Autor: Artstar admin

Edgar Degas – Impresionismus

Edgar Degas, rodným jménem Hilaire Germain Edgar de Gas, se narodil 19. července 1834 v Paříži. Byl francouzský malíř, který byl považován za impresionistu, za něhož se ale sám nikdy nepovažoval, i když byl jedním z hlavních iniciátorů impresionistických výstav.

Edgar Degas stál mimo impresionistické hnutí a zdráhal se pojem „impresionismus“ vůbec přijmout. Byl zaujatý postavou v pohybu. Proto také, kromě baletek, zobrazoval i koňské dostihy. Aby mohl lépe kreslit postavy s jejich stíny a liniemi, nepoužíval Degas techniky impresionistů. Více než polovina jeho pastelů a olejomaleb zachycuje baletky, které vystupovaly mezi jednotlivými dějstvími v pařížské Opeře. Od sedmdesátých let 19. století kreslil a maloval baletky na jevišti, při zkouškách, v šatnách i ve chvílích odpočinku.

Čtyří baletky na scéně

Degasovo dílo je už svou tematikou, ale i provedením příliš jedinečné na to, aby nalezlo mnoho následníků. To platí i pro Čechy. V roce 1902 uspořádal Spolek výtvarných umělců Mánes pro české malířství zásadní výstavu s názvem Moderní francouzské umění. Spolu s dalšími impresionisty zde vystavoval i Degas. Z českých malířů měl k Degasovi nejblíže zřejmě Miloš Jiránek. Publikoval o něm v časopisu Volné směry a vystopovat Degasův vliv lze i na jeho obrazech. Z Degasovy tvorby vycházel v určité fázi svého vývoje i fotograf Karel Ludwig.

Žena s chryzantémami

1865

Žena s chryzantémami z roku 1865 je model, paní Paula Valpinçonová, zcela zatlačena na pravou stranu zobrazovaného prostoru vázou s obrovskou kyticí chryzantém.

Baletky

1884-1885

Obrazem Baletky se Degas navrací k již okusenému ovoci ve své tvorbě – odpočívajícím baletkám. Současně se navrací ke stylu malování, při kterém potlačuje detaily, vymazává rysy v obličeji i na těle a obdarovává postavy anonymitou. Přestože stále pracuje se svým starým stylem, Baletky jsou inovativní svou velikostí i kompozicí a bez pochyby patří do období označovaného jako Degasovo klasické období. To bylo odpovědí na volání mnohých kritiků, kteří protestovali proti množství používaných barev nebo liniím, které neodpovídaly soudobým malířským ideálům. Baletky jsou tak určitým manifestem. Toto dílo je předzvěstí působivé řady obraů baletek, které Degas vypracoval mezi 1890 a 1900.

Skupina tanečnic

Degas byl zaníceným pozorovatelem lidí, zejména žen, které jsou snad nejčastějším námětem jeho obrazů. Ve studiích modistek, tanečnic, žehlířek a pradlen usiloval o naprostou objektivitu. Své modely znázorňoval v přirozených pozicích, podobně jak by je zachytil fotografický objektiv. To ho později přivedlo k vlastnímu fotografování. Pečlivé studium japonských dřevořezů ho přivedlo k experimentování s nezvyklými úhly pohledu na předměty obrazů a neobvyklou kompozicí. Patrné to je např. na pozdním obraze Skupina tanečnic, v níž jsou všechny dívky nakupené v jednom rohu místnosti.

Orchestr v opeře

U modistky

Zcela nevidomý a částečně hluchý Edgar Degas 27. září 1917 v Paříži zemřel. Je pochován v rodinné hrobce na pařížském hřbitově Montmartre.

Dům U Zlatého prstenu: Praha Karla IV. – středověké město

Multimediální expozice Praha Karla IV. přibližuje Karlovy představy i vlastní realitu proměny Prahy za vlády Lucemburků. K atraktivním exponátům patří např. modely Vyšehradu a Pražského hradu či chrámu sv. Víta, který v Karlově době sloužil náboženským i státnickým potřebám. Zcela novou představu nabízí model Nového hrádku u Kunratic, sídla krále Václava IV., vytvořený podle nejnovějších poznatků získaných archeologickým výzkumem.

Samostatnou částí expozice je dětské muzeum, které nejmenším návštěvníkům nabízí možnost na vlastní kůži proniknout do různých oblastí života karlovské Prahy.

