekáš, byl ráno při cestě na pole zastřelen Jurajem Repášem ze sousedních Kovarců. Svědkem činu byl čeledín zavražděného Jonáš Balog.

Čeledín Balog opakovaně vypověděl, že k činu došlo ráno, když šli s jeho zaměstnavatelem přes pastvinu pracovat na pole. V tom z ničehož nic k nim přistoupil jim oběma dobře známý násilník a rváč Juraj Repáš ze sousední obce, vytáhl z kapsy ruku s revolverem a vystřelil beze slova po starostovi. Když zraněný padl na zem, vystřelil na něho ještě jednu ránu a prchl do nedalekého lesa. Čeledín když viděl, že starostovi není pomoci, utekl domů a nechal poslat do Topolčan pro četníky.

Pachatel činu, několikrát pro násilí proti orgánu vrchnosti, trestaný Juraj Repáš byl topolčanským četníkům velmi dobře znám.

Alto byl strážmistrem Votrubou uveden na vrahovu stopu a tuto sledoval ve svědkem činu udaném směru do lesa. Vypracovaná stopa vedla lesní cestou až do téměr deset kilometrů vzdálené samoty Klačany, kde se Alto zastavil u domku.

Zde si od přítomného syna domkáře vynutil nějaké jídlo a loveckou pušku s náboji a poté uprchl lesní cestou směrem na obec Zlatno.

 Vzhledem k tomu, že se již setmělo, bylo pátrání po dobře ozbrojeném prchajícím zločinci přerušeno.

Na veliteli nitranského četnického oddělení štábním kapitánu Veselém byly vyžádány posily z okolních četnických stanic a sousedních pátraček, čímž došlo k vytvoření početného soustředěného oddílu četnictva.

V denním tisku byla dokonce uveřejněna fotografie hledaného vraha, podle které v Repášovi poznal poštovní zřízenec Kejha muže, který jej přepadl. Dále si Josef Kejha uvědomil, že příčinou napadení mohl být dřívější dávný spor s Repášem, ke kterému došlo v místním hostinci.

 Z toho bylo jasné, že uprchlý zločinec, který je ozbrojen nejméně dvěmi střelnými zbraněmi, je schopen úplně všeho, neboť i obecní starosta s ním opakovaně řešil problémy v jeho chování a porušování předpisů.

Hlídky četnických pátracích stanic se služebními automobily zaujaly postavení na linii mezi Zlatými Moravci a Žarnovicou.     

Soustředění četnických pátracích stanic na Slovensku

Přesto, že byl začátek srpna, počasí bylo v zalesněných kopcích velmi chladné, a proto byly nařízeny jako výstroj kabáty, kterými páni četníci zejména v noci vzali za vděk.

Spolu s četníky byli do pátrání po zločinci Repášovi zapojeni všichni služební psi z širokého okolí.

Četníci se služebními psy

Řízení pátrání se ujal osobně štábní kapitán Veselý. Poté, co se seznámil s podrobnostmi případu, začal vycházet z předpokladu, že se Repáš bude pravděpodobně zdržovat v blízkém okolí a bude se jistě vracet do domovské obce. V Kovarcích se totiž narodil, má zde příbuzné, známé a také milenku. Vzhledem k tomu, že byl delší dobu bez zaměstnání, je bez finančních prostředků. Kromě toho o něm bylo známo, že se často oddává nemírnému požívání lihových nápojů. Z tohoto důvodu bylo přijato opatření spočívající ve střežení samotné obce a zejména Repášových příbuzných a známých, aby ho nemohli podporovat penězi či potravinami.

K propátrávání nepřehledného kopcovitého a zalesněného terénu, byli používáni služební psi. Postup byl však velmi pomalý.

Okresní politická správa v Topolčanech dokonce vypsala odměnu na dopadení Juraje Repáše, čímž se předpokládalo, že jej prozradí někdo, kdo s ním má nevyřízené účty, nebo dokonce některý z jeho kompliců.

Nakonec se pátrajícím četníkům podařilo Repáše dostihnout v jedné salaši u samoty Slače, kde se ukrýval. Salaš byla nejprve obklíčena a následně byl zahájen postup četníků k úkrytu. Ve snaze zastavit jejich postup, začal ukrytý zločinec střílet proti postupujícím četníkům. To bylo nepsaným povelem k zalehnutí a ukrytí četníků a k zahájení palby z četnických karabin a pistolí.

Po přestřelce se rozhostilo v kraji ticho. K salaši byl nejprve vyslán jeden z přítomných služebních psů. Když nebyla z úkrytu žádná reakce, vydali se k salaši i četníci. Zde byl nalezen hledaný zločinec, který jsa v bezvýchodné situaci, spáchal sebevraždu výstřelem z revolveru do pravého spánku.

Soustředěný četnický oddíl byl po třech dnech usilovného úspěšného pátrání rozpuštěn.

Příslušníci pátracích stanic s vozidly PRAGA

Následným vyšetřováním vedeným nitranskou četnickou pátrací stanicí bylo podle věcí nalezených u Juraje Repáše a v jeho bydlišti prokázáno, že se dopustil několika krádeží v obvodu topolčanského okresního soudu. Případy byly vyškrtnuty z přehledu činů, jejichž pachatel nebyl vypátrán vedených kancelářským pomocníkem štábním strážmistrem Majerem, ačkoliv pachatel činů za jejich spáchání již nemohl být potrestán.

Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ,  vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Služebně nejmlaším příslušníkem kutnohorské četnické pátrací stanice byl pomocná síla strážmistr František Laňar. Strážmistr Laňar se mernomocí chtěl vyrovnat svým služebně starším kolegům a nedostatek svých praktických znalostí a zkušeností kompenzoval abnormálním zájmem o službu a svou neutuchající pílí.

