Rubrika: KNIHY

Výročí současné éry pražského Paláce Akropolis připomene kniha a koncert

Výročí pražského Paláce Akropolis připomene 17. ledna v jeho Velkém sále koncert a křest vzpomínkové publikace. Vystoupí skupiny Etc…, Garage a Velvet Underground Revival band. Knihu Lubomíra Schmidtmajera s názvem Každý má svou Akropoli pokřtí výtvarník Karel Haloun a divadelník Arnošt Goldflam. Zakoupením vstupenky na koncert návštěvníci podpoří vznik knihy, která vychází k 30 letům současné éry Paláce Akropolis a blížícím se 100. narozeninám budovy samotné. 

Po období různých provozovatelů a využití Paláce Akropolis v roce 1991 dům koupila Žižkovská divadelní a hudební agentura a za pomoci Nadace Pražská pětka zrekonstruovala a zprovoznila restauraci. Divadelní sál prošel rozsáhlou přestavbou a k divadelnímu programu se přidaly od roku 1996 také koncerty a další kulturní akce.

Schmidtmajer v knize Každý má svou Akropoli propojuje osobní vzpomínky, deníkové záznamy a glosy s bohatým obrazovým materiálem. Výsledkem je osobní i dokumentární portrét místa, kde se během let potkávaly desítky hudebníků, divadelníků a umělců všech generací.

Spoluhráči Vladimíra Mišíka ze skupiny Etc… pokračují v koncertování v mírně pozměněné sestavě a s Olinem Nejezchlebou za mikrofonem. Více než dva roky po ukončení koncertní činnosti Mišíka se muzikanti z jeho kapely rozhodli na popud mnoha fanoušků, že budou nadále vystupovat s výběrem skladeb z éry Etc…

Kapela Garage vznikla v roce 1979 a její současnou sestavu kromě stálé trojice Tony Ducháček (zpěv), Honza Macháček (kytara, zpěv) a David Fikrle (baskytara) tvoří René Starhon na bicí a kytarista Jan Pokorný. Písničky a hudba Garage jsou založené na osobnosti zpěváka Ducháčka, který je také autorem většiny textů založených na unikátním periferním slangu.

Velvet Underground Revival band je projekt, v němž již přes 30 let společně vystupují hudebníci ze skupin Plastic People of the Universe a Garage. Skupina, která vzdává hold legendární kapele The Velvet Underground, stála u prvního koncertu v Akropoli, ještě před jejím oficiálním otevřením.

„Při koncertu kultovních Velvet Underground Revival band okusíte na vlastní kůži atmosféru přelomu 60. a 70. let, uslyšíte všechny známé hity Velvetů od hlukových stěn Heroinu po křehké Pale Blue Eyes,“ uvedli pořadatelé koncertu.

Zdroj: ČTK

Zemřel švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken

Zemřel švýcarský spisovatel a záhadolog Erich von Däniken, který svůj život zasvětil pátrání po stopách mimozemšťanů na Zemi. Bylo mu 90 let. O sobotním úmrtí autora, který se proslavil už prvotinou Vzpomínky na budoucnost, dnes agenturu DPA informovala jeho rodina.

Podle autorovy kanceláře zemřel von Däniken po krátkém pobytu v nemocnici ve městě Unterseen v kantonu Bern.

Už ve své první knize von Däniken zformuloval hypotézu, že naši planetu v dávné minulosti navštívili mimozemšťané a vybudovali zde řadu významných staveb. Například velké obrazce na planině Nazca v Peru podle něj sloužily jako přistávací dráha pro mimozemšťany a tito tvorové stáli i za vznikem pyramid v Gíze či megalitů ve Stonehenge.

Von Däniken se narodil 14. dubna 1935 ve švýcarském Zofingenu, vyučil se číšníkem a postupně se vypracoval na hotelového manažera. Už jako hoteliér v Davosu podnikal cesty na místa na planetě, která považoval za záhadná.

Za svůj život vydal přes tři desítky knih, které byly přeloženy do 30 jazyků s celkovým nákladem 60 milionů výtisků a byly podle nich natočeny filmy a televizní seriály. K jeho nejznámějším dílům patří vedle prvotiny také Zpátky ke hvězdám, Setba z vesmíru či Bohové byli astronauti.

Däniken, který opakovaně navštívil i Česko, nebyl první, kdo teorie o mimozemšťanech vyslovil, ale právě on je nejvíc zpopularizoval. Jeho myšlenky mají mnoho příznivců, ale také kritiků z řad laiků i vědců, kteří spisovatele považují za diletanta a mystifikátora.

