Autor: Artstar admin

Dnešní pondělní povídka z knihy „KRAŤASY“ od Františka Bíbi z Rychnova nad Kněžnou nese názvem „Blonďatá panenka“ a je plná emocí. Tato povídka byla zvolena jako jedna znejlepších příspěvků posluchačů Českého rozhlasu Hradec Králové, kam posluchači posílali své příběhy a hlasy do tehdy připravované knihy „Kraťasy“ .

Při jedné pěší túře po Pardubicích objevila manželka s tehdy čtyřapůlletou dcerkou nevelký obchod s hračkami. Ve výkladní skříni dominovala asi 40–50centimetrová panenka s blond vlásky, modrýma očima a kouzelnými šaty. Naší dcerce doslova učarovala a hned žadonila, aby jí ji maminka koupila. Peněz jsme nikdy neměli nazbyt a k tomu nedávné stěhování, zařizování bytu atd., zkrátka, maminka ji odkázala na pozdější dobu, že brzy budou Vánoce, a tak, bude-li hodná, možná jí panenku přinese pod stromeček Ježíšek. Dcerka se uklidnila, ale kdykoliv spolu jely jediným červeným trolejbusem v Pardubicích do centra města, musely se zastavit u blonďaté panenky.

Snad nikdy předtím ani později se Barborka tak netěšila na Vánoce. Jednou, ke konci listopadu, si hrála s dětmi před domem. Přestože ji manželka co chvíli kontrolovala oknem, najednou ji neviděla. Seběhla před dům, a dítě nikde. Po zoufalém hledání i za přispění spolubydlících jí jedna žena, která se vracela od trolejbusu, řekla, že podobnou holčičku s copánky viděla utíkat k trolejbusové zastávce. Manželka se tam rozběhla a z točny naštěstí zrovna přijížděl červený trolejbus. Řidič, který Barborku znal, protože
se spolu často bavili, ženě sdělil, že skutečně holčičku zahlédl při poslední jízdě nastupovat do jeho vozu, myslel, že maminka jede s ní a že ji asi přehlédl. Když trolejbusem konečně dojížděli k hotelu Veselka, uviděla dcerku, jak stojí u krámu s hračkami a dívá se na zaslíbenou panenku. Pamatovala si už, kde ze svého červeného trolejbusu vystoupit. Manželka se rozběhla za ní a hlavou jí proběhlo, jak veliké štěstí dcera měla, že coby malý človíček dokázala bez nehody přejít tak širokou a rušnou třídu za svým idolem.

Manželka se nejdřív radostí a štěstím rozplakala a teprve potom dcerce mírně vyhubovala, co se jí všechno mohlo stát. Ona ale byla celou dobu opřena ručičkama o tabuli výkladní skříně, nosánek téměř na skle, upřeně hleděla na blonďatou panenku a jako na omluvu prý řekla: „Když já jsem se musela jít podívat na moji panenku, jestli ji někdo nekoupil a Ježíšek mi ji nebude moci dát pod stromeček.“

Nezbývalo, než zajít do krámu, panenku si prohlédnout zblízka a dokonce i pochovat. Manželka se s prodavačem domluvila, aby jí ji asi týden (do výplaty) uschoval, a bylo po problémech. Pod stromečkem skutečně a jako nejcennější vánoční dárek byla. Dcerka si panenku natolik zamilovala, že ji měla až do své svatby v 19 letech, kdy jí několik měsíců vyhradila čestné místo na ustlaném manželském loži.

Autor povídky – František Bíba, Rychnov nad Kněžnou

Příspěvek byl zpracován podle knihy Jindřicha Krause KRAŤASY, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Knihu si můžete objednat  přímo v našem nakladatelství na dobírku, nebo je k dostání u všech knihkupců a také v elektronické podobě na www.kosmas.cz.  

AUTOR:   Alexandra Hejlová

FOTO:   Obálka knihy – Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragoline

Odpoledne 2. června 1931 upozornila Růžena Kuchařová z Čáslavi strážníka městské policejní stráže Jaroslava Onderku, že téhož dne těsně po obědě ji navštívil neznámý muž a projevil zájem o annoncovaný pronájem pokoje. Muž se vydával za Josefa Fišera, průvodčího na lokální dráze z Čáslavi do Třemošnice. Jelikož se Kuchařové zdál potenciální podnájemník svojí výřečností podezřelým, pokoj mu zatím nepronajala a nechala si do večera čas na rozmyšlenou, s tím, že se má zájemce přijít večer znovu zeptat. Vzápětí se vypravila na místní železniční stanici, kde zjistila, že zde žádný průvodčí Josef Fišer nepracuje.