V září 1936 se strážmistr Laňar svěřil svému staršímu kolegovi, nedávno povýšenému štábnímu strážmistru Vašíčkovi, že získal důvěrnou informaci o chystaném podvodném úpadku nákupního družstva v Kraskově v politickém okrese Čáslav, což je nedaleko od jeho rodného Ronova nad Doubravou. Představenstvo družstva v souvislosti s vyrovnáním závazků údajně schovalo část zboží ve snaze co nejvíce zkrátit věřitele družstva.

Štábní strážmistr Vašíček po chvíli přemýšlení mladšímu kolegovi navrhl, že bude nejlepší svěřit se s věcí přímo veliteli pátrací stanice. Není totiž nic výjimečného na tom, že mohou v podobných případech existovat úzké vazby mezi představenstvem nákupního družstva a místní samosprávou. A to už je páne politika, i když pouze v malém měřítku. A na to musí četník dávat velký pozor.

Po vylíčení zjištěných informací strážmistrem Laňarem se vrchní strážmistr Zikmunda rozhodl, právě z důvodu možného dosahu případu do místní politiky, projednat věc se státním zastupitelstvím v Kutné Hoře.

Však trestní řád stanoví, že státní zástupce jest povinen v případě pověsti o trestném činu dát vyslechnout osoby, jimiž se pověst šířila a sledovat ji pomocí bezpečnostních orgánů až k samým pramenům a pokud možno se přesvědčit, zda je pověst něčím odůvodněná či nikoliv.

 A tak kutnohorské státní zastupitelství, přesně v duchu litery trestního řádu, pověřilo konat dále četnickou pátrací stanici v Kutné Hoře šetření v této věci.   

Trestní řád § 87/3

Do takto ošemetné záležitosti se zapojil osobně i velitel pátrací stanice, aby mohl státnímu zastupitelství dokladovat průběh a výsledky šetření.

Pro jistotu se hlídka pátračky před cestou do Kraskova a šetřením na místě, zastavila na četnické stanici v Ronově nad Doubravou.

Zdejší staniční velitel vrchní strážmistr Václav Mašek věděl o problémech, do kterých se dostalo nákupní družstvo v Kraskově. Je třeba si uvědomit, že to není první ani poslední nákupní družstvo v republice, které bylo kvůli neúrodě a nízkým výkupním cenám nuceno vyhlásit úpadek. Je pravdou, že se mezi zdejšími lidmi, kteří jsou na nákupním družstvu existenčně závislí, povídá cokoliv. Osobně již prověřoval několik anonymních udání v této záležitosti, ale žádné z nich se nezakládalo na pravdě.   

§ 205a Podvodný úpadek

Rovněž tak dopadlo šetření kutnohorské pátračky. Nepodařilo se zjistit, že by představenstvo družstva, či kdokoliv jiný, před ohlášením vyrovnání uschoval byť jen část zboží či jiného majetku.

V tomto duchu byla podána zpráva státnímu zastupitelství v Kutné Hoře a případ byl uzavřen a uložen ad acta.

Pouze strážmistr Laňar se obviňoval, že uvěřil nějakému klepu a považoval to za své profesní selhání.

Vrchní strážmistr Zikmunda i ostaní kolegové z pátračky mladému kolegovi jeho mylný názor vyvrátili.

Šetření pověsti o trestném činu zkrátka v tomto případě dopadlo tak, že je nedůvodná. I to je v pátrací službě velmi důležité. Očistit osobu neprávem obviněnou ze spáchání trestného činu a dokázat to, že se trestný čin vůbec nestal, je mnohdy daleko složitější než spáchaný čin objasnit, vypátrat a usvědčit jeho pachatele a nalézt odcizené věci.  

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Vrchní strážmistr Jan Franz byl na rozdíl od ostatních nově ustanoveným velitelem četnické stanice v okresním městě Pardubice. Do četnického pátracího kursu byl zařazen vzhledem k tomu, že jím řízená četnická stanice byla od počátku roku 1933 pověřena, aby sloužila jako pobočka četnické pátrací stanice v Chrudimi a vykonávala kromě své normální služby v jí přikázaném staničním služebním obvodu ještě v celém pardubickém politickém okrese službu pátrací stanice. K tomu účelu byl její stav zvýšen o dva četníky, řidiče motorového kola a fotografa a měla přiděleno motorové kolo s přívěsným vozíkem, fotografický aparát a služebního psa. A mezi přítomnými frekventanty kursu se opravdu měl čím pochlubit.

Na přelomu roku 1935 a 1936 došlo v Pardubicích k vykradení sekretariátů dvou politických stran, a to strany republikánské a strany národního sjednocení.

Na místě druhého činu byl četnictvem při ohledání nalezen klobouk patřící bývalému vedoucím obchodu v Pardubicích, 31 roků starému Františku Lohnickému, který přišel o své místo poté, co se dopustil zpronevěry.

Lohnický byl již krátce po propuštění ze zaměstnání zatčen pardubickou četnickou stanicí pro podezření z vyloupení prodejny „Orion“ v Pardubicích. Musel však být propuštěn pro nedostatek důkazů.

V noci na úterý 7. ledna 1936 byl Lohnický zatčen opakovaně a spolu s ním Josef Choura, toho času bez zaměstnání, dále soustružník dřeva Josef Englich, truhlář Bedřich Mareš a dělník Ladislav Čepek, všichni z Pardubic.

Desetkrát trestaného zločince Chouru se podařilo usvědčit na základě otisku gumových bot zanechaného na okně.

Dokonce bylo zjištěno, proč Lohnický často chodil okolo místního hřbitova. Při důkladné prohlídce byly na hřbitovním záchodku nalezeny paklíče asi se šedesáti druhy zubů. Byly tak dokonalé, že stačily na všechny kombinace takzvaných dosických zámků.

Postupně byli usvědčeni z více než padesáti vloupání a krádeží, při kterých škoda přesahovala částku 100.000 Kč.