Zdroj: ČTK

Do kin míří filmová podoba nejlepší knižní detektivky roku 2021 Stvůry

Filmovou podobu knihy Kristýny Trpkové Stvůra, která získala Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku 2021, uvedou česká kina od 23. října. Knihkupectví zároveň začnou prodávat nové vydání knižní předlohy s filmovou obálkou. Autorka v minulosti odmítla několik nabídek na zfilmování svých knih, režisér Jan Těšitel ji přesvědčil svou zodpovědností a pokorou k práci spisovatelky. 

Předání cen za českou detektivní literaturu, které vyhlašuje Česká asociace autorů detektivní literatury (AIEP), 9. října 2022, Praha. Cenu Jiřího Marka 2022 za 1. místo získala Kristýna Trpková za knihu Stvůra

„V dnešní době, co vím z doslechu, do toho nemohou autoři moc mluvit. Já měla štěstí, že se režisér zajímal o můj názor. Pořád mi zdůrazňoval, že to má být naše společná práce. Takže jsem byla velice spokojená i v tom smyslu, že když se objevilo něco, s čím jsem nesouzněla, tak byla možnost to upravit,“ uvedla Trpková.

Filmem Stvůry si Těšitel splnil sen oživit český krimi thriller dotažený do detailu po filmařské stránce, s uvěřitelnými postavami a jejich příběhy. „Atmosféře filmu není absolutně co vytknout,“ zhodnotila výsledek Trpková. Režisér podle ní nemohl pro role vyšetřovatelů Laury a Adama vybrat nikoho lepšího než herce Kristýnu Ryšku a Kryštofa Hádka. „Nejenže je dobře zahráli, ale sedí perfektně i vzhledově,“ uvedla spisovatelka. „Jestli se má mých dalších knih někdo filmově ujmout, musí to být Honza Těšitel,“ dodala.

Příběh, na jehož počátku stojí brutální vražda mladé studentky, zavede diváky do syrového prostředí městečka někde na severu. Dvojice kriminalistů se pouští do složitého vyšetřování. Když už se zdá, že případ je uzavřený, nové důkazy všechno zpochybní a donutí ho vrátit se na začátek.

Režiséra Těšitele zaujalo, že Trpková klade důraz na realističnost vyšetřování včetně únavy, vyčerpání i chyb hlavních hrdinů, které k práci kriminalistů nevyhnutelně patří. Ocenil, že žádná z postav není ani idealizovaný hrdina, ani klišé věčně opilého a cynického vyšetřovatele. „Hledal jsem dospělou knižní předlohu s dobře vystavěnou zápletkou, silnou pointou skrývající něco navíc – důvod, proč ji přenést na plátno,“ podotkl Těšitel, který by se nebránil zfilmování dalších knih Trpákové Vesnice a Vetřelec.

Cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku roku dostala Trpková v roce 2021. Kniha Stvůra byla prvotinou tehdy šestadvacetileté autorky, která začala psát na mateřské dovolené. Porota ocenila její popis policejního vyšetřování, který přitom Trpková nekonzultovala s odborníky, ale všechno si dohledávala na internetu.

Zdroj: ČTK

Objevené části rukopisu Švejka budou na tři dny k vidění v Muzeu literatury

V pražském Muzeu literatury budou ode dneška tři dny k vidění části rukopisu Osudů dobrého vojáka Švejka za světové války, které byly téměř 90 let uloženy v písemnostech nakladatelů Adolfa a Karla Synka. O objevu podstatné části rukopisu informovali zástupci Památníku národního písemnictví (PNP) letos 28. srpna. Literární vědci texty, které spisovatel psal nebo diktoval do své smrti v roce 1923, našli při zpracovávání pozůstalosti Haškova nakladatele Karla Synka. Vernisáž otevřená veřejnosti je dnes v Muzeu literatury od 18:00.

Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války patří k nejpůsobivějším satirickým popisům dění na bojištích první světové války. Kniha s hlavním hrdinou, dobromyslným vojákem Josefem Švejkem, patří k nejpřekládanějším a nejčtenějším dílům české literatury.

Rukopis, který odborníci zrestaurují a zdigitalizují a pak bude k dispozici pro badatele, zpřístupní památník veřejnosti mimořádně na tři dny, tedy do 2. října, při výstavní akci Švejk založený a nalezený. Společně s nimi bude vystaven Haškův výtisk prvního dílu Švejka s dosud neznámým osobním věnováním a další související archiválie. Návštěvníci vernisáže budou moci ochutnat pivo Haškův Lipnický speciál čepovaný pravnukem spisovatele, uvedli organizátoři.

Satirický a protiválečný čtyřdílný román přinesl Haškovi posmrtně celosvětový úspěch i přesto, že své dílo nestihl dokončit. První díl románu s názvem V zázemí vyšel v roce 1921. Celá tetralogie si bere na mušku poměry panující v rozkládajícím se Rakousku-Uhersku a chaos v atmosféře počínající války. Hlavním hrdinou je zdánlivě prostoduchý voják Švejk, jemuž vtiskl nezaměnitelnou podobu svými ilustracemi Haškův přítel, malíř Josef Lada.

