Kapela Maxíci pokřtila klip Hlídač krav: Jsme už takoví retro dědci, smál se Kyklop

Kde se objeví hudební skupina Maxíci, není o zábavu nouze. Pánové to umějí rozjet, ať už v kostýmech, anebo ve stylových tričkách s jejich podobiznami. A publikum zpívá a tančí s nimi. Tak to vypadalo i na sobotním křtu nejnovějšího klipu Hlídač krav v baru Kobra v Běchovicích. A důvodů k oslavě bylo víc – nejen povedený videoklip, ale i narozeniny zpěváka Maxíků Pavla Vohnouta, alias Kyklopa.

O tom, že Maxíci mají originální nápady, není pochyb. Jedinečný je proto i jejich poslední videoklip, kde se obrazy mění z reality do komiksu. „Jsme vlastně takoví retro dědci české populární scény,“ směje se Pavel Vohnout alias Kyklop, který je i jedním z tvůrců nápadu – nepoužít foto kapely, ale komiksové postavičky. A povedlo se. Při premiéře jejich nového klipu z posledního alba Maxíci: 25 let turbulencí, ovace nebraly konce.

Na žádném křtu nesmí chybět kmotři, Maxíci měli rovnou dva. Prvním se stal komik a bavič Milan Pitkin, známý svými výstupy po boku Ivana Mládka v jeho estrádách a Banjo Bandu. „Ať se klipu, stejně jako Maxíkům, daří,“ vzkázal. Druhým pak hudebník a vydavatel Jindřich Kraus, který prozradil novinku. „Na koncertech Maxíků budu vystupovat jako jejich host“. Za pár dní Jindřich Kraus s kapelou natočí a nazpívá píseň Takový schody do nebe, kterou před mnoha lety společně složil s Karlem Kopeckým v rytmu Maxíků.

Celý křest vygradoval velkolepým nočním ohňostrojem na počest Maxíků. „Bylo to skvělé, lepší než na Silvestra,“ jásali diváci a pokračovali ve víru tanečních rytmů koncertu, který se protáhl až do rána. Maxíci ještě přislíbili, že v letošním roce chystají opravdové pecky, na které se stojí za to těšit!

 

Pavel Kyklop Vohnout: Jsme retro dědci!

 Pavle, jak jste přišli na nápad na komiksový klip?

„Loni jsme vydali naše poslední CD  Maxíci: 25 let  turbulencí, a to  k  výročí dvaceti pěti let  na hudební  scéně. Už jsme vlastně  takoví  retro  dědci  české populární  scény. Tam se zrodil první  nápad nepoužít foto, ale  komiksový postavičky,  který  nás charakterizují.  Na  tomto  dvojcédéčku  je i  písnička Hlídač krav a  ta nás  inspirovala  právě  k tomuto zpracování.“

Čím je tento klip výjimečný? 

„Asi  tím,  že  se obraz  mění  z  reality  do komiksu.  Navíc s  námi  točila mladá  děvčata,  taneční  soubor, tak to alespoň  není jen o  retro  dědcích, ale  jsou  tam i mladé  a krásné  holky. A taky plno  efektů, které  to  skvěle  doplňují. Jako třeba hraní  na jiskřící  kytaru ve  svářecké  kukle. To je nápad  režiséra Michala Pešouta.“

 

Kde berete nápady na písničky a proč zrovna Hlídač krav?

„Už kdysi, v bývalém  složení,  padl tento  nápad na předělávku této úspěšné písně od Jarka Nohavici a my  jej jen připomenuli  touto  předělávkou v jiných aranžích. Je  to  skvělá   a vtipná  píseň, navíc stále  aktuální. Lidé  si  ji rádi  zpívají  na  našich koncertech.“

Proč jste točili zrovna v baru Kobra v pražských Běchovicích?

„Když  jsme  přišli   s nápadem udělat videoklip, byl už podzim a poměrně  zima a my potřebovali  točit venku, kde to  dle  původního  scénáře  moc  nešlo. Bylo  už docela  sychravo. Kamarád  je  majitelem tohoto  baru a já  tam  navíc  strašně  rád  chodím hrát  šipky  a kulečník. To prostředí  je  skvělé a samo  osobě  zajímavé a  navíc, majitel  byl  svolný  v těchto prostorách  točit a  vytvořil  nám  skvělé  podmínky k  natáčení.“

Kolik CD už jste celkem vydali a ze kterého je tato písnička?