Mimo jiné se jednalo o vykradení bytu úřednice Amalie Robové v Pardubicích, kde vzali 6.000 Kč v hotovosti, Jana Opršala okradli o skvosty v ceně 9.780 Kč, sestry Gabrielu a Hanu Hübschmanovy z Pardubic okradli o skvosty a fotografický přístroj v celkové ceně 17.400 Kč. Dále z výkladní skříně zlatníka Valenty odcizili šperky za 20.000 Kč, v bytě Josefa Glase odcizili skvosty a fotografický přístroj v ceně 3.000 Kč, v pardubickém železničním konsumu vzali z kontrolní pokladny 6.000 Kč, v sekretariátu republikánské strany vzali ze stolu 2.200 Kč a podobně.

Jak se podařilo vyšetřováním zjistit nepůsobili pouze v Pardubicích a okolí, ale také na Slovensku v jiných částech republiky. Po republice je Lohnický vozil vlastním autem. Byli zatčeni právě před tím, kdy chtěli odjet na Moravu. Při cestách vždy zamazali evidenční značku automobilu.

Lepší začátek roku si tedy pardubická četnická stanice nemohla přát.

Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

V pátek 23. prosince 1927 se časně ráno na četnickou stanici Rossbach v politickém okrese Aš dostavila manželka místního rolníka Hanse Bauera, s tím, že pohřešuje svého muže.

Poslední den před Vánoci se ve staniční kanceláři nacházelo celé osazenstvo třímužové četnické stanice. Velitel stanice strážmistr František Šaroch a dva strážmistři František Kopecký a Jan Liška.

 Ida Bauerová četníkům sdělila, že včerejšího dne ráno její manžel odvedl do deset kilometrů vzdálené Aše jejich krávu, aby ji zde prodal řezníkovi Neumannovi. Ačkoliv předpokládal, že se vrátí ještě za světla, nedorazil domů ani do druhého dne. Má obavu, zdali muž nebyl při zpáteční cestě oloupen o utržené peníze a zavražděn. V tomto nejzazším výběžku republiky by to nebyl první případ.

Nejprve ze všeho se vydali strážmistři Šaroch a Liška do Aše, aby si ověřili pravdivost tvrzení oznamovatelky u řezníka Franze Neumanna. Strážmistr Kopecký zůstal na četnické stanici coby pohotovostní četník.

Řezník četníkům potvrdil, že včerejšího dne po předchozí dohodě zakoupil od rolníka Bauera krávu, za kterou zaplatil 850 Kč. Poté Bauer údajně šel poobědvat před zpáteční cestou domů do místního hostince.

Hostinský oběma strážmistrům sdělil, že u něho Bauer včerejšího dne skutečně poobědval, poseděl nějakou dobu v lokále a před odchodem si ještě dal na posilněnou grog. Odešel krátce po druhé hodině odpolední spolu s Josefem Kesslerem z Neubergu.

Četnická hlídka se proto vydala do tři kilometry vzdáleného Neubergu, kde s kolegy z tamní četnické stanice navštívili Josefa Kesslera. Ten uvedl, že předchozího dne s ním skutečně šel Bauer z Aše, cestou se však rozloučili, popřáli si požehnané Vánoce a od té doby jej prý neviděl. Dále Bauer údajně pokračoval na Thonbrunn lesní zkratkou. Po jeho odchodu začalo na krátkou dobu silně sněžit.

Rovněž tak učinili rossbachští četníci s kolegy z Neubergu a vydali se lesní cestou a pokračovali Bauerovou předpokládanou trasou. Přitom byli četníci z Neubergu požádáni, aby Kesslerovu chování věnovali nenápadně pozornost.

Po více než kilometru chůze spatřili oba strážmistři zřetelné stopy ve sněhu. Mohlo se jednat o stopy zanechané zde Bauerem. Tyto stopy četnickou hlídku dovedly až na skalnatý sráz, pod nímž v hloubi bylo zřetelné lidské tělo. Nejprve museli obejít krajinu, aby se bezpečně dostali dolů k mrtvému. Muž ležel pod skálou s rozbitou hlavou a u něho byly nalezeny pouze poškozené pánské hodinky na řetízku a na nich byla vyryta písmena H. B. To nasvědčovalo tomu, že se skutečně jedná o pohřešovaného rolníka Hanse Bauera.

Nezbývalo než povolat k ohledání mrtvého soudní komisi od ašského okresního soudu. Ani při podrobné prohlídce oděvu nebyly nalezeny u zemřelého žádné peníze ani dokumenty. To svědčilo o loupežném motivu činu. Tělo muže kromě rozbité hlavy vykazovalo po pádu z vysoké skály mnohačetná zranění.

Strážmistru Šarochovi však nešlo stále na mysl, jak mohl být Bauer po oloupení shozen ze skály, když k místu odkud tělo spadlo, vedly pouze jeho stopy a žádné jiné.

Po celodenní službě se vrátil domů až pozdě v noci, celý prokřehlý. Po vejití do kuchyně jej uvítala vůně čerstvě upečené vánočky. Rozhodl se nebudit manželku unavenou vánočními přípravami a uvařil si horký čaj s rumem. Přitom neodolal a nakrojil ještě teplou vánočku a po chvíli ji téměř polovinu snědl. Potom nejen únavou, ale i díky působení rumu usnul spánkem spravedlivých.

Jaké však bylo jeho probuzení. Místo vánoční pohody jej očekával hněv manželky pro skoro snědenou vánočku. Ta se přece má jíst až ke štedrodenní snídani a ne dříve. Těžko se mu vysvětlovalo, že když ji jedl hodinu po půlnoci, tak že se vlastně jednalo o štedrodenní snídani.

Trvalo to celý den, než se manželé Šarochovi udobřili. Bylo zřejmé, že paní Zuzana dělá drahoty a svého mužíčka si doslova vychutnávala. Rodiná pohoda se opět dostavila až u rozsvíceného vánočního stromečku.

U vánočního stromku

Četnická stanice Rossbach však vstupovala do roku 1928 s případem zločinu vraždy, jejíž pachatel zůstal nevypátrán.

Od 1. ledna 1928 byly u okresních četnických velitelství v sídlech krajských soudů zřizovány pátrací stanice, jejichž úkolem bylo zejména vyšetřování zločinů a vedení soustředěné evidence pátrací služby.

