Zázraky se nedějí – Michal Dlouhý

V pravé poledne v úterý 2. května 1933, právě když kuchařka babička Bolechová nalévala pánům četníkům polévku, zazvonil ve staniční kanceláři pátračky telefon.

Pohotovostní četník štábní strážmistr František Majer přijal hlášení četnické stanice Ivánka u Nitry v politickém okrese Nitra o spáchání loupežné vraždy v obci Pana, k níž došlo téhož dne před více než hodinou.

Velitelem hlídky pátračky byl tentokráte osobně její velitel vrchní strážmistr Procházka a dalšími členy byli štábní strážmistr Pícl, strážmistr Votruba a řidičem automobilu byl štábní strážmistr Dřevický. Jelikož se jednalo o vraždu spáchanou v malé obci vzdálené necelých dvacet kilometrů, a ještě k tomu před krátkou dobou, čímž byl předpoklad čerstvých stop po pachateli, byl vezen i služební pes.

Alto v sedu – prosím opravit kazy

Na místě činu se od velitele místní četnické stanice vrchního strážmistra Františka Stredanského velitel pátračky dozvěděl, že k činu došlo z hruba v půl jedenácté. Obětí činu je místní obchodnice Etela Veilová, která byla ve svém obchodě uškrcena a okradena. Podle dosavadního výsledku pátrání bylo odcizeno menší množství drobných peněz a dále zlaté a stříbrné předměty v celkové ceně zhruba jeden tisíc korun.

Při ohledání místa činu bylo zjištěno, že pachatel po zavraždění obchodnice uprchl dveřmi z obchodu vedoucími přímo na náves. Přitom obchod je v samotném středu obce. To mělo za následek značný pohyb osob. Před přivoláním četníků byla nepřítomná obchodnice hledána zákazníky a poté, co byla nalezena uškrcená za prodejním pultem, došlo ke srocení obyvatel obce.

Z tohoto důvodu nebylo možno použít služebního psa k vypracování stopy pachatele. Přesto strážmistr Votruba nechal Alta u mrtvoly obchodnice načichat ze šátku, jímž byla dotyčná uškrcena, pach jejího vraha. Poté se snažil uvést za humny dvora a zahrady domu zavražděné Alta, aby vyhledal nějakou stopu mající vztah ke spáchané vraždě. Tato snaha však nebyla korunována žádným výsledkem.

Za daných podmínek v tomto případě by sebelepší služební pes nedocílil žádného výsledku.

Zatímco štábní strážmistr Pícl pořizoval fotografie a náčrtek místa činu, byla vrchními strážmistry Procházkou a Stredanským vyslýchána služka a zároveň podnájemnice zavražděné Julie Ďuríková. Při déle trvajícím výslechu začala být Ďuríková nervózní a oběma zkušeným vrchním strážmistrům bylo jasné, že má s činem cosi společného. Z uvedeného důvodu byla zatčena a dodána do vazby okresního soudu v Nitře.

Následující den, při výslechu Ďuríková vrchnímu strážmistru Procházkovi sdělila, že loupežnou vraždu spáchal její milenec Jan Uherčík ze sousedního Velkého Cetína. Ihned poté byl Uherčík zatčen a při domovní prohlídce u něho byly nalezeny všechny odcizené předměty. Část odcizených peněz ale již stihl propít v hospodě.

Z tohoto důvodu byl Jan Uherčík rovněž dodán do vazby nitranského okresního soudu. Jelikož nebyl zjištěn žádný podíl Julie Ďuríkové na spáchaném zločinu, byla z vazby propuštěna. Ihned po propuštění se Ďuríková z podnájmu odstěhovala do své domovské obce Šurany.

Dalším vyšetřováním bylo žjištěno, že Uherčík, který byl momentálně bez práce, hodlal ukrást peníze a další cennosti v obchodě Etely Veilové. Při činu jej ale obchodnice přistihla, což se jí stalo osudným. V žádném případě však Uherčík, který do domu často přicházel za svojí milou, neplánoval zavraždění zaměstnavatelky své milé.

Strážmistr Votruba prováděl každodenně Altův výcvik, ke zdokonalování jeho schopností. Občas požádal některého z kolegů, aby se oblékl do ochranného obleku a představoval figuranta. Jakmile Alto spatřil na dané osobě místo četnického stejnokroje ochranný oblek, doslova neznal slitování. Z pevného stisku zubů Alto povolil vždy až na povel svého pána.   

 

Nácvik s figurantem v obleku

Časně ráno v sobotu 20. května 1933 vyžádala vyslání služebního psa pátračky četnická stanice Kojmatice v politickém okrese Nové Zámky do Velkého Kýru, kde došlo ke vloupání do mlýna a odcizení pšenice a mouky.

Vzhledem k tomu, že měl strážmistr Votruba volno po službě, naložilo jej s Altem motorové kolo řízené strážmistrem Tomkem doma. Právě se chystali k odchodu na výcvik za město.

Po příjezdu na místo činu vzdálené od Nitry patnáct kilometrů se od zástupce velitele místní četnické stanice štábního strážmistra Václava Suchochleba dozvěděli, že neznámí pachatelé odcizili ku škodě mlynáře Šimky celkem 7 pytlů pšenice o váze zhruba 5 metrických centů a 20 kg mouky v celkové ceně zhruba 900 Kč.

Pachatelé, kteří byli nejméně tři, se vloupali do mlýna po vypáčení dveří. Uvnitř mlýna byla nalezena zachovaná stopa bosé nohy, což nasvědčovalo tomu, že pouze jeden z pachatelů vešel dovnitř, zatímco ostatní zůstali venku a vytahovali jim podávané odcizené pytle.

U mlýna stojícího na břehu řeky Stará Nitra je z druhé strany veřejná, hodně frekventovaná ulice. Kromě toho provoz ve mlýně samotném nebyl po zjištění vloupání zastaven. Alto uvedený svým pánem na stopu tuto sledoval přes dvůr po pěšince k řece, kde byla uvázána loďka Ludvíka Dojčáka z Velkého Kýru číslo popisné 159. Zde Alto ve svém stopování ustal. Loďka byla běžně používána k přivážení obilí do mlýna a následně k odvozu semleté mouky či šrotu a z tohoto důvodu nebylo možno vyloučit, že pachatelé použili tuto loďku i k odvozu odcizených pytlů. Další stopování služebním psem tudíž nebylo možné.

Mlynářovo podezření padlo na jednoho ze zaměstnanců – mlynářského pomocníka Jana Sládečka, s nímž měl v poslední době nesrovnalosti a hádky vzhledem k jeho špatné pracovní morálce. Z tohoto důvodu byl mlynářský pomocník oznámen četnickou stanicí Komjatice okresnímu soudu v Nových Zámcích. A v pátrání po pachatelích nadále pokračovala místní četnická stanice.

Dalším z podobných případů, k němuž byl bezdůvodně rekvírován služební pes nitranské pátračky se stal ve čtvrtek 1. června 1933 v obci Kovarce v obvodu četnické stanice Oponice v politickém okrese Topolčany.

Po příjezdu motorového kola pátrací stanice na místo bylo od velitele místní četnické stanice vrchního strážmistra Josefa Barona zjištěno, že v noční době se dva neznámí pachatelé probourali zdí z ulice do obchodu Anny Bakové a zde odcizili jeden velký pytel mouky v ceně 400 Kč. Jak v obchodní místnosti, tak i venku na hlíně vybrané z otvoru ve zdi byly slabě znatelné otisky mužských bot velikosti asi 24 centimetrů, které vedly na ulici dolů obcí. To byl důvod, proč četnická stanice Oponice vyžádala vyslání služebního psa nitranské pátračky. 

Vzhledem k tomu, že se obchod nacházel uprostřed obce a ze všech stran byl obklopen frekventovanými ulicemi, nebylo však možno použít přivezeného služebního psa ke stopování.

Přesto jako na spolupachatele činu padlo podezření na nočního hlídače Štefana Jakubíka, který byl zadržen hlídkou pátrací stanice ve spolupráci s četníky z Oponic. Hlavním usvědčujícím důkazem proti nočnímu hlídači byly stopy jeho obuvi nalezené nejen na ulici u vybourané zdi obchodu, nýbrž i v obchodní místnosti.

Výslechem Štefana Jakubíka u obecního starosty se podařilo zjistit další spolupachatele činu, u nichž byla zajištěna část odcizené mouky.

Všechny na činu zúčastněné osoby byly postupně zadrženy a následně včetně nočního hlídače Štefana Jakubíka, jež se zpronevěřil svému poslání, udány okresnímu soudu v Topolčanech.

Přesto, že k vyšetření případu nepřispěl původně vyžádaný služební pes nitranské pátračky, byl pro všechny přítomné četníky důvod k oslavě, která se odehrála v zahradě místního hostince.

 

Četníci v zahradě restaurace

Velitel četnického oddělení major Hodinář byl opětovně nucen důrazně připomenout všem okresním četnickým velitelstvím v obvodu nitranské četnické pátrací stanice a jim podřízeným četnickým stanicím, nutnost dodržování zásad stanovených pro rekvizici služebního psa pátrací stanice ke stopování. Neboť sebelépe vycvičený služební pes totiž nedokáže dělat zázraky…

Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Usvědčující stopy a důkazy – Michal Dlouhý

Četnická stanice Křivoklát v politickém okrese Rakovník byla zřízena záhy po zavedení četnictva na území celé monarchie, dne 1. srpna 1850, neboť jak Křivoklát, tak Rakovník, byly sídlem okresního soudu.

V rámci c. k. četnictva tato stanice spadala pod pluk č. 2 se sídlem v Praze a byla zařazena do prvního křídla, jehož velitelství sídlilo rovněž v Praze, a do jeho třetí čety se sídlem velitelství v Příbrami.

