Runa Uruz nás bude doprovázet v tyto dny. Její význam patří k Aurochsovi. Aurochs je v podstatě pratur, velmi mocné a silné zvíře, které je těžko ulovitelné. Například Zubr Evropský, ten byl znám pro svou sílu a zarputilost (vyhuben v 17. století). S touto runou se potřebujeme věnovat něčemu, co symbolizuje úsilí. Proto se nevzdávejme a zkusme v sobě najít trpělivost.
Dostaneme-li se do fáze vnitřního vyrovnávání. Nebude nám nic ležet v cestě. Máme vlastně svůj osud ve vlastních rukou. Snažme se v tyto dny pracovat na sebevědomí. Bude ho značná potřeba.
Světově známé umělecké duo Elmgreen & Dragset proměnilo Kunsthalle Praha v živoucí veřejnou knihovnu. Jejich velká výstava v České republice oslavuje literární dědictví Prahy. Představuje také díla šedesáti mezinárodních umělkyň a umělců. Jedná se o první výstavu v České republice.
V Kunsthalle Praha probíhá do 22. dubna 2024 rozsáhlá skupinová výstava pod vedením skandinávské umělecké dvojice Michael Elmgreen & Ingar Dragset. Samotný název READ vás vybídne ke čtení a učení k porozumění. Číst ve smyslu z tváří, situací nebo znamení. Výstavu doplňují starší či zbrusu nová díla ústředního dua, ale také díla ze sbírky Kunsthalle Praha, či práce dalších umělkyň a umělců, které Elmgreen & Dragset osobně přizvali ke spolupráci. Díla pocházejí z různých dekád, světových regionů a uměleckých směrů, jsou mezi nimi sochy, objekty a instalace. Návštěvníci dokonce na výstavě můžou sledovat netradiční performance Prague Diaries, při níž pětice mužů sepisuje své osobní deníky. Stane se tak vždy každou středu a každý víkend po dobu konání výstavy až do 22. dubna 2024.
Přizvaní umělci: Georges Adéagbo, Saâdane Afif, Meriç Algün, Dotty Attie, Cay Bahnmiller, Olga Balema, Vlastimil Beneš, Barbara Bloom, George Brecht, Marcel Broodthaers, Pavel Büchler, Sophie Calle, Thomas Cap de Ville, Alejandro Cesarco, The Chicago Center for Caspar David Friedrich Studies, Giorgio de Chirico, Jean-Philippe Delhomme, Braco Dimitrijević, Aleksandra Domanović, Emory Douglas, Elmgreen & Dragset, Robert Filliou, Ken Friedman, Kasia Fudakowski, Simon Fujiwara, Dora García, Isa Genzken, Dominique Gonzalez-Foerster & Paul B. Preciado, Tomislav Gotovac, Dick Higgins, Vladimír Houdek, IRWIN, František Janoušek, Allan Kaprow, Tarik Kiswanson, Milan Knížák, Běla Kolářová, Jiří Kolář, Tony Lewis, Tom Lubbock, Vlado Martek, Endre Nemes, Nam June Paik, Géza Perneczky, Zhang Peili, Kirsten Pieroth, Katarina Poliačiková, Florian Pumhösl, Chiharu Shiota, Marek Schovánek, Kurt Schwitters, Slavs and Tatars, Nedko Solakov, Jindřich Štyrský, Gert & Uwe Tobias, Endre Tót, Jaro Varga, Wolf Vostell, Peter Weibel, Ruth Wolf-Rehfeldt
Jako třeba na Štědrý den platí i na Nový rok mnoho tradic a pověr. Vyvarujte se praní a věšení prádla, přináší smrt do rodin. Nedoporučuje se ani vynášet něco z domu nebo bytu, odnesená věc by mohla celý příští rok chybět. Zametat by se nemělo, vymetli byste si štěstí. Na prvního ledna se nehádejte, pokud chcete mít celý rok příjemný. Když se obléknete do nového, celý zbytek roku bude jako nový. Pokud budete mít u sebe více peněz, nemusíte se strachovat, že vám budou v příštím roce chybět. Jíst králík, zajíce ani drůbež by se nemělo, aby neuteklo štěstí. Čočka na talíři nesmí chybět, přinese bohatství, stejně tak prasečí ouška nebo rypáček.
Zajímavostí je jaký den na Nový rok připadá. Pokud je to pondělí – můžete čekat krutou zimu. Úterý – velmi krutá zima, ale úrodný rok. Středa – bude dostatek alkoholu, ale málo nedostatek úrody obilí nebo například medu. Čtvrtek – mírná zima, větrné jaro, velmi horké léto, teplý podzim. Mnoho obilí a ovoce. Pátek – vše špatné, chladný rok, vlhký pro úrodu. Nemoci a nepokoje. Sobota – hodně ovoce, mírná zima, málo obilí Neděle – mírná zima, úrodné jaro i léto
Prvního ledna se chodívalo na koledy a výslužky. Děti na dobroty a dospělí na panáka. Důležité bylo, kdo přišel na Nový rok první na návštěvu: • stará žena znamenala hádky, • mladík či dívka štěstí, a dítě lásku.