Expozice má dvě patra a je i v angličtině.

Virtuální prezentace seznamují se způsobem městské správy i stavbou středověkého mostu. Dramatická zastavení přibližují atmosféru města, jeho života a některých událostí, Karlovo narození, jeho příchod do Prahy v roce 1333, korunovaci i pohřeb. Videomapping na modelu celého pražského souměstí a modelu Karlova náměstí s blízkým okolím představuje stavební a urbanistický rozvoj města v průběhu 14. století. Každodenní život města i jeho obyvatel v době lucemburské ilustrují unikátní archeologické nálezy i další originální předměty ze sbírek Muzea města Prahy, pražského pracoviště Národního památkového ústavu a dalších institucí.

Místo konání:

Dům U Zlatého prstenu

Týnská 630/6
110 00 Praha 1 – Staré Město
zobrazit na mapě

AH

Zdroj: muzeumprahy.cz

San Francisco: Zlatá brána Ameriky a město básníků

Tohle město je známé zároveň jako zlatá brána Ameriky – vítejte v San Francisku s monumentálním a ikonickým mostem Golden Gate! San Francisco se v průběhu let proměnilo v jeden ze symbolů Spojených států. Do všeobecného povědomí se zapsalo nejen slavným mostem Golden Gate, ale také bezútěšným vězením Alcatraz i řadou osobností.

Být v San Francisku, a nepřejet či nepřejít pěšky Golden Gate Bridge znamená takřka hřích. Ikonický most vznikal mezi roky 1933 a 1937. Jestliže po návratu do městského centra vyjedete do 27. poschodí slavného mrakodrapu Transamerica Pyramid, budete se moct pokochat úžasným panoramatem metropole. Pokud by vám ovšem stačil komornější výhled, určitě navštivte pozoruhodnou věž Coit Tower na Telegraph Hill, která vyrostla v roce 1933 na počest hasičů.

Vyznavači moderního umění by zas rozhodně neměli vynechat fascinující Museum of Modern Art, kde jsou zastoupeni nejen stěžejní tvůrci 19. a 20. století, od Henriho Matisse přes Andyho Warhola po Jacksona Pollocka. V San Francisku si zkrátka přijde na své každý – ať už milovník abstraktních obrazů, monumentální architektury, nádherných výhledů, nebo ikonických pamětihodností.

 

Kolem sanfranciské Columbus Avenue se od 50. let 20. století psala nová kapitola americké literatury. Skupina mladých tvůrců, sdružených okolo básníka a nakladatele Lawrence Ferlinghettiho, začala veřejně zpochybňovat umělecké a společenské konvence. Avantgardní autoři jako Allen Ginsberg, Gregory Corso či Jack Kerouac dokonce organizovali provokativní čtení. Ferlinghetti pak vydal Kerouacův román Na cestě nebo Ginsbergovu sbírku Kvílení. Jeho legendární knihkupectví City Lights Bookstore na 261 Columbus Avenue a protější Vesuvio Cafe přitom dodneška představují cíl nejednoho milovníka literatury a beatnického hnutí.

Velká výhoda San Franciska spočívá v tom, že se dá obejít pěšky. Nejlepší je vyrazit z centrálního náměstí Union Square, v jehož blízkosti se rozkládá malebná čínská čtvrť. O pár kroků dál, na křižovatce Powell Street a Market Street, narazíte na konečnou proslulé tramvaje Cable Car, s kořeny sahajícími až do konce 19. století. Z původních osmi tras zůstaly v provozu tři a na zmíněné křižovatce najdete nejatraktivnější linku číslo 60 Powell–Hide. Konečná stanice přitom funguje jako točna, kde se šestitunový vůz nadzvedne do vzduchu a otočí se do protisměru. Není divu, že si netradiční podívanou fotí snad každý turista.

K největší místní atrakci patří vězení Alcatraz. Někdejší vojenská pevnost na skalnatém, asi osmihektarovém ostrově se začátkem 20. století proměnila ve věznici. Žádná z cel o rozměru 3 × 1,5 metru se přitom nedotýkala vnější stěny stavby a zabezpečení bylo natolik vysoké, že se v Alcatrazu ocitali ti nejhorší zločinci. Nejznámějším z nich se stal nepochybně Al Capone, jehož bývalá cela se dodnes těší velkému zájmu turistů.