Zdroj: ČTK

Letošní Noc literatury se uskuteční ve středu 17. září ve více než 90 městech

Série veřejných čtení ze současné světové literatury v českých překladech pod názvem Noc literatury se uskuteční ve středu 17. září ve více než 90 městech. Letošní 19. ročník literárního festivalu má podtitul Kniha jako útočiště, který připomíná, že literatura může být bezpečným místem, zdrojem síly i porozumění v nejistých dobách. V Praze se festival uskuteční v Dejvicích, Bubenči, Střešovicích a na Hradčanech. Vstup je zdarma. 

V regionech se do organizace Noci literatury zapojují kromě knihoven také další kulturní zařízení, spolky či divadla.

„Vedle tradičních ukázek romské a ukrajinské literatury letos poprvé zazní texty autorů ze Slovinska a Jižní Koreje, která se představí jako čestný host letošního ročníku. V průběhu roku pořádají Noc literatury také vybrané pobočky Českých center v zahraničí,“ uvedla Přibylová.

Návštěvníci v Praze se mohou těšit na čtení na 23 netradičních a často veřejnosti nepřístupných místech, a to v podání předních českých herců. Festival zavede zájemce nejen do historicky významných objektů, ale i do prostor ČVUT, kulturních a komunitních center.

Čtení zazní v podání mladých herců, z nichž někteří se Noci literatury zúčastní poprvé jako například Josef Trojan, Anna Kameníková, Antonie Martinec Formanová nebo Agáta Kryštůfková. Ze zkušených interpretů nechybí Vanda Hybnerová, Martin Myšička, Lenka Krobotová nebo Simona Babčáková.

Festival klade důraz na otevřenost. Vybraná čtení budou tlumočena do českého znakového jazyka a pro slyšící návštěvníky pořadatelé připravili minikurzy jeho základů. Festival od roku 2006 pořádají Česká centra a EUNIC – Sdružení evropských národních kulturních institutů. Jeho cílem je představit publiku aktuální tvorbu evropských autorů, upozorňovat na význam překladů z velkých i malých jazyků a otevírat aktuální společenská témata.

Noc literatury pořádají také Česká centra v zahraničí ve spolupráci se svými evropskými partnery. Letos ji budou organizovat i některé zastupitelské úřady. Konat se bude na Slovensku, ve Francii, Maďarsku, Německu, Hongkongu, Bulharsku, Izraeli, Spojených státech a v Egyptě.

Zdroj: ČTK

Do největšího počtu jazyků byl z českých spisovatelů přeložený Karel Čapek

Do největšího počtu jazyků byl z českých spisovatelů přeložený Karel Čapek, jehož knihy do roku 2019 vyšly v 58 jazycích. Na druhém místě je Julius Fučík, který byl díky Reportáži psané na oprátce v 50. letech nejvíce překládaným českým autorem vůbec. Nejvíce překládanou českou autorkou je pak Božena Němcová. Vyplývá to z publikace Ondřeje Vimra Atlas české světové literatury (1817–2019), kterou nedávno vydalo nakladatelství Academia.

Jak se překlady českých knih šíří po světě sleduje metoda, kterou vyvinul Vimrův tým z Ústavu pro českou literaturu Akademie věd. Je založená na sběru velkých dat.

„Příprava dat zabrala skoro tři roky. Ta dále zpracováváme a obohacujeme o další data, abychom získali co nejvěrnější obraz toho, co vlastně z české literatury nebo z jakékoliv jiné literatury ve světě vycházelo,“ uvedl před časem v rozhovoru pro Český rozhlas Vimr.

Mezi globální autory podle něj v současné době patří například Milan Kundera, Jaroslav Hašek, Karel Čapek či Bohumil Hrabal. „To jsou ti globální, kteří jsou známí i v Japonsku, v Americe. Ale pak je tady celá řada autorů, kteří jsou známi spíše ve střední Evropě. To bude Pavel Kohout nebo Michal Viewegh,“ podotkl autor publikace.

Spisovatelky se s výjimkou Němcové objevují až ve druhé desítce tabulky. Druhou nejčastěji překládanou českou autorkou do cizích jazyků byla do roku 2019 Marie Majerová, z dosud žijících pak autorka knih pro děti Iva Procházková. K dalším spisovatelkám úspěšným nyní v zahraničí patří například Petra Hůlová, Ivona Březinová, Kateřina Tučková nebo Radka Denemarková.

„Zatímco v dřívějším období bývaly výrazně překládané autorky výjimkou, která potvrzovala pravidlo, napříště byla překladově zastoupena díla žen stále výrazněji a v posledních třech dekádách – přibližně od roku 1995 – pravidelně počtem převyšují překlady děl mužů,“ konstatoval ve své publikaci Vimr.

