Jak na Nový rok, tak po celý rok.

Jako třeba na Štědrý den platí i na Nový rok mnoho tradic a pověr. Vyvarujte se praní a věšení prádla, přináší smrt do rodin. Nedoporučuje se ani vynášet něco z domu nebo bytu, odnesená věc by mohla celý příští rok chybět. Zametat by se nemělo, vymetli byste si štěstí. Na prvního ledna se nehádejte, pokud chcete mít celý rok příjemný. Když se obléknete do nového, celý zbytek roku bude jako nový. Pokud budete mít u sebe více peněz, nemusíte se strachovat, že vám budou v příštím roce chybět. Jíst králík, zajíce ani drůbež by se nemělo, aby neuteklo štěstí. Čočka na talíři nesmí chybět, přinese bohatství, stejně tak prasečí ouška nebo rypáček.

Zajímavostí je jaký den na Nový rok připadá.
Pokud je to pondělí – můžete čekat krutou zimu.
Úterý – velmi krutá zima, ale úrodný rok.
Středa – bude dostatek alkoholu, ale málo nedostatek úrody obilí nebo například medu.
Čtvrtek – mírná zima, větrné jaro, velmi horké léto, teplý podzim. Mnoho obilí a ovoce.
Pátek – vše špatné, chladný rok, vlhký pro úrodu. Nemoci a nepokoje.
Sobota – hodně ovoce, mírná zima, málo obilí
Neděle – mírná zima, úrodné jaro i léto

Prvního ledna se chodívalo na koledy a výslužky. Děti na dobroty a dospělí na panáka.
Důležité bylo, kdo přišel na Nový rok první na návštěvu:
• stará žena znamenala hádky,
• mladík či dívka štěstí, a dítě lásku.

Přejeme vám všem šťastný vstup do NOVÉHO ROKU 2024.

 

Rozhovor s Jiřím Štědroněm

Jiří Štědroň je český herec, zpěvák a textař, který se narodil 23. 5. 1942 ve Vyškově. V současné době je členem Divadla Semafor a veřejně hraje a zpívá. Proslavil se rolí prince v pohádce Popelka z roku 1969. Pochází z velmi muzikální rodiny. Jeho otec Bohumír Štědroň (1905-1982) byl uznávaným muzikologem a klavíristou, bratranec Miloš (1942) je známým hudebním skladatelem a pedagogem.

Jiří vystudoval Gymnázium v rodném Vyškově, poté úspěšně r. 1963 absolvoval herectví na JAMU v Brně a současně studoval zpěv u profesora Kočaře. V Brně se spřátelil s Ladislavem Frejem a s Borisem Hybnerem, s nímž veřejně vystupoval jako zpěvák. Působil také v divadle Večerní Brno, kde se už profiloval také jako zpěvák. Už v roce 1959 totiž nahrál první snímky v brněnském rozhlase a televizi (1961) a spolupracoval s orchestrem Gustava Broma. 

Napsal mnoho písní z  jichž jmenujme například Vlaky, Neklidné srdce, Jdi spát… V sedmdesátých letech patřil k nejprodávanějším československým interpretům.

A s takto vzácným hostem měl tu čest ARTSTAR natočit krátký rozhovor, který najdete v odkaze na Youtube kanále ARTSTARu.

Budeme rádi za sdílení a komentáře na facebooku nebo přímo pod videem na Youtube.

fotografie: CSFD, osobnosti, wikipedie

Silvestrovská čočka, která slibuje bohatství

Před mnoha staletími se konec roku vůbec neslavil. Křesťanský rok nám totiž začíná první adventní nedělí. Novodobý Silvestr se proto mnoho od toho historického liší.

Na Silvestra se na rozdíl od Štědrého dne nedržel půst. Na noční hodování se připravovalo především maso. Na silvestrovskou noc, když se začalo konzumovat, byla na menu hlavně čočka, která symbolizovala a symbolizuje hojnost, stejně tak i hrách. Vařilo se maso hlavně ovar a vepřová hlava. Nejdůležitější byla prasečí ouška a rypáček.

