Dnes je Mezinárodní den štěstí. Někdo pro svůj vlastní pocit štěstí potřebuje hmotné statky, jiný se spokojí s vlastním zdravím a zdravím svých nejbližších. Na 20. březnu se usneslo v roce 2013 OSN, aby lidem připomínalo, že pocit štěstí je v jejich životě důležitý.
Podle Valného shromáždění OSN je snaha o štěstí základním lidským cílem, a proto by všechny vlády měly pečovat o štěstí svých obyvatel a nehodnotit pokrok pouze na základě ekonomických ukazatelů. Proto se všechny státy OSN usnesly, že vyhlásí 20. březen Mezinárodním dnem štěstí.
Optimistické myšlení je základ. Stačí pouhá představa ideální budoucnosti s milujícím partnerem či získání vysněného zaměstnání a člověku je hned lépe. Snít je přeci krásné.
Co je štěstí?
Štěstí není měřitelnou jednotkou a každý z nás si pod tímto slovem představuje něco jiného. Někomu stačí ke štěstí spokojenost jeho nejbližších, jinému uzdravení z vážné nemoci, někdo zase hlásá otřepanou frázi spojující pocit štěstí jen s dokonalou čistotou lásky. Jsou však i takoví, kteří prožívají pocit štěstí, když se podívají ráno z okna a vidí den rodící se z modrého nebe a slunečních paprsků. Na druhé straně štěstí je pro mnohé lidi zcela nedosažitelné, pokud si neudrží nadstandardně placenou pozici v práci, děti na prestižních vysokých školách a podobně. Nikoho však nemůžeme soudit za jeho vlastní představu o štěstí. Ta představa se může časem změnit, ale taky nemusí. Každý tak můžeme žít jen pro to své, bez ohledu na názory druhých.
Pokud nám však nejde o chvilkovou radost a toužíme být doopravdy a dlouhodobě šťastní, bude to chtít něco víc. Být skutečně šťastný by mělo znamenat žít spokojený, naplněný a harmonický život, žít jej každý den a pokaždé si uvědomit, že není nic, co by nám v životě skutečně bolestně chybělo, něco, čeho litujeme a co nám sedí na duši jako pavouk. Není štěstí být jeden den rozjásaný a druhý den se topit v depresi. Tyto prchavé pocity naplnění jsou jen placebo, kterým oddalujeme nutnost udělat něco proto, abychom dospěli k opravdovosti. Přesto můžeme denně narážet na lidi, kteří očividně šťastní jsou, a přitom nejsou nijak zvlášť bohatí, mají docela obyčejnou práci, nejezdí každý rok na dovolenou k moři a bydlí v domě po rodičích. Vyzařují však vyrovnanost, pohodu, na nic si nestěžují a nemají potřebu mluvit jen o svých starostech. Tito lidé jsou zkrátka se sebou a se svým životem spokojení. To, čeho v životě dosáhli a co právě mají, považují za štěstí. A to je celé.
Komentáře z facebooku