Překlady české literatury z 19. století jsou podle Vimra spíše uzavřenou kapitolou, i když se objevují nové překlady Babičky Boženy Němcové nebo Malostranských povídek Jana Nerudy. „Do překladů zasahuje i politika. Zatímco například Václav Havel je populární na Tchaj-wanu, tak je prakticky neznámý nebo vůbec nepřekládaný na pevninské Číně,“ dodal Vimr.

Ondřej Vimr absolvoval nordistiku a překladatelství na Filozofické fakultě UK. Překládá z norštiny a angličtiny a působí jako externí vyučující v Ústavu translatologie Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Dlouhodobě se zabývá historií překladů skandinávské literatury do češtiny.

Pořadí autorů podle počtu jazyků, do nichž bylo jejich dílo přeloženo:

Pořadí Jméno Data Počet jazyků
1. Karel Čapek 1890 – 1939 58
2. Julius Fučík 1903 – 1943 55
3. Jaroslav Hašek 1883 – 1923 52
4. Milan Kundera 1929 – 2023 52
5. Václav Havel 1936 – 2011 41
6. Bohumil Hrabal 1914 – 1997 41
7. Božena Němcová 1820 – 1862 34
8. Patrik Ouředník nar. 1957 33

Zdroj: Atlas české světové literatury (1817–2019)

Nakladatelství Olympia vydá na podzim dva tituly o Karlu Gottovi

Nakladatelství Olympia vydá na podzim dva tituly o Karlu Gottovi. Půjde o fotografickou publikaci a knihu o hledání údajného Gottova mužského potomka. Dlouholetý Gottův fotograf František Jirásek sepsal knihu Fotografoval jsem hvězdy, v níž bude hlavně vzpomínat na zpěváka, který 42krát zvítězil v anketě Zlatý a později Český slavík. Titul se dostane na trh během září. Na druhé knize, která se jmenuje Karlův syn, pracoval ředitel nakladatelství Olympia Luboš Procházka. 

„Poté, co jsem ještě mimo Olympii vydal knihu Poslední roky s Karlem, jsem začal prověřovat několik informací o tom, že Karel Gott na tomto světě zanechal mužského potomka. Pracoval jsem na knize čtyři roky, informace jsem získával nejen u nás, ale také v německy mluvících zemích. Konkrétní odpověď jsem získal v minulých měsících. A čtenáři se jí dočtou od 1. října, kdy kniha vyjde,“ řekl Procházka.

Oficiálně po sobě Gott zanechal z různých vztahů čtyři dcery, jsou to Dominika Gottová, Lucie Kolářová, Charlotte Ella Gottová a Nelly Sofie Gottová.

Gottovi už byla věnována řada knih. Například v roce 2009 mělo křest české i německé vydání knihy Zlatý hlas z Prahy od Michaely Remešové a Dalibora Máchy. U příležitosti Gottových 70. narozenin ve stejném roce vyšla kniha Karel Gott 70 osobností o Zlatém slavíkovi. Hudební publicista Vladimír Vlasák v ní mapuje některé události dlouholeté Gottovy kariéry a nechává promluvit sedm desítek osobností. Remešová a Mácha napsali knížku o zpěvákově soukromí Devět žen Karla Gotta. V 90. letech se objevila kniha Ladislava Sarvaše Jak to vidí Gott a Říkám to písní, pod níž je podepsán sám Gott.

Množství neautorizovaných knih se věnuje Gottovu soukromému životu. Například s Oldřichem Dudkem knihu Marika aneb Jak mladá dívka ke štěstí přišla napsala jeho bývalá přítelkyně Marika Sörösová. Bez Gottova vědomí spisovatel James Kent vydal knihu o jeho osudových ženách, manželství s Ivanou a předmanželské smlouvě s názvem Manželství století.

Fenomén Gotta se promítl také do knihy Gottland úspěšného polského spisovatele Mariusze Szczygiela. První oficiální autobiografie Gotta Má cesta za štěstím vyšla až v roce 2021 a stala se krátce po vydání bestsellerem. K pátému výročí Gottova úmrtí vyšla loni kniha Příběhy skryté za písněmi KG. Společně ji napsali novinářka a spisovatelka Michaela Remešová a bývalý Gottův tajemník Jan Adam.

Gott zemřel 1. října 2019 ve své vile na pražské Bertramce. Léčil se s akutní leukemií. Legendě české populární hudby, která ovlivnila několik generací posluchačů, bylo 80 let. Fanoušci se mohli s oblíbeným zpěvákem rozloučit v paláci Žofín, kam přišlo zhruba 49.000 lidí. O den později se konala zádušní mše ve svatovítské katedrále, kam dorazili příbuzní, přátelé, spolupracovníci, politici, zpěváci, herci, sportovci a další pozvaní hosté. Tento den byl zároveň dnem státního smutku.

