Dokumentární film o smrti Jana Masaryka: PRAVDA VÍTĚZÍ, ALE DÁ TO FUŠKU!

Jan Masaryk (14. září 1886―10. března 1948). Čs. diplomat a politik, nadto syn prvního československého prezidenta T. G. M., nezemřel přirozenou smrtí. Naše pátrání v historických archivech přináší veřejnosti nové informace. Značná část veřejnosti se přiklání k domněnce – anebo je o tom dokonce přesvědčena – že Jan Masaryk sebevraždu nespáchal, nýbrž byl zavražděn.

Odpověďmi na tyto otázky se zabývají tvůrci filmu, inspirovaní knihami Václavy Jandečkové, především titulem „Svědectví o smrti Jana Masaryka“ (s podtitulem: Nová odhalení odkrývají pochybná „fakta“ a odsouvají staré „pravdy“), vyd. Academia, 2021

Po dlouhodobém pátrání se Jaroslav Čvančara s Oliverem Malinou Morgensternem rozhodli téma skonu Jana Masaryka znovu otevřít, aby pravda konečně vyšla najevo. Díky novým poznatkům a materiálům se tvůrci odvážili vystoupit ve veřejném prostoru.

Dle posledních informací a svědeckých výpovědí z již započatého natáčení, Klement Gottwald slíbil Janu Masarykovi prezidentský úřad, nebo alespoň setrvání v ministerském křesle. To bylo zřejmě důvodem, proč Jan Masaryk nepodal demisi spolu s ostatními demokratickými ministry.

Tři vlastenci, kteří nebyli cvičenými zabijáky, ale loajálními úředníky svého ministra, se této strašlivé ostudy báli. Než aby rozpolcený a zmatený Jan Masaryk zneuctil svého otce a prezidenta Beneše vstupem do Gottwaldovy vlády, raději zvolili jeho umlčení.

Pomozte nám, aby historická pravda nezůstala ukrytá jen v badatelnách archivů.

Podílejte se na nové interpretaci historie, hledejte s tvůrci pravdu!

Film se zabývá širším kontextem dobových okolností…

V parlamentních volbách v květnu 1946 s velkou převahou vítězí komunisté a dosavadní předseda KSČ Klement Gottwald se stává předsedou nově jmenované vlády. Ministrem zahraničních věcí zůstává bezpartijní, ale realistický Masaryk. Na konferenci v Paříži v červnu 1946 spolu s Clementisem, Jurajem Slávikem a dalšími prosazuje politickou koncepci jakéhosi mostu mezi Východem a Západem. Ve světě má Masaryk mimořádný kredit. U převážné většiny československé veřejnosti je obestřen nejen otcovou gloriolou a osobitou noblesností, ale pro svou milou bezprostřednost, až prostořekost, je přijímán jako lidově populární. Práci mu ale komplikovala vážná nemoc…

SMRT JANA MASARYKA

Středa 10. 3. 1948. Kolem 6:25 hodin je pod okny na druhém nádvoří Černínského paláce nalezeno ministrovo tělo. Co se osudné noci odehrálo, lze logicky domýšlet z následných argumentů, které tvůrci postupně shromažďují.

Tvůrci, vybaveni novými poznatky a dalšími nalezenými materiály, po skoro 80 letech od události, jsou přesvědčeni, že Jan Masaryk byl zavražděn.

Badatel Jaroslav Čvančara dospěl k přesvědčení, že za smrtí Jana Masaryka stojí jeho nejbližší spolupracovníci (Jan Bydžovský, František Fryč a Arnošt Heidrich). Stal se pro ně zrádcem národa, když v únoru 1948 setrval v Gottwaldově vládě a legitimizoval komunistický režim… Šokující hypotéza, k níž Čvančara dospěl i na základě bádání kolegyně Václavy Jandečkové. Její práce s názvem „Kauza Jan Masaryk: Nový pohled“ přináší v archivech objevené doznání Masarykova spolupracovníka a diplomata Jana Bydžovského, – a vyvolává diskuze, rozpaky nebo i kritiku. 

Údajní vrazi Jana Masaryka, plk. František Fryč, Arnošt Heidrich a ing. Jan Bydžovský. Foto: Archív Jaroslava Čvančary

https://www.startovac.cz/projekty/proc-zemrel-jan-masaryk-1

PLÁNOVANÁ PREMIÉRA:

10. března 2025, KINO LUCERNA

PŘEDPOKLÁDANÁ STOPÁŽ: 70 MINUT

NAČ BUDE POUŽITA VYBRANÁ ČÁSTKA?

NA VÝROBU FILMU A PŘEDEVŠÍM NA NÁKUP AUTORSKÝCH PRÁV K ARCHIVNÍM MATERIÁLŮM…

Mimo jiných zajímavých odměn můžete přispět  i 100,- Kč, SMSkou.

