Hudební senzace v Praze: Legendární Gérard Depardieu poprvé jako šansoniér! Diváci plakali dojetím a nechtěli ho pustit z pódia

Pražské Divadlo Hybernia zažilo večer, který se nesmazatelně zapíše do dějin české kulturní scény. Světová filmová ikona Gérard Depardieu se poprvé v České republice představila v doposud nepoznané roli  jako charismatický zpěvák šansonů. Za tímto projektem roku stojí producentský triumf hitmakera Michala Davida a jeho dcery Kláry, která jako hlavní produkční zajistila naprosto bezchybný průběh celého večera. Vyprodaný sál odměnil francouzskou legendu bouřlivým potleskem vestoje, který nebral konce.

Producentský triumf rodiny Davidových

O to, aby se tato světová megastar ukázala českému publiku v takto komorním a emotivním světle, se postaral legendární hudebník a producent Michal David, který se na pódiu ujal také role moderátora. Celou náročnou organizaci a zákulisní management měla pevně v rukou jeho dcera Klára Davidová. Jako hlavní produkční odvedla mistrovskou práci – od precizního zajištění technického zázemí až po klidný průběh V.I.P. zóny, což se projevilo na naprosté spokojenosti jak diváků, tak samotného umělce.

Dojetí a slzy v očích

Program s podtitulem Kouzlo šansonu byl hlubokou poctou zesnulé francouzské šansoniérce Barbaře (Monique Serfové), se kterou Depardieuho pojilo třicetileté blízké přátelství. Na potemnělém jevišti, pouze za doprovodu geniálního klavíristy Gérarda Daguerra, předvedl francouzský herec strhující výkon.

Melancholické písně zpíval z úcty k Barbaře v ženském rodě a prokládal je deklamací jejích textů, jejichž český překlad mohli diváci sledovat na obrazovce. Hned na úvod si získal srdce publika, když do mikrofonu upřímně pozdravil česky: „Díky, že jste tady.“ Na závěr recitálu propukla v sále nefalšovaná extáze – lidi tleskali vestoje, ozýval se nekonečný potlesk a dojatí diváci nechtěli francouzskou hvězdu vůbec pustit z pódia.

Velké gesto a V.I.P. hosté

Gérard Depardieu, který v současnosti pobývá v Praze se svou českou přítelkyní, si Divadlo Hybernia vybral už na jaře během oslavy 95. narozenin Jiřiny Bohdalové. Legendární herečka se sice z koncertu nakonec omluvila, ale v hledišti se sešla smetánka českého showbyznysu a veřejného života: Herečka Táňa Dyková, herec Pavel Trávníček s chotí, hudební skladatel Zdeněk Barták, generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral, bývalý prezident Miloš Zeman a mnoho dalších.

Celý večer navíc korunovalo nádherné charitativní gesto, Gérard Depardieu se vzdal kompletního výtěžku z koncertu ve prospěch dojemného projektu zdravotnických záchranářů Sanitka splněných snů.

Foto: ČTK a archiv-Klára Davidová

Petr H. Batěk láme rekordy: Jeho talk show Mimo scénář má na Facebooku už 2,5 milionu zhlédnutí a představuje dalšího vzácného hosta!

Všestranný umělec, herec a moderátor Petr H. Batěk má obrovský důvod k radosti. Jeho autorský projekt, talk show Mimo scénář, zažívá na českých sociálních sítích doslova raketový vzestup. Pořad, který si zakládá na naprosté bezprostřednosti a odkrývání nefiltrovaných momentů ze života slavných osobností, v těchto dnech pokořil fantastický milník –  2,5 milionu zhlédnutí na Facebooku.

Pro Petra H. Baťka je to obrovské zadostiučinění. Ukazuje se, že sázka na uvolněný styl moderování, kde hosté ztrácejí ostych a mluví otevřeně, diváky neskutečně baví. Petr společně se svým autorsko-produkčním týmem, který tvoří Jan a David Tatarkovi, dokázal vytvořit formát, který směle konkuruje zavedeným televizním pořadům.

Aby toho nebylo málo, Petr H. Batěk pro své stále rostoucí publikum právě odtajnil jméno dalšího vzácného hosta. Do křesla pro zpovídané usedla charismatická herečka, zpěvačka a šansoniérka Světlana Nálepková.

Pod taktovkou Petra H. Baťka vznikl rozhovor, který slibuje mimořádný zážitek. Světlana Nálepková, známá svým nezdolným životním optimismem, v pořadu poodhalila zákulisí své kariéry.

