Autor: Artstar admin

Věštba z run (20. 12. 2023 – 26. 12. 2023)

Na magické svátky zde máme runu Teiwaz, která náleží bohu Týrovi. Týr je jednoruký bůh válek a vítězství. Je strážcem nestranné spravedlnosti. Runa nám slibuje spravedlivý soud, který bude prospěšný pro obě strany. Tato runa varuje před nečestným jednáním. Spravedlnost je nutné chápat v božském absolutním smyslu, ale ne spravedlnost lidskou. 

Blíží se Vánoce a věštba je platná i přes Vánoční svátky. Je nutné pochopit, že vesmír je v nás samých. Pokud to pochopíme, budeme skutečně mocní. Zkuste se spojit s lidmi, které jste ztratili. Omluvte se nebo uzavřete spor ve vás s nimi. Chce to velké úsilí, protože skutečným nepřítelem jsme jen my sami sobě.

24. 12. zda budou s námi naši zesnulí blízcí lidé. Citlivější z vás je mají možnost vnímat. Ucítit jejich energii, vůni nebo nějaký náznak např. přemístění malých věcí na jiné místo. Jsou zde v dobré víře, aby se připomněli, přišli pro odpuštění nebo dali najevo, že oni odpustili vám. Někomu vstoupí do snů. Také lidé, kteří se odmlčeli a jsou mezi živými, ale odloudila je špatná energie či očarování toxickou osobou, nezoufejte jejich duše na Vás myslí, jen to není na vědomé úrovni. Jejich duše také může vyslat signál o pomoc do snů. Mějte u sebe amulet runy Algiz, která je silný ochranný symbol, který svému nositeli přináší odvahu, houževnatost a chrání jej před vším zlým. Vnáší do života sílu a harmonii. Vysílejte ze srdce svou lásku a vizualizujte si jak danou osobu do ní oblékáte.

Vánoce jsou magické, proto v těchto dnes nevyřkněte jakoukoliv zlou kletbu, byť jen v hlavě. V těchto časech bývá moc velmi silná.

Vaše Yennefer

Na palubu komfortního ledoborce až na Severní pól

Životní dobrodružství – cesta na vrchol světa, kde se kolem vás rozprostírá už jen jih. Výprava na sever na palubě ledoborce, nejmasivnější lodi, jakou kdy člověk postavil. Setkání s divočinou – hnízdiště arktických ptáků, mroži, tuleni. Polární medvědi dost zvědaví na to, aby se přiblížili na dosah ledoborce a zblízka ho prozkoumali. Opravdová cestovatelská lahůdka, na palubě ledoborce až na Severní pól. Nejvýkonnější a nejmodernější světový ledoborec byl uveden do provozu v roce 2007. Tato loď drží světový rekord v rychlosti plavby na Severní pól.

Místa na netradiční dobrodružnou expedici je třeba rezervovat dlouhodobě předem! Po potvrzení místa je nutné do 48 hodin uhradit nevratnou zálohu ve výši 40 000,- Kč za osobu. Za příplatek možnost komfortnější kabiny. Cena tohoto zájezdu záleží na zvolené kvalitě ubytování. Nejnižší tarify se vztahují na dvoulůžkové kabiny základního standardu. Předpokládá se, alespoň základní znalost angličtiny, expedice je bez doprovodu českého průvodce, na expedici využívají služeb osvědčených a certifikovaných místních průvodců s výbornou znalostí anglického jazyka.

Cena zájezdu se pohybuje od 669. 000,- Kč na osobu, zájezd trvá osm dní, dosud se zúčastnilo přibližně deset Čechů včetně dvou žen.

Zdroj: livingstone

 

 

Americký filmový producent Walt Disney

Walt Disney, celým jménem Walter Elias Disney, americký kreslíř a filmový producent, se narodil 5. prosince 1901 v Chicagu.. Do historie filmu se zapsal jako tvůrce známých postaviček z animovaných seriálů (myšák Mickey, pes Pluto, kačer Donald). V  roce 1937 natočil první celovečerní animovaný film Sněhurka a sedm trpaslíků, po kterém následovaly Pinocchio, Popelka, Lady a Tramp, Šípková Růženka, Kniha džunglí. Po válce natáčel hrané filmy (Ostrov pokladů, 20 000 mil pod mořem) a dokumentární filmy pro mládež (Ostrov tuleňů, Druhá tvář přírody, Vodní ptactvo, Údolí medvědů). 1955 založil na Floridě (USA) zábavní park Disneyland. Disney zemřel 15. prosince 1966 v Burbanku (Kalifornie).

