ČERVENÉ ZÁPALKY

Strážmistr Jaroslav Šiktanc z četnické stanice v Hradci Králové byl za svou pomoc Červenému kříži císařským zmocněncem pro Červený kříž v prosinci roku 1915 dekorován mírovou bronzovou Čestnou medailí Červeného kříže. Toto vyznamenání zřídil císař František Josef I. v roce 1914 u příležitosti 50. výročí podpisu Ženevské konvence. Na jejím základě došlo ke vzniku Společnosti Červeného kříže.

Dekret o udělení medaile Červeného kříže

Udělená medaile je z pozlaceného bronzu, oválného tvaru a tvoří ji dva andělé držící smaltovaný štít s červeným křížem v bílém poli. Ve spodní části je nápis „PATRIAE AC HVMANITATI“ (Vlasti a lidskosti). Na rubové straně jsou uvedeny letopočty 1864 a 1914. Stuha medaile je bílá se dvěma červenými pruhy na okrajích. Medaile byla strážmistru Šiktancovi připnuta vedle Vojenského služebního kříže III. stupně uděleného za VI. let služby císaři.

Strážmistr Šiktanc rakouská extrovní

Již druhý rok trvající válka byla provázena nedostatkem všeho, včetně potravin, a s tím souvisejícím hladem. Na četnickou stanici v Hradci Králové ráno 12. února 1916 oznámil rolník Josef Pavlík z Kuklen, že mu v noci bylo z chléva ukradeno tele.

Strážmistr Šiktanc se vyzbrojil a vydal se do Kuklen za účelem pátrání po pachateli činu. Tele bylo dle sdělení okradeného rolníka ve chlévě, který byl součástí obydlí. Dalo se do něj vcházet jak, z předsíně, tak i ze dvora. Dveře do dvora byly zajištěny jednoduchou zástrčkou. Když rolník přišel časně ráno, jak bylo jeho zvykem, do chléva, našel dveře do dvora pootevřené. Tele ve chlévě nebylo.

Pouhým pohledem bylo strážmistrovi jasné, že pachatel zvenku, zřejmě za použití nože, odjistil zástrčku. Poté se již snadno dostal do chléva. Na zmrzlém sněhu bylo vidět, že odcizené tele vedl přes dvůr na zahradu a tudy pokračoval dále na pole. Asi po kilometru chůze, po vcelku zřetelných stopách zvířete vedoucích směrem k obci Vlčkovice, došli na místo. Zde bylo tele poraženo a vyvrženo.

Kromě stop krve a vyvržených vnitřností strážmistr na místě nalezl několik malých opálených zápalek z červeného dřeva. V době válečného nedostatku, kdy byl nedostatek i obyčejných zápalek, byly červené zápalky tuplem nedostatkovým zbožím. Tudíž červené zápalky by mohly být užitečnou stopou k pachateli činu.

Po návratu na četnickou stanici začali všichni královéhradečtí četníci hledat prodejnu, kde byly k dostání červené zápalky. Toho dne však pátrání zůstalo bezvýsledné. Při večeři se samozřejmě rozprávělo o červených zápalkách. Ani náruživí kuřáci z řad četníků však nevěděli, kde by mohly být k dostání červené zápalky.

Druhého dne byl strážmistr Šiktanc předvolán coby svědek ke královéhradeckému krajskému soudu. Cestou se neopomněl zastavit v blízké prodejně tabáku. Zde zjistil, že trafikantka prodala před několika dny krabičku malých červených zápalek, neboť momentálně neměla levnější obyčejné zápalky. Prodavačka se přesně pamatovala, že kupující, muž středního věku býval vězněm u krajského soudu, neboť donedávna chodíval v pracovním oddíle vězňů pracujícím někde v okolí.