Velitel pátrací stanice v Chebu štábní strážmistr Alois Čeněk Teplý se na jaře roku 1928 vypravil spolu s řidičem motorového kola strážmistrem Karlem Kavkou na místo neobjasněné vraždy rolníka Bauera. Při podrobném prohledání skalního srázu byla nelezena několik metrů nad místem nálezu mrtvého těla rozmočená a částěčně zetlelá peněženka, v níž bylo 915 Kč a dokumenty na jméno Hanse Bauera. Tím byla jednoznačně vyloučena loupežná vražda, jejíž pachatel nemohl být nikdy vypátrán, jelikož neexistoval. Zároveň byla vysvětlena záhada stop pouze jedné osoby vedoucích k místu, z něhož neštastnou náhodou, zřejmě při ztrátě cesty po setmění spadl rolník Bauer ze skalního srázu a na následky utrpěných zranění zemřel.

A jelikož bylo před Velikonocemi, tak si manželka čerstvě povýšeného štábního strážmistra Františka Šarocha neopomenula při pečení mazance dobírat mužíčka, aby se neopakovala aféra s vánočkou…       

VÁNOČKA

 Rozpočet: 50 dkg hladké mouky, 25 dcl méka, 10 dkg másla, 2 vejce, 3 dkg sladkých mandlí, 3 dkg sultánek, 3 dkg hrozinek, 6 dkg cukru, 1,5 dkg sukády (pocukrované pomerančové kůry), Oetkerův prášek do pečiva a sůl.

Prášek do pečiva Oetker

 Předpis: Máslo rozpěníme, přidáme do něho sukádu, tlučené sladké mandle, sultánky, hrozinky cukr, mléko, vejce, špetku soli a polovinu mouky a zaděláme těsto. Druhou polovinu mouky smísíme s Oektkerovým práškem do pečiva a přidáme do dříve udělaného těsta a vše dobře prohněteme. Uděláme vánočku, kterou pečeme jednu až jednu a čtvrt hodiny.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Velitelem četnické stanice Buštěhrad v politickém okrese Kladno byl již po řadu let vrchní strážmistr Josef Drs. V prosinci roku 1931, se jako každoročně v rodině pana vrchního strážmistra Drse konala zabíjačka. Od časného rána v kotlích vřela voda a řeznický mistr Jaroslav Suntych z nedalekých Středokluk konal svoji práci.

Již před polednem byl pro přítomné na stole první ovar s hořčicí a křenem. Po občerstvení byla vařena bílá a černá polévka a pokračovaly práce na zpracování sádla a výrobě tlačenky, jaternic a jelit.

Četníci na zabíjačce

Když bylo vše hotovo, zasedli sousedé ke stolu, kde koštovali letošní produkty páně Suntycha a zapíjeli je dílem slivovicí a dílem ležákem z buštěhradského panského pivovaru. Pan vrchní strážmistr poslal dceru se zabíjačkou do četnických kasáren pro své tři podřízené četníky.

Následně se svezla řeč na co jiného než na četničinu a na zločiny, což bylo vždy pro všechny velmi zajímavé téma. Jeden ze sousedů se pana vrchního strážmistra zeptal na případ, který byl před několika měsíci středem zájmu veřejnosti.  

Starý zločin?

V nedalekých Lidicích byl na konci července roku 1931 v kostnici pod kostelem nalezen zachovalý trup lidského těla bez hlavy.

Ohledáním nalezených lidských ostatků soudní komisí okresního soudu na Kladně bylo zjištěno, že se jedná o tělo ženy slabší postavy ve věku 20 až 30 let, která zemřela před 10 až 15 roky.

Případem se samozřejmě okamžitě začalo zabývat četnictvo, a to jak četnická stanice na Buštěhradě, tak i kladenská pátrací stanice.

Vrchní strážmistr Drs na naléhání přítomných sdělil několik dalších prodrobností k případu. Pátráním četnictva bylo zjištěno, že se jednalo o 25 roků starou Františku Vnukovou z Nebuze č.p. 45 u Malých Přílep.

Dotyčná v době světové války žila u své sestry Anny Trousilové hostinské na Buštěhradu. Zmizela, když nesla zabíjačku z Buštěhradu do Zákolan vzdálených osm kilometrů. Do cíle své cesty však již nedošla.

Pátrání četníků zůstalo bezvýsledné. Františka Vnuková tehdy zmizela doslova beze stopy. Po letech se na případ zcela zapomnělo.

Obnovené pátrání četnictva prozatím nevedlo ani k nálezu oddělené hlavy ani k vypátrání pachatele násilného činu.

Dcera vrchního strážmistra se z buštěhradských četnických kasáren, kam shodou okolností rovněž nesla zabijačku, vrátila v pořádku. Ihned začala nabízet přítomným něco k zakousnutí. Všichni byli doslova přesyceni masnými výrobky, a proto jim přišly vhod škvarkové pracny, které mezitím upekla z právě vylisovaných škvarků paní vrchní strážmistrová. Po ještě teplých pracnách se ke spokojenosti hospodyně doslova zaprášilo.

ŠKVARKOVÉ PRACNY

Rozpočet: 20 dkg škvarků, 20 dkg hladké mouky, 10 dkg pískového cukru, 1 vejce, 1 tabulka hořké čokolády, 1 lžička tlučeného hřebíčku a 1 lžička tlučené skořice.

Hořká čokoláda Eva

 Předpis: Škvarky umeleme a smícháme je s moukou, cukrem a nastrouhanou čokoládou. Do směsi zapracujeme vejce, tlučený hřebíček a tlučenou skořici a vypracujeme vláčné těsto. Těsto vpravujeme do formiček a pečeme 15 minut ve středně horké troubě. Ještě teplé obalujeme v cukru.   

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Četník na zkoušku závodčí Vasil Brindzej byl nejmladším příslušníkem z četnické stanice Veliká Běhaň v politickém okrese Berehovo.