Zdroj: ČTK 

Spisovatel Dan Brown představí novou knihu 18. září v Lucerně

Jeden z nejúspěšnějších spisovatelů současnosti Dan Brown představí svůj nový román Tajemství všech tajemství ve Velkém sále Lucerny 18. září večer. Román, který hlavního hrdinu profesora Roberta Langdona zavede do Prahy, vyjde 9. září anglicky a také česky v nakladatelství Argo. Přeložili ji Michala Marková a David Petrů. 

V Lucerně vedle autora bestsellerů vystoupí také jeho americký nakladatel Jason Kaufman. Dále promluví český redaktor Petr Onufer, večer má moderovat redaktor České televize Daniel Stach. Autogramiáda se neuskuteční.

„Dan Brown i jeho společníci zodpoví také otázky z publika. Jason Kaufman je i jednou z postav knihy, Petr Onufer byl konzultantem pro české reálie. Pro zájemce budou k dispozici sluchátka s tlumočením do češtiny,“ uvedla Potměšilová. Vstupenky budou v prodeji od čtvrtka 14. srpna.

Děj knihy Tajemství všech tajemství začíná v Praze, posléze míří do Londýna a New Yorku. Profesor symbologie Langdon v Praze navštíví přednášku badatelky Katheriny Solomonové, s níž navázal romantický vztah. Solomonová se věnuje noetice a pracuje na knize, která přináší alarmující odhalení o podstatě lidského vědomí a má potenciál vyvrátit leccos, čemu lidstvo pevně věří po staletí.

Jejich pražský pobyt náhle naruší brutální vražda a zavládne chaos. Katherine záhadně zmizí i se svým rukopisem, Langdon se stane objektem zájmu mocné organizace i terčem záhadného útočníka, jenž jako by se vynořil z dávných pražských legend.

„Tajemství všech tajemství je můj zatím nejambicióznější román s nejpropracovanější zápletkou – a také ze všech nejzábavnější. Jeho psaní byla nezapomenutelná cesta plná objevů,“ uvedl dříve Brown.

Obálku knihy s motivem Karlova mostu vytvořil britský grafický designér Neil Johnston, který žije a pracuje v Praze. Argo 10. září vydá celou langdonovskou sérii, šest titulů, s jeho obálkami.

Jeden z nejprodávanějších světových autorů Brown navštívil Prahu několikrát. V roce 2021 se na svém vystoupení v pražském Obecním domě představil jako knižní autor, skladatel i klavírista.

Jeho thrillery čtenáře po celém světě pobízejí k vášnivým debatám a spekulacím. Brownovy romány vycházejí v 56 jazycích a prodalo se jich přes 250 milionů výtisků. V roce 2005 byl Brown magazínem Time jmenován jedním ze 100 nejvlivnějších lidí na světě. Při své návštěvě Prahy v roce 2014 převzal cenu knihkupectví Palác knih Luxor za nejprodávanější knihu desetiletí, kterou se stala Šifra mistra Leonarda s více než 100.000 prodanými výtisky. Kvůli knize Browna kritizovali akademici a církevní odborníci, že pozadí příběhu vydával za pravdivé.

Tři z románů byly adaptovány do celovečerních filmů s Tomem Hanksem v roli Langdona a v režii Rona Howarda: Šifra mistra Leonarda (2006), Andělé a démoni (2009) a Inferno (2016). Filmy celosvětově vydělaly dohromady 2,24 miliardy dolarů. Ze čtvrtého dílu, Ztraceného symbolu, vznikl seriál Peacock 2021 s Ashleym Zukermanem v roli Langdona. Práva na zatím nevydanou knihu Tajemství všech tajemství koupil Netflix a chystá podle ní seriál.

Zdroj: ČTK

Zlom – Hana Lajtkepová

Tak jsem to místo konečně našla! Podivný klid, který jsem pociťovala se ale rázem změnil na zoufalství. Otvor do nitra skály byl zajištěný solidní mříží s pevným zámkem. Zničeně jsem klesla do vysoké trávy a očima propátrávala nedostupnou jámu, jejíž dno se ztrácelo ve tmě. Co jsem si vůbec myslela? Že to tady nechají jen tak po tom, co se tu před léty stalo?

Na chvíli jsem zapomněla na to, co mne sem přivedlo a mysl mi ovládly vzpomínky.  