Jakou čočku jíst? Je to úplně jedno. Čím více jí sníte, tím bohatší v novém roce budete. Vyhněte se drůbeži, zajíci nebo králíkovi, tady by vám mohlo utéct štěstí.

Jedna z pověr je, že na nový rok by se nemělo prát a věšet prádlo. Věští to smrt někoho blízkého.

Čočka na kyselo

Suroviny:

  • čočka 250 g
  • cibule 1 ks
  • mouka 1 lžíce
  • olej 1 lžíce
  • ocet 3 lžíce
  • cukr (podle chuti)
  • nové koření 3 kusy
  • bobkový list 3 listy
  • vejce (k podávání)
  • sůl
  • pepř
  1. Čočku namočte aspoň 2 hodiny, slijte z ní vodu a přidejte čistou a uvařte spolu s bobkovým listem a novým kořením doměkka (asi 30minut).
  2. Čočku sceďte a nechte jednu mističku vývaru z čočky stranou.
  3. Osmahněte cibulku, zasypte jednou lžící mouky, dobře orestujte, zalijte vývarem(1,5dcl) dobře provařte.
  4. Přisypte čočku, dobře osolte, opepřete a okyselte octem. Pokud se čočka zdá být příliš suchá, podlijte vývarem z čočky a provařte. Pokud je čočka příliš kyselá, stačí ji dosladit cukrem.

(JT)

fotografie: pixabay

O úspěšném začátku roku – Michal Dlouhý

Vrchní strážmistr Jan Franz byl na rozdíl od ostatních nově ustanoveným velitelem četnické stanice v okresním městě Pardubice. Do četnického pátracího kursu byl zařazen vzhledem k tomu, že jím řízená četnická stanice byla od počátku roku 1933 pověřena, aby sloužila jako pobočka četnické pátrací stanice v Chrudimi a vykonávala kromě své normální služby v jí přikázaném staničním služebním obvodu ještě v celém pardubickém politickém okrese službu pátrací stanice. K tomu účelu byl její stav zvýšen o dva četníky, řidiče motorového kola a fotografa a měla přiděleno motorové kolo s přívěsným vozíkem, fotografický aparát a služebního psa. A mezi přítomnými frekventanty kursu se opravdu měl čím pochlubit.

Na přelomu roku 1935 a 1936 došlo v Pardubicích k vykradení sekretariátů dvou politických stran, a to strany republikánské a strany národního sjednocení.

Na místě druhého činu byl četnictvem při ohledání nalezen klobouk patřící bývalému vedoucím obchodu v Pardubicích, 31 roků starému Františku Lohnickému, který přišel o své místo poté, co se dopustil zpronevěry.

Lohnický byl již krátce po propuštění ze zaměstnání zatčen pardubickou četnickou stanicí pro podezření z vyloupení prodejny „Orion“ v Pardubicích. Musel však být propuštěn pro nedostatek důkazů.

V noci na úterý 7. ledna 1936 byl Lohnický zatčen opakovaně a spolu s ním Josef Choura, toho času bez zaměstnání, dále soustružník dřeva Josef Englich, truhlář Bedřich Mareš a dělník Ladislav Čepek, všichni z Pardubic.

Desetkrát trestaného zločince Chouru se podařilo usvědčit na základě otisku gumových bot zanechaného na okně.

Dokonce bylo zjištěno, proč Lohnický často chodil okolo místního hřbitova. Při důkladné prohlídce byly na hřbitovním záchodku nalezeny paklíče asi se šedesáti druhy zubů. Byly tak dokonalé, že stačily na všechny kombinace takzvaných dosických zámků.

Postupně byli usvědčeni z více než padesáti vloupání a krádeží, při kterých škoda přesahovala částku 100.000 Kč.