„Od  doby,  kdy jsme  přišli o  původní název, a to  spekulací  našeho  bývalého  člena Dana  Valiho,  což  už je čtyři a půl  roku a vystupujeme  pod  novým  názvem skupina Maxíci, jsme  vydali  dvě  autorské  desky: Baby Pop a Útok  králíků. Potom jsme  vydali  ještě dvojcédéčko 25 let turbulencí.“

Foto: Dagmar Pavlíková

Rézička a Čtvrtjadýrko – Jaroslava Pechová

Dnes vám představíme další knižní novinku úspěšné spisovatelky Jaroslavy Pechové.   Deset půvabně ilustrovaných  pohádek  pod společným názvem  RÉZIČKA A ČTVRTJADÝRKO  jsou laskavé, veselé ale i poučné příběhy z lesa, kde žije veverka Rézička a skřítek  Čtvrtjadýrko, kterého vyčarovalo slunko z lískového oříšku.  Prožijí  mnohá dobrodružství plné humoru ale i napětí.  Přátelství, soudržnost a vzájemná pomoc jsou pro ně samozřejmostí. Na konci každé pohádky čtenáři najdou písničku včetně not.  Tato pohádková kniha je první z  edici POHÁDKY TRALALA.  Už zanedlouho se na knižních pultech objeví další díl JAK LOUKA KOUKÁ.

Jaroslava Pechová

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv Jaroslava Pechová

Žhavé struny Jaroslava Svěceného

Jaroslava Svěceného, českého houslového virtuosa, nemusíme vůbec představovat. Je jedním z nejvýznamnějších a nejznámějších současných českých houslistů. Snad neexistuje jediný Čech, který by ho neznal. Velké úspěchy slaví nejen u nás, ale i v zahraničí, kde doslova dobyl celý svět.

 

Jaroslav Svěcený & Cigánski diabli(SK) – Foto: Jadran Šetlík

Srdečně vás zveme na výjimečný, unikátní koncertní pořad, třídenní hudební festival Jaroslava Svěceného, který nese název  „ŽHAVÉ STRUNY“. Koncert se bude konat 27. – 29. března 2020 v Litoměřicích. Premiéra tohoto multižánrového projektu má oslovit všechny generace. Dojde k propojení hudby klasické, etnické, latinsko – americké včetně hereckých prvků a jako „třešinka“ na dortu proběhne v sobotu 28. března výstava slavných italských, francouzských, německých a českých houslí 17. – 20. století s komentovanými prohlídkami Jaroslavem Svěceným.

 

Další informace a předprodej vstupenek naleznete na :

www.mkz-ltm.cz.

Malá ochutnávka toho, co na Vás čeká! Tato hudba zazní na 2. koncertu 28. března 2020: Jaroslav Svěcený & Ladislav Horák – Libertango

www.sveceny.cz

Foto: Jadran Šetlík

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Jadran Šetlík

Věra Martinová – 60 let

Známá česká zpěvačka a kytaristka, první dáma české country hudby, Věra Martinová, pro své příznivce a fanoušky, chystá u příležitosti jejího životního jubilea koncert „Věra Martinová – 60 let“ v Divadle Hibernia, ve středu 25. března 2020 v 19:00 hod.

Kromě samotné jubilantky, která vystoupí za doprovodu své doprovodné skupiny a také komorní filharmonie SMIKOF, ji na pódium přijdou písničkou popřát hosté programu např. David Stypka, Ivan Hlas, Pavlína Jíšová, Vesna a další. Srdečně zveme!

Předprodej vstupenek na tuto jedinečnou událost: www.ticketportal.cz/event/VERA-MARTINOVA-60

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: archiv Věra Martinová/FB

NOVÝ FILM „CASTING NA LÁSKU“ DOTOČEN!

Od října probíhá natáčení nového celovečerního filmu režisérky Evy Toulové s názvem CASTING NA LÁSKU. Romantická komedie o tom, že všichni pořádní chlapi vymřeli, pojednává o těžkostech moderního seznamování.