Sledovanost pořadu na Facebooku dál každým dnem stoupá a Petr H. Batěk tímto dílem jasně dokazuje, že laťku hodlá držet proklatě vysoko. Nenechte si tento exkluzivní rozhovor ujít a sledujte oficiální kanál talk show Mimo scénář na YouTube a Facebooku, kde čísla sledovanosti dál raketově rostou!

MIMO SCÉNÁŘ

Foto: Mimo scénář         

 

 

Královna RockOpery Praha Pavla Forest uvádí nový filmový klip a vánoční dárky

Vedení divadla, workshopy v Rockové akademii, a do toho natáčení velkého filmového klipu. Zpěvačka Pavla Forest se nenudí, pro své věrné diváky s celým týmem RockOpery připravila obrovskou nálož podzimních překvapení. Vedle nových singlů s českými hvězdami divadlo navíc kompletně vylepšilo e-shop, kde vánoční dárky vyřešíte doslova za pár minut.

Ve spolupráci s videoprodukcí MARKO, která má na svědomí už klipy Být lepší nebo Nanebevzetí, vznikla vizuální pecka s parametry velkého filmového plátna. Volba padla na skladbu Eva z rockové opery Lilith: Matka Démonů.

„Jedná se o duet s Kamilem Střihavkou, který v představení ztvárnil postavu Adama. Vzbouřila se mu jeho první žena Lilith, a proto si od Boha vyžádal ženu novou,“ přibližuje pozadí vzniku zpěvačka Pavla Forest. Klip sleduje dvě časové roviny Evy – mladou naivní dívku (Maru Steigerwald) zalitou sluncem a starší, melancholickou verzi (Pavla Forest), která se již střetla s realitou a zklamáním. V klipu se představí také Martin Sluka, Milan Steigerwald, Adéla Mourková a Kateřina Egemová.

Hvězdná jména míří na online platformy

Nezůstává ale jen u jednoho klipu. Divadlo chystá na online platformy vydání písně Prkna, co znamenají svět z rockové opery King Size: RockOpera. V této skladbě se vedle Pavly Forest potkává neuvěřitelná sestava hostů: Petr Janda, Bára Basiková, Viktor Dyk, Petr Kolář, Václav Marhoul, David Vávra, Milan Šteindler a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu. Skladba Eva i Prkna, co znamenají svět se nejprve objeví na YouTube a vzápětí zamíří na streamovací služby.

Pro sběratele klasických nosičů navíc divadlo připravilo speciální vánoční edici CD + DVD Pavla Forest, která mapuje tvorbu této žánrově všestranné zpěvačky s pověstným „hlasem jak zvon“.

 

Vánoční dárky vyřešené za pár minut

S blížícím se koncem roku RockOpera kompletně vylepšila svůj e-shop. Kromě nově naskladněných ikonických ohnivých triček zavedla skvělou novinku, automatické doručování dárkových poukazů online během několika minut. Lidé tak mohou svým blízkým věnovat nejen klasické vstupenky, ale i exkluzivní VIP zážitky s meet and greet (setkáním s umělci v zákulisí) nebo poukazy na individuální či skupinové lekce přímo v Rockové akademii.

RockOpera SHOP

Zdroj: RockOpera Praha

 

Na Evropské filmové ceny je nominován i snímek Pramen s Aňou Geislerovou

Do užšího výběru filmů nominovaných na Evropské filmové ceny se dostal snímek slovenského režiséra Ivana Ostrochovského Pramen s českou herečkou Aňou Geislerovou v hlavní roli. Čeští tvůrci jsou zastoupeni i díky dvěma dalším koprodukcím v kategorii hraných a dokumentárních filmů, vyplývá z užších nominací zveřejněných včera 14. října 2026 organizátory. Ceny budou předány v lednu příštího roku v Aténách.

Pramen se dostal mezi čtyři desítky filmů, z nichž bude Evropská filmová akademie (EFA) vybírat film roku v kategorii hraných snímků. Drama o lékařce provádějící v 80. letech potraty a sterilizace romských žen na českém maloměstě se bude ucházet o cenu v konkurenci snímků jako Tender Loving Care britského režiséra Mikea Leigha či Rudé skály francouzského tvůrce Bruna Dumonta. Ve hře je i film litevského režiséra Andrijuse Blaževičiuse Rozvod za časů války, na němž se v koprodukci s Lucemburskem a Irskem podílelo také Česko.

Mezi 15 vybranými dokumenty figuruje i Nácvik revoluce, dokument o současném Íránu, který v koprodukci Česka a Španělska natočila íránská dokumentaristka a herečka Pegah Ahangaráníová. Soutěžit bude například se snímkem Naza, oceněným na festivalu v Cannes, v němž izraelští tvůrci zachytili zabíjení a utrpení civilistů v Pásmu Gazy.