Z počátku byla četnickou stanicí pětimužovou a postupem času se počet zde sloužících četníků zvýšil na sedm. V roce 1866 došlo ke změně organizace četnictva, při níž byly četnické pluky nahrazeny zemskými četnickými velitelstvími.

V květnu 1873 došlo k vydání zákona č. 119/1873 říšského zákoníku, nového řádu soudu trestního, který ukládal bezpečnostním úřadům, tedy i četnictvu „vyzvídati“ veškeré zločiny a přečiny stíhané z úřední povinnosti, a v případě, že nemohl konat sám vyšetřující soudce: bez odkladu mají neodkladná přípravná opatření učiniti, kterýmiž se může věc objasniti, aneb kteráž mohou zabrániti, aby známky trestného činu nebyly odstraněny nebo aby pachatel neuprchl.  Četník měl za povinnost jíti za známkami činů trestných, o nichž se dozví. Také má hleděti, vyzvěděti neznámé pachatele a vyhledati příčiny podezření k tomu vedoucí.

Na křivoklátskou četnickou stanici se v úterý 3. srpna 1875 pozdě večer dostavil řezník Moric Steinreich z obce Hřebečníky a udal, že mu v noci neznámí pachatelé zřejmě paklíčem otevřeli jeho krám a odcizili mu třicet liber hovězího masa, drštky, pět železných háků na maso, jeden řeznický nůž a jeden prázdný pytel, vše v ceně osm zlatých čtyřicet krejcarů.

Po zjištění krádeže vyslal řezník svého syna Morice, aby v okolí obce pátral po pachatelích tohoto činu. Steinreich mladší až odpoledne zastihl na pokraji lesa za obcí Hracholusky ve směru na Novosedly tlupu potulných cikánů rozložených okolo ohně. V kotlech a hrncích se vařilo velké množství masa. Na zemi ležel pytel, který byl odcizen z jejich řeznického krámu. Jelikož se mladý Moric bál přistoupit sám blíže k cikánské tlupě, vrátil se domů a vše sdělil otci, který šel do téměř dvě míle vzdáleného Křivoklátu, žádat četníky o pomoc.

Na místo se ještě v noci vydala trojice četníků. Na udaném místě však nalezli ještě vlažné ohniště, ale žádné osoby se zde již nenacházely. Druhého dne se podařilo pátrajícím četníkům zjistit v obci Týřovice od místního ovocnáře a domkářky, že v noci z pondělí druhého srpna potkali trojici podezřelých mužů, kteří se vyptávali, jak se dostanou do Hřebečníků, vzdálených z tohoto místa ani ne půl míle.   

C. k. četník na obchůzce

Ve středu 4. srpna 1875 bylo celé osazenstvo křivoklátské četnické stanice zaměstnáno případem rozsáhlejší krádeže, neboť v noci z úterý na středu se v samotném Křivoklátě prokopali neznámí pachatelé do krámu místního obchodníka s látkami, Aloise Löwyho, a odcizili z něho střižné zboží za 239 zlatých 76 krejcarů.

Na místě činu byly pod okny v blátě nalezeny stopy tří mužů, dvou bosých a jednoho v bačkorách, a u stop bačkor byla vždy vyvrtána holí kulatá díra. Velitel stanice závodčí Johann Kattner, nechal četníka Josefa Gaubeho obkreslit, změřit a zapsat velikost otvorů zanechaných po holi. Četník Gaube podle pokynu závodčího stopy obkreslil a jejich průměr změřil na jeden a půl palce.

Křivoklátští četníci neúnavně pátrali po celém staničním obvodě po pachatelích vyloupení dvou obchodů.

Až v noci na sobotu 6. srpna 1875 po celodenním pátrání četník Gaube přistihl u obce Slabce, v lese, nedaleko zdejší rybárny, skupinu tábořících potulných cikánů, tři spící muže a čtyři ženy. Ve světle hořícího ohně spatřil četník ve stromě zabodnutý zcela nový řeznický nůž.

Opatrně se tedy přiblížil k cikánskému ležení a podařilo se mu bez vědomí spících nůž vzít.

Jelikož se pomalu rozednívalo, odebral se četník Gaube do Hřebečníků, kde mu okradený řezník Steinreich potvrdil, že se skutečně jednalo o nůž, který mu byl před několika dny z jeho krámu odcizen.

Do Křivoklátu byl proto na četnickou stanici poslán jízdní posel pro přivolání četnické posily.

V sobotu krátce před polednem byl cikánský tábor křivoklátským četnictvem obklíčen a všichni přítomní, tři muži, a dokonce šest žen, byli zatčeni. Jednalo se o četnictvu důvěrně známou rodinu Janečkových. Vůdcem tlupy byla nejstarší z nich, šedesátosm roků stará Terezie Janečková.

Při prohlídce tábora bylo nalezeno již malé množství uvařeného hovězího masa, dále pytel a železné háky na maso odcizené v řeznickém krámě. Kromě toho zde bylo nalezeno i několik šperháků k otevírání zámků. Dále bylo v táboře nalezeno několik rolí čistého střižného zboží.

Tím bylo potvrzeno i důvodné podezření z vyloupení krámu Aloise Löwyho v Křivoklátě.  

Nejstarší z mužů, František Janeček, přecházel z místa na místo v rozšmajdaných bačkorách a opíral se o hůl, která po sobě zanechávala kulaté díry. Četník Gaube změřil jemu dobře známé otvory a ty měřily rovného jeden a půl palce!

Prostřední Matěj a nejmladší Josef chodili bosi stejně jako většina ostatních členů potulné tlupy.

Proto byli právem považování za pachatele obou nedávných krádeží vloupáním do obchodů.

Dalšími členy tlupy byla pětatřicetiletá Marie Janečková starší, čtyřiadvacetiletá Anna, sedmadvacetiletá Josefa, pětadvacetiletá Marie mladší a sedmnáctiletá Kateřina, všechny samozřejmě Janečkovy, přičemž jejich vzájemné příbuzenské vztahy nebyl schopen nikdo rozluštit.

Všech devět členů potulné tlupy bylo zatčeno a odvedeno do věznice okresního soudu v Křivoklátě.

Obchodník Löwy poznal v četnictvem zajištěných látkách svůj majetek, čímž bylo potvrzeno, že zatčení Janečkové mají na svědomí i vyloupení jeho obchodu se střižním zbožím.

Státní zástupce při křivoklátském okresním soudu vyšetřující oba případy nebyl schopen se zorientovat v příbuzenských vztazích mezi jednotlivými členy tlupy. Nejmladší z žen, Kateřina, která původně četníkům tvrdila, že je jí sedmnáct let, se před státním zástupcem začala vymlouvat, že jí ještě nebylo ani čtrnáct let, aby nemohla býti trestně postižitelná.    

Všichni beze zbytku za sebou měli pestrou trestní minulost, starší členové tlupy samozřejmě mnohem bohatší. Jednalo se o různé krádeže, ale i loupeže a samozřejmě také o potulku, pro níž byli opakovaně všichni trestáni bez rozdílu.

Ženské členky tlupy při výslechu shodně uváděly, že se živí šitím a opravami oděvů, které nabízejí hospodyním po vsích.

Nejstarší z mužů, František, se vymlouval, že našli v lese ohniště po nějakých světácích a u něho byl v trávě pohozený řeznický nůž, ten sebrali a zabodli jej do stromu, aby se prý o něj nikdo nepořezal.

Nedaleko ohniště ve křoví nalezli skrýš plnou látek, některé z nich si ponechali pro svoji potřebu a zbytek rozprodali po okolních obcích.

Úkolem křivoklátského četnictva nyní bylo vypátrat, kam zmizelo i dosud nenalezené střižní zboží.

V obcích Malé Slabce a Slabce bylo skutečně zjištěno několik žen, které od cikánek zakoupily ve dnech čtvrtého a pátého srpna látky. Nabídku na ušití oblečení z nich však odmítly.

Uvedené hospodyně při konfrontaci označily a usvědčily Marii Janečkovou starší, Josefu a Annu z prodeje kradeného střižního zboží.

Stopy hole používané Františkem Janečkem a svědectví četníka Gaubeho, stejně jako zajištěné šperháky a v táboře nalezené a dále četnictvem vypátrané a zajištěné střižní zboží, byly pro soud dostatečnými důkazy svědčícími proti členům potulné tlupy Janečkových pro spáchané zločiny krádeže.

Nic nebyly platné jejich výmluvy o opuštěném ohništi po světácích, ani čistě náhodou objevený úkryt s velkým množstvím látek.   

Ze soudní síně pražského trestního soudu

Pražským trestním soudem byli dne 6. listopadu 1875 uznáni vinnými ze spáchání zločinu krádeže, mužští členové tlupy pro dvojnásobné vloupání a ženy pro spoluvinu na druhé krádeži v Křivoklátě, jelikož se v jejich věcech mimo jiné jistě před časem odcizené věci našla část odcizeného střižního zboží.

Podle spoluviny na zločinech krádeže na věcech uzamčených byli odsouzeni František Janeček na 14 měsíců, Matěj na 18 měsíců, Josef na 7 měsíců, Terezie na 6 měsíců, Marie starší, Josefa a Anna na 4 měsíce, Kateřina na 3měsíce a Marie mladší na 2 měsíce vězení.

Obálka knihy Četnické erfolgy

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Rest – Michal Dlouhý

Velitel četnické stanice v Habrech, vrchní strážmistr Ladislav Kousal, oslovený na konci listopadu roku 1927 velitelem četnického oddělení v Čáslavi, kapitánem Aloisem Stibůrkem, s nabídkou funkce vedoucí síly nově zřizované pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Kutné Hoře, byl velmi polichocen. Výzvu velitele četnického oddělení vnímal jako ocenění své letité služby v četnickém sboru a funkci vedoucí síly na jedné ze čtyřiceti pátracích stanic bral jako nejvyšší metu, které mohl ve své služební kariéře dosáhnout.