Mimo jiné se jednalo o vykradení bytu úřednice Amalie Robové v Pardubicích, kde vzali 6.000 Kč v hotovosti, Jana Opršala okradli o skvosty v ceně 9.780 Kč, sestry Gabrielu a Hanu Hübschmanovy z Pardubic okradli o skvosty a fotografický přístroj v celkové ceně 17.400 Kč. Dále z výkladní skříně zlatníka Valenty odcizili šperky za 20.000 Kč, v bytě Josefa Glase odcizili skvosty a fotografický přístroj v ceně 3.000 Kč, v pardubickém železničním konsumu vzali z kontrolní pokladny 6.000 Kč, v sekretariátu republikánské strany vzali ze stolu 2.200 Kč a podobně.

Jak se podařilo vyšetřováním zjistit nepůsobili pouze v Pardubicích a okolí, ale také na Slovensku v jiných částech republiky. Po republice je Lohnický vozil vlastním autem. Byli zatčeni právě před tím, kdy chtěli odjet na Moravu. Při cestách vždy zamazali evidenční značku automobilu.

Lepší začátek roku si tedy pardubická četnická stanice nemohla přát.

Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Akvarel mezi Prahou a Vídní -Národní galerie Praha

Přijďte si odpočinout od nákupního shonu, pečení cukroví, všudypřítomného stresu a vyberte si z nabídky Národní galerie Praha!

Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.

Jedním z center umění akvarelu byla v 19. století Vídeň, kde se tato technika stala významnou součástí měšťanské a šlechtické kultury. Vynikající příklady vídeňského akvarelu se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (např. díla Rudolfa von Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera). Národní galerie zároveň disponuje obsáhlými fondy akvarelů malířů a malířek českého původu (např. Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký, Amálie Mánesová, Vincenc Morstadt). Výstava ukazuje nejen uměleckou výměnu mezi dvěma metropolemi v době, kdy byly součástí jednoho státu, ale i vysokou kvalitu českých akvarelistů a podněty, které přinášeli do středoevropské vizuální kultury. Velká část exponátů je málo známá či dosud nevystavovaná.

Výstava představuje akvarel v jeho komplexnosti: mimo tradiční obory (veduta, krajina, portrét, interiérové vyobrazení) se zaměřuje i na další důležitá témata, jako je akvarel v rukou malířek a akvarelová skica. Kromě toho, že akvarelisté 19. století projevovali své mistrovství sugestivním ztvárněním detailu, právě ve skicách byli zároveň schopni velmi uvolněného projevu, jenž má mnoho společného s moderním uměním. Výstava se neomezuje jen na období biedermeieru, které bývá s akvarelem nejčastěji spojováno, ale sleduje význam a využití akvarelu až do přelomu 19. a 20. století. Ukazuje jej také jako techniku pohybující se mezi médii: sleduje jeho vztah ke grafice, malířství, architektuře či například fotografii. Výstava je tak rovněž příležitostí k pochopení umění 19. století jako bohatého vizuálního světa, jehož četné komponenty se živě propojovaly a vzájemně ovlivňovaly.

Autor výstavy: Petr Šámal, Ústav pro dějiny umění FF UK

Kurátorka výstavy: Petra Kolářová, NGP

Veletržní palác ⁠–⁠ 1. patro

Pozvánka do Salmovské: Úsměvy vzpomínek na Helenu Růžičkovou

Zřejmě se v Česku nenajde člověk, který by Helenu Růžičkovou neznal. Její humor byl srozumitelný všem, byla komediantkou i skvělou charakterní herečkou. Na jevišti Národního divadla stála už ve čtyřech letech v baletu Z pohádky do pohádky. Již 4. ledna uplyne 20 let od její smrti. V Salmovské literární kavárně zavzpomínáme na tuto dámu s velkým srdcem a to přímo s její velkou přítelkyní, kamarádkou, která se do poslední chvíle o Helenu Růžičkovou starala, spisovatelkou a publicistkou Marií Formáčkovou. Dále pak zavzpomíná herec Jan Kuželka. Večerem bude provázet sám autor vzpomínkového večera, DjBobeš Robert Michálek spolu s výtvarnicí Alexandrou Hejlovou.