Když byl od počátku září roku 1932 odvelen do Užhorodu, aby zde absolvoval školu pro výcvik četníků na zkoušku, tak zjistil, že je jedním z mála četnických aspirantů rusínské národnosti.

Četník na zkoušku závodčí PR

Čas trávený v nástupní škole utíkal posluchačům doslova jako voda a než se nadáli, přišel prosinec a s ním i předvánoční doba. Pro zpříjemnění vánočních svátků, které nemohli trávit se svými blízkými, jak je tomu v době vánoční zvykem, se četníci pustili do slavnostní výzdoby četnických kasáren.

Zemské velitelství četnictva Užhorod 04

Učební osnovy předepisovaly ke studiu jednotlivá ustanovení služební instrukce pro četnictvo. Instruktor vrchní strážmistr Emanuel Kocum uložil posluchačům naučit se přes vánoční svátky doslovně velmi důležité ustanovení § 99 upravující postup četnictva v případě nálezu mrtvoly.

Bylo to až absurdní, když v době, když si všichni křesťané připomínali narození páně, tak se četničtí učedníci v Užhorodu biflovali, jak mají postupovat, když najdou mrtvolu. I taková je podoba náročné četnické služby. Jakoby nestačilo samotné odloučení od nejmilejších v době svátků.

Závodčímu Brindzejovi nejlépe vyhovovalo, když si ustanovení zákonů a dalších předpisů, které měl znát nazpaměť, opsal na papír a z rukopisu se text následně naučil zpaměti.

§99

(1) Nalezne-li četník nějakou mrtvolu, má nejprve zevrubně prozkoumati nejbližší okolí a místní poměry a co shledá, si zaznamenati; mimo to má si poznamenati, v jaké poloze byla mrtvola nalezena a byla-li oděna má teké jednotlivé části oděvu zevrubně sepsati.

(2) Byl-li by někdo nablízku a nebylo-li by proti němu žádné podezření, má četník hleděti, aby na něm co možná nejvíce vyzvěděl a nemá vůbec ničeho opominouti, co by mohlo úřadu objasniti způsob a příčinu smrti.

(3) Ukáží-li se příznaky, že někdo nezemřel smrtí přirozenou, nebo byla-li nalezena mrtvola osoby neznámé, uvědomí o tom četnická stanice urychleně státní zastupitelství nebo nejbližší okresní soud, bez jejichž dovolení nesmí býti mrtvola pohřbena.

(4) Není-li smrt při nálezu lidského těla nade vší pochybnost patrna a připouštějí-li nějaké známky možnost záchrany, jak tomu bývá na př. při osobách zmrzlých, utopených, zadušených, zasypaných nebo vybuchnutím parního kotle zraněných, má četník pečovati o to, aby se dotčenému dostalo co nejrychlejší záchranných pokusů. Vůbec má četník, utrpěl-li někdo zranění nebo úraz, ať již náhodou, nedbalostí anebo úmyslně, ihned pečovati o rychlou pomoc, má vyšetřiti příčinu a událost oznámiti příslušnému úřadu.

 

V balíkové poštovní zásilce obdržel závodčí Vasil Brindzej od kolegů z četnické stanice vánoční dárek, který si smí rozbalit až na Štědrý den a staniční kuchařku mu upekla a poslala perníčky na stromeček, které použil k ozdobení vánočního stromečku v místnosti jídelny četnických kasáren.

Vánoční výzdoba v kasárnách

Skutečně až na Štedrý večer, po rozbalení balíčku od kolegů, v něm nalezl malou, ale poměrně silnou červenou knihu s názvem RUKOVĚŤ ČETNICTVA. Jednalo se o třetí doplněné vydání knihy štábního kapitána Josefa Erharta. Při nalistování § 99 zjistil, že ustanovení třetího odstavce má dvě verze. Jedna platí pro zemi Českou a zemi Moravskoslezskou a druhá, kterou již celou znal nazpaměť, pro zemi Slovenskou a Podkarpatoruskou. To bylo způsobeno skutečností, že zatímco v Čechách, na Moravě a ve Slezsku platilo trestní právo dříve rakouské, na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platilo trestní právo dříve uherské.

Pro zajímavost si přečetl ustanovení služební instrukce platné v takzvaných historických zemích.

(3) Nejde-li již z okolností s jistotou najevo, že smrt byla způsobena náhodou nebo sebevraždou a nikoli nějakým trestným činem – v kterémž případě se to má jen služebnímu úřadu oznámiti a o to pečovati, ab mrtvola byla za příčinou ohledání uschována – má četník neprodleně zaříditi, aby soud nebo státní zastupitelství o případu byly uvědoměny a má učiniti opatření, aby mrtvola byla prozatím hlídána.

Jak je zřejmé, uvedené ustanovení, je mnohem delší než to, co se musel zpaměti naučit. A tak byl závodčí Brindzej nakonec rád, že slouží na území bývalého uherského trestního práva. Četnická služba však byla v obou částech státu stejně náročná. S tímto závěrem odcházel spolu se svými kolegy na půlnoční mši.

Až následně se četník Brindzej při podrobném čtení knihy dozvěděl, že pro československé četnictvo platila původní služební instrukce pro rakouské četnictvo z roku 1895, avšak s výjimkou několika ustanovení navazujících na trestněprávní předpisy a v těchto případech pro četníky na Slovensku a na Podkarpatské Rusi platila ustanovení bývalé uherské četnické instrukce.    

 PERNÍČKY NA STROMEČEK

Rozpočet: 25 až 30 dkg černé nebo hladké mouky, 8 dkg moučkového cukru, 7 g užívací sody, 10 dkg medu, 1 vejce, 1 lžíce mléka, kůra z 1 citronu, hřebíček, skořice a tuk na vymazání plechu. Na polevu 1 bílek, šťáva z 1 citronu a práškový cukr.