Přejeme vám všem šťastný vstup do NOVÉHO ROKU 2024.
Jiří Štědroň je český herec, zpěvák a textař, který se narodil 23. 5. 1942 ve Vyškově. V současné době je členem Divadla Semafor a veřejně hraje a zpívá. Proslavil se rolí prince v pohádce Popelka z roku 1969. Pochází z velmi muzikální rodiny. Jeho otec Bohumír Štědroň (1905-1982) byl uznávaným muzikologem a klavíristou, bratranec Miloš (1942) je známým hudebním skladatelem a pedagogem.
Jiří vystudoval Gymnázium v rodném Vyškově, poté úspěšně r. 1963 absolvoval herectví na JAMU v Brně a současně studoval zpěv u profesora Kočaře. V Brně se spřátelil s Ladislavem Frejem a s Borisem Hybnerem, s nímž veřejně vystupoval jako zpěvák. Působil také v divadle Večerní Brno, kde se už profiloval také jako zpěvák. Už v roce 1959 totiž nahrál první snímky v brněnském rozhlase a televizi (1961) a spolupracoval s orchestrem Gustava Broma.
Napsal mnoho písní z jichž jmenujme například Vlaky, Neklidné srdce, Jdi spát… V sedmdesátých letech patřil k nejprodávanějším československým interpretům.
A s takto vzácným hostem měl tu čest ARTSTAR natočit krátký rozhovor, který najdete v odkaze na Youtube kanále ARTSTARu.
Budeme rádi za sdílení a komentáře na facebooku nebo přímo pod videem na Youtube.
Před mnoha staletími se konec roku vůbec neslavil. Křesťanský rok nám totiž začíná první adventní nedělí. Novodobý Silvestr se proto mnoho od toho historického liší.
Na Silvestra se na rozdíl od Štědrého dne nedržel půst. Na noční hodování se připravovalo především maso. Na silvestrovskou noc, když se začalo konzumovat, byla na menu hlavně čočka, která symbolizovala a symbolizuje hojnost, stejně tak i hrách. Vařilo se maso hlavně ovar a vepřová hlava. Nejdůležitější byla prasečí ouška a rypáček.
Jakou čočku jíst? Je to úplně jedno. Čím více jí sníte, tím bohatší v novém roce budete. Vyhněte se drůbeži, zajíci nebo králíkovi, tady by vám mohlo utéct štěstí.
Jedna z pověr je, že na nový rok by se nemělo prát a věšet prádlo. Věští to smrt někoho blízkého.
Čočka na kyselo
Suroviny:
čočka 250 g
cibule 1 ks
mouka 1 lžíce
olej 1 lžíce
ocet 3 lžíce
cukr (podle chuti)
nové koření 3 kusy
bobkový list 3 listy
vejce (k podávání)
sůl
pepř
Čočku namočte aspoň 2 hodiny, slijte z ní vodu a přidejte čistou a uvařte spolu s bobkovým listem a novým kořením doměkka (asi 30minut).
Čočku sceďte a nechte jednu mističku vývaru z čočky stranou.
Osmahněte cibulku, zasypte jednou lžící mouky, dobře orestujte, zalijte vývarem(1,5dcl) dobře provařte.
Přisypte čočku, dobře osolte, opepřete a okyselte octem. Pokud se čočka zdá být příliš suchá, podlijte vývarem z čočky a provařte. Pokud je čočka příliš kyselá, stačí ji dosladit cukrem.
Vrchní strážmistr Jan Franz byl na rozdíl od ostatních nově ustanoveným velitelem četnické stanice v okresním městě Pardubice. Do četnického pátracího kursu byl zařazen vzhledem k tomu, že jím řízená četnická stanice byla od počátku roku 1933 pověřena, aby sloužila jako pobočka četnické pátrací stanice v Chrudimi a vykonávala kromě své normální služby v jí přikázaném staničním služebním obvodu ještě v celém pardubickém politickém okrese službu pátrací stanice. K tomu účelu byl její stav zvýšen o dva četníky, řidiče motorového kola a fotografa a měla přiděleno motorové kolo s přívěsným vozíkem, fotografický aparát a služebního psa. A mezi přítomnými frekventanty kursu se opravdu měl čím pochlubit.
Na přelomu roku 1935 a 1936 došlo v Pardubicích k vykradení sekretariátů dvou politických stran, a to strany republikánské a strany národního sjednocení.
