Dům U Zlatého prstenu: Praha Karla IV. – středověké město

Multimediální expozice Praha Karla IV. přibližuje Karlovy představy i vlastní realitu proměny Prahy za vlády Lucemburků. K atraktivním exponátům patří např. modely Vyšehradu a Pražského hradu či chrámu sv. Víta, který v Karlově době sloužil náboženským i státnickým potřebám. Zcela novou představu nabízí model Nového hrádku u Kunratic, sídla krále Václava IV., vytvořený podle nejnovějších poznatků získaných archeologickým výzkumem.

Samostatnou částí expozice je dětské muzeum, které nejmenším návštěvníkům nabízí možnost na vlastní kůži proniknout do různých oblastí života karlovské Prahy.

Expozice má dvě patra a je i v angličtině.

Virtuální prezentace seznamují se způsobem městské správy i stavbou středověkého mostu. Dramatická zastavení přibližují atmosféru města, jeho života a některých událostí, Karlovo narození, jeho příchod do Prahy v roce 1333, korunovaci i pohřeb. Videomapping na modelu celého pražského souměstí a modelu Karlova náměstí s blízkým okolím představuje stavební a urbanistický rozvoj města v průběhu 14. století. Každodenní život města i jeho obyvatel v době lucemburské ilustrují unikátní archeologické nálezy i další originální předměty ze sbírek Muzea města Prahy, pražského pracoviště Národního památkového ústavu a dalších institucí.

Místo konání:

Dům U Zlatého prstenu

Týnská 630/6
110 00 Praha 1 – Staré Město
zobrazit na mapě

AH

Zdroj: muzeumprahy.cz

Pozvánka na vernisáž výstavy: Jak vnímáme

Dne 21. 5. 2024 bude v 18:00 hodin zahájena výstava s názvem „Jak vnímáme“ ve Vinárně náplavní v centru Prahy. Vernisáží hudebně doprovodí umělec Ondřej Kvita.

Adresa: Vinárna náplavní, Náplavní 9, 120 00 Nové Město.

Výstava pojednává o zachycení okamžiků žití a jiném vnímání každého z vystavujících.

Výstavu dvaceti tří fotografů a jejich fotografií zorganizovala Jana Tesaříková, která vybrala dle svého uvážení fotografie přispívajících členů ze skupiny „Fotíme srdcem“, která vznikla v roce 2018 a může se pyšnit členy jako je například výtvarník Vladimír Kočička, Irena Vorlíčkova, Zdena Bočarova a Jiří Navrátil, kteří se nevěnují jen focení, ale také malováním obrazů.

Za zmínku stojí, že na výstavě bude také viset fotografie od uznávaného fotografa Zdenka Dlouhého z Chomutova, kterému náleží několik ocenění, o kterých vám velice rád poví na vernisáži.

Dále zde uvidíte fotografii od výtečných fotografů Miroslava Krhounka, Pavly Sirůčkové, Zdenka Fišra nebo Jirky „Pixly“ Skalníka, kteří měli nemálo výstav.

Vystavující:

Andrea Benková
Dana Švaňová
Eva Floret
Hana Lajtkepová
Hana Popovičová
Irena Vorlíčková
Jana Tesaříková
Jirka „Pixla,, Skalník
Jirka Hub
Jiří Navrátil
Jiří Veselý
Lenka Dvořáková
Milan Vícha
Miroslav Krhounek
Monika Rajská
Pavla Sirůčková
Rony Brzák
Vláďa Kočička
Zdena Bočarova
Zdeněk Dlouhý
Zdeněk Fišr
Zdeněk Kuthan
Zuzana Fuchsová

Určitě zavítejte na vernisáž nebo jen na prohlídku dle pracovní doby vinárny.

Obraz od Jiřího navrátila (fotografie z archivu Jiřího Navrátila)

(JT), titulní fotografie Miroslav Krhounek (fotografie, kterou můžete vidět na výstavě)

Herečka Simona Prasková o své produkované komedii Sni dál – neřeš věk a žij!