Vrchní strážmistr Kousal si zakládal na tom, že v jeho staničním obvodě nezůstal jediný trestný čin neobjasněn. Toho si byli vědomi i přestupci zákona, a proto raději trestné činnosti buď zcela zanechali, anebo páchali své hříchy mimo Habry, v obvodech sousedních četnických stanic.

Jediným restem haberského staničního velitele byl několik týdnů starý případ podvodníka, který se vydával za lékaře. Za necelé dva měsíce působení v Habrech vylákal z důvěřivých obyvatel města a jeho okolí částku, která přesáhla čtyři tisíce korun. A to se určitě četnictvu nepřihlásili všichni poškození, respektive, všechny poškozené.

Předání četnické stanice s čistým štítem bylo pro pana vrchního strážmistra Kousala otázkou prestiže. S nabídkou učiněnou velitelem četnického oddělení souhlasil avšak s podmínkou, že musí dořešit případ toho podvodného lékaře. Kapitán Stibůrek v tom neviděl sebemenší problém, neboť dotyčný se dopustil zločinu podvodu a spolupůsobení s četnickými stanicemi při spáchání každého většího trestného činu je jedním z hlavních úkolů nově zřizovaných pátracích stanic.

Kapitán Alois Stibůrek

Spolu se svými osobními věcmi a spoustou příruček si do Kutné Hory vrchní strážmistr Kousal přivezl i složku s uvedeným případem.

Počátkem měsíce října 1927 přicestoval do Habrů dobře vyhlížející muž středních let, představil se jako Josef Chodský, praktický lékař. V ulici Na Páchu, na samém okraji města, si u vdovy Jarmily Procházkové v přízemí jejího domu pronajal místnosti pro lékařskou ordinaci. Zpráva o nově zavedené lékařské praxi se městem záhy rozkřikla. Napomohla k tomu zejména dvojice žen, dle vzezření dcera s matkou. Zatímco se prý starší z žen do lékařovy ordinace stěží za pomoci své dcery dobelhala, po hodině odcházela zcela bez opory. Osobám v čekárně spontánně líčila, podporována přitom dcerou, že jde o zázračného lékaře, neboť byla chromá a pan doktor ji zcela uzdravil. Od té chvíle bylo v ordinaci MUDr. Chodského stále plno. Pacientům, kteří byli jak z města, tak i z okolních obcí, ordinoval pan doktor vlastní „zázračné“ masti a kapky a za své léčení inkasoval nemalé částky.

První podezření, že není vše zcela v pořádku, pojal haberský lékárník. Když prohlašoval, že se jedná o neškodné aromatické masti a kapky, bez jakýchkoliv léčebných účinků, tak byl nařčen, že se snaží likvidovat konkurenci.

Po čase se informace o zvláštních léčebných praktikách doktora Chodského a o výhradách k nim ze strany pana lékárníka, donesly i veliteli četnické stanice. Když se zhruba v polovině listopadu začal vrchní strážmistr Kousal, po dohodě s předsedou místního okresního soudu, zajímat o podivné léčebné praktiky MUDr. Chodského, úspěšný lékař z ničehož nic z města zmizel.

Pan vrchní strážmistr se tím utvrdil, že se určitě jedná o podvodníka a začal zjišťovat pacienty, kteří se podrobili jeho léčení. Seznam, který čítal více než sto jmen, tvořily převážně ženy. Částka inkasovaná za léčení činila téměř 4.000 Kč.

Z nově zařízené kanceláře kutnohorské pátrací stanice byl rozeslán první pátrací oběžník adresovaný všem okresním četnickým velitelstvím v Čechách. Kromě jména a vcelku podrobného popisu „zázračného“ lékaře, obsahoval pátrací oběžník i popis jím užívaných praktik.

Ani ne po dvou týdnech přišla zpráva z četnické stanice Konecchlumí v politickém okrese Jičín, že se dle popisu určitě jedná o několikráte trestaného Josefa Choda z Mlázovic, který, páchá svoje podvody za vydatné pomoci své snoubenky Karolíny Maškové a její matky Anny Maškové, která předstírá zázračně uzdravenou chromou ženu.

Po několika dnech nato došla zpráva z četnické stanice Luštěnice v politickém okrese Nové Benátky, že v obci Stružinec byl zatčen Josef Chod, vydávající se za MUDr. Chodského, který si počátkem prosince roku 1927 pronajal od tamní chalupnice Koláčkové místnosti pro svoji ordinaci. Za několik týdnů svého působení vylákal na důvěřivých osobách téměř 3.000 Kč. Josef Chod skončil pro podezření ze spáchání zločinu podvodu ve věznici okresního soudu v Nových Benátkách. Následně došlo četnickou stanicí v Konechchlumí k zatčení jeho pomocnic Anny a Karolíny Maškových z Mlázovic.  

Tím pádem mohl vrchní strážmistr Kousal, předat svému nástupci, kterým se stal vrchní strážmistr Josef Volštát, s čistým svědomím svůj úřad.

Podvodník Josef Chod byl prvním zločincem z povolání, kterého vypátrala kutnohorská pátračka.      

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.   

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

    

Případ klenotů uloupených u soudu – Michal Dlouhý

V létě roku 1931 došlo v Hradci Králové ke zvláštnímu případu. Správa tamního krajského soudu zjistila vyloupení pokladny, v níž byly uloženy různé doličné předměty, zejména ty vzácnější jako klenoty a jiné cennosti.

Případ byl okamžitě prezidentem krajského soudu telefonicky oznámen pátrací stanici u okresního četnického velitelství v Hradci Králové působící v celém obvodu královéhradeckého krajského soudu.

Hlídku pátračky, která se na motorovém kole s postranním vozíkem v mžiku dostavila do soudní budovy vedl osobně její velitel vrchní strážmistr Jaroslav Šiktanc a jejím členem byl i vůdce služebního psa štábní strážmistr Josef Arazim se služebním psem, fenou německého ovčáka Sylvou.

Na místě bylo zjištěno, že v soudní budově se momentálně pohybuje značné množství osob, a tudíž nepřipadá v úvahu použití služebního psa Sylvy vedené štábním strážmistrem Arazimem. Dále bylo zjištěno že došlo k vyloupení ocelové pokladny v soudní kanceláři přes zámky. Dveře dané kanceláře byly v oblasti zámku vypáčeny. Naproti tomu nebylo zjištěno, kudy pachatel do budovy vniknul. To nahrávalo domněnce, že se mohl v rozlehlé soudní budově předchozího dne schovat a nechat se zde zamknout a následně odejít po jejím odemknutí pro veřejnost druhého dne. Problémem bylo, že daná kancelář nebyla pravidelně soudními úředníky navštěvována a její vyloupení bylo zjištěno až s odstupem několika dní. Tudíž nebylo jasné, kdy k činu vlastně došlo.

Provedenou inventurou bylo zjištěno, že z vyloupené pokladny byly odcizeny skvosty v celkové ceně přesahující 40.000 Kč.

Přes veškerou snahu příslušníků královéhradecké pátračky se ani po rozeslání pátracích oběžníků na všechny četnické stanice, pátrací stanice a státní policejní úřady v celém státě s popisem případu a podrobným popisem odcizených věcí se pachatele činu nepodařilo dopadnout. Z toho důvodu musel být zapsán do Přehledu činů, jichž pachatelé zůstali nevypátráni.

Vážně podezření padlo na vrchního soudního oficiála Jana Václavíka, avšak nebyly proti jeho osobě zjištěny žádné přímé důkazy.

Až po více než roce v říjnu roku 1932 se tamní pátrací stanici přihlásil královéhradecký klenotník Jaroslav Souček s tím, že byl jednou ženou požádán o ocenění smaragdového prstenu v ceně 8000 Kč, v němž poznal svůj majetek, který mu byl před lety odcizen při vloupání do jeho klenotnického závodu. Ženě, o níž zjistil, že se jmenuje Anna Stránská sdělil, že uvedený šperk je téměř bezcenný a vykoupil jej od Stránské za pouhých 40 Kč.

Pátračka okamžitě rozjela svoji činnost a zjistila, že Anna Stránská žije ve společné domácnosti s jistým Oldřichem Dvořákem, který má svůj trestní list poskvrněn několika záznamy o odpykaných trestech. Poslední z nich dokonce před více než rokem odpykával ve věznici královéhradeckého krajského soudu.

Z uvedeného důvodu byli jak Dvořák, tak Stránská zatčeni a dodáni do vyšetřovací vazby. Aby bylo zabráněno případným problémům v budově krajského soudu v Hradci Králové, byli oba umístěni ve věznici krajského soudu v Mladé Boleslavi.

Výslechy vedenými vrchním strážmistrem Šiktancem bylo zjištěno, že trestanec Oldřich Dvořák domovsky příslušný do Unhoště v politickém okrese Kladno si ve věznici krajského soudu v Hradci Králové odpykával uložený šestiměsíční trest. V rámci svého trestu několikrát uklízel kanceláře krajského soudu. Přitom měl možnost podrobně se seznámit s budovou krajského soudu a jeho jednotlivými místnostmi. Po svém propuštění, na místo toho, aby byl trestem napraven, vydal se opět na cestu zločince. Po několika málo týdnech přišel ve všední den do soudní budovy, schoval se zde a nechal se v budově přes noc zavřít. V noci se vloupal do kanceláře, v níž byly uloženy různé doličné a zajištěné předměty a cennosti. Druhý den ráno, po otevření budovy pro veřejnost jakoby nic jak se svým lupičským náčiním, tak i se svým lupem odešel.

Další pátrání četnictva bylo zaměřeno na zbývající uloupené klenoty. Podařilo se nalézt a zajistit platinový náhrdelník v ceně 18.000 Kč. O něm Dvořák nejprve uvedl, že jej hodil do piletického potoka. Jím označené místo bylo důkladně četnictvem prohledáno, avšak bezvýsledně.

