V tomto článku si představíme sérii obrazů od Paula Cézanna, který byl postimpresionistický malíř a jeho díla dala základy spojení mezí koncepcí malby 19. století a 20. století (hlavně kubismu. Slavný Picasso a Mattise říkali, že Cézanne je „otcem nás všech“. Umělec používal jasné barvy a drobné a velmi jemně citlivé tahy štětcem. Zajímal se o zjednodušování přirozených forem věcí a jejich geometrickou podstatu. Měl perfektně zvládnutou perspektivu a díky tomu vyvolal v divákovi z obrazu zážitek.
Série obrazů „Hráči karet“ (Les Joueurs de cartes) vznikl roku 1895. Jedná se o oleje na plátně. Originály obrazů najdeme:
Pařížská verze, 1894–1895 v Musee d Orsay v Paříži a rozměry toho díla jsou 47.5×57 cm,
dále Londýnská verze, 1892–1895 je Courtauld Institute of Art, Londýn, rozměry 60 cm × 73 cm
Verze v soukromé sbírce, 1892–1893, Katarská královská rodina, 97 cm × 130 cm
Newyorská verze, 1890–1892, Metropolitan Museum of Art, New York, 65,4 cm × 81,9 cm
Verze ve Filadelfii, 1890–1892, Barnes Foundation, Filadelfie, 134,6 cm × 180,3 cm
Barvy v obrazech této série jsou spíše tlumené zemité. To vše dělá dojem vážnosti prostého života. Zdají se melancholické. Zdůrazňují jistou jednoduchost venkovského života. Postavy jsou umístěné pečlivě v rámci kompozice, ale i tak působí docela nepřirozeně díky těžkopádným a geometrickým formám.
Posuďte sami jak na vás obrazy působí a přidejte třeba komentář na facebooku.
(JT) foto wikipedie
Pařížská verze, 1894–1895Londýnská verze, 1892–1895Verze v soukromé sbírce, 1892–1893Newyorská verze, 1890–1892Verze ve Filadelfii, 1890–1892
Museum Kampa, založené významnou Čechoameričankou, sběratelkou a mecenáškou Medou Mládkovou (nar. 1919), zakladatelkou Nadace Jana a Medy Mládkových, která muzeum zřizuje, se řadí k nejvyhledávanějším galerijním institucím v Praze, čemuž přispívá i rozsáhlá sbírka, kterou manželé Mládkovi shromáždili. Kolekce dvou význačných autorů českého původu, Františka Kupky a Otto Gutfreunda, patří mezi nejdůležitější části sbírky Musea Kampa – oba autory Meda Mládková prezentovala na výstavách zejména ve Spojených státech amerických, kde se skrze jejich dílo snažila zvýšit povědomí o jejich tvorbě a o českém moderním umění vůbec.
Kolekce děl Františka Kupky (1871–1957), jednoho z nejvýznamnějších představitelů světového umění 20. století, tvoří jeden ze základních pilířů sbírky Jana a Medy Mládkových, mj. velmi dobře mapuje Kupkovu cestu k nefigurativnímu umění v prvních letech 20. století. K řadě olejomaleb ve sbírce patří i kresebné studie, které v Kupkově případě dokládají promyšlenou cestu k finálnímu dílu.
Stálá expozice v sedmi kapitolách chronologicky představuje Kupkovu tvorbu od poloviny devadesátých let až ke zralým dílům let padesátých. Divák tak může sledovat jednotlivé fáze Kupkova soustředěného analyzování jednotlivých malířských prostředků – linii, plochu, světelné hodnoty a barvu, včetně důležité fáze Kupkova vývoje, kdy definoval svůj koncept barevných ploch, které mu umožnily rozvíjet odlišnou formu budování plochy obrazu. Expozice je kromě obrazů ze sbírky Medy Mládkové doplněna o několik obrazů z veřejných a soukromých sbírek, zejména z dvacátých a třicátých let, tedy z období, na které se Meda ve svých sběratelských aktivitách tolik nesoustředila. Vystaveno je více než sedm desítek děl: vedle skvostů z Musea Kampa (Amorfa – Teplá chromatika, 1912; Katedrála, 1912–1913; Tvar žluté, 1919–1923) bude možné vidět další klíčová díla (např. Biblioman, 1897, Sbírky Pražského hradu; Destilační přístroj, 1928, soukromá sbírka; Plan Violet, 1954, soukromá sbírka; aj.).