Pošlete text START 19394 na číslo 90211 na území České republiky.

Jan Masaryk za II. světové války s de Gaullem, ve vysílání BBC, s Jarmilou Novotnou a Charlesem O´Donnelem

Zdroj: ArtCorp s.r.o., startovac.cz

Nový film režisérky Evy Toulové míří do kin: LÁSKA NA ZAKÁZKU

Už za pár dní vstupuje do kin romantická komedie LÁSKA NA ZAKÁZKU. Romantický film režisérky Evy Toulové v komediálních upoutávkách demonstruje, jak to může vypadat, když otec nepozná vlastní dítě, nebo jak se dá skutečně odnaučit kouřit. Snímek plný známých tváří, vstupuje do kin 6. června 2024.

„Když se sny plní, může to být i pořádná pohroma!“ varuje nový film režisérky Evy Toulové.  Zatímco většina romantických hrdinů musí ujít strastiplnou cestu, aby se jejich přání splnila, ústřední dvojice nové komedie Láska na zakázku dostane hned na začátku všechno, po čem touží. Jenže záhy se z jejich splněných snů stane skutečná noční můra a jim začne docházet, že opravdové štěstí na ně čeká jinde, než si doteď mysleli.

Po traileru k filmu vypouštějí tvůrci do světa i další krátké ukázky, z nichž některé byly inspirovány skutečnými historkami ze života. „Ta nejšílenější z upoutávek, kdy je dovedena do hypnoterapeutické ordinace živá koza, se vážně stala. Když jsem se to při tvorbě scénáře dozvěděla, řekla jsem si, že to musím dát do filmu! A nakonec z toho vznikla celá hypnoterapeutická linka s vlastním hrdinou v podobě Martina Krause.“ uvedla k ukázkám režisérka Eva Toulová a doplnila: „Nepřestává mě fascinovat a inspirovat, čeho všeho jsou lidé schopní a co je napadne.“

Mimo už zmíněného Martina Krause, se diváci mohou těšit na další známé herecké tváře jako je například Jiří Krampol, Igor Bareš, Valerie Zawadská, Václav Vydra, Uršula Kluková, Eva Hrušková, Jaromír Nosek nebo Václav Upír Krejčí.

AH

Zdroj: Eva Toulová

Nemocnici Prachatice přijeli podpořit Nálepková, Březinová i France s Balogovou

Letos  v květnu se uskutečnil již 14. ročník benefičního koncertu „Kdo má rád…“ a to v jihočeských Nových Hradech. Po hubenějších letech v návštěvnosti diváků se letos sjelo do Kulturního centra Máj téměř plný sál, z čehož měli radost nejen diváci, ale samozřejmě i účinkující.

Martin France

Ti se začali sjíždět na místo určení na zvukové zkoušky na 15.00 hodinu, kdy se jeden po druhém z interpretů střídali na podiu v rámci vyzkoušení si mikrofonů a aparatury, jelikož na těchto akcích je opravdu zakázáno zpívat na playbacky.

Sál se začal pomalu plnit diváky a zpěváci se shromažďovali v zákulisí. Lehce 18.00 hodině se s diváky přivítala moderátorka večera Michaela Doležalová, která spolu s producentem koncertu a zpěvákem Martinem France spolu s diváky vzdali minutu ticha ve stoje u fotek se zapálenými svíčkami s jejich uměleckými kolegy Josefem Lauferem, Vlastimilem Harapesem a Simonou Postelerovou.

Po této vzpomínce už začal koncert v plném proudu. Jako první se na podiu objevil mladý začínající písničkář Fabián Berka. Tohoto interpreta vystřídala též začínající zpěvačka Maja Rose, která pochází z nedalekých Prachatic a dříve dokonce pracovala jako zdravotní sestra pro nemocnici Prachatice, pro kterou byl opět výtěžek z tohoto koncertu určen. Následoval další pop-rockový zpěvák s kytarou Jan Vytásek, muzikálová herečka a zpěvačka ze Slovenska Vandy Károlyi, finalistka s nezaměnitelným hlasem první řady Superstar Martina Balogová, která dorazila až z Ústí nad Labem.  Svými šansony překvapila a zároveň pohladila po duši herečka a zpěvačka Světlana Nálepková, následně sál roztleskal svými songy Martin France a celé pěvecké martirium ukončila rocková diva Marcela Březinová, která se v Nových Hradech objevila už poněkolikáté. K ní se s diváky přišli společně rozloučit všichni účinkující společně s příznačnou písní Marcely Snad za to může láska.

Světlana Nálepková                                   Marcela Březinová

No a na další půlkulatý 15. ročník se diváci mohou těšit předběžně v květnu roku 2025 opět v Nových Hradech.  

