Proč slavíme Vánoce?

Slovo Vánoce pochází z němčiny. Jeho původní název byl „svatá noc“ a německé slovo Weihnachten si naši předkové jednoduše počeštili. Ovšem kořeny dnešních Vánoc je třeba hledat již v pohanských oslavách zimního slunovratu a slavily se nejen v Evropě, ale také v Asii, u amerických Indiánů i jinde. Ve starém Římě se nakonec oslavy ustálily na 25. prosinec a toto datum zvolil v roce 274 císař Aurelián jako den natalis solis invicti – Zrození nepřemožitelného Slunce. První zmínku o dni narození Ježíšova najdeme u Jana Zlatoústého (374 – 407), jež ho ale datuje na 20. prosinec. V Římě se Vánoce poprvé slavily roku 365. Ač je Ježíš historickou postavou, přesné datum jeho narození neznáme. Nicméně Ježíšovo narození, čili příchod Božího Syna na svět, se začalo slavit v první čtvrtině 4. století. Na křesťanském východě se slavilo 6. ledna podle data Narození Božského eonu – pohanského svátku v Alexandrii. V Římě se slavilo 25. prosince, což bylo datum starého pohanského svátku Narození věčného slunce. Oba svátky se pak spojily – 25. prosince se slavilo Ježíšovo vtělení a 6. ledna jeho zjevení se lidem. Později se 6. ledna začali uctívat tři králové, a to podle tří královských darů, kteří mágové Ježíšovi přinesli.

Vánoční symboly

Betlém

I když první Betlém měl Svatý František z Assisi v italské Umbrii už v roce 1223, k jejich rozšíření v našich zemích došlo až v polovině 16. století, kdy se členové Tovaryšstva Ježíšova snažili o rekatolizaci českého lidu. Aby je přilákali do kostela, instalovali k jeslím figury v životní velikosti a různě je aranžovali podle průběhu legendy o narození Ježíše Krista. První takový Betlém byl postaven roku 1562 v Praze a posléze tento zvyk převzala další česká města. Během následujícího století se Betlémy rozšířily takřka do všech domácností, ač je svého času císař Josef II. spolu s vánočními hrami zakázal. Betlémů se chopila lidová tvořivost a mívaly tisíce podob. Zhotovovaly se ze dřeva, papíru, těsta, vosku, sádry, z hlíny, kukuřičného šustí a často to bývala skutečná umělecká díla.

Vánoční stromeček

Základ položili pohané starověku, kteří spojovali kult Sluncetak zvaný Bálův, s kultem matky, Astarty nebo Ašery, a s rituálním kultem stále zelených stromů – evergreenů. V době oslav „svatých nocí“ zasvěcených slunečnímu božství pořádali veselice u stále zelených stromů. Na ně věšeli ozdoby, ovoce, pamlsky a světla. Podle legendy byl irský opat Kolumbán z Luxeuilu a Bobba v 6. století vyslán do Burgundska, aby zdejšímu pohanskému obyvatelstvu přiblížil svátek narození Krista. Tak 24. prosince zapálil pochodně do tvaru kříže na jejich starobylém jehličnanu, který uctívali o zimním slunovratu, a zář ohně přilákala zástupy lidí, jimž pak Kolumbán vyprávěl o narození Ježíška v městě Betlémě. Pak se ozdobené stromky objevily v 16. století v Německu. Písemný důkaz o nich najdeme v kronice Brém z roku 1570. Právě tam cechovní spolek poprvé ozdobil jedli a pozval děti řemeslníků ke společné oslavě svátků. Od poloviny 17. století se stromky zdobily v protestantských rodinách, posléze v katolických. O jejich rozšíření se zasloužila německo-francouzská válka (1870-1871), kdy si němečtí vojáci zdobili stromky na válečném poli a Francouzům se to zalíbilo. V Praze poprvé vystrojil vánoční stromek ve své vile jako překvapení pro hosty v roce 1812 režisér Stavovského divadla Jan K. Liebich. Po 1. světové válce se ujal zvyk stavět rozsvícené vánoční stromky také na veřejných prostranstvích, poprvé to udělala v roce 1925 Plzeň.