Evropské filmové ceny, které se dříve jmenovaly Felix, jsou považovány za jedno z nejprestižnějších ocenění ve filmové branži. Jejich slavnostní předávání se v posledních letech konalo střídavě v Berlíně a v některé z dalších evropských metropolí. EFA vznikla v roce 1988 z iniciativy čtyřiceti evropských filmařů, včetně českého režiséra Jiřího Menzela. Současnou prezidentkou akademie je francouzská herečka Juliette Binocheová.

Zdroj: ČTK

Bratři Baťkovi oživí odkaz legendárních The Doors v Ostravě

Neopakovatelný zážitek plný rockové energie čeká na všechny milovníky poctivé hudby. Do ostravského Klubu Parník míří formace The End of Colours, která vzkřísí magický odkaz kultovní americké kapely The Doors. Koncert se uskuteční v pátek 16. října 2026 od 19:00 hodin.

Více než jen pouhý revival

Skupinu The End of Colours založili známí herečtí bratři Petr a Pavel Baťkovi již v roce 1995. Od samého začátku se kapela odmítala zařadit mezi desítky běžných revivalů, které se snaží o pouhé mechanické kopírování originálu. Celé jejich vystoupení je založeno na absolutní autentičnosti.

Vzhledem k herecké profesi obou hlavních protagonistů se každý jejich koncert mění v neopakovatelné představení. Diváci se tak mohou těšit na hudební extázi.

Skvělé hudební obsazení

Návštěvníci koncertu se mohou těšit na prvotřídní sestavu, která zaručuje mimořádný umělecký zážitek:

Pavel Batěk, se chopí mikrofonu a vdechne život nesmrtelným partům frontmana Jima Morrisona.

Petr H. Batěk, tentokrát usedne za bicí soupravu.

Míra Šebek, ostřílený beatový muzikant s bohatou minulostí v mnoha rockových formacích hraje na kytaru.

Tomáš Alferi, uznávaný muzikant a hudební skladatel, se představí v roli klávesisty Raye Manzareka.

Vstupenky a detaily události

Nenechte si ujít tento magický večer, kde ožijí hity jako Light My Fire, Riders on the Storm nebo The End.

Pátek 16. října 2026 v 19:00
Klub Parník, Sokolská třída 26, Ostrava
Oficiální předprodej na webu klubparnik.cz

 

Přijďte zažít atmosféru šedesátých let v moderním, rockovém hávu!

Foto: archiv Petra H. Baťka

 

V Marhoulově Doznání natočeném na negativ účinkuje i Formanův Brad Dourif

Svůj nový, čtvrtý celovečerní film Doznání natočil režisér Václav Marhoul opět na 35milimetrový negativ. Snímek odehrávající se v moskevské věznici Lubjanka v roce 1938 vznikl v ateliérech u amerického Los Angeles podle scénáře Bena Shapira. Hrají v něm přední američtí herci, mezi nimi také dosud neoznámený Brad Dourif, kterého v roce 1975 režisér Miloš Forman obsadil do svého Přeletu nad kukaččím hnízdem. Marhoul to dnes řekl v rozhovoru. Doznání bude mít světovou premiéru ve čtvrtek 15. října v hlavní soutěži na Varšavském mezinárodním filmovém festivalu, a to pod anglickým názvem Confession. Do českých kin ho příští rok 28. ledna uvede distribuční společnost Bioscop.

Doznání podle Marhoula nesouvisí se stejnojmennou knihou Artura Londona, odsouzeného v roce 1952 v monstrprocesu s Rudolfem Slánským k doživotí a později rehabilitovaného. Téma je ale velmi podobné. „Zachování vlastní morální integrity a sebeúcty ve chvíli, kdy vám jde o život a zároveň jakoby tím postojem ohrožujete život mnoha lidí okolo sebe, to je myslím velké lidské téma,“ řekl Marhoul ČTK.

O natáčení se režisér poprvé zmínil před loňskými Vánoci, platilo však informační embargo a nesměl uvést ani název. Mohl oznámit pouze jména dvou herců: Jennifer Jason Leighové a Roba Lowea. Ve filmu účinkuje rovněž pětaosmdesátiletý Nick Nolte a šestasedmdesátiletý Dourif.

Dourifa podle Marhoula udivila práce s 35milimetrovým filmovým páskem místo digitálních kamer. „Z toho záběrového natáčení byl v šoku. A říkal mi: Václave, takhle dneska v Hollywoodu točí už jeden jediný člověk. A to je Clint Eastwood, jemuž je 96 let,“ uvedl šestašedesátiletý český režisér. Na 35milimetrový formát Marhoul točil všechny své dosavadní celovečerní filmy, tedy Mazaného Filipa z roku 2003, Tobruk z roku 2008 a Nabarvené ptáče z roku 2019.