To strážmistru Šiktancovi úplně stačilo. Cítil, že je na stopě pachateli krádeže telete spáchaného v nedalekých Kuklenách. Od inspektora věznice zjistil, že před třemi dny byl po odpykání trestu propuštěn Karel Koudela z Urbanic, poněkolikáté trestaný pro krádeže. Dále inspektor strážmistrovi sdělil, že Koudela byl spolu s ostatními méně nebezpečnými trestanci zařazován do pracovního oddílu, který chodil vypomáhat na velkostatek do Kuklen. Jelikož jsou Vlčkovice ve směru od Kuklen na Urbanice, podezření na Koudelu sílilo.

Po podání svědecké výpovědi u krajského soudu se strážmistr Šiktanc zastavil v četnických kasárnách, aby se plně vyzbrojil. Spolu s výpomocným četníkem, přiděleným od královéhradeckého posádkového velitelství, se vydali do Urbanic.

V domku rodiny Koudelových byl zastižen kromě Karla Koudely i jeho otec Jan Koudela. Jelikož se nedávno propuštěný trestanec nechtěl znát ke krádeži telete, přistoupili četníci k provedení domovní prohlídky. V kapse saka Karla Koudely byla nalezena krabička se zbytkem malých červených zápalek. To byl první usvědčující důkaz. V komoře domu nalezli maso z telete, a na půdě dokonce staženou kůži ze zvířete.

Karlu Koudelovi bylo zřejmé, že nemá význam zapírat. Přiznal se, že při práci na kuklenském velkostatku sousedícím s domkem rolníka Pavlíka zjistil, že Pavlíkovi mají tele. Obhlédl si situaci a ještě téhož dne, co byl propuštěn z věznice, se vypravil do Kuklen ukrást Pavlíkovic tele.

Na poli ho čekal jeho otec. Společně tele porazili a vyvrhli. Při čekání starý Koudela kouřil. Na místě odhozené použité červené zápalky je prozradily. Mladý Koudela je koupil ihned po propuštění z věznice. Netušil však, že se do ní tak rychle vrátí.

Za přítomnosti obecního starosty byly Josefu Pavlíkovi předány zbytky masa jeho telete a stažená kůže. Dle kůže zvířete Pavlík s určitostí poznal, že se jednalo o jeho tele, které zakoupil na podzim předchozího roku.

Správce věznice krajského soudu se nestačil divit, koho mu to četníci přivádějí. Návrat ani ne před týdnem propuštěného trestance, i s jeho otcem!

Karel Koudela byl udán pro zločin krádeže ve smyslu § 176 trestního zákona, neboť si kradení vzal jako zvyk. Jeho otec Jan Koudela, v minulosti rovněž opakovaně trestaný pro majetkovou trestnou činnost, pro pomoc po spáchání zločinu krádeže ve smyslu § 6 trestního zákona.

Strážmistr Šiktanc po návratu do četnických kasáren zapsal do přehledu docílených úspěchů objasněný zločin, který se podařilo vyřešit díky třem červeným zápalkám pohozeným spolupachatelem.

Oba zatčení napříště nebyli voděni na práci mimo věznici, aby neměli příležitost připravovat se na spáchání dalších krádeží.

Odsouzení pro zločin zachránilo Karla Koudelu i jeho otce před narukováním. Tím jim s velkou pravděpodobností zachránilo život. Vojenská správa totiž nehodlala v řadách armády trpět několikrát trestané osoby. Raději je superarbitrovala nebo činila kroky k jejich opětovnému odsouzení, byť za sebemenší přestoupení zákona. Tímto nešťastným opatřením byli oproti celé společnosti trpící válečnými úspornými opatřeními, zločinci v plné síle. Na rozdíl od početně oslabených bezpečnostních složek …

 Obálka knihy Za císaře pána     

Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého Za CÍSAŘE PÁNA, vydané nakladatelstvím Jindřich Kraus –  Pragoline,www.jindrichkraus.cz .  Kniha je k dostání na www.megaknihy.cz a byla vydána i v elektronické podobě, která je k dostání na www.kosmas.cz.  Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cznebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.

Autor:     JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.

Foto:      archiv  JUD.r. Michal Dlouhý, Ph.D.