Č
ČETNICKÁ VÝZBROJ je základním předpokladem vystoupení četníka na veřejnosti. Vystupuje-li četník veřejně, musí býti vždy dle předpisu ustrojen a ozbrojen poboční zbraní, kterou je bodák a od roku 1928 služební šavle. I mimo službu se nosí šavle služební, pokud není předepsána šavle vycházková. Do služby musí být četník podle předpisu úplně ozbrojen služební šavlí a puškou (karabinou), jejíž částí je bodák s pochvou. Při službě v místě je možno používat pistoli. Karabina nebo pistole musí býti nabita a bodák na karabině vztýčen. O tom, jak má býti četník jdoucí do služby vyzbrojen, rozhoduje velitel stanice případně jeho zástupce, který službu předepisuje, po zvážení místních a osobních poměrů a okolností výkonu dotčené služby. Způsob vyzbrojení se poznamenává ve staniční služební knize počátečními písmeny zbraní: K – karabina, P – pistole, Š – šavle, B – bodák.
Příklad první
Osazenstvo pětimužové četnické stanice Hulín v politickém okrese Kroměříž se dlouhodobě potýkalo s působením zločince z povolání Rudolfa Mrkvana žijícího se svým starším bratrem Bohumilem, který byl na rozdíl od o tři roky mladšího Rudolfa naprosto bezúhonným, v místní cihelně.
Počátkem května 1932 se neznámý zloděj vloupal do stavení rolníka Josefa Rygála v Kroměřížské ulici číslo popisné 3 a z chléva odcizil 12 králíků a z opodál stojícího kurníku 17 slepic.
Jelikož se uvedené stavení nacházelo na kraji města, kde byl malý pohyb osob, byla k případu vyžádána hlídka pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Uherském Hradišti se služebním psem.
Služební pes pátračky jménem Luks vypracoval stopu pachatele až do cihelny a označil zde přítomného 26 roků starého a místním četníkům velmi dobře známého zloděje Rudolfa Mrkvana. Ten byl zatčen a spolu se zprávou o zatčení dodán do vazby ve věznici okresního soudu v Kroměříži.
Přesto, že Rudolf Mrkvan zprvu zapíral, nakonec se ke krádeži přiznal a udal, komu odcizené králíky a slepice stihl rozprodat. Za svůj čin byl odsouzen nepodmínečně k 5 měsícům vězení.
Krátce před koncem září byla hulínská četnická stanice správou věznice okresního soudu v Kroměříži vyrozuměna o blížícím se propuštění Rudolfa Mrkvana z výkonu trestu, ke kterému mělo dojít v pátek 7. října 1932.
Velitel četnické stanice vrchní strážmistr Václav Beran nato před podřízenými zkonstatoval, že se opět mají na co těšit.
V pátek 7. října 1932 vpodvečer se do staniční kanceláře četnické stanice Hulín dostavil soukromník Alois Halabala z Kroměřížské ulice číslo popisné 15 a udal, že dnešního dne odpoledne přistihl ve své zahradě Rudolfa Mrkvana, který zde natrhal pytel krásných jablek a začal s nimi utíkat směrem ke svému bydlišti v cihelně. Halabala jej začal pronásledovat, a když Rudolf Mrkvan, nesoucí těžký pytel plný jablek, viděl, že jej pronásledovatel dohání, zastavil. Potom Halabalu dvěma údery do spánku omráčil a s lupem přesto utekl.
V četnických kasárnách byl přítomen pouze štábní strážmistr František Malanta. Vyzbrojil se, jelikož šlo o službu v místě, pouze pistolí a šavlí. Protože se jednalo o zločince z povolání Rudolfa Mrkvana, přibral k sobě ještě pro jistotu městského policejního strážníka Františka Turečka.
Než přišla dvojice strážců zákona do cihelny, stačil Rudolf Mrkvan podnítit přítomné dělníky s tím, že jen se vrátil z kriminálu, už si pro něj zase jde četník s policajtem. Oba byli dělníky jsoucími na straně Mrkvana obklíčeni a štábnímu strážmistru Malantovi nezbývalo než na obranu svou i na obranu policejního strážníka tasit služební šavli, jako zbraň méně nebezpečnou.
Zákon o četnictvu v § 13 stanovil, že četník smí, šetře při tom podle okolností případu potřebné opatrnosti užít zbraň v případě nutné obrany, aby odvrátil násilný útok, jenž na něho byl učiněn a jímž je ohrožen život druhé osoby.