Autor: Sandra Klaudie Krausová

Foto: britannica.com

Třetí adventní neděle a čas si připomenout významné tradice

Třetí adventní neděle vyjadřuje radost z blížícího se konce postního období, adventní období získává slavnostnější ráz. Připomíná, že se blíží oslava narození Páně. Pro mnohé lidi je také symbolem přátelství a díků za všechny blízké. O třetí adventní neděli zapalujeme růžovou svíci, tzv. pastýřskou. Mnozí lidé tento čas považují za symbol přátelství, setkávání se a díků za všechny blízké. 

Možná nevíte, že první adventní věnec vytvořil v roce 1839 v Hamburku jeden student, který se staral o chudé sirotky v Záchranném ústavu o opuštěné děti. Věnec měl podobu kruhu, zavěšeném u stropu, na kterém byly 4 větší svíce a 19 malých. Každý den společně s dětmi při krátké modlitbě zapalovali další a další svíčku a pro ně to byl krásný a konkrétní symbol přicházejícího světla naděje do jejich smutných osudů.

Vánoční symboly

Vánočka

Tradičním symbolem českých Vánoc je vánočka. Správně se plete z devíti copů. Spodní čtyři symbolizují čtyři živly, tedy oheň (Slunce), vodu, zemi a vzduch. Prostřední tři copy představují rozum, cit a vůli člověka. Vrchní dva copánky se upínají k tomu, co vede člověka nejvýše, tedy k vědění a lásce.

Jablko

Dalším typickým symbolem českých Vánoc je jablko, ze kterého se věštila budoucnost. Všichni známe pověru o tom, když objevíme v rozkrojeném jablku o Štědrém dni hvězdu, povede se nám dobře a budeme šťastní a zdraví po celý následující rok.

Hvězda je totiž po staletí chápána jako mocná síla, která dokáže ovlivňovat osudy lidí.

Betlém

I když první Betlém měl Svatý František z Assisi v italské Umbrii už v roce 1223, k jejich rozšíření v našich zemích došlo až v polovině 16. století, kdy se členové Tovaryšstva Ježíšova snažili o rekatolizaci českého lidu. Aby je přilákali do kostela, instalovali k jeslím figury v životní velikosti a různě je aranžovali podle průběhu legendy o narození Ježíše Krista. První takový Betlém byl postaven roku 1562 v Praze a posléze tento zvyk převzala další česká města. Během následujícího století se Betlémy rozšířily takřka do všech domácností, ač je svého času císař Josef II. spolu s vánočními hrami zakázal. Betlémů se chopila lidová tvořivost a mívaly tisíce podob. Zhotovovaly se ze dřeva, papíru, těsta, vosku, sádry, z hlíny, kukuřičného šustí a často to bývala skutečná umělecká díla.

Vánoční stromeček

Základ položili pohané starověku, kteří spojovali kult Sluncetak zvaný Bálův, s kultem matky, Astarty nebo Ašery, a s rituálním kultem stále zelených stromů – evergreenů. V době oslav „svatých nocí“ zasvěcených slunečnímu božství pořádali veselice u stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla.  Podle legendy byl irský opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba v 6. století vyslán do Burgundska, aby zdejšímu pohanskému obyvatelstvu přiblížil svátek narození Krista. Tak 24. prosince zapálil pochodně do tvaru kříže na jejich starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, a zář ohně přilákala zástupy lidí, jimž pak Kolumbán vyprávěl o narození Ježíška v městě Betlémě.  Pak se ozdobené stromky objevily v 16. století v Německu. Písemný důkaz o nich najdeme v kronice Brém z roku 1570. Právě tam cechovní spolek poprvé ozdobil jedli a pozval děti řemeslníků ke společné oslavě svátků. Od poloviny 17. století se stromky zdobily v protestantských rodinách, posléze v katolických. O jejich rozšíření se zasloužila německo-francouzská válka (1870-1871), kdy si němečtí vojáci zdobili stromky na válečném poli a Francouzům se to zalíbilo.  V Praze poprvé vystrojil vánoční stromek ve své vile jako překvapení pro hosty v roce 1812 režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich. Po 1. světové válce se ujal zvyk stavět rozsvícené vánoční stromky také na veřejných prostranstvích, poprvé to udělala v roce 1925 Plzeň.