AH

Zdroj: Amerika.cz, cestovani-po-usa.cz

Pozvánka na vernisáž výstavy: Jak vnímáme

Dne 21. 5. 2024 bude v 18:00 hodin zahájena výstava s názvem „Jak vnímáme“ ve Vinárně náplavní v centru Prahy. Vernisáží hudebně doprovodí umělec Ondřej Kvita.

Adresa: Vinárna náplavní, Náplavní 9, 120 00 Nové Město.

Výstava pojednává o zachycení okamžiků žití a jiném vnímání každého z vystavujících.

Výstavu dvaceti tří fotografů a jejich fotografií zorganizovala Jana Tesaříková, která vybrala dle svého uvážení fotografie přispívajících členů ze skupiny „Fotíme srdcem“, která vznikla v roce 2018 a může se pyšnit členy jako je například výtvarník Vladimír Kočička, Irena Vorlíčkova, Zdena Bočarova a Jiří Navrátil, kteří se nevěnují jen focení, ale také malováním obrazů.

Zdenek Dlouhý a Robert Vano (Fotografie z archivu Zdenka Dlouhého)

Za zmínku stojí, že na výstavě bude také viset fotografie od uznávaného fotografa Zdenka Dlouhého z Chomutova, kterému náleží několik ocenění, o kterých vám velice rád poví na vernisáži.

Dále zde uvidíte fotografii od výtečných fotografů Miroslava Krhounka, Pavly Sirůčkové, Zdenka Fišra nebo Jirky „Pixly“ Skalníka, kteří měli nemálo výstav.

Fotografie Jiří Hub, který bude na výstavě.
Obraz umělkyně Ireny Vorlíčkové (fotografie z archivu Ireny Vorlíčkové)

Vystavující:

Andrea Benková
Dana Švaňová
Eva Floret
Hana Lajtkepová
Hana Popovičová
Irena Vorlíčková
Jana Tesaříková
Jirka „Pixla,, Skalník
Jirka Hub
Jiří Navrátil
Jiří Veselý
Lenka Dvořáková
Milan Vícha
Miroslav Krhounek
Monika Rajská
Pavla Sirůčková
Rony Brzák
Vláďa Kočička
Zdena Bočarova
Zdeněk Dlouhý
Zdeněk Fišr
Zdeněk Kuthan
Zuzana Fuchsová

Určitě zavítejte na vernisáž nebo jen na prohlídku dle pracovní doby vinárny.

Výtvarníci Vláďa Kočička, Jana Tesaříková a Zdena Bočarova
Fotografie Jiřího Pixly, mimo výstavu. (fotografie z archivu Jiřího Pixly)
Obraz od Jiřího navrátila (fotografie z archivu Jiřího Navrátila)

(JT), titulní fotografie Miroslav Krhounek (fotografie, kterou můžete vidět na výstavě)

Antoine de Saint-Exupéry dal světu Malého prince

Antoine  Marie Roger  de Saint-Exupéry se narodil 29. června 1900 v Lyonu jako prostřední z pěti dětí ve šlechtické rodině. Dětství strávil na zámcích svých prarodičů a tety, protože otec po narození poslední dcery náhle zemřel a matka zůstala s dětmi sama. Antoine ji velmi miloval. Navštěvoval s bratrem jezuitskou kolej a již od dětství psal básně a zajímal se o letadla.

Na začátku první světové války se jeho matka stala ošetřovatelkou, Antoine studoval ve Švýcarsku (bratr zemřel), kde složil maturitní zkoušku. Poté se přesunul do Paříže, kde začal studovat architekturu a sblížil se s literárními kruhy. V roce 1921 narukoval k leteckému pluku a po složení náročných zkoušek se stal stíhačem. Při nehodě mu praskla lebka, v roce 1923 odešel do civilu. Stal se úředníkem a obchodníkem, ale stále snil o létání.

Začal se věnovat psaní, v roce 1926 mu vyšla první novela Letec. Podařilo se mu usednout opět za knipl, stal se pilotem letecké pošty. Pomáhal zakládat letecké linky v Patagonii. V roce 1934 pracoval pro společnost Air France v Asii. Nevyhýbaly se mu ani havárie a zranění, kterého ale od létání neodradily. Za druhé světové válce školil nové piloty a stal se leteckým průzkumníkem, po nehodě byl zařazen do zálohy, ale v roce 1944 se opět vrátil i přes svůj věk mezi aktivní piloty. Jeho poslední let, z něhož se už nevrátil, se uskutečnil nad Korsikou 31. července 1944.