AH

Zdroj: Martin Production

Ve Vinárně náplavní to opět žilo

V úterý 21. 5. proběhla vernisáž společné výstavy fotografů v malebné vinárně (Vinárna náplavní pozn. red.) přímo v centru Prahy. 

Návštěvnost byla hojná a nechyběl doprovodný program hudebního umělce Ondřeje Kvity, který měl u obecenstva velký úspěch. Zahrál například Montiho čardáš na housle a poté předvedl nástroj fanfrnoch. Fanfrnoch však nebyl klasický, ale vyroben po domácku.

Z vystavujících dorazili téměř všichni, lahodné víno teklo proudem a nějaké ty mlsky padaly do žaludků všem přítomným. Občas z venku přišli náhodní návštěvnici, které přilákala hra na housle. Večer byl velmi milý, plný krásných dojmů. 

Výstava přibližně potrvá do konce léta. Neváhejte do vinárny nakouknout, ochutnat nějaká ta vínka či dobré sýry, paštiky a při té příležitosti se pokochat fotkami, které zdobí útulnou místnost.

Vystavující:

Andrea Benková
Dana Švaňová
Eva Floret
Hana Lajtkepová
Hana Popovičová
Irena Vorlíčková
Jana Tesaříková
Jirka „Pixla,, Skalník
Jirka Hub
Jiří Navrátil
Jiří Veselý
Lenka Dvořáková
Milan Vícha
Miroslav Krhounek
Monika Rajská
Pavla Sirůčková
Rony Brzák
Vláďa Kočička
Zdena Bočarova
Zdeněk Dlouhý
Zdeněk Fišr
Zdeněk Kuthan
Zuzana Fuchsová

(redakce), foto: Pavla Sirůčková

KYU CUP 2024 – akce, která rozradostnila 1300 dětí

Velkolepá sportovní akce se odehrála v neděli 26. 5. ve sportovní hale Královka na Praze 9. Pro bezmála 1 300 dětí připravil největší judistický oddíl u nás Judo Academy KYU CUP 2024. Jednalo se o druhý ročník společenské akce, kde děti ukázaly rodičům, co se v judu naučily. ,,Hlavní myšlenkou Kyu cupu je motivovat děti do dalšího tréninku. Dětem, které nechtějí závodit na tradičních judistických závodech, se zde naskýtá úžasná příležitost seberealizace“, řekl k realizaci akce její zakladatel Jiří Vaněk. Oproti loňskému roku pořadatelé evidovali o 300 dětí více.

Jako na festivalu dětské radosti si mohli připadat návštěvníci KYU CUPu 2024. Ten byl zorganizován do 5 bloků. Každý byl určen pro děti dle jejich věku a judistické výkonnosti. Každý blok znamenal téměř zaplněné hlediště sportovní haly Královka a stovky dětí na tatami (judistické žíněnky, pozn. red.). Ty se snažily předvést vše, co se v judu naučily. Odměnou jim byl potlesk z naplněné tribuny nejen od jejich rodičů. V rámci této ukázky navíc pořadatelé umožnili vykonat i zkoušku na vyšší kyu (judistický pás, který odráží technickou vyspělost judisty, pozn. red.). Dětem se tak dostala často dvojitá odměna – udělení osvědčení o získání vyššího kyu a uznání od všech přítomných.

Tuto akci si nenechali ujít ani významné osobnosti. Na Královku dorazil starosta Prahy 4 Ondřej Kubín, šéftrenér české seniorské reprezentace Václav Sedmidubský, zakladatel spolku Trenéři ve škole a metodik Fotbalové asociace Antonín Barák či sportovní komentátor a sportovní funkcionář Ondřej Lípa či španělský viceprezident Galicijského svazu juda Eduardo Galán Palla, jehož každoročně pořádané Miguelito Trophy v A Coruně pro 3 000 dětí bylo inspirací pro vznik KYU CUPu.

,,V České republice vznikl mimořádně důležitý projekt a já jsem vděčný, že náš Migueltho Trophy mohl být pro něj inspirací. Každé dítě si zaslouží ocenění za svoji energii a úsilí ve svém tréninku. Zrovna tak má právo na to nechtít být šampionem. To musíme neustále připomínat i trenérům. Osvěta je velmi důležitá a nesmíme se nechat unést pocitem, že cenu má věnovat se pouze talentovaným sportovcům a těm, kteří chtějí být nejlepší. K tomuto je KYU CUP jako stvořený. A já věřím, že posune úroveň vnímání důležitosti věnovat se dětem ve sportu bez selektování, o level výše“, zdůraznila přínos akce uznávaná osobnost sportovního světa ve Španělsku Eduardo Galán Pala.