Hlavní protagonistkou filmu je herečka Stela Nebeská, která s blížící se čtyřicítkou zjišťuje, že díru do světa už asi neudělá. Ztrácí angažmá v divadle, kde stejně hrála jen nevýznamné role. Po kariérním neúspěchu přichází i osobní – manžel jí začne podvádět a ani se to  nijak moc nesnaží skrývat. Stela se zapřisáhne, že se mu stůj co stůj pomstí a najde si někoho, před kým její manžel zbledne závistí. Začne se  proto seznamovat, ale co schůzka, to výstřední nápadník a každé rande končí fiaskem.

„Tenhle film nás všechny hodně bavil. Jeho kratší pilotní verzí jsme zkoušeli pouštět jako předfilm v kině, abychom viděli, jestli bude bavit i diváky a smáli se. To nám dodávalo ještě větší motivaci.“ uvedla režisérka Eva Toulová.

Hlavní roli ve filmu ztvárnila zkušená herečka Tereza Petrášková,  o kterou se uchází například  Igor Bareš, Václav Vydra nebo  Lukáš Langmajer. V dalších rolích září Martin Sitta, Milan Šteindler, Valerie Zawadská, Zdeněk Maryška, Jan Řezníček, Jitka Sedláčková, Jan Čenský a další.

Humorný snímek, který produkuje společnost Copperfilm, se natáčel od října minulého roku převážně v Praze a Červeném Kostelci. Původně měl vzniknout jako internetový seriál, ale bohaté námětové podněty přerostly hlavním tvůrcům v celovečerní film.

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Copperfilm

NOVOROČNÍ NAŘČENÍ

Na Nový rok 1935 byla kutnohorská pátrací stanice vyžádána okresním četnickým velitelem v Humpolci vrchním strážmistrem Josefem Wimmerem k právě udanému, poněkud zapeklitému případu. Podrobnosti budou sděleny až osobně na místě.

Telefonický požadavek na výjezd pátračky přebíral coby pohotovostní četník štábní strážmistr Král. Ačkoliv mu vůbec nerozuměl, okamžitě zatelefonoval vrchnímu strážmistru Eidlpesovi, neboť se jednalo o požadavek samotného okresního četnického velitele, což nebývá obvyklé.

Velitel pátračky se po vyřízení vzkazu domníval, zdali nejde o opožděný silvestrovský žert. Proto raději osobně zavolal na humpolecké okresní četnické velitelství. Ne, nejedná se o žert a přítomnost pánů z pátračky je skutečně nezbytná.

Automobil řízený štábním strážmistrem Králem vezl do Humpolce velitele pátračky a dále strážmistry Vašíčka a Cimburu.

Autohlídka pátračky po příjezdu do Humpolce

V kanceláři okresního četnického velitele byl dále přítomen velitel četnické stanice v Herálci vrchní strážmistr Rudolf Kořínek. Vrchní strážmistr Wimmer všem přítomným sdělil okolnosti případu.

Dnešního dne ráno se na četnickou stanici v Humpolci dostavil jistý Kučera-Czisingar a oznámil, že Boženě Stanglerové z nedaleké Věže, jde o život. Její švagr, známý šlechtic a velkostatkář Robert Stangler má zájem připravit ji o život. Případ byl okamžitě oznámen okresnímu četnickému veliteli.

Velitel četnické stanice v Herálci, do jejíhož staničního obvodu obec Věž patří, k osobě Roberta Stanglera uvedl, že do obce přišel počátkem roku 1908, kdy koupil zadlužený místní statek, jehož součástí je i zámek. Ihned po zakoupení začal zámek rekonstruovat. V obci je velmi oblíben, neboť mimo jiné zřídil soukromou elektrárnu a obyvatelé obce z ní mohou odebírat elektrický proud za poplatek 5 Kč z jedné žárovky. Kromě toho podporuje místní školu a tělocvičenou jednotu Orel. Jedná se o čestného a v širokém okolí velice váženého muže a dobrodince.

Udání jednoho šlechtice druhým však četnictvo nemůže brát na lehkou váhu. Vrchní strážmistr Wimmer osobně vyslýchal oznamovatele, který opakovaně tvrdil o vážném nebezpečí, které hrozí slečně Boženě Stanglerové.