Simona Prasková se nyní věnuje mimo herectví také autorským projektům. Jedním z nich je hudební komedie Sni dál – neřeš věk a žij, kde Simona ztvárňuje společně s Janou Vaculíkovou dvojici umělkyň a hlavně sokyně v lásce. Hra měla premiéru v říjnu loňského roku v Divadle Bez Hranic, kde se nyní hraje. Od září 2024 se však představí nově ve větším prostoru, a to v Divadle Na Maninách v pražských Holešovicích.

Simono, máte za sebou dlouhou hereckou kariéru. Jak vůbec vznikl nápad na hru Sni dál, kde nejenom hrajete, ale zároveň tu jste producentkou? Jedná se o vaši první producentskou zkušenost?

Už delší dobu jsem přemýšlela, o čem jsem ve své umělecké dráze herečky ještě nevypovídala, protože jsem cítila, že jsem ještě něco sobě i ostatním dlužná. Odpověď zněla – o ženě jako takové, o tom, jak se srovnává s postupujícím věkem, jak v tom figuruje láska, bližní a v neposlední řadě rodina. Zároveň jsem chtěla podpořit sebevědomí žen a mužům ukázat, jaké ženy vlastně mohou být úžasné. Ano, je to moje producentská prvotina. Oslovila jsem svého letitého kolegu a kamaráda, našeho předního filmového scenáristu Marka Dobeše, aby napsal divadelní scénář pro dvě ženy a Marek se této mojí výzvy ujal, taky proto, že to byl jeho divadelní debut, samozřejmě si hru na to konto zrežíroval. Do role zpěvačky Lorraine jsme obsadili zpívající herečku Janu Vaculíkovou. Myslím, že tvoříme dobrý tým. Nádherné je, že na každé repríze dále pracujeme, jak textově, tak i situačně a herecky, což si užíváme. V Divadle Na Maninách budeme komedii ještě přizpůsobovat většímu prostoru, původní scénu Petra Míky, principála z Divadla Bez Hranic, obohatí dekoracemi moje kamarádka a vynikající výtvarnice Alexandra Hejlová. Nám ženám vyrobí parádní šperky, které rozhodně nebude možné na jevišti přehlédnout. Nově budeme hrát a zpívat s mikroporty.

Přesný název komedie zní,  Sni dál – neřeš věk a žij. Co to přesně ve vašem podání znamená? Držíte se sama heslem „neřeš věk a žij“?

Tohle téma věku a snů jsem často probírala s mojí letitou kamarádkou zpěvačkou Magdou Malou, která mi jednou řekla – Simčo, neřeš věk a žij! A já se tohoto sloganu chytla a k tomu přidala, SNI DÁL. Vzniknul z toho nakonec název hry, i když Marek by ho asi jako muž scenárista viděl jinak. Za podpory Jany Vaculíkové nakonec převaha žen zvítězila. Hudební komedie Sni dál, pojednává o dvou bývalých spolužačkách, přítelkyních a sokyních v lásce herečce Glorii (Simona Prasková) a zpěvačce Lorraine (Jana Vaculíková), v zábavném souboji o muže svých snů. A taky o tom, že nejen kariérou je člověk živ. S hrou se samozřejmě ztotožňuji , kariéra a moje práce byla pro mě vždy stěžejní, ono totiž není vůbec jednoduché dělat to, co Vás baví zároveň jako svoji profesi. Pak ale přijde období, kdy zatoužíte po lásce, rodině a dítěti. Ne každá žena to však dokáže skloubit. Víc ale raději prozrazovat nebudu, diváci se vše dozví při návštěvě představení. A musím přiznat, že výše jmenovaného sloganu se dřžím zuby nehty i když to někdy není vůbec jednoduché, když se někdy podíváte do občanky. Pro mě ale stále platí : „ Věř svým snům, buď aktivní a žij .“ Tímto se vyznačuje mládí , když ne věkově, tak alespoň v duši a to je hlavní.

Na co se nejvíce diváci mohou těšit? Jde především o humorný děj?