Judo Academy nabízí kroužky juda i tréninky pro výkonnostní sportovce na bezmála 80 lokacích v Praze a okolí. Vedle toho pořádá mnoho akcí pro své členy jako soustředění, příměstské tábory včetně těch všesportovních, klubové turnaje a další. Od září přijímá nové členy do svých řad. Přihlášení do kroužků juda Judo Academy je nutné udělat elektronicky na webových stránkách www.judoprodeti.cz.

 fotografie: Vojtěch Pazdera (Judo Academy)

Soutěž: Vyhrajte vstupenky na muzikál DOKTOR FAUST v Divadle Na Maninách

Oceněný český muzikál s živým orchestrem, jehož příběh vychází z Goetheho tragédie o středověkém německém učenci, který vyměnil svou duši za slávu, bohatství a mládí. Ten si na začátku příběhu žalostně uvědomuje, že zestárl, aniž by dosáhl skutečného poznání, proslulosti. Klasický příběh s mysteriózním i romantickým nádechem uvádí Divadlo Na Maninách od 14. dubna 2023.

OBSAZENÍ:

Doktor Faust: Tomáš Trapl, Zbyněk Fric

Mefistofeles – muž:  Ladislav Korbel, Viktor Aaron

Mefistofeles – žena: Nikola Ciprová, Elis Ochmanová, Markéta Pešková

Markétka: Natálie Grossová, Marianna Polyáková, Lenka Stejskalová

Jindřich: Lukáš Randák, Filip Antonio, Jakub Mauer

Matka: Dita Hořínková, Marie Šlehoferová

Čarodějka Iklil: Kateřina Herčíková, Kateřina Michejdová, Monika Sommerová

AUTOŘI:

Hudba a hudební aranžmá: Vojtěch Adamčík
Scénář a texty písní: Jan Batysta
Dramaturgie: David Cody

Soutěžní otázka:

Od kterého roku se muzikál Doktor Faust hraje v Divadle na Maninách?

  1. 2022
  2. 2023
  3. 2024

Vylosujeme 2 výherce kteří vyhrají 2 vstupenky na muzikál Doktor Faust v Divadle Na Maninách, 8. 6. 2024, od 18:00 hod.

Odpovědi posílejte do 6. 6. 2024 s Vašim jménem  na: redakce@artstarvip.cz 
Vstupenky budou pro výherce připraveny 8. 6. 2024 na pokladně divadla před představením!

Řídíme se GDPR a s Vašimi osobními údaji nakládáme v souladu se zákonem. Kontaktní údaje slouží pouze k doručení případné výhry.

AH

Zdroj: DNM

 

Dům U Zlatého prstenu: Praha Karla IV. – středověké město

Multimediální expozice Praha Karla IV. přibližuje Karlovy představy i vlastní realitu proměny Prahy za vlády Lucemburků. K atraktivním exponátům patří např. modely Vyšehradu a Pražského hradu či chrámu sv. Víta, který v Karlově době sloužil náboženským i státnickým potřebám. Zcela novou představu nabízí model Nového hrádku u Kunratic, sídla krále Václava IV., vytvořený podle nejnovějších poznatků získaných archeologickým výzkumem.

Samostatnou částí expozice je dětské muzeum, které nejmenším návštěvníkům nabízí možnost na vlastní kůži proniknout do různých oblastí života karlovské Prahy.

Expozice má dvě patra a je i v angličtině.

Virtuální prezentace seznamují se způsobem městské správy i stavbou středověkého mostu. Dramatická zastavení přibližují atmosféru města, jeho života a některých událostí, Karlovo narození, jeho příchod do Prahy v roce 1333, korunovaci i pohřeb. Videomapping na modelu celého pražského souměstí a modelu Karlova náměstí s blízkým okolím představuje stavební a urbanistický rozvoj města v průběhu 14. století. Každodenní život města i jeho obyvatel v době lucemburské ilustrují unikátní archeologické nálezy i další originální předměty ze sbírek Muzea města Prahy, pražského pracoviště Národního památkového ústavu a dalších institucí.

Místo konání:

Dům U Zlatého prstenu

Týnská 630/6
110 00 Praha 1 – Staré Město
zobrazit na mapě

AH

Zdroj: muzeumprahy.cz

Pozvánka na vernisáž výstavy: Jak vnímáme

Dne 21. 5. 2024 bude v 18:00 hodin zahájena výstava s názvem „Jak vnímáme“ ve Vinárně náplavní v centru Prahy. Vernisáží hudebně doprovodí umělec Ondřej Kvita.

Adresa: Vinárna náplavní, Náplavní 9, 120 00 Nové Město.

Výstava pojednává o zachycení okamžiků žití a jiném vnímání každého z vystavujících.