Rozdíl proti digitálnímu snímání je v práci na scéně a ve výsledné výtvarné kvalitě. Jeden záběr podle Marhoula trvá obvykle do deseti vteřin, ne mnohem déle jako s digitálními kamerami. Umožňuje to mimo jiné promyšlenou práci se světlem. „Jsem prostě ročník, jaký jsem, a jsem vychován jako filmař, a ne jako televizář,“ řekl ČTK režisér.

Marhoul vyzdvihl kameru, za níž stál Peter Menzies Jr., držitel Oscara za kameru k filmu Šílený Max: Zběsilá cesta. Menziesova práce se podle Marhoula dokázala vyrovnat kameře Vladimíra Smutného, s nímž by podle svých slov jistě točil, kdyby Smutný loni nezemřel.

Dourif za výkon ve vedlejší roli v Přeletu nad kukaččím hnízdem získal v roce 1976 Zlatý glóbus za Objev roku, britskou cenu BAFTA a nominaci na Oscara. Tři nominace na Oscara má za své filmové role Nolte, v roce 1992 získal Zlatý glóbus za hlavní mužskou roli v romantickém dramatu Barbry Streisandové Pán přílivu.

Z dalších předních herců měla Leighová za roli v Tarantinových Osmi hrozných nominaci na Oscara za nejlepší výkon herečky ve vedlejší roli. Získala za ni Zlatý glóbus a britskou cenu BAFTA, mimo dalších ztvárnila jednu z podstatných postav Lynchova seriálu Twin Peaks – Návrat z roku 2017. Další herec James Franco měl v roce 2011 nominaci na Oscara za hlavní mužský herecký výkon ve filmu 127 hodin a Rob Lowe účinkoval v několika Zlatými glóby oceněném seriálu Západní křídlo o zákulisí Bílého domu.

„Byla opravdová čest spolupracovat s herci nominovanými na Oscara, Emmy či Zlatý glóbus a s jedním z nejvýznamnějších světových režisérů. Snímek Doznání je mimořádně krásné a upřímné dílo hluboce zakořeněné ve víře, morálce, utrpení a v tom, co znamená být svobodným a slušným člověkem,“ doplnil autor scénáře Shapiro.

Roli v novém Marhoulově filmu dostal také australský herec Kodi Smit-McPhee, stejně jako jeho američtí kolegové Emile Hirsch, Richard Brake a Dean Norris.

Zdroj: ČTK  

 

Zemřel herec Jiří Štěpnička, bylo mu 79 let

Zemřel filmový a divadelní herec Jiří Štěpnička, bylo mu 79 let. Z filmových rolí si ho diváci v posledních letech pamatují například v roli plukovníka tajné policie ve snímku Ve stínu nebo ze seriálu Vyprávěj. V dabingu svůj hlas propůjčoval mimo jiné Harrisonu Fordovi. O úmrtí  informovalo Národní divadlo (ND), zprávu zveřejnilo také na webu. Štěpnička v divadle působil od roku 1975.

„Jiří Štěpnička patřil k hereckým osobnostem, jejichž profesní život byl po desetiletí spjat s Národním divadlem. Jeho rozsáhlý repertoár připomíná šíři jeho talentu i proměny činoherního souboru, jehož byl dlouholetou součástí,“ uvedlo divadlo. Podle mluvčího ND Tomáše Staňka zemřel herec dnes ve zdravotnickém zařízení.

V roce 2017 u příležitosti svých 70. narozenin Štěpnička ČTK řekl, že si už jako gymnazista napsal: Mám rád víno rubínové, červené, co chutná po slunci. Mám rád ženy, všechny trochu, jednu moc. Ale ze všeho nejraději mám rád slunce – dává vínu chuť, ženám krásu a mně život. „Což může být moje životní krédo,“ uvedl tehdy.

V divadle ztvárnil desítky rolí. V Národním divadle zářil jako Petruccio ve Zkrocení zlé ženy, Švanda ve Strakonickém dudákovi či Vévoda z Cornwallu v Králi Learovi. Za zmínku stojí také jeho Stavrogin (Běsi), Vávra (Maryša), Lazar (Markéta Lazarová), Lord Hastings (Richard III.), Shylock (Kupec benátský), Ragueneau (Cyrano z Bergeracu), Radovid (Radúz a Mahulena) nebo Filip Dubský (Naši furianti). Za roli Raymonda v inscenaci Blackbird získal Štěpnička Cenu Thálie za rok 2010.