Jedná se opravdu o velmi dobře a vtipně napsanou komedii , která diváka donutí až k slzám smíchu. Cituji : „ Bojovala jsem s vlnami ve studiu jako lvice, aby si mě režisér povšimnul, ale při druhé klapce mě vzal nějaký komparzista pádlem po hlavě a probudila jsem se až v nemocnici. “ Ve hře nechybí ani konflikt , kdy si umělkyně vtipně vymění názory a skončí ve rvaččce na podlaze. V bizarním kostýmu Valkýry oděvní návrhářky Hanky Haulišové se při monologu Elektry divácí většinou válí smíchy. Nejedná se ale jen o třeskutou komedii. Ve druhé půlce se zamýšlíme nad tím, co je v životě ženy prioritou, zda kariéra nebo rodina. Celá hra je obohacena šansony Jany Vaculíkové, hra začíná úvodní písní Miroslava Antonína Maxanta „ Úžasná“ a speciální píseň mému srdci blízká je Papírový Motýlek ve 2. půlce hry od zpívajícího skladatele Parika Sebastiana Dejmka.

Prozraď nám něco o tvých největších hereckých rolích.

V paměti mi zůstalo několik rolí spojené s mými životními etapami. Začínala jsem jako 14 letý teenager v dětském studiu v Divadle na Provázku , dnešní Husa na Provázku. V Bramborovém dni v režii dnes už nebožtíka Zdeňka Pospíšila to byla Bibina, holka kterou chtěli všichni kluci a lezli jí do spacáku a ona je všechny vyhazovala. V Kytici na motivy Karla Jaromíra Erbena to byla Vodnice ve Vodníkovi a Marie ve Štědrém večeru. Obojí v režii dnes už nebožtíka Zdeňka Pospíšila. Všechny role byly tenkrát alternované a všichni jsme museli kromě hraní i zpívat. V DětskémStudiu DNP jsem se tenkrát potkala s režisérem J. A. Pitínským , vlastním jménem Zdeňkem Petrželkou , říkali jsme mu Petržka, tenkrát inspicientem a duchem DNP, u kterého jsem v r. 2006 hrála ve Šrámkových Zvonech v Národním Divadle v Praze. V mém prvním angažmá v Jihoceském divadle v Českých Budějovicích to byla Silvie ze Shakespearových Tří šlechticů Veronských, muzikál. Pak Milkana, v bulharském dramatu Račo Stojanova, Mistři, hlavní ženská role , podobná české Maryše, co umírá ve hře na kříži. Za půl roku na to Ifigenie, ve stejnojmenné hře Ifigenie v Aulide v Krajském Divadle v Kolíně , kterou odnášejí pro změnu v rakvi. K této roli Ifigenie jsem se po letech vrátila ve scénickém čtení v Malostranské Besedě v režii Jana Kačera. V dalším angažmá v Hudebním divadle v Karlíně to byla například role Wandy v operetě Rosemary nebo Pepička v Podskalákovi v režii legendárního Evžena Sokolovského. Role Prinzezny v režii Radovana Lipuse v inscenaci Žid Süs v Divadle Kladno. Pak následovala léta , kdy jsem 10 let díky manželství s Angličanem pendlovala mezi Velkou Británií a Čechami a herectví jsem musela na čas opustit. Po návratu role v Divadle skelet Pavla Trávníčka Tipka ve slavné konverzační Coonyho komedii Teď ne, darling nebo Rita v Zasněžené romanci. V Divadle MA pod vedením ruské režisérky Marianny Arzumanové násedoval průřez rolí Arkadinové z Čechovova Racka v Moliérovi jeho žena Béjart. V britské detektivce Zakopaná pes tragikomická role Fredy, která je léta nešťastná kvůli smrti své lásky, v jednom večeru však přítomní zjistí, že tato láska měla více partnerů … Je těch rolí stovky..Všechny jsem milovala a po návratru z Velké Británie jsem se začala věnovat maximálně i práci před kamerou. V krákometrážním koprodukčním filmu Jasona Wena The Tram jsem hrála hlavní roli ženu Evu, která se po letech trápení s mužem rozhodne jedné noci, kdy se manželé vracejí z nočního flámu domů, odejít od svého muže. Zajímavé je, že manžela mi už po čtvrté hrál Marek Dobeš. Celý děj se odehrává v tramvaji. Moc ráda vzpomínám na film Cena za Štěstí režisérky Olgy Dabrowské, kde jsem po boku Jaroslava Plesla hrála soudkyni, mrchu Janu Arazimovou přezdívanou Jane. Na Primě nedávno běžel seriál Případy nesnesitelného Génia, hrála jsem v díle Fluitida bizarní sexbombu, která to tam vše pořádně zamotá a balí Einsteina , kterého hraje Vojta Kotek.