Jmelí

Jmelí roste v korunách opadavých listnatých stromů, některé odrůdy i na jehličnanech, a jeho plody – bílé bobule – dozrávají v prosinci právě kolem Vánoc. Lidem připadalo odjakživa tajemné a připisovali mu kouzelné účinky. A tak ho věšeli do vánočně vyzdobených domovů, aby je ochraňovalo před ohněm, uhranutí, bleskem, zlými duchy a také aby přinášelo štěstí. Čím více bílých bobulek je na větvičce, tím větší štěstí člověk může v novém roce očekávat. Vánočním symbolem se stalo v Anglii, odkud se tento zvyk rozšířil do celé Evropy. Podle legendy bylo jmelí stromem, z jehož dřeva Josef vyřezal kolébku pro Ježíška a po 33 letech jej Římané porazili, aby z něj pro něho zhotovili kříž. Strom pak hanbou seschl do malých keříků a přeměnil se v rostlinu zahrnující lidi kolem sebe dobrem. A stejně jako věřící jsou živi z Kristova těla, tak i jmelí žije ze živin jiných stromů. Ve středověku se jmelí používalo jako významná léčivá rostlina a dnešní věda jeho léčivé účinky potvrdila. Obsahuje látky snižující krevní tlak a podporující rozšiřování cév, a proto se používá k výrobě léčiv proti arterioskleróze.

Adventní věnec

Adventní věnec vyjadřuje touhu člověka po světle, jehož je díky narůstající tmě v období před zimním slunovratem málo. Advent z latinského – advenire – přicházet – je oslavou narození Ježíše. Jelikož blížící se Vánoce přinášejí stále více světla– Slunce narůstá, každou neděli se zapaluje o svíci více. V křesťanství plamen svíček symbolizuje Krista jako světlo ozařující plamenem lásky každého člověka. Živý věnec pak znamená věčný život přislíbený věřícím od Ježíše Krista a kruh jednotu společenství lidí a Boha. Počátky tradice sahají do první poloviny 19. století, kdy začátkem adventu 1838 pověsil hamburský teolog Johann Heinrich Wichlern nad dveře svého sirotčince vyřezávaný dřevěný věnec a každý den na něj dal jednu zapálenou svíci. Dnes se na něj místo 24 svíček pro každý adventní den připevňují 4 veliké svíce pro každý adventní týden, přičemž adventní čas začíná čtvrtou nedělí před Vánocemi.

Adventní kalendář

Jeho první druhy pocházejí z protestantských oblastí, kde rodiny kreslily v prosinci každý den křídou čárku, až do Štědrého dne. V některých rodinách zase věšeli na zeď 24 malých obrázků – jeden na každý den až do Štědrého dne. První známý ručně vyrobený adventní kalendář pochází z roku 1851. První tištěný kalendář byl vyroben německým farníkem Gerhardem Langem (1881-1974) z Maulbronnu, jemuž ještě jako dítěti maminka vyrobila kalendář s 24 malými svíčkami, které byly připevněny na lepence. Když se stal spolumajitelem tiskárny v Mnichově, začal vyrábět malé barevné obrázky přilepené na lepence, na každý den prosince jeden. Začalo se mu říkat Mnichovský vánoční kalendář a Lang ho v roce 1908 ještě zdokonalil, když ho začal vyrábět s malými otevíracími dvířky. V této podobě ho známe i dnes.

Jak se slaví ve světě?

Britové a Američané musí mít na vánoční tabuli krocana nadívaného kaštanovou nádivkou. Ostatně indiánský kot, jak krocana nazývali naši předkové, bývá podáván na druhý svátek vánoční i v mnoha českých domácnostech.

Angličané ke krocanovi servírují tradiční vánoční pudink flambovaný rumem či koňakem. Britské menu mívají na stolech také Australané. Ale vzhledem k tomu, že tam o svátcích vrcholí léto, odehrává se štědrovečerní hostina obvykle na pláži a jídlo se podává studené – obložené mísy, ovocné a zeleninové saláty, zákusky, meloun.

Italové slaví skromně, dokonce se obejdou bez stromku a cukroví. Na stole mají většinou jehně nebo krocana, po něm si dají datle, fíky a panettone – něco jako naši vánočku.

Francouzi mívají na vánočním stole ústřice, šneky, žabí stehýnka a ovoce. Ale často si doma jen rozdají dárky a pak spěchají do restaurace, kde se nechají obsloužit.

V Polsku jsou na stole husté polévky a rosoly.

Rakušané slaví podobně jako my, jen si všechno ještě o něco vylepší. Například štrúdl podávají s kopcem šlehané smetany.

V Bulharsku se podává vepřové maso, čočka, fazole, rýže a zelí.

Ve Španělsku nesmí chybět šampaňské a marcipán.

Skandinávci si dopřávají husu či kachnu a vepřové s červeným zelím, teplou šunku, vařenou tresku.

V Dánsku má každá rodina připravený dárek zvaný Julemand, který získá ten, kdo nalezne jedinou mandli zapečenou v nezbytném štědrovečerním rýžovém nákypu.