Předpis: Mouku smícháme s cukrem a s užívací sodou, přidáme špetku tlučeného hřebíčku, špetku tlučené skořice a vše dobře promícháme. V nádobce rozpustíme med a přimícháme do něho mléko a po vystydnutí v něm rozkvedláme vejce. Uvedeným zaděláme připravenou směs a do vytvořeného těsta přimícháme citronovou kůru. Vypracované těsto rozválíme a vykrajujeme z něho formičkami. Pečeme do růžova na tukem potřeném plechu 10 až 15 minut do růžova. Poté potřeme polevou z bílku citronové šťávy a práškového cukru.

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Vzhledem k tomu, že se zdravotní stav služebního psa pátrací stanice Bariho nezlepšoval a byl již dva měsíce nezpůsobilým pro výkon bezpečnostní služby, byl vlastní pes Bari dnem 25. srpna 1932 definitivně vyřazen ze seznamu psů používaných v bezpečnostní službě.

V návaznosti na to zemské četnické velitelství v Bratislavě přemístilo dnem 1. září 1932 strážmistra Rudolfa Votrubu s jeho vlastním služebním psem Altem na pátrací stanici v Nitře.

   

 Uvedeným rozhodnutím se strážmistru Votrubovi splnilo přání stát se vůdcem služebního psa na jedné ze čtyřiceti pátraček v republice.

Pro rodinu Votrubových z toho plynula ještě další výhoda, neboť stravné příslušníků četnictva na pátracích stanicích bylo na základě výnosu ministerstva vnitra č. 9728/13 ze dne 17. února 1930 zvýšeno na 1 Kč 50 hal za hodinu, bez zřetele na to, zde se jedná o dobu denní či noční.

Mezi osazenstvem nitranské pátračky byli oba staří známí vlídně přijati, a jejich příchodem bylo očekáváno zlepšení výsledků docilovaných při stopování pachatelů trestných činů, neboť Bariho výslednost a úspěšnost se v návaznosti na jeho rostoucí věk a zhoršující se zdravotní stav postupně snižovala.

Dosavadní vůdce služebního psa štábní strážmistr Neumann byl ke stejnému datu přemístěn na pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Humenném, kde převzal erárního služebního psa – fenu Astu.

Alto i jeho pán nyní měli naději, že již nebudou veleni do obyčejné obchůzkové služby, ba naopak, že se nyní budou věnovat výhradně stopování a že se budou vozit po rozsáhlém staničním obvodu pátračky v postranním vozíku motorového kola či dokonce v automobilu. O tom, že to neplatilo zcela bezvýhradně, se novopečený vůdce služebního psa pátračky přesvědčil po několika týdnech, kdy byl dále velen do obchůzkové služby a v případě, kdy nebyl k dispozici služební automobil ani motorové kolo, cestovali na místo činu i po železnici.

V pondělí 5. září 1932, v době krátce po zahájení pokračovacího výcviku prováděného dle rozvrhu stanoveného zemským velitelstvím četnictva se v kanceláři pátrací stanice rozezvučel telefonní přístoj.

Četnická stanice Komjatice v politickém okrese Nové Zámky hlásila případ vraždy střelnou zbraní spáchaný v Růžovém dvoře na hajném.

Jelikož se v podstatě jednalo o samotu, byl do hlídky pátrací stanice vedené zástupcem vedoucího štábním strážmistrem Janem Slechanem zařazen i strážmistr Votruba s Altem. Cesta dlouhá téměr dvacetpět kilometrů uběhla díky dobré silnici poměrně rychle.

Po příjezdu na místo bylo od velitele komjatické četnické stanice vrchního strážmistra Rudolfa Čížka zjištěno, že ke vraždě došlo již předchozího dne, v neděli večer, o 21. hodině a obětí je hajný Štefan Szabo, který byl pachatelem, pravděpodobně pytlákem, težce zraněn výstřelem z dlouhé střelné zbraně. Hajný na následky utrpěného zranění i přes poskytnutou lékařskou pomoc, po několika hodinách zemřel.

Strážmistr Votruba nalezl na místě znatelnou stopu bosého pachatele, který utíkal od Růžového dvora do polí. Alto uvedený na stopu tuto sledoval kukuřičným polem asi 600 metrů až k sousednímu poli osetému tabákem a tabákovým polem pokračoval dalších 300 metrů směrem na obec Velký Kýr. Na místě, kde se křižovalo více stop, se Alto zastavil. Po opakovaném navětření stopy dovedl Alto svého pána jinou trasou zpět do domu hajného Szaby.

Následně strážmistr Votruba zjistil, že se jedná o stopu vytvořenou místními četníky a hajnými, kteří se snažili pátrat po zřetelných pachatelových stopách. Tím došlo k překrytí původní pachatelovy stopy čerstvými stopami více osob. Přes opakovanou snahu vůdce služebního psa, se Alta nepodařilo uvést na více než dvanáct hodin starou stopu pachatele činu.

Při stopování bylo bezvětrné teplé počasí a Altova práce byla ztěžována prachem pokrývajícím pole. Vždy po 100 metrech přerušil svoji práci, aby si odpočinul a pak zase pokračoval dále. Důvodem neúspěchu však bylo smíšení stopy pachatele s pachem čerstvých stop. Byť by byl služební pes sebelepší, v tomto případě by úspěchu docílit nemohl.

Ze strany místního četnictva se jednalo o hrubé porušení zásad pro vyžadování služebních psů upravených výnosy ministerstva vnitra č. 27.500/13 ze dne 9. května 1923 a č. 55.316/13 ze dne 18. srpna 1924. Stopy pachatele namísto toho, aby byly ochráněny před zvědaci, byly poškozeny samotnými četníky!

Až 29. září 1932 byli pro podezření ze spáchání uvedené vraždy zatčeni příslušníky četnické stanice v Komjaticích Jan Zajac a Ondřej Blažko, oba ze Švajčárny v Komjaticích a byli dodáni do vazby okresního soudu v Nových Zámcích.