A teď o největších životních rolích.

To je jednoduché. Momentálně je to role matky, která musí zvládnout 15 letou dospívající dceru Natalku. Všechny její radosti i strasti. Všichni víme, co to je puberta a jak je to někdy složité. Ale to je úděl matky a důležitá etapa života pro rodiče i děti, kterou si člověk pamatuje po celý život. Pracovně se těším se na hlavní roli „ Ženy Fatalle“ v nově připravovaném filmu, který je teprve v plenkách a pokud vše vyjde jak má, tak se dostane do kin za 5 let.

Hraješ radši kladné postavy nebo záporné?

Když budu upřímná záporné role, to je takový můj šuplík, ty mám za ta léta , co mě do nich obsazovali opravdu zvládnuté. Zrovna nedávno jsem pro FAMU točila roli Matky ve filmu Potřebné péče, mladého japonského režiséra Umiho Ita, která je bývalá baletka upoutaná na invalidní vozík , ale na konci filmu zjistíte, že to celé léta jen předstírá , aby jí syn , se kterým sdílí jednu domácnost neopustil a kvůli tomu neváhá zlikvidovat i jeho vztah s jeho milovanou polovičkou. Záporné role ale není jednoduché hrát , protože i v nich musíte najít především to kladné, aby role byla věrohodná. Kladné role jako takové mám taky moc ráda, ty hraju především na divadle například starou pannu, ustrašenou slečnu Umneyovou v Divadle bez Hranic v režii Petra Míky, v hudební komedii Strašidlo Cantervillské, která je zároveň komediální a ty jsou mi v současné době nejbližší.Slečnu Umneyovou kdysi ztvárnila Dana Medřická. Jak jde život dál, je potřeba mít patřičný nadhled a brát ho tak trochu s humorem. Neřeknu teď, které role mám radši, pro mě je důležité, jak mě ta či ona role osobně osloví, všechny mohou být skvělé, když o něčem vypovídají.

A na závěr, vypadáš skvěle, jaký máš recept na krásu a udržení takové kondice?

Děkuji za kompliment. Co se týká krásy, vždy musí být kromě vnější krásyi ta i vnitřní. K tomu dopomáhá především pohyb a pozitivní přístup k životu samotnému, i když je to kolikrát těžké. Střídám léta několik disciplín. Běh, fitness a pravidelné jogu. V těle se vytvářejí hormony štěstí, endorfíny. To se pak odráží i ve Vašem vzhledu, výrazu obličeje a celkovém vystupování. Miluju procházky v přírodě, která je pro mě velkým lékem na duši. A co se týká vnější krásy, poctivě se o sebe starám, používám hodně hydratačních a výživných krémů, pečlivě se odličuju, davám si collagenové bomby vnějškově i vnitřně. Velkou roli hraje genetika a musím přiznat, že za tohle jsem vděčná mojí mamince. Všem ženám a samozřejmě i mužům na závěř přeju, neztrácejte svoje sny. I když jsou třeba zdánlivě nereálné, činí Vás šťatnými, prodlužují Vaše mládí. To co si si ze srdce přejete nakonec přijde, když to nejmíň čekáte.

Zdroj: Divadlo Na Maninách, Simona Prasková fotoarchiv

Muzikálový herec Zbyněk Fric nejen o hlavní roli v muzikálu Doktor Faust v Divadle Na Maninách

Zbyněk Fric je považován za všestranného umělce. Má za sebou desítky muzikálů, ale i činoher a televizních rolí. Jedna z významnějších rolí byla v seriálu Zdivočelá země, kde si zahrál usměvavého Petra přezdívaného Smajl. Nyní účinkuje v několika muzikálech. Hlavní roli získal v muzikálu s živým orchestrem Doktor Faust v Divadle Na Maninách, kde hraje od září 2022 roli starého a unaveného životem Doktora Fausta.

Zbyňku, jak se ti hraje role starého Doktora Fausta?