Poslední část nové stálé expozice je věnována Otto Gutfreundovi (1889–1927), jehož sbírka v Museu Kampa obsahuje 17 plastik a řadu kreseb a návrhů. Návštěvníci tak mohou spatřit jak dnes již ikonické práce českého expresionismu a kubismu (Úzkost, 1911–1912; Kubistické poprsí, 1913–1914; Viki, 1912–1913), tak plastiky z údobí civilismu, kterými se Gutfreund zapojil do budování nového vizuálního stylu první Československé republiky (např. studie k plastikám Obchod a Průmysl, obě 1923).
Boloňský malíř, grafik a pedagog Agostino Carracci (1557 – 1602) patřil k nejvýznamnějším uměleckým osobnostem své doby. Bez jeho přispění si nelze představit římské malířství 17. století, ani moderní výuku nastávajících umělců. Jeho bohatá malířská aktivita byla doprovázena neméně četnou grafickou tvorbou, která se pro své umělecké kvality těšila široké pozornosti milovníků umění.
Důležité období tvůrčího života Agostina Carracciho bylo spjato s Benátkami, které v 80. letech 16. století několikrát navštívil. V rytinách zhotovených počátkem 80. let podle obrazů Paola Veroneseho a Jacopa Tintoretta dosáhlo jeho grafické dílo plné zralosti. Neméně důležitá byla benátská cesta podniknutá v roce 1588, která dala podnět pro vznik rytin, jež jsou řazeny k vrcholům Agostinova grafického umění. Grafický kabinet Agostino Carracci a Benátky představí návštěvníkům Národní galerie tento počtem nevelký, ale umělecky nesmírně poutavý soubor rytin. Výstava potrvá od 20. 2. 2024 do 2. 6. 2024.
Velcí čeští umělci, jaké nám může závidět Evropa a svět, Olga a Miroslav Hudečkovi nezapřou své české a moravské kořeny. Akademický sochař Miroslav Hudeček se narodil ve Strážnici na Moravě (žák prof. Jana Laudy a prof. Vincence Májovského); jeho žena keramička Olga Hudečková pochází z Klášterce nad Ohří, odkud ji studium přivedlo do Uherského Hradiště. Posléze, stejně jako Miroslava Hudečka osud zavál do Prahy. Zde vystudovala u profesorů Karla Lidického a u Cyrila Boudy.
Manželé Hudečkovi se seznámili zhruba v polovině 40tých let minulého století prostřednictvím hudby. On hrál na housle, ona tančila a zpívala v Hradišťanu. V Říčanech, kde si postavili ateliér s bytem, žijí od roku 1970. Během společného života vytvořili s dalšími výtvarníky asi 280 výstav.
Po celý život je hodně spojovalo to, že měli společný ateliér a mohli se tak stále navštěvovat, pomáhat si, radit si atd. „Pro mě byl Mireček hlavním učitelem, který dokázal domyslet všechny věci. Jako například na stanici metra Vltavská v Praze. Mireček byl vedoucím a já poslušný žák,“ popisuje láskyplně paní Olga jeden z receptů na spokojené dlouholeté manželství.
Společně pracovali například na kameninové 8 metrů vysoké fontáně Faun a Vltava. Je u stanice metra Vltavská v Praze-Holešovicích. Druhé vyhotovení mají Hudečkovi na zahradě. Plastikám dali jména po svých předčasně zesnulých dětech. Dcera Veronika onemocněla leukémií a zemřela v nedožitých 16 letech. Syn Dominik restauroval fresky v Praze. Vzal si život v 21 letech kvůli nešťastné lásce.
Olga a Miroslav Hudečkovi žijí v Říčanech od roku 1970, kdy si koupili parcelu a začali na ní stavět ateliér s bytem.
Jiří Anderle, mistr grafik a maleb, slova mluveného i psaného, náruživý bubeník a ctitel každé životní vteřiny. Po jistou dobu své umělecké kariéry také scénograf a pedagog .
Vlivy na tvorbu malíře Jiřího Anderleho nejsou úplně typické pro výtvarníka. Na začátku šedesátých let minulého století totiž jezdil po světě coby herec a technik s Černým divadlem Jiřího Srnce.
V desítkách grafických a obrazových cyklů Anderle naléhavě a působivě vyjadřoval existenciální úzkost člověka jak konkrétní (válka), tak obecnou, nadčasovou (nemoc, stárnutí, samota). V dalším tvůrčím období se od těchto výstražných až tragických témat posunul blíže se k abstrakci. Podle svých slov měla na jeho život i tvorbu zásadní vliv zkušenost s psychedelickou látkou LSD, kterou podstoupil v 60. letech 20. století.