V první řadě bylo nutno zajistit ochranu ohrožené Boženy Stanglerové. Ta byla automobilem pátrací stanice přivezena do humpoleckých četnických kasáren. Při výslechu uvedla, že zná Jiřího Kučeru-Czisingara, jež je šlechtickým levobočkem a který se snaží ucházet o její přízeň. Ona však nemá o tohoto muže zájem a dala mu to opakovaně najevo. Na adresu svého švagra uvedla, že spolu mají jisté neshody ohledně majetkových záležitostí, které však blíže nehodlala rozvádět.

Při opakovaném výslechu Kučera-Czisingar uvedl, že velkostatkář Stangler najal v minulosti pro zločin trestaného Josefa Stechra, aby zprovodil ze světa jeho švagrovou, která usiluje o bezpracné získání jeho poctivě získaného rozsáhlého majetku.

Nyní četnicvtu nezbývalo než vyslechnout k věci samotného velkostatkáře Stanglera. Ten po předvolání na okresní četnické velitelství při výslechu potvrdil, že má jisté neshody se svojí švagrovou Boženou ve věcech majetkových a ve vztahu k osobám, s nimiž navazuje intimní vztahy. Popřel však, že by se kdy setkal s nějakým Josefem Stechrem.

Jelikož se jednalo o tvrzení proti tvrzení, byl velkostatkář Stangler zatčen pro podezření ze spáchání zločinu svádění k násilnému odstranění svojí švagrové Boženy Stanglerové a byl dodán do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.

Uvedený zásah četnictva byl obyvateli obce Věž, ale i celého humpolecka přijat se značnou nevolí.

Na druhé straně tato senzace okamžitě zaplnila stránky novin a časopisů, kde se však objevovaly převážně názory o nevinnosti zatčeného a na jeho obhajobu.

Po Josefu Stechrovi, který byl v minulosti trestán 12 roků trvajícím těžkým žalářem pro zločin zabití, bylo kutnohorskou pátračkou vvyhlášeno pátrání.

Při jednom z dalších výslechů Kučera-Czisingar před vyšetřujícím soudcem přiznal, že křivě nařknul velkostatkáře Stanglera. Na svoji obhajobu pouze uvedl, že jej k věci navedl jeho dobrý známý, jehož jméno v obavách o svůj život nemůže uvést. Poté, co se celá věc stala předmětem vyšetřování a došlo k zatčení velkostatkáře Stanglera, ho prý chtěl tento známý zastřelit. Jméno dotyčného na opakovaný dotaz vyšetřujícího soudce však odmítl udat. Z tohoto důvodu byl Jiří Kučera-Czisingar zatčen a umístěn do vazby krajského soudu v Kutné Hoře.

Robert Stangler byl na základě výsledků vyšetřování případu propuštěn 17. ledna 1935 o páté hodině odpolední z vazby.

Novinový titulek  Velkostatkář Stangler nevinně nařčen

Počátkem února 1935 zastavilo státní zastupitelství v Kutné Hoře trestní řízení proti velkostatkáři Robertu Stanglerovi.

Následně byl propuštěn z vazby i Jiří Kučera-Czisingar a bylo proti němu zahájeno trestní stíhání pro zločin křivého obvinění a klamání úřadů.

Vrchní strážmistr Eidlpes se domníval, že hlavním motivem jednání hochštaplera Kučera-Czisingara byla snaha o bezpracné získání peněz z majetku velkostatkáře Stanglera, známého v širokém okolí nejen svým majetkem, ale i dobročinností.

To se potvrdilo i výslechem vypátraného Josefa Stechra, s nímž se Kučera-Czisingar setkal ve vězení, když byl trestán za podvod.

I s takovouto blamáží se může četnictvo setkat při výkonu pátrací služby. Budiž tento případ poškození ctihodného občana a dobrodince výstrahou do budoucna, apeloval v rámci pokračovacího výcviku na podřízené vrchní strážmistr Eidlpes.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

VĚČNÝ ŽENICH

Kromě vrchního strážmistra Kousala tvořili osazenstvo kutnohorské pátračky coby fotograf strážmistr Jaroslav Oppelt a řidič motorového kola strážmistr Václav Sainer.

Za účelem provádění fotografických prací byl pátrací stanici přidělen fotografický přístroj a k získání a rozmnožení teoretických vědomostí o fotografování byla všem pátracím stanicím při jejich zřízení přidělena i příručka s názvem „Davidův rádce ve fotografování“, kterou strážmistr Oppelt mající ve fotografování zálibu již řadu let vlastnil a její obsah velmi dobře znal.