Byl to obyčejný výlet několika spřátelených rodin s dětmi. Vlastně jsme na takové výlety vyráželi docela často. Byla nás malá partička spolužáků, jejichž rodiče se také skamarádili. A pak se začalo jezdit na výlety. Bývalo to fajn. Zážitky, spousta legrace. Až do doby, kdy jsme navštívili tohle osamělé místo. Jen skály a lesy. Nádhera. Rodiče našli vhodné místo k rozdělání táboráčku a připravovali oběd. My děti jsme se rozhodly prozkoumat okolí. Ríša byl první, kdo začal šplhat na blízkou skálu. On to ani nebyl nějaký krkolomný výstup po holých kamenech. Vytrvalá tráva a drobné keře nám ve výstupu hodně pomáhaly. Nahoře jsme byli poměrně rychle. Ani jsme se nestačili vydýchat, když jsme uviděli velký tmavý otvor ve skále. Jen pár kroků od nás. Ríšovi zasvítila očka a než se kdokoliv z nás nadál vrhl se k tomu místu, kde mohlo čekat velké dobrodružství. Ale nečekalo. Ríšova noha uklouzla po vlhké trávě a kamarád se s křikem zřítil do tmavé díry. Uslyšeli jsme jen dopad jeho těla a pak už bylo jen strašidelné ticho. Dál už si toho moc nepamatuji. Dokonce ani to, jak jsme se dostali dolů a zalarmovali rodiče. Záchrana našeho kamaráda trvala dlouho, kromě jeho rodičů jsme my všichni už odjeli domů. Ríša přežil, ale při pádu si poškodil páteř a zůstal na vozíku. Od té doby už nebyly žádné výlety ani společné akce s ostatními rodiči. My děti jsme se sice přátelily nadále, ale ta událost mezi nás přece jenom vhodila stín. Hodně jsem Ríšu navštěvovala a snažila se ho rozveselit. Jenže v té díře se v něm něco zlomilo. Z veselého kluka se stal zádumčivý nemluva. Možná už to obrátilo můj zájem k psychologii. Ke snaze pomáhat. Když bylo Ríšovi sedmnáct, vzal si život…

Gymnázium jsem dokončila s vyznamenáním a podala si přihlášku ke studiu psychologie. Vzhledem k enormnímu zájmu o toto studium jsem si moc šancí nedávala, ale stal se zázrak a byla jsem přijata. V tu dobu táta přišel o práci a, protože jsem měla ještě dva mladší sourozence, rodiče mne nemohli finančně podporovat. Našla jsem si práci v kanceláři. Byl tam malý kolektiv, dobrý plat a fajn šéf. Jen jeden člověk tam tak nějak lidsky nezapadal. Povyšoval se nad většinu lidí a to jen proto, že šéfoval třem spolupracovníkům. Ostatní mě varovali, ať si dávám pozor na pusu, protože je prý velmi mstivý a nerozumí legraci. Jak jsem ho tak sledovala, vyšlo mi, že je přímo učebnicovým prototypem sociopata. Jenže čas mi ubral na ostražitosti. Jednou jsem si na adresu toho člověka dovolila zažertovat. Nepřeju vám vidět jeho výraz. Okamžitě ztuhlé rysy, zúžené rty a zatnuté zuby. Několikrát se nadechl a pak směrem ke mně nenávistně zasyčel: „Uvědomte si, že jste jen obyčejná praktikantka a já jsem vedoucí obchodního oddělení. Vy se mnou musíte jednat s odpovídajícím respektem, který si já zasloužím!“

Jen jsem na něho nechápavě zírala, načež zlostně bouchl dveřmi a odešel přímo za šéfem.

Zkrátím to. O to místo jsem přišla. A dál to bylo jak začarované. Nemohla jsem sehnat novou dobrou práci. Nakonec jsem vzala místo prodavačky v supermarketu, jenže tím mi podstatně ubyl čas ke studiu. Únava, frustrace, nevyspání … Neudělala jsem ani na potřetí důležitou zkoušku a se studiem jsem musela skončit. V tom zoufalství jsem zůstala v supermarketu. Bylo to pro mě ubíjející. Na Ríšu jsem vzpomínala snad stále. Najednou jsem jeho konec začínala chápat, začínala jsem mu nebezpečně rozumět. Byla jsem na tom psychicky tak mizerně, že se se mnou rozešel i přítel. Zůstala jsem na ten zmatek v hlavě sama. A pak přišlo rozhodnutí následovat Ríšu. Jenže jak? Co třeba skočit ze skály?… Co třeba skočit DO skály?!

Rozhodnuto. Vydala jsem se do míst, kde to možná všechno začalo. A teď tu sedím nad zabezpečenou jámou a nevím, co dál. Ani nevím proč jsem vytáhla silnou baterku a posvítila si do temných útrob hory. A vida, ta jáma není tak hluboká, jak jsem myslela. Skokem dolů bych se určitě nezabila. Možná bych si maximálně polámala nohy. A odsoudila se k pomalé smrti o hladu a žízni. Okolí jámy totiž svědčilo o tom, že sem zabloudí maximálně nějaké to zvíře. Sakra. Takže budu muset vymyslet něco lepšího. Na pomalé umírání jsem se necítila ani v depresi. Vždyť ta sama je pomalé umírání, od kterého chci utéct! Tohle si zaslouží spíš ten zmetek, díky kterému jsem tam, kde jsem!