Před kamerou se poprvé objevil ve 14 letech ve snímku Tažní ptáci. Na stříbrném plátně v posledních letech zaujal například v thrilleru Davida Ondříčka z 50. let Ve stínu. Zahrál si i ve filmech Slasti otce vlasti, Jak básníci přicházejí o iluze, PF 77 nebo v seriálech Synové a dcery Jakuba Skláře, Chlapci a chlapi či Terapie. Objevil se také například v Ordinaci v růžové zahradě, ve Vyprávěj nebo v Expozituře.

Štěpnička se prosadil rovněž v dabingu, svůj hlas propůjčoval Fordovi, Michaelu Douglasovi, Stevenu Seagalovi nebo Jeffu Bridgesovi. V roce 2002 získal Cenu Františka Filipovského, oceněn byl za nadabování Mela Gibsona v komedii Po čem ženy touží.

Štěpnička byl všestranný herec a vynikající dabér, vzpomínají kolegové

Zesnulý Jiří Štěpnička byl mimořádně všestranným hercem s nespočtem divadelních, filmových a televizních rolí. Vzpomínají na něj tak kolegové, které oslovila ČTK. Prezident Herecké asociace Ondřej Kepka Štěpničku kvůli jeho mistrovství v dabingu označil za českého Harrisona Forda. Pro ředitele Národního divadla Jana Buriana byl Štěpnička mimořádným hercem a kamarádem, do jehož osudu se promítly dějiny.

Podle ministerstva kultury odešla výrazná osobnost českého divadla, filmu a dabingu. „Ministerstvo kultury vyjadřuje upřímnou soustrast jeho rodině, blízkým i celému divadelnímu souboru. Čest jeho památce,“ uvedlo ministerstvo na facebooku.

Štěpnička, držitel Ceny Thálie za rok 2010 za inscenaci Blackbird, podle Kepky vynikal snad ve všech hereckých oborech. „Marně přemýšlím, kdo byl tak všestranný jako Jiří Štěpnička. Napadá mě snad jenom Boris Rösner,“ uvedl Kepka.

Za svůj dabérský výkon obdržel Štěpnička v roce 2002 Cenu Františka Filipovského, a to za film Po čem ženy touží, v němž namluvil Mela Gibsona. Štěpničkovým hlasem mluvil k divákům také Michael Douglas nebo Gérard Depardieu. „Je to především pro mě český Harrison Ford. On zpropagoval Harrisona Forda svým naprosto jedinečným podáním. Je to jedna z největších ikon dabingu vůbec,“ řekl Kepka. Podle něho pro českého diváka Štěpničkův hlas s Fordovými postavami zcela srostl.

Štěpnička v roce 2023 obdržel cenu Herecké asociace za dlouholeté herecké mistrovství v dabingu a v roce 2024 ocenění Master Prix Nadace Život umělce.

„Odešel kamarád a vynikající herec, jehož osud je obrazem našich pohnutých moderních dějin. Uměl být šťastný v divadle a velmi si vážil své rodiny. Budeme na něj velmi vzpomínat,“ uvedl Burian. Štěpnička na prknech Národního divadla účinkoval od roku 1975.

Kepku se Štěpničkou pojila společná práce v Českém rozhlase. Kepka zde v 90. letech dramatizoval v roli režiséra a herce televizní námět režiséra Dušana Kleina Hřích pro diváky detektivek. Rozhlasová obdoba stála na Štěpničkovi. „Byl fenomenálním rozhlasovým hercem,“ poznamenal Kepka.

Zdroj: ČTK

Deset dní svobody na Balkáně: Petr H. Batěk procestoval Albánii jen s batohem

Někdy je potřeba na chvíli změnit prostředí. Ne proto, aby člověk někam utekl, ale aby se mohl nadechnout, srovnat si myšlenky a podívat se na svůj vlastní život trochu z odstupu. Přesně takovou cestu si tentokrát dopřál Petr H. Batěk.

První ráno v Albánii – Krujë, horská oblast nedaleko Tirany

Herec, zpěvák a moderátor vyrazil na konci září do Albánie. S batohem, bez přesně naplánovaného programu a s chutí nechat se překvapovat tím, co přijde. Nebyla to klasická dovolená, během níž člověk přesně ví, kde bude další den. Petr se rozhodoval průběžně, podle nálady, místa i lidí, které cestou potkal. A právě díky tomu poznával Albánii z trochu jiné perspektivy – zemi plnou života, krásy, nedokonalosti a především kontrastů.

