V pondělí 20. ledna 1941 krátce po poledni se do staniční kanceláře četnické stanice Lužná v Čechách v politickém okrese Rakovník dostavil Miloslav Tichota, hospodářský správce dvora Maxov v obci Nový Dům.
Službu pohotovostního četníka na sedmimužové četnické stanici právě vykonával strážmistr Bohumil Telin, který se zeptal, čím může být jemu dobře známému panu hospodářskému správci ku pomoci. Správce Tichota se ptal přímo po staničním veliteli, vrchním strážmistru Procházkovi. Když se dozvěděl, že pan vrchní strážmistr byl předvolán do nedalekého Rakovníku k panu okresnímu četnickému veliteli, a že se musí co nevidět vrátit, odporoučel se s tím, že si ještě zajde na poštovní úřad a přijde později.
Vrchní strážmistr František Procházka
Několik minut poté se skutečně z Rakovníku vrátil vrchní strážmistr František Procházka. Okresní četnický velitel, nadporučík výkonný Václav Bouberle, vždy počátkem roku zpracovával podklady pro vypsání kvalifikačních listin jednotlivých podřízených četníků, a to vždy za účasti příslušných staničních velitelů. Do kvalifikačních listin byly zapisovány úspěchy, ale i prohřešky, jednotlivých příslušníků četnického sboru za uplynulý rok. Následně byly tyto projednávány kvalifikační komisí v čele s velitelem četnického oddělení Kladno, majorem Josefem Vítem. O majoru Vítovi bylo všeobecně známo, že nebývale horuje pro nový režim a chytá se každé příležitosti, jak uškodit nebo alespoň přitížit zejména českým četníkům.
Po návratu hospodářského správce zpět do četnických kasáren zasedli spolu se staničním velitelem v jeho kanceláři. Zde se vrchní strážmistr Procházka dozvěděl, že v průběhu měsíce srpna roku 1940 navštívil správce Tichotu jistý obchodní zástupce Václav Přibyl z Kolína. Reagoval na inserát uveřejněný v novinách, kterým správa dvora Maxov nabízela k prodeji dvě parní oračky. Po sdělení podrobností o nabízených strojích, jejich stavu a prodejní ceně, projevil Václav Přibyl zájem o koupi. K tomu účelu si vyžádal úřední certifikáty na obě parní oračky, které mu správce Tichota oproti potvrzení o převzetí předal. Vzájemně bylo ujednáno, že k prodeji oraček dojde nejpozději v prvním záříjovém týdnu, aby stroje mohly být využity již při podzimních orbách.
Jelikož Václav Přibyl parní oračky v dohodnutém termínu ve skutečnosti neprodal, byly na konci září 1940 oba stroje prodány Hospodářské škole v Uhřiněvsi v politickém okrese Říčany u Prahy. Správce Tichota opakovaně doporučeným dopisem žádal Václava Přibyla o vrácení zapůjčených úředních certifikátů, vzhledem k nedodržení vzájemně dohodnutého termínu prodeje.
Ani na jeden z doporučených a skutečně převzatých dopisů údajný obchodní zástupce Přibyl vůbec neodpověděl, ani jinak nereagoval. Správa dvora Maxov se tudíž důvodně domnívá, že Václav Přibyl se na ní hodlá dopustit nějakého podvodu, a proto žádá místní četnickou stanici o zakročení.
Vrchní strážmistr Procházka po seznámení s podrobnostmi telefonicky kontaktoval velitele kolínské četnické stanice, vrchního strážmistra Bořivoje Eidlpesa, a požádal jej o prověření osoby obchodního zástupce Václava Přibyla a okolností jím zprostředkovávaného prodeje parních oraček od správy dvora Maxov.
Hned následující den bylo četnickou stanicí Kolín telefonicky hlášeno, že Václav Přibyl byl místním četnictvem zastižen. Přitom k zamýšlenému zprostředkování prodeje parních oraček udal, že zapůjčené certifikáty má u jednoho známého statkáře v Praze, který chtěl stroje koupit. Dotyčné certifikáty co nejdříve u něho vyzvedne a správě dvora Maxov je zašle, popřípadě osobně doručí.