Saint-Exupéryho dílo je spojeno s jeho povoláním. Na zkušenostech letce vybudoval svou hrdinskou životní filozofii: cílem života není dobrodružství, ale čin jako oběť pro druhé. Samota letce mu umožňuje podívat se z výšky na svět a člověka a hledat jeho pravé poslání. V tomto duchu vytvořil nejen své „letecké romány“Pošta na jih (1929), Noční let (1931) a Země lidí (1939), ale rovněž filozoficky meditativní Citadelu (posmrtně 1948) a moderní pohádku pro děti Malý princ (1943).

Malý princ

Příběh je stylizován jako vyprávění pilota, který havaroval s letadlem na Sahaře. Uprostřed pustiny potkává malého prince z daleké planetky. V jednoduchém epickém rámci je Malý princ volným souborem básnicko- filozofických miniatur, v nichž je s obvyklými hodnotami moderního světa (ovládání přírody, egocentrismus, poživačný materialismus, racionalismus, závod s časem) konfrontován pohádkový dětský hrdina, který vidí vážnost a důležitost v něčem jiném: v hodnotách srdce, v přátelství, lásce. Střet dětského světa se světem dospělých se zde tak stává v konkrétní rovině školou umění žít, v obecné rovině pak přesahuje v podobenstvích o možných východiscích z pociťované krize člověka v moderní západní civilizaci. Saint – Exupéry věnoval tuto knížku svému příteli Léonu Werthovi, který byl Žid a schovával se v jedné vesnici před fašisty. Malý princ patří mezi 50 nejprodávanějších knih na světě. Většina vydání obsahuje autorovy kresby.

Země lidí

Země lidí je knihou pro dospělé, v níž autor více do hloubky rozvedl myšlenky z Malého prince. Snahou bylo vydat burcující poselství k lidstvu, bezhlavě se řítícímu do nové válečné tragédie. Tomu podřídil celkovou výstavbu díla. Veškerá autobiografická fakta (vzpomínky na kamarády, setkání s lidmi v poušti, ve válce) jsou volena s jednoznačným záměrem podepřít apelativní dosah vlastních autorových úvah o lidské sounáležitosti (beduín nabízí zbloudilcům v poušti vodu), o nutnosti respektu k víře a pravdě každého člověka, o síle a hrdinství člověka, o zbytečném mrhání lidskými hodnotami. Hlavním motivem je důvěra v budoucnost člověka.

AH

Foto: Diospi-suyana, biography.com, wikipedia

Podologie pro každého z nás

Bolí Vás plosky nohou? Začínají se Vám vybočovat palce? Zarůstají Vám nehty? Máte mykózu na nehtech? Přejete si mít hladkou pokožku nohou a správně ostříhané nehty? Tak pak jste tu správně.

Ráda bych se Vám představila. Jmenuji se Ing. Petra Kliková a věnuji se pedikúře už po mnoho let. Původně jsem se věnovala především manikúře a gelovým a akrylovým nehtům. Hledala jsem další vzdělávání v oboru a zjistila jsem, že je celé pole nových informací. Chtěla jsem vědět, jak správně masírovat, přihlásila jsem se na rekvalifikaci masérského kurzu. Chtěla jsem rozumět kosmetice, přihlásila jsem se na kurz kosmetiky. Chtěla jsem jít do hloubky u podologie a začala jsem chodit na všechna dostupná školení
pro nezdravotníky i zdravotníky. Nenechte se ale mást. Obor podologie zatím není zdravotní obor.

V zahraničí jsou na něj již zavedené studijní obory. U nás pro to zatím není dostačené množství podpory ve vládě a dostatečný zájem jednotlivců. Časem se to ale věřím otočí. Proto jsem část kurzů absolvovala v Německu, část na Slovensku, velkou část kurzů jsem absolvovala i v Česku. Obor podologie mě učaroval a už jsem u něj zůstala. Začalo to odbornými přednáškami z diabetologie, dermatologie, dermatovenerologie, fyzioterapie… a dnes se věnujeme péči o nohy a měsíčně jako tým ošetříme kolem 1000 klientů.