Na hradu v Krujë

„Občas je nutností změnit prostředí a urovnat si myšlenky. Mě k tomu momentálně pomohl trip po Albánii,“ říká Petr a dodává, že právě baťůžkaření a cestování bez konkrétního cíle ho baví, protože mu „otevírá obzory“.

A když člověk sleduje jeho cestu, má pocit, jako by na chvíli cestoval s ním.

První setkání s Albánií přišlo v Krujë, v horské oblasti nedaleko Tirany. Už příjezd mu připomněl, že se ocitl ve světě, který bude jiný než ten, který zná z domova. Když se večer vracel k penzionu, městem proti němu volně kráčeli dva koně. „Jsem na Balkáně.“ poznamenal s pobavením a možná i trochou úžasu. Kůň je totiž symbolem síly, svobody, vytrvalosti a životní energie.

Následující den patřil místní tržnici a hradu, prvním albánským slovíčkům a především lidem. Petr si všiml jejich otevřenosti a komunikativnosti, stejně jako krajiny, která rozhodně nepůsobila dokonale uhlazeným turistickým dojmem. „Lidi jsou tu hodně komunikativní a milí. Krajina neutěšená,“ shrnul své první dojmy.

Tržnice v Krujë

A právě to je na jeho pohledu na Albánii zajímavé. Nesnaží se zemi přikrášlovat. Všímá si toho hezkého i toho, co už tak idylické není. Zajímá ho skutečný život kolem něj.

Petr a Bushi

Z hor se postupně přesunul k moři. V Durresi neboli Drači poznal místního Albánce Bushiho s tureckými předky a u Rakie se spřátelili. Bushi nazval Petra „mikem”, což je v Albánii něco jako blízký přítel. Dokonce se mu podařilo dostat se do drobného konfliktu s plážovým hlídačem, když se převlékl do plavek. „Teď mě zrovna vyhodili z hotelové pláže, protože jsem se tu převlíkl bez okolků do plavek,“ napsal s humorem.

Takové drobné příhody možná řeknou o cestování více než dlouhé popisy
památek. Člověk je najednou skutečně uvnitř dění.

A pak přišla Karavastská laguna. Krásné, téměř opuštěné místo, kde se
člověk ocitne mezi přírodou, rybáři a pasoucími se kravami. Jenže i tady
Petr viděl obě stránky reality. Vedle krásy krajiny vnímal odpadky v okolí a prázdno, které může být působivé, ale zároveň trochu posmutnělé. „Krásné místo, až na ty odpadky v lesíku,“napsal. „Kromě krav a rybářů je tu pusto. Ale krajina nádherná!“


Právě tehdy se začal stále zřetelněji ukazovat hlavní poznatek z jeho cesty, který později pojmenoval velmi jednoduše: „Albánie je plná kontrastů.“

Kontrastní byla i Vlora. Mořská zátoka, hotely, turistické atrakce a mnohem komerčnější prostředí odkryly zase úplně jinou tvář země než horská Krujë nebo opuštěná laguna. Petr původně počítal s tím, že ve Vloře zůstane jediný den a bude pokračovat dál na jih. Nakonec ale svůj plán změnil.

„Tady asi chvíli zůstanu.“


A právě v tom spočívalo kouzlo jeho putování, ve svobodě.

Cestoval také místními autobusy, což pro člověka zvyklého na přesné jízdní řády představovalo další malý kulturní zážitek. Odjíždí se zkrátka tehdy, když je autobus dostatečně plný a až se lidé na času odjezdu s řidičem domluví. „Cestování po Albánii busem je netradiční zážitek, většinou se cestuje dodávkami s nevalným technickým stavem.“ komentoval Petr. Čekání ale nebylo promarněným časem. Jedno ráno ho třeba oslovil místní taxikář a pozval ho na kávu. Jedno z dalších neplánovaných setkání, další malý příběh.

Místními autobusy

A pak zase změna směru.

Místo původně zamýšlené cesty dál na jih se Petr rozhodl pokračovat do Beratu, města tisíce oken.

Berat

Možná proto se jeho albánské putování nedá popsat jen jako cesta z místa A do místa B. Byla to spíš řada setkání a obrazů, které se postupně skládají do jednoho rozmanitého dojmu.

Hory. Moře. Tržnice. Hrady. Hotely. Autobusy, které čekají na poslední cestující. Místní lidé, kteří se dají s cizincem do řeči. Káva s taxikářem. Rakia s mužem, kterého před chvílí neznal. Krávy u laguny. Dva koně procházející v noci městem. A mezi tím vším člověk, který se rozhodl na chvíli zpomalit a jen se dívat.

Petr během své cesty několikrát změnil původní plán.