V závěrečném období své tvorby se vrátil k figurálním pozitivně laděným křesťanským tématům a vytvořil například dva oltářní obrazy pro Kostel svatého Matěje (Praha) ve svém bydlišti.
Počet Anderleho samostatných výstav v celém světě se blíží stovce, tam také získal okolo čtyřiceti cen. Je zastoupen například v newyorském Metropolitním muzeu či v pařížském Pompidouově centru.
Foto: Moravská galerie, Galerie Krause, Šolcův statek
Fauvismus je označení pro malbu francouzského expresionismu, který představoval skupinu malířů, kteří vystavovali společně na pařížském Podzimním salónu roku 1905. Hlavní osobností skupiny byl Henry Matisse.
Fauvisté nevytvořili žádný manivest ani program a po roce 1907 se skupina rozpadla. Hlavním znakem fauvismu bylo uplatnění čisté barvy ve větších plochách. Barvy tedy byly hlavním prostředkem obrazu.
U nás fauvismu podlehl například v raném díle Václav Špála a Emil Filla.
Jak se zmiňuji výše hlavní představitel je Henri Mattise (1869 – 1954), franzcouzský umělec, proslulý svou prací s barvou. Maloval hlavně ženy a témata z každodenního života.
Po roce 1907 se skupina fauvistů rozpadla a její členové hledali vlastní cesty. Jen Matisse a Raoul Dufy se v příštím vývoji příliš nevzdálili od svých fauvistických počátků.
Henri Matisse – Modrý akt (fauvismus)Václav Špála – Akt ženy (1935)Roalf Dufy – V přístavu https://sbirky.ngprague.cz/
Světově proslulý Patrice Murciano se narodil v jižní Francii v roce 1969. Již v raném věku ho uchvátilo umění, v 6 letech začal kopírovat kreslené postavičky a svůj první obraz vystavil, když mu bylo 12. Své první múzy začal malovat s make-upem jeho matky.
Barvy, kombinovaná technika na plátně, 100 x 100 cm
Patrice Murciano vzdává hold různým uměleckým směrům, které ho budou provázet během jeho evoluce: „Courbisme“ lichotí křivkám ženy, „Griboullisme“ se začlení do jeho obrazů a dnes se nacházejí v tomto novém uměleckém flow, což je nový pop – art. Malování nechal na pár let stranou a věnoval se výhradně fotografii – portrétu, aktu a módě.
Caliente, kombinovaná technika na plátně, 100 x 100 cm
Svůj nový styl „Pop Grunge“ vystavoval poprvé v New Yorku v roce 1998, o 10 let později se zamiloval do uměleckého stylu amerického malíře Jacksona Pollocka a jeho techniky „dripping“ (kapání barvy na plátno bez jakéhokoli dotyku).
V jeho stylu New Pop je jeho umění explozí primární energie přicházející ze Světla (bílé pozadí) a Chaosu (černé pozadí).
V 19. století v 80. letech se pomalu impresionismus zastavil a noví mladí umělci se snažili přijít s novými technikami, aby změnili celý styl. Nejdříve se jim říkalo neoimpresionisté. Pak kolem roku 1885 ve Francii se objevil ve Francii styl, který se nazýval pointilismus. Technika je založena na schopnostech vnímání oka a mysli, které míchají jednotlivé body do celé škály barev. Tahy mohou být kulaté, čtvercové (otisk štětce na plocho) nebo mírně protáhlé. Body jsou blízko sebe. Pokud se vzdálíte od plátna na dálku, sloučí se do souvislého obrázku. Pointilisté používali barevné schéma podle impresionistů, ale tahy štětcem používaly pouze jako body. To je hlavní rozdíl mezi zmíněnými proudy.
Paul Signac, Aiguillage Bois-Colombes
Nová metoda byla vynalezena Gergesem Seuratem a dále tímto stylem tvořil Paul Signac a Henry Edmond. Můžete však tuto metodu vidět u ranných děl Andyho Warhola. Pointilismus také spatříte u Vincenta van Gogha.
Karel Škréta (1610 Praha – 1674 Praha) je uznáván jako zakladatel české barokní malby a umělec evropského významu. Méně je již známo, že jako autor kresebných předloh pro rytiny sehrál zásadní roli při formování barokní grafiky v českých zemích.
Karel Škréta, zakladatel české barokní malby
Základní umělecké školení získal Škréta v Praze a v roce 1627 odešel za dalším poznáním do ciziny. Pobýval přes deset let ve Švýcarsku, Německu, a především v Itálii. Seznámil se s barokním stylem i novými grafickými druhy a tyto zkušenosti zúročil po návratu do Prahy. Od 40. let 17. století zde navrhoval grafické listy, které vynikají výtvarnými kvalitami, promyšlenou koncepcí a ikonografickým bohatstvím.