Až při dalším výslechu Dvořák uvedl, že náhrdelník daroval jisté Marii Zimové z Velkého Poříčí u Hronova. Zimová při konfrontaci s Dvořákem doznala, že si šperk uschovala u své matky, poté co si jej u zlatníka nechala opravit, a dokonce si u zlatníka zjišťovala jeho cenu. I Zimová byla zatčena, jelikož věděla o tom, že šperk pochází z krádeže a byla dodána do vazby ve věznici krajského soudu v Hradci Králové.

Královéhradecká pátračka zjistila i úkryt zlatých hodinek, o kterých při výslechu Dvořák vrchnímu strážmistru Šiktancovi uvedl, že z obavy před usvědčením je předal neznámému muži. Pátráním bylo zjištěno, že oním mužem byl Ladislav Hladík z Rudné u Prahy, u něhož byly hodinky skutečně nalezeny. Hladík byl rovněž zatčen a dodán do vazby ve věznici krajského soudu v Praze na Pankráci.

Nepodařilo se prozatím vypátrat poslední odcizený klenot, a to pánský prsten v ceně 4500 Kč.

Největším zadostiučiněním bylo zatčení a usvědčení Oldřicha Dvořáka pro neprávem podezřívaného vrchního soudního oficiála Václavíka.

Vrchní strážmistr Jaroslav Šiktanc

 

Obálka knihy Případy z četnických zápisníků

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého PŘÍPADY Z ČETNICKÝCH ZÁPISNÍKů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

 Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

O stopách bosých nohou – Michal Dlouhý

Velitel pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích vrchní strážmistr Jan Kadlec vyprávěl o případu několikanásobného žháře, kterého usvědčily stopy bosých nohou.

Od počátku roku 1930 docházelo v obci Libín spadající do obvodu četnické stanice Ledenice v soudním okrese Lišov k požárům, které byly nepochybně úmyslně zakládány.

V polovině roku se již jednalo o pátý případ a způsobené škody představovaly statisícové částky.

To bylo ostatně důvodem, že se libínskými případy začala kromě místně příslušné četnické stanice Ledenice intenzivně zabývat i českobudějovická pátrací stanice.

Jako v pořadí šestý vypukl požár na půdě obytného stavení rolníka Františka Kubíčka v Libíně a tento záhy zachvátil celé stavení hrozil zkázou i sousedním hospodářským budovám.

K požáru se sjelo několik hasičských sborů, nejen z místa, ale i z širokého okolí a s vypětím sil se požár podařilo zdolat a zabránit jeho rozšíření na další budovy a usedlosti v obci.

Kromě hlídky ledenické četnické stanice se na místo dostavilo i plně obsazené motorové kolo pátračky z Českých Budějovic.

Vyšetřováním četnictva bylo zjištěno, že požárem způsobená škoda není kryta pojištěním. Tím pádem byl vyloučen motiv založení požáru s cílem získat výplatu pojistky, jak bylo uvažováno ve třech z pěti předchozích případů.

Požár v Kubíčkově usedlosti způsobil v obci i jejím okolí nebývalý rozruch a byl doplňován výtkami na adresu četnictva, že není schopno dopadnout a usvědčit žháře, který musí pocházet z obce samotné.

Zpočátku nebylo možno, stejně tak jako v předchozích případech, zjistit vlastní příčinu požáru. V tomto případě se však na četníky usmálo přece jen štěstí.

Podezření padlo na 21 roků starého syna místního rolníka Karla Pumpera. Obyvateli obce byl slabomyslný mladík podezírán již v minulých případech, avšak se jej nepodařilo usvědčit. Vědělo se o něm, že si rád ve své slabomyslnosti dělá ohně, kolem kterých poté obíhá a modlí se při tom.

Pozorný fotograf pátrací stanice nalezl v blátě u vyhořelého Kubíčkova statku stopy bosých nohou. Tytéž stopy byly i na kmeni stromu těsně přiléhajícího k vyhořelé budově, kudy nepochybně lezl žhář, když stavení zapaloval.

Právě stejné stopy zanechával Karel Pumper, který stále pobíhal okolo požářiště. Proto byl mladík předveden k obecnímu starostovi a zde byl vyslýchán. Jakoukoli vinu na založení tohoto i předchozích požárů však odmítal.

Mezitím byly stopy ofotografovány a odlity do sádry. Spolu s těmito důkazy byl Karel Pumper zatčen a dodán do vazby okresního soudu v Lišově.

Jelikož se všeobecně vědělo, že mladík je duševně zatížen, bylo navrženo zkoumání jeho duševního stavu a podle jeho výsledku nebyl byl mladík dodán do vazby krajského soudu v Českých Budějovicích, nýbrž do ústavu pro duševně choré.

Na první dojem Pumper zpočátku působil na znalce jako člověk za své činy plně zodpovědný. Po hlubším zkoumání ale soudní znalci konstatovali ve svém závěru známky duševní zaostalosti. Tím pádem nemohl být činěn odpovědným za požáry v obci, které však po jeho dodání do ústavu pro choromyslné ustaly.   

               

Otisk bosé nohy ve stoji a v chůzi

 

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Četnická abeceda – Č: Michal Dlouhý

Č

ČETNICKÁ VÝZBROJ je základním předpokladem vystoupení četníka na veřejnosti. Vystupuje-li četník veřejně, musí býti vždy dle předpisu ustrojen a ozbrojen poboční zbraní, kterou  je bodák a od roku 1928 služební šavle. I mimo službu se nosí šavle služební, pokud není předepsána šavle vycházková. Do služby musí být četník podle předpisu úplně ozbrojen služební šavlí a puškou (karabinou), jejíž částí je bodák s pochvou. Při službě v místě je možno používat pistoli. Karabina nebo pistole musí býti nabita a bodák na karabině vztýčen. O tom, jak má býti četník jdoucí do služby vyzbrojen, rozhoduje velitel stanice případně jeho zástupce, který službu předepisuje, po zvážení místních a osobních poměrů a okolností výkonu dotčené služby. Způsob vyzbrojení se poznamenává ve staniční služební knize počátečními písmeny zbraní: K – karabina, P – pistole, Š – šavle, B – bodák.

Příklad první

Osazenstvo pětimužové četnické stanice Hulín v politickém okrese Kroměříž se dlouhodobě potýkalo s působením zločince z povolání Rudolfa Mrkvana žijícího se svým starším bratrem Bohumilem, který byl na rozdíl od o tři roky mladšího Rudolfa naprosto bezúhonným, v místní cihelně.

Počátkem května 1932 se neznámý zloděj vloupal do stavení rolníka Josefa Rygála v Kroměřížské ulici číslo popisné 3 a z chléva odcizil 12 králíků a z opodál stojícího kurníku 17 slepic.

Jelikož se uvedené stavení nacházelo na kraji města, kde byl malý pohyb osob, byla k případu vyžádána hlídka pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Uherském Hradišti se služebním psem.

Služební pes pátračky jménem Luks vypracoval stopu pachatele až do cihelny a označil zde přítomného 26 roků starého a místním četníkům velmi dobře známého zloděje Rudolfa Mrkvana. Ten byl zatčen a spolu se zprávou o zatčení dodán do vazby ve věznici okresního soudu v Kroměříži.

Přesto, že Rudolf Mrkvan zprvu zapíral, nakonec se ke krádeži přiznal a udal, komu odcizené králíky a slepice stihl rozprodat. Za svůj čin byl odsouzen nepodmínečně k 5 měsícům vězení.

Krátce před koncem září byla hulínská četnická stanice správou věznice okresního soudu v Kroměříži vyrozuměna o blížícím se propuštění Rudolfa Mrkvana z výkonu trestu, ke kterému mělo dojít v pátek 7. října 1932.

Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Václav Beran nato před podřízenými zkonstatoval, že se opět mají na co těšit.  

V pátek 7. října 1932 vpodvečer se do staniční kanceláře četnické stanice Hulín dostavil soukromník Alois Halabala z Kroměřížské ulice číslo popisné 15 a udal, že dnešního dne odpoledne přistihl ve své zahradě Rudolfa Mrkvana, který zde natrhal pytel krásných jablek a začal s nimi utíkat směrem ke svému bydlišti v cihelně. Halabala jej začal pronásledovat, a když Rudolf Mrkvan, nesoucí těžký pytel plný jablek, viděl, že jej pronásledovatel dohání, zastavil. Potom Halabalu dvěma údery do spánku omráčil a s lupem přesto utekl.

V četnických kasárnách byl přítomen pouze štábní strážmistr František Malanta. Vyzbrojil se, jelikož šlo o službu v místě, pouze pistolí a šavlí. Protože se jednalo o zločince z povolání Rudolfa Mrkvana, přibral k sobě ještě pro jistotu městského policejního strážníka Františka Turečka.

Než přišla dvojice strážců zákona do cihelny, stačil Rudolf Mrkvan podnítit přítomné dělníky s tím, že jen se vrátil z kriminálu, už si pro něj zase jde četník s policajtem. Oba byli dělníky jsoucími na straně Mrkvana obklíčeni a štábnímu strážmistru Malantovi nezbývalo než na obranu svou i na obranu policejního strážníka tasit služební šavli, jako zbraň méně nebezpečnou.

Zákon o četnictvu v § 13 stanovil, že četník smí, šetře při tom podle okolností případu potřebné opatrnosti užít zbraň v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn a jímž je ohrožen život druhé osoby.

Služební instrukce pro četnictvo ve svém § 65 stanovila, že četník má zásadně použít zbraně méně nebezpečné, pokud její užití postačí k dosažení účelu. Za zbraň méně nebezpečnou byl považován obušek, šavle, nebo vztýčený bodák.