K následující rekvizici Alta došlo v pátek 16. září 1932 krátce před polednem četnickou stanicí Dolný Pial v politickém okrese Vráble k případu vloupání do železničního vagonu  na nádraží v Beši.

Vedoucí pátrací stanice vrchní strážmistr Alois Procházka na místo vzdálené od Nitry třicetpět kilometrů vyslal automobil řízený štábním strážmistrem Dřevickým. 

Od místního četníka štábního strážmistra Jana Suka se hlídka pátrací stanice dozvěděla, že neznámí pachatelé na nádraží navrtali podlahu železničního vagonu a odcizili z něho větší množství ječmene. Jeho přesné množství bude zjištěno až po převážení celého nákladu.

Uvedení služebního psa na stopu bylo komplikováno tím, že se jedná o velmi frekventované místo, na němž se pohybovalo velké množství cestujících osob i železničního personálu. Kromě toho byla kolej, na níž byl předmětný vagon odstaven, znečištěno velkým množstvím vápeného prachu ze saturačních kalů a tudíž hrozilo poškození Altova čichu.  Přesto se strážmistru Votrubovi podařilo uvést Alta na stopu pachatelů činu, kterou sledoval asi 200 metrů k silnici, kde ji vzhledem k vysokému pohybu osob ztratil.

Strážmistr Votruba začal pomalu chápat realitu používání služebních psů ke stopování, neboť se původně mylně domníval, že každé použití služebního psa bude korunováno úspěchem.

Místním četnictvem bylo následně nahlášeno, že bylo při krádeži neznámým pachatelem odcizeno celkem 360 kilogramů ječmeně v ceně 240 Kč.

Další případ, ke kterému byl Alto vyžádán, se stal ve čtvrtek 22. září 1932 v samotné Nitře. Z ohrazeného dvora obchodníka Ludvíka Juzsky v Masarykově ulici č. 9 byly neznámým pachatelem odcizeny dvě kachny.

Tentokrát byl strážmistru Votrubovi oznámen případ v 05.40 hodin ráno v jeho bytě městským policejním strážníkem Peterem Ninayem. V té době právě Alto dostával své jídlo. Rudolf Votruba pouze snědl pár soust z manželkou připravené snídaně, ustrojil se a vyrazili s Altem, který mezitím stihl zhltnout svoji porci, na místo činu.

Byli zde ještě dříve, než bývalí kolegové z místní četnické stanice štábní strážmistr Josef Brýl se strážmistrem Josefem Bojasem přivolaní mezitím druhým policejním strážníkem.

Kachny byly odcizeny z uzamčeného dvora a pachatel musel při příchodu přelézt prkenou ohradu do humen a stejnou cestou z místa činu odešel.

Alto uvedený na stopu tuto sledoval přes ulici Číneš na louky a vedl svého pána přes most u leteckých hangárů a dále přes louky k obci Tormoš. Asi 150 metrů před obcí bylo nalezeno peří oškubané ze dvou kachen. Na mostě před samotnou obcí však ke značnému pohybu lidí stopu ztratil.

Zardoušené a čerstvě oškubané kachny byly při pokračování pátrání v Tormoši nalezeny v domku Jozefa Stojky, který se při pod vlivem Altových vyceněných zubů a štěkotu označujícího stopovanou osobu, k činu doznal. Jako spolupachatele činu prozradil Pavla Dodka a Štefana Horvátha.

Při stopování bylo bezvětrné chladné ráno a rosa. Délka Altem vypracované stopy činila přes dva kilometry

Okradený majitel Juzska uvedl, že se skutečně jednalo o jeho kachny a udal jejich cenu ve výši 80 Kč.

Kolegové z nitranské četnické stanice byli rádi, že je jim strážmistr Votruba s Altem užitečný i po přemístění na pátračku.

Stejnou radost měl i vrchní strážmistr Procházka, jehož tímto nový služební pes pátračky a jeho vůdce přesvědčili o svých schopnostech.  

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Služební pes, fena německého ovčáka jménem Blanka, jež nahradila vzhledem ke stáří vyřazenou Adu, se svým pánem štábním strážmistrem Aloisem Krulišem, kteří posílii kutnohorskou pátračku, byli na jaře roku 1934 v permanenci.

V noci na středu 4. dubna 1934 došlo v Kolíně k vyloupení dvou ohnivzdorných pokladen. První byla v kanceláři velkoobchodu uhlím Jana Roudnického na Prokopově třídě a druhá u obchodníka koloniálním zbožím Václava Růžičky na Pražské třídě.

Hlídka pátrací stanice v kanceláři velkoobchodu uhlím, který byl v poslední době vyloupen po několikáté, zjistila, že bylo ve vyloupeném trezoru, jistě k velkému úžasu pachatelů, nalezeno pouze několik drobných. Peníze byly totiž majitelem firmy, po opakovaných špatných zkušenostech v nedávné době, na noc vždy odnášeny. V pracovním stole byla po vylomení zásuvky odcizena pouze jedna stokoruna a zlatá brož s párem náušnic. Celkově způsobená škoda, včetně vypáčené pokladny, činila 2.100 Kč.

Zato v koloniálním obchodě bylo z vyloupené pokladny odcizeno 665 Kč, z příruční pokladny 50 Kč v drobných mincích a dále uherský salám, sardinky, koňak značky Martel a pytel kávy o váze 15 kilogramů, vše v hodnotě 2.820 Kč.   

Na obou místech byly zajištěny stopy obuvi pachatelů, otisky prstů nalezeny nebyly, což nasvědčovalo používání rukavic pachateli. Služební pes Blanka vypracoval stopu pachatelů vždy za roh sousedního bloku domů a zde ji ztratil. Bylo zřejmé, že pachatelé použili vůz k cestě na místo činu a k odvozu svého lupu.

V pátek 6. dubna 1934 večer byla rozbita výkladní skříň kutnohorského koloniálního obchodu Josefa Kozlíka a z obchodu byl odcizen 60 kilogramů vážící pytel mandlí a další koloniální zboží v ceně přes 2.500 Kč.