Doktor Faust je pro mě docela výzva, protože je to zatím nejstarší postava, kterou jsem kdy hrál. Snažím se vždy hledat způsob, abych nepůsobil příliš energicky, ale byl opravdu ten starý muž, který je unaven životem. Jelikož se tak staře ještě necítím, tak se snažím zpomalit rytmus a přizpůsobit se tomu jeho věku, beznaději a celkově té postavě. Je to těžký, ale jak říkám, je to pro mě výzva a ty já mám rád.

Máš něco společného s Doktorem Faustem?

Nooo, někdy si říkám, jestli jsem taky něco ve svém životě nepromarnil.. Jestli jsem neměl třeba některé věci udělat jinak, než jsem udělal, ale to k životu prostě patří. To si bude člověk říkat vždy, pokud nad svým životem alespoň trochu přemýšlí.

Jak probíhá tvoje příprava před představením Doktora Fausta, máš nějaký rituál?

Vždy si přeříkávám texty. Pak se snažím těsně před vstupem na jeviště zklidnit dech, dýchat pomalu, celkově se vnitřně uklidnit. To je asi jediný rituál, který mám přímo před tímhle muzikálem. Jinak se samozřejmě musím vždy rozezpívat.

Jakou roli hraješ nejraději, co ti nejvíce sedne?

Měl jsem období, kdy jsem hrál samé kladné role, romantiky. Poté jsem dostal možnost hrát zápornou postavu Césara v baletním muzikálu Lucrezia Borgia, což byl největší záporák celého představení. A to mě neskutečně bavilo. Protože tam je tak široký obzor, co si ta záporná postava může dovolit…. takže to mě bavilo opravdu moc.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Člověk měl vždy spoustu plánů a chtěl si zahrát tohle a tamto, ale čas běží a já si říkám, že je lepší nic neplánovat a žít ten život tak, jak je a užívat si tu práci, která je a která přijde. Jak se říká.. když člověk plánuje, pán bůh se směje.

Jak relaxuješ mimo jeviště?

Mám velkou zahradu a když se na ni podívám, tak mám pocit, že v tu chvíli už žádný volný čas nemám, protože nevím s čím dřív začít, abych to vůbec všechno stihl. Takže se věnuji domácím pracem. Také jsem si před dvěma lety pořídil čtyři včelstva a to mě baví pozorovat a věnovat se tomu, u toho relaxuju.

Čím se řídíš, jaké máš životní motto?

Měl jsem jedno životní motto: život je dostih a já sázím na koně číslo 8 a kůň číslo 8 jsem já.. Takže vždycky všechno závisí na mě.

Kdy ses rozhodl, že chceš být zpěvákem/hercem?

Od mala jsem věděl, že chci zpívat. Pouštěl jsem si různé skladby, zpíval. Brácha potom dostal kytaru, která ho naštěstí dlouho nebavila, takže jsem si ji přivlastnil, zpíval a hrál  po mejdanech a potom jsem se přihlásil na JAMU na muzikálové herectví, ale tam to dvakrát za sebou nevyšlo. Během těchto dvou let jsem hrál v Horáckém divadle v Jihlavě. Na potřetí jsem se dostal na JAMU i na DAMU, ale na činoherní herectví. Vybral jsem si Prahu, kde jsem už zůstal.

Kde tě teď můžeme vidět hrát?

Kromě Doktora Fausta v Divadle Na Maninách, kde mě můžete vidět do konce sezóny 26.5., 8.6. a 9.6., nejčastěji hraju v Divadle Kalich v muzikálech: Biograf Láska, Voda a krev nad vodou, Mauglí, Srdcový král, Pomáda, od září pak v muzikálu Tajemství. Dále v zájezdovém představení Zavřete oči, swing přichází. Potom v plzeňském divadle Edith Piaf, vrabčák z předměstí – což je moje srdcová záležitost.

A na závěr, ty jsi oslavil letos 53. narozeniny, ale nevypadáš na ně, jsou to geny?

Možná to jsou geny, ale díky bohu mám výhodu, že se většinou pohybuju mezi mladšími kolegy. Navíc tím, že nemám děti, tak na nich nevidím, jak stárnu. Vnitřně si připadám stále mladě a mám pocit, že toho nemám moc za sebou a doufám, že ještě spoustu věcí před sebou.