Šavle se předepsaným vojenským způsobem užívala zpravidla k seku a jen výjimečně k bodání. Štábnímu strážmistru Malantovi bylo jasné, že s rozvášněnými dělníky nic nesvedou. Jelikož chtěl zabránit krveprolití a nechtěl ohrozit život jiných osob, než iniciátora odporu Rudolfa Mrkvana, tak se raději dali na ústup.

Po návratu zpět do četnických kasáren již zde byli přítomni velitel stanice vrchní strážmistr Beran a štábní strážmistr Pavel Štěrbáček, kteří se před několika minutami vrátili ze služební obchůzky.

Velitel četnické stanice po seznámení se situací rozhodl o plném vyzbrojení všech členů tříčlenné četnické hlídky a jejím odchodu do místní cihelny.

Zde přetrvávalo srocení přítomných dělníků a dělnic, neustále podněcovaných Rudolfem Mrkvanem.

Vrchní strážmistr Beran vyzval ve jménu zákona přítomné, s výjimkou Rudolfa Mrkvana, aby se rozešli do svých domovů.

Část z nich četníkovy výzvě uposlechla, část nikoliv. Zprostřed davu Rudolf Mrkvan dokonce házel po četnících hrnce. Proto vrchní strážmistr opět vyznal ve jménu zákona k rozchodu s tím, že pokud neuposlechnou, bude použito zbraně.

Následně nařídil vzít karabiny do ponosu. Na to Rudolf Mrkvan reagoval tím, že předstoupil před skupinku převážně mužů, kteří se na druhou výzvu četnického velitele začali rozcházet, rozhrnul si košili a vyzval četníky, ať jej tedy bodnou.

Když se k němu pomalu postupující štábní strážmistr Štěrbáček s karabinou v ponosu ze strany blížil, nakopl jej Mrkvan vší silou do břicha, až četník zavrávoral. V tom okamžiku již vrchní strážmistr Beran na nic nečekal, a bodl útočníka nikoliv do břicha, jak si přál, ale přesně po vojensku do stehna.

To Mrkvana rozčílilo a popadl na zemi ležící sekeru a začal se s ní ohánět po četnících. Přesto, se štábnímu strážmistru Malantovi podařilo nasadit na jeho levou ruku řetízky. Štábní strážmistr Štěrbáček potom vyrazil útočníkovi z ruky sekeru, povalil jej na zem a napomohl k jeho spoutání.

Po ošetření obvazovým balíčkem byl Rudolf Mrkvan odvezen na v cihelně vypůjčeném povozu do Hulína k místnímu lékaři a po ošetření lékařem byl následně dopraven zpět do věznice okresního soudu v Kroměříži. Vězeňský dozorce Mrkvana přivítal se slovy, že mu zde ani nestačil vychladnout jeho kavalec…

Po návratu do četnických kasáren následovalo zpracování Hlášení o užití zbraně podle § 28 II. dílu Jednacího řádu četnictva. V předepsaném hlášení bylo uvedeno, že k použití zbraně došlo ve službě, vrchním strážmistrem Václavem Beranem, podle ustanovení § 13 bodu 1, a to bodnutím bodáken do stehna nebezpečného zločince Rudolfa Mrkvana, aby byl odvrácen násilný útok na četnickou hlídku, se způsobeným lehkým zraněním a následným dodáním do věznice okresního soudu v Kroměříži. 

Na konci února 1933 byl Rudolf Marvan senátem krajského trestního soudu v Uherském Hradišti odsouzen pro zločin krádeže a veřejného násilí proti osobě úřední ke trestu žaláře na osm měsíců a to nepodmínečně.  

Příklad druhý

Neděle 10. května 1931 byla krásným slunečným dnem. Strážmistr Jan Horný z třímužové četnické stanice Mnichovice v politickém okrese Říčany u Prahy měl po dlouhé době celý den volno, a tak po obědě vyrazil na procházku do přírody. Je samozřejmostí, že byl ustrojen ve vycházkovém stejnokroji a ozbrojen služební šavlí.

V zájmu prohlubování místní znalosti služebního obvodu prošel Hrusice a Turkovice. Pokračoval dokonce do Ondřejova náležejícího již do politického okresu Český Brod, v němž bylo sídlo sousední četnické stanice. Zde navštívil kamaráda ze školy pro výcvik četníků na zkoušku strážmistra Josefa Řádu a přes Třemblat se vracel zpět do Mnichovic.

Od návštěvy Třemblatu, který již spadal do jejich staničního služebního obvodu, si strážmistr Horný sliboval, že zde potká děvče, které se mu líbí a doufal, že bude příležitost, aby dívku oslovil. Na tuto příležitost je vycházkový stejnokroj rozhodně vhodnější, než služební. Naděje si, ale dělal marně, jelikož dotyčnou dívku nepotkal, i když procházel Třemblat doslova křížem krážem.

Po celoodpolední procházce měl řádně vyschlo v krku, a tak se rozhodl dojít na jedno či dvě orosené do hostince na náměstí. Z otevřeného okna hostince byl slyšet hlahol. Až nyní si strážmistr uvědomil, že místní mají důvod k oslavě, neboť se odpoledne odehrál meziměstský fotbalový zápas mnichovických s říčanskými a domácí s největší pravděpodobností vyhráli.

Do výčepní místnosti vstoupil četnický strážmistr doslova jako na zavolanou. Oslava fotbalového vítězství byla v plném proudu, a dokonce se zvrhla ve rvačku fanoušků notně posilněných alkoholem.

Nešťastný hostinský požádal příchozího strážmistra, i když podle toho že neměl přílbu ani karabinu se vztýčeným bodákem mu bylo jasné, že není ve službě, aby se pokusil zjednat v lokále pořádek.

Než se strážmistr Horný stačil rozhlédnout po místnosti, mihli se mu před očima dva muži, a přitom se jeden z nich rozpřáhl a uštědřil druhému pořádnou facku. Na což strážmistr zareagoval tím, že vyzval útočníka, aby s ním šel z výčepu ven, neboť ho chtěl zjistit za účelem udání a dále ho hodlal vyzvat, aby se uklidnil a šel domů.

Dotyčný si zřejmě asi ani neuvědomil, že před ním stojí četník a bral to jako výzvu k zápasu, který záhy se vší vervou započal. Proto jej strážmistr rychle zpacifikoval za využití policejních hmatů. Na bolest způsobenou hmaty reagoval muž přivoláním posily, jakéhosi Franty z lokálu. Po chvíli se skutečně před hostinec dostavil druhý muž. Podle podoby bylo strážmistru Hornému jasné, že se jedná o sourozence. Oba si začali četníka dobírat a dokola se začali shlukovat další podnapilí návštěvníci z hostince.

Situace se vyvíjela pro četníka velmi nepříznivě a jeden z útočníků dokonce sáhl po jeho služební šavli. Ve vytažení šavle z pochvy naštěstí strážmistr stačil vší silou zabránit. V tom okamžiku se do hloučku vřítil s pokřikem obecní strážník Karel Materna. Až jeho zásah odpoutal pozornost přítomných a zejména útočníků a strážmistr Horný tak stihl vytasit šavli ke své obraně. Útočníci sice zanechali svých výpadů na četníka a omezili se pouze na nadávky. Ostatní přítomní byli donuceni obecním strážníkem k rozchodu.

Obecní strážník Materna sdělil, že se jedná o jemu dobře známé bratry Václava a Františka Boršovy, náruživé fotbalové fanoušky a rváče.

Oba bratři byli ihned v pondělí udáni okresnímu soudu v Říčanech u Prahy pro zločin veřejného násilí proti osobě úřední a pro přestupek urážky stráže. Strážmistr Horný si až nyní uvědomil, že jej ani četnická uniforma se šavlí neochrání před výpady opilců.

Na konci měsíce srpna 1931 se před senátem krajského trestního soudu v Praze bratři Boršové zpovídali ze svých činů. Jelikož se nepodařilo u soudu prokázat, který z bratrů vztáhl ruku na četníkovu šavli, byli uznáni vinnými pouze pro přestupek urážky stráže a odsouzeni každý na jeden týden do vězení. Vzhledem k tomu, že oba byli v minulosti již trestáni, byly tresty uděleny nepodmínečně.  

Četník se služební šavlí

 

Obálka knihy Četnická abeceda

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

MÁJ, LÁSKY ČAS – Michal Dlouhý

V roce 1928 připadl Svátek práce na úterý. Pohotovostní službu na kutnohorské pátrací stanici držel strážmistr Sainer, který trávil službu zprvu předepsanou údržbou přiděleného motorového kola a poté se začal věnovat aktualizaci pátracích pomůcek, přičemž zapisoval vyhlášení a odvolání pátrání z Ústředního policejního věstníku a Policejního oznamovatele do knih pátrání.

Krátce po deváté hodině se ve staniční kanceláři rozezvučel telefonní přístroj, který oznamoval, že na silnici vedoucí od Poličan do Kutné Hory došlo k přepadení a znásilnění sedmnáctileté dívky. Pachatel, kterému se podařilo uprchnout, při pronásledování vyhrožoval střelnou zbraní.

Na udané místo vyrazilo motokolo pátračky, v jehož postranním vozíku seděl strážmistr Oplištil se služebním psem, německým ovčákem Adou.

Po příjezdu na místo činu se hlídka pátrací stanice od strážmistra Břetislava Stehlíka z kutnohorské četnické stanice dozvěděla, že sedmnáct roků stará Adéla Hajná z Poličan šla ráno se svými dvěma mladšími sourozenci po silnici do Kutné Hory na oslavu 1. května. Když přicházeli ke Kutné Hoře, vyskočil ze křoví u silnice mladík, který se vrhl na Adélu Hajnou, povalil ji do příkopu u cesty a zde na ní přes její odpor vykonal soulož. Když to její mladší sourozenci spatřili, dali se na útěk domů a vše sdělili otci, který spolu se sousedem přiběhl k místu napadení. Poté co jim znásilněná dívka vylíčila, co se stalo, začali násilníka pronásledovat v udaném směru jeho útěku. Tak došli polními cestami až k lesíku na takzvanou Bylanku, kde mladíka dostihli. Ten když zjistil, že mu hrozí dopadení, otočil se proti Janu Hajnému, vytáhl přitom z kapsy revolver a křikl na něho: „Jak se hneš, tak tě střelím!“ Vlivem toho Hajný se svým sousedem upustili od dalšího pronásledování a mladík zmizel v lese. Následně byl případ oznámen četnictvu.