Christmas pudding z Anglie

(Pro 20 osob)

800 g hovězího loje, 450 g zkaramelizovaného cukru, 120 g citrónové kůry, 120 g kandovaného ovoce, 1 lžička muškátového ořechu, 450 g strouhané housky, 225 g prosáté mouky, 450 g vajec (vážíme ve skořápce), 1 sklenice (na bílé víno) koňaku, 0,5 l mléka

Do dobře ušlehaných vajec zpracujeme všechny přísady, přidáme mléko a vše dobře umícháme. Celé necháme stát osmnáct hodin v chladu. Poté přidáme koňak a těsto vlijeme do tukem vymazané pudinkové formy. V páře vaříme osm hodin.

Při dobrém uskladnění vydrží více než rok.

Kdo kde naděluje?

Český Ježíšek, tedy docela malé miminko, je ve světě unikát. Ve většině zemí naděluje pán v nejlepších letech. nebo také paní, i u nás bývávala v některých oblastech Vrtibába, nebo Klovcová bába, Šťuchavá bába, Štědrá bába.

Nejrozšířenější je Santa Claus, který naděluje ve všech končinách s britskou tradicí a v Americe. Dárky rozváží na saních tažených soby v noci z 24. na 25. prosince a ukládá je dětem do červených punčoch k posteli, kde je hned po probuzení najdou. U něho jako jediného známe autora jeho podoby. Vymyslel ho Clement C. Moor, profesor episkopálního semináře v New Yorku v roce 1822, když napsal báseň Návštěva u svatého Nicholase. O padesát let později se báseň stala inspirací pro malíře Thomase Nasta, který dal Santa Clausovi definitivní podobu.

Ve Francii naděluje pér Nöel, který nadílku nechává u kamen či na krbu. Podobně to dělá bulharský Děda Koleda a ruský Děda Mráz, který cestuje na saních z Čukotky a doprovází ho Sněhurka v kožíšku z bílých hranostajů.

Ve Skandinávii dárky nosí skřítkové, ve Finsku jim pomáhá Velký Ukko, v Dánsku Vánoční posel. V mnoha zemích Latinské Ameriky nadělují Tři králové, v Itálii lítá čarodějnice. V Holandsku mají děti dárky v dřeváčcích pod stromečkem. Do bot ukládá dárky také duch Noel v Peru.

Ve Švýcarsku naděluje Monsieur Chalandé, který nechává dárky za dveřmi pokoje. Německý Ježíšek má rezavé vlasy a vousy a létá na osedlaném divokém větru.

V Rumunsku nosí dárky hodný kmotříček v nůši z proutí a dává je vedle jesliček nebo pod postel. V Itálii, zvláště na Sicílii, zase naděluje čarodějnice Befana.

Vánoční pranostiky

Když v první adventní neděli nastane daleko široko krutá zima, potrvá čtyři neděle.

Je-li v první týden adventní mrazivo, bude zima osmnáct neděl trvati.

Lepší vánoce třeskuté, než-li tekuté.

Zelené Vánoce – bílé Velikonoce.

Vánoce na ledě – Velikonoce na blátě.

Tmavé Vánoce – světlé stodoly.

Na Adama a Evu čekejte oblevu.

Když na Štědrý večer sněží, na pytle se chmel těží.

Když na Boží hod prší, sucho úrodu poruší.

Na Boží narození o komáří zívnutí.

Na Boží narození o bleší převalení.

Mráz na Boží narození – zima se udrží bez proměny.

Když svatý Štěpán vyfouká bláto, bude pěkné jaro nato.

Jestli na Štěpána větry uhodí, příští rok se všecko špatně urodí.

O Silvestru papeži snížek si už poleží.

Jak byl celý rok voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.

Na Silvestra-li vítr a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti.

Co přináší smůlu?

Před půlnoční mší se nesmí šít, plést – protože by pak myši dílo zničily.

Na Štědrý den se nesmí čistit chlévy a stáje, dobytek by kulhal.

Nesmí se prát, přináší to smůlu a neštěstí do domu.

Nikdy nepište své milé nebo milému zamilované psaní, čekal by vás rozchod.

Co přináší štěstí?

Když v noci na Boží hod vystřelíte z pušky směrem k Měsíci.

Čerstvý chléb upečený 25.12. a čerstvá vejce snesená 25.12 – mají kouzelnou moc.

Když připadne Štědrý den na pondělí – bude dobrá úroda a hodně medu.

Když Štědrý den připadne na úterý – bude hodně vína a obilí.

Když bude Boží hod ve čtvrtek – podaří se výhodně prodat dobytek.

Když bude Boží hod v pátek – čeká nás horké léto a krásný podzim.

Dárky

Lidé si vždy dávali dárky – tovaryšové mistrům, hospodáři čeládce, příbuzní mezi sebou. Hlavními obdarovanými však byly děti, jimž dárky nosil sv. Mikuláš, avšak v 16. století se rozmohlo obdarovávání dětí na Štědrý den, což je zásluha protestantského reformátora Martina Luthera, který nechtěl dávat svým dětem dárky na katolický svátek sv. Mikuláše. Dochovaly se obě tradice, jen symbolika obou svátků je jiná.