Jeho balkánské putování nakonec směřovalo přes Berat a Durrës do Tirany,
odkud 9. října odletěl zpátky domů. Loučení s Albánií shrnul výstižně:
„Budu se sem vracet.“

Durrës

Deset dní strávených s batohem na zádech a bez pevného itineráře se totiž nedá jen tak odložit. Nebylo to o počtu ujetých kilometrů ani o seznamu navštívených památek. Byla to cesta o ochotě nechat věci volně plynout, o neplánovaných setkáních a o místech, která sice nebyla dokonalá, ale o to byla skutečnější. “Když jsem brzy ráno opouštěl Vloru, nepotkali mě dva koníci, ale pro změnu osel.”

Durrës

Přestože Petra po návratu okamžitě pohltil jeho obvyklý svět – divadlo,
hudba, natáčení – zážitky plné svobody a albánských kontrastů už v něm
na vždy zůstanou.

Foto: Petr H. Batěk

 

 

Do síně slávy za práci v dabingu letos vstoupí sedm osobností

Do síně slávy za práci v dabingu vstoupí letos při udílení Cen Františka Filipovského v Přelouči na Pardubicku sedm osobností této specifické filmové disciplíny. Ocenění získají za dlouhodobé herecké mistrovství v dabingu Milena Steinmasslová, Miloslav Mejzlík, Miroslav Saic a Miloš Vávra. Filmový a televizní svaz FITES ocení za dlouhodobou mimořádnou dabingovou tvorbu úpravkyni dialogů Radmilu Heinikovou a překladatelku, úpravkyni a dramaturgyni Alenu Fišerovou. Ve spolupráci s Ochrannou asociací zvukařů – autorů (OAZA) dostane cenu také mistryně zvuku Dana Vágnerová, uvedla mluvčí Přelouče Marcela Gryčová.

Ocenění se budou udílet 19. září v Občanské záložně v Přelouči, slavnostní večer bude moderovat Ondřej Kepka. V letošním 32. ročníku se sešlo 45 snímků v osmi kategoriích. Porota v čele s hercem a režisérem Jiřím Kvasničkou hodnotila 143 návrhů. Vítěze vybrali porotci formou tajného hlasování. Nominace jsou zveřejněné na webu akce.

Ceny se udílejí v osmi kategoriích. Porota hodnotí nejlepší ženský, mužský a dětský herecký výkon v dabingu, mimořádné dabingové zpracování audiovizuálního díla, překlad a úpravu, zvuk, dabingové zpracování televizních nebo filmových snímků animované a dětské tvorby a dabingové zpracování televizního seriálu. Průběh vyhlášení bude možné sledovat také na internetu a na velkoplošné obrazovce na Masarykově náměstí. Předcházet mu bude hudební program, který bude pokračovat večer.

Město Přelouč letos ocení tvůrce české verze počítačové hry Kingdom Come: Deliverance II. Pořadatelé se rozhodli udělit mimořádnou cenu studiu Warhorse Studios za vytvoření hry v českém jazyce a za její významný přínos k propagaci české historie, kultury a jazyka doma i v zahraničí.

Ocenění za nejlepší dabing se v Přelouči, kde se herec František Filipovský narodil, udělují od roku 1995. Loni cenu v ženské herecké kategorii získala Dagmar Čárová za roli Nancy Stokesové ve filmu Hodně štěstí, pane Veliký. Ocenění za nejlepší mužský herecký výkon obdržel Pavel Šrom za úlohu Roberta Poutifarda ve snímku Pan učitel vrací úder.

Zdroj: ČTK 

Rebel s cejchem StB: Jak mladík Petr H. Batěk pobouřil komunisty a dobyl americký underground

Dnes ho známe jako charismatického herce, moderátora, hudebníka a
básníka. Málokdo ale ví, že na konci 80. let stál Petr H. Batěk v čele
jedné z nejdivočejších hudebních senzací tehdejšího Československa.
Plzeňská black-metalová formace Tudor neunikla brutální pozornosti
komunistických fízlů a její ranné nahrávky dodnes fascinují sběratele v
zámoří.

Kapela Tudor v plné sestavě na konci 80. let. Mladý Petr H. Batěk (druhý zleva) tehdy se svými spoluhráči definoval československý metalový underground, což neuniklo ani pozornosti StB

Zrod plzeňské undergroundové senzace

Když tehdejší teenager Petr H. Batěk, vystupující pod přezdívkou Hades,
v roce 1987 kapelu zakládal, měl jasnou vizi: hrát tvrdou, nekompromisní
muziku po vzoru britských Venom. Spolu s ním stál u zrodu baskytarista
David Křížek, ze kterého se v pozdějších letech stal světoznámý
mořeplavec.