Začalo to jako odborná přístrojová pedikúra s vysokým standardem hygieny a pečlivou prací. Klasická mokrá pedikúra je náročná jak pro terapeuta, tak pro klientovu pokožku. Při mokré pedikúře se odstraňuje mnoho kůže a následně pak dochází k tomu, že se pokožka ráda a znovu ve velké míře obnovuje. Takže na oko je hezké, že vidíte, kolik kůže bylo „ořezáno“, ale na druhou stranu, je tato vrstva kůže ochranná. Není to tedy výhodné ani pro jednu stranu. Terapeut se snaží hodně kůže odstranit a hodně kůže naroste. To nemá veselý konec.

Odborná přístrojová pedikúra

Oproti tomu přístrojová pedikúra je šetrná, nánosy kůže odstraní postupně. Je to taková lest. Kdy se postupně obrušuje více a více zrohovatělé pokožky a následně dochází k tomu, že se kůže ne tak rychle obnovuje znovu. Kdo chodí pravidelně na přístrojovou pedikúru, si brzy všimne, že je to práce s bruskou, jež je efektivnější a pečlivější. Maličké frézky se dostanou do míst, kam se jinak nedá dostat. Rukou se těžko vytvoří například až 20 000 otáček za minutu. Přístrojová pedikúra má tedy veliké benefity jak pro klienta, tak pro terapeuta. Našemu ošetření říkáme – odborná přístrojová pedikúra.

Kosmetologická pedikúra

Zbavíme Vás šetrně nánosů otlaků, uděláme perfektní pedikúru a dokonce máme kosmetologické ošetření, kdy se pokožka chodidla vyživí do hloubky a opravdu jde následně poznat rozdíl při chůzi. Tomuto ošetření říkáme kosmetologické ošetření KART. Je to ošetření, jež šetrně odstraní otlaky a zjemní pokožku až do hlubších vrstev. Je to unikátní, šetrné a opravdu jedinečné ošetření, doporučujeme všem vyzkoušet. Budete unešeni.

Hilarion – Podologický Institut

Thámova 20, 186 00 Praha 8-Karlín

Telefon: 732 882 790

Autor: Ing. Petra Kliková

Foto: Hilarion – Podologický Institut

O stopách bosých nohou – Michal Dlouhý

Velitel pátrací stanice u okresního četnického velitelství v Českých Budějovicích vrchní strážmistr Jan Kadlec vyprávěl o případu několikanásobného žháře, kterého usvědčily stopy bosých nohou.

Od počátku roku 1930 docházelo v obci Libín spadající do obvodu četnické stanice Ledenice v soudním okrese Lišov k požárům, které byly nepochybně úmyslně zakládány.

V polovině roku se již jednalo o pátý případ a způsobené škody představovaly statisícové částky.

To bylo ostatně důvodem, že se libínskými případy začala kromě místně příslušné četnické stanice Ledenice intenzivně zabývat i českobudějovická pátrací stanice.

Jako v pořadí šestý vypukl požár na půdě obytného stavení rolníka Františka Kubíčka v Libíně a tento záhy zachvátil celé stavení hrozil zkázou i sousedním hospodářským budovám.

K požáru se sjelo několik hasičských sborů, nejen z místa, ale i z širokého okolí a s vypětím sil se požár podařilo zdolat a zabránit jeho rozšíření na další budovy a usedlosti v obci.

Kromě hlídky ledenické četnické stanice se na místo dostavilo i plně obsazené motorové kolo pátračky z Českých Budějovic.

Vyšetřováním četnictva bylo zjištěno, že požárem způsobená škoda není kryta pojištěním. Tím pádem byl vyloučen motiv založení požáru s cílem získat výplatu pojistky, jak bylo uvažováno ve třech z pěti předchozích případů.

Požár v Kubíčkově usedlosti způsobil v obci i jejím okolí nebývalý rozruch a byl doplňován výtkami na adresu četnictva, že není schopno dopadnout a usvědčit žháře, který musí pocházet z obce samotné.

Zpočátku nebylo možno, stejně tak jako v předchozích případech, zjistit vlastní příčinu požáru. V tomto případě se však na četníky usmálo přece jen štěstí.

Podezření padlo na 21 roků starého syna místního rolníka Karla Pumpera. Obyvateli obce byl slabomyslný mladík podezírán již v minulých případech, avšak se jej nepodařilo usvědčit. Vědělo se o něm, že si rád ve své slabomyslnosti dělá ohně, kolem kterých poté obíhá a modlí se při tom.

Pozorný fotograf pátrací stanice nalezl v blátě u vyhořelého Kubíčkova statku stopy bosých nohou. Tytéž stopy byly i na kmeni stromu těsně přiléhajícího k vyhořelé budově, kudy nepochybně lezl žhář, když stavení zapaloval.