Na svátek Tří králů, 5. ledna od 18:30 hod., zavzpomínáme na ikonu  československého filmu, Helenu Růžičkovou.

Salmovská literární kavárna

Salmovská 16, Praha 2

Předprodej vstupenek na tel.: 606 240 685

https://www.salmovska.cz/kontakt.php

Autor: Alexandra Hejlová

Věštba z run (27. 12. 2023 – 03. 01. 2024)

Na týden, který se překlene na Nový rok vypadla z pytlíku run Jera. Jera říká, že je nutné zakončit práci a sklidit její výsledky. Naděje, že nový rok bude bohatý jako úroda. Ale také vzkazuje, že nás čeká další práce. Nový rytmus, začátek dalšího cyklu. Pokud zaváháme způsobí škody a dlouhé čekání než konec přinese své ovoce. 1. 1. 2024 přivítejme Nový rok s novými plány.

K tomu jsem vyložila z Tarotového balíčku karet z něhož se obrátila karta Smrt. Smrt není špatná a už vůbec zlá karta. Znamená konec a začátek něčeho nového. V tomto případě nám to sedí na další rok. Nebraňte se tedy změnám, když k nim dochází. Zamyslete se, zda vám něco brání v novém začátku. Tato karta a tento týden nás nabádá k tomu vše ukončit v dobrém. Nechte tedy vše staré odeznít, aby byl prostor na vše nové.

Vaše Yennefer

Lysá hora v Beskydech – jak začít pálit tuky po štědrovečerní večeři

Snědli jste hodně kapra, salátu a cukroví? Osvědčeným způsobem jak nepřibrat je pohyb. Proto zde máme tip na výlet na Lysou horu v Beskydech.

Kudy se na Lysou horu dostanete:

Z Ostravice
Délka trasy v jednom směru: 5,5 – 7,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny
Je to nejpopulárnější výchozí bod pro výstup na Lysou horu. Je tam nádraží, takže lze jet přímo vlakem na nádraží Ostravice a nebo autem lze zaparkovat v obci Ostravice u Pily nebo hotelu Sepetná či hotelu Sluníčko.
Vede zde od začátku až na vrchol červená značka.

Z Malenovic
Délka trasy v jednom směru: 6,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny
Trasa začíná v obci Malenovice. Je zde možní dojet autobusem nebo autem zaparkujete na parkovišti u penzionu Rajská bouda.
Probíhá zde populární Medvědí stezka.
Od startu vyrazíte po žluté značce, minete odbočku k Satinskému vodopádu a objevíte se u historického hostince u Veličků. Budemte pokračovat dále po žuté a dojdete ke středisku Ondrášova dolina a pak Lukšinec, kde se napojuje červena trasa.

Z Visalají
Délka trasy v jednom směru: 8,5 km
Čas trasy v jednom směru: 3 – 3,5 hodiny
Cesta z Visalaljí je nejdešlí, ale nejsnazší. Protože Visalaje jsou vysoko položené.
Celou dobu se držíme červené turistické značky. Cestou minete horu Zimný (1080m).

Od přehrady Šance
Délka trasy v jednom směru: 7 km
Čas trasy v jednom směru: 3 hodiny
Výšlap začíná u hráze přehrady Šance, kde jdeme po žluté trase, která nás dovede až na horu.
Tato trase je náročnější.

Z Krásné
Délka trasy v jednom směru: 5,5 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny
Trasa začíná u řeky Mohelnice a na vrchol nás dovede žlutá značka.
Tato trasa se zdá být nejkratší, ale i tak nastoupáme přes 800 výškových metrů. Asi kilometr před cílem mineme horu Malchor, která má 1219m.

Od hotelu Petr Bezruč
Délka trasy v jednom směru: 6 km
Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny
Na Lysou Horu se odtud vydáme po zelené a asi po 1 km se napojíme na modrou trasu, která nás provede kolem mohyly na Ivančeně. Asi 500 m před vrcholem přepneme ještě na žlutou, na které si užijeme pěkné serpentýny až nahoru.