Služební pes Ada navětřil stopu pachatele a vedl svého pána pěšinou podél potoka Bylanka až do obce Bylany. Odtud Ada vypracovala stopu vedoucí po silnici až do Kutné Hory, ale zde ji vzhledem k pohybu velkého počtu osob ztratila.

Podle popisu udaného Adélou Hajnou a jejím otcem byl strážmistrem Sainerem zpracován pátrací oběžník, který byl rozeslán na všechny četnické stanice v obvodu kutnohorské pátrací stanice. Strážmistr Oplištil zatím zpracoval podrobný záznam s výsledky nasazení služebního psa.

Rozeslané pátrací oběžníky zůstaly bez odezvy a stejně tak zůstalo bez výsledku prověřování záznamů o spáchaných a dosud neobjasněných činech podobného charakteru i prověření osob, které se v minulosti dopustily podobného činu.

Ve středu 16. května 1928 odpoledne se na kutnohorskou pátrací stanici dostavil otec znásilněné dívky Jan Hajný s tím, že mezi zedníky pracujícími na opravě fasády jednoho domu v Sedlci spatřil pachatale znásilnění své dcery.

Na motokole řízeném strážmistrem Sainerem se do Sedlce vydal kromě oznamovatele i velitel pátračky vrchní strážmistr Kousal.

V Janem Hajným označeném muži byl zjištěn 21 roků starý pomocný dělník Josef Pecha z Nových Dvorů. Při osobní prohlídce Pechy ani při prohlídce jeho věcí nebyla žádná zbraň nalezena, a proto rozhodl vrchní strážmistr Kousal o provedení domovní prohlídky v jeho bytě.

V nedalekých Nových Dvorech byl v rodinném domku Pechových ve věcech Josefa Pechy nalezen ostře nabitý starý pětiranný revolver a větší množství pornografických fotografií.

Následně byla provedena konfrontace zatčeného s jeho obětí Adélou Hajnou, která Pechu označila za pachatele svého znásilnění.

Při výslechu Pecha četníkům uvedl, že s ženami prozatím neměl žádnou zkušenost. Po prohlížení pornografických obrázků, které zakoupil před časem od neznámého muže na kolínském nádraží, se však u něho projevovalo silné nutkání ke zmocnění se ženy. To bylo motivem k napadení urostlé dívky ustrojené v průhledné blůzce prosvícené slunečními paprsky. Pohledem na dívku byl natolik rozrušen, že si ani neuvědomil přítomnost jejích mladších sourozenců.

Zločin násilného smilstva

Dosud netrestaný Josef Pecha byl dodán pro zločin násilného smilstva spolu se zajištěnou střelnou zbraní, použitou proti pronásledovatelům po spáchání činu, do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.

Zajištěné fotografie byly spolu s předepsaným hlášením zaslány Ústředně pro potírání obchodu s necudnými publikacemi, která byla v roce 1921 zřízena při pražském policejním ředitelství.

Vrchní strážmistr Kousal sarkasticky poznamenal, že kdyby Pecha slavil Svátek práce prací a ne znásilněním mladé dívky, tak nemusel strávit polovinu měsíce lásky a zbytek léta ve vězení.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je již téměř rozebrána a je ještě k dostání na www.kosmas.cz a www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Četnické podpovídky: Četníkův zachránce – Michal Dlouhý

Slovo „podpovídka“ poprvé užil spisovatel Karel Čapek k označení velmi krátké povídky, obsahující pouze pointu. Přesně taková je i kopa četnických podpovídek, časově zasazených do doby Čapkových Povídek z jedné kapsy a Povídek z druhé kapsy. Jednotlivé podpovídky vycházejí ze skutečných případů a událostí, se kterými se setkávali četníci během výkonu své náročné služby. Dnes přinášíme ukázku ze stejnojmenné knihy

Četníkův zachránce

Strážmistr Emil Kaps zařazený na četnické stanici v okresním městě Fryštát ve Slezsku byl vůdcem služebního psa. S fenou německého ovčáka drobného vzrůstu jménem Asta vykonával strážmistr Kaps v případě potřeby službu v celém obvodu okresního soudu ve Fryštátě.

Četník s německým ovčákem

 Velitel fryštátské četnické stanice vrchní strážmistr Jan Wariš předepisoval strážmistru Kapsovi všechny noční, ale i většinu denních služeb právě s jeho služebním psem Astou.

Dne 27. září 1922 přistihl strážmistr Kaps při denní obchůzce nedaleko nádraží ve Fryštátě podezřelého muže, který po spatření četníka zrychlil svůj krok směrem ke trati Fryštát – Ráj.

Proto jej strážmistr dostihl a požádal jemu neznámého muže o prokázání totožnosti. Kromě toho, že dotazovaný muž uváděl nespolehlivé údaje, upoutalo četníkovu pozornost to, že se dotyčný velmi zvláštně choval a zejména to, že jeho zrak byl neustále upřen na služebního psa Astu.

Vzhledem k těmto skutečnostem přistoupil strážmistr Kaps k provedení osobní prohlídky, při které našel v náprsní kapse mužova kabátu automatickou pistoli značky Walther model IV, ráže 7,65 milimetru s osmi náboji v zásobníku a v další z kapes objevil elektrickou svítilnu a píšťalku.

To již byl důvod k mužovu zadržení, jelikož v poslední době došlo ve fryštátském politickém okrese několika loupežným přepadením střelnými zbraněmi ozbrojenými lupiči.

Jelikož zadržený nebyl schopen vysvětlit důvod své přítomnosti ve Fryštátě, jakož i potřebu nošení ostře nabité střelné zbraně, elektrické svítilny a píšťalky, domníval se strážmistr Kaps, že se jedná právě o jednoho z členů lupičské tlupy, po které četnictvo v celém politickém okrese doposud delší dobu neúspěšně pátralo.

O zadržení podezřelého muže a jeho dodání do věznice okresního soudu sídlícího v téže budově, ihned velitel četnické stanice vrchní strážmistr Wariš informoval fryštátského okresního četnického velitele nadporučíka výkonného Otu Demela majícího kancelář ve druhém patře budovy.

Okresní četnický velitel v zadrženém zjistil jemu osobně dobře známého a pro loupeže a krádeže již opakovaně trestaného Karla Wachtarczyka ze Stonavy, a proto se osobně ujal řízení dalšího pátrání.

Při důkladném výslechu nadporučík Demel Wachtarczykovi dokázal, že veškeré jím doposud uváděné údaje jsou nepravdivé.

Následovalo provedení konfrontace s jedním z přepadených, místním obchodníkem Löwensteinem, který s určitostí poznal Wachtarczyka jako jednoho z lupičů, kteří jej před časem přepadli a oloupili.

Až teprve nyní Wachtarczyk doznal, že je skutečně členem početné lupičské tlupy, která z Horního Slezska v Polsku dochází na území Československé republiky za účelem páchání loupeží a krádeží a po spáchání činu zase prchá zpět do Polska.

Dalším pátráním bylo zjištěno, že se jedná o čtrnáctičlennou tlupu, jejímiž členy byli většinou českoslovenští státní příslušníci stíhaní zatykači vydanými československými soudy a kteří po ukončení plebiscitu ve Slezsku uprchli do Horního Slezska, kde se mimo jiné účastnili tamního povstání.

Členům této lupičské tlupy bylo dokázáno spáchání čtyř loupeží, a jeden pokus loupežného přepadení, při kterém dokonce hodili prchající lupiči po svých pronásledovatelích ruční granát, který zranil dvě osoby těžce a jednu lehce.

Porotou v Moravské Ostravě byl v říjnu roku 1924 Karel Wachtarczyk odsouzen na dvanáct roků těžkého žaláře a další členové lupičské tlupy zatčení v Polsku byli odsouzeni čtyři na pět roků, jeden na tři roky, jeden na jeden a půl roku a jeden na jeden rok těžkého žaláře.

Velmi zajímavou byla výpověď lupiče Emila Zorychty ze Žibřidovic v Polsku, který uvedl, že dne 27. září 1922 se s Wachtarczykem a třemi dalšími členy tlupy zúčastnil loupežné výpravy do Fryštátu za účelem oloupení místního obchodníka Scheina a poté občana Josefa Moskvy ve Stonavě. Za stodolami ve Fryštátě čekali na Wachtarczyka, který zůstal někde pozadu a byli ze vzdálenosti třiceti kroků svědky, jak četník se psem zadržel Wachtarczyka, prováděl jeho osobní prohlídku a poté jej odváděl k soudu. Přitom se radili, jak Wachtarczyka osvobodit, avšak netroufali si napadnout četníka, neboť se obávali psa, který ho doprovázel.

Z uvedeného případu bylo zřejmé, že i drobná fena Asta zachránila strážmistra Kapse od napadení skupinou nebezpečných a ozbrojených lupičů.    

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ PODPOVÍDKY, právě vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání u všech knihkupců.

Kniha bude vydána i v elektronické podobě.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

 

Trnitá cesta k šampionovi – Michal Dlouhý

Kurs, k jehož absolvování byl do Ústavu pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích strážmistr Votruba s Indou vyslán, trval dvanáct týdnů a začal dne 7. března 1932.