Příručka: Davidův rádce ve fotografování

Kromě fotografických prací se strážmistr Oppelt věnoval zajišťování stop na místě trestných činů a daktyloskopování osob.

Strážmistr Sainer, ač zastával funkci řidiče služebního motorového kola s postranním vozíkem, musel čas od času vykonávat službu i ve formě pěších obchůzek. V pondělí 16. ledna 1928 odpoledne byl například vrchním strážmistrem Kousalem vyslán coby kurýr ke kutnohorskému krajskému soudu s poštou.

Cestou zpět na pátrací stanici byl strážmistr Sainer svědkem hádky ženy s mužem, při které byla muži vyčítána nevěra, a muž byl přitom takřka hysterickou ženou napadán a tlučen doslova hlava nehlava. Přestože cizoložství je pouze přestupkem a není zločinem, k jejichž řešení byly pátrací stanice primárně zřízeny, musel strážmistr coby četník zasáhnout. Ačkoliv byl obdobně, stejně jako většina mladých příslušníků četnického sboru, svobodný, zželelo se mu zhruba stejně starého muže. Se slovy „Ve jménu zákona!“ zasáhl a snažil se ženu od muže vzdálit. Když žena po chvíli zaregistrovala přítomnost četníka, přestala s fyzickým napadáním a omezila se pouze na slovní nadávky. Z nadávek strážmistr Sainer vytušil, že napadaný muž není nevěrníkem, jak se původně domníval, ale sňatkovým podvodníkem, který se dokonce měl dopustit zločinu dvojnásobného manželství.

To už je vážné obvinění ze zločinu, spadajícího právě do kompetence pátračky. V muži byl zjištěn Oldřich Krásenský, narozený 17. srpna 1898 v Kutné Hoře, momentálně příslušný do obce Nasavrky v politickém okrese Chrudim. V ženě byla zjištěna jeho bývalá manželka Marie Povýšilová, s níž od roku 1922 Oldřich Krásenský ženat a vůči níž se již počátkem roku 1923 dopustil zločinu dvojnásobného manželství, za což byl potrestán žalářem na dobu jednoho roku. Vzhledem k tomu, že Krásenského druhá manželka, ač sama svobodná, si vědomě vzala oddanou osobu, byla i ona odsouzena pro tentýž zločin podle § 207 trestního zákona na jeden rok žaláře.

Po spáchání uvedeného zločinu se Marie, rozená Povýšilová, dala s Oldřichem Krásenským rozvést. Krátce po odpykání uloženého však opět uzavřel sňatek s nějakou vdovou z Pardubic.

Z domovského listu vystaveného obecním úřadem v Nasavrkách vyplývalo, že Krásenský vstoupil dne 28. prosince 1926 do svazku manželského s jistou Boženou Mádlovou z Nasavrk!

Z uvedeného důvodu byl Oldřich Krásenský prohlášen za zatčeného a předveden strážmistrem Sainerem na pátrací stanici. Marie Povýšilová, byla požádána, aby se toho dne zdržovala z důvodu vyšetřování a potřeby podání svědectví doma.

Telefonickým dotazem na četnické stanici Nasavrky, bylo zjištěno, že Krásenský se v obci zdržuje od roku 1926 a že zde skutečně toho roku uzavřel sňatek s dosud svobodnou Boženou Mádlovou.

Kromě toho byl ve věcech Oldřicha Krásenského nalezen Výučný list na jméno Emanuela Šíbla narozeného v roce 1896 v Kutné Hoře osvědčující, že se jmenovaný po dobu tří let, od roku 1911 do roku 1914 učil na mlynářského pomocníka. Výučný list byl podepsán tehdejším předsedou společenstva mlynářů Janem Středou, majitelem kutnohorského pekařství. Jak k výučnému listu přišel, se Krásenský odmítl vyjádřit.

Výučný list

Marie Povýšilová poté četníkům uvedla jako důvod napadení svého bývalého manžela skutečnost, že jí zkazil celý život, neboť po tom, co jí Krásenský provedl, z rozrušení potratila. Proto zanevřela na muže a od té doby žije sama se svojí nemocnou matkou.