Najednou mi mozek pracoval na plné obrátky, což se už hodně dlouho nestalo. Takový psychologický zvrat, který by jistě zaujal nejednoho znalce. Ze sebevražedných myšlenek jsem se  rázem překulila k vražedným. Ještě jednou jsem obhlédla železnou mříž i se zámkem. S nářadím nebude problém to otevřít.

Do města jsem se vrátila jako jiný člověk. Zašla jsem si kadeřnici, koupila pár nových hadříků na sebe a také paruku. A začala sledovat toho pradůležitého vedoucího obchodního oddělení. Brzy jsem věděla dost na to, abych přešla k akci. Vše jsem připravila velice důkladně. V den D jsem si vypůjčila auto. Nalákat toho samolibého nehezkého mizeru po sklence vína v restauraci nebyl žádný problém. Nalákala jsem ho na možný skvělý obchod, ke kterému bych ale potřebovala jeho pomoc. Bylo mi jasné, že kdyby to bylo doopravdy, ten obchod by mi vyfoukl. Jenže já měla jiný cíl. Zastavili jsme na benzínce na kafe. Hodit mu do jeho kalíšku uspávadlo nebylo nic těžkého. V autě pak brzy usnul. Spoutala jsem ho a pak už nerušeně pokračovala k cíli. Na lesní cestě jsem skryla auto a počkala až se panáček trochu probere. Jeho rozčilování bylo směšné. Vytáhla jsem pořádný nůž a výmluvně ho namířila na jeho krk. Jen zamrkal. Možná chtěl ještě něco říct, ale nejspíš něco v mých očích mu zamklo ústa. V jedné ruce tašku s nářadím, ve druhé nůž. Musela jsem vypadat opravdu příšerně. Ale on přede mnou cupital bez protestů tak, jak jsem poroučela. Pravda, cesta na skálu byla pomalá. Ruce měl sice spoutané před sebou, ale i tak mu to nahoru nešlo. K zamřížované jámě jsme se dostali až v pozdním odpoledni. Spoutala jsem svého zajatce i na nohách a vytáhla jsem pilku na železo. Zámek byl na mřížích už dlouho, byl poněkud prorezlý a tak se mi ho podařilo zlikvidovat docela rychle. Mříž byla ale těžká. Sakra! Já s ní snad nehnu!

„Pojď sem, ty slavnej vedoucí obchodního oddělení! Ať dokážeš, že jsi alespoň k něčemu!“

Obrátila jsem se na něho. Vyděšeně se krčil kousek ode mne v trávě. Naprázdno polkl a pak bradou ukázal na svázané nohy. „Nemůžu.“ Kvikl.

Došla jsem těsně k němu a zblízka se podívala do jeho vodnatých očí. „Rozvážu ti teď ruce. Nožičky necháme svázané, můžeš ten kousek doskákat. A pamatuj si, jakmile se o něco pokusíš, zabodnu ti ten nůž do jater. Budeš pak umírat v bolestech hodně hodně dlouho! Rozumíš, co říkám?“

Jen rychle zakýval. Sám by s tou mříží asi taky nehnul, na chlapa si mohl akorát hrát ve své choré mysli, ale byl to prvotřídní slizoun bez charakteru a taky bez pořádných svalů. Ale společně jsme mříž dostatečně odsunuli.

Stál nad tou temnou dírou a třásl se. „Co… co po mně chcete? Já … mám rodinu. Já … zaplatím vám, jestli vám jde o peníze … já …“

„Umíš něco jiného než JÁ, ty hajzle?“ Zarazila jsem jeho koktání. „Kašlu na tvoje peníze. Zničil jsi mi život pro nic. Pro svoje ego. Pro svůj pocit důležitosti. Ale řeknu ti velké tajemství. Nikdo tě nemá rád. Nikdo tě neuznává. Jsi lidem pro smích. Nejspíš i tvoje žena si tě vzala jen pro peníze. Asi je stejná jako ty, ale ona mi neublížila. To ty. A přeji si jen jediné. Abys teď skočil dolů. Snad budeš mít čas zamyslet se nad tím, jak jsi žil. Snad ti dojde, co jsi za hnůj. Ale moc na to nesázím. Tak hop!“