Výstavu dvaceti tří fotografů a jejich fotografií zorganizovala Jana Tesaříková, která vybrala dle svého uvážení fotografie přispívajících členů ze skupiny „Fotíme srdcem“, která vznikla v roce 2018 a může se pyšnit členy jako je například výtvarník Vladimír Kočička, Irena Vorlíčkova, Zdena Bočarova a Jiří Navrátil, kteří se nevěnují jen focení, ale také malováním obrazů.

Za zmínku stojí, že na výstavě bude také viset fotografie od uznávaného fotografa Zdenka Dlouhého z Chomutova, kterému náleží několik ocenění, o kterých vám velice rád poví na vernisáži.

Dále zde uvidíte fotografii od výtečných fotografů Miroslava Krhounka, Pavly Sirůčkové, Zdenka Fišra nebo Jirky „Pixly“ Skalníka, kteří měli nemálo výstav.

Vystavující:

Andrea Benková
Dana Švaňová
Eva Floret
Hana Lajtkepová
Hana Popovičová
Irena Vorlíčková
Jana Tesaříková
Jirka „Pixla,, Skalník
Jirka Hub
Jiří Navrátil
Jiří Veselý
Lenka Dvořáková
Milan Vícha
Miroslav Krhounek
Monika Rajská
Pavla Sirůčková
Rony Brzák
Vláďa Kočička
Zdena Bočarova
Zdeněk Dlouhý
Zdeněk Fišr
Zdeněk Kuthan
Zuzana Fuchsová

Určitě zavítejte na vernisáž nebo jen na prohlídku dle pracovní doby vinárny.

Obraz od Jiřího navrátila (fotografie z archivu Jiřího Navrátila)

(JT), titulní fotografie Miroslav Krhounek (fotografie, kterou můžete vidět na výstavě)

Herečka Simona Prasková o své produkované komedii Sni dál – neřeš věk a žij!

Simona Prasková se nyní věnuje mimo herectví také autorským projektům. Jedním z nich je hudební komedie Sni dál – neřeš věk a žij, kde Simona ztvárňuje společně s Janou Vaculíkovou dvojici umělkyň a hlavně sokyně v lásce. Hra měla premiéru v říjnu loňského roku v Divadle Bez Hranic, kde se nyní hraje. Od září 2024 se však představí nově ve větším prostoru, a to v Divadle Na Maninách v pražských Holešovicích.

Simono, máte za sebou dlouhou hereckou kariéru. Jak vůbec vznikl nápad na hru Sni dál, kde nejenom hrajete, ale zároveň tu jste producentkou? Jedná se o vaši první producentskou zkušenost?

Už delší dobu jsem přemýšlela, o čem jsem ve své umělecké dráze herečky ještě nevypovídala, protože jsem cítila, že jsem ještě něco sobě i ostatním dlužná. Odpověď zněla – o ženě jako takové, o tom, jak se srovnává s postupujícím věkem, jak v tom figuruje láska, bližní a v neposlední řadě rodina. Zároveň jsem chtěla podpořit sebevědomí žen a mužům ukázat, jaké ženy vlastně mohou být úžasné. Ano, je to moje producentská prvotina. Oslovila jsem svého letitého kolegu a kamaráda, našeho předního filmového scenáristu Marka Dobeše, aby napsal divadelní scénář pro dvě ženy a Marek se této mojí výzvy ujal, taky proto, že to byl jeho divadelní debut, samozřejmě si hru na to konto zrežíroval. Do role zpěvačky Lorraine jsme obsadili zpívající herečku Janu Vaculíkovou. Myslím, že tvoříme dobrý tým. Nádherné je, že na každé repríze dále pracujeme, jak textově, tak i situačně a herecky, což si užíváme. V Divadle Na Maninách budeme komedii ještě přizpůsobovat většímu prostoru, původní scénu Petra Míky, principála z Divadla Bez Hranic, obohatí dekoracemi moje kamarádka a vynikající výtvarnice Alexandra Hejlová. Nám ženám vyrobí parádní šperky, které rozhodně nebude možné na jevišti přehlédnout. Nově budeme hrát a zpívat s mikroporty.

Přesný název komedie zní,  Sni dál – neřeš věk a žij. Co to přesně ve vašem podání znamená? Držíte se sama heslem „neřeš věk a žij“?