Prostřednictvím okresního četnického velitelství v Pardubicích se vrchnímu strážmistru Kousalovi podařilo zjistit, že Oldřich Krásenský po odpykání trestu za dvojnásobné manželství, během něhož bylo jeho první manželství na základě návrhu Marie Povýšilové rozvedeno, v létě roku 1925 vstoupil do svazku manželského s mnohem starší vdovou po obchodníkovi ve Svítkově Annou Kučerovou. Toto manželství je právoplatné dodnes.

Hlídka pátrací stanice krátce před polednem navštívila Středovy pekárny. Kromě zakoupení vykřupaných rohlíků k obědu strážmistři od pekaře Jana Středy zjistili, že v roce 1926 požádal Emanuel Šíblo o vydání duplikátu výučného listu, neboť originál mu byl odcizen neznámým pachatelem.

Středovy pekárny

Zatímco strážmistr Sainer sepisoval koncept Zprávy o zatčení, zhotovil strážmistr Oppelt dvoudílnou fotografii Oldřicha Krásenského a vyhotovil kartu s jeho daktyloskopickými otisky pro případ, že by se v budoucnu opět dopustil protiprávního deliktu, což se v jeho případě dalo očekávat.

Dvoudílná fotografie 

Kutnohorský krajský soud odsoudil Oldřicha Krásenského pro opětovně spáchaný zločin dvojnásobného manželství podle § 206 trestního zákona na tři roky tentokrát k těžkému žaláři, neboť Boženě Mádlové, s níž vešel do druhého manželství, zamlčel svůj manželský stav.

Obálka knihy: Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Režisérka Eva Toulová natáčí nový film o moderním poutnictví „Pěšky bez hranic“

Režisérka Eva Toulová natáčí polohranný dokumentární film o moderním poutnictví s názvem Pěšky bez hranic. V hlavní roli diváci uvidí Terezu Petráškovou, se kterou zmiňovaná režisérka aktuálně dotočila hraný film Casting na lásku. Natáčení snímku Pěšky bez hranic probíhá na Cyrilometodějských stezkách. Štáb musí podle scénáře ujít po svých bezmála 400 kilometrů.

Foto: Petr Hirsch

A o čem zmiňovaný film bude? Tereza má v životě všechno, co si kdy přála – manžela, zdravou dceru a práci, která jí naplňuje. Přesto se nedokáže zbavit pocitu, že jí v životě něco chybí. Rozhodně se proto vyjít ze své komfortní zóny a díky sázce se ocitá na pouti na Velehrad. Pěšky, jen s batohem na zádech poznává, co vlastně moderní poutnictví obnáší. Vystavená nepříznivým podmínkám počasí, ročních období únavě a vyčerpání se navrací k původním hodnotám a nalezení něčeho dávno ztraceného.

„Natáčíme se stejným štábem, co Camino na kolečkách, tak je to pro mě taková srdcová záležitost. Jsme v polovině natáčení, kde jsem si sama na vlastní kůži poprvé vyzkoušela, jaké to je jít v zimě na bodu mrazu nebo putovat za tmy.“ uvedla režisérka Eva Toulová .

Producentem filmu a hlavním organizátorem poutí, které se odehrávají v různých ročních obdobích, je známý poutník Petr Hirsch, který produkoval i dokument Camino na kolečkách. Za kamerou natáčí Tomáš Lénárd.

Foto: Tereza Kozderová

Snímek, který vzniká v rámci fond malých projektů Cyrilometodějské stezky, bude dotočený v květnu 2020. Videoukázku z první cesty můžete shlédnout zde:

https://vimeo.com/375626502?fbclid=IwAR0WcGtFoMjTJ4nvrWktb0GN_MT2PA612EnV_V7TQMtewvNM4_LZGV-rw4w

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Eva Toulová, Tereza Kozderová, Petr Hirsch

Neuvěřitelný Jan Přeučil: v únoru oslaví 83. narozeniny

Letos v únoru oslaví Jan Přeučil úctyhodné 83. narozeniny, přesto je stále ve skvělé kondici. Jeho energii by mu mohli závidět i o generaci mladší kolegové. V dramatickém představení Bláznovy zápisky od Nikolaje Vasiljeviče Gogola předvádí herec neskutečný výkon – více než hodinu totiž nesleze z jeviště, na kterém je celou dobu pouze on sám. Nyní kromě Prahy, mohou toto unikátní představení vidět i diváci na různých místech republiky.