Něco drmolil, kroutil hlavou a chtěl se rozhlédnout. Nejspíš hledal únikovou cestu. Nečekala jsem, přiskočila k němu a lehce do něj strčila. S výkřikem se zřítil do tmavé díry. Jak jsem čekala, přežil. Začal nadávat, urážet. Pak prosit. Kašlala jsem na to. Před pár dny jsem si sem natahala menší kmínky stromů. Podařilo se mi částečně přetáhnout mříž zpět nad jámu. Už nekladla takový odpor jako při otevírání. Pak jsem přes mříž přehodila maskáčovou plachtu a položila na ní několik připravených kmínků. Jeho hlas nebylo téměř slyšet. Bylo to dokonalé. Už jsem nebyla ta obyčejná praktikantka. A on byl jen obyčejná skučící nula. Všechna ta jeho domnělá důležitost zmizela jako pára nad hrncem.  Snad mu to dojde než mu dojdou síly.  

Auto jsem vyčistila, načepovala plnou nádrž a ještě večer jsem ho vrátila s úsměvem v půjčovně.

„Tak co, paninko, výlet se povedl?“ Mrkl na mě žoviálně technik.

„Ještě jsem nezažila lepší.“ Usmála jsem se na něho a odkráčela do nového života.

Volker Kutscher desátým dílem zakončil detektivní sérii s komisařem Rathem

Německý spisovatel Volker Kutscher po dvou desetiletích literární práce zakončil desátým dílem detektivní sérii s komisařem Gereonem Rathem. Závěrečný díl série, která se stala podkladem pro úspěšný televizní seriál Babylon Berlin, vychází v těchto dnech češtině. Román Rath zasazený do podzimu 1938, kdy se odehrál například židovský pogrom známý jako Křišťálová noc, představuje dramatické završení příběhu muže, který se snaží obstát v časech, kdy Německo ovládl nacismus.

Titul Rath je napínavým a dojemným zakončením série, která se po celém světě prodalo přes dva miliony výtisků. Kutscher v ní propojuje detektivní žánr s historickou výpovědí o jedné z nejtemnějších epoch evropských dějin. „Kutscher dokáže opravdu napínavě a věrohodně vyprávět o tom, jak se jeho hrdinové snaží najít své místo ve společnosti, kterou postupně ovládá nacistický režim,“ napsali v regionálním deníku Westdeutsche Allgemeine Zeitung.

V závěrečné části Kutscherovy ságy se hlavní hrdina Rath po letech skrývání v USA na podzim 1938 vrací do Německa. Je nucen se ukrývat v malém městečku nedaleko Kolína. V Berlíně se mezitím jeho žena, Charlotte Rathová, zapojí do vyšetřování vraždy, jelikož podezřelým je jejich bývalý pěstoun Fritze. Když Gereon zjistí, že Charlotte zmizela a dost možná byla uvězněna, rozhodne se riskovat a vydává se do hlavního města. Nenávist vůči Židům roste po celém Německu a události nabírají rychlý spád.

První díl příběhů komisaře Ratha s názvem Mokrá ryba vyšel v roce 2008 a odstartoval velký čtenářský zájem nejen v Německu, ale i v zahraničí. Následovaly romány Tichý zabiják, Goldstein, Spis Vaterland, První padlí, Lunapark, Marlow, Olympia a Transatlantik. Rathovy příběhy Kutscher zasadil do doby Výmarské republiky a nástupu fašismu ve 20. a 30. minulého století v Německu.

„Popsat historii nástupu fašismu v Německu byl můj základní nápad. Zajímala mě i ta kriminální stránka věci, protože mám rád gangsterky, ale vše se odehrává na pozadí kritických změn, kdy dění ovlivňuje rozpadající se demokracie a nástup fašismu,“ řekl před dvěma lety ČTK Kutscher při své návštěvě festivalu Svět knihy Praha. „Nacisté neříkali, že rozpoutají válku a holokaust, mluvili o velkém národním společenství, ale neříkali, jak toho dosáhnou. Romány jsem psal, protože jsem chtěl pochopit, jak se to mohlo stát, a také možná proto, aby lidé při čtení přemýšleli, jak by se v té době chovali oni a jestli dnes nejsou podobné problémy,“ dodal.

Romány s komisařem Rathem se staly předlohou úspěšného německého televizního seriálu Babylon Berlin, jehož režie se ujali Tom Tykwer, Achim von Borries a Hendrik Handloegten. Kutscher se na jejich scénářích nepodílel.

Volker Kutscher se narodil v roce 1962 ve městě Lindlar v Severním Porýní-Vestfálsku, dětství strávil ve Wipperfürthu. Studoval němčinu, filozofii a historii na univerzitách v Kolíně nad Rýnem a Wuppertalu, a než napsal svůj první detektivní román, pracoval jako novinář. V současnosti se kromě vlastní tvorby věnuje i psaní scénářů pro televizi.

Zdroj: ČTK