To byla dobrá zpráva, kterou v rámci obchůzky do obce Nový Dům sdělil správci Tichotovi strážmistr Antonín Švejnoha. S hospodářským správcem dvora Maxov bylo dohodnuto, že četnické stanici v Lužné dá vědět, jakmile obdrží zapůjčené úřední certifikáty nazpátek.
V úterý 28. ledna 1941 přinesl do dvora Maxov listonoš poštovního úřadu Rakovník, kam je obec Nový Dům poštou přidělena, hospodářskému správci Tichotovi doporučený dobírkový dopis odeslaný Václavem Přibylem z Kolína. V dopise byly zřejmě avizované úřední certifikáty, avšak dobírka zněla na částku neuvěřitelných 7.000 K! Což byla částka, za kterou byly obě parní oračky nabízeny, a nakonec i prodány. Správce Tichota dopis samozřejmě odmítl převzít a skutečnost ihned telefonicky oznámil četnické stanici Lužná.
Nepřevzatý dopis uložený na rakovnickém poštovním úřadě byl věcí důležitou pro vyšetřování zločinu podvodu, z jehož spáchání byl Václav Přibyl z Kolína důvodně podezřelý.
Z tohoto důvodu bylo učiněno oznámení okresnímu soudu v Křivoklátu se žádostí o vydání rozhodnutí k zabavení uvedeného dopisu. V případě spisů, dopisů a jiných zásilek stanovil trestní řád ve svém § 145 zásadu, že jejich obsah se nesmí dozvědět osoby nepovolané. Z tohoto důvodu mohly bezpečnostní úřady a jejich orgány, tudíž i četnictvo, dopisy a zásilky adresátu dosud nedodané pouze u poštovního úřadu zabavit na základě rozhodnutí vyšetřujícího soudce nebo okresního soudce. Státní zástupce naproti tomu mohl pouze nařídit, aby byla zásilka zadržena s tím, že do tří dnů vyšetřující soudce musel nařídit její zabavení. V opačném případě musela být zásilka dodána svému adresátovi.
U okresního soudu v Křivoklátě obdržel štábní strážmistr Josef Mach následující rozhodnutí:
Usnesení:
V trestní věci proti Václavu Přibylovi z Kolína, pro zjištění trestního činu podepsaný soud podle § 143 trestního řádu zabavuje jeden dobírkový dopis od Václava Přibyla adresovaný na správu dvora Maxov, který se toho času nachází na poštovním úřadě v Rakovníku.
V důsledku toho se poukazuje poštovní úřad v Rakovníku, aby zásilku shora uvedenou odevzdal oproti potvrzení k dalšímu řízení četnické stanici Lužná v Čechách.
Odůvodnění:
V daném případě jest pro podezření z trestního činu, zásilka shora uvedená jest velice důležitou pro vyšetřování a je třeba podle shora citovaného § jí jako takovou zabaviti.
Okresní soud Křivoklát dne 29. ledna 1941.
Marčan, vyšetřující soudce.
Četnické stanici Lužná v Čechách
Na vědomí.
Přímo od okresního soudu se štábní strážmistr vydal k rakovnickému poštovnímu úřadu, kde mu byl oproti potvrzení vydán dobírkový dopis od Václava Přibyla, který vzhledem k pozdním odpoledním hodinám přinesl do Lužné na četnickou stanici.
Hned druhého dne ráno se do Křivoklátu vypravil osobně velitel stanice vrchní strážmistr Procházka, aby zabavený dopis předal u okresního soudu panu vyšetřujícímu soudci Marčanovi.
Okresní soudce o samotě obdržený dobírkový dopis otevřel a nalezl v něm bez jakékoliv další písemnosti pouze úřední certifikáty k parním oračkám. Podle dosud známých skutečností, bylo naprosto zřejmé, že se Václav Přibyl na správě dvora Maxov chtěl dopustit zločinu podvodu a uložil proto veliteli četnické stanice v Lužné, aby konal další kroky ve vyšetřování činu.