Ústav pro chov a výcvik služebních psů četnictva v Pyšelích

Zahájení kursu provedl major Oldřich Pinkas z vojenské skupiny 13. oddělení ministerstva vnitra řídíčího činnost četnictva, který měl na starost instituci služebních psů četnictva a její rozvoj. Major Pinkas přednesl úvodní přednášku o základních povinnostech vůdce služebního psa. Přitom apeloval na budoucí vůdce služebních psů, aby při rozhodování o tom, zdali má býti služební pes vyslán či nikoliv, důkladně posuzovali, zda jsou splněny podmínky pro vyslání psa. Po více než 50 hodinách po spáchání činu nemá být služební pes rekvírován, natož vysílán! Samozřejmostí je, že pachatel po sobě na místě činu zanechal nějaké stopy nebo předměty, které by mohl služební pes očichati a tyto stopy nebyly porušeny či zahlazeny, ba naopak, že byly místním četnictvem zajištěny před znehodnocením. Ideální však je nasazení služebního psa na stopu do 20 hodin po jejím vzniku.

Ačkoliv se jednalo o citace výnosů ministerstva vnitra týkajících se používání služebních psů četnictvem, které strážmistr Votruba všechny velmi dobře znal, činil si z výkladu podrobné poznámky. Kromě toho si založil do zvláštního sešitu samostatný deník, do něhož si podrobně zapisoval program kursu a cviky, které byly probírány v dopolední či odpolední části jednotlivých dní.

Po úvodní přednášce následovalo seznámení s areálem ústavu, v němž se kromě prostranství k provádění výcviku nacházel i nově zbudovaný psinec s výběhy, kde byli prozatím umístěni psi, s nimiž přicestovali účastníci kursu. Kromě toho se v psinci nalézala i mláďata, která čekala na přidělení zájemcům z řad četníků o výkon funkce vůdce erárního služebního psa.

Psinec s výběhy

Mimo samotný areál ústavu probíhal výcvik s již částečně vycvičenými psy i za obcí Pyšely na loukách a v lese vedoucích směrem k Loretě.

Na začátku výcviku velitel ústavu vrchní strážmistr Adolf Horák nechal nastoupit všechny účastníky kursu s jejich psy a nechat psy sednout u nohy svého pána. Smyslem tohoto pokynu bylo zjistit, jak dalece jsou psi vycvičeni a schopni splnit pokyn svého vůdce a nenechat se přitom rozptýlit přítomností dalších osob a zejména jiných psů. Tento cvik Inda zvládla bez problémů a vydržela v klidu sedět, jelikož cítila přítomnost svého vůdce. Následovala prohlídka psů s cílem zjistit jejich tělesnou konstituci. Oproti ostatním psům i fenám byla Inda poněkud drobnější. Hlavní problém však nastal při zkoušení ostrosti psů na rukáv. V této disciplíně byla Inda naprosto nejslabší. Zde se ve srovnání s ostatními psy v kursu projevila Indina vrozená bázlivost, o jejíž překonání strážmistr Votruba po celou dobu dosavadního výcviku usiloval. Vrchní strážmistr Horák, proto začal pochybovat o vhodnosti feny pro četnickou službu. O to víc se strážmistr Votruba snažil Indu cvičit, a to bez ohledu na svůj volný čas.

Následovala prohlídka psů u veterinárního lékaře M.V.Dr. Jindřicha Hyhlíka, který Indu znal od jejího útlého věku, neboť byla po odstavu od matky umístěna v ústavu. Kromě drobné tělesné konstituce však byla Inda po zdravotní stránce naprosto v pořádku. To utvrdilo strážmistra Votrubu v přesvědčení, že Inda kurs úspěšně zvládne a o to více se věnoval jejímu výcviku.    

Vzhledem k nepřízni počasí, sněhové vánici, se účastníci kursu věnovali péči o psy, jejich čistění a ošetřování a dále úklidu psince a výběhů. Následovalo pravidelné čištění výzbroje a výstroje. Vrchní strážmistr Horák přednášel o správném krmení psů, o jejich řádném ošetřování a o infekčních nemocech psů.

Díky nezměrné péči strážmistra Votruby Inda dělala pokroky, její ostrost však přesto byla stále velmi slabá. Její zvýšená bázlivost se ale projevila při otužilosti proti střelbě.

Již ve druhém týdnu výcviku byly Indiny dny sečteny. Byla pro svoji slabou ostrost a vrozenou bázlivost prohlášena pro potřebu četnické služby za nezpůsobilou, a proto byla z výcviku vyřazena. Do odprodeje byla Inda ponechána v ústavu. Strážmistru Votrubovi se začala rozplývat jeho vysněná kariéra vůdce četnického služebního psa. O to víc však nehodlal opustit nastoupenou cestu.  

Velitel ústavu, vrchní strážmistr Horák, velmi rychle rozpoznal, zápal a upřímný zájem mladého strážmistra stát se vůdcem služebního psa. Nabídl mu proto ke koupi staršího, částečně vycvičeného soukromého psa, německého ovčáka jménem Loki von der Hampelbaude. S téměř čtyři roky starým psem, za něhož zaplatil 300 Kč, pokračoval strážmistr Votruba od 19. března 1932 v započatém výcviku. Ve svém volném čase musel s Lokim opakovat všechny cviky probrané od počátku kursu.

Na rozdíl od Indy, kterou i nadále strážmistr Votruba navštěvoval, byl Loki velmi ostrý pes. Vycvičenost psa se projevila tím, že bez problémů zvládal všechny probrané cviky: chodění u nohy na šňůře, „sedni“, „lehni“, obraty, jakož i odkládání psa na šňůře v sedě a v leže. Rovněž tak Loki dobře zvládal skoky přes tři překážky a zaštěkávání figuranta v boudě i před ní. Problémy neměl ani s otužilostí vůči střelbě. Dvoutýdenní skluz ve výcviku se Lokimu podařilo za cenu usilovného cvičení dohnat.

Od počátku třetího týdne, vzhledem k částečné vycvičenosti, psů již výcvik probíhal v lese u Pyšel. Psi byli cvičeni v otužilosti vůči střelbě, v poslušnosti a obratnosti, a to jenotlivě, i po skupinách. Samozřejmostí bylo každodenní cvičení ostrosti psů na rukáv. To se střídalo s nácvikem skoků přes tři překážky a zaštěkáváním figuranta. Následoval nácvik nuceného aportování a odložení psa před figurantem.

V polovině třetího týdne se konala pravidelná zdravotní prohlídka psů M.V.Dr.  Hyhlíkem, během níž nebyly u žádného ze cvičených psů zjištěny zdravotní problémy. O to víc bylo pro strážmistra Votrubu šokující, když Loki druhého dne, v 16 hodin odpoledne, při nácviku štěkání na rozkaz uhynul. Při jeho prohlídce a následné pitvě M.V.Dr.  Hyhlík konstatoval, že Loki uhynul na následky srdeční mrtvice neboli infarktu.

Kuchyně, karantena, ordinace a operační síň

Uhynutím nedávno pořízeného vlastního psa byl strážmistr Votruba doslova zdrcen. Zaplatil za něho 300 Kč, které samozřejmě chyběly v rozpočtu rodiny s malým dítětem, jejíž živitel je navíc dlouhodobě mimo domov.

Vrchnímu strážmistru Horákovi bylo zcela jasné, že ani uhynutí vlastního psa houževnatého strážmistra Votrubu neodradí od jeho záměru stát se vůdcem služebního psa. Jalikož v ústavu momentálně nebyl žádný erární pes, kterého by mu mohl přidělit, ani žádný vhodný soukromý pes, se kterým by mohlo být pokračováno ve výcviku po uplynutí celé čtvrtiny kurzu, doporučil mu ke koupi dva a půl roku starého německého ovčáka jménem Alto, který vlastním psem štábního strážmistra Jaroslava Vychodila z pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Trenčíně. V létě roku 1931 byl Alto se svým předchozím majitelem v kursu, avšak před jeho ukončením onemocněl na psinku a díky tomu musel být z kursu vyřazen.

Štábní strážmistr Vychodil vůdce služebního psa na pátrací stanici v Trenčíně převzal v prosinci 1930 do ošetřování erární mládě jménem Soňa, se kterým byl v květnu roku 1931 vyslán do Pyšel k absolvování téhož kursu jako Alto. Erární fena Soňa však v průběhu kursu v polovině měsíce srpna uhynula, a z tohoto důvodu bylo odkomandování štábního strážmistra Vychodila do kursu, zrušeno. Proto si v v polovině září roku 1931 zakoupil vlastního již vycvičeného psa, německého ovčáka jménem Alto, kterého z kursu velmi dobře znal, aby s ním vykonával službu na trenčínské pátrací stanici.

Shodou náhod mu však byl na počátku října přidělen erární služební pes jménem Arab. To je důvod, proč štábní strážmistr Vychodil psa Alta prodává.

Ve strážmistru Votrubovi velitel ústavu vrchní strážmistr Horák původnímu majiteli, garantoval, že Alto bude mít pána, jenž o něho bude řádně a s láskou pečovat, a vychová tak z něho řádného služebního psa pro četnický sbor. Mezi pracovníky ústavu se tradovalo, že z Alta, který byl v tehdejším kursu suverénně nejlepší, bude jednou šampion. To bylo rozhodujícím momentem pro rozhodnutí strážmistra Votruby.

Po telefonické domluvě ještě týž den odcestoval strážmistr Votruba vlakem do Trenčína. Po neplánovaném výdaji s marným pořízením Lokiho měl však sotva na cestu do Trenčína a zpět. Cena za pořízení Alta ale byla příliš vysoká – 1 400 Kč. Přesto vrchní strážmistr Horák ujišťoval, že požadovaná částka odpovídá rodokmeni, vlastnostem a dovednostem. Jeho majitel, znajíc velmi dobře poměry u četnictva, souhlasil s prodejem psa na splátky za předpokladu, že první splátka bude činit nejméně polovinu prodejní ceny.    