Tohle téma věku a snů jsem často probírala s mojí letitou kamarádkou zpěvačkou Magdou Malou, která mi jednou řekla – Simčo, neřeš věk a žij! A já se tohoto sloganu chytla a k tomu přidala, SNI DÁL. Vzniknul z toho nakonec název hry, i když Marek by ho asi jako muž scenárista viděl jinak. Za podpory Jany Vaculíkové nakonec převaha žen zvítězila. Hudební komedie Sni dál, pojednává o dvou bývalých spolužačkách, přítelkyních a sokyních v lásce herečce Glorii (Simona Prasková) a zpěvačce Lorraine (Jana Vaculíková), v zábavném souboji o muže svých snů. A taky o tom, že nejen kariérou je člověk živ. S hrou se samozřejmě ztotožňuji , kariéra a moje práce byla pro mě vždy stěžejní, ono totiž není vůbec jednoduché dělat to, co Vás baví zároveň jako svoji profesi. Pak ale přijde období, kdy zatoužíte po lásce, rodině a dítěti. Ne každá žena to však dokáže skloubit. Víc ale raději prozrazovat nebudu, diváci se vše dozví při návštěvě představení. A musím přiznat, že výše jmenovaného sloganu se dřžím zuby nehty i když to někdy není vůbec jednoduché, když se někdy podíváte do občanky. Pro mě ale stále platí : „ Věř svým snům, buď aktivní a žij .“ Tímto se vyznačuje mládí , když ne věkově, tak alespoň v duši a to je hlavní.

Na co se nejvíce diváci mohou těšit? Jde především o humorný děj?

Jedná se opravdu o velmi dobře a vtipně napsanou komedii , která diváka donutí až k slzám smíchu. Cituji : „ Bojovala jsem s vlnami ve studiu jako lvice, aby si mě režisér povšimnul, ale při druhé klapce mě vzal nějaký komparzista pádlem po hlavě a probudila jsem se až v nemocnici. “ Ve hře nechybí ani konflikt , kdy si umělkyně vtipně vymění názory a skončí ve rvaččce na podlaze. V bizarním kostýmu Valkýry oděvní návrhářky Hanky Haulišové se při monologu Elektry divácí většinou válí smíchy. Nejedná se ale jen o třeskutou komedii. Ve druhé půlce se zamýšlíme nad tím, co je v životě ženy prioritou, zda kariéra nebo rodina. Celá hra je obohacena šansony Jany Vaculíkové, hra začíná úvodní písní Miroslava Antonína Maxanta „ Úžasná“ a speciální píseň mému srdci blízká je Papírový Motýlek ve 2. půlce hry od zpívajícího skladatele Parika Sebastiana Dejmka.

Prozraď nám něco o tvých největších hereckých rolích.

V paměti mi zůstalo několik rolí spojené s mými životními etapami. Začínala jsem jako 14 letý teenager v dětském studiu v Divadle na Provázku , dnešní Husa na Provázku. V Bramborovém dni v režii dnes už nebožtíka Zdeňka Pospíšila to byla Bibina, holka kterou chtěli všichni kluci a lezli jí do spacáku a ona je všechny vyhazovala. V Kytici na motivy Karla Jaromíra Erbena to byla Vodnice ve Vodníkovi a Marie ve Štědrém večeru. Obojí v režii dnes už nebožtíka Zdeňka Pospíšila. Všechny role byly tenkrát alternované a všichni jsme museli kromě hraní i zpívat. V DětskémStudiu DNP jsem se tenkrát potkala s režisérem J. A. Pitínským , vlastním jménem Zdeňkem Petrželkou , říkali jsme mu Petržka, tenkrát inspicientem a duchem DNP, u kterého jsem v r. 2006 hrála ve Šrámkových Zvonech v Národním Divadle v Praze. V mém prvním angažmá v Jihoceském divadle v Českých Budějovicích to byla Silvie ze Shakespearových Tří šlechticů Veronských, muzikál. Pak Milkana, v bulharském dramatu Račo Stojanova, Mistři, hlavní ženská role , podobná české Maryše, co umírá ve hře na kříži. Za půl roku na to Ifigenie, ve stejnojmenné hře Ifigenie v Aulide v Krajském Divadle v Kolíně , kterou odnášejí pro změnu v rakvi. K této roli Ifigenie jsem se po letech vrátila ve scénickém čtení v Malostranské Besedě v režii Jana Kačera. V dalším angažmá v Hudebním divadle v Karlíně to byla například role Wandy v operetě Rosemary nebo Pepička v Podskalákovi v režii legendárního Evžena Sokolovského. Role Prinzezny v režii Radovana Lipuse v inscenaci Žid Süs v Divadle Kladno. Pak následovala léta , kdy jsem 10 let díky manželství s Angličanem pendlovala mezi Velkou Británií a Čechami a herectví jsem musela na čas opustit. Po návratu role v Divadle skelet Pavla Trávníčka Tipka ve slavné konverzační Coonyho komedii Teď ne, darling nebo Rita v Zasněžené romanci. V Divadle MA pod vedením ruské režisérky Marianny Arzumanové násedoval průřez rolí Arkadinové z Čechovova Racka v Moliérovi jeho žena Béjart. V britské detektivce Zakopaná pes tragikomická role Fredy, která je léta nešťastná kvůli smrti své lásky, v jednom večeru však přítomní zjistí, že tato láska měla více partnerů … Je těch rolí stovky..Všechny jsem milovala a po návratru z Velké Británie jsem se začala věnovat maximálně i práci před kamerou. V krákometrážním koprodukčním filmu Jasona Wena The Tram jsem hrála hlavní roli ženu Evu, která se po letech trápení s mužem rozhodne jedné noci, kdy se manželé vracejí z nočního flámu domů, odejít od svého muže. Zajímavé je, že manžela mi už po čtvrté hrál Marek Dobeš. Celý děj se odehrává v tramvaji. Moc ráda vzpomínám na film Cena za Štěstí režisérky Olgy Dabrowské, kde jsem po boku Jaroslava Plesla hrála soudkyni, mrchu Janu Arazimovou přezdívanou Jane. Na Primě nedávno běžel seriál Případy nesnesitelného Génia, hrála jsem v díle Fluitida bizarní sexbombu, která to tam vše pořádně zamotá a balí Einsteina , kterého hraje Vojta Kotek.