Služební instrukce pro četnictvo ve svém § 65 stanovila, že četník má zásadně použít zbraně méně nebezpečné, pokud její užití postačí k dosažení účelu. Za zbraň méně nebezpečnou byl považován obušek, šavle, nebo vztýčený bodák.
Šavle se předepsaným vojenským způsobem užívala zpravidla k seku a jen výjimečně k bodání. Štábnímu strážmistru Malantovi bylo jasné, že s rozvášněnými dělníky nic nesvedou. Jelikož chtěl zabránit krveprolití a nechtěl ohrozit život jiných osob, než iniciátora odporu Rudolfa Mrkvana, tak se raději dali na ústup.
Po návratu zpět do četnických kasáren již zde byli přítomni velitel stanice vrchní strážmistr Beran a štábní strážmistr Pavel Štěrbáček, kteří se před několika minutami vrátili ze služební obchůzky.
Velitel četnické stanice po seznámení se situací rozhodl o plném vyzbrojení všech členů tříčlenné četnické hlídky a jejím odchodu do místní cihelny.
Zde přetrvávalo srocení přítomných dělníků a dělnic, neustále podněcovaných Rudolfem Mrkvanem.
Vrchní strážmistr Beran vyzval ve jménu zákona přítomné, s výjimkou Rudolfa Mrkvana, aby se rozešli do svých domovů.
Část z nich četníkovy výzvě uposlechla, část nikoliv. Zprostřed davu Rudolf Mrkvan dokonce házel po četnících hrnce. Proto vrchní strážmistr opět vyznal ve jménu zákona k rozchodu s tím, že pokud neuposlechnou, bude použito zbraně.
Následně nařídil vzít karabiny do ponosu. Na to Rudolf Mrkvan reagoval tím, že předstoupil před skupinku převážně mužů, kteří se na druhou výzvu četnického velitele začali rozcházet, rozhrnul si košili a vyzval četníky, ať jej tedy bodnou.
Když se k němu pomalu postupující štábní strážmistr Štěrbáček s karabinou v ponosu ze strany blížil, nakopl jej Mrkvan vší silou do břicha, až četník zavrávoral. V tom okamžiku již vrchní strážmistr Beran na nic nečekal, a bodl útočníka nikoliv do břicha, jak si přál, ale přesně po vojensku do stehna.
To Mrkvana rozčílilo a popadl na zemi ležící sekeru a začal se s ní ohánět po četnících. Přesto, se štábnímu strážmistru Malantovi podařilo nasadit na jeho levou ruku řetízky. Štábní strážmistr Štěrbáček potom vyrazil útočníkovi z ruky sekeru, povalil jej na zem a napomohl k jeho spoutání.
Po ošetření obvazovým balíčkem byl Rudolf Mrkvan odvezen na v cihelně vypůjčeném povozu do Hulína k místnímu lékaři a po ošetření lékařem byl následně dopraven zpět do věznice okresního soudu v Kroměříži. Vězeňský dozorce Mrkvana přivítal se slovy, že mu zde ani nestačil vychladnout jeho kavalec…
Po návratu do četnických kasáren následovalo zpracování Hlášení o užití zbraně podle § 28 II. dílu Jednacího řádu četnictva. V předepsaném hlášení bylo uvedeno, že k použití zbraně došlo ve službě, vrchním strážmistrem Václavem Beranem, podle ustanovení § 13 bodu 1, a to bodnutím bodáken do stehna nebezpečného zločince Rudolfa Mrkvana, aby byl odvrácen násilný útok na četnickou hlídku, se způsobeným lehkým zraněním a následným dodáním do věznice okresního soudu v Kroměříži.
Na konci února 1933 byl Rudolf Marvan senátem krajského trestního soudu v Uherském Hradišti odsouzen pro zločin krádeže a veřejného násilí proti osobě úřední ke trestu žaláře na osm měsíců a to nepodmínečně.
Příklad druhý
Neděle 10. května 1931 byla krásným slunečným dnem. Strážmistr Jan Horný z třímužové četnické stanice Mnichovice v politickém okrese Říčany u Prahy měl po dlouhé době celý den volno, a tak po obědě vyrazil na procházku do přírody. Je samozřejmostí, že byl ustrojen ve vycházkovém stejnokroji a ozbrojen služební šavlí.