Po tomto oznámení provedla čáslavská městská policejní stráž opatření, při němž byl o 9. hodině večerní údajný Josef Fišer při vyjednávání nájmu u paní Kuchařové zadržen.

Přítomnému nadstrážníkovi Karlu Novému muž stále tvrdil, že se jmenuje Josef Fišer, že pracuje jako průvodčí vlaků a na potvrzení pravdivosti svých slov předložil dělnickou legitimaci na uvedené jméno. Vzhledem k tomu, že nadstrážník po nahlédnutí do legitimace zjistil, že v ní byly přepisovány zapsané údaje, byl muž předveden na policejní strážnici.

Bývalý vůdce služebního psa Ady na kutnohorské pátrací stanici strážmistr Josef Oplištil do roku 1928 sloužil na čáslavské četnické stanici a v Čáslavi měl i svojí milou za kterou v době volna dojížděl. Poté, co odsloužil čtyřletou službu, k níž se zavázal při nástupu k četnickému sboru, požádal koncem roku 1929 o propuštění a jeho žádosti bylo počátkem roku 1930 vyhověno. V Čáslavi se poté oženil a byl zde přijat coby strážník k městské policejní stráži.

Ihned, jakmile byl zadržený muž přiveden na policejní strážnici, poznal v něm strážník Oplištil velmi nebezpečného podvodníka a bytového zloděje Pravdu. Josef Pravda byl veden v soustředěné evidenci trestných činů, kterou měl tehdejší strážmistr Oplištil na pátračce na starost, a za svojí trestnou činnost byl vícekrát potrestán, včetně opakovaně uloženého trestu těžkého žaláře.

Soustředěná evidence trestných činů

K mužově velkému překvapení, avšak i k překvapení svých kolegů, jej policejní strážník oslovil jako Josefa Pravdu.

Při výslechu prováděném dlouho do noci nadstrážníkem Novým Pravda alias Fišer tvrdil, že do Čáslavi nepřišel se žádnými nekalými úmysly.

Hned následujícího dne ráno obdržela kutnohorská pátrací stanice telefonickou zprávu od svého bývalého pracovníka o zadržení hledaného zločince Josefa Pravdy, který strážníkům stále lže jak je jeho zvykem.

Až při výslechu vedeném praporčíkem Eidlpesem Pravda doznal, že si od svého příjezdu do Čáslavi stačil omrknout místní obchody, z nichž by se tři daly velmi snadno „udělat“.  Tím potvrdil, že se velmi důkladně, jak to zločinci ostatně dělávají, seznamoval s místními poměry. Spolu s praporčíkem Eidlpesem přijel i nový pracovník pátračky – pomocná síla praporčík Václav Novotný. 

Růženu Kuchařovou zachránila před jistým okradením její prozřetelnost. Kdyby přijala údajného průvodčího z lokálky na byt, dožila by se určitě nehezké odměny. Kromě toho by bezpečnostní orgány měly nelehkou práci při pátrání po neznámém bytovém zloději.

Z právě vydaného Policejního oznamovatele bylo zjištěno, že je Josef Pravda hledán pro útěk z donucovací pracovny v Praze, kterého se dopustil dne 10. května 1931.

Hledaný Josef Pravda byl dodán do vazby krajského soudu v Kutné Hoře. Praporčík Novotný rozeslal na všechny pátrací stanice v Čechách pátrací oběžník informující o zatčení Josefa Pravdy s uvedením jeho popisu, s cílem zjistit i další trestné činy, kterých se od doby svého útěku z donucovací pracovny dopustil. Práce praporčíka Novotného záhy přinesla své plody. Pravda byl na základě obdržených odpovědí na rozeslaný pátrací oběžník usvědčen z dalších dvou podvodů a tří krádeží.

Obálka knihy Kutnohorská pátračka opět zasahuje

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého KUTNOHORSKÁ PÁTRAČKA OPĚT ZASAHUJE, vydané v Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.  Kniha bude vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz. 

Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

František Václav Novotný nastoupil dnem 1. září 1930 do školy. Narozdíl od dětí a mládeže, nastoupil ve svém věku téměř 25 let do školy pro výcvik četníků na zkoušku u zemského velitelství četnictva v Bratislavě. Byl totiž přijat coby četník na zkoušku s hodností četaře, kterou dosáhl u vojska. Školu dokončil s dobrým prospěchem dne 15. března 1931 a byl přemístěn coby podřízený četník na četnickou stanici Krušovce v politickém okrese Topolčany.

Četníci na zkoušku

Velitel četnické stanice štábní strážmistr Ludvík Plecháč se osobně věnoval pokračovacímu výcviku nově svěřeného četníka na zkoušku a po několik měsíců si s ním předepisoval obchůzky. Až počátkem léta začal četníka na zkoušku Novotného posílat do služeb s některým z dalších pěti podřízených strážmistrů.

Jelikož se blížil počátek září a s ním přijetí četníka Novotného do definitivního stavu a povýšení do hodnosti strážmistra, rozhodl se velitel četnické stanice v polovině srpna vyslat jej k první samostatné obchůzce. Do služební knížky četníka na zkoušku předepsal trasu obchůzky vedoucí přes obce Dolné Chlebany, Horné Chlebany a dále po polních cestách na Malé Bedzany a odtud zpět do Krušovců. Po kontrole výstroje a výzbroje se četník Novotný vydal na svoji první obchůzku. Z vyprávění starších kolegů věděl, že na první patrole se každému četníkovi vždy něco přihodí.

Bylo horké letní počasí, a právě vrcholily žně. Cesta po silnici do Dolných a poté do Horných Chleban probíhala bez problémů. Pouze ani v jedné z obcí nezastihl starostu, což bylo v době žní pochopitelné. Při cestě do Malých Bedzan, je však oba potkal při práci na jejich polnostech.

Zvon na kostele v Krušovcích právě odbíjel poledne a četník Novotný si již poněkolikáté utíral hlavu úplně zpocenou pod četnickou přilbou. Cestou podél lesa, když viděl, že zde nemůže nikoho potkat, na chvíli nesl přilbu v rozporu se služební instrukcí v ruce, aby mu uschly zcela propocené vlasy.

V tom na samém kraji lesa spatřil doslova zjevení. Krásná dívka seděla na trávě a obědvala. V ruce měla velký kus venkovského chleba a chvílemi pila z modré bandasky. Na rozdíl od plně vystrojeného četníka, který si při spatření dívky nasadil dle předpisu služební přilbu, seděla v červené sukni a bílé blůzce, jejíž výstřih odhaloval opálenou hruď a slabý materiál nedokázal ve slunečním svitu zakrýt dívčina krásná ňadra. Vlasy zvednuté až na temeno hlavy způsobily, že byl vidět celý štíhlý krk. Dívka se pootočila směrem k přicházejícímu četníkovi, který si až po chvíli všiml, že se na vybledlém šátku vedle ní batolí úplně nahé opálené dítě mající pouze hlavičku přikrytou kapesníkem.

Když se střetly jejich pohledy, zapomněl četník na zkoušku na to, aby po vojensku pozdravil a zmohl se pouze na slova: „To je tvůj…“. A než stačil doříct zamýšlenou větu, tak mu dívka skočila do řeči rozpačitým slovem „Bratříček“. Až později spatřil četník na trávě nedaleko od lesa odpočívat další starší osoby s několika dětmi.

Chlapeček, když slyšel dívčina slova, začal se po ní sápat ve snaze nahmatat její prs. Dívka se začervenala studem a pousmála se. Její klam nevyšel.

Četník Novotný, tentokrát vojensky pozdravil na rozloučenou a pokračoval ve služební obchůzce.

Po návratu na četnickou stanici vyprávěl staničnímu veliteli a svým zvědavým kolegům, co jej potkalo při první patrole.

Nebýt malého batolete, domníval by se, že krásná dívka by pro něho mohla být jednou k mání. Zkrátka člověk se stále učí.

Četník na zkoušku Novotný s příručkou v ruce

Obálka knihy Četnické pohádky pro dospělé

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ POHÁDKY PRO DOSPĚLÉ, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců a nawww.megaknihy.cz  a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání nawww.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webuwww.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý.

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.