A teď o největších životních rolích.

To je jednoduché. Momentálně je to role matky, která musí zvládnout 15 letou dospívající dceru Natalku. Všechny její radosti i strasti. Všichni víme, co to je puberta a jak je to někdy složité. Ale to je úděl matky a důležitá etapa života pro rodiče i děti, kterou si člověk pamatuje po celý život. Pracovně se těším se na hlavní roli „ Ženy Fatalle“ v nově připravovaném filmu, který je teprve v plenkách a pokud vše vyjde jak má, tak se dostane do kin za 5 let.

Hraješ radši kladné postavy nebo záporné?

Když budu upřímná záporné role, to je takový můj šuplík, ty mám za ta léta , co mě do nich obsazovali opravdu zvládnuté. Zrovna nedávno jsem pro FAMU točila roli Matky ve filmu Potřebné péče, mladého japonského režiséra Umiho Ita, která je bývalá baletka upoutaná na invalidní vozík , ale na konci filmu zjistíte, že to celé léta jen předstírá , aby jí syn , se kterým sdílí jednu domácnost neopustil a kvůli tomu neváhá zlikvidovat i jeho vztah s jeho milovanou polovičkou. Záporné role ale není jednoduché hrát , protože i v nich musíte najít především to kladné, aby role byla věrohodná. Kladné role jako takové mám taky moc ráda, ty hraju především na divadle například starou pannu, ustrašenou slečnu Umneyovou v Divadle bez Hranic v režii Petra Míky, v hudební komedii Strašidlo Cantervillské, která je zároveň komediální a ty jsou mi v současné době nejbližší.Slečnu Umneyovou kdysi ztvárnila Dana Medřická. Jak jde život dál, je potřeba mít patřičný nadhled a brát ho tak trochu s humorem. Neřeknu teď, které role mám radši, pro mě je důležité, jak mě ta či ona role osobně osloví, všechny mohou být skvělé, když o něčem vypovídají.

A na závěr, vypadáš skvěle, jaký máš recept na krásu a udržení takové kondice?

Děkuji za kompliment. Co se týká krásy, vždy musí být kromě vnější krásyi ta i vnitřní. K tomu dopomáhá především pohyb a pozitivní přístup k životu samotnému, i když je to kolikrát těžké. Střídám léta několik disciplín. Běh, fitness a pravidelné jogu. V těle se vytvářejí hormony štěstí, endorfíny. To se pak odráží i ve Vašem vzhledu, výrazu obličeje a celkovém vystupování. Miluju procházky v přírodě, která je pro mě velkým lékem na duši. A co se týká vnější krásy, poctivě se o sebe starám, používám hodně hydratačních a výživných krémů, pečlivě se odličuju, davám si collagenové bomby vnějškově i vnitřně. Velkou roli hraje genetika a musím přiznat, že za tohle jsem vděčná mojí mamince. Všem ženám a samozřejmě i mužům na závěř přeju, neztrácejte svoje sny. I když jsou třeba zdánlivě nereálné, činí Vás šťatnými, prodlužují Vaše mládí. To co si si ze srdce přejete nakonec přijde, když to nejmíň čekáte.

Zdroj: Divadlo Na Maninách, Simona Prasková fotoarchiv

Muzikálový herec Zbyněk Fric nejen o hlavní roli v muzikálu Doktor Faust v Divadle Na Maninách

Zbyněk Fric je považován za všestranného umělce. Má za sebou desítky muzikálů, ale i činoher a televizních rolí. Jedna z významnějších rolí byla v seriálu Zdivočelá země, kde si zahrál usměvavého Petra přezdívaného Smajl. Nyní účinkuje v několika muzikálech. Hlavní roli získal v muzikálu s živým orchestrem Doktor Faust v Divadle Na Maninách, kde hraje od září 2022 roli starého a unaveného životem Doktora Fausta.