Následovala žádost kolínské četnické stanici o zadržení podezřelého Václava Přibyla za účelem jeho dodání okresnímu soudu v Křivoklátu.
Jelikož nebyl dotyčný v místě svého bydliště četnictvem zastižen, bylo po něm četnickou stanicí Lužná v Čechách vyhlášeno prostřednictvím Policejního věstníku vydávaného Všeobecnou kriminální ústřednou u policejního ředitelství v Praze vyhlášeno pátrání.
Václav Přibyl byl po několika dnech zatčen hlídkou četnické stanice Kolín na místním nádraží, když se vracel z Prahy. Byl dodán do věznice okresního soudu v Kolíně a následovala jeho eskorta k okresnímu soudu v Křivoklátu.
Příští den po provedení eskorty uskutečnil vrchní strážmistr Procházka za účasti strážmistra Václava Šebka výslech Václava Přibyla. Při něm bylo od obchodního zástupce zjištěno, že jím získaný zájemce o koupi parních oraček od svého úmyslu odstoupil a díky tomu nemohl být zamýšlený prodej strojů uskutečněn v původně sjednaném termínu. Proto, ve snaze uskutečnit obchodní transakci, na níž byl Přibyl samozřejmě zainteresován, sháněl dalšího zájemce o koupi, kterého sehnal až počátkem listopadu 1940 v Praze. Krátce poté se z prvního dopisu hospodářského správce dvora Maxov Tichoty dozvěděl, že parní oračky již byly prodány, což ho řádně rozčílilo, neboť již měl se zamýšlenou obchodní transakcí nemalé výdaje. Nereagoval tudíž ani na druhý Tichotův dopis. Až poté, když jej ve věci vrácení úředních certifikátů sháněli kolínští četníci, vyzvedl je od jím sehnaného, avšak neuspokojeného zájemce o koupi. Ve snaze pomstít se správě dvora Maxov, odeslal dané certifikáty formou doporučeného dobírkového dopisu na částku 7.000 K. Jednalo se o částku, za kterou měly být parní oračky prodány. Nedomyslel však, že se tímto dopustil zločinu podvodu.
Četnická stanice Lužná v Čechách zpracovala a okresnímu soudu v Křivoklátu doručila udání na Václava Přibyla pro spáchání zločinu podvodu, kterým chtěl na správě dvora Maxov neoprávněně získat částku ve výši 7.000 K.
Hospodářský správce dvora Maxov, Miloslav Tichota, následně obdržel od křivoklátského okresního soudu úřední certifikáty k již prodaným parním oračkám, jelikož už nebyly nezbytné pro další průběh trestního řízení.
Kvalifikační řízení za rok 1940 dopadlo, jak pro staničního velitele v Lužné v Čechách, tak i pro jeho všech šest podřízených četníků, naštěstí dobře.
Kvalifikační popis
Přesto žádný z nich nevěděl dne ani hodiny, kdy se jeho činnost stane předmětem stížnosti či udání, které by bylo vítanou záminkou pro velitele kladenského četnického oddělení, majora Víta, k jeho postihu.
Obálka knihy Četnické erfolgy
Příspěvek byl zpracován podle knihy Michala Dlouhého ČETNICKÉ ERFOLGY, vydané v Nakladatelství Jindřich Kraus – Pragolinewww.jindrichkraus.cz Kniha je k dostání u všech knihkupců, rovněž na www.megaknihy.cz nebo www.kosmas.cz. Kniha je vydána i v elektronické podobě, stejně jako všechny, i již rozebrané tituly, které jsou k dostání na www.kosmas.cz.
Další informace o autorovi se dozvíte na jeho webu www.cetnik-michal-dlouhy.cz nebo na facebooku Četník Michal Dlouhý či Spisovatel Michal Dlouhý.
AUTOR: JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
FOTO: archiv – JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D.
Komentáře z facebooku