Služební pes Blanka uvedený krátce po zjištění činu na stopu pachatelů, tuto vypracoval okolo bývalého Tellerova cukrovaru na předměstí Karlov, kde ji ztratil. Zde pachatelé zřejmě naložili svůj lup do automobilu a odjeli.

V noci z 8. na 9. dubna 1934 se neznámí pachatelé v Kolíně vloupali do koloniálního obchodu Františka Prokeše na Havlíčkově třídě naproti Národní Bance.

Hlídkou pátrací stanice povolanou na místo bylo zjištěno, že pachatelé vnikli do obchodu po vylomení výplně dveří do skladu, odtud vešli do prodejní místnosti, z níž odcizili salámy, sardinky a jiné koloniální zboží, v celkové hodnotě více jak 2.000 Kč. Před odchodem z místa činu toto posypali pálivou paprikou, čímž bylo znemožněno uvedení služebního psa na jejich stopu.

V noci z 28. na 29. dubna 1934 došlo ke vloupání u kutnohorského obchodníka Ladislava Krále v Husově ulici. Služební pes sledoval stopu od zadního vchodu, na němž pachatelé vylámali železné mříže, přes dvě zahrady na Komenského náměstí. Zde pachatelé zřejmě opět naložili svůj lup představovaný potravinami v ceně 1.500 Kč do automobilu a odjeli. V posledních letech se jednalo o několikátý případ vloupání do tohoto obchodu.

Kancelářský pomocník pátračky štábní strážmistr Stehlík nestačil zapisovat případy do přehledu činů, jejichž pachatelé nebyli vypátráni.

Noví pracovníci pátrací stanice strážmistři František Cimbura a Josef Vašíček, kteří nahradili na jiné četnické stanice na vlastní žádost přemístěné štábní strážmistry Čečila a Zajíčka, nestačili sepisovat a rozesílat pátrací oběžníky s popisy činů a seznamy odcizených věcí, zejména charakteru koloniálního zboží.

Vše nasvědčovalo tomu, že se jedná o práci jedné lupičské tlupy působící na velkém území a používající automobil.

Přitom pátrací stanice byla navíc oslabena odchodem štábních strážmistrů Suttého a Šímy.

A v této nelehké situaci se na kutnohorskou pátračku přeci jen usmálo štěstí. Vrchní strážmistr Eidlpes zahlédl při chůzi po městě v jedoucím voze místního autodopravce Josefa Pekárka několikrát trestaného zloděje Rudolfa Kubína, který má soudem policejně uložený zákaz navštěvovat město Kutnou Horu.

 Po několika hodinách se velitel pátračky vypravil k autodopravci Pekárkovi. Od něho zjistil, že vezl svého zákazníka do Hněvkovic v politickém okrese Ledeč nad Sázavou. Na dotaz uvedl, že Kubína zná a že ho několikrát i s jeho kumpány vezl s poměrně objemnými zavazadly domů. Autodopravce si byl vědom toho, že šlape po velmi tenkém ledě, a proto v zájmu nerozházet si to s velitelem četnické pátračky přiznal, že několikrát, vezl kontraband i v nočních hodinách, zadarmo to samozřejmě nedělal. Živnostník přeci v době bídy nemůže odmítat zákazníka.

Vrchní strážmistr Eidlpes si o tom samozřejmě myslel své, ale odcházel na pátračku velmi spokojen.

Do Hněvkovic ihned vyrazil jak plně obsazený automobil, tak i motorové kolo pátračky.

Rudolf Kubín, 28 roků starý, mnohokráte trestaný zločinec z povolání specializující se na vykrádání obchodů, hostinců, trafik, konsumů a výkladů, tak zněl záznam č. 3 soustředěné evidence pátrací služby, byl velmi překvapen, když se do jeho domku doslova nahrnula horda četníků se služebním psem. Pohledem z okna zjistil, že jeho dům je četníky kompletně obklíčen.

Než se stačil Kubín vzpamatovat, začala v jeho obydlí důkladná domovní prohlídka. Sice se snažil namítat, že mu nebylo předloženo soudní povolení. Odpovědí mu byla přísným hlasem vrchního strážmistra Eidlpese pronesená výzva k tomu, aby dobrovolně vydal věci pocházející z trestné činnosti, které ve svém obydlí ukrývá.

Poté, co Kubím odvětil, že žádné trestné činnosti se nedopouští a ve svém bytě nemá žádné věci z trestné činnosti pocházející, se četníci pustili do své práce naplno.  

 

Služební pes Blanka, budící respekt svými vyceněnými tesáky, se snažil tlapkou odhrnout koberec na podlaze. Po jeho odstranění byl četníky objeven vstup do skrýše, která vydala mnohé věci pocházející z vyloupených obchodů, ale i značné množství součástek jízdních kol a motocyklů. Dokonce zde bylo nalezeno téměř kilo čistého arsenu. Mezi koloniálním zbožím byly sardinky, šišky salámu, lahev Martelu, zčásti zkonzumovaný pytel kávy a načatý pytel mandlí.

Přesto, že Kubín při výslechu zatvrzele mlčel, byl dodán do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.

Pro celou četnickou pátračku nyní nastala mravenčí práce ve zjišťování, ze kterého případu jednotlivé, při domovní prohlídce zajištěné věci, pocházejí. O tom, že pocházejí z trestné činnosti, nebylo vzhledem k jejich způsobu ukrytí pochybností.

Kromě obou kancelářských pomocníků, štábních strážmistrů Stehlíka a Janouška byli do této činnosti zapojeni všichni ostatní pracovníci pátračky.

Postupně se podařilo dopadnout a usvědčit i Kubínovy tři komplice, rovněž jako on, mnohokráte trestané zločince z povolání. Jejich akční rádius přesahoval služební obvod kutnohorské pátrací stanice, a tudíž do jejich usvědčování byly zapojeny i sousední pátračky v v Chrudimi, Mladé Boleslavi, Písku, Praze a v Táboře. 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.