Gogolovy Bláznovy zápisky hrál Jan Přeučil už před 50 lety, když vzniklo legendární pražské komorní Divadlo Viola. Po desítkách let se ke hře vrátil. Nutno podotknout, že si právě za její provedení zaslouží velký obdiv, dokonce by klidně mohl aspirovat na Cenu Thálie!

„Ve skoro 83. letech zahrát takový kus a ještě k tomu s takovými kreacemi, to tedy smekáme jeho pověstný klobouk,“ říkají nejen diváci, kteří už dramaticko-komediální představení viděli, ale také produkční divadel, kde se představení už hrálo…

Herec, který jak sám přiznává, cvičí denně Pět Tibeťanů, nejméně třikrát týdně chodí plavat a každý měsíc jezdí vlakem na Slovensko, kde učí na herecké škole, zvládá hru tak dokonale, že na jejím konci ještě doslova vyskočí a klaní se divákům, kteří jej vždy odmění obrovským potleskem – standing ovation.

Herec zde křičí, směje se, brečí, klečí, leží, vstává s kondičkou atleta. Zkrátka předvádí neuvěřitelné kreace! Součástí je i pasáž, kde má Přeučil jako představitel úředníčka Popriščina, jenž se pomátne na rozumu, nacpané papírové kapesníčky v uších. Působí tak hodně komicky a diváci se tomu velmi smějí, i když postava carského úředníčka je v spíše k pláči.

„Bláznovy zápisky mě uchvátily, protože jsem Gogola miloval. A navíc jsem zde hrál postavu zcela vyšinutou mimo zákony normálního myšlení. Představení ve Viole byla vždycky plná a hra tu dosáhla více než sta repríz! Nyní, ať už to hraji v Praze nebo s tím jezdím po republice, mě to stále velmi baví. Přiznávám, je to trochu náročné, ta více jak hodina na jevišti dá zabrat. Když vás ale něco baví, baví to i diváky, pak vám to tak nepřijde,“ dodal skromně Jan Přeučil.

Vidět Jana Přeučila v této úchvatné hře mohou diváci už 8. ledna v pražském Divadle Karla Hackera, dále 12. ledna ve Vrchlabí, 18. ledna v brněnském Divadle Bolka Polívky či pak třeba 11. března ve Znojmě, 16. března v Ústí nad Labem nebo 31. března v Týně nad Vltavou.

 

Autor: Alexandra Hejlová

Foto: Jaroslav Hauer

ROMANTICKÁ PROCHÁZKA

Štábní strážmistr Albert Pernica z četnické stanice Kyjov ve stejnojmenném politickém okrese v sobotu 20. prosince 1941 ráno odcházel do služby. Čekala jej pouze kancelářská práce a tento den mu proto služba končila již ve 14 hodin. Dohodl se tedy se svojí manželkou, že mu přijde naproti do četnických kasáren a poté se půjdou projít.

Paní Pernicová, při vidině romantické procházky s manželem, požádala babičku, aby pohlídala jejich syny, že chtějí být s Bertem chvilku sami. Mimo jiné je třeba dohodnout, co chlapcům koupí pod stromeček. Však je již nejvyšší čas.

Jakoby to manželům Pernicovým někdo nepřál, začalo po jedné hodině hustě pršet se sněhem. Přesto paní Pernicová, již před druhou očekávala svého manžela před budovou četnických kasáren.

Jelikož chodil štábní strážmistr Pernica do služby již z domova ve služebním stejnokroji, musel být ozbrojen dle služební instrukce alespoň poboční zbraní. Než chodit s bodákem natož se šavlí, chodil pan štábní ozbrojen služební pistolí.

Po letmém polibku se do sebe manželé zavěsili a vydali se i přes nepřízeň počasí procházkou do aleje. Dříve, než si vůbec stačili vzájemně sdělit, co každý dopoledne dělal, zaregistroval štábní strážmistr Pernica kolem procházet muže, jehož sice neznal, ale který se mu zdál povědomý.

Na procházce

Celé dopoledne totiž do knih pátrání přepisoval vyhlášená pátrání z policejních věstníků a vyškrtával v nich pátrání již odvolaná. V momentě si vzpomenul, že tvář patří několikrát trestanému zloději a podvodníku Antonínu Olejníčkovi z Brna, po kterém je pátráno, jelikož porušoval povinnosti vyplývající mu z uloženého policejního dohledu.