Právě stejné stopy zanechával Karel Pumper, který stále pobíhal okolo požářiště. Proto byl mladík předveden k obecnímu starostovi a zde byl vyslýchán. Jakoukoli vinu na založení tohoto i předchozích požárů však odmítal.

Mezitím byly stopy ofotografovány a odlity do sádry. Spolu s těmito důkazy byl Karel Pumper zatčen a dodán do vazby okresního soudu v Lišově.

Jelikož se všeobecně vědělo, že mladík je duševně zatížen, bylo navrženo zkoumání jeho duševního stavu a podle jeho výsledku nebyl byl mladík dodán do vazby krajského soudu v Českých Budějovicích, nýbrž do ústavu pro duševně choré.

Na první dojem Pumper zpočátku působil na znalce jako člověk za své činy plně zodpovědný. Po hlubším zkoumání ale soudní znalci konstatovali ve svém závěru známky duševní zaostalosti. Tím pádem nemohl být činěn odpovědným za požáry v obci, které však po jeho dodání do ústavu pro choromyslné ustaly.   

               

Otisk bosé nohy ve stoji a v chůzi

 

Obálka knihy Četnické historky z pátracích kursů

 

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ historky z pátracích kursů, vydané nakladatelstvím Pragoline. Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz.

Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.

 Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Nakladatelství  Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz

AUTOR:   JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

FOTO:   archiv –  JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Muzikálový herec Zbyněk Fric nejen o hlavní roli v muzikálu Doktor Faust v Divadle Na Maninách

Zbyněk Fric je považován za všestranného umělce. Má za sebou desítky muzikálů, ale i činoher a televizních rolí. Jedna z významnějších rolí byla v seriálu Zdivočelá země, kde si zahrál usměvavého Petra přezdívaného Smajl. Nyní účinkuje v několika muzikálech. Hlavní roli získal v muzikálu s živým orchestrem Doktor Faust v Divadle Na Maninách, kde hraje od září 2022 roli starého a unaveného životem Doktora Fausta.

Zbyňku, jak se ti hraje role starého Doktora Fausta?

Doktor Faust je pro mě docela výzva, protože je to zatím nejstarší postava, kterou jsem kdy hrál. Snažím se vždy hledat způsob, abych nepůsobil příliš energicky, ale byl opravdu ten starý muž, který je unaven životem. Jelikož se tak staře ještě necítím, tak se snažím zpomalit rytmus a přizpůsobit se tomu jeho věku, beznaději a celkově té postavě. Je to těžký, ale jak říkám, je to pro mě výzva a ty já mám rád.

Máš něco společného s Doktorem Faustem?

Nooo, někdy si říkám, jestli jsem taky něco ve svém životě nepromarnil.. Jestli jsem neměl třeba některé věci udělat jinak, než jsem udělal, ale to k životu prostě patří. To si bude člověk říkat vždy, pokud nad svým životem alespoň trochu přemýšlí.

Jak probíhá tvoje příprava před představením Doktora Fausta, máš nějaký rituál?

Vždy si přeříkávám texty. Pak se snažím těsně před vstupem na jeviště zklidnit dech, dýchat pomalu, celkově se vnitřně uklidnit. To je asi jediný rituál, který mám přímo před tímhle muzikálem. Jinak se samozřejmě musím vždy rozezpívat.

Jakou roli hraješ nejraději, co ti nejvíce sedne?

Měl jsem období, kdy jsem hrál samé kladné role, romantiky. Poté jsem dostal možnost hrát zápornou postavu Césara v baletním muzikálu Lucrezia Borgia, což byl největší záporák celého představení. A to mě neskutečně bavilo. Protože tam je tak široký obzor, co si ta záporná postava může dovolit…. takže to mě bavilo opravdu moc.

Jaké jsou tvoje plány do budoucna?

Člověk měl vždy spoustu plánů a chtěl si zahrát tohle a tamto, ale čas běží a já si říkám, že je lepší nic neplánovat a žít ten život tak, jak je a užívat si tu práci, která je a která přijde. Jak se říká.. když člověk plánuje, pán bůh se směje.

Jak relaxuješ mimo jeviště?