Jmelí

Jmelí roste v korunách opadavých listnatých stromů, některé odrůdy i na jehličnanech, a jeho plody – bílé bobule – dozrávají v prosinci právě kolem Vánoc. Lidem připadalo odjakživa tajemné a připisovali mu kouzelné účinky. A tak ho věšeli do vánočně vyzdobených domovů, aby je ochraňovalo před ohněm, uhranutí, bleskem, zlými duchy a také aby přinášelo štěstí. Čím více bílých bobulek je na větvičce, tím větší štěstí člověk může v novém roce očekávat. Vánočním symbolem se stalo v Anglii, odkud se tento zvyk rozšířil do celé Evropy.  Podle legendy bylo jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška a po 33 letech jej Římané porazili, aby z něj pro něho zhotovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v rostlinu zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako věřící jsou živi z Kristova těla, tak i jmelí žije ze živin jiných stromů.  Ve středověku se jmelí používalo jako významná léčivá rostlina a dnešní věda jeho léčivé účinky potvrdila. Obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se používá k výrobě léčiv proti arterioskleróze.

 

 

ŠKVARKOVÉ PRACNY z knihy Četnická kuchařka Michala Dlouhého

Chcete si uvařit a upéci jídlo dle dobových receptů, podle nichž vařily a pekly kuchařky v četnických kasárnách? Tak dnes si připravíme Škvarkové placky podle Michala Dlouhého z knihy Četnická kuchařka. Kniha obsahuje kromě receptů, také řadu kriminálních případů řešených četnictvem na území Československé republiky. 

 

ŠKVARKOVÉ PRACNY

 

Rozpočet: 20 dkg škvarků, 20 dkg hladké mouky, 10 dkg pískového cukru, 1 vejce, 1 tabulka hořké čokolády, 1 lžička tlučeného hřebíčku a 1 lžička tlučené skořice.

Předpis: Škvarky umeleme a smícháme je s moukou, cukrem a nastrouhanou čokoládou. Do směsi zapracujeme vejce, tlučený hřebíček a tlučenou skořici a vypracujeme vláčné těsto. Těsto vpravujeme do formiček a pečeme 15 minut ve středně horké troubě. Ještě teplé obalujeme v cukru.   

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Foto: pixabay

Starý zločin – Michal Dlouhý

Velitelem četnické stanice Buštěhrad v politickém okrese Kladno byl již po řadu let vrchní strážmistr Josef Drs. V prosinci roku 1931, se jako každoročně v rodině pana vrchního strážmistra Drse konala zabíjačka. Od časného rána v kotlích vřela voda a řeznický mistr Jaroslav Suntych z nedalekých Středokluk konal svoji práci.

Již před polednem byl pro přítomné na stole první ovar s hořčicí a křenem. Po občerstvení byla vařena bílá a černá polévka a pokračovaly práce na zpracování sádla a výrobě tlačenky, jaternic a jelit.

Četníci na zabíjačce

Když bylo vše hotovo, zasedli sousedé ke stolu, kde koštovali letošní produkty páně Suntycha a zapíjeli je dílem slivovicí a dílem ležákem z buštěhradského panského pivovaru. Pan vrchní strážmistr poslal dceru se zabíjačkou do četnických kasáren pro své tři podřízené četníky.

Následně se svezla řeč na co jiného než na četničinu a na zločiny, což bylo vždy pro všechny velmi zajímavé téma. Jeden ze sousedů se pana vrchního strážmistra zeptal na případ, který byl před několika měsíci středem zájmu veřejnosti.  