Vykročil tedy muži v ústrety a s úsměvem na tváři, jej oslovil, zdali není pan Olejníček z Brna. Paní Pernicová, se domnívala, že se jedná o nějakého manželova známého.

Muž se nejprve zarazil, zbledl a krátce nato přiznal, že je skutečně Antonín Olejníček z Brna.

Četníkem byl již vážným a důrazným hlasem vyzván, aby jej následoval na četnickou stanici. Manželce bylo jasné, že je romantická procházka u konce. To jí záhy potvrdil manžel, který ji požádal, aby šla domů napřed, že přijde, jakmile to bude možné. Toto rčení je všem četnickým manželkám velmi dobře známé, a proto se ani nesnažila dát najevo svojí nevoli.

Na četnické stanici bylo podle pátrací relace vyhlášené policejním ředitelstvím v Brně potvrzeno, že se skutečně jedná o již dvanáctkrát pro podvody a krádeže trestaného Antonína Olejníčka, který byl původně vyučen knoflíkářem, avšak své řemeslo, před více než dvaceti lety pověsil na hřebík. Potuloval se krajem, a přitom páchal různé krádeže a podvody. Jednou to byla lovecká puška, jindy šaty či maso ze zabíjačky. Svými podvody byl schopen připravit člověka i o střechu nad hlavou. Dokonce podvedl Dělnickou úrazovou pojišťovnu o 933 K 80 hal. Poté co si odpykal trest tříletého těžkého žaláře, byl dán brněnským policejním ředitelstvím pod policejní dohled.

Porušování podmínek policejního dohledu byl důvod k dodání Antonína Olejníčka do vazby okresního soudu v Kyjově. Až v pondělí dopoledne byl eskortován k brněnskému soudu na Cejl. Po odpykání trestu jistě bude následovat umístění do robotárny, kde bude mít jistě možnost vrátit se k řemeslu, kterému byl vyučen.

Štábní strážmistr se vrátil domů až pozdě večer. Jeho manželka, aby zahnala špatnou náladu ze zkažené procházky, dala se do výroby čokoládových figurek na stromeček, které mají jejich chlapci moc rádi a manželovi upekla jeho zamilované vanilkové rohlíčky. Udělala jich více, aby mohl donést i kolegům do četnických kasáren.

Když pán domu při vstupu do bytu ucítil vůni právě dopečených vanilkových rohlíčků, věděl, že se zlobou manželky to tentokrát nebude až tak zlé. O opaku se přesvědčil v okamžiku, když chtěl byť jediný, ten rozlomený, ochutnat. To mu bylo dovoleno až po rozbalení dárků. V tom okamžiku došlo i na čokoládové figurky ze stromku.

Četnické vánoce 1941

ČOKOLÁDOVÉ FIGURKY NA STROMEČEK

Rozpočet: 50 dkg tuku Ceres, 12 dkg cukru moučka, 12 dkg kakaa a vanilka.

 Předpis: V nádobě ponořené v horké vodní lázni rozpustíme tuk Ceres, v němž rozmícháme cukr, kakao a rozdrcenou vanilku. Vzniklou čokoládovou hmotu plníme do formiček, které dáme do sněhu ztuhnout. Ztuhlé tvary zabalíme do staniolu a věšíme na vánoční stromeček.

 

Vánoční ozdoby Ceres – Visan

 

VANILKOVÉ ROHLÍČKY

Rozpočet: 14 dkg mouky, 10 dkg margarínu, 4 dkg cukru, 5 dkg strouhaných vlašských ořechů a vanilkový cukr na obalení.

 Předpis: Smícháme mouku s cukrem a strouhanými ořechy a přidáním margarínu vytvoříme těsto. Těsto necháme v chladu asi hodinu odležet a poté z něho uděláme kousky o velikosti ořechu. Tyto se rukama vyválejí na způsob rohlíčků, které se ohnou. Pečí se na plechu na mírném ohni, aby zůstaly skoro bílé. Ještě teplé se obalí ve vanilkovém cukru.

Obálka knihy Četnická kuchařka

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická kuchařka, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline www.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a na www.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.