Mám velkou zahradu a když se na ni podívám, tak mám pocit, že v tu chvíli už žádný volný čas nemám, protože nevím s čím dřív začít, abych to vůbec všechno stihl. Takže se věnuji domácím pracem. Také jsem si před dvěma lety pořídil čtyři včelstva a to mě baví pozorovat a věnovat se tomu, u toho relaxuju.

Čím se řídíš, jaké máš životní motto?

Měl jsem jedno životní motto: život je dostih a já sázím na koně číslo 8 a kůň číslo 8 jsem já.. Takže vždycky všechno závisí na mě.

Kdy ses rozhodl, že chceš být zpěvákem/hercem?

Od mala jsem věděl, že chci zpívat. Pouštěl jsem si různé skladby, zpíval. Brácha potom dostal kytaru, která ho naštěstí dlouho nebavila, takže jsem si ji přivlastnil, zpíval a hrál  po mejdanech a potom jsem se přihlásil na JAMU na muzikálové herectví, ale tam to dvakrát za sebou nevyšlo. Během těchto dvou let jsem hrál v Horáckém divadle v Jihlavě. Na potřetí jsem se dostal na JAMU i na DAMU, ale na činoherní herectví. Vybral jsem si Prahu, kde jsem už zůstal.

Kde tě teď můžeme vidět hrát?

Kromě Doktora Fausta v Divadle Na Maninách, kde mě můžete vidět do konce sezóny 26.5., 8.6. a 9.6., nejčastěji hraju v Divadle Kalich v muzikálech: Biograf Láska, Voda a krev nad vodou, Mauglí, Srdcový král, Pomáda, od září pak v muzikálu Tajemství. Dále v zájezdovém představení Zavřete oči, swing přichází. Potom v plzeňském divadle Edith Piaf, vrabčák z předměstí – což je moje srdcová záležitost.

A na závěr, ty jsi oslavil letos 53. narozeniny, ale nevypadáš na ně, jsou to geny?

Možná to jsou geny, ale díky bohu mám výhodu, že se většinou pohybuju mezi mladšími kolegy. Navíc tím, že nemám děti, tak na nich nevidím, jak stárnu. Vnitřně si připadám stále mladě a mám pocit, že toho nemám moc za sebou a doufám, že ještě spoustu věcí před sebou.

Zdroj: Divadlo Na Maninách

Žena obecná: One woman show Ivany Jirešové v Divadle Na Maninách

Žena obecná je one woman show Ivany Jirešové, která se odehrává v její hlavě. Hledala štěstí, lásku a odpovědi na všechny svoje otázky venku, ale co teprve, když jí napadne podívat se, co se děje uvnitř její mysli?

Jaká by byla definice ženy dnes? Žena obecná je tak trochu muž. Kdy se to stalo a jak z toho ven? Otevřená komediální zpověď, kterou byste si v reálném životě nedovolili. Ale když jde o meditaci?

Srdečně Vás zveme na ŽENU OBECNOU, 22. 5.,  od 19:00 hod.,  v Divadle Na Maninách.

Vstupenky zakoupíte zde:

www.divadlonamaninach.cz

  • Režie: Adéla Laštovková Stodolová
  • Hudba: Petr Zeman
  • Kostýmy: Eva Suchánková
  • Scéna: Daniela Šteruská
  • Délka představení: 70 minut bez přestávky
  • Scénář: Daniela Šteruská
  • Projekce: Milan Sodoma

AH

Zdroj: Divadlo Na Maninách

Zveme vás do Divadla na Maninách: Rebelky

Když přeteče pohár trpělivosti, dochází často na radikální řešení. V brilantní francouzské tragikomedii se náhodně potkají dvě zralé ženy, které se rozhodly, každá z jiného důvodu, vzepřít se nalinkovaným životům a vzít osud zpět do vlastních rukou. Dost bylo příkoří a manipulování! Je na čase, aby o nás přestali rozhodovat jiní! I když jsou Claude a Margot zpočátku jako oheň a voda, prožijí spolu několik dní, na které do smrti nezapomenou.

Srdečně Vás zveme na tuto francouzskou komedii, Rebelky – Divadla Bolka Polívky, 21. 5.,  od 19:00 hod.,  v Divadle Na Maninách, ve které se představí okouzlující Chantal Poullain a Štěpánka Křesťanová . 

Vstupenky zakoupíte zde:

www.divadlonamaninach.cz

 
 

Autor: Pierre Palmade, Christophe Duthuron

Překlad: Alexander Jerie

Režie: Antonín Procházka

AH

Zdroj: Divadlo Na Maninách