Starý zločin?

V nedalekých Lidicích byl na konci července roku 1931 v kostnici pod kostelem nalezen zachovalý trup lidského těla bez hlavy.

Ohledáním nalezených lidských ostatků soudní komisí okresního soudu na Kladně bylo zjištěno, že se jedná o tělo ženy slabší postavy ve věku 20 až 30 let, která zemřela před 10 až 15 roky.

Případem se samozřejmě okamžitě začalo zabývat četnictvo, a to jak četnická stanice na Buštěhradě, tak i kladenská pátrací stanice.

Vrchní strážmistr Drs na naléhání přítomných sdělil několik dalších prodrobností k případu. Pátráním četnictva bylo zjištěno, že se jednalo o 25 roků starou Františku Vnukovou z Nebuze č.p. 45 u Malých Přílep.

Dotyčná v době světové války žila u své sestry Anny Trousilové hostinské na Buštěhradu. Zmizela, když nesla zabíjačku z Buštěhradu do Zákolan vzdálených osm kilometrů. Do cíle své cesty však již nedošla.

Pátrání četníků zůstalo bezvýsledné. Františka Vnuková tehdy zmizela doslova beze stopy. Po letech se na případ zcela zapomnělo.

Obnovené pátrání četnictva prozatím nevedlo ani k nálezu oddělené hlavy ani k vypátrání pachatele násilného činu.

Dcera vrchního strážmistra se z buštěhradských četnických kasáren, kam shodou okolností rovněž nesla zabijačku, vrátila v pořádku. Ihned začala nabízet přítomným něco k zakousnutí. Všichni byli doslova přesyceni masnými výrobky, a proto jim přišly vhod škvarkové pracny, které mezitím upekla z právě vylisovaných škvarků paní vrchní strážmistrová. Po ještě teplých pracnách se ke spokojenosti hospodyně doslova zaprášilo.

ŠKVARKOVÉ PRACNY

Rozpočet: 20 dkg škvarků, 20 dkg hladké mouky, 10 dkg pískového cukru, 1 vejce, 1 tabulka hořké čokolády, 1 lžička tlučeného hřebíčku a 1 lžička tlučené skořice.

Hořká čokoláda Eva

 Předpis: Škvarky umeleme a smícháme je s moukou, cukrem a nastrouhanou čokoládou. Do směsi zapracujeme vejce, tlučený hřebíček a tlučenou skořici a vypracujeme vláčné těsto. Těsto vpravujeme do formiček a pečeme 15 minut ve středně horké troubě. Ještě teplé obalujeme v cukru.   

Obálka knihy Četnická kuchařka

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Četnická Kuchařka, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Josef Lada

Obrázky Josefa Lady zná v naší zemi snad každý. Narodil se 17. prosince 1887. v Hrusicích v rodině ševce a dětství prožité na vesnici je vidět v mnoha jeho dílech. Jeho osobitý malířský styl byl také ovlivněný úrazem z dětství – neviděl na jedno oko a neměl prostorové vidění. Za naprostý unikát ho označil také Pablo Piccaso.  Josef Lada ilustroval mnoho známých knih, například Osudy dobrého vojáka Švejka a děti jistě znají příběhy mluvícího kocourka Mikeše.

Josef Lada je mnohými považovaný svým způsobem za zakladatele českého komiksu a tzv. „moderní české pohádky“. Většina Čechů ho má neodmyslitelně Ladu spojeného s Vánoci. Za své dílo roku 1947 obdržel titul národní umělec. Celkem nakreslil přibližně 15000 barevných a černobílých ilustrací, Ilustroval více než 110 knížek pro děti a namaloval přes 550 obrazů. Nejznámějšími Ladovými motivy jsou vodníci, ponocní, hospodská rvačka nebo zabijačka.