Zdroj: Divadlo Na Maninách

Žena obecná: One woman show Ivany Jirešové v Divadle Na Maninách

Žena obecná je one woman show Ivany Jirešové, která se odehrává v její hlavě. Hledala štěstí, lásku a odpovědi na všechny svoje otázky venku, ale co teprve, když jí napadne podívat se, co se děje uvnitř její mysli?

Jaká by byla definice ženy dnes? Žena obecná je tak trochu muž. Kdy se to stalo a jak z toho ven? Otevřená komediální zpověď, kterou byste si v reálném životě nedovolili. Ale když jde o meditaci?

Srdečně Vás zveme na ŽENU OBECNOU, 22. 5.,  od 19:00 hod.,  v Divadle Na Maninách.

Vstupenky zakoupíte zde:

www.divadlonamaninach.cz

  • Režie: Adéla Laštovková Stodolová
  • Hudba: Petr Zeman
  • Kostýmy: Eva Suchánková
  • Scéna: Daniela Šteruská
  • Délka představení: 70 minut bez přestávky
  • Scénář: Daniela Šteruská
  • Projekce: Milan Sodoma

AH

Zdroj: Divadlo Na Maninách

Zveme vás do Divadla na Maninách: Rebelky

Když přeteče pohár trpělivosti, dochází často na radikální řešení. V brilantní francouzské tragikomedii se náhodně potkají dvě zralé ženy, které se rozhodly, každá z jiného důvodu, vzepřít se nalinkovaným životům a vzít osud zpět do vlastních rukou. Dost bylo příkoří a manipulování! Je na čase, aby o nás přestali rozhodovat jiní! I když jsou Claude a Margot zpočátku jako oheň a voda, prožijí spolu několik dní, na které do smrti nezapomenou.

Srdečně Vás zveme na tuto francouzskou komedii, Rebelky – Divadla Bolka Polívky, 21. 5.,  od 19:00 hod.,  v Divadle Na Maninách, ve které se představí okouzlující Chantal Poullain a Štěpánka Křesťanová . 

Vstupenky zakoupíte zde:

www.divadlonamaninach.cz

 
 

Autor: Pierre Palmade, Christophe Duthuron

Překlad: Alexander Jerie

Režie: Antonín Procházka

AH

Zdroj: Divadlo Na Maninách

Renesanční žena a Dáma šansonu Jana Vaculíková míří na Moravu!

Herečka, zpěvačka, úžasná šansoniérka a skladatelka Jana Vaculíková, kterou si televizní diváci mohou pamatovat ze seriálu Vyprávěj, Komisař Maigret, Experti, Láska na špičkách nebo filmu Kvaska,  zavítá se svým šansonovým recitálem na její rodnou Moravu. Rodačka ze Bzence zazpívá vlastní a světové šansony, které si můžete užít v Břeclavi v Gril & music baru na Valtické, 17. 5. 2024, od 19 hod..

Jany Vaculíkové jsme se zeptali, jak se těší na vystoupení na Moravě?

Vzhledem k tomu, že většina mé pracovní činnosti, natáčení, divadlo, dabing, vyučování na konzervatoři nebo spolupráce s vyslovuj.cz se váže na Prahu, se na Moravu nedostanu účinkovat tak často. Proto se velice těším a vždy si to moc vychutnám…“, prozradila charismatická Jana Vaculíková.

AH

Zdroj: Jana Vaculíková

Četnické humoresky: Töpfer, Junák, Doucek, Kraus pokřtili knižní novinku Michala Dlouhého!

V sobotní podvečer 4. 5. 2024 v Muzeu RAF v Ivančicích, proběhl  křest a autogramiáda nové knihy autora knih o četnících, duchovního otce slavných Četnických humoresek  JUDr. Michala Dlouhého, Ph.D. z nakladatelství Pragoline – Jindřich Kraus. Nesměly chybět hvězdy seriálu Četnické humoresky –  herec, režisér, scenárista, vysokoškolský divadelní pedagog, divadelní ředitel  Tomáš Töpfer,  herec a rozhlasový moderátor Zdeněk Junák a herec Národního divadla v Brně Pavel Doucek.