V zájmu prohlubování místní znalosti služebního obvodu prošel Hrusice a Turkovice. Pokračoval dokonce do Ondřejova náležejícího již do politického okresu Český Brod, v němž bylo sídlo sousední četnické stanice. Zde navštívil kamaráda ze školy pro výcvik četníků na zkoušku strážmistra Josefa Řádu a přes Třemblat se vracel zpět do Mnichovic.
Od návštěvy Třemblatu, který již spadal do jejich staničního služebního obvodu, si strážmistr Horný sliboval, že zde potká děvče, které se mu líbí a doufal, že bude příležitost, aby dívku oslovil. Na tuto příležitost je vycházkový stejnokroj rozhodně vhodnější, než služební. Naděje si, ale dělal marně, jelikož dotyčnou dívku nepotkal, i když procházel Třemblat doslova křížem krážem.
Po celoodpolední procházce měl řádně vyschlo v krku, a tak se rozhodl dojít na jedno či dvě orosené do hostince na náměstí. Z otevřeného okna hostince byl slyšet hlahol. Až nyní si strážmistr uvědomil, že místní mají důvod k oslavě, neboť se odpoledne odehrál meziměstský fotbalový zápas mnichovických s říčanskými a domácí s největší pravděpodobností vyhráli.
Do výčepní místnosti vstoupil četnický strážmistr doslova jako na zavolanou. Oslava fotbalového vítězství byla v plném proudu, a dokonce se zvrhla ve rvačku fanoušků notně posilněných alkoholem.
Nešťastný hostinský požádal příchozího strážmistra, i když podle toho že neměl přílbu ani karabinu se vztýčeným bodákem mu bylo jasné, že není ve službě, aby se pokusil zjednat v lokále pořádek.
Než se strážmistr Horný stačil rozhlédnout po místnosti, mihli se mu před očima dva muži, a přitom se jeden z nich rozpřáhl a uštědřil druhému pořádnou facku. Na což strážmistr zareagoval tím, že vyzval útočníka, aby s ním šel z výčepu ven, neboť ho chtěl zjistit za účelem udání a dále ho hodlal vyzvat, aby se uklidnil a šel domů.
Dotyčný si zřejmě asi ani neuvědomil, že před ním stojí četník a bral to jako výzvu k zápasu, který záhy se vší vervou započal. Proto jej strážmistr rychle zpacifikoval za využití policejních hmatů. Na bolest způsobenou hmaty reagoval muž přivoláním posily, jakéhosi Franty z lokálu. Po chvíli se skutečně před hostinec dostavil druhý muž. Podle podoby bylo strážmistru Hornému jasné, že se jedná o sourozence. Oba si začali četníka dobírat a dokola se začali shlukovat další podnapilí návštěvníci z hostince.
Situace se vyvíjela pro četníka velmi nepříznivě a jeden z útočníků dokonce sáhl po jeho služební šavli. Ve vytažení šavle z pochvy naštěstí strážmistr stačil vší silou zabránit. V tom okamžiku se do hloučku vřítil s pokřikem obecní strážník Karel Materna. Až jeho zásah odpoutal pozornost přítomných a zejména útočníků a strážmistr Horný tak stihl vytasit šavli ke své obraně. Útočníci sice zanechali svých výpadů na četníka a omezili se pouze na nadávky. Ostatní přítomní byli donuceni obecním strážníkem k rozchodu.
Obecní strážník Materna sdělil, že se jedná o jemu dobře známé bratry Václava a Františka Boršovy, náruživé fotbalové fanoušky a rváče.
Oba bratři byli ihned v pondělí udáni okresnímu soudu v Říčanech u Prahy pro zločin veřejného násilí proti osobě úřední a pro přestupek urážky stráže. Strážmistr Horný si až nyní uvědomil, že jej ani četnická uniforma se šavlí neochrání před výpady opilců.
Na konci měsíce srpna 1931 se před senátem krajského trestního soudu v Praze bratři Boršové zpovídali ze svých činů. Jelikož se nepodařilo u soudu prokázat, který z bratrů vztáhl ruku na četníkovu šavli, byli uznáni vinnými pouze pro přestupek urážky stráže a odsouzeni každý na jeden týden do vězení. Vzhledem k tomu, že oba byli v minulosti již trestáni, byly tresty uděleny nepodmínečně.
Četník se služební šavlí
Obálka knihy Četnická abeceda
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÁ ABECEDA, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.
Kniha byla vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
