I toto pondělí Vám představíme jednu povídku z knihy „KRAŤASY“. Dnešní povídka pod sladkým názvem „Čokoláda“, Bohdanky Haslbauerové-Goričanové, nás zavede až do sousedního Německa, do Norimberku.
Manžel se již chlubí titulem „děd“ a věnuje se ve svém důchodovém věku psaní knih, z nichž dvě spatřily světlo světa na českém trhu. Místo dětí nyní rozmazlujeme našeho černého pudla Aljošu. Kdo rozumí jenom trochu psům a obzvláště pudlům ví, o čem mluvím, když říkám, že není nic horšího a zároveň krásnějšího než psí oči. Beze slov říkají i to, co jsme nikdy neslyšeli, a ta němá tvář, vyhledávající to nejvoňavější místo v manželské
posteli, se stává naprostým vládcem rodinné říše. Takový je náš Aljoša, černý ďábel, metající přemety za letícím tenisákem, věčný roznašeč dobré nálady a celého svého hračkového království, ale také zbytků stravy, které ukrývá právě nejraději pod duchnou či je zahrabe pod polštář.
Jednoho večera mě manžel vyzval k lásky hrám. Sami doma, pohoda, klídek, jediný svědek Aljoša zalézá do svého pelíšku. Milování je krásné jako vždy, oboustranné uspokojení, hudba tiše doplňuje krásný večer. Po chvíli se manžel pomalu zvedá k odchodu do koupelny a i já se na posteli obracím k němu. V tu chvíli mi ztuhla krev v žilách.
Vyděšeně na něj zírám a nevěřím svým očím. Celé jeho tělo je poseto tmavými nepravidelnými fleky a to i na místech, která obnažujeme pouze v určitých situacích. Beze slov zíráme jeden na druhého, neboť ani já na tom nejsem lépe. Při pokusu vstát vjela má ruka do hromady čehosi příšerného. Bylo to teplé. Bylo to tmavé. Mé zděšení mě natolik vyčerpalo, že jsem nenašla odvahu si k tomu přičichnout. Bože, kdo z nás to jen byl, přeci
jsme se nepos…., stolici v našem věku ještě udržíme…
Konečně jsem se vzpamatovala a nezbývalo mi nic jiného, než čichnout k tomu strašnému, co mi zaplnilo dlaň. Vonělo to, dokonce i po oříškách. Aha, teď mi to došlo…
Ten den odpoledne jsem položila na stolek v obývacím pokoji velkou tabulku čokolády, ze které jsme si každý občas kousek ulomil. Proto jsem se velice divila, že po krátké době čokoláda zmizela celá. Vím, že manžel má rád sladké, ale je přece diabetik a velmi disciplinovaný co se týče dodržování lékařských pokynů. Situaci jsem přešla bez komentáře.
Příležitosti však využil náš donský kozák Aljoša, který čokoládu na výsost rád. A tak se tabulky v nestřeženém okamžiku zmocnil, aby ji pak ukryl na svém oblíbeném místě, v manželském loži. V zápalu milostného dvojboje a střídajících se poloh se nám povedlo svými zadnicemi celou čokoládu rozmašírovat po celé posteli.
Dlouho jsme jeden druhého umývali a slzy smíchu nám kapaly ještě i do postele, kterou jsme hodně, ale hodně dlouho čistili.
Z malého pelíšku nás pozorně sledoval pár hnědých očí. Těch nejvěrnějších na světě. Jsem si jista, že se také smály…
Autor povídky – Bohdana Haslbauerová-Goričanová, Norimberk
Manželé Bohdana Haslbauerová-Goričanová a Anton Horst Haslbauer
Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz . Knihu si můžete objednat přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.
AUTOR: Alexandra Hejlová
FOTO: Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline, archiv – Anton Horst Haslbauer