Michal Dlouhý představil novou knihu, „Četnické podpovídky“. Po celý slavnostní večer se o hudební doprovod postaral muzikant Jindřich Kraus, jenž je zároveň nakladatelem knih Michala Dlouhého.

Setkání vyvrcholilo besedou o četnících, jejich práci a historii. Michal Dlouhý v prvorepublikové četnické uniformě k nové publikaci uvedl, že „povídky jsou zpracovány na základě skutečných kriminálních činů“.  Knihu si na místě řada čtenářů nechala od autora podepsat.

Herec a představitel vrchního strážmistra Arazíma Tomáš Töpfer a Zdeněk Junák, který hrál praporčíka Ambrože spisovateli Michalu Dlouhému pokřtili jeho již dvacátoudruhou  knihu „Četnické podpovídky“ společně s hercem Pavlem Douckem, který ztvárnil roli psovoda Antonína Šebestíka s nakladatelem a hudebníkem Jindřichem Krausem.

AH

Foto: archiv Michala Dlouhého, Muzeum RAF

 

 

Audrey Hepburn: Nejkrásnější herečka všech dob by oslavila 95. narozeniny!

Audrey Hepburnová se narodila 4. května 1929 jako Audrey Kathleen Rustonová a už od dětství se věnovala baletu. Osud ji však z rodné Belgie zavál přes Anglii až do Spojených států, kde hned svou první divadelní kreací na Broadwayi získala nesmírnou popularitu. Následoval první americký film, první Oscar a první nesmazatelný zápis do dějin kinematografie. Jedna z nejznámějších hereček všech dob Audrey Hepburnová by dnes oslavila 95. narozeniny. Svůj boj s rakovinou prohrála v roce 1993, tehdy jí bylo 64 let. 

Byla nesmírně krásná, působila navýsost mile a křehce a pro mnohé také inspirativně. K tomu byla obdařena obrovským talentem a smyslem pro potřeby druhých. Také měla svůj nezaměnitelný styl. 

Zajímavostí je, že otec Audrey Hepburnové, Joseph Victor Anthony Ruston, byl syn Victora Johna George Rustona, majitele cukrovaru v českých Úžicích na Mělnicku, a Anny Juliany Francisky Welsové, která byla rakouského původu a narodila se ve slovenských Kovarcích.

Herečka na svou mimořádně populární prvotinu,Prázdniny v Římě,  okamžitě navázala dalšími úspěšnými filmy jako Sabrina, Snídaně u Tiffanyho, Vojna a mír, My Fair Lady nebo Jak ukrást Venuši. S rostoucím věkem se pak raději než filmu věnovala charitě a zejména aktivitám v organizaci UNICEF.

Audrey Hepburnová ovlinila nejen svět módy, po jejím vzoru se řada hvězd začala věnovat také charitě.

AH

Zdroj: BBC

1. máj: Stávka v Chicagu za zavedení osmihodinové pracovní doby

V květnu je důvod si připomenout řadu výročí, je to významný jarní měsíc, kdy 1. května slavíme svátek práce a 8. až 9. května již 79. výročí ukončení hrůzné 2. světové války.

1. květen se slaví na památku událostí z května r. 1886. Tehdy v USA stávkovalo asi 300 tisíc dělníků za osmihodinovou pracovní dobu a zlepšování životních podmínek, a v Chicagu po střelbě zahynulo několik demonstrujících. O dva roky později proběhly další početné demonstrace a r. 1889 byl 1. květen vyhlášen svátkem práce.

U nás byl poprvé slaven následujícího roku na Střeleckém ostrově v Praze. I dnes by měly být rodiny a práce největšími stabilizátory společnosti. O týden později slavíme již 79. výročí ukončení 2. světové války. Prvá polovina 20. století byla obdobím, kdy během 31 let lidstvo prožilo dvě světové války a 10 let z toho se strachovalo o základní existenci. Zásluhou spojených sil Východu a Západu byl fašismus a nacismus poražen a většina prostoru Evropy i světa žije již 79 let v míru. Ten není samozřejmostí.  Věřme, že politikové států naleznou společnou řeč a dojde opět k uklidnění, abychom se mohli společně radovat ze života kolem nás.

AH

Foto: Ministerstvo práce FB