Lidé věřili v magickou moc dárků. Děti a mladí lidé dostávali červená jablíčka, aby byli zdraví, silní a dožili se mnoha let. Pro moudrost a zralost se darovaly ořechy, pro radost zase perníky. Mládenec nebo dívka dostávali nějakou ozdobu, aby jednou byli šťastní a bohatí. Dítě starší dvanácti let dostávalo každý rok stříbrnou či zlatou minci, dospělí si nadělovali lahve s vínem, sladkosti a kandované ovoce, aby ji jejich život byl stejně sladký. Červená látka se zlatou či stříbrnou nití zaručovala vitalitu, dostatek lásky i rodinného tepla, vonná mast či voňavka zase garantovala slávu a štěstí.

Nezapomínalo se ani na zvířata.

Krávy dostaly trochu kaše, větévku routy a tři ječné klasy, aby dojily a byly zdravé. Aby máslo z jejich mléka bylo žluté jako slunce, přidaly se jim do krmení ořechy od večeře.

Kůň povečeřel posolený chléb, aby byl výkonný.

Slepicím se nasypala pšenice, hrách a ječmen, aby snášely velká vejce s krásně žlutými žloutky.

Kozám patřilo jablko, po němž dojily celý rok mléko sladké jako med.

Kohout, pes a houser dostali česnek, aby byli odvážní a dobře hlídali.

Vánoční zvyky

Když rozkrojíte jablko a nejdete jádra ve tvaru hvězdy, budete celý další rok zdraví. Najdete-li tvar kříže, nic dobrého nečekejte.

Sedne-li si svobodná dívka o Štědrém dnu na zápraží, bude-li pojídat jablko a dočká-li se muže jdoucího kolem, do roka bude pod čepcem – vdá se.

Nezadaná dívka může také vyhnat z domu psa a dívat se, kterým směrem se pes vydá. Tam totiž čeká partner.

Máte-li doma více svobodných, pak je nejlepší rozkrájet koláč na tolik kusů, kolik nezadaných doma máte. Pak přidělíte každému z nich jeden kousek a zavoláte psa nebo kočku. Čí kousek si domácí zvíře vybere, ten najde životního partnera. Je samozřejmě možné, že si nevybere žádný kousek, potom ale hledejte chybu jinde. Buď vaše zvíře není na sladké, nebo se zrovna přejedlo něčeho chutnějšího.

Další šancí jsou vánočkové patky. Zbude-li jich devět, je svatba v rodině jistá. Což znamená, že vánoček by mělo být opravdu hodně.

Spolehlivým prostředkem je bez. Když se k němu po štědrovečerní večeři vydá svobodná dívka, uchopí oběma rukama kmen, zatřese jím a bude recitovat: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milý dnes! – pak musí vyčkat, až se opravdu nějaký pes ozve, a tam ať se vydá hledat muže svého srdce.

Můžete si také hodit střevícem. Hází se přes hlavu a důležité je, kam směřuje špička střevíce. Míří-li ven ze dveří, bude příští rok svatba. Směřuje-li do místnosti, pak svatba na spadnutí ještě není.

Rozšířeným vánočním zvykem je pouštění skořápek. Nejčastěji se pouštěly ve dvojici. Dívka a chlapec si rozpůlí ořech, dají do skořápek po svíčičce a pustí je na vodu. Když se skořápky přiblíží, jejich láska vydrží. Když od sebe odplují, lásku potká stejný osud.O Štědrém dnu nezametejte, nemelte obilí, nemalujte, nešijte, nevylévejte vodu na dvůr, nevynášejte popel, nevstávejte prudce od stolu, nic si nepůjčujte, neobchodujte, nekýchejte – to všechno může přivolat neštěstí, ba dokonce smrt.

Vykoupejte se ve strouze – přinese vám to zdraví.

Večer před Štědrým dnem si dejte pod polštář ořech. Po probuzení ho rozlouskněte a ještě v posteli snězte. Po celý rok vás nenavštíví blechy, štěnice ani jiní nepřátelé postelí.

Do studánky vhoďte jablko a ořech, bude v ní dobrá voda.

U stolu by vás měl být sudý počet, přinese to štěstí.

Štěstí přinese i seno pod stolem, což připomíná narození Ježíška v betlémském chlévě.

Nohy stolu sepněte řetězem, tak vytrvá vaše rodinná soudržnost.

Jestli máte strach ze zlodějů, pak k řetězům přidejte ještě provazy – odpudí je.

PhDr. Marie Formáčková

VÁNOCE