Pokud se na Lysou horu chystáte, neváhejte nám do příspěvků např. na facebooku, poslat fotografie.

Krásnou procházku přeje celá redakce.

Foto i text: Jana Tesaříková

Charlie Chaplin – britský filmový komik a režisér

Byl prvním filmovým hercem, který se stal masovým idolem v globálním měřítku. Charlie Chaplin, herec a režisér, který z grotesek vyrostl až k sociální a politické satiře.

Americký filmový herec, režisér, scenárista a producent britského původu, klasik světové kinematografie, se narodil v Londýně 16. dubna 1889. Dětství a mládí neměl Chaplin jednoduché. Vyrůstal v chudobinci, otec od rodiny odešel a matka byla několikrát hospitalizována na psychiatrii. Od pěti let vystupoval v divadelních pantomimách a tuto zkušenost uplatnil a rozvinul později při natáčení krátkých němých filmů. Zpočátku se živil v mnoha různých povoláních. Byl tiskařem, kamelotem i poslíčkem, nakonec ale získal angažmá u jedné z londýnských divadelních společností. se kterou se dostal poprvé do USA. V roce 1914 získal angažmá ve společnosti M. Sennetta a hrál v 35 krátkých filmech  (Chaplin na automobilových závodech, Chaplin šťastným otcem, Chaplin spravuje zuby, Chaplin v zábavním parku, Chaplin banditou). V roce 1915 natočil 13 grotesek (Chaplin boxerem, Chaplin tulákem) a film Carmen. V letech 1916 – 1918 pracoval se stálým souborem herců (E. Purvianceová, E. Campbell, H. Bergman, A. Austin, J. Random, F. J. Coleman) na groteskách, např.Chaplin obchodním příručím, Chaplin hasičem, Chaplin na kolečkových bruslích. Od roku 1930 natáčel zvukové filmy s hudbou bez dialogů (melodramatickou tragikomedii Světla velkoměsta, sociální satiru Moderní doba -1936, politickou a protiválečnou satiru Diktátor  – 1940, reagující na politiku Německa a jeho „vůdce“ Adolfa Hitlera), v nichž tragikomická postava tuláka Charlieho přesáhla svůj původní, čistě groteskní rámec. Komický a sentimentální Charlie se proměnil v hlavního hrdinu aktuálních společenských satir, namířených proti hospodářské krizi, odcizení člověka v zmechanizovaném světě i proti nástupu fašismu. V roce 1952 natočil film s dialogy Světla ramp, v němž ztvárnil stárnoucího vaudevillového komika, který touží ještě jednou zažít úspěch a rozesmát diváky. Po tomto filmu odešel Chaplin z USA, protože zde byl vystaven pronásledování za neamerickou činnost a ztratil pocit umělecké svobody. Ve Velké Británii natočil filmy Král v New Yorku a Hraběnka z Hongkongu. Napsal vzpomínkovou knihu Můj životopis. V roce 1972 mu byla udělena cena Americké filmové akademie Oscar za celoživotní dílo, v roce 1975 byl Chaplin povýšen anglickou královnou Alžbětou II. do šlechtického stavu. Chaplin zemřel 25. prosince 1977 ve švýcarském Vevey.

AUTOR:   Zpracovala Alexandra Hejlová

FOTO:   PD Jankens

Vánoční zastavení se zpěvákem Petrem Baťkem

Petr Batěk je muž mnoha profesí. Zpěvák, herec, básník, zkrátka renesanční muž, který nedávno zazářil v Salmovské literární kavárně v talkshow společně s Jiřím Štědroněm. V dnešní slavnostní Štědrý den vám přinášíme rozhovor s Petrem Baťkem, ve kterém se například dozvíte jaké tradice dodržuje, jak bude prožívat vánoční čas.

Foto: Jana Tesaříková