Hned jejich první velký koncert v sále plzeňského učiliště Škodovky
způsobil absolutní poprask. Pořadatelé museli kvůli obrovskému návalu
zavřít vchody, a fanoušci se tak dovnitř vmačkali vylomeným okénkem ze
záchodu. Mladíci na pódiu, zahalení do kůže, kovových pyramid, ostrých
hrotů a obklopeni scénickými rekvizitami, předvedli show, která šokovala
tehdejší socialistickou veřejnost.

Výslechy na StB: Drsná realita, která zlomila dětskou nevinnost

Výslechy na StB: Drsná realita, která zlomila dětskou nevinnost

Provokativní styl, texty o smrti a nekontrolovatelná energie stovek
fanoušků okamžitě aktivovaly komunistický aparát. Přímo na koncertech
hlídkovali agenti Státní bezpečnosti v civilu. Pro mladého Petra H.
Baťka, kterému v té době bylo teprve kolem šestnácti let, začalo jedno z
nejtemnějších období.


Sledování a zátahy:

StB monitorovala každý krok kapely a jejího tehdy velmi aktivního
fanklubu.

Psychický teror na služebně:

Mladý muzikant zažil na vlastní kůži drsné výslechy. Estébáci se snažili
teenagera zastrašit, zlomit jeho vzdor a vynutit si podepsání spolupráce
nebo zákaz činnosti. Nakonec byl přidán do spisu s názvem 
“Problematická mládež”.


Hledání skrytých významů:

Cenzorům vadil nejen syrový zvuk, ale i symbolika. Vyšetřovatelé viděli
v metalové rebelii organizovanou protirežimní činnost a hrozbu pro
socialistickou mládež.

„Ničeho nelituji. Alespoň jsem mohl na vlastní kůži vyzkoušet výslechy
StB a ze změny režimu  se pak patřičně radovat,“ vzpomíná po letech sám
Petr H. Batěk.

Malý Petr H. Batěk na vzácném snímku z dětství. Tehdy ještě nikdo netušil, že o pár let později založí kultovní kapelu, projde výslechy StB a jeho jméno bude rezonovat až v Americe.

 

Americký triumf: Když si pro českou kapelu došel label z Kalifornie

Největší paradox příběhu kapely Tudor přišel o mnoho let později.
Zatímco doma museli kluci bojovat s režimem a kopírovat své nahrávky na
magnetofonové kazety, v zahraničním undergroundu se stali kultem.

Pověst o syrových československých nahrávkách z konce totality dorazila
až do Kalifornie. Prestižní americké vydavatelství Nuclear War Now!
Productions, které se specializuje na objevování raritních klenotů
metalové hudby, oslovilo kapelu s unikátní nabídkou. Vyhledali stará
ranná dema (jako Eskadrona mrtvých nebo Zombie) a vydali je na
exkluzivním, striktně limitovaném vinylu určeném pro sběratele nejen v
USA, ale i po celém světě.

Kapela přitom nemusela nikam tlačit, ani nikoho prosit. Samotní
Američané ucítili obrovskou autentičnost nahrávek, které vznikaly v
socialistickém Československu pod dohledem tajné policie. Celý náklad
vinylové dvojdesky se v Americe okamžitě vyprodal a dnes jde o vysoce
ceněný sběratelský artikl.


Od metalu k básním a divadlu

Po revoluci vydala skupina kultovní album Bloody Mary (1992) a na čas se
odmlčela. Životní cesty muzikantů se rozutekly, Petr H. Batěk přesídlil
k profesionálnímu divadlu, začal psát básně a stal se vyhledávaným
hercem. Hudební srdce v něm ale bít nepřestalo. Kromě toho, že v
pozdějších letech bubnoval v úspěšné formaci The Doors revival, se před
časem vrátil ke svým tvrdým kořenům a založil projekt Tudor Enemy, kde
opět bez servítek pálí do světa nekompromisní energii.

Příběh Petra H. Baťka a jeho dospívání v kapele Tudor je fascinujícím
důkazem toho, že opravdový talent a touhu po svobodě nezastaví ani mříže
výslechových místností StB. A to, že o jejich hudbu projevila zájem
Amerika sama od sebe, jen potvrzuje, že tahle plzeňská stopa v historii
rocku byla naprosto výjimečná.

Mladý Petr H. Batěk (v kapele pod přezdívkou Hades) v plném nasazení na konci 80. let. Právě z této doby pocházejí legendární dema, která o desítky let později vydali hudební nadšenci v daleké Kalifornii

 

Foto: Petr H. Batěk