Josef Lada byl samouk, nekreslil ani v přírodě, ani podle modelů v atelieru. Podle uměleckého kritika byl Lada bytostným figuralistou a všechny vyobrazované věci tak pro něj měly hodnotu figury. Ladovy náčrty často obsahovaly mnoho hustě uskupených tmavých čar, z nichž ty, které neodpovídaly jeho představě o díle, jednu po druhé překrýval krycí bílou barvou. Tato krycí běloba na originálech časem často zažloutla, což zakrytým čarám naopak přidává na nápadnosti. Teprve, když byly zakryty nepotřebné linie, zůstala kresba s jedinou silnou linií, která je nejcharakterističtějším znakem většiny Ladových děl.[

Ladova vila v Hrusicích, dnes Památník Josefa Lady s expozicí spravovanou Oblastním muzeem Praha-východ

Foto: Josef Lada.cz

 

 

Věštba z run (13. 12. 2023 – 19. 12. 2023)

Tento týden je na řadě runa Laguz, který významově znamená vodu. Jak se říká, voda odnese všechno, co bolí. Vodu tedy chápeme jako symbol změny, která se nevyzpytatelně mění. Znamená také nejistotu a nebezpečí. Tato runa tedy varuje také před nebezpečím. Je ale také známkou tajemna. Například mořská voda má neznáme své hlubiny a je domovem ukrytých pokladů.

Proto se naučte dívat na svět objektivně. Pečlivě vnímejte své pocity a dostatečně se poučte z předchozích životních zkušeností. Zbilancujte vše pozitivní z poučení a použijte je do nových kroků. Tento rok byl velmi těžký a je nutné se na blížící nový rok připravit. Připravit si pevnou půdu pod nohama a ne již tu tekoucí jako bahno, jako je voda či kluzkou jako led. Proto si udělejte plán, co vše chcete v sobě změnit, aby se vše kolem vás začalo tvořit jak potřebujete.

Vaše Yennefer

RADOVAN PAUCH: TVOŘÍM TEDY JSEM 2023 – Výstava Divadlo Horní Počernice

Radovan Pauch se narodil v Ústí nad Labem, od počátku 90. let žije a tvoří v Praze.  Jeho výtvarný rukopis je dobře uspořádaný, nerozporný a snadno zapamatovatelný. Z velmi pečlivě promyšlených variant tvarů vzniká forma objektů a figur. Navazující tažené linie s protnutími a preciznost provedení ve výsledném pojetí dodává pevnost jeho obrazům. Jde o výjimečného umělce jehož obrazy najdete ve známých galeriích.

Dílo Radovana Paucha je součástí sbírek v České republice, ale také ve Francii, Německu a dalších státech. Své obrazy úspěšně vystavuje na mnoha místech v České republice a pravidelně se také účastní projektu Domácí úkoly, jež zadává Galerie La Femme.

Výstava je přístupná ve foyer divadla do 21. ledna 2024 každý všední den od 10 do 18 hodin. O víkendech je otevřeno dle otvírací doby Divadelní kavárny.

Foto: archiv Radovana Paucha

 

Naučná stezka Olšina

Naučná stezka Olšina je turisty oblíbená trasa reálnými šumavskými mokřady, rašeliništi a přilehlými biotopy. Vede z velké části po povalových chodnících nebo přes úseky, kde musíte zdolat přírodní terén. Trasa je přizpůsobena, tak aby umožnila kontakt s málo známým přírodním bohatstvím Národní přírodní památky Olšina nebo Ptačí oblasti Boletice a chráněným územím soustavy Natura 2000.

Okruh stezky má přibližně 8 km a zvládnou jej i děti. Stezka má různé chodničky, průlezky a mostky přes vodu či mokřady. Doporučuji pevnou obuv a sportovní oblečení a nějaký ten repelent proti komárům. Nutné je brát zřetel, že pro tuto přírodní oblast je typické, že se zde výrazně mění podmínky terénu vlivem ročních období a i aktuálního počasí. 

Závěrem chci napsat, že je krásné si naučnou stezku projít nejlépe v červnu nebo v září, kdy nejsou parna a není tam tolik létajícího hmyzu. Určitě budete nadšení, jelikož je to velmi tichá trasa, dle mého názoru nenáročná a člověk může relaxovat za pomalé chůze, nebo u různých stanovišť.

Text a foto: (JT)