Cestou z Pyšel si strážmistr Votruba v Praze od banky Slavia vypůjčil 1 000 Kč a při převzetí nádherného německého ovčáka Alta zaplatil jeho majiteli 800 Kč s tím, že zbylých 600 Kč zaplatí dodatečně poštovní složenkou do 3 měsíců. Po sdělení základních informací o psu a zejména po upozornění, že Alto nemá rád děti, se Alto se svým novým pánem vydali vlakem zpět do Pyšel.

Věci se v posledních dnech seběhly tak rychle, že se o nich strážmistr Votruba nemohl předem poradit ani s vlastní manželkou. Až po návratu do Pyšel, když nakrmil a ošetřil Alta a umístil jej do psince, vylíčil v obsáhlém dopise manželce vše, co se v posledních dnech událo a že byl nucen pořídit již druhého vlastního psa, a to za cenu výpůjčky peněz. Poté mu to nedalo, a ještě před spaním se šel pomazlit se svým novým pomocníkem.

Obálka knihy Četnický pes Alto opět na stopě

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÝ PES ALTO OPĚT NA STOPĚ, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Druhý lecián – Michal Dlouhý

Neděli 4. března 1928 měl strážmistr Josef Oplištil, vůdce služebního psa jménem Ada, přemístěný od počátku roku z důvodu zřízení pátrací stanice, aby jí byl v případě potřeby se svým svěřencem Adou k dispozici, z četnické stanice v Čáslavi do Kutné Hory na tamní četnickou stanici, volnou. Po absolvování povinného hodinového denního výcviku Ady se odebral vlakem do Čáslavi, aby se zde mohl setkat se svojí milou a strávit s ní hezký den.            

Když v podvečer, čekal na čáslavském nádraží, ozbrojen pouze poboční zbraní – bodákem, na příjezd vlaku do Kutné Hory, povšimnul si, jak se k nádraží zrychleným krokem blíží strážmistři Jan Boula a Emanuel Chalupecký. Od svých bývalých kolegů se strážmistr Oplištil dozvěděl, že ve vlaku od Kolína jede jakýsi vojín, který v Kolíně střílel po policejním strážníkovi. Kutnohorská pátračka je již na cestě.

V té chvíli však již nezbývalo mnoho času přemýšlení o taktice zákroku, neboť vlak od Kolína již vjížděl do nádraží. Četníci se rozestavili tak, aby byli kryti stavbami a na kolejích odstavenými vagóny.

Když vlak zastavil na nástupišti, vystoupil z něho mezi cestujícími i jakýsi vojín, na němž bylo vidět, že je uřícený. Přestože se vojín okolo sebe rozhlížel a bylo zřejmé, že je neklidný, tak byl, aniž si toho stačil všimnout, obklíčen trojicí četníků a jeho hrudi se dotýkaly bodáky na karabinách strážmistrů Bouly a Chalupeckého. Slovy: „Ve jménu zákona ruce vzhůru!“ jej hřmotným hlavem oslovil strážmistr Oplištil a záhy vojína spoutal svěracími řetízky podanými strážmistrem Chalupeckým. Ačkoliv se přitom snažil klást odpor.

Při osobní prohlídce konané v kanceláři přednosty železnicní stanice byl u zatčeného nalezen ostře nabitý sedmiranný browning ráže 6,35 milimetru a krabička, v níž bylo dalších 9 nábojů stejné ráže. Při prohlídce zbraně bylo zřejmé, že se z ní před nedávnem střílelo. Při prvním výslechu četníky vojín popřel, že by střílel, ale zároveň uvedl, že byl připraven na odpor a předpokládal, že svoji svobodu bude hájit za jakoukoliv cenu.

Po příjezdu hlídky pátrací stanice byl vojín předán nedalekému posádkovému velitelství 21. pěšího pluku. Zde bylo zjištěno, že se jedná o 23 roků starého Antonína Rouska z Dobrošova u Náchoda, který si jako spolupachatel krádeže skvostů z náchodského zámku již odpykal 18 měsíců trvající žalář. Po propuštění byl předán coby vojín k 9. rotě 21. pěšího pluku v Čáslavi. Od jeho nadřízených bylo zjištěno, že vojín Rousek v noční době opouštěl kasárna a páchal v okolí Čáslavi krádeže. To byl důvod, že u sebě vždy měl dostatek peněz. Pro pátrací stanici z toho vyplynul úkol, zpracovat přehled neobjasněných krádeží, ke kterým došlo v Čáslavi a jejím okolí za dobu, po kterou zde je Antonín Rousek na vojně. Dále bylo výslechem Rouskových kolegů zjištěno, že vždy ze soboty na neděli zajížděl na noc ke své milé do Kolína. To znamenalo, že jeho působení bylo na daleko větším území, než se vrchní strážmistr Kousal původně domníval.

Po přejezdu hlídky pátrací stanice do Kolína, což bylo až ve večerních hodinách, bylo od tamních četníků zjištěno, že v dopoledních hodinách nabízel Rousek ke koupi zámečníku Ladislavu Antošovi zánovní pánské kolo. Jelikož se Antošovi zdálo nabízené zboží podezřelé, upozornil na vojína policejního strážníka Štěpánka a spolu začali vojína ujíždějícího na kole pronásledovat. Pronásledovaný však zajel do slepé uličky k cukrovaru. Když zjistil, že je v pasti, odhodil kolo a nesený balík, v němž se nacházel pánský smokingový oděv, přelezl plot dráhy a prchal dále přes koleje podél Labe k Draslovce, k Feldmanově továrně, podél cihelny a dále polepským údolím až k Holečkovu mlýnu v Polepech, kde jej pronásledovatelé dohnali. Zde se ukryl za vysoký břeh v poli a dvakrát vystřelil po policejním strážníku Štěpánkovi, aniž by jej zasáhl. Potom se ukryl do kanálu u mlýnského kola naplněného vodou. V tu dobu již na místo přispěchali občany zalarmovaní četníci. Rousek využil chvíle, kdy se četníci s jeho pronásledovateli domlouvali na dalším postupu, a prchl hlubokou cestou pod most čerčanské dráhy a dále běžel do Hlízova, kde kolem půl šesté skočil do vlaku jedoucího na Čáslav.

Ke kolu bylo dodatečně zjištěno, že bylo týž den odcizeno kolínskému staviteli Janu Hroudovi a smokingový oblek byl odcizen předchozího dne rolníku Jaroslavu Skálovi v Poříčanech. Z toho bylo zřejmé, že obvod Rouskova působení je skutečně rozsáhlý.

V noci z neděle na pondělí se však Rouskovi podařilo pomocí lsti uprchnout z posádkového vězení. Požádal totiž službu konajícího vojína, aby mu podal vodu a po otevření dveří cely jej omráčil úderem kbelíkem do hlavy a uprchl. Přestože po prchajícím vězni druhý strážný opakovaně vystřelil, podařilo se Rouskovi uprchnout.

Díky tomuto svému kousku byl Antonín Rousek v tisku označován za následovníka obávaného a před půl rokem popraveného lupiče pokladen, několikanásobného vraha a vojenského zběha Martina Leciána.

Novinový článek o Antonínu Rouskovi

Zatímco kolínské četnictvo pátralo po dívce, za kterou měl Rousek pravidelně dojíždět, na kutnohorskou pátrací stanici docházela hlášení o případech, kterých se Rousek dopustil po svém útěku z vojenského vězení. U Zbýšova odcizil jednomu rolníkovi civilní oděv a nedaleko odtud odhodil do silniční stoky svoje vojenské kalhoty a košili.

V noci ze středy na čtvrtek na úterý se vloupal v Okrouhlici u Německého Brodu do budovy poštovního úřadu a vyloupil zde pokladnu. Jelikož pokladna vážící téměř dva metrické centy byla vyhozena oknem do dovora z budovy poštovního úřadu a byla odtažena zhruba 400 metrů za obec, bylo zřejmé, že Rousek pracoval nejméně s jedním společníkem. Nářadí, kterým byla pokladna vyloupena, bylo krátce předtím odcizeno v místní klempířské dílně Čestmíra Holana. Z vypáčené pokladny bylo odcizeno 3.528 Kč a 70 haléřů.

Dále v Kozohlodech u Golčova Jeníkova ukradl v tamním hostinci věnec vuřtů a 100 Kč. Stále se rozšiřující výčet činů spáchaných na útěku doplňoval přehled činů, z jejichž spáchání byl Rousek podezřelý v době své vojenské služby v Čáslavi postupně zpracovávaný strážmistrem Oplištilem.

Ve snaze ztížit postup jej pronásledujících bezpečnostních orgánů, hodil blůzu a čepici svého vojenského stejnokroje do vagónu se dřívím, který jel do Rakouska. Čáslavská četnická stanice se o tom dozvěděla v polovině března z hlášení četnické stanice v Guttenbrunnu v Dolních Rakousích. Na štítku vojenské blůzy byla uvedena firma krejčího Korbele z Čáslavi. Ten po předložení z Rakouska zaslané blůzy uvedl, že ji před časem šil právě vojínu Rouskovi. Jak čepice, tak i blůza byly potřísněny krví, čepice na štítku a blůza na límci. To potvrzovalo skutečnost, že byl Rousek při svém útěku zraněn některou z ran vypálených po něm strážným.    

V noci na 28. března 1928 Rousek dokonce vyloupil v Hradci Králové pokladnu úřednického družstva a odcizil z ní 150 Kč a 9 bedniček nakládaných rybiček, které byly jeho zamilovanou lahůdkou. Po necelém týdnu byl Antonín Rousek zatčen příslušníky pátrací stanice o okresního četnického velitelství v Hradci Králové.   

Dopadený Antonín Rousek podléhal vzhledem ke svému stavu vojenskému trestnímu zákonu a byl vojenským soudem žalován pro zločiny pokusu vraždy, veřejného násilí, zločin krádeže, zločin porušení subordinace a řadu dalších menších deliktů.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.