Zbyňku, jak se ti hraje role starého Doktora Fausta?

Doktor Faust je pro mě docela výzva, protože je to zatím nejstarší postava, kterou jsem kdy hrál. Snažím se vždy hledat způsob, abych nepůsobil příliš energicky, ale byl opravdu ten starý muž, který je unaven životem. Jelikož se tak staře ještě necítím, tak se snažím zpomalit rytmus a přizpůsobit se tomu jeho věku, beznaději a celkově té postavě. Je to těžký, ale jak říkám, je to pro mě výzva a ty já mám rád.

Máš něco společného s Doktorem Faustem?

Nooo, někdy si říkám, jestli jsem taky něco ve svém životě nepromarnil.. Jestli jsem neměl třeba některé věci udělat jinak, než jsem udělal, ale to k životu prostě patří. To si bude člověk říkat vždy, pokud nad svým životem alespoň trochu přemýšlí.

Jak probíhá tvoje příprava před představením Doktora Fausta, máš nějaký rituál?

Vždy si přeříkávám texty. Pak se snažím těsně před vstupem na jeviště zklidnit dech, dýchat pomalu, celkově se vnitřně uklidnit. To je asi jediný rituál, který mám přímo před tímhle muzikálem. Jinak se samozřejmě musím vždy rozezpívat.

Jakou roli hraješ nejraději, co ti nejvíce sedne?

Měl jsem období, kdy jsem hrál samé kladné role, romantiky. Poté jsem dostal možnost hrát zápornou postavu Césara v baletním muzikálu Lucrezia Borgia, což byl největší záporák celého představení. A to mě neskutečně bavilo. Protože tam je tak široký obzor, co si ta záporná postava může dovolit…. takže to mě bavilo opravdu moc.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Člověk měl vždy spoustu plánů a chtěl si zahrát tohle a tamto, ale čas běží a já si říkám, že je lepší nic neplánovat a žít ten život tak, jak je a užívat si tu práci, která je a která přijde. Jak se říká.. když člověk plánuje, pán bůh se směje.

Jak relaxuješ mimo jeviště?

Mám velkou zahradu a když se na ni podívám, tak mám pocit, že v tu chvíli už žádný volný čas nemám, protože nevím s čím dřív začít, abych to vůbec všechno stihl. Takže se věnuji domácím pracem. Také jsem si před dvěma lety pořídil čtyři včelstva a to mě baví pozorovat a věnovat se tomu, u toho relaxuju.

Čím se řídíš, jaké máš životní motto?

Měl jsem jedno životní motto: život je dostih a já sázím na koně číslo 8 a kůň číslo 8 jsem já.. Takže vždycky všechno závisí na mě.

Kdy ses rozhodl, že chceš být zpěvákem/hercem?

Od mala jsem věděl, že chci zpívat. Pouštěl jsem si různé skladby, zpíval. Brácha potom dostal kytaru, která ho naštěstí dlouho nebavila, takže jsem si ji přivlastnil, zpíval a hrál  po mejdanech a potom jsem se přihlásil na JAMU na muzikálové herectví, ale tam to dvakrát za sebou nevyšlo. Během těchto dvou let jsem hrál v Horáckém divadle v Jihlavě. Na potřetí jsem se dostal na JAMU i na DAMU, ale na činoherní herectví. Vybral jsem si Prahu, kde jsem už zůstal.

Kde tě teď můžeme vidět hrát?

Kromě Doktora Fausta v Divadle Na Maninách, kde mě můžete vidět do konce sezóny 26.5., 8.6. a 9.6., nejčastěji hraju v Divadle Kalich v muzikálech: Biograf Láska, Voda a krev nad vodou, Mauglí, Srdcový král, Pomáda, od září pak v muzikálu Tajemství. Dále v zájezdovém představení Zavřete oči, swing přichází. Potom v plzeňském divadle Edith Piaf, vrabčák z předměstí – což je moje srdcová záležitost.

A na závěr, ty jsi oslavil letos 53. narozeniny, ale nevypadáš na ně, jsou to geny?

Možná to jsou geny, ale díky bohu mám výhodu, že se většinou pohybuju mezi mladšími kolegy. Navíc tím, že nemám děti, tak na nich nevidím, jak stárnu. Vnitřně si připadám stále mladě a mám pocit, že toho nemám moc za sebou a doufám, že ještě spoustu věcí před sebou.

Zdroj: Divadlo Na Maninách