Na místě druhého činu byl četnictvem při ohledání nalezen klobouk patřící bývalému vedoucím obchodu v Pardubicích, 31 roků starému Františku Lohnickému, který přišel o své místo poté, co se dopustil zpronevěry.
Lohnický byl již krátce po propuštění ze zaměstnání zatčen pardubickou četnickou stanicí pro podezření z vyloupení prodejny „Orion“ v Pardubicích. Musel však být propuštěn pro nedostatek důkazů.
V noci na úterý 7. ledna 1936 byl Lohnický zatčen opakovaně a spolu s ním Josef Choura, toho času bez zaměstnání, dále soustružník dřeva Josef Englich, truhlář Bedřich Mareš a dělník Ladislav Čepek, všichni z Pardubic.
Desetkrát trestaného zločince Chouru se podařilo usvědčit na základě otisku gumových bot zanechaného na okně.
Dokonce bylo zjištěno, proč Lohnický často chodil okolo místního hřbitova. Při důkladné prohlídce byly na hřbitovním záchodku nalezeny paklíče asi se šedesáti druhy zubů. Byly tak dokonalé, že stačily na všechny kombinace takzvaných dosických zámků.
Postupně byli usvědčeni z více než padesáti vloupání a krádeží, při kterých škoda přesahovala částku 100.000 Kč.
Mimo jiné se jednalo o vykradení bytu úřednice Amalie Robové v Pardubicích, kde vzali 6.000 Kč v hotovosti, Jana Opršala okradli o skvosty v ceně 9.780 Kč, sestry Gabrielu a Hanu Hübschmanovy z Pardubic okradli o skvosty a fotografický přístroj v celkové ceně 17.400 Kč. Dále z výkladní skříně zlatníka Valenty odcizili šperky za 20.000 Kč, v bytě Josefa Glase odcizili skvosty a fotografický přístroj v ceně 3.000 Kč, v pardubickém železničním konsumu vzali z kontrolní pokladny 6.000 Kč, v sekretariátu republikánské strany vzali ze stolu 2.200 Kč a podobně.
Jak se podařilo vyšetřováním zjistit nepůsobili pouze v Pardubicích a okolí, ale také na Slovensku v jiných částech republiky. Po republice je Lohnický vozil vlastním autem. Byli zatčeni právě před tím, kdy chtěli odjet na Moravu. Při cestách vždy zamazali evidenční značku automobilu.
Lepší začátek roku si tedy pardubická četnická stanice nemohla přát.
Hlídka pátrací stanice se služebním psem na motorovém kole
Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Přijďte si odpočinout od nákupního shonu, pečení cukroví, všudypřítomného stresu a vyberte si z nabídky Národní galerie Praha!
Akvarel, tedy práce s vodou ředěnými barvami na papíře, stojící na pomezí kresby a malby, je v dějinách výtvarného umění technikou s dlouhou tradicí. Největšího rozvoje dosáhl v 19. století, kdy svou univerzalitou zasáhl do většiny oblastí výtvarného umění. Akvarel charakterizuje lehkost, suverenita a virtuozita, neboť z podstaty své techniky skýtá minimum možností pro váhání a opravy.
Jedním z center umění akvarelu byla v 19. století Vídeň, kde se tato technika stala významnou součástí měšťanské a šlechtické kultury. Vynikající příklady vídeňského akvarelu se nacházejí ve sbírkách Národní galerie Praha (např. díla Rudolfa von Alta, Thomase Endera či Josefa Kriehubera). Národní galerie zároveň disponuje obsáhlými fondy akvarelů malířů a malířek českého původu (např. Antonín Mánes, Bedřich Havránek, Jan Novopacký, Amálie Mánesová, Vincenc Morstadt). Výstava ukazuje nejen uměleckou výměnu mezi dvěma metropolemi v době, kdy byly součástí jednoho státu, ale i vysokou kvalitu českých akvarelistů a podněty, které přinášeli do středoevropské vizuální kultury. Velká část exponátů je málo známá či dosud nevystavovaná.
Výstava představuje akvarel v jeho komplexnosti: mimo tradiční obory (veduta, krajina, portrét, interiérové vyobrazení) se zaměřuje i na další důležitá témata, jako je akvarel v rukou malířek a akvarelová skica. Kromě toho, že akvarelisté 19. století projevovali své mistrovství sugestivním ztvárněním detailu, právě ve skicách byli zároveň schopni velmi uvolněného projevu, jenž má mnoho společného s moderním uměním. Výstava se neomezuje jen na období biedermeieru, které bývá s akvarelem nejčastěji spojováno, ale sleduje význam a využití akvarelu až do přelomu 19. a 20. století. Ukazuje jej také jako techniku pohybující se mezi médii: sleduje jeho vztah ke grafice, malířství, architektuře či například fotografii. Výstava je tak rovněž příležitostí k pochopení umění 19. století jako bohatého vizuálního světa, jehož četné komponenty se živě propojovaly a vzájemně ovlivňovaly.
Autor výstavy: Petr Šámal, Ústav pro dějiny umění FF UK
Zřejmě se v Česku nenajde člověk, který by Helenu Růžičkovou neznal. Její humor byl srozumitelný všem, byla komediantkou i skvělou charakterní herečkou. Na jevišti Národního divadla stála už ve čtyřech letech v baletu Z pohádky do pohádky. Již 4. ledna uplyne 20 let od její smrti. V Salmovské literární kavárně zavzpomínáme na tuto dámu s velkým srdcem a to přímo s její velkou přítelkyní, kamarádkou, která se do poslední chvíle o Helenu Růžičkovou starala, spisovatelkou a publicistkou Marií Formáčkovou. Dále pak zavzpomíná herec Jan Kuželka. Večerem bude provázet sám autor vzpomínkového večera, DjBobeš Robert Michálek spolu s výtvarnicí Alexandrou Hejlovou.
Na svátek Tří králů, 5. ledna od 18:30 hod., zavzpomínáme na ikonu československého filmu, Helenu Růžičkovou.
Na týden, který se překlene na Nový rok vypadla z pytlíku run Jera. Jera říká, že je nutné zakončit práci a sklidit její výsledky. Naděje, že nový rok bude bohatý jako úroda. Ale také vzkazuje, že nás čeká další práce. Nový rytmus, začátek dalšího cyklu. Pokud zaváháme způsobí škody a dlouhé čekání než konec přinese své ovoce. 1. 1. 2024 přivítejme Nový rok s novými plány.
K tomu jsem vyložila z Tarotového balíčku karet z něhož se obrátila karta Smrt. Smrt není špatná a už vůbec zlá karta. Znamená konec a začátek něčeho nového. V tomto případě nám to sedí na další rok. Nebraňte se tedy změnám, když k nim dochází. Zamyslete se, zda vám něco brání v novém začátku. Tato karta a tento týden nás nabádá k tomu vše ukončit v dobrém. Nechte tedy vše staré odeznít, aby byl prostor na vše nové.
Snědli jste hodně kapra, salátu a cukroví? Osvědčeným způsobem jak nepřibrat je pohyb. Proto zde máme tip na výlet na Lysou horu v Beskydech.
Kudy se na Lysou horu dostanete:
Z Ostravice Délka trasy v jednom směru: 5,5 – 7,5 km Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny Je to nejpopulárnější výchozí bod pro výstup na Lysou horu. Je tam nádraží, takže lze jet přímo vlakem na nádraží Ostravice a nebo autem lze zaparkovat v obci Ostravice u Pily nebo hotelu Sepetná či hotelu Sluníčko. Vede zde od začátku až na vrchol červená značka.
Z Malenovic Délka trasy v jednom směru: 6,5 km Čas trasy v jednom směru: 2,5 – 3 hodiny Trasa začíná v obci Malenovice. Je zde možní dojet autobusem nebo autem zaparkujete na parkovišti u penzionu Rajská bouda. Probíhá zde populární Medvědí stezka. Od startu vyrazíte po žluté značce, minete odbočku k Satinskému vodopádu a objevíte se u historického hostince u Veličků. Budemte pokračovat dále po žuté a dojdete ke středisku Ondrášova dolina a pak Lukšinec, kde se napojuje červena trasa.
Z Visalají Délka trasy v jednom směru: 8,5 km Čas trasy v jednom směru: 3 – 3,5 hodiny Cesta z Visalaljí je nejdešlí, ale nejsnazší. Protože Visalaje jsou vysoko položené. Celou dobu se držíme červené turistické značky. Cestou minete horu Zimný (1080m).
Od přehrady Šance Délka trasy v jednom směru: 7 km Čas trasy v jednom směru: 3 hodiny Výšlap začíná u hráze přehrady Šance, kde jdeme po žluté trase, která nás dovede až na horu. Tato trase je náročnější.
Z Krásné Délka trasy v jednom směru: 5,5 km Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny Trasa začíná u řeky Mohelnice a na vrchol nás dovede žlutá značka. Tato trasa se zdá být nejkratší, ale i tak nastoupáme přes 800 výškových metrů. Asi kilometr před cílem mineme horu Malchor, která má 1219m.
Od hotelu Petr Bezruč Délka trasy v jednom směru: 6 km Čas trasy v jednom směru: 2,5 hodiny Na Lysou Horu se odtud vydáme po zelené a asi po 1 km se napojíme na modrou trasu, která nás provede kolem mohyly na Ivančeně. Asi 500 m před vrcholem přepneme ještě na žlutou, na které si užijeme pěkné serpentýny až nahoru.
Pokud se na Lysou horu chystáte, neváhejte nám do příspěvků např. na facebooku, poslat fotografie.