Díla zvolená pro komorní výstavu prezentují téměř všechny oblasti grafiky, do kterých zasáhl – knižní ilustrace, univerzitní teze, devocionální rytiny i podobizny. Škrétovy předlohy realizovali většinou renomovaní augsburští grafici, méně často pak pražští rytci.
Futurismus vznikl v Itálii mezi roky 1909 až 1915. Je odvozen od slova futuro=budoucnost.
Vůdčí osobností futurismu byl italský básník Filippo Tommaso Marinetti, který vydal futuristický manifest, který byl následně otištěn francouzsky v pařížském listu Le Figaro. V manifestu shrnul program v základních bodech: krása neklidu, rychlosti, boje poezie odvahy a revolty. Prakticky zde prezentoval triumf člověka s přírodou. Pojetí nové krásy: „Prohlašujeme, Že nádhera světa byla obohacena o novou krásu: o krásu rychlosti. Závodní automobil se svou kapotou ozdobenou tlustými trubkami podobnými hadům s výbušným dechem…, řvoucí automobil, který jako by se řítil po kartáčových nábojích, je krásnější než Niké ze Samothráky.”
V roce 1910 vydali podobný manifest i malíři a v roce 1912 architekti.
Brzy se dostal futurismus i do Ruska a tam byl velice populární. Zde se hnutí rozpadlo na dvě odnože kubofuturismus a egofuturismus.
Ideologicky byl futurismus nejednotný a postupně se k němu připojovaly prakticky všechny politické (především levicové – anarchisté, komunisté, …) skupiny. Za 1. světové války byla aktivní skupina kolem časopisu Roma Futurista, která vystupovala proti Rakousku-Uhersku. V roce 1921 se Marinetti spřátelil s B. Mussolinim a roku 1924 se na kongresu futuristů přihlásil k fašismu, spolupráce s fašismem byla dovršena po Italském obsazení Habeše (Etiopie, 1934), které futuristé nejen schvalovali, ale i básnicky oslavili.
Jelikož jsme online časopis, který má ve svém názvu ART tedy umění. Představíme si pár významných malířů tohoto směru.
UMBERTO BOCCIONI (bočony) – *1882 – † 1916, narozen v Itálii. Byl to představil a hlavní teoretik futurismu. Jeho rané obrazy jsou ještě ovlivněny impresionismem, ale v Paříži přešel k futuristickým kompozicím, které oslavuji pohyb a rychlost. K rozvíjení futuristické myšlenky použil kubistické chápání prostoru, dynamikou barev a expresí své malby s přiblížil k abstraktnímu malířství
Hluk ulice vnikl do domů
MARCEL DUCHAMP – *1887 – † 1968, z Francie. Byl ovlivněn futurismem a kubismem. V některých obrazech se zabýval analýzou simultánního pohybu.
Akt sestupující ze schodů, č. 2
GIACOMO BALA – * 1871 – † 1958, původem z Itálie se stal spoluzakladatelem futurismu. V roce 1910 podepsal Manifest futuristických malířů. V roce 1929 podepsal Manifest futuristické aeromalby – tento způsob malby byl typický pro tzv. „druhou vlnu futurismu“.
Dynamika psa na vodítku
CARLO CARRÀ – *1881 – † 1966, narozen v Itálii. Je představitelem futurismu a později metafyzické malby. Jako futurista se snažil zatratit minulost a vyzdvihnout technologické pokroky a ve svých dílech se zaměřoval na budoucnost, mechanizaci a rychlost. Podepsal Manifest futuristických malířů.
Pohřeb anarchisty Galliho
BOHUMIL KUBIŠTA – *1884 – † 1918 pocházel z ČR. Z našich umělců své generace byl nejblíže k futuristickému zachycení pohybu a energie moderní doby.
Vodopád v Alpách
VÁCLAV ŠPÁLA *1885 – † 1946, český akademický malíř, grafik a ilustrátor narozen v ČR. Mezi sběrateli je jedním z nejvyhledávanějších českých umělců moderního umění. Ač žil v Praze, na jeho obrazech se objevují motivy z venkova (venkovské dívky na poli, u rybníka, pradleny).
Píseň venkova
(JT)
fotografie: úvodní fotografie pixabay ostatní wikipeda, galerieobrazy.cz, wikiart, artmuseum